Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

7. zasedání.

Tisk 817.

Národní shromáždění republiky Československé projevuje souhlas s obchodní úmluvou mezi republikou Československou a Francií, sjednanou v Paříži dne 2. července 1928.

Obchodní poměry mezi Francií a naším stádem upraveny byly dosud obchodní smlouvou ze dne 17. srpna 1923 a dodatkem k této smlouvě ze dne 18. srpna 1924. Smlouvy tyto neposkytovaly nám nejvyšších výhod ohledně všech výrobků, kterých požívaly jiné státy, kdežto Československo propůjčovalo je Francii ohledně veškerého zboží, tak jak to zásadně činí náš stát vůči ostatním.

Tento nepoměr hledí předložený návrh smlouvy odkliditi a znamená nová navržená smlouva nepopíratelný pokrok poskytnutím nejvyšších výhod našemu státu tak, jak to činí Francie u všech států, s nimiž měla obchodní smlouvy z doby předválečné.

Co do formální stránky sestává smlouva z vlastní obchodní úmluvy, obsahující meritorní obsah její, jakož i ze závěrečného protokolu, v němž obsaženy bližší vysvětlivky i doplňky a také určité modifikace některých ustanovení. Mimo to připojeny jsou 4 přílohy, a to jedno dodatečné prohlášení nesoucí se k tomu, aby ihned uvedena byla největší část ustanovení smlouvy v platnost, jakož i vyměněné listy mezi oběma zástupci smluvních stran, z nichž prvý obsahuje určité záruky našeho státu o používání úpravy pro kosmetické prostředky, druhý příznivé nám francouzské vysvětlení ohledně záruk nám daných vzhledem k naší obavě, že by smlouva Francie s Německem mohla nám způsobiti újmu, třetí pak příznivou přípověď francouzského státu ohledně připuštění čs. cestujících do francouzských osadních držav.

Vedle toho připojeny jsou 4 seznamy zboží sub lit. A - D, na které se hlavní smlouva odvolává.

Jako přednosti její sluší považovati přiznání jednak určitých slev francouzského minimálního tarifu, jednak tarifikačních úlev celkem při 16 číslech francouzského sazebníku, kdežto čs. stát poskytl Francii slevy z dosavadních celních sazeb při 22 položkách celního tarifu. Jako další výhody dlužno uvésti, že celní sazby smluvené vyjádřeny jsou v cifrách resolutních, takže nějaká změna výše cla jest vyloučena, dále v tom, že za základ vyclívací bude pro čs. zboží sloužiti fakturovaná cena domácí a nikoli ve Francii platná, dále v tom, že celá řada smluvních výhod platí též ohledně výměny zboží pro francouzské osady a Tunis jakož i v tom, že výhody přímé dopravy přiznány čs. zboží zasílanému do Francie z 16 přístavů na pouhý průkaz nákladním listem, čímž odpadnou zdlouhavé a nákladné formality při vyclívání.

Mimo to docílena též smluvní ochrana proti nekalé soutěži pokud se týče našeho chmele a Plzeňského piva proti tomu, že námi zajištěna ochrana francouzského sýra Roquefort, jakož i živnostenského vlastnictví vůbec.

Vysoce důležité jest též příznivé ustanovení (závěrečný protokol k čl. XXI.) vyhovující našim sociálním požadavkům, že úmluva platí stejně pro všechny občany, zejména též pro dělnictvo, zaměstnanectvo jakož i jiné osoby pracující za mzdu, při čemž obě strany se zavazují, že budou blahovolně zkoumati, jak zacházeti s dělníky a zaměstnanci jedné strany na území strany druhé, ve věci ochrany dělníků i zaměstnanců a sociálního pojištění, aby oboustrannou činností poskytnuty byly v té příčině osobám zmíněným výhody pokud možno rovnocenné.

Nemálo důležitým jest též obapolný závazek, učiniti příslušná opatření aby do dvou měsíců od uvedení v platnost této úmluvy byla zahájena jednání o zvláštní úmluvě, určené ku všemožnému usnadnění vzájemného obchodu předměty rostlinnými a živočišnými mezi oběma zeměmi, zajišťujíce si však ochranu svých životních zájmů v této věci.

Ostatní body úmluvy odpovídají celkem obvyklým ustanovením obchodních smluv spočívajících na nejvyšších výhodách.

Na konec dlužno poukázati k tomu, že pro obě strany ve příčině živnostenského vlastnictví platiti má Mezinárodní úmluva z 20. března 1883 revidovaná ve Washingtoně 2. června 1921 a dodatečná dohoda dto. v Haagu 5. listopadu 1925, ve příčině režimu železničního statutu o mezinárodním režimu na železnicích dto. v Ženevě 9. prosince 1923, o plavbě na mezinárodních řekách statut Barcelonský ze dne 20. dubna 1921, o plavbě na Dunaji Mezinárodní úmluv a Pařížská ze dne 23. června 1921, o námořních přístavech Statut ženevský ze dne 9. prosince 1923 s jistými zvláště smluvenými modifikacemi v případech sporných co do výkladu nebo provádění této úmluvy cesta diplomatická a v druhé řadě kompromisní cestou dovolání se buď k Stálému mezinárodnímu soudnímu dvoru, buď k soudu arbitrážnímu za podmínek a řízení stanoveného Haagskou úmluvou z 18. října 1907.

V platnost vstoupí dohoda dnem, na kterém se obě vlády dohodnou a pozbývá platnosti tříměsíční výpovědi, danou počínajíc 1. dubnem 1929. Mimo to stanoveny pro určité případy (čl. XXXIV. úmluvy a k čl. I. a V. závěrečného protokolu) kratší výpovědní lhůty a to dvouměsíční, kdyby před tím kompromisní jednání nevedlo k cíli.

Vzhledem k tomu doporučuje zahraniční výbor senátu, aby slavný senát se usnesl, že projevuje souhlas s obchodní úmluvou mezi republikou Československou a Francií, sjednanou v Paříži dne 2. července 1928.

V Praze, dne 12. února 1929.

Dr Antonín Klouda v. r.,
místopředseda.

Dr Luděk Krupka v. r.,
zpravodaj.

Obchodní smlouva s Francií uzavřena byla dme 17. srpna 1923 a doplněna dodatkem ze dne 18. srpna 1924. Mezitím nastal se strany francouzské pozměněný výklad zásady o obchodních smlouvách běžné, o poskytování nejvyšších výhod. Musíme přiznati, že se tak stalo pod tlakem svízelné situace hospodářské, která mimo jiné úkazy se projevila klesáním hodnoty franku.

Francie totiž upustila od poskytování nejvyšších výhod při vyclení zboží pocházejícího ze států, s nimiž uzavřela obchodní smlouvy v době poválečné, a poskytovala je jen těm státům, které s ní měly smlouvy z doby předválečné. Tím ony státy se octly při soutěži ve značné nevýhodě proti těmto.

Československo setrvalo naproti tomu na linii a poskytovalo Francii při dovozu k nám přes to, že naše zboží dovážené do Francie bylo s části vyclíváno podle nejnižších sazeb podle zásady nejvyšších výhod, s části podle t. zv. středního tarifu, s části podle tarifu generálního.

Jednání o obchodní smlouvu započato Paříži 16. března 1928 a skončeno 2. srpna 1928 podepsáním smlouvy.

Nepodařilo se sice prosaditi plně a cele zásadu o nejvyšších výhodách vzájemně poskytovaných, přes to však získány celé řadě našich vyvážených výrobků značné výhody a docíleno podstatného snížení celních sazeb.

Výhoda této smlouvy pro nás jest v tom, že jsme postaveni ostatním státům na roveň, neb i Německo uzavřelo. s Francií smlouvu, kterou jí přiznává nejvyšší výhody de jure, ona jemu de facto.

Obtíže, které se vyskytly při uzavírání této smlouvy svědčí o skutečnosti, že hospodářské důsledky nesouvisejí nijak s politickým přátelstvím a sympatiemi, jednotlivé národy spolu vížícími. Chápeme však počínání státníků Francie, že velmi tuze a hodně přísně ochraňují zájmy své země. Veliká válka, která nejdéle a nejkrutěji řádila na území Francie, zpustošila způsobem, který celý svět v úžas uvedl, značný díl tohoto státu, přinesla jí sice výsledek na výsost čestný - ale těžké hmotné starosti a nedostatečnou válečnou náhradu, když se objevilo, že škody byly té výše, že mohou býti státem k náhradě povinným jen z části a pozvolným tempem uhrazeny.

Uvědomujíce si toto, jsme potěšeni uzavřením této obchodní smlouvy, neb i na krutým válčením rozdrásaných nivách rostla svoboda našeho národa, ač se nepodařilo se stránky čistě obchodní splnění všech přání naší výroby.

V obchodě s Francií jsme silně pasivní. Tak příkladem v r. 1927 vyvezli jsme do Francie zboží za 240 milionů Kč, Francie k nám za 784 mil. Kč. Pasivum činí tedy 543 mil. Kč. Přibližná čísla vykazuje i rok 1928.

Hlavní náš předmět vývozu do Francie jest sklo a výrobky z něho. Položka ta činí okrouhle 50 mil. Hlavní dovozní předmět z Francie jest vlna, které jsme dovezli za 394 mil. Kč. Revidujíce položky dalšího dovozu seznáme, že mnohé by se mohly značně zmenšiti, že bychom byli sto, zboží to doma vyrobiti v stejné ceně i jakosti. Odebírá-li se z Francie, jest to často dozvuk mody a oné staré dobré pověsti francouzského průmyslu, kdy každý chtěl míti všechno z Paříže. - Jsou to zejména hedvábí, jehož dovážíme za 33 mil. Kč, gumové zboží. - s číslicí dovozu za 51 mil. Kč. kožešiny za 19 mil. Kč. kožené zboží (galanterie ) za 24 mil Kč, a vozidla (automobily) za 30 mil. Kč.

Národohospodářský výbor senátu projednal smlouvu s Francií ve schůzi dne 15. února 1929, uznal její důležitost pro náš zahraniční obchod i pro naší výrobu vůbec a přesvědčiv se, že naši vyjednávači obhájili dobře naše zájmy, doporučuje sl. senátu její schválení.

V Praze, dne 15. února 1929.

K. Sáblík v. r.,
předseda.

Jan Miller v. r.,
zpravodaj.