Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

7. zasedání.

Tisk 818.

Vinic nachází se v Čechách 437,66 ha, na Moravě 4852,69 ha, na Slovensku 8859,69 ha a na Podkarpatské Rusi 2865,01 ha, celkem 17,025,05 ha. Nejvíce vinic zachovalo se na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Vinice na Slovensku prostírají se od ústí Moravy v polokruhu, který jest ozařován ranním, poledním i večerním sluncem. Hlavní vinařské obce jsou: Lamač, Bratislava, Vajnory, Sv. Júr, Račisdorf, Grinava, Limbach, Pezinok, Cajla, Švansbach, Kučisdorf, Modrá, Dubová a jiné. Všech vinařských obcí na Slovensku jest 512. Všech majitelů vinic jest na 20.000. Vinařstvím jest zaměstnáno přímo neb nepřímo, trvale nebo přechodně 80.000-100.000 osob.

Úroda vína na Slovensku byla:

roku 1921 . 260.712 hl,

roku 1922 . 303.700 hl,

roku 1923 . 186.000 hl,

roku 1924 . 139.000 hl,

roku 1925 . 155.235 hl,

roku 1926 ... 72.000 hl,

roku 1927 ... 50.000 hl,

roku 1928 . 220.000 hl.

Průměrná roční výroba činí cca 173.000 hektolitrů.

Vinaři, na Slovensku zvaní vinohradníci, prodávají v létech, kdy jest malá úroda vína, víno ve velkém, a v letech, kdy úroda jest bohatá a ceny nízké, čepují přímo konsumentům ve svých vlastních místnostech, čili jak se říká "pod věchýtkem". Výhody výčepu "pod věchýtkem" používají vinohradníci již po staletí. Podle zápisů městského archivu v Bratislavě bylo právo výčepu ve středověku jako t. zv. "jus regale" spojeno se šlechtickým majetkem. V městech, vzniklých pod ochranou královských hradů, byl král sám majitelem půdy a právo výčepu bylo provozováno ve prospěch královské komory. Když stala se jednotlivá města svobodnými (královská svobodná města), bylo právo výčepu propůjčeno měšťanům, případně panovník se zřekl všech dávek, které měly býti královské komoře odváděny.

Městu Bratislavě udělil tuto koncesi výslovně král Ondřej III. ve velkém osvobozovacím listě z r. 1291, v němž se praví "Ceterum volumus, quod de tabernis cuiuslibet potus cyriali camerae, nostrae nullum tributum nullamque exactionem dare teneantur." Od toho času vykonávali vinohradníci právo výčepu vlastních vín nerušeně dále, z počátku neobmezeně, později však, když se rozmohly všeliké nepořádky a spory, pod dozorem městské rady, jež vydala zvláštní statuty, jimiž se čelilo lichvě s vínem, zvláště v dobách neúrody, a stanovily předpisy o zachovávání veřejného klidu a pořádku při vykonávání práva výčepu. Takové statuty byly vydány v Bratislavě poprvé roku 1497.

Pěstění vína bylo také podporováno tím, že město Bratislava mělo privilegium, podle něhož vydávalo absolutní zákaz dovozu cizích vín s jedinou výjimkou desátků, které brala kapitola.

Privilegium čepovati "pod věchýtkem" víno vlastní produkce doznalo změny teprve uh. zák. čl. XXXV. z roku 1888, jímž vyhradil si stát výlučné právo rozhodovati o výčepu všech lihových nápojů a tedy i o výčepu vína vlastní produkce. Vinohradníci, kteří chtěli čepovati "pod věchýtkem", museli žádati o povolení výčepu finanční vrchnost a zaplatiti poplatky za uděleni práva výčepu, avšak jen ve výši ¹/₁₀ poplatků, v ostatních skupinách stanovených. Za zrušení práva svobodného výčepu byli vinohradníci odškodněni uh. zák. čl. XXXVI. z roku 1888.

Tato zákonná ustanovení změněna uh. zák. čl. XXV. z roku 1899, jímž vyhrazeno státu rozhodování o právu výčepu lihovin a stanoveny poplatky za udělení práva výčepu, t. zv. licencí. Tento zák. čl. XXV. z r. 1899 byl recipován do právního řádu československého.

Živnostenský zákon pro Slovensko a Podkarpatskou Rus z 10. října 1924, čís. 259 Sb. z.. a n., zrušil §em 2.53 pro budoucnost ustanovení uh. zák. čl. XXV. z r. 1899, podle něhož povolení k výčepu udělovaly finanční úřady, a unifikoval předpisy pro udělování výčepních koncesí pro celou republiku, takže od 1. června 1925 udělují koncese živnostenské úřady. Tato ustanovení živnostenského zákona nevztahují se podle §u 251; odst. 2., bodu a), na zemědělskou a lesnickou produkci a její vedlejší živnosti, pokud se tyto vedlejší živnosti zabývají zpracováním vlastních výrobků, dále na výčep vlastního výrobku, dovolený v některých částech země staršími institucemi držitelům vinohradů a sadů. Jest proto třeba upraviti prodej vína vlastní produkce ve smyslu živnostenského zákona zvláštními předpisy. Proto předložila vláda tuto osnovu zákona, kterou se upravuje otázka výčepu vína vlastní výroby, jež jest důsledkem práva výrobního. Podle této osnovy prodej vína vlastní výroby, provozovaný držiteli vinic a ovocných sadů v místnostech, které náleží k jich zemědělskému podniku, nepodléhá ustanovením živnostenského zákona. Výčepem vína rozumí se jeho prodej v otevřených nádobách, aby se ho používalo buď ve výčepní místnosti anebo mimo tuto místnost. Každý držitel vinohradu neb ovocného sadu jest oprávněn čepovati víno vlastní výroby v každém roce nejvýše v pěti výčepních půlměsíčních obdobích, tedy celkem po 2 a ¹/₂ měsíce v jednom roce. Čepovati lze jen do 22. hodiny; politický úřad I. instance (státní policejní úřad) může výčepní dobu prodloužiti nejvýše o 2 hodiny. Okresní úřad určí nejvyšší počet výčepů, ve kterých se může víno současně čepovati. Oznámení úmyslu čepování vína děje se u okresního úřadu, který může pro tu kterou obec pověřiti organisace pěstitelů révy, případně ovocných stromů (spolky vinohradníků, viničné obce a pod.), aby samy přijímaly oznámení o zamýšleném čepování, jež jsou pak povinny předložiti okresnímu úřadu. K výčepu oprávněný nesmí prodávati jiné nápoje, kuřivo, pokrmy nebo jiné občerstvení, ani trpěti v místnostech, k výčepu určených hry v karty a jiné, taneční a jiné produkce. Výčepní místnost musí vyhovovati svému účelu, jmenovitě po stránce bezpečnostní a zdravotní. Okresní úřad jest povinen dozírati, aby ustanovení tohoto zákona byla zachovávána a obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

Tímto zákonem upravuje se výčep vína vlastní výroby na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Počet vinohradníků na Slovensku, kteří čepují vino "pod věchýtkem", jest přes 2000 a na Podkarpatské Rusi asi 600. Toto právo jest již prastarým a vyvinulo se ve všech vinorodých zemích. Umožňuje se jím vinohradníkům zpeněžení jejich výrobků a poskytuje i konsumentům výhoda, že obdrží pravé, nefalšované víno za nízkou cenu. Zrušením práva čepování "pod věchýtkem" ohroženo by bylo vinařství, toto důležité odvětví zemědělství na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jímž živí se, jak zpředu uvedeno, 80 - 100.000 osob velmi pilně a intensivně pracujících. Zákonnou úpravou tohoto práva bude vám vinařství před zánikem uchráněno.

Národohospodářský výbor pojednal ve své schůzi dne 15. února 1929 o tomto vládním návrhu zákona a odporoučí senátu k ústavnímu schválení ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 15. února 1929.

K. Sáblík v. r.,

předseda.

Otm. Hrejsa v. r.,
zpravodaj.

zo dňa.......................................................

Národné shromaždenie republiky Československej usnieslo sa na tomto zákone:

§1.

(1) Predaj vína vlastnej výroby, prevádzaný držiteľmi vinohradov a ovocných sadov v miestnostiach, ktoré náležia k ich zemedelskému podniku, nepodlieha ustnoveniam živnostenského zákona.

(2) čapovať takéto víno môžu však držitelia vinohradov a ovocných sadov len v miestnostiach, ktoré náležia k ich zemedelskému podniku, a pri podmienkach stanovených týmto zákonom.

(3) Predpisy o zdanení vína a ustanovenia zák. čl. XLVII/1908 o zákaze padelania vína a uvádzania padelaného vína do obehu zostávajú tyto zákonom nedotknuté.

§ 2.

(1) Víno považuje sa za víno vlastnej výroby držiteľa vinohradu alebo ovocného sadu, ak bolo vylisované z hrozien alebo ovocia, ktoré sa urodilo na pozemku ním obrábanom, a ak bolo uložené na jeho meno vo vlastnej alebo spoločnej pivnici. Za víno vlastnej výroby nepovažuje sa víno rezané vínom cudzím.

(2) Výčapom vína rozumie sa podľa tohoto zákona jeho predaj v otvorených nádobách, aby sa ho používalo alebo v miestnosti výčapnej alebo mimo tejto miestnosti.

(3) Čo v tomto zákone je ustanovené o víne, platí aj o mušte, nakoľko z povahy veci nevyplýva nič iné.

§ 3.

(1 ) Každý držiteľ vinohradu alebo ovocného sadu je oprávnený pod podmienkami stanovenými týmto zákonom čapovať víno vlastnej výroby v každom roku najvyššie v 5 výčapných obdobiach.

(2) Osoby, ktoré majú živnostenské oprávnenie k predaju alebo výčapu vína, nemajú práva uvedeného v odst. 1., ani keď sú u nich splnené ostatné predpoklady stanovené týmto zákonom.

(3) Jednotlivé výčapné obdobia sú polmesačné a počínajú vždy 1. a 16. dňom mesiaca. Ten istý oprávnený nemôže čapovať vo dvoch výčapných obdobiach po sebe nasledujúcich. Rovnako tak nie je dovolené čapovať v tom istom dome vo dvoch takýchto obdobiach, hoci by išlo o rôzné oprávnené osoby.

(4) Čapovať podľa tohoto zákona lzä iba do 22. hodiny; politický úrad I. stolice (štátny policajný úrad) môže výčapnú dobu predĺžiť, najvyššie však o 2 hodiny. Ináče platia obdobne i pre tieto výčapy predpisy stanovené o uzavieracej hodine pre hostince, ako aj ustanovenia zákona zo dňa 17. februára 1922, č. 86 Sb. z. a n., ktorým sa obmedzuje podávanie liehových nápojov.

(5) Úrad určí pre každú obec, v ktorej sa bude čapovať podľa tohoto zákona, berúc ohľad na miestné pomery, menovite na počet osôb k výčapu oprávnených, na rozlohu vinohradov, poťažne ovocných sadov, ako aj na odbytové pomery, najvyšší počet výčapov, v ktorých súčasne môže byť vino podľa odst. 1. čapované. Opatrenie toto treba v obci vyhlásiť spôsobom v mieste obvyklým a platí, kým úrad, hľadiac na nastalé zmeny, ináč neustanoví.

§ 4.

(1) Kto zamýšľa čapovať víno podľa tohoto zákona, je povinný oznámiť to úradu najmenej 15 dní pred počiatkom výčapného obdobia, v ktorom chce čapovať. V oznámení uviesť treba prvý a posledný deň doby, v ktorej sa zamýšľa čapovať, a označiť výčapné miestnosti. Oznámenia tieto sú kolku prosté.

(2) Ak úrad nezakáže čapovanie do počiatku výčapného obdobia v oznámení naznačeného, môže byť s výčapom započaté.

(3) Nelzä brať zreteľ na oznámenia podané podľa odst. 1. tými, čo už v jednom alebo viac výčapných obdobiach v tom istom roku čapovali, pokiaľ oznámenia podané tými, čo ešte nečapovali alebo vôbec, alebo čapovali v menej obdobiach, vyčerpávajú najvyšší počet výčapov, určený podľa § 3, odst. 5.

(4) Zamýšľaný výčap treba zakázať, ak nie sú preň splnené predpoklady stanovené týmto zákonom.

(5) Úrad postará sa o to, aby počiatkom každého výčapného obdobia bol v obci spôsobom v mieste obvyklým vyhlásený soznam osôb, ktoré v nej v období tom sú oprávnené podľa tohoto zákona čapovať.

§ 5.

(1) Úrad môže pre tú ktorú obec poveriť organizácie pestovateľov révy, poťažne ovocných stromov (spolky, vinohradníkov, viničné obce a pod.), aby samy prijímaly oznámenia o zamýšľanom čapovaní (§ 4, odst, 1.).

(2) Poverenie to i jeho odvolanie treba vyhlásiť v obci spôsobom v mieste obvyklým.

(3) V prípadoch zmienených v odst. 1. treba zamýšľané čapovanie oznámiť poverenej organizácii do lehoty stanovenej v § 4, odst. 1., ktorá podľa došlých oznámení, berúc ohľad na ustanovenia tohoto zákona, sostaví úhrnný soznam osôb, ktoré v budúcom období sú v obci oprávnené čapovať, a predloží ho vo troch vyhotoveniach úradu najneskoršie 7 dní pred počiatkom výčapného obdobia spolu s došlými oznámeniami. Úrad prezkúša soznam, a ak je treba, prevedie v ňom opravy, a postará sa o jeho vyhlásenie (§ 4, odst. 5.); jedno vyhotovenie vráti organizácii. Osoby, ktoré síce zamýšľané čapovanie oznámily, ale do schváleného alebo opraveného soznamu neboly pojaté, upovedomí úrad zvlášte.

§ 6.

(1) K výčapu oprávnený nesmie predávať iné nápoje, fajčivo, pokrmy alebo iné občerstvenia, ani strpieť v miestnostiach k výčapu určených hry v karty a iné, tanečné a iné produkcie; rovnako tak nesmie zjednávať hudobníkov, aby v miestnostiach k výčapu určených vyhrávali.

(2) Zo zákazu v predchádzajúcom odstavci obsaženého vyňatý je predaj sodovky a minerálnych vôd hosťom, ktorí požívajú víno v miestnosti k výčapu určenej.

§ 7.

(1) Výčapná miestnosť musí vyhovovať svojmu účelu, menovite po stránke bezpečnostnej a zdravotnej. Po čas trvania výčapného obdobia je zakázané používať miestnosti tej k obývaniu.

(2) K výčapu oprávnený povinný je vykázať pre návštevníkov výčapnej miestnosti záchod, vyhovujúci zdravotným požiadavkom.

(3) Výčapnú miestnosť a jej príslušenstvo (odst. 2.) treba udržovať v náležitej čistote, rovnako tak i nádobie a náradie, ktorých sa používa pri výčape.

(4) Zakázané je používať pri výčape nádob alebo náradia zhotovených z látok zdraviu ľudskému škodlivých. K výčapu vína pre hosťov, ktorí požívajú víno v miestnosti výčapnej, treba používať nádob s vyznačeným kubickým obsahom.

§ 8.

Po čas trvania výčapného obdobia (§ 3, odst. 3.) upevniť treba z vonka na budove, v ktorej je výčapná miestnosť, zreteľný nápis označujúci, že sa v budove čapuje víno vlastnej výroby, ako aj v mieste obvyklé odznaky, ktoré slúžia k vyznačeniu tejto okolnosti.

§ 9.

(1) Úrad je povinný dozerať, aby ustanovenia tohoto zákona boly zachovávané a aby výčapného oprávnenia nebolo zneužívané.

(2) Prestupky tohoto zákona, nakoľko nie sú už trestné podľa predpisov iných, trestá úrad pokutou až do 5000 Kč, a ak je nedobytná, väzením až do 14 dní.

(3) Úrad môže odňať právo k výčapu podľa tohoto zákona alebo na čas alebo trvale, ak bolo po opätovnej písomnej výstrahe oprávnenia toho zneužité.

§ 10.

Obce sú povinné spolupôsobiť pri prevádzaní tohoto zákona.

§ 11.

Kde sa v tomto zákone hovorí o úrade, bez toho že by sa úrad ten bližšie označoval, rozumie sa ním okresný úrad, nakoľko však ide o trestné veci, i štátny policajný úrad v medziach jeho príslušnosti.

§ 12.

Zákon tento nadobude účinnosti so zákonom zo dňa.... č...... Sb. z. a n., ktorým sa zrušuje zák, čl. KXV/1899 o štátnom dôchodku z výčapu nápojov, ďalej § 11 zákona zo dňa 10. decembra 1918, č. 64 Sb. z. a n., o mimoriadnych prechodných ustanoveniach na Slovensku, a doplňuje sa živnostenský zákon pre územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Platí na území Slovenska a Podkarpatskej Rusi a prevedie ho minister zemedelstva a minister verejného zdravotníctva a telesnej výchovy v dohode so zúčastnenými ministrami.