Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

7. zasedání.

Tisk 831.

Zákon o přímých daních měl za účel nejen provésti unifikaci a zjednodušení daňových předpisů, ale snížením některých daňových sazeb sledoval cíl jednak zmírniti daňová břemena, jednak zvýšiti daňovou morálku vzájemným porozuměním a důvěrou mezi poplatníky a berními orgány. Bohužel však některé berní správy postupují vůči poplatníkům takovým způsobem, že ať sebe poctivěji provedené přiznání považují již předem za falešné a přiznané příjmy za nízké a v důsledku toho téměř šmahem nepřihlížejí na fakta uvedená v podaných přiznáních a příjmy a tím daňový základ podstatně zvyšují o své újmě. Tato jednání je nejen nespravedlivé vůči poplatníkům, ale přímo nebezpečné pro státní finanční správu, protože jest to úplně rozvrátiti daňovou morálku, neboť je pochopitelné, že poplatník, který poctivě a správně přiznal veškeré své příjmy a kterému neodůvodněně a ve většině případů i protizákonně byly příjmy a tím i daň zvýšena často i několikráte, řekne si, že podávati přiznání daňová nemá vůbec významu a po druhé buď neučiní přiznání vůbec anebo jen neúplně.

Nejhorší je, že některé berní správy postupují přímo proti liteře a duchu zákona. Je to zjev krajně povážlivý a nebezpečný pro celou státní správu, protože je s to podrýti důvěru našeho občanstva k našim zákonům a zničiti jeho víru ve spravedlnost úřadů. Tak berní správy téměř v žádném případě nezavadly při vyměřování daně důchodové za rok 1927 podle zákona čís. 76 z r. 1927 řízení vytýkací, když o své újmě předepisovaly daně z vyššího příjmu, než poplatník přiznal, ačkoli jsou povinny zavésti toto vytýkací řízení, neboť je jim výslovně uloženo §em 312, odst. 1., který stanoví:

Vzniknou-li pochybnosti o správnosti nebo úplnosti údajů v přiznání, v dokladech nebo ve vysvětlivkách, jest vyměřovací úřad povinen před vyměřením daně vyzvati poplatníka písemně nebo ústně (protokolárně), aby své údaje doplnil, opravil, vysvětlila v případě pochybností vyvrátil.«

Pochopitelně, že zavedení vytýkacího řízení předpokládá podání k přiznání k dani v zákonem stanovené lhůtě. Ani jediná berní správa nezavedla však toto povinné vytýkací řízení ani v těch případech, kdy zemědělci řádně a včas podali přiznání, přes to, že berní správy ani snad v jediném případě nepřihlédly k přiznání zemědělců a vyměřily jim daň důchodovou bez ohledu na tato přiznání ač ve většině případů byla včas a správně sdělána a zemědělci měli veškeré doklady a průkazy berním správám k disposici. Členové našeho klubu stejně tak jako daňový referát naší strany měli příležitost shlédnouti několik tisíc předpisů na daň důchodovou za rok 1927, kdy zemědělec včas podal přiznání, avšak berní správa ani v jediném případě při předpisování daní se tímto přiznáním neřídila a jen ve dvou případech zavedeno bylo s poplatníkem vytýkací řízení před vyměřením daně.

Máme zjištěno, že některé berní správy nepřiznávají zemědělským poplatníkům snížení daně důchodové podle §u 20 zákona o přímých daních o příslušné desetiny daně podle počtu příslušníků domácnosti, jsou-li ty to osoby v úplném zaopatření zemědělského poplatníka, ačkoliv toto snížení musí býti poplatníkovi přiznáno z moci úřední přímo ve výměru daně ve smyslu §u 20, kde výslovně se stanoví »Poplatníkům, kteří mají několik příslušníků rodiny, nebo v jejich zaopatření jsou jejich zletilé dítky, rodiče, prarodiče, nevlastní rodiče, pěstouni, tchán a tchyně, zeť a snacha sníží se daň atd.« Bylo zjištěno, že sleva tato nebyla v některých případech přiznána, třebaže poplatník neodpočítal stravné příslušníku rodiny od dani podrobeného důchodu a dokonce nebyla v některých případech poplatníku povolena sleva ani na děti nezletilé a ještě školou povinné, u nichž nemohl odpočítávati stravování od zdanitelného důchodu vzhledem k tomu, že nemohou pracovati trvale v hospodářství.

Neznáme vůbec případu, že by zemědělskému poplatníku povolena, byla vyměřovacími úřady sleva na dani podle §u 21 zák. o př. d., která má se poskytnouti vzhledem ke zvláštním poměrům, které podstatně obmezují platební schopnost jako je na. př. neobyčejné zatížení výživou a výchovou dětí, zadlužením, nákladnou a trvalou nemocí atd.

Zemědělci právem stěžují si na to, že vyměřující úřady vůbec neuznávají jejich zápisky, průkazy a potvrzení o příjmech a výdajích a dokonce nepřihlíženo ani když zemědělští poplatníci předložili naprosto věrohodné důkazy o svém zadlužení, živelních pohromách atd., ačkoliv prováděcí nařízení k §u 310, odst. 2. č. 2. ad. 9. stanoví následovně »Obvyklé případy důkazů jsou: průkaz výdajů účty, zaplacených úroků kvitancemi, břemena právní listinou, pojistek pojišťovací listinou a pod.« Nežádá se tudíž vedení obchodních knih ve smyslu obchodního zákona a nepředpisuje se nějaký specielní způsob účetnictví.

V některých případech byla vyměřena zemědělcům všeobecná daň výdělková z povoznictví, ač se pak jasně prokázalo, že jde o vedlejší zaměstnání, které jest ve smyslu §u 50 zák. o přímých daních osvobozeno od této daně vzhledem k tomu, že jeho provozování je pouze dočasné. Také v těchto případech povoznictví provozovali postižení zemědělci pouze v rámci zemědělského podniku a nikoliv po živnostensku a neměli k tomu specielního potahu, nýbrž používali potahů a povozů patřících k hospodářství a povoznictví provozovali jen v době klidu polních prací. Dotyčné berní správy postupovaly výslovně proti ustanovení §u 50, který zní: »Vedlejší zaměstnání (povoznictví, prání za mzdu, výroba dřevěného nádobí, dřeváků, dřevěných krabic, tření lnu atd.) provozovaná polními hospodáři toliko dočasně a nikoliv po živnostensku a prodej takto zhotovených výrobků nepodléhá všeobecné dani výdělkové«.

Vyměřovací úřady zdanily rentovou daní veliký počet výměnkářů, kteří mají býti osvobozeni od této daně, protože u nich jsou dány všechny podmínky §u 174 zákona o přímých daních, který výslovně stanoví, že osvobozeny jsou: »Výměnkářské dávky a výměnky, které si vymínili zemědělci při postupu zemědělského majetku od přejimatelů, pokud se dávky a výměnky platí převážně z výtěžku postoupeného zemědělského majetku a nepřesahují míry v místě obvyklé a pokud příjemci jsou se svojí výživou na dotčené požitky převážně odkázáni (selské výměnky).

Máme také stížnosti, že berní správy nepřiznávají zemědělským poplatníkům výhodu dle §u 179 odst. 1., dle které snižuje se rentová daň na polovinu, jde-li o poplatníky starší 65 let, jejichž celoroční důchod nepřevyšuje 15.000 Kč.

Vyměřovací úřady zařazují do katastru domovní daně třídní a vybírají tuto daň u zemědělců i z těch místností, které nejsou a nemohou býti považovány ve smyslu ustanovení §u 161 odst. 2. za místnosti obytné. Tak zejména neprovádí berní správy ustanovení odst. 3. téhož §u, kde výslovně se praví: »Naproti tomu neplatí za obytné: prostory zařízené výlučně k účelům polního hospodářství jako: stodoly, konírny, chlévy, komory k ukládání zásob a nářadí, sýpky, seníky, řezárny, kolny, sušárny, lisovny a pazderny«. Z těchto, výslovně uvedených místností neuznávají jmenovitě berní

správy za neobytné komory k ukládání zásob a nářadí u zemědělců, ač tito mohou prokázati, že ony komory jsou zařízeny a používány výlučně k účelům polního hospodářství. V mnohých případech předpisuje se daň i z kuchyní s podlahovou plochou menší než 12 čtv. m proti výslovnému ustanovení §u 161.

Z výše uvedeného je patrno, že berní správy neprovádí a nerespektují některá ustanovení zákona o přímých daních čís. 76 z r. 1927. Podepsaní táží se proto pana ministra financí:

1. Je toto jednání berních správ příčící se ustanovením zákona panu ministrovi známo?

2. Je pan ministr ochoten dáti vyšetřiti takovéto případy a naříditi, aby příslušné úřady samy bez žádostí a rekursů poplatníku opravily daňové předpisy když nebylo postupováno dle zákonných ustanovení?

3. Je pan ministr ochoten dáti pokyn příslušným vyměřovacím úřadům, aby na příště postupovaly vůči poplatníkům blahovolně a dle příslušných zákonných ustanovení?

V Praze dne 30. ledna 1929.