Senát Národního shromáždění R. Čs. r.1928.

II. volební období.

6. zasedání.

Tisk 701.

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje uvedenou prozatímní dohodu, sjednanou dne 17. června 1928 v Teheranu a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 28. června 1928, č. 89 Sb. z. a n.

Československo jednalo delší dobu s Persií o uzavření smlouvy přátelské a obchodní. Československé zboží požívalo v Persii i za tohoto stavu výhod perského minimálního celního tarifu jako zboží všech ostatních států přes to, že perské zboží v republice Československé těchto výhod nemělo. Nežli jednání o řádnou smlouvu mohlo býti dokončeno, vypověděla perská vláda ke dni 10. května 1928 kapitulační smlouvy se všemi státy a předložila dne 18. března 1928 parlamentu návrh nového celního sazebníku s minimálním tarifem pro státy, které uzavrou do 10. května 1928 s Persií nové smlouvy, a s tarifem maximálním pro zboží států bezesmluvních. Návrh tento byl 3. května 1928 schválen a jelikož lhůta od tohoto dne do 10. května byla příliš krátká k dojednání řádné obchodní smlouvy, navrhla perská vláda všem státům projevivším zájem o úpravu obchodních styků s Persií jednotné uzavření prozatímní dohody. Na základě tohoto návrhu přizpůsobeného vzájemným vyjednáváním mezi oběma vládami československým poměrům byla pak dne 17. června 1928 podepsána v Teheraně prozatímní dohoda.

Z ostatních států podepsala prozatímní dohodu dne 10. května 1928 pouze Velká Britanie, po níž postupně uzavírají podobné dohody státy další.

Touto dohodou upravuje se až do uzavření smlouvy definitivní, nejdéle však do 10. května 1929, zastoupení diplomatické a konsulární (čl. 1.), zacházení s příslušníky (čl. 2.), jakož i nakládání se zbožím dle zásady nejvyšších výhod. Jako počátek prozatímní účinnosti dohody byl smluven den 1. července t. r.; dohoda podléhá ratifikaci (čl. 4.).

Pokud jde o obchodní styky československoperské je vývoz československého zboží do Persie stále na postupu; statisticky lze zachytiti pouze vývoz přímý, který dosáhl v roce 1927 hodnoty 9,068.000 Kč, kdežto přímý dovoz z Persie obnášel pouze 305.000 Kč. Nejdůležitější československé vývozní artikly do Persie jsou: cukr, obuv, textilie, sirky, tužky, sklo a jablonecké zboží. Z Persie se dováží nejvíce koberce a jiné typické perské artikle, nerostné oleje a pod. Možno zajisté očekávati, že tato dohoda přispěje k prohloubení vzájemných obchodních styků.

Vláda předkládajíc tento návrh oběma sněmovnám Národního shromáždění po stránce formální projevuje přání, aby tato předloha byla projednána v poslanecké sněmovně

výborem zahraničním a výborem pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností a v senátě výborem zahraničním a národohospodářským.

Text prozatímní dohody se přikládá ve zvláštním exempláři ve francouzském originále s československým překladem.

V Praze, dne 28. června 1928.

Náměstek předsedy vlády:

Šrámek v. r.

ENTRE

Le Président de la République Tchécoslovaque et Sa Majesté Impériale le Schah de Perse également animés du désir sincère, de faire aboutir dans le plus bref délai possible leurs négociations actuellement en cours et relatives à la conclusion entre leurs deux pays ïun traité ïamitié et de conventions ďétablissement, consulaire, douanière et commerciale, se sont résolus à maintenir, en attendant, leurs relations sur la base ïun accord provisoire, et ont, à cet effet, désigné comme leurs Plénipotentiaires, à savoir:

Monsieur Miroslav Schubert,

Consul de la République Tchécoslovaque á Téhéran

Son Excellence Fatoullah Khan Pakrevan,

Gérant du Ministère des Affaires Etrangères,

lesquels, après s'être communiqué leurs pleins-pouvoirs, trouvés en bonne et due forme, sont convenus des dispositions suivantes:

Article 1.

La représentation diplomatique de chacune des Hautes Parties Contractantes sur le territoire de ľautre jouira sous condition de réciprocité des privilèges et immunités consacrés par le droit commun international.

Les représentants consulaires de chacune des Hautes Parties Contractantes sur le territoire de ľautre, régulièrement munis de ľexequatur y pourront résider.

Ils bénéficieront des privilèges honorifiques et immunités personnelles de juridiction et de fiscalité consacrés par le droit commun international et sous la condition ïune parfaite réciprocité.

Article 2.

A dater du 10 Mai 1928, les ressortissants de chacune des Hautes Parties Contractantes seront admis et traités sur le territoire de ľautre conformément aux règles et pratiques du droit commun international et sur la base ďune parfaite réciprocité.

Ils y jouiront, quant à leurs personnes et à leurs biens, droits et intérêts, de la plus entière protection des lois et des autorités territoriales.

Ils bénéficieront en toute matière du même traitement général que les nationaux sans pouvoir prétendre au traitement réservé aux seuls nationaux à ¾exclusion de tous autres étrangers.

Toutefois en matière de statut personnel, les ressortissants de chacune des Hautes Parties Contractantes sur le territoire de ¾autre restent soumis aux prescriptions de leur loi nationale.

Les ressortissants de ľune des Parties Contractantes ne seront astreints sur le territoire de ľAutre à aucun service militaire, soit dans les armées de terre, de mer ou de ľair, soit dans les gardes ou les milices nationales, ni à aucune obligation ou charge remplacant le service militaire.

Ils ne pourront être soumis quaux prestations et requisitions militaires légalement imposées aux nationaux dans la même mesure et ïaprès les mêmes principes que ces derniers.

Article 3.

En réglant leurs rapports sur le principe de ľautonomie douanière, les deux Hautes Parties Contractantes conviennent que les produits du sol ou de ľindustrie, provenant du territoire de ľune ďentre elles, à ľentrée sur le territoire de ľautre seront soumis aux prescriptions de la loi organique des douanes de celle-ci.

Considérant qu'il est permis ďespérer que le délai ďun an suffira pour conclure le traité ďamitié, la convention ďétablissement, les conventions consulaires, commerciale et douanière, actuellement en voie de négociation, elles conviennent de s'accorder réciproquement jusqu'à la date du 10 Mai 1929 le bénéfice de leur tarif minimum en vigueur et de tout abaissement de ce tarif qui serait consenti en faveur des produits de toute provenance.

Article 4.

Le présent accord provisoire sera ratifié et les ratifications en seront échangées a Téhéran le plus tôt que faire se pourra. Il restera en force jusqu'à la conclusion du traité et des conventions ci-dessus prévus et au plus tard jusqu`au 10 Mai 1929.

Il reste entendu que, pour la Partie Persane, 1'article 3 relatif aux dispositions tarifaires, en raison des dispositions de la loi du 13 Ordibehecht 1307 (3 Mai 1928) n'a pas besoin d'être présenté, pour ratification au Madjlisse.

En foi de quoi, les Plénipotentiaires respectifs ont signé le présent accord et y ont apposé leur sceau.

Fait à Téhéran le 17 Juin 1928.

L. S. MIROSLAV SCHUBERT m. p.

L. S. F. PAKREVAN m. p.

MEZI

(Překlad.)

President republiky Československé a Jeho Císařské Veličenstvo Perský Šach stejně prodchnuti upřímným přáním skončiti v době pokud možno nejkratší svá právě konaná jednání směřující k tomu, aby se uzavřely mezi jejich oběma zeměmi smlouva o přátelství a dohody o usazování, konsulární, celní a obchodní, rozhodli se do té doby udržovati své styky na podkladě prozatímní dohody a jmenovali za tím účelem svými plnomocníky:

p. Miroslava Schuberta,

konsula republiky Československé v Teheranu,

Jeho Excellenci Fatoullah Chána Pakrevana,

vedoucího přednostu ministerstva zahraničních věcí,

kteříž, předloživše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních:

Článek 1.

Diplomatické zastoupení každé vysoké smluvní strany bude požívati na území druhé s podmínkou vzájemnosti výsad a osvobození uznaných všeobecným mezinárodním právem.

Konsulární zástupci každé vysoké smluvní strany mohou sídliti na území strany druhé, mají-li řádné exequatur.

Budou požívati čestných, výsad a osobních osvobození soudních a fiskálních, uznaných všeobecným mezinárodním právem a s podmínkou naprosté vzájemnosti.

Článek 2.

Ode dne 10. května 1928 budou příslušníci každé vysoké smluvní strany připuštěni a bude s nimi zacházeno na území druhé podle pravidel a zvyklostí všeobecného mezinárodního práva a na podkladě naprosté vzájemnosti.

Pokud jde o jejich osoby a majetek, práva a zájmy, budou tam požívati naprosté ochrany zákonů a úřadů země.

Bude s nimi v každém ohledu zacházeno stejně jako s vlastními příslušníky, aniž by však mohli činiti nárok na zacházení, vyhražené jen vlastním příslušníkům s vyloučením všech ostatních cizinců.

Pokud však jde o právní postavení osob, zůstanou příslušníci každé vysoké smluvní strany na území druhé strany podrobeni předpisům zákonů své země.

Příslušníci jedné ze smluvních stran nebudou podrobeni na území druhé žádné službě vojenské ať ve vojsku pozemním, námořním nebo vzdušném, ať v národních gardách nebo milicích, ani žádné povinnosti nebo břemenům, nahražujícím vojenskou službu.

Mohou býti podrobeni jen takovým vojenským plněním a rekvisicím, které se zákonitě ukládají vlastním příslušníkům a to v téže míře a podle týchž zásad jako tito.

Článek 3.

Upravujíce své styky na zásadě celní autonomie, obě smluvní strany se shodují v tom, že plodiny zemské nebo výrobky průmyslové, přicházející z území jedné z nich, budou podrobeny při vstupu na území druhé předpisům základního celního zákona této.

Majíce za to, že lze doufati, že lhůta jednoho roku postačí, aby se uzavřely smlouva o přátelství, dohoda o usazování, dohody konsulární, obchodní a celní, o které se právě jedná, shodují se, že si vzájemně poskytnou do 10. května 1929 výhody svého platného nejnižšího celního sazebníku a všech slev z tohoto sazebníku, které by byly přiznány ve prospěch výrobků jakéhokoliv původu.

Článek 4.

Tato prozatímní dohoda bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny v Teheraně co nejdříve. Zůstane v platnosti až do uzavření smlouvy a dohod výše zmíněných, nejdéle však do 10. května 1929.

Je shoda v tom, že pro stranu perskou není potřebí, aby článek 3., týkající se tarifních ustanovení, byl předložen ke schválení Medjilissu ve smyslu ustanovení zákona ze dne 13. Ordibehechtu 1307 (3. května 1928).

Čemuž na svědomí jmenovaní plnomocníci podepsali tuto dohodu a připojili k ní svoji pečeť.

Dáno v Teheranu, dne 17. června 1928.

L. S. MIROSLAV SCHUBERT v. r.

L. S. F. PAKREVAN v. r.