Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

7. zasedání.

Tisk 774.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Paragraf 153 části šesté zákona ze dne 24. června, 192, č. 103 Sb. z. a n., >ustanovení o odpočivných a zaopatřovacích platech< mění se takto:

Pro zaměstnance, na které se vztahuje tento zákon a kteří odešli do výslužby buď za jeho účinnosti nebo před jeho účinností a pro pozůstalé po těchto zaměstnancích, platí dosavadní předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích se změnami obsaženými v následujících ustanoveních a se změnami, které se jinak podávají z tohoto zákona.

Z ustanovení tohoto zákona vyjímají se zaměstnanci a pozůstalí po nich, kteří odešli nebo dání byli do výslužby podle zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., kromě oněch zaměstnanců a pozůstalých po nich, kteří do 31. prosince 1925 měli nárok na plné výslužné (100%).

Zákon nabývá účinností dnem 1. ledna 1929 a provedou jej všichni ministři.

Nutnost unifikace staropensistů s novopensisty, pokud jde o zaopatřovací a výslužní platy, uznává se všeobecně a bylo by zbytečno o oprávněnosti a spravedlnosti tohoto požadavku ztráceti mnoho slov. Je samozřejmým a veskrze nesporným a jestliže posud k realisaci jeho nedošlo, byly to výhradně motivy finanční, jež tu rozhodovaly. Podobné motivy jsou sice vážné a musí býti k ním přihlíženo, nemohou však býti rozhodujícími, jde-li tu o věc tak eklatantně lidsky spravedlivou. V devítimiliardovém rozpočtu najde se a musí se nalézti příslušná úhrada zvýšeného nákladu, jenž přibližně bude činiti asi 200 milionů korun. Na rok 1927 preliminováno (kdy se ještě nepočítalo s účinky zákona 103/26) pro civilní zaměstnance 439,310.000 Kč na vojenské zaměstnance 124,600.000 Kč Celkem 554,910.000 Kč.

Počítáme-li, že rozdíl mezi odpočivnými a zaopatřovacími platy staropensistů, včetně drahotních přídavků, činí oproti platům novopensistů (podle zákona 103/26) přibližně asi jednu třetinu, dostáváme se k částce asi 1,84 milionů korun, kdežto podepsaní odhadují zvýšenou potřebu dokonce na 200 milionů.

Avšak ani částky 18,4 milionů Kč nebude plně třeba, neboť u všech zaměstnanců a jich pozůstalých zvýšení nebude činiti jednu třetinu (33%), neboť zákonem 103 z r. 1926 byly zavedeny minimální pense pro všechny pensisty a pozůstalé po nich, kromě toho bylo by nutno odečísti od částky 184 milionů dalších 19,491,000 Kč representující úhradu příplatku některým státním zaměstnancům ve výslužbě a některým pozůstalým podle zákona ze dne 24. května 1928, č. 80 Sb. z, a n., s kteroužto částkou bylo také již v rozpočtu počítáno. Úprava učitelských pensí bude činiti podle tohoto zákona přibližně asi 3540 milionů zvýšeného nákladu a uhradí se ze státních přídělů zemím. K úhradě zvýšené potřeby preliminované přibližně částkou 200 milionů Kč navrhují podepsaní:

1.) přebytek vyplývající z rozpočtu na rok 1929 aktivní částkou 35,524.000 Kč

2.) 2% interkalář 80,000.000 Kč Celkem. 115,524.000 Kč

3.) zbytek 85,476.000 Kč budiž uhrazen úsporami v jednotlivých ministerstvech.

Státní podniky uhradí zvýšený náklad, který bude u nich činiti částku o něco vyšší (asi přibližně 230-250 milionů Kč) vlastními prostředky.

Uváží-li se, že dle konečných uzávěrek každý rozpočtový rok končí značnými přebytky, takže při velmi opatrném preliminování příjmů, možno s jistotou počítati s tím i do budoucnosti, částka nutná k unifikaci odpočivných a zaopatřovacích platů snadno se opatří z běžných příjmů, aniž by bylo třeba sahati k novým zdrojům příjmů. Konečně počtu staropensistů stále ubývá a s pensisty nového stylu bylo tak jako tak počítáno v zákoně čís. 103 ex 26. Samozřejmě, že použije se zásady tohoto zákona také na zaměstnance státních úřadů, ústavů, fondů a podniků státních nebo státem spravovaných, kteří nespadají přímo do platového zákona a jichž platové nebo služební poměry jsou služebními řády nebo i jinak upraveny.

Také i pro pensisty veřejnoprávních korporací a ústavů, na něž se vztahuje § 19 zákona č. 394 Sb. z. a n., nastává podle § 213 zákona 103 ex 26 možnost použití tohoto zákona.

Ze zákona vylučují se pensisté, kteří odešli nebo dáni byli do výslužby podle zákona č. 286 ex 24, jestliže do 31. prosince 1925 (platový zákon působí od 1. ledna 1926) nedosáhli nároků na plné výslužné, poněvadž odcházeli buď dobrovolně nebo z mimořádných důvodů, stanovených citovaným zákonem 286 ex 24 (restrikční zákon).

Podepsaní vyslovují přání, aby návrh byl přikázán iniciativnímu a sociálně-politickému výboru k dalšímu jednání.

V Praze, dne 12. listopadu 1928.

Pánek, Wagner, Hubka, Plamínková,
dr Veselý, Klečák, Šťastný, Šolc A., Klofáč, Pichl, Reichstädterová, dr Klouda.