Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

7. zasedání.

Tisk 810-810/7.

Dům čp. 856 v Praze II. na Příkopě byl vlastnictvím studentské konviktní nadace, sahá z Příkopu do ulice Panské a zaujímá s přilehlými budovami i nádvořími rozlohu okrouhle 2000 sáhů.

Tento nadační dům byl spravován Zemským úřadem v Praze jakožto úřadem nadačním. Ministerstvu školství a národní osvěty nepříslušela v této věci žádná disposice prvotní. Ministerstvo bylo jen orgánem dohlédacím. Asi před třemi léty zvýšila Zemská správa politická, nynější Zemský úřad v Praze podstatně výnos tohoto objektu tím, že v něm dala zříditi řadu místností pro nové obchody,a živnosti. Mnohé tyto nově zřízené místnosti byly pronajaty až na dobu do roku 1940, a z toho důvodu, že jednotliví obchodníci a živnostníci adaptovali tyto místnosti nákladem vlastním.

Najednou se však stalo, že dům byl prodán neznámému konsorciu a že všichni nájemníci obdrželi výpověď k 1. dubnu 1930, Věc tato vyvolala pochopitelně neobyčejné vzrušení. Poškození nájemníci intervenovali okamžitě na příslušných úřadech a jednak na Zemském úřadě, jednak u nadačního odboru ministerstva školství, ale u obou těchto instancí se jim dostalo odpovědi, že jim o této koupi není ničeho známo. Stala se ta úžasná věc, že nadační budovy byly prodány ministerstvem školství a bez vědomí Zemského úřadu i nadačního odboru školského, že tedy trhová smlouva byla podepsána zástupci ministerstva školství, jež jest orgánem pouze dozorčím a nemá žádného práva disposičního nad majetkem nadačním.

Nadační objekty na Příkopech nebyly tedy prodány orgánem k tomu jedině oprávněným, jako byl Zemský úřad, jenž byl správcem nadace, nýbrž byly prodány přes hlavu tohoto Zemského úřadu ministerstvem školství, jež však jest jen orgánem dozorčím, a mohlo teprve v druhé instanci rozhodnutí Zemského úřadu schvalovati nebo zamítati.

Nikdo ve veřejnosti dnes ještě neví, proč tato věc byla provedena s takovým chvatem a v takové záhadné tajnosti, když veřejný tisk, v prvé řadě pak Právo Lidu jako ústřední orgán československé sociální demokracie, naléhalo na vysvětlení této mimořádné záležitosti, odpovědělo ministerstvo školství, způsobem naprosto nedostatečným i povrchním, a na konec sáhlo k té nehoráznosti, že zakročilo na státním návladnictví v Praze, aby toto zahájilo trestní řízení proti časopisům, jež neusilují o nic jiného, než-li o věcné vyšetření celé této záležitosti, a to v eminentním zájmu veřejném.

Je samozřejmo, že nebudeme mluviti se žádným panem státním návladním tam, kde jsme povinni žádati, aby mluvili příslušní páni ministři sami. Jde o prvou věc svého druhu, jaké zde ještě nebylo. Nikdo jistě nemluví proti tomu, že objekty tyto byly předmětem jednání o koupi, nýbrž jde jen o všechen ten neslýchaný způsob, jakým jednání o trhovou smlouvu bylo vedeno a provedeno. Nebylo tu žádného řízení veřejného. Nikomu nebylo známo, že objekty tyto mají býti s takovým urychlením zcizeny. Náhle takřka přes noc byly nadační domy prodány jakési >Pražské stavební společnosti< za 65 milionů. Nikdo nevěděl, jaká je to společnost. Ministerstvo školství a národní osvěty, když už si osvojovalo vůbec právo jednati o trhové smlouvě, bylo povinno zkoumati nejenom nabízenou trhovou cenu, nýbrž i kvalitu společnosti, jež se o objekty uchází.

Ministerstvo školství mohlo jednati o prodeji těchto objektů s uchazeči seriosními a primérními, kteří by byli předložili projekty a plány, podle nichž chtějí sami stavět, nebo jinak těchto drahocenných objektů produktivně využít. Ministerstvo školství však bylo povinno přerušiti okamžitě všechno jednání s činiteli, o nichž by bylo zjistilo, že se chtějí těchto pozemků zmocniti jenom za účelem nezřízené spekulace. A ministerstvo školství učinilo tento krok poslední. Ministerstvo Československé republiky, jež bylo v této věci nejenom dozorčím orgánem statků nadačních, nýbrž současně i samozřejmým strážcem pozemků na nejkrásnějším centrálním místě Příkop, nad něž není v Praze stavebních pozemků drahocenějších a representačních - ministerstvo školství učinilo ten osudný a ničím neodpověditelný krok, že tyto nejskvělejší stavební parcely přímo v srdci Prahy vydalo na pospas pozemkové spekulace a pozemkové lichvy. Dnes je známo, že Pražská stavební společnost, která tyto pozemky koupila, zde vůbec sama nic stavěti nebude, nýbrž že jest pouhým překupníkem, jenž chce provésti s těmito pozemky řadu manipulací, aby sám bez práce a výrobních námah obratem ruky vydělal řadu těžkých milionů, a o ty pak se rozdělil s řadou ještě jiných tajemných činitelů, kteří stojí v pozadí celé této podzemní akce.

Je přirozeno, že naše veřejnost 'k tomu mlčeti nemůže a že příslušná ministerstva budou nucena mluviti. Nedávno byl v Národním shromáždění schválen zákon, jímž bylo ministerstvo financí zmocněno k prodeji všech pozemků Zemského finančního ředitelství a celé invalidovny v Karlíně. Zde půjde o celá sta milionů korun. Nikdo si nedovede představiti, že by zde mohlo být postupováno stejně nemožným způsobem jako v případě nadačních pozemků na Příkopě, a že by také tyto nejvzácnější stavební pozemky v republice měly propadnout takovéto nezřízené soukromé spekulaci.

Podepsaní se proto táží:

Jsou tyto věci příslušným pánům ministrům známy, jaká mohou podati vysvětlení ohledně nadačních domů na Příkopě a jaká opatření hodlají učiniti, aby se podobný případ ve správě veřejného majetku u nás neopakoval?

V Praze dne 30. ledna 1929.

Československým tiskem byla uveřejněna a stále živou se udržuje zpráva, že v důsledku špatné daňové morálky existují tak značné nedoplatky na státních daních, dávkách a na samosprávných přirážkách, že částka nedoplatků dosahuje výše 5 miliard Kč.

Podepsaní táži se pana ministra:

1. Je výše uvedená zpráva pravdivou?

2. Neodpovídá li výše nedoplatků té částce, jak byla uveřejněna, kolik dluhují poplatníci československého státu, obcím, okresům a zemím na daních, dávkách a přirážkách?

3. Je pan ministr ochoten sděliti veřejnosti jména alespoň těch největších daňových a přirážkových dlužníků?

4. Co hodlá pan ministr podniknouti, aby dlužníci konali řádně své povinnosti a aby daňové defraudace byly znemožněny?

V Praze dne 30. ledna 1929.

Tisk 810/2.

Interpelace

Stále se vyskytující katastrofy na československých státních drahách přiměly klub senátorů československé strany národně socialistické již dne 13. září 1928 k tomu, že jeho člen, senátor Rudolf Wagner, předložil ve schůzi výboru národohospodářského návrh, aby z členů senátu Národního shromáždění československého byla zřízena jedenadvacetičlenná vyšetřující komise, která by pátrala po příčinách těchto katastrof.

Návrh však nebyl proveden a naše veřejnost nemá o příčinách tragických událostí na československých drahách autentických a objektivních informací.

Stále se opakující železniční nehody, vyžadující četné oběti jak na životech zaměstnanců čsl. státních drah, tak i na životech cestujícího obecenstva, vyvolávají neklid a nedůvěru veřejnosti i k železnicím.

Proto se podepsaní táží pana ministra železnic:

Je pan ministr ochoten dostaviti se do schůze senátu Národního shromáždění československého a objektivně vysvětliti příčiny katastrof, jež se zvláště v poslední době na čsl. drahách odehrály?

V Praze dne 30. ledna 1929.

Podle časopiseckých zpráv byl ministerstvem školství a národní osvěty prodán dům čp. 856 v Praze II., na Příkopě, jejž vlastnila studentská nadace konviktní a spravoval zemský úřad v Praze jako úřad nadační. Budova prodána podnikatelskému konsorciu za trhovou cenu 65,000.000 Kč, bez veřejného řízení nabídkového.

Dům tento sahá z Příkopů do Panské ulice a zaujímá s přilehlými budovami i nádvořími plochu v rozloze asi 2 tisíc sáhů. Delší dobu byl pasivní, ale po určitých investicích, jež se staly za účelem zvýšení jeho výnosu, stal se rentabilitním a hodnota jeho oceněna částkou značně vyšší, než je získaná cena trhová.

Proti tomuto prodeji veřejně vyslovovány námitky rázu hospodářského i právního; objekt prodán za cenu 65 milionů Kč, ačkoliv odhad, provedený v dřívější době zemskou správou politickou, zněl na částku daleko vyšší a již před uzavřením této trhové smlouvy byly známy jiné, vyšší nabídky; dále i Pražská obec namítala, že prodejem uvedeného domu ocitnou se bez přístřeší akademické gymnasium a ústav pro vzdělání učitelů. Konečně po stránce právní namítáno, že nebyl zachován právní postup, podle něhož hlavní kompetence v první instanci přísluší nyní zemskému úřadu v Praze, a nikoliv ministerstvu školství, lež je úřadem toliko dohlédacím.

V odpovědí ministerstva školství a národní osvěty na uvedené výtky bylo v podstatě řečeno, že k tomuto prodeji vedl je veřejný zájem, že dům není výnosný a že prodej jeho je pro stát výhodnější.

Uskutečnění tohoto prodeje a postup, jenž při něm byl zachován, stal-li se, jak noviny o něm referovaly, nebudí důvěry, že majetek nadační byl zhodnocen způsobem nejvýhodnějším a to zvláště proto, že byl opomenut jak úřad nadaci spravující, t. j. zemský Úřad v Praze, tak i nadační odbor ministerstva školství a národní osvěty a dále proto, že prodej se nestal veřejným řízením nabídkovým. Uvedeny postup ministerstva školství a národní osvěty nevzbuzuje důvěry, že oprávněný zájem státu i studentstva byl dostatečně šetřen.

Proto se podepsaní táží pana ministra školství a národní osvěty:

1. Je pan ministr o prodeji nadačního domu čp. 86 v Praze II. informován?

2. Je pan ministr ochoten, celý případ podrobně vyšetřiti a vysvětliti, aby veřejnost, zprávami o prodeji uvedeného nadačního domu pobouřená, byla uspokojena?

V Praze dne 30. ledna 1929.

Od tří týdnů jedná se mezi pověřenými zástupci dělnictva a podnikateli tuzemského textilního průmyslu o úpravu dělnických mezd. Stav těchto mezd je z nejnižších ze všech průmyslových odvětví a není, nemůže býti sporu o oprávněnosti a naléhavosti tohoto dělnického požadavku.

Pokud z dosavadních výsledků jednání dá se souditi, stojí dělnictvo před situací velmi obtížnou. Poněvadž pak není vinou dělnictva, že se hospodářská hladina soustavně pohybuje k znehodnocení jeho mzdy a poněvadž vina leží přímo v nejtěsnějším okolí vlády, podepsaní se táží:

Jsou páni ministři obchodu a sociální péče informováni o napětí, které se konstatuje v interesovaném dělnictvu?

Jsou oba páni ministři ochotni, přezkoumati stav věcí v uvedeném mzdovém hnutí a zasáhnouti v rámci své kompetence pro účelné vyřízení sporu?

V Praze dne 30. ledna 1929.

Ve státní tabákové továrně v Jáchymově bylo prý odcizeno značné množství tabáku a tabákových výrobků, kteréžto zpronevěry musí se vztahovati na dlouhou dobu jak lze seznati z různých novinářských článků.

Orgánové finanční správy a četnictva zabavili při domovních prohlídkách u mnohých úředníků a zřízenců továrních skutečně veliké množství hotového kuřiva.

Vzhledem k okolnosti, že již celá řada podřízených pracovních sil při nastalých zcela nepatrných nepravidelnostech byla ihned bez pense propuštěna, v jistém případě dokonce rovněž ihned propuštěn byl mladý německý úřednický čekatel, který, tak prokázáno, dal si cigarety u něho nalezené přinésti tovární dělnicí z nejbližší trafiky, tážeme se pana ministra financí:

1. Zakládají se na pravdě všechny v novinách dodnes neodvolané zprávy o vylíčených událostech?

2. Jak veliké jsou zpronevěry, trvající prý již několik let?

3. Na které osoby uvaleno bylo provedeným vyšetřováním podezření?

4. Jest pan ministr financí ochoten zakročiti proti skutečným vinníkům nejpřísnějšími tresty?

5. Není pan ministr také ochoten, staly-li se zpronevěry z bídy, přiměřeným placením jak úředníků, tak také dělnictva ve státních tabákových továrnách, jež by vyhovovalo poměrům, takovéto události pro budoucnost sprovoditi se světa?

V Praze dne 22. ledna 1929.

In der staatlichem Tabakfabrik in Skt. Joachimsthal sollen, bedeutende Mengen von Tabak und Tabakerzeugnisse entwendet worden sein, welche Unterschleife auf eine lange Zeit ausgedehnt sein müssen, wie aus verschiedenen Zeitungsaufsätzen zu entnehmen ist.

Organe der Finanzverwaltung und der Gendarmerie haben bei vorgenommenen Hausdurchsuchungen bei einer Anzahl von Beamten und Angestellten der Fabrik tatsächlich große Mengen von fertiger Rauchware beschlagnahmt.

In Anbetracht des Umstandes, daß schon eine ganze Reihe von untergeordneten Arbeitskräften bei vorgekonnmenen ganz geriwgfügigen Unregelmäßigkeiten ohne Pension sofort entlassen wurden, in einem Falle sogar ein junger deutscher Beamtenanwärter, der nachgewiesenermaßen sich die bei ihm gefundenen Zigaretten durch eine Arbeiterin der Fabrik in der nächsten Trafik hatte holen lassen, ebenfalls sofort entlassen wurde, so fragen wir den Herrn Finanzminister:

1. Beruhen alle, in den Zeitungen bis heute unwiderrufenen Nachrichten über die geschilderten Vorfälle auf Wahrheit?

2. Wie groß sind die angeblich schon mehrere Jahre dauernden Unterschleife?

3. Welche Personen wurden durch die vorgenommenen Untersuchungen belastet?

4. Ist der Herr Finanzminister gewillt, gegen die wirklich Schuldigen mit den strengsten Strafen vorzugehen?

5. Ist der Herr Minister nicht auch gewillt, wenn die Unterschleife aus Not geschahen, durch eine den Verhältnissen entsprechende, angemessene Bezahlung sowohl der Beamten als auch der Arbeterschaft in der staatlichen Tabakfabriken, solche Vorkommnisse für die Zukunft aus der Welt zu schaffen?

Prag, am 22. Jänner 1929.

Teschner,
Egry, Dr. Jesser, Friedrich, Hartl, Hütter, Ing. Oberleithner, Fahrner, Dr. Brunar,
Richter, Dr. Törköly.

Podle položky 647 jsou knihy vázané v knihařském plátně osvobozeny od cla.

Celá řada celních úřadů (Podmokly-Děčín, Teplice, Karlovy Vary atd.j nedbá tohoto jasného ustanovení celního sazebníku a opírá se o položku 300, c 2, podle které z 1 kg plátna vybírati jest částku 12 Kč. Při tomto postupu vyclívá se váha papíru a vazby jako plátno.

Teprve v posledních dnech bylo dílo, které dostávají členové velikého německého sdružení z Německa, u obou celních úřadů v Teplicích a Karlových Varech vycleno částkou 10 Kč za svazek, ačkoli spadá pod položku 647 a i v Praze bezzávadně bylo vydáno beze cla.

Nehledě k tomu, že domácí knihkupectví nesmírně trpí tímto svévolným úředním jednáním jednotlivých celních orgánů, znemožňuje toto neslýchané celní zdražení opatřovati si duševní díla německých spisovatelů a učenců, která vyšla v Německu a Německém Rakousku i trpí zejména střední a dělnický stav tímto způsobem vyclívání. Toto opatření jeví se jako kulturní odtržení od velikého německého světa duševního a ideového, se kterým sudetské Němectvo jest úzce spjato. Tážeme se tudíž pana ministra:

1. Jest ochoten zabrániti tomuto neslýchanému rdousení německého duševního života přísným vyšetřováním u těch úřadů, které se prohřešily svévolným výkladem celních předpisů?

2. Jest ochoten svým úředním orgánům u jmenovaných celních úřadů přísně naříditi, aby dbaly dotyčných ustanovení a aby knihy vázané v knihařském plátně propouštěly beze cla?

3. Jest ochoten dát vrátiti celní obnosy proti právu vybrané?

V Praze dne 22. ledna 1929.

Nach Tarifpost 647 sind Bücher in Buchbinderleinen gebunden zollfrei.

Eine Reihe von Zollbehörden (Bodenbach-Tetschen, Teplitz, Karlsbad u. s. w.) setzt sich über diese.klare Bestimmung des Zolltarifes hinweg und stützt sich auf die Tarifpost 300, c 2, nach welcher für 1 kg Leinen der Betrag von Kč 12,- einzuheben ist. Bei diesem Vorgange wird das Gewicht des Papieres und Einbandes als Leinen vorzollt.

Erst im den letzten Tagen wurde ein Werk, das den Mitgliedern einer großen deutschen Vereinigung von Deutschland zugeht, von den beiden Zollämtern Teplitz und Karlsbad mit Kč 10,- für den Band vorzollt, obwohl sie unter Tarifpost 647 fallen und selbst in Prag anstandslos ohne Zoll ausgefolgt wurden.

Abgesehen davon, daß der einheimische Buchhandel unter dieser willkürlichen Amtshandlung einzelner Zollorgane ungeheuer leidet, wird die Anschaffung von den in Deutschland und Deutschösterreich verlegten Geisteswerken deutscher Schriftsteller und Gelehrter durch diese unerhörte Zollverteuerung zur Unmöglichkeit gemacht und leidet besonders der Mittelstand und Arbeiterstand unter dieser Zollbehandlung. Es erscheint diese Maßnahme als eine kulturelle Abdrosselung von der großen deutschen Geistes- u. Ideenwelt, mit der das Sudetendeutschtum innig in Verbindung steht.

Wir fragen daher den Minister:

1. Ist er bereit, diese unerhörte Drosselung deutschen Geisteslebens durch eine strenge Untersuchung bei jenen Amtsstellen auszuschalten, die sich durch eigenmächtige Auslegung der Zollverschriften vergangen haben?

2. Ist er gewillt, seinen Amtsorganen bei den genannten Zollämtern den strengen Auftrag zu erteilen, sich an die betreffenden Bestimmungen zu.halten und in Buchbinderleinen gefaßte Bücher zollfrei passieren zu lassen?

3. Ist er bereit, die widerrechtlich eingehobenen Zollbeträge rückvergüten zu lassen?

Prag, am 22. Jänner 1929.

Teschner,

Od roku 1920, kterého se konaly první veřejné volby, stalo se zvykem používati veřejných školních tělocvičen jako volebních místností pro volby do parlamentu, zemí, okresů a obcí, čímž se způsobem velice citelným překáží provozování tělocviku v jednotlivých školních a také spolkových tělocvičnách, a místností, které vytvořeny jsou pro péči o zdraví, používá se ve smyslu opačném.

Vcházeti do tělocvičen dovoleno jest ze zdravotních důvodů jen se cvičkami a zachovávání tohoto opatření školských úřadů umožněno jest velkými finančními obětmi rodičů a místních školních rad. Poněvadž se však volby konají vždy v neděli, může se čistění tělocvičen prováděti teprve v následujících všedních dnech, čímž dochází k uvedeným překážkám ve vyučování, t. j. v tělocviku.

Tážeme se tudíž obou pánů ministrů:

1. Je-li slučitelno s určením zmíněných místností k vyučovacím účelům, t, j. k péči o zdraví, že se tyto místnosti propůjčují k shora uvedeným účelům?

2. Nejeví-li se důvodů zdravotních a vyučovacích naléhavě nutným, úplně zakázati používání zmíněných místností k účelům volebním?

V Praze dne 22. ledna 1929.

Seit dem Jahre 1920, in welchem die ersten öffentlichen Wahlen stattfanden, hat sich die Gepfhogenheit eingebürgert, öffentliche Schulturnhallen als Wahhlokale für Parlaments-, Landes-, Bezirks- und Gemeindewahlen zu benützen, wodurch der Turnbetrieb in den einzelnen Schulals auch Vereinsturnhallen auf das empfindlichste gestört wird und Räume, die zur Gesundheitspflege geschaffen sind, im entgegengesetzten Sinne benützt werden.

Das Betreten der Turnhallen ist aus hygienischen Gründen nur mit Turnschuhen gestattet und wird lie Einhaltung dieser Verfügung der Unterrichtsbehörden mit großen finanziellen Opfern der Eltern und der Ortsschulräte ermöglicht. Da die Wählen aber immer an Sonntagen stattfinden, kann die Reinigung der Turnstätten erst an den folgenden Wochentagen stattfinden, wodurch die angeführten Störungen im Schul- d. h. im Turnbetriebe eintreten.

Wir fragen daher die beiden Herren Minister:

1. Ob es mit der Widmung der genannten Räume zu Unterrichtszwecken, d. h. zur Förderung der Gesundheit vereinbar ist, daß dieselben obigen Zwecken dienstbar gemacht werden?

2. Ob es aus gesundheitlichen und unterrichtlichen Zwecken nicht dringend geboten erscheint, die Benützung genannter Räume zu Wahlzwecken vollständig zu untersagen?

Prag, am 22. Jänner 1929.

Teschner,