Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.
II. volební období.
6. zasedání.
Tisk 734.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátorů dra V. Šrobára, V. Donáta, dra F. Reyla, Th. Zulegera, dra J. Kovalika, dra K. Hilgenreinera, dra Brabce, J. Thoře a spol.
ohledně výsledků obecních voleb v roce 1927 (tisk čís. 528/2).
V Československé republice jest 15.693 obcí s 13,611.349 obyvateli a s 8,040.240 voliči. Obecní volby na den 16. října 1927 byly rozepsány v 11.827 obcích (75,36 %) s 8,737.646 obyvateli 64,19 % všeho obyvatelstva). V obcích těch bylo zapsáno celkem 5,537.953 voličů, t. j. 68,87% všeho voličstva. Z těchto obcí odpadla volba podle § 27 řádu volení do obcí celkem v 5.341 obci: vedle toho volba nekonala se ve 102 obcích, poněvadž tam nebyla podána žádná kandidátní listina. Skutečně volilo se tedy pouze v 6.384 obcích (40,68 % všech obcí). Počet voličů v obcích, kde se volilo, činil 4,386.128, tedy 79,20 % z obcí, kde byla volba vypsána a 54,55 % voličů všech obcí. V obcích, kde se nevolilo podle § 27 řádu volení do obcí a kde nebyla podána žádná kandidátní listina, činil počet voličů 1.151.825, tedy 20,80 % voličů z obcí, kde byla volba vypsána a 14,32 % voličů všech obcí. Počet obyvatelů v obcích, kde se volilo, činil 6,623.154, tedy 75,80 % obyvatelů obcí kde volba byla vypsána a 48,65 % obyvatelů všech obcí; v obcích, kde se nevolilo vzhledem k § 27 řádu volebního a kde nebyla podána žádná kandidátní listina činil pak počet obyvatelů 2,114.492, čili 24,20 % obyvatelů obcí, kde volba byla vypsána, a 15,53 % obyvatelů všech obcí.
Pokud jde o požadavek interpelace, aby byl podán podrobný výsledek voleb samých, podotýkám, že říditi a prováděti práce statistické jest podle zákona ze dne 28. ledna 1919, čís. 49 Sb. z. a n., povolán státní úřad statistický, do jehož pracovního plánu však státní rada statistická zpracování výsledků voleb obecních již od roku 1922 nebéře, a to hlavně proto, že volby ve velkém úseku obcí odpadají, čímž jest znemožněno srovnávání teritoriální a srovnáváni s výsledky dřívějších voleb obecních a voleb do Národního shromáždění, jakož i že při nich nabývají převahy čistě místní a osobní úvahy, jak jest to zřejmo z přečetných kompromisů a sdružení kandidátních listin stran programově i politicky sobě vzdálených. Nevedlo by proto zpracování takové k očekávanému výsledku, nehledí-li se ani k relativně značným nákladům se zpracováním takovým spojeným, jež by nebyly nikterak úměrny pochybnému závěru, který by bylo lze z něho odvoditi.
Na důvody, proč statistické zpracování výsledků obecních voleb nelze pokládati za účelné a proč tedy státní rada statistická nevzala je do pracovního plánu státního úřadu statistického, poukázal též předseda státní stat. rady prof. dr Weyr v článku uveřejněném v č. 310. >Prager Presse< ze dne 11. listopadu 1927.
Jestliže státní úřad statistický nepokládá možným, aby výsledky voleb obecních statisticky zpracoval, tím méně tak může učiniti ministerstvo vnitra, nemajíc vůbec školených sil pro takovéto úkoly. Nemohu proto sděliti žádaného podrobného výsledku voleb obecních.
V Praze, dne 6. července 1928.
Černý v. r.,
ministr vnitra.
Tisk 734/1.
Původní znění.
Odpověď
vlády
na interpelaci senátorů Hartla, Hüttera a soudr.
stran domnělého, nesplněného slibu, že v brzku bude zlepšeno postavení staropensistů
(tisk čís. 528/3).
Vláda podala v prosinci 1927 poslanecké sněmovně návrh zákona o příplatcích některým státním a jiným veřejným zaměstnancům ve výslužbě a pozůstalým po takovýchto zaměstnancích zemřelých v činné službě nebo ve výslužbě (tisk posl. sněm. č. 1411), při čemž byl za den účinnosti navržen 1. leden 1928. Stanovení dřívějšího termínu bylo z rozpočtových důvodů nemožno. Tento vládní návrh byl i s navrženou lhůtou účinnosti v jarním zasedání Národ. shromáždění schválen a jako zákon z 24. května 1928 vyhlášen dne 23. června 1928 ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 80.
V Praze, dne 17. července 1928.
Náměstek předsedy vlády.
Šrámek v. r.
Za ministra financí ministr:
Ing. L. Novák v. r.
Překlad.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation der Senatoren Hartl, Hütter und Genossen betreffend eine angebliche, nicht eingehaltene Zusicherung baldigster Besserstellung
der Altpensionisten (Druck Nr. 528/3).
Die Regierung hat im Dezember 1927 im Abgeordnetenhause den Entwurf eines Gesetzes betreffend Zuschüsse für einige Staats- und andere öffentliche Bedienstete des Ruhestandes und für die Hinterbliebenen nach solchen im aktiven Dienste oder im Ruhestande verstorbenen Bediensteten (Abgeordnetenhaus-Druck Nr. 1411) eingebracht, wobei als Tag des Wirksamkeitsbeginnes der 1. Jänner 1428 beantragt wurde. Die Festsetzung eines früheren Termines war aus budgetären Gründen nicht möglich. Dieser Entwurf wurde auch mit der beantragten Frist des Wirksamkeitsbeginnes in der Frühjahrssession der Nationalversammlung genehmigt und als Gesetz vom 24. Mai 1928 am 23. Juni 1928 in der Sammlung der Gesetze und Verordnungen unter Nr. 80 kundgemacht.
Prag, am 17. Juli 1928.
Der Stellverkreter des Vorsitzenden der Regierung.:
Šrámek m. p.,
Für den Finanzminister der Minister:
Ing. L. Novák m. p.,
Tisk 734/2.
Původní znění.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci senátora K. Friedricha a soudruhů
stran konfiskační prakse státního zastupitelstva v Chebu (tisk čís. 631/5.)
Státní zastupitelstvo v Chebu zabavilo č. 48 časopisu >Egerer Zeitung< z 26. února 1928 pro místo, které v interpelaci jest naznačeno.
Důvodem zabavení bylo, že v obsahu místa shledána byla skutková podstata přečinu podle §u 14/1 zák. na ochranu republiky a že veřejný zájem hledíc k tomu, že obsahem místa bylo pobuřováno proti celistvosti státu, nutně vyžadoval, aby zabráněno bylo dalšímu rozšiřování závadného obsahu.
Soud zabavení z týchž důvodů potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelstvo řídilo se při svém postupu proti časopisu zákonem. Proti rozhodnutí soudu, jímž zabavení bylo potvrzeno, nebyly podány námitky.
Ježto tedy jde o pravomocné rozhodnutí soudní, nemám zákonného podkladu pro zrušení zabavení a odškodnění listu, ani k dalším pp. interpelanty žádaným opatřením není příčiny.
V Praze, dne 25. června 1928.
Dr Mayr-Harting v. r.,
ministr spravedlnosti.
Překlad.
Antwort
des Justizministers
auf die Interpellation des Senators K. Friedrich und Genossen betreffend die Konfiskationspraxis der Staatsanwaltschaft in Eger, (Druck Nr. 631/5).
Die Staatsanwaltschaft in Eger hat die Nr. 48 der Zeitschrift >Egerer Zeitung< vom 26. Feber 1928 wegen der in der Interpellation angedeuteten Stelle bzschlagnahmt.
Der Grund der Beschlagnahme war der, dass im Inhalte der Stelle der Tatbestand des Vergehens nach § 14/1 des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickt wurde und dass das öffentliche Interesse mit Rücksicht darauf, dass durch den Inhalt der Stelle gegen die Einheitlichkeit des Staates aufgewiegelt wurde, dringend die Verhinderung einer weiteren Verbreitung des beanständeten Inhaltes erforderte.
Das Gericht hat die Beschlagnahme aus denselben Gründen bestätigt und dadurch anerkannt, dass sich die Staatsanwaltschaft bei ihren Vorgehen gegen die Zeitschrift nach dem Gesetze gerichtet hatte. Gegen die Entscheidung des Gerichtes, mit welcher die Beschlagnahme bestätigt wurde, wurden keine Einwendungen eingebracht.
Nachdem es sich daher um eine in Rechtskraft erwachsene gerichtliche Entscheidung handelt, bestze ich keine gesetzliche Grundlage für die Aufhebung der Beschlagnahme und für eine Entschädigung des Blattes; such für die weiteren von den Herren Interpellanten geforderten Massnahmen besteht keine Veranlassung.
Prag, am 25. Juni 1928
Dr. Mayr-Harting m. p.,
Justizminister.
Tisk 734/3.
Původní znění.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci senátorů H. Jokla, J. Polacha a soudr.
stran opětovných srážek automobilů s vlaky následkem nedostatku železničních závor (tisk čís. 631/9).
Po stránce všeobecné a povšechné bude mi snad dovoleno, abych směl odkázati ke své odpovědi na interpelaci senátorů H. Jokla, dr K. Hellera a soudr. stran četných neštěstí následkem nespouštění železničních závor, tisk č. 528/8. Ke konkretním pak novým případům dovoluji si sděliti, že pokud jde o nehodu na trati Milotice-Vrbno, bylo podrobným šetřením zjištěno, že auto přejíždělo trať nedovolenou rychlostí přes výstražná znamení vlaku i výstražné upozornění mezinárodní automobilní značky na sinici. Jen pro neopatrnost a nepozornost automobilistů, kteří nedbají ani viditelných ani slyšitelných návěstí a vjíždějí často i do uzavřených závor, nelze vznášeti na železnice požadavky vyžadující velkého nákladu.
Pokud pak jde o neuzavření závor dne 6. března t. r. u osobního vlaku v 16.15 hod. v Ondrášově, spočívala příčina v technické závadě, avšak přejezd po dobu poruchy byl hlídán strážníkem trati a vlaky byly o poruše závor zpraveny zvláštním rozkazem, takže bylo o bezpečnost na přejezdu i při neuzavřených závorách plně postaráno.
O neuzavření závor dne 5. března t. r. o 8. hod. ve Frýdku není státní správě železniční nic známo.
V Praze, dne 30. srpna 1928.
J. Najman v. r.,
ministr železnic.
Překlad.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation der Senatoren H. Jokl, J. Polach und Genossen
betreffend der neuerlichen vorgekommenen Zusammenstösse zwischen Auto und
Eisenbahzügen infolge mangelnder Bahnschranken (Druck Nr. 631/9).
In allgemeiner Hinsicht wird es mir vielleicht gestattet sein, auf meine Antwort auf die Interpellation der Senatoren H. Jokl, Dr. K. Heller und Genossen betreffend die zahlreichen Unglücksfälle infolge Nichtherablassung der Bahnschranken, Druck Nr. 528/8 hinweisen zu dürfen. Zu den neuen konkreten Fällen erlaube ich mir nun mitzuteilen, dass bezüglich des Unfalles auf der Strecke Milkendorf - Würbenthal durch eingehende Erhebungen sichergestellt wurde, dass das Auto die Eisenbahnstrecke ungeachtet der Warnungssignale des Zuges und ungeachtet der Warnung des an der Strasse angebrachten internationalen Zeichens für den Automobilverkehr mit unerlaubte - Geschwindigkeit passiert hat. Lediglich wegen der Unvorsichtigkeit und Unaufmerksamkeit der Automobilisten, welche weder die sichtbaren noch hörbaren Signale beachten und oft auch in herabgelassene Bahnschranken hinemfahren, können an die Eisenbahnen nicht Anforderungen gestellt werden, welche einen grossen Aufwanderfordern würden.
Sofern es sich nun um die Nichtherablassung der Bahnschranken am 6. März 1. J. beim Personenzuge um 16.15 Uhr in Andersdorf handelt, so lag die Ursache in einem technischen Mangel, doch wurde die Bahnübersetzung für die Dauer der Störung durch einen Bahnwächter überwacht und wurden die Züge von der Störung der Bahnschranken durch besonderen Befehl verständigt, sodass für die Sicherheit auf der Bahnübersetzung auch bei nicht herabgelassenen Bahnschranken im vollen Masse vorgesorgt war.
Von der Nichtherablassung der Bahnschranken am 5. März 1. J. um 8 Uhr in Friedek ist der staatlichen Eisenbahnverwaltung nichts bekannt.
Prag, am 30. August 1928.
J. Najman m. p.,
Eisenbahnminister.
Tisk 737/4.
Původní znění.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci senátorů H. Jokla, J. Polacha a soudr.
stran lepšího připojení na železniční trať Suchdol-Budišov nad Budišovkou
(tisk čís. 631/12).
Nemusím snad zvláště ujišťovati, že jest vždy mou snahou ochotně vyhověti odůvodněným přáním a potřebám cestujícího obecenstva též pokud jde o zlepšení jízdního řádu. Prvý požadavek přednesený v interpelaci byl pak již novým jízdním řádem z 15. května t. r. uspokojen. Okamžité provedení druhého požadavku naráží však na některé potíže dopravně-technické a nevyhovovalo by ani směru četnější dnešní frekvence, ani potřebám dosti značného počtu žactva. Bude tudíž nutno vyčkati prozatím pozdější vhodné příležitosti, která by umožnila státní správě železniční i tento požadavek uspokojiti.
V Praze, dne 2. července 1928.
J. Najman v. r.,
ministr železnic.
Překlad.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation der Senatoren H. Jokl, J. Polach und Genossen
betreffend die Verbesserung der Anschlüsse an die Bahnlinie Zauchtel-Bautsch
(Druck Nr. 631/12).
Ich brauche wohl nicht besonders zu versichern, dass es stets mein Bestreben ist, den begründeten Wünschen und Bedürfnissen des reisenden Publikums, auch sofern es sich um Verbesserungen des Fahrplanes handelt, jederzeit bereitwilligst zu entsprechen. Die erste in der Interpellation vorgebrachte Forderung wurde nun bereits durch den neuen Fahrplan vom 15. Mai I. J. befriedigt. Die unverzügliche Durchführung der zweiten Forderung stösst jedoch auf einige verkehrstechnische Schwierigkeiten und würde weder der Richtung der heutigen zahlreichen Frequenz, noch den Bedürfnissen der ziemlich bedeutenden Anzahl von Schülern Rechnung tragen. Es wird daher vorläufig eine spätere geeignete Gelegenheit abzuwarten sein, welche der staatlichen Eisenbahnverwaltung auch die Befriedigung dieser Forderung ermögliehen würde.
Prag, am 2. Juni 1928.
J. Najman m. p.,
Eisenbahnminister.
Tisk 734/5.
Původní znění.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci senátorů H. Jokla, J. Polacha a soudr.
stran skandální příhody při pohřbu zemřeléha vojína u dělostřel. pluku č. 258
V Opavě (tisk čís. 631/11).
O předmětu interpelace nařídil jsem přísné vyšetřování. Na základě hlášení velitelů a na základě protokolů sepsaných s gážisty i mužstvem súčastněnými na přípravách pohřebních sděluji:
Rakev, do které byl uložen zemřelý vojín Hirsch, byla zhotovena z měkkého dřeva, dobré jakosti asi 3 cm silného a byla 190 cm dlouhá. Zemřelý vojín Hirsch, který byl 178 cm vysoký, byl do rakve uložen volně a přímo tak, že v nohách zbylo ještě asi na šíři dlaně místa. Hlava nebyla nikterak násilím ohnuta při vkládání mrtvoly, avšak je možné, že stočení hlavy na rameno stalo se při převozu mrtvoly z divisní nemocnice 8 do kaple ústředního hřbitova v Opavě, a sice tím, že mrtvola při zvednutí nožní části rakve ve volném prostoru rakve vlastní vahou se posunula k části, kde byla hlava a tu stočila. Převoz obstarával pohřební ústav.
Uniforma vydaná ve skladišti děl. odd. 258 k oblečení mrtvoly byla sice starší, avšak bezvadného vzhledu i jakosti. Mrtvola byla oděna přesně podle předpisu H-VI-1, § 18, 1. odst.
Matka zemřelého nikomu nesdělila, že by chtěla, aby syn byl na její náklad pohřben, nikoho o svolení nežádala, ba naopak v rozhovoru s nemocničním personálem, který ji upozorňoval, že může sama koupiti rakev prohlásila: >Do země to stačí. To by stálo hodně peněz, kterých nemám.<
Nestalo se tudíž vinou vojenských orgánů nic, co by vyžadovalo nového opatření, než těch, která platí pro všechny vojenské pohřby.
V Praze, dne 19. června 1928.
Udržal v. r.,
ministr národní obrany.
Překlad.
Antwort
des Ministers für nationale Verteidigung
auf die Interpellation der Senatoren H. Jokl, J. Polach und Genossen
betreffend einen skandalösen Vorfall bei der Bestattung eines verstorbenen Soldaten beim Artillerieregiment Nr. 258 in Troppau (Druck Nr. 631/11).
Ueber den Gegenstand der Interpellation habe ich eine strenge Untersuchung angeordnet. Auf Grund der Meldungen der Kommandanten und auf Grund der mit den an den Vorbereitungen zur Bestattung beteiligten Gagisten und Mannschaften aufgenommenen Protokolle teile ich nachstehendes mit:
Der Sarg, in welchen der verstorbene Soldat Hirsch gelegt wurde, war aus weichem Holz von guter Qualität, etwa 3 cm stark, hergestellt und war 190 cm lang. Der verstorbene Soldat Hirsch, welcher 178 cm hoch war, wurde bequem und aufrecht in der Weise in den Sarg gelegt, dass zu den Füssen noch etwa eine Hand breit Raum blieb. Der Kopf wurde beim Einsargen des Leichnams keineswegs mit Gewalt zur Seite gebogen, es ist jedoch möglich, dass die Senkung des Kopfes zur Schulter bei der Ueberführung der Leiche aus dem Divisionsspital 8 in die Kapelle des Zentralfriedhofes in Troppau und zwar in der Weise erfolgte, dass der Leichnam beim Heben des Fussendes des Sarges im freien Raume desselben durch das Eigengewicht zum Kopfende rutschte und den Kopf zur Seite bog. Die Ueberführung besorgte eine Leichenbestattungsanstalt.
Die zur Bekleidung des Leichnams im Magazin Art. Abt. 258 ausgefolgte Uniform war zwar älter, jedoch von Ansehen und Qualität tadellos. Der Leichnam war genau nach Vorschrift H-VI-1, § 18, 1 Abs. bekleidet.
Die Mutter des Verstorbenen hatte niemand mitgeteilt, sie wolle, dass ihr Sohn auf ihre Kosten beerdigt werde, hat niemand um Bewilligung angesucht, ja im Gegenteil im Gespräche mit dem Spitalspersonale, welches sie aufmerksam machte, dass sie selbst einen Sarg kaufen kann, erklärt: >In die Erde genügt das. Das würde viel Geld kosten, welches ich nicht besitze.<
Es geschah somit durch Verschulden der militärischen Organe nichts, was eine neuerliche Verfügung erfordern würde, als diejenigen, welche für alle militärischen Begräbnisse gelten.
Prag, am 19. Juni 1928.
Udržal m. p.,
Minister für nationale Verteidigung.
Tisk 734/6.
Původní znění.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci sen. H. Jokla, J. Polacha a soudr. stran záhadného úmrtí vojína Jana Rottera (tisk čís. 631/7).
Vojín Jan Rotter, hranič. pr. 9 byl od 9. do 13. února t. r. ošetřován v ošetřovně praporu se
zánětem mandlí (anginou katarální), neměl dovolené a netrávil ji na ošetřovně. Dne 22. II. hlásil se opětně nemocným pro kašel a byl ponechán jakožto nemocný u setniny. Dne 23. II. byl při nové prohlídce uznán služby schopným.
Dne 25. II. hlásil se znovu nemocným, a poněvadž šeflékař praporu u něho shledal nepravidelnost tepu, určil ho k vyšetření srdce do divisní nemocnice 11 v Košicích. Až do odchodu do nemocnice měl vojín Rotter ležeti v klidu na lůžku u roty. Když večer dne 25. II. v 19 hodin byl Rotter náhle stižen záchvatem křečí, spadl s lůžka na zem a zmítal tam sebou, byl odnesen na ošetřovnu a okamžitě byl k němu povolán rotmistr pomoc. zdravotnictva Bruthaus. Ten uložil ho na lůžko, podal mu žádanou vodu, kterou nemocný ihned zvrátil. Rotmistr Bruthaus určil k ošetřování a střežení nemocného 3 vojíny vycvičené v pomocné zdrav. službě, aby u nemocného konali službu po celou noc střídavě. V noci se nemocný uklidnil a proto k němu ani lékař volán nebyl. Během noci nemocný spoután nebyl a ošetřovna byla vytopena.
Z rána dne 26. II. vstal nemocný z postele, vyšel na chodbu, ale tam upadl znovu do křečí a byl proto odnesen zpět na lůžko.
Při donesení na lůžko krvácel z jazyka a z úst vycházela mu krvavá pěna.
Nemocný zmítal končetinami se strany na stranu, kymácel hlavou, nesrozumitelně blábolil, zrak měl vytřeštěný, zorničky měl rozšířené, dýchal hluboce a nepravidelně. V tom stavu našel ho lékař a dal mu injekci morphia. Po ní nastalo utišení a spánek sice z počátku neklidný, který však přešel v normální. Ačkoliv nemocný obdržel odpoledne několik injekcí kafrových, přece zemřel v 18 hodin. Smrt nastala zastavením činnosti srdeční. Po celou dobu od 9 hod. ranní až do 18 hod. se lékař od nemocného nevzdálil.
Pitvou se zjistilo překrvení mozku, srůst provazcovitý levé pohrudnice, něco zvětšené levé srdce, chabé svalstvo pravé komory srdeční. V moči byly stopy bílkoviny, levá ledvina zmenšená.
Podle pitevního nálezu zemřel nemocný přirozenou smrtí ochrnutím srdce, jež bylo následkem značného svalového napjetí sil při epileptických záchvatech, vyvolaných překrvením mozku a prodloužené míchy.
Nikomu z voj. orgánů nemůže býti dávána vina pro zanedbání povinné péče.
Lékaři byl celý případ jasný. Pátral-li o předchorobí, činil tak z toho důvodu, aby vysvětlil si vědecky vznik záchvatů.
Přeložení lékaře, který ošetřoval Rottera, nestalo se z trestu, nýbrž z důvodů čistě služebních, poněvadž v novém svém působišti musí konati službu u doplň. okresního velitelství, kde je potřebí lékaře zkušenějšího.
V Praze, dne 27. června 1928.
Udržal v. r.,
ministr národní obrany.
Překlad.
Antwort
des Ministers für nationale Verteidigung
auf die Interpellation der Senatoren H. Jokl, J. Polach und Genossen
betreffend den mysteriösen Tot des Soldaten Hans Rotter (Druck Nr. 631/7).
Der Soldat Hans, Rotter des hraničářský prapor 9 wurde vom 9. bis 13. Feber 1. J. im Marodenzimmer des Bataillons mit Mandelentzündung (Angina katarrhalis) behandelt, hatte keinen Urlaub und verbrachte ihn nicht im Marodenzimmer.
Am 22. II. meldete er sich wegen Husten neuerlich krank und wurde als krank bei der Compagnie belassen. Am 23. II. wurde er bei neuerlicher Krankenvisite diensttauglich erkannt.
Am 25. II. meldete er sich neuerlich krank und da der Chefarzt des Bataillons bei ihm unregelmässigen Puls konstatierte, bestimmte er ihn zur Untersuchung des Herzens in das Divisionsspital 11 in Košice. Bis zum Abgang ins Spital sollte der Soldat Rotter in Ruhe bei der Compagnie das Bett, hüten. Als Rotter abends am 25, II. um 19 Uhr plötzlich von einem Krämpeanfall befallen wurde, fiel er vom Bett zur Erde und warf sich dort umher, wurde ins Marodenzimmer getragen und wurde zu ihn sofort der Rottmeister der Hilfssanität Bruthaus berufen. Dieser legte ihn ins Bett, reichte ihm das verlangte Wasser, welches der Kranke sofort erbrach. Rottmeister Bruthaus bestimme zur Pflege und Ueberwachung des Kranken drei im Sanitätshilfsdienste ausgebildete Soldaten, um beim Kranken die ganze Nacht abwechselnd den Dienst zu versehen. In der Nacht beruhigte sieh der Kranke und wurde daher zu ihm auch kein Arzt gerufen. Während der Nacht wurde der Kranke nicht gefesselt und war das Marodenzimmer geheizt.
Früh am 26. II. stand der Kranke vom Bett auf, ging auf den Gang hinaus, dort verfiel er jedoch neuerlich in Krämpfe und wurde daher ins Bett zurückgetragen.
Beim Transport ins Bett blutete er aus der Zunge und aus dem Munde kam ihm blutiger Schaum.
Der Kranke warf mit den Extremitäten von Seite zur Seite, schwang den Kopf hin und her, lallte unverständlich, hatte einen stieren Blick, die Pupillen erweitert, atmete tief und unregelmässig. In diesem Zustande fand ihn der Arzt und gab ihm eine Morphiuminjektion. Nach dieser trat Beruhigung und ein anfangs zwar unruhiger Schlaf ein, welcher jedoch in einen normalen überging. Obwohl der Kranke nachmittags einige Kampferinjektionen bekam, starb er doch um 18 Uhr. Der Tot trat infolge Einstellung der Herztätigkeit ein. Während der ganzen Dauer von 9 Uhr früh bis 18 Uhr hatte sich der Arzt vom Kranken nicht entfernt.
Durch die Obduktion wurde Hyperämie des Gehirnes, strangartige Verwachsung des linken Brustfells, mässige linksseitige Herzerweiterung, schwache. Muskulatur der rechten Herzkammer konstatiert. Im Harn befanden sich Spuren von Eiweiss, die linke Niere geschrumpft.
Nach dem Obduktionsbefunde starb der Kranke eines natürlichen Todes an Herzlähmung, welche die Folge einer grossen Anspannung der Muskelkräfte bei den durch Hyperämie des Gehirnes und des verlängerten Rückenmarks hervorgerufenen epileptischen Anfällen war.
Niemand von den militärischen Organen kann der Ausserachtlassung der pflichtgemässen Obsorge beschuldigt werden.
Dem Arzte war der ganze Fall klar. Forschte er nach der Anamnese, so tat er es aus dem Grunde, um sich den Ursprung der Anfälle wissenschaftlich zu erklären.
Die Versetzung des Arztes, welcher Rotter behandelt hatte, erfolgte nicht strafweise, sondern aus rein dienstlichen Gründen, weil derselbe in seinem neuen Wirkungskreise den Dienst beim Ergänzungsbezirkskommando zu versehen hat, wo ein erfahrenerer Arzt notwendig ist.
Prag, am 27. Juni 1928.
Udržal m. p.,
Minister für nationale Verteidigung.