Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

6. zasedání.

Tisk 654.

Mezinárodní úprava opiové otázky byla zahájena tak zvanou mezinárodní komisí šanghajskou z roku 1909.

Další krok na této dráze, směřující ku postupnému potlačování požívání opia, morfia, kokainu, jakož i drog připravených neb odvozených z těchto látek, které dávají nebo mohou dáti příležitost ku podobnému zneužívání - učiněn byl Mezinárodní opiovou konvencí ze dne 23. ledna 1912, vyhlášenou pod čís. 159 Sb. z. a n. z roku 1922. Konvence tato vyhlášena byla s tím, že vzhledem k ustanovení článku 295 mírové smlouvy versaillské a obdobným ustanovením ostatních smluv mírových její ratifikaci jménem republiky Československé nahradila ve všech směrech československá ratifikace mírové smlouvy versaillské. To nutno připomenouti z toho důvodu, že Rakousko-Uhersko tuto konvenci neuzavřelo.

Ku provádění této Mezinárodní opiové konvence ze dne 23. ledna 1912 vydán byl zákon ze dne 29. května 1923, č. 128 Sb. z. a n., jenž dle právě projednávaného návrhu má býti měněn a částečně doplněn; mimo to navrhovaným zákonem má býti prováděna další opiová úmluva, a to Mezinárodní opiová úmluva ze dne 19. února 1925, vyhlášená pod č. 147 Sb. z. a n. z roku 1927 s tím, že ratifikační listina Československé republiky byla uložena u generálního tajemníka Společnosti Národů.

Úmluva tato obsahuje nové závazky pro Československo, k jichž plnění jest potřebí úpravy zákonem.

Podle této úmluvy mají se podrobiti úřednímu dozoru další věci omamné, totiž listy kokové, surový kokain, ekgonin a indické konopí, případně pryskyřice z něho vyrobené a jejich přípravky, které nebyly obsaženy v haagské opiové konvenci a proto nepodléhají zákonu č. 128/1923 Sb. z. a n.; avšak účinnost tohoto zákona rozšířilo i na tyto nové látky ministerstvo veřejného zdravotnictví v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností vyhláškou

čís. 21/1928 Sb. z. a n., jsouc k tomu zmocněno §em 1 citovaného zákona z roku 1923.

Podle článku 6 Úmluvy musí býti vyžadovány záznamy o obchodování nejen látkami omamnými, o nichž jmenovitě zmiňují se opiové úmluvy, nýbrž i omamnými prostředky, o nichž zjistí zdravotní komitét Společnosti Národů, že jsou způsobilé dáti vznik podobnému zneužití a vyvolati účinky právě tak škodné, jako látky jmenovitě v úmluvách uvedené, a to ode všech, kdož vyrábějí, dovážejí, prodávají, rozdělují nebo vyvážejí řečené látky.

Avšak podle § 3 zákona čís. 128/1923 Sb. z. a n. povinnost ona nevztahuje se na předpisy lékařské a na prodej lékárníků řádně oprávněných a podle § 3 prováděcího nařízení čís. 147/1925 Sb. z. a n. nevztahuje se na prodej v lékárnách na lékařské předpisy; rovněž podle nové úmluvy nevztahuje se povinnost vésti záznamy na množství použitá lékaři a na prodeje učiněné na lékařský předpis lékárníky, avšak jen v tom případě, když předpisy jsou uschovány lékařem nebo lékárníkem.

Ježto pak uschovávání receptů naráží na nepoměrné obtíže, nezbývá, než uložiti i lékárníkům, aby vedli záznamy, což děje se čl. I., bod 1. návrhu.

Doplněk § 6, odst. 1. zák. č. 128/1923 Sb. z. a n. jest jen důsledkem pojetí listů kokových mezi jmenovitě označené prostředky omamné.

Čl. I., bod 3. odpovídá čl. 28 Úmluvy, kterým každá ze smluvních stran je zavázána stíhati přiměřenými tresty, počítaje v to v případě potřeby konfiskaci látek, jež jsou předmětem trestného činu, porušení zákonů a nařízení, která se vztahují na provádění Úmluvy.

Vládní návrh zákona obsahuje jen provedení Úmluvy a proto sociálně-politický výbor navrhuje, aby senát schválil osnovu zákona beze změny tak, jak dole jest otištěna.

V Praze, dne 5. června 1928.

R. Jaroš v. r.,
předseda.

Dr. Otakar Havelka v. r.,
zpravodaj.

Aby potlačeno bylo zneužívání opia, uzavřelo 13 států 23. ledna 1912. Opiovou konvenci v Haagu, k níž se připojilo později ještě 23 států.

Účelem konvence této bylo obchodně policejními opatřeními kontrolovati výrobu, dovoz i vývoz opia a výrobků u něho, administrativně upraviti obchod opiem tak, aby byl možným jen jako léčivo. V úvodu k opiové konvenci se praví, že byla uzavřena: "V odhodlání pokračovati v postupném potlačování požívání opia, morfia, kokainu, jakož i drog připravených neb odvozených z těchto látek."

Vzhledem k ustanovení článku 295 mírové smlouvy versaillské a stejným ustanovením mírových smluv ostatních, tedy i nás vížící mírové smlouvy trianonské, nabyla opiová konvence působnosti pro republiku Československou 10. ledna 1920. V té době měla platnost v 34 státech. U nás byla publikována r. 1922 pod čís. 159 Sb. z. a .n. Zákonem pak ze dne 29. května 1923, čís. 128 Sb. z. a n., upraveno u nás provádění opiové konvence z r. 1912. Jelikož opiová konvence z r. 1912 nepotlačila podloudný obchod narkotiky, uzavřena byla nová 19. února 1925, která ratifikována rep. Československou 5. března roku 1927 a uveřejněna ve Sb. z. a n. z r. 1927 pod čís. 147. K této druhé opiové konvenci připojen "Protokol Společnosti Národů", shrnující povinnosti států při provádění druhé opiové konvence.

Jelikož tato v článku I. podrobila dozoru veřejných správ i jiná narkotika mimo opium, morfium a kokain - tak listy kokové surový kokain, ekgonin, indické konopí, - byla působnost zákona ze dne 29. května 1923, čís. 128 Sb. z. a n., rozšířena i na tyto látky, nejmenované v první haagské opiové konvenci, a to nařízením ministerstva zdravotnictví v dohodě s ministerstvem obchodu podle zmocnění v § 1 citovaného zákona, vyhláškou čís. 21 Sb. z. a n. z r. 1928.

Podle článku 6 Mezinárodní opiové úmluvy z r. 1925 musí otázka výroby a prodeje a i nově vsunutých látek upravena býti zákonem. K vyplnění tohoto závazku podává vláda návrh zákona, senátní tisk čís. 635.

Předlohou touto vyhovuje se úplně závazkům převzatým ratifikací druhé opiové konvence.

Výbor živnostensko-obchodní doporučuje slavnému senátu schválení osnovy zákona ve znění sen. tisku č. 635.

V Praze, dne 5. června 1928.

Jílek v. r.,
místopředseda.

Jan Miller v. r.,
zpravodaj.

ze dne........................................1928,

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon č. 128/1923 Sb. z. a n. mění a doplňuje se takto:

1. V § 3 se nahrazuje odstavec třetí ustanovením tohoto znění: "Lékárníci řádně oprávnění, odpovědní správcové veřejných a ústavních (domácích) lékáren, jakož i lékaři a zvěrolékaři mající domácí (příruční) lékárnu, jsou povinni vésti ve svých knihách záznamy o koupeném a na lékařský předpis nebo lékaři majícímu domácí (příruční) lékárnu prodaném množství surového kokainu a ekgoninu, dále morfia, diacetylu morfia, kokainu a jich příslušných solí, jakož i vůbec kteréhokoliv jiného omamného prostředku, vyhlášeného ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, který by mohl podle všeobecně uznaných vědeckých výzkumů sloužiti k obdobnému zneužívání a míti za následek tytéž škodné účinky. Způsob vedení záznamů bude stanoven nařízením."

2. V § 6, odst. 1., připojuje se za slova: "vývoz a dovoz surového opia" doplněk "a listů kokových".

3. V § 7 připojuje se nový odstavec 4., tohoto znění: "Látky, které jsou předmětem trestného činu mohou býti v každém případě prohlášeny za propadlé a prodány osobám a podnikům, které jsou podle platných předpisů oprávněny jimi obchodovati. Výtěžek prodeje plyne do státní pokladny".

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením pověřuje se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností a s ministrem financí.