Senát Národního shromáždění R. Čs. r.1928.

II. volební období.

6. zasedání.

Tisk 702.

Ochrana polního majetku byla zabezpečena proti škodlivé činnosti lidské jak trestními zákony (ustanoveními o krádeži, zlomyslném poškození cizího majetku, žhářství a j.) a předpisy práva soukromého (ochranou vlastnictví, držby, užívání, náhrady škody), tak různými předpisy povahy policejní (ochrana polního hospodářství, lesnictví, honitby, vinařství a rybářství), pohud zákony trestní a předpisy práva soukromého nedostačovaly.

V Čechách, na Moravě a ve Slezsku upravovaly otázky ochrany výroby zemědělské, pokud se správních předpisů týče, zákony zemské a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zákon státní, takže jest té doby upravena ochran polního majetku čtverými různými základními předpisy právními.

Reforma veřejně správy a usnadnění jednotného rozhodování v nejvyšších instancích vyžadují, aby tyto různé předpisy upravující tutéž materii byly nahrazeny pro celou Československou republiku jednotným zákonem.

Zákon o ochraně polního majetku vypracován jest na základě předpisů dosavadních, převzal ustanovení, jež se osvědčila a odpovídají poměrům dnešní doby, předpisy však nevyhovující buď vypustil anebo vhodně pozměnil a doplnil.

Při tom bylo přihlíženo k tomu, aby ochrana polního majetku, jež byla dosud více méně omezena na majitele rozsáhlejších pozemků, kteří si mohli sami pro sebe strážce svého majetku vydržovati (obce, statkáři), stala se jednak všeobecnou, aby jí užívali všude i drobní zemědělci, jednak aby byla zvýšena všude tam, kde toho nastala nutná potřeba, zvláště v okolí měst, průmyslových obcí a kde škody činností lidskou mimořádně se množí a kde proto zvýšené ochrany úsilovně se domáhají jak u úřadů, tak u svých odborových korporací.

Dosavadní ochrana nedostačuje již vzhledem ke změněným poměrům, nastavším jak provedením pozemkové reformy, když na místa větších statků, jež mohly si vydržovati samy strážce pro sebe, nastoupily menší zemědělské jednotky, tak vlivem války pokleslé morálce a někde i jiného nazírání na soukromý majetek, a nemůže postačiti též proto, že chceme býti i pokud se týče výroby zemědělské soběstačnými.

Proto třeba i v zájmu veřejném zmírňovati škody, jež vznikají činností lidskou nejen ze zlého úmyslu, to jest trestnými skutky podle trestních zákonů, ale i z činnosti protiprávní, jež zakládají delikt polního pychu.

Při tom ovšem musí zákon dbáti toho, aby ochrana polního majetku nešla dále než jest toho nutně zapotřebí v zájmu interesentů a celku, aby práva ostatních občanů zbytečně nebyla omezena.

Zákon o ochraně polního majetku zejména vymezuje, který polní majetek jest tímto zákonem chráněn, dále stanoví, co jest polním pychem a jaký je rozdíl polního pychu od trestných skutků stíhaných soudy, mimo to upravuje otázky služby strážné, trestní pravomoci, trestů, náhrady škody a způsobu stíhání polního pychu.

Za polní majetek, jenž požívá ochrany podle tohoto zákona, považují se nejen pozemky určené k zemědělské výrobě a všechny věci a zařízení na nich se nalézající, sloužící témuž účeli, avšak též všechny plodiny, které půda rodí. Zákon uvádí v odst. 3. §u 1 příkladem různé druhy polního majetku. K pozemkům, na něž se zákon o ochraně polního majetku nevztahuje, náleží pozemky, pro něž platí ustanovení lesního zákona a pozemky, na nichž jsou obytné budovy s jejich příslušenstvím.

Polního pychu se dopustí, kdo bezprávně, tedy proti právnímu řádu - což právě jest podstatným znakem trestného činu - poškodí polní majetek nebo poruší příkazy a zákazy obsažené v tomto zákoně nebo podle něho vydané příslušným polit. úřadem neb obcemi k tomu úřadem zmocněnými. Při konkurenci polního pychu s trestným skutkem stíhaným soudem, jež vyplývají z téže činnosti, konsumuje delikt soudní delikt správní polní pych a vylučuje stíhání pro polní pych.

Bude tedy stíhán pro polní pych pro určitou trestnou činnost, kdo svým činem zároveň nespáchal skutkovou podstatu trestného skutku stíhaného soudem podle platných trestních zákonů.

Výjimku stanoví zákon o ochraně polního majetku pro případ, když jde o bezprávné přivlastnění nesklizených plodin (ovoce, polní plodiny, hrozny, tráva, stromky a j.), pokud škoda způsobená není větší 30 Kč, i když jsou na místě ohrazeném, na př. v zahradě. Pachatel nesmí však býti při tom opatřen zbraní ani použíti násilí nebo využíti obecné tísně, ani nesmí tak činiti ze zvyku, v kterýchžto případech stává se odcizení zločinem krádeže bez ohledu na výši škody. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku nebyla dosud zákonem stanovena hranice škody, do které odcizení nesklizených plodin se trestá jako polní pych a od které delikt se trestá jako krádež soudem. Podle ustálené praxe byla až do všeobecného poklesu kupní ceny koruny za války škoda asi do 2 K přestupkem správním (polním pychem) a teprv přes 2 K deliktem soudním. Poslední roky není žádné ustálené hranice proto, že první roky po válce kupní cena Kč nebyla ustálena. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nastává kompetence soudní teprv při hodnotě odcizených nesklizených plodin přes 60 Kč, do 200 Kč jest tam trestní čin přečinem a přes 200 Kč zločinem krádeže. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku jest krádež plodin při škodě do 50 Kč přestupkem a přes 50 Kč zločinem.

Z toho důvodu, pokud nebyl vydán pro celý stát jednotný trestní zákon - což by se mělo státi co nejdřív - nebylo snadno stanoviti hranici škody, jež má býti rozhodující pro skutkovou podstatu polního pychu na rozdíl od krádeže, stíhané soudem, a jest v zákoně stanovena mez střední mezi hranicí škody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a mezi hranicí škody na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Cenu polních plodin jest počítati jako u krádeže (§ 171 tr. z.) podle téhož znaku, to jest skutečné škody poškozeného; kdyby se tak nedálo, bylo by vždy sporno, zda jde o polní pych či o krádež. Konečné přesné vymezení kompetence soudní a správní, jež tímto zákonem jest provedeno, jest jen vítati.

Výdaje spojené s ustanovením polního hlídače ponesou účastníci, to jest majitelé pozemků, a proto vyhrazuje jim zákon určitá práva jak pokud se týče ustanovení polního hlídače a jeho platu, tak pokud se týče výkonu služby a propuštění ze služby.

Při ustanovení a placení dělá vlastně obec prostředníka, aby se toto usnadnilo a urychlilo. Též více obcí může ustanoviti společného polního hlídače. Není-li v některé obci polního hlídače zapotřebí, může příslušný politický úřad zprostiti obec povinnosti polního hlídače ustanoviti. Zájemci mohou se též mezi sebou a s obcí dohodnouti, že si obstarají hlídání sami nebo že si sami najmou polního hlídače. Jinak jest každá obec povinna polního hlídače případně i více ustanoviti a zálohou poskytnouti potřebný náklad. Příslušný politický úřad polního hlídače jen potvrzuje a bere do slibu. Pro koho se vysloví účastníci, kteří platí více než polovinu vydání na polního hlídače, ten musí býti obcí ustanoven, když jest způsobilým. Táž většina má právo žádati za propuštění ustanoveného hlídače a navrhnouti jinou vhodnou osobu. Účaastníkům dáti jest též příležitost, aby se vyjádřili o osobě, jež má býti obci za polního hlídače ustanovena, o znění služební smlouvy a o odměně, kterou chce obec polnímu hlídači dáti. Proti rozhodnutí mají právo podati námitky. Aby obec nepohodlného polního hlídače bez vážné příčiny nepropustila před uplynutím smluvené doby, vyžaduje tato výpověď (jako ustanovení schválení příslušného polit. úřadu. Stejně jest třeba schválení polit. úřadu ku propuštění polního hlídače na žádost majitelů většiny pozemků. Úřadu se rozhodnutí usnadňuje tím, že když do 15 dnů nezašle své rozhodnutí obci, jest míti za to, že úřad propuštění schválil. Majitelé větší výměry pozemků, kteří mívají svého vlastního polního hlídače, jsou povinni té doby přispívati též na hlídače obecního, aby náklad na jeho vydržování malé zemědělce příliš nezatížil, avšak jest možno, že službou obecního hlídače budou též pověřováni polní hlídači soukromníků, když jsou způsobilí a ve službě se osvědčili. Tím by se náklad na jejich vydržování zmenšil.

Podle dosud platných zákonů byli majitelé větších pozemků, kteří měli vlastního hlídače, osvobozeni od povinnosti přispívati na hlídače obecního a zájemci neměli vlivu ani na výběr osoby, kterou obec ustanovila, ani na propuštění polního hlídače.

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi přidělena jest trestní pravomoc pro věci pychu zpravidla politickým úřadům. Na Moravě jsou pro polní pych příslušny politické úřady, jimž byl přímo oznámen. V jiných případech a v Čechách a ve Slezsku byla přiznána trestní pravomoc zásadně obecním trestním senátům. Ježto nebylo často dbáno podstatných forem trestního řízení a v případech odvolání bývaly nálezy zrušeny a nastávaly průtahy ve vyřízení, byla trestní pravomoc přikázána ministerským nařízením z 11. července 1918, č. 255 ř. z. v případech poškození neb ohrožení výtěžku nebo provozování zemědělství okresním polit. úřadům.

Z těchto důvodů a dále vzhledem k různým příbuzenským a přátelským poměrům zejména v menších obcích, jakož i vzhledem k nechuti trestati své spoluobčany, s nimiž jsou členové obecních trestních senátů v denním styku, někdy vzhledem ku malé autoritě a závislosti těch, kteří mají trestati, a konečně namnoze též ku přetížení prací vlastního povolání přikazuje se tímto zákonem trestní pravomoc, jak jest ve věcech lesního pychu, též pokud se týče polního pychu politickým úřadům.

Politický úřad trestá polní pych pokutou až do 500 Kč, kterou lze proměniti, je-li nedobytna, ve vězení v trvání do 5 dnů. Stejně trestné jest též účastenství (návod, rozkaz, rada, utvrzování, slíbení nebo poskytnutí pomoci, usnadnění) na polním pychu a pokus. Politický úřad rozhodne rovněž o nárocích soukromoprávních, avšak jen v souvislosti s prováděným řízením trestním. Nebyl-li nikdo ve svých právech polním pychem dotčen na př. při přestoupení různých příkazů a zákazů (pobyt v noci v polích, sadech) nebo není-li poškozený znám a jde toliko o škodu nepatrnou, může politický úřad, jemuž obecní úřad takové případy jest povinen ohlásiti, za okolností zvláštního zřetele hodných místo pokuty uložiti důtku.

Zpravidla bude podle tohoto zákona vyřízen polní pych u starosty obce, jemuž se činí o něm oznámení. Starosta vyrozumí ihned toho, kdo byl ve svých právech polním pychem dotčen, neučinil-li tento oznámení sám, a týž jest povinen do 8 dnů sděliti, žádá-li o potrestání vinníka, případně též náhradu škody. Nepožádá-li do 8 dnů o potrestání, byl-li učiněn smír o požadované náhradě škody nebo netrvá-li ten, jehož se polní pych týká, na trestním stíhání, upustí se od dalšího řízení. Tímto způsobem bude v největším počtu případů polní pych vyřízen bez zatížení trestního senátu obecního, jak bylo dosud, nebo politického úřadu.

Teprve neskončí-li řízení u starosty obce nebo, jak výše uvedeno, není-li tu osoby, jež by byla na svých právech dotčena nebo není-li známa, podá starosta zprávu polit. úřadu k dalšímu rozhodnutí. Řízení o polním pychu zahájí se na oznámení kohokoliv a platí tedy pro zahájení řízení zásada oficiálnosti, jež se seslabí při jednání u starosty, kde lze případ vyříditi smírem a zase se obnoví při řízení u polit. úřadu.

Za účelem zjednodušení vyřízení otázky náhrady škody připouští se odhad škody do 50 Kč polním hlídačem a pro škody způsobené dobytkem a drůbeží vydá zemský úřad tarify. V jiných případech a žádá-li některá ze stran o to, ať jde o škodu též menší než 50 Kč, odhadne škodu zvláštní komise. Samozřejmě nebude soud vázán odhadem polního hlídače, když odhadne škodu vzešlou odcizením polních plodin částkou přes 30 Kč a provede v případě potřeby odhad soudním znalcem, nespokojí-li se ani případným odhadem zmíněné komise. V případě kompetenčního konfliktu mezi soudem a polit. úřadem, jde-li podle výše škody o krádež nebo polní pych, bude rozhodujícím o výši skutečné škody nález a posudek soudního znalce.

Ústavně-právní výbor osnovu zákona o ochraně polního majetku, která shrnuje materii dosti obtížnou pozměnil stylisticky v § 1, odst. 1. a 3., § 3, odst. 1., § 4, odst. 4., § 11, odst. 2., § 17, odst. 1., § 18, § 21, odst. 3. a 6., § 22, odst. 1. a 2., § 30, odst. 1. a § 31, dále ji doplnil v § 2, odst. 1. bližším poznačením cenění odcizených plodin ve smyslu § 171 tr. z., § 2, odst. 2., lit..a), b), e) poznačením dalších bezprávných činů a vsunutím nového odstavce, jenž má za předmět zapálení cizích věcí na polním majetku, § 3, novým odstavcem 3., který se týká zákazu pasení na určitých vodohospodářských stavbách, přestylisoval a doplnil § 5, jehož druhým odstavcem učinil § 8, doplněný ustanovením, že účastníci mají právo vyjádřiti se též o znění služební smlouvy. Z odstavce 3., § 5, stal se pak samostatný § 6, z § 6 stal se § 7, který doplněn byl ustanovením místo "zvláštní" zákon, zákon "o veřejné stráži zemědělské". § 8 byl změněn a doplněn ustanovením, že k obojímu propuštění jest zapotřebí schválení úřadu. Politický úřad má však přezkoušeti jen ten důvod propuštění, dbal-li hlídač práv a povinností, které jsou spojeny s jeho postavením jako veřejné stráže zemědělské a nikoli přezkoumávati důvod propuštění s hlediska práva soukromého. § 15, odst. 2. doplněn ustanovením, že v určitém případě může úřad dáti též důtku, když jde o škodu nepatrnou a polním pychem dotčený není znám, aby v tomto případě nebyl vinník na tom mnohem hůře, než když dotčený jest znám a polní pych lze vyříditi smírem nebo prominutím u starosty obce. § 22, odst. 2. pozměněn v tom smyslu, že členem odhadní komise má, býti některý člen obecního zastupitelstva, aby se touto málo příjemnou funkcí nezatěžovali jiní občané.

S vypuštěním ustanovení § 19 o možnosti vyhlášení trestního nálezu a dodatkem ku § 4, že sady a parky určené veřejnému užívání se nepočítají k polnímu majetku, k jehož ochraně třeba polního hlídače, na němž se usnesl národohospodářský výbor, projevil souhlas též výbor ústavně-právní, který se usnesl rovněž na vypuštění slov §u 16, odst. 2. "třeba z nedbalosti" nebot' opomenutí již v sobě zahrnuje nedbalost.

Ústavně-právní výbor však setrval na tom, aby pokud se týče ustanovení §u 23, odst. 2. a 4., stržený v určitých případech peníz za zabavené věci z polního pychu a zabavená zvířata a drůbež připadl státu, a to též z konsekvence, že též v jiných obdobných případech připadne obnos ten státu, jenž převezme náklady chudinství a bude rozvrhovati výtěžky z různých podobných dražeb a pokut poměrně na obce.

Ústavně-právní výbor uznávaje význam unifikace různých předpisů týkajících se ochrany polního majetku pro celý náš stát, jejich novou úpravu a doplnění, aby vyhovovaly poměrům dnešní doby, a maje za to, že jest zákona tohoto též třeba, navrhuje sl. senátu, aby přijal osnovu zákona o ochraně polního majetku ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 28. června 1928.

Dr Luděk Krupka v. r.,

předseda.

Josef Lukeš v. r.,

zpravodaj.

Všichni zemědělci drobní, střední i větší volali po nové úpravě zákona o polním pychu. Výsledky práce zemědělcovy byly a jsou ohrožovány všude, zvláště pak v okolí velkých měst. Vlivem války poklesla morálka velmi silně a názory na to, "co jest mé a co jest tvé", jsou v rozporu s platnými morálními a právními názory, zvláště pokud jde o produkty zemědělské. Proto vláda předložila návrh zákona o ochraně polního majetku.

Polní majetek jest sice chráněn občanským zákoníkem i trestními zákony (z r. 1852 a uh. z r. 1878 a z r. 1879 ), avšak tato ochrana nestačí. Proto v zemích historických byly vydány zvláštní zákony na ochranu polního majetku, a to v Čechách z 12. října 1875, č. 76 z. z.; na Moravě ze dne 13. ledna 1875, č. 12 z. z. a ze dne 22. dubna 1894, č. 51 z. z.; ve Slezsku ze dne 30. června 1875, č. 21 z. z. Na Slovensku platí předpisy zákonného článku XII/1894 o polním hospodářství a polní policii. Zákonem z 28. října 1918, č. 11 Sb. z. a n., převzaty ony zákony do čsl. právního řádu. Jako v jiných oborech, jest třeba i zde provésti unifikaci zákonodárství. To činí předložená osnova zákona, která, opírajíc se o dosavadní platné zákony, upravuje ochranu polního majetku podle nabytých zkušeností a potřeby doby.

Osnova podává především (v § 1) definici polního majetku, pak polního pychu (v § 2), stanoví povinnost místních (politických) obcí postarati se o ochranu polního majetku ustanovením polního hlídače, určuje, kdo polního hlídače ustanovuje, kdo ho potvrzuje, kdo hradí náklad na jeho vydržování; dále precisuje práva i povinnosti polního hlídače, jakož i právo vlastníka pozemku.

Další část předlohy stanoví výši pokut (§§ 15-19) a povinnost náhrady způsobené škody (§ 20) k žádosti poškozeného, i beztrestnost vinníka (§ 21, odst. 3 ). Důležitá jsou ustanovení o smíru a narovnání mezi stranami (§ 21, odst. 5) a o beztrestnosti polního pychu (§ 21, odst. 6). Trestní pravomoc přenáší se na rozdíl od dosavad platných zákonů z obecních trestních senátů na politický úřad I. instance (§ 21, odst. 8 ve spojení s § 29, odst. 1). Tato změna bude uvítána obcemi, neboť bylo odiosním, měl-li obecní trestní senát trestati své sousedy. Také rozhodování pol. úřadu I. instance podává větší záruku objektivity. Pol. úřad I. instance, v případu zmocnění obec může vydati příkazy a zákazy, nutné pro ochranu polního majetku v obvodu obce, a to v mezích tohoto zákona (§ 28).

Osnově se vytýká, že policejní režim se má přenésti na venkov, že má prospěti velkostatkářům, že jest příliš přísný; že zatěžuje zemědělce, že obmezuje pravomoc obcí a j.

Posuzujeme-li střízlivě tuto osnovu, musíme přiznati, že ony výtky jsou neoprávněné. Zákony o trestání polního pychu měly všecky země, jak bylo již výše řečeno. Že zemědělská výroba potřebuje ochrany, nebude nikdo popírati. Vezme-li někdo pekaři v krámě housku neb uzenáři kus uzeniny, jest stíhán a trestán pro krádež a žádný se nad tím nepozastavuje. Poseče-li někdo zemědělci kus jetele neb obilí neb odcizí-li mu několik mandelů obilí, vykope-li kus zemáků nebo poláme ovocné stromoví, dívá se na to naše veřejnost jako na něco, co nestojí za řeč. Taková morálka ovšem neobstojí.

Výtka, že osnova nadržuje velkým majitelům pozemků, není důvodnou, což dokazuje ustanovení § 9, odst. 2., dle něhož ustanovení vlastního polního hlídače neosvobozuje od povinnosti přispívati k úhradě vydání na polní hlídače, kterážto vydání jsou povinni hraditi všichni majitelé zemědělské půdy podle míry daně pozemkové, předepsané z půdy, o niž jde(§ 5).

Ač zákon připouští pokutu za polní pych až do výše 500 Kč (§ 15), umožňuje, ano nabádá ke smírnému narovnání mezi stranami u starosty obce (§ 21, odst. 5). K takovému smírnému narovnání dojde jistě ve většině případů. - Než zákon o ochraně polního majetku přichází vlastně k dobru pachatelů pychu. Podle zákonů platných v historických zemích není pevné hranice mezi kompetencí soudů a polit. úřadů, jen dle judikátů nejv. soudu (č. 1364/923) jest tato hranice určena 1 Kč, čemuž naroveň se klade 5 Kč, kdežto na Slovensku tvoří tuto hranici hodnota odcizení věci 60 Kč. Osnova stanoví hranici 30 Kč; stíhání bezprávného přivlastnění plodin nesklizených v ceně nepřesahující 30 Kč, spadá do kompetence správních úřadů; v tom případu vylučuje se kompetence soudu.

Ustanovení, že ti, kteří většinou přispívají na vydržování polního hlídače, mají právo jej i ustanoviti, jest jen provedením a rozvedením myšlénky, kteréž dal zákonodárce výraz předpisem § 25 zák. č. 329/1921 Sb. z. a n. ve znění, doplněném § 15 zák. č. 77/1927 Sb. z. a n.

Tato osnova zákona jest způsobilá přispěti k ochraně polního majetku a práce zemědělcovy. Její velký význam spočívá i v tom, že posiluje úctu každého jedince k výsledkům práce druhého, kterážto úcta jest nezbytným základem spořádaných poměrů v každém státě.

Národohospodářský výbor přijal pozměněný vládní návrh v několika bodech a doporučuje takto pozměněnou předlohu slavnému senátu ke schválení ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 10. července 1928.

K. Sáblík v. r.,

předseda.

Otmar Hrejsa v. r.,

zpravodaj.

ze dne..............................................................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Za polní majetek podle tohoto zákona považují se pozemky, jichž se používá k zemědělské výrobě, jakož i plodiny a vůbec všechny věci a zařízení na pozemcích, pokud se jich používá přímo nebo nepřímo k témuž účelu.

(2) K pozemkům v odst. 1. uvedeným nenáležejí však pozemky, na které se vztahují ustanovení lesního zákona, ani pozemky zabrané obytnými budovami a jejich příslušenstvím. Zahrady, i když jsou příslušenstvím obytných budov, jest však považovati za polní majetek.