Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

6. zasedání.

Tisk 699.

Zpráva

I. výboru ústavně-právního,

II. Výboru národohospodářského

k vládnímu návrhu (tisk 644) zákona o veřejné stráži zemědělské.

Zákon

ze dne.................................................

o veřejné stráži zemědělské.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Veřejnou stráž zemědělskou lze zříditi ke službě pro ochranu polního majetku počítajíc v to i vinice, lesů, myslivosti rybolovu nebo zařízení k užívání, vedení a hrazení vod.

(2) Veřejnou stráží zemědělskou jsou podle tohoto zákona osoby, které byly ustanoveny k některé ze služeb uvedených v odst. 1., jestliže byly pro službu tuto úřadem potvrzeny a vzaty do slibu.

(3) Nikdo nemůže býti veřejnou stráží zemědělskou pro ochranu vlastních zájmů; je-li však více účastníků, lze ustanoviti za veřejnou stráž zemědělskou i jednoho z nich, pokud jeho zájem je v poměru k celkovému zájmu ostatních účastníků jen podřadný.

§ 2.

(1) Úřad potvrzuje a do slibu bere osoby ustanovené pro služby uvedené v § 1 k žádosti toho, kdo je ustanovil. Nedotčena zůstávají zvláštní ustanovení, podle nichž zaměstnavatelé jsou povinni osoby ustanovené pro služby uvedené v § 1 dáti úřadem potvrditi a do slibu vzíti.

(2) O vykonání slibu sepíše úřad protokol a vydá osobě, která jej vykonala, průkazku a služební odznak za náhradu výrobních nákladů. Za vrácený neporušený služební odznak vrátí se peníz zaň zaplacený.

(3) Znění slibu, obsah a vnější náležitosti průkazky, jakož i služební odznak určeny budou vládním nařízením.

§ 3.

(1) Pro služby v § 1 uvedené mohou býti potvrzeni a do slibu vzati toliko českoslovenští státní občané, svéprávní, spolehliví a důvěryhodní, jakož i tělesně a duševně způsobilí, aby službu tuto vykonávali s právy a povinnostmi veřejné stráže zemědělské. Před slibem poučí je úřad o výkonu služby a o jejich služebních právech a povinnostech. Nedotčeny zůstávají předpisy, podle kterých pro jednotlivé služby v § 1 uvedené jest třeba průkazu zvláštní odborné způsobilosti.

(2) Ze zákona nebo podle soudního výroku nastává nezpůsobilost nabýti práv veřejné stráže zemědělské v týchž případech, ve kterých podle trestních zákonů nastává nezpůsobilost nabýti služby veřejné.

§ 4.

Táž osoba může býti úřadem potvrzena a do slibu vzata pro službu ochrannou i v několika odvětvích zemědělství, je-li způsobilá (§ 3) a skutečně s to, aby služby ty zároveň zastávala. Za týchž předpokladů může býti úřadem potvrzena a do slibu vzata i osoba, kterou pro službu ochrannou ustanovilo si společně několik zaměstnavatelů.

§ 5.

(1) Ze zákona nebo podle soudního výroku nastává ztráta práv veřejné stráže zemědělské a ztráta způsobilosti práva ta vykonávati v týchž případech, ve kterých podle trestních zákona nastává ztráta taková u služby veřejné. V tomto případě odejme úřad průkazku a služební odznak.

(2) Shledá-li úřad, že osoba náležející k veřejné stráži zemědělské pozbyla z jiného důvodu způsobilosti požadované tímto zákonem (§ 3) nebo jí vůbec neměla, zbaví ji práv, kterých nabyla tím, že ji potvrdil a vzal do slibu, a odejme jí průkazku a služební odznak.

§ 6.

(1) Úřad chová osoby jím potvrzené a do slibu vzaté v patrnosti. O vykonání slibu a zproštění služby (§ 5) dá úřad zprávu obecnímu úřadu, jenž ji vyhlásí způsobem v místě obvyklým.

(2) Zaměstnavatel jest povinen bez prodlení oznámiti úřadu, že

a) zaměstnanec náležející k veřejné stráži zemědělské přestal vykonávati službu, pro kterou byl úřadem potvrzen a vzat do slibu,

b ) změnil se jeho strážní obvod,

c) byl ustanoven pro ochrannou službu v jiném odvětví, než pro které byl úřadem potvrzen a vzat do slibu,

d) byl dodatečně ustanoven také jiným zaměstnavatelem, aby konal službu stráže zemědělské (§ 1) i pro něho.

S oznámením zároveň jest předložiti průkazku, pokud se týče i služební odznak, který zaměstnanec podle § 7, odst. 2. zaměstnavateli odevzdal.

(3) Úřad podle okolností případu buď vyznačí nastalé změny v průkazce a vrátí ji, nebo vyznačí na ní neplatnost a zadrží ji, nebo oznámí, proč změnu nemůže vzíti na vědomost. V případech zmíněných v odst. 2. pod písm. b), c) a d) netřeba znovu slib vykonati.

§ 7.

(1) Osoby náležející k veřejné stráži zemědělské jsou při výkonu své služby povinny nositi předepsaný služební odznak viditelně připevněný a míti u sebe i průkazku, kterou jsou povinny na požádání prokázati se osobám, proti kterým zakročují, i veřejným orgánům bezpečnostním.

(2) Přestanou-li vykonávati službu veřejné stráže zemědělské u zaměstnavatele, který požádal o to, aby byly potvrzeny a vzaty do slibu, nebo pozbudou-li z jakéhokoli jiného důvodu práv veřejné stráže zemědělské, jsou povinny neprodleně odevzdati tomuto zaměstnavateli služební odznak a průkazku.

(3) V případech, které má na zřeteli ustanovení §u 6, odst. 2. písm. d), nastane tato po- vinnost teprve tehdy, když řečené osoby nekonají již služby veřejné stráže zemědělské pro

žádného z dosavadních společných zaměstnavatelů.

§ 8.

(1) Veřejná stráž zemědělská jest při výkonu své služby a za podmínek uvedených v § 7, odst. 1. orgánem moci veřejné, podle trestních zákonů jest ji stejně posuzovati jako stráž občanskou a má zejména práva a povinnosti v paragrafu tomto a následujícím uvedené. Zda a jakou zbraň může za podmínek těch nositi a kdy jí může použíti, ustanovují zvláštní předpisy.

(2) Každý je povinen uposlechnouti úředního vyzvání veřejné stráže zemědělské v okruhu její zákonné působnosti.

(3) Pokud jest přípustno vydati trestní příkaz, lze tak učiniti též na základě oznámení učiněného veřejnou stráží zemědělskou v mezích její působnosti a na základě bezprostředního služebního pozorování nebo doznání před ní učiněného.

(4) Veřejná stráž zemědělská smí kromě případů v zákonech zvláště uvedených zadržeti a předvésti (odst. 10) osoby, které

a) při trestném činu na věcech svěřených její ochraně přistihla a jež, ač je napomenula, nepřestávají pokračovati v trestním jednání nebo se snaží takové jednání opakovati,

b) při trestném činu [písm. a)] přistihla, jsou-li jí neznámy a nemůže-li jejich totožnost ihned zjistiti,

c) přistihla na cizím pozemku nebo v blízkosti věcí svěřených její ochraně za okolností, jež vnucují důvodné podezření, že osoby ty spáchaly nebo pokusily se spáchati na oněch věcech trestný čin, jsou-li jí neznámy a nemůže-li jejich totožnost ihned zjistiti,

d) spáchavše trestný čin [písm. a)], buď se pokusily uprchnouti nebo se skrývají, aby se vyhnuly trestnímu stíhání a jsou jí neznámy,

e) přistihla při trestném činu [písm. a)] nebo na cizím pozemku nebo v blízkosti předmětů svěřených její ochraně za okolností, jež vnucují důvodné podezření, že osoby ty spáchaly nebo se pokusily spáchati trestný čin a nemají v tuzemsku stálého bydliště, řádného zaměstnání nebo jsou z místa vykázány.

(5) Veřejná stráž zemědělská v případě odst. 4. písm, b) c) d) jest povinna a v případě odst. 4. písm. e) oprávněna od zadržení a předvedení upustiti, dá-li přistižený dostatečnou jistotu, že se trestnímu řízení nebude vyhýbati. O tom, že byla jistota dána, buď vydáno zadrženému ihned potvrzení.

(6) Veřejná stráž zemědělská může v případě odst. 4. písm. b) c) d) od zadržení a předvedení upustiti, dá-li zadržený hodnověrné ujištění, že jeho údaje o osobních poměrech jsou správné a že se trestnímu řízení nebude vyhýbati.

(7) Jistota bude obviněnému vrácena nejpozději po pravoplatném skončení řízení, a byl-li odsouzen, po výkonu trestu. Nevyhoví-li obviněný bez důvodu a bez ospravedlnění obsílce doručené mu do vlastních rukou, propadá jistota ve prospěch státu.

(8) Dá-li se osoba, která může býti podle odst. 4. zadržena, na útěk, smí ji veřejná stráž zemědělská stíhati a zadržeti i mimo svůj strážní obvod.

(9) Je-li osoba zadržená, důvodně podezřelá, že má u sebe zbraně, smí veřejná stráž zemědělská provésti prohlídku osobní i věcí, jež má při sobě; osobní prohlídka buď vykonána s náležitou šetrností a osobou stejného pohlaví.

(10) Každého zadrženého i přijatou jistotu jest povinna veřejná stráž zemědělská odevzdati ihned nejbližšímu bezpečnostnímu úřadu nebo orgánu (obecnímu starostovi, státní neb obecní policii nebo četnictvu), který, přestal-li důvod zadržení, propustí předvedeného, jinak předvede ho příslušnému úřadu (soudu) a ponechá jistotu v uschování do dalšího opatření úřadu (soudu), kterému o úschově podá zprávu.

§ 9.

(1) Při nebezpečenství v prodlení může veřejná stráž zemědělská v oboru své působnosti zadržeti případně zabaviti věci, jichž jest potřebí k vedení důkazů, dále, jež lze prohlásiti podle platných předpisů za propadlé zničiti nebo učiniti nepotřebnými.

(2) Veřejná stráž zemědělská může osobám přistiženým při trestním činu na věcech svěřených jejich ochraně zadržeti případně zabaviti věci pocházející z trestního činu, nebo určené k jeho spáchání; rovněž může osobám, které postihla na cizím pozemku nebo v blíz- kosti předmětů svěřených její ochraně za okolností, jež vnucují důvodné podezření, že osoby ty spáchaly, nebo pokusily se spáchati trestný čin, zadržeti případně zabaviti věci, o kterých má důvodné podezření, že pocházejí z trestného činu spáchaného na předmětech svěřených její ochraně nebo že věci ty jsou určeny k spáchání činu takového, neospravedlní-li přistižení, proč je s sebou mají.

(3) Ustanovení § 8, odst. 5. a 10. týkající se dané jistoty platí tu obdobně.

§ 10.

(1) Porušení povinností uložených v § 6, odst. 2. a v § 7 trestá úřad pokutou pořádkovou do 500 Kč.

(2) Zneužití služebního odznaku nebo průkazky osobou nenáležející k veřejné stráži zemědělské, pokud čin není trestný podle trestních zákonů, trestá úřad pokutou do 4.000 Kč nebo vězením do 14 dnů.

§ 11.

Kde se v tomto zákonu mluví o úřadu, aniž se úřad ten blíže označuje, rozumí se tím politický úřad I. stolice, pokud však jde o trestní věci, i státní policejní úřad v mezích jeho příslušnosti.

§ 12.

(1) Osoby, které podle dosavadních předpisů byly pro některou ze služeb, na které se tento zákon vztahuje, úřadem potvrzeny a do přísahy vzaty, nepotřebují v této službě, aby byly úřadem podle tohoto zákona znovu potvrzeny a do slibu vzaty, jinak platí však i pro ně ustanovení tohoto zákona. Úřad vymění jím vydané služební odznaky a osvědčení za odznaky a průkazky podle tohoto zákona.

(2) Slib vykonaný podle tohoto zákona nahrazuje přísahu požadovanou dosavadními předpisy.

§ 13.

(1) Všechna ustanovení o předmětech, jež jsou upraveny tímto zákonem, pozbývají platnosti.

(2) Zvláště jsou to:

a) nařízení ministerstev vnitra a spravedlnosti ze dne 2. ledna 1854, č. 4 ř. z., o vzetí do přísahy ochranného personálu lesního a dozorčího personálu mysliveckého pro službu mysliveckou,

b) nařízení ministerstev vnitra a spravedlnosti ze dne 1. července 1857, č. 124 ř. z., o po- žadavcích pro vzetí do přísahy pro ochrannou službu lesní a mysliveckou,

c) zákon ze dne 1. května 1896, č. 53 mor. z. z., o požadavcích pro potvrzení a vzetí do přísahy strážního personálu ustanoveného k ochraně zemědělství,

d) zákon ze dne 16. června 1872, č. 84 ř. z., o úředním postavení strážního personálu ustanoveného k ochraně jednotlivých odvětví zemědělství,

e) zákony a je provádějící předpisy o vnějším označení přísežných stráží ustanovených k ochraně zemědělství a to: zákon ze dne 21. února 1885, č. 41 čes. z. z, s vyhláškou býv. místodržitele pro Čechy ze dne 2. října 1885, č. 8843 praes., č. 42 čes. z. z., zákon ze dne 29. května 1887, č. 75 mor. z. z, s vyhláškou býv. místodržitele na Moravě ze dne 18. června 1887, č. 76 mor. z. z. a zákon ze dne 29. května 1887, č. 33 slez. z. z. s vyhláškou býv. zemského presidenta slezského ze dne 12. července 1887, č. 7790, č. 34 slez. z. z. a jeho nařízením ze dne 12. června 1903, č. 13978, č. 39 slez. z. z.,

f ) ze zákonů o ochraně polního majetku a to: ze zákona ze dne 12. října 1875, č. 76 čes. z. z., §§ 20-24, § 25, odst. 1., § 26, § 29, odst. 1. a § 30, ze zákona ze dne 13. ledna 1875, č. 12 mor. z. z. §§ 19-23, § 24 s výjimkou poslední věty, § 25, § 28, odst. 1. a § 29, a konečně ze zákona ze dne 30. června 1875, č. 21 slez. z. z. § § 18-22, § 23, odst. 1., § 24, § 27, odst. 1. a § 28,

g) ze zák. čl. XII/1894, o polním hospodářství a polní policii, §§ 76-86 a § 96, z prováděcího nařízení k němu č. 48.000/1894 M. F. (uh. orby) §§ 76-86.

§ 14.

Zákon tento nabude účinnosti dnem, který bude stanoven vládním nařízením. Provede jej ministr zemědělství v dohodě s ministry vnitra a spravedlnosti.

Resoluce.

Ministerstvům, jež jsou pověřena zákon tento provésti, se ukládá, aby vypracovala pro veřejnou stráž zemědělskou instrukce, jež se týkají výkonu její služby a dále jejich práv a povinností, jež pro službu jsou důležity.

I.

Důvodová zpráva výboru ústavně-právního.

Zvýšená ochrana jednotlivých odvětví zemědělství vyžaduje též nové jednotné úpravy postavení strážního personálu. Jest to otázka způsobilosti, podmínky ustanovení, služební práva a povinnosti a zevní označení této stráže. Má-li se ochrana zemědělství v přírodě, jak žádoucno, zvýšiti proti bezprávným činům, aby se zamezilo páchání škod, třeba nejen požadovati od veřejných orgánů bezpečnostních, zejména četnictva a policie, zvýšené pozornosti zemědělské ochraně, avšak zároveň je zapotřebí ustanoviti též dostatečný počet spolehlivé zemědělské stráže zejména tam, kde, ač jí bylo zvláště pro drobné zemědělce třeba, dosud jí nebylo hlavně u větších měst a průmyslových obcí, dále zabezpečiti její objektivitu a nezávislost na činitelích, kteří nemají zvláštního zájmu na ochraně zemědělství a dáti jí, kde jsou splněny zákonné podmínky, charakter stráže veřejné.

Již podle dosavadních právních předpisů požíval ochranný personál, ustanovený pro strážní službu zemědělskou, práv orgánů moci veřejné zejména její zákonné ochrany podle trestních zákonů, byl-li pro službu tu úřadem potvrzen a vzat do přísahy.

Zákonem o veřejné stráži zemědělské mají býti v celém státě upraveny jednotným způsobem otázky, jež se týkají všech druhů veřejné stráže zemědělské, jak ke službě pro o chranu majetku polního a vinic, tak u pro ochranu lesů, myslivosti, rybolov a vodních děl.

Dosavadní předpisy, týkající se ustanovení, vnějšího označení, nošení a používání zbraně, jakož i služebních práv a povinností jednotlivých druhů strážního personálu, jsou jinak upraveny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku hlavně zemskými zákony a jinak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi; proto i z toho důvodu jest žádoucí unifikace, jež předpisy, které se osvědčily, podržuje a doplňuje novými, pokud toho vyžaduje dnešní doba.

Charakter veřejné stráže zemědělské dává se tímto zákonem jen té osobě, jež jest ve službách k ochraně polního majetku, tedy nikoliv majiteli nebo pachtýři a uživateli pozemku, honitby, rybolovu atd., který může býti toliko soukromým strážcem svých zájmů. To proto, aby se nekřížily osobní zájmy s povinnostmi veřejné stráže. Avšak ústavně-právní výbor pojal do zákona výjimku pro ten případ, když ochrana, pro kterou má býti někdo ustanoven, týká se širšího celku (obce jedné či více, družstva, spolku, účastníků a j.) a kdy tedy zájem toho, kdo se má státi veřejným zemědělským strážcem, jest toliko podřadným vzhledem k širšímu zájmu ostatních. Tím se má umožniti, aby mohl býti veřejným strážcem zemědělským v některé obci na př. i ten, kdo má tam nějaký pozemek, nebo jest členem družstva nebo spolku, jimž patří pozemky nebo honitba nebo rybolov a j.

Jako dříve, tak podle tohoto zákona jest zůstaveno na vůli zaměstnavatele, zdali chce, aby stráž zemědělská byla úřadem potvrzena a vzata do přísahy a nabyla tak práv stráže veřejné. Avšak v některých případech na př. při ustanovení lesního personálu obcí nebo státem jsou tyto podle platných zákonů, jež se nemění, povinny tak učiniti.

Ježto se dávají veřejné stráži zemědělské určitá práva, žádá se po těch, kdo se chtějí veřejnou stráží státi, aby vedle všeobecných náležitostí byli spolehlivi a důvěryhodni, jakož i aby dobře znali okruh své služby. Proto vypracují příslušná ministerstva pro veřejnou stráž

zemědělskou zvláštní instrukce a mimo to jest povinen příslušný úřad před vzetím do slibu poučiti ji o výkonu služby a o jejích právech a povinnostech. Jest tak v zájmu její služby i občanstva, jež přijde s ní při výkonu služby do styku. Pro některé strážní služby jest třeba ještě zvláštní odborné kvalifikace.

Nezpůsobilost k službě veřejné stráže zemědělské nastává v těch případech, kdy se ztrácí způsobilost k službě veřejné ze zákona nebo následkem soudního výroku. Stane-li se tak, odejme příslušný úřad služební legitimaci a odznak, a to i v tom případě, když veřejná stráž zemědělská pozbyla způsobilosti též z jiného důvodu, na př. následkem choroby.

Táž osoba může býti ustanovena pro službu strážní též pro více zaměstnavatelů (obcí) a pro různou službu, na př. ochranu lesní, mysliveckou, polní a jiné, je-li k tomu způsobilá, případně, žádá-li se pro některou službu ještě zvláštní kvalifikace, má-li též tuto zvláště předepsanou způsobilost a konečně, když jest opravdu s to, aby více služeb mohla skutečně zastati.

Evidenci o osobách veřejné stráže zemědělské povede příslušný úřad, avšak též obec, kde službu jest konati, bude vyrozuměna o vykonání slibu a rovněž o zproštění služby a vyhlásí to způsobem v místě obvyklým, aby místní obyvatelstvo zavčas o ustanovení veřejné stráže zemědělské mělo vědomost.

Veřejné orgány i každý, proti komu veřejná stráž zemědělská zakročí, má právo žádati po ní, aby se prokázala služební legitimací a mimo to musí míti ve službě služební odznak viditelně upevněný. Tím se má zameziti zneužití práv veřejné stráže osobami nepovolanými.

Potřebná zvýšená ochrana zemědělství v přírodě proti páchání škod, k níž má přispěti též ustanovení dostatečného počtu veřejné stráže zemědělské, nemá nijak za účel omeziti těch, kteří se uchylují do přírody, aby se potěšili, zotavili a načerpali nových sil k další práci, pokud se vyvarují dělati škodu a přestoupiti dané zákazy. Proto vymezuje zákon pokud možno přesně práva a povinnosti veřejné stráže zemědělské, jež mají pro jich službu zvláštní důležitost.

Zvláště stanoví zákon jasně, ve kterých případech smí stráž osoby postižené na cizím pozemku při trestném skutku na věcech svěřených její ochraně nebo vnucuje-li se důvodné podezření, že osoby ty pokusily se spáchati na oněch věcech trestní čin, zadržeti a předvésti, zda a které věci smí jim prozatímně odníti a kdy má je zase propustiti. Osobní prohlídku smí jen výjimečně provésti v tom případě, je-li důvodné podezření, že zadržená osoba má u sebe zbraně, čímž jest prohlídka též i v zájmu vlastní bezpečnosti stráže odůvodněna. Případy takové budou ojedinělými, a i tu jest vykonati prohlídku s náležitou šetrností a osobou stejného pohlaví. Ježto ženy mimo honitbu zbraní nenosí, nestane se ustanovení o osobní prohlídce, pokud se jich týče, praktickým.

Aby zákon zmírnil předpis o zadržení a předvedení přistiženého, stanoví, že zadržený může býti, i když jest stráži neznám a když ani jeho totožnost nelze zjistiti, zase propuštěn, dá-li dostatečnou jistotu, to jest hmotné zajištění, že se trestnímu řízení nebude vyhýbati, a v určitých případech postačí i hodnověrný slib, že své jméno a bydliště správně udal a že se řízení nebude vyhýbati.

V některých případech může stráž věci pocházející z trestného činu zadržeti nebo věci určené k jeho spáchání, dále dobytek a drůbež, jež dělá škodu na cizím pozemku, prozatímně zabaviti a není-li s to, aby drůbež zabavil, též ji usmrtiti.

Zákon tento bude platiti pro všechny osoby, které podle dosavadních předpisů již byly pro některou ze služeb, na které se tento zákon vztahuje, úřadem potvrzeny a do přísahy vzaty. Tyto osoby nebudou znovu potvrzovány a do slibu vzaty.

Ústavně-právní výbor vládní návrh zákona o veřejné stráži zemědělské změnil na více místech stylisticky i věcně a připojil některá doplnění.

Stylistické změny byly učiněny v § 1, odst. 1, v § 2, odst. 2, v § 4, v § 8, odst. 1 a 3, v§§ 9, 13 a 14.

Vypuštěn byl odst. 2 §u 2 jako povahy čistě administrativní.

Doplněn byl, jak jest již výše uvedeno, § 1 odst. 1 zásadním ustanovením, že nikdo nemůže býti veřejnou stráží zemědělskou pro ochranu vlastních zájmů s výjimkou, když vlastní zájem jest v poměru k celkovým zájmům pouze podřadným.

Dále doplněn byl § 3 předpisem, podle něhož jest povinen úřad, který stráž potvrzuje a bere do slibu, ji poučiti o výkonu služby a jejích služebních právech a povinnostech.

§ 6, odst. 1 doplněn byl ustanovením, jež ukládá polit. úřadu, aby vyrozuměl příslušnou obec jak o složení slibu, tak o zproštění služby strážce, a obecnímu úřadu, aby zprávu tu vyhlásil způsobem v místě obvyklým; stane se tak v zájmu obecního úřadu i občanstva zejména pro dobu bezprostředně po složení slibu nebo zproštění služby. Ustanovení §u 7 doplněno bylo třetím odstavcem, který stanoví, kdy se má odevzdati služební průkazka a odznak v případech, když stráž byla ustanovena pro více zaměstnavatelů.

Největší věcné změny provedl ústavněprávní výbor v §u 8, odstavci 4, 5, 6, 9 a 10. Zadržení a předvedení přistižené osoby omezil na případy, jež spadají do vlastní služby veřejné stráže zemědělské, totiž když přistihla osoby při trestném činu na věcech jí svěřených a osoby ty přes napomenutí pokračují v trestném jednání nebo jsou jí neznámy a jejich totožnost nemůže ihned zjistiti a dále když je přistihla na cizím pozemku v blízkosti věcí svěřených její ochraně, a to za důvodného podezření, že spáchaly nebo pokusily se spáchati trestný čin na oněch věcech, jsou-li neznámy a nemůže-li totožnost jich ihned zjistiti a konečně když osoby ty spáchavše trestný čin na věcech jí svěřených se buď pokusily uprchnouti nebo se skrývají nebo když delikt spáchaly osoby, jež v tomto státě nemají stálého bydliště, řádného zaměstnání nebo jsou vykázány. Tyto trestní činy mohou býti polním pychem, avšak též trestními skutky stíhanými soudem.

Pro jiné nedovolené činy není veřejná stráž zemědělská oprávněna osoby zadržovati a předváděti a zůstane to i nadále úkolem jiných veřejných orgánů bezpečnostních. Tím byla práva veřejné stráže zemědělské v tomto směru přesně vymezena.

Dále zmírnil ústavně-právní výbor ustanovení o zadržení a předvedení tím, že veřejná stráž zemědělská nejen, když se dá dostatečná jistota, od zadržení a předvedení upustí, avšak též může v určitých případech od něho upustiti, dá-li zadržený hodnověrné ujištění, že údaje jeho jména a pobytu jsou správny a že se trestnímu řízení nebude vyhýbati.

Aby zadržení v tom případě, když není podmínky k jich propuštění (na př. jsou-li neznámi a nemohou-li dáti dostatečné záruky ani identity ihned prokázati a nedá-li stráž jejich údajům o jméně a pobytu víry), nemusili býti předvedeni úřadu (soudu), doplnil ústavně-právní výbor odst. 10 §u 8 v tom směru, že bezpečnostní úřad nebo orgán, který má možnost na př. telefonicky identitu snáze zjistiti, může předvedeného propustiti, přestal-li důvod zadržení.

Ústavně-právní výbor se usnesl vypustiti slova v § 8, odst. 4, písm. e) na konci "či jsou tuláky", z toho důvodu, aby veřejná stráž zemědělská nebyla povinna sama rozhodovati při postižení o tom, má-li před sebou tuláka ve smyslu zákona. Ústavně-právní výbor přidržel se pokud se týče znění odst. 9 §u 8, dikce "osobní prohlídka", ježto toto znění odpovídá jiným zákonům a zahrnuje též prohlídku šatů. Kdyby měla býti osobní prohlídka zaměněna prohlídkou šatstva, mohly by vzniknouti nejasnosti ve výkladu, neboť zbraň lze uschovati též pod šaty a prohlídku šatů nesvlečených nelze provésti bez prohlídky osobní. Rovněž jest nutno, aby prohlídku provedla osoba stejného pohlaví (jak praktikují veř. orgány bezpečnostní). Aby nevznikla pochybnost, pojal ústavně-právní výbor ustanovení to do zákona. Prohlídka má se státi hlavně pro osobní bezpečnost stráže, avšak motiv tento do zákona nenáleží.

Ježto osoby ustanovené veřejnou stráží zemědělskou mohou míti v některých případech menší vzdělání a zkušenosti, usnesl se ústavně-právní výbor na resoluci, aby příslušná, ministerstva vypracovala pro veřejnou stráž zemědělskou instrukce, které mohou býti krátké, avšak jasné, z nichž by se stráž o svých služebních právech a povinnostech blíže poučila, pokud jí nepostačí ústní ponaučení, udělené polit. úřadem.

Na základě důvodů výše uvedených předkládá ústavně-právní výbor vládní osnovu zákona o veřejné stráži zemědělské se změnami nahoře poznačenými senátu N. S. k přijetí.

V Praze, dne 28. června 1928.

Dr L. Krupka v. r.,

předseda.

Jos. Lukeš v. r.,

zpravodaj.

II.

Důvodová zpráva výboru národohospodářského.

Je v povaze zemědělské výroby, že zemědělský majetek vůbec a zemědělské výrobky zvláště, pokud jsou v širém poli a nemohou tudíž býti náležitě uzavřeny, uschovány a pod., jsou ohrožovány nejen pohromami živelními a škůdci rostlinnými i živočišnými, nýbrž že jsou poškozovány i činností lidskou. Proti škodám tohoto posledního způsobu snaží se chrániti zemědělce stát, k jehož předním úkolům náleží nesporně též zajištění bezpečnosti a ochrany všeho majetku vůbec, zákonodárstvím civilním i trestním, avšak jest zřejmo, že tato všeobecná ochrana z naznačených již důvodů právě tak nemůže postačiti, jako střežení zemědělského majetku všeobecnými státními orgány bezpečnostními. Nezbývá proto zemědělci, než aby sám vlastní silou a vlastními prostředky se staral o střežení řečeného svého majetku a jest samozřejmou povinností státu, aby mu toto střežení vhodnou úpravou zákonných podmínek usnadnil. Proto odedávna bývala strážcům jednotlivých odvětví zemědělské výroby poskytována zvýšená ochrana právní. Tak tomu bylo také v Čechách, na Moravě i ve Slezsku a rovněž i v území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Poněvadž však příslušné předpisy byly roztroušeny v řadě zákonů zemských i říšských, resp. uherských, platí dnes v našem území státním v oboru zemědělské stráže jiné právo v Čechách, jiné na Moravě, opět jiné ve Slezsku a jiné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Jest tudíž potřebí sjednocením těchto v podstatě stejných a jen v podrobnostech se různících předpisů docíliti jednotné úpravy pro celé území státní. S tohoto hlediska sluší proto vítati vládní osnovu, která mimo to přináší některé další změny, odůvodněné povahou věci a přizpůsobené dnešnímu nazírání a dnešnímu právnímu stavu.

Národohospodářský výbor senátu jednal ve svých schůzích dne 14. a 22. června 1928 o vládním návrhu zákona o ochraně zemědělské stráže a uznal změny, které v textu vládního návrhu předsevzal výbor ústavněprávní, za účelné a odůvodněné, pročež přijal jej ve znění, na němž se usnesl výbor ústavně-právní.

V jednotlivostech budiž poukázáno zejména na ustanovení nově vsunutého odstavce třetího § 1, jímž jasně a určitě se vyslovuje v textu zákona správná zásada, uvedená ostatně i v důvodové zprávě vládního návrhu, že zásadně nemá nikdo býti veřejnou stráží zemědělskou se všemi právy této stráži přiznanými pro ochranu vlastního majetku.

Účelným jest též předpis odstavce prvního § 3, podle něhož úřadu se ukládá, aby veřejnou stráž zemědělskou, pro kterou nebylo možno v zákoně předpisovati zvláštní formální kvalifikaci, poučil před vzetím do slibu o způsobu, jak má službu vykonávati a jaká má při tom práva a povinnosti.

Změněné znění § 8 jednak jasně naznačuje, které jsou to bezpečnostní úřady nebo orgány, jimž jest veřejná stráž zemědělská povinna osoby zadržené bez prodlení odevzdati, uvádějíc jakožto takovéto orgány též obecního starostu a obecní policii, čímž zajisté předejde se mylnému výkladu zákona (odst. 10), jednak zmírňuje vhodným způsobem ustanovení odstavce 9 o přípustnosti prohlídky.

Vzhledem k uvedenému navrhuje národohospodářský výbor, aby senát přijal vládní návrh zákona o veřejné stráži zemědělské číslo tisku 644 ve znění, na kterém se usnesl výbor ústavně-právní.

V Praze, dne 10. července 1928.

Sáblík v. r.,

předseda.

Štolba v. r.,

zpravodaj.