Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

7. zasedání.

Tisk 836.

Živnostenskému výboru byl předložen k projednání vládní návrh zákona, jímž se zrušuje zák. čl. XXV/1899 o státním důchodku z výčepu nápojů, dále § 11 zák. ze dne 10. prosince 1918, čís. 64 Sb. z. a n., o mimořádných ustanoveních přechodných na Slovensku a doplňuje živnostenský zákon pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Dříve než bude pojednáno o jednotlivých ustanoveních zákona, nutno poukázati na důvody, které vedly k podání tohoto návrhu.

Jest to především moment unifikační. Před zavedením živnostenského zákona na Slovensku a Podkarpatské Rusi, který recipoval ustanovení platná v oboru živnostensko-právním v zemích mimoslovenských, udělovaly hostinské a výčepní povolení úřady finanční. Za tato povolení, t. zv. licenci, byli majitelé této povinni platiti každoročně licenční poplatek - závazek to zajisté tíživý. Nový živnostenský zákon zrušil ustanovení zák. čl. XXV/1899, podle něhož tyto licence byly udělovány, pro budoucnost, to znamená po prvním červnu 1925, kdy začal na Slovensku a Podkarpatské Rusi platiti dříve zmíněný živnostenský zákon, udělují koncese hostinské a výčepnické již úřady živnostenské. Pro staré, již udělené licence platí však nadále zák. čl. XXV/1899. Tak jsou na Slovensku a Podkarpatské Rusi dnes dvě kategorie hostinských a výčepníků. Staří licenciáti ti platí každoročně licenční poplatek a nemohou býti členy živnostenských společenstev - a noví kencesionáři, ti jsou členy živnostenských společenstev a neplatí žádného poplatku. Tento rozdíl mezi hostinskými a výčepníky, jichž práva jsou totožná, povinnosti však různé, způsobuje mnoho potíží a účelem osnovy jest tento rozdíl odstraniti, aniž by na právech majitelů licencí bylo něčeho měněno.

Dalším důvodem podání vládní osnovy jest t. zv. zákon Šrobárův. Pod tímto označením míněn jest zákaz výčepu lihových nápojů kromě piva a vína, vyslovený v § 11 zákona ze dne 10. prosince 1918, čís. 64 Sb. z. a n. Poněvadž v rušných dobách těsně popřevratových nebyl všude chápán správně význam nabyté samostatnosti a svobody a pod vlivem alkoholu docházelo k četným přehmatům, zakázala vláda v zájmu udržení pořádku na Slovensku a Podkarpatské Rusi výčep lihových nápojů kromě piva a vína. Tento zákaz účel svůj již splnil a není dnes proto nutno trvati dále na jeho udržení, povážíme-li, že zabraňováno jest jím hostinskému prodati kalíšek lihoviny, avšak dovoleno jest mu prodati hostu celou láhev lihoviny! Ostatně dnes, právě u vědomí účelu t. zv. zákona Šrobárova, se lihoviny téměř všude čepují a jest proto také v zájmu prestyže státu, aby zrušen byl předpis, na jehož striktním dodržování není zájmu a jehož překročováním a netrestáním podrývá se autorita zákona. Nutno totiž také poznamenati, že vysloven byl sice zákaz výčepu lihovin, ale nebyly stanoveny trestní sankce na zachování tohoto zákazu.

Konečně třetím důvodem podání tohoto návrhu zákona jest nutnost úpravy t. zv. výčepu vína pod víchem. Ve vinorodých krajích Slovenska a Podkarpatské Rusi měli dříve pěstitelé vína právo čepovati v několika obdobích bez jakéhokoliv povolení svoje víno. (Tento zvyk dosud se udržel na Moravě.) Stará uherská vláda zrušila v r. 1888 toto právo a upravila výčep vlastního vína producenty, t. zv. "pod víchem", zákonnými předpisy, naposledy zák. čl. XXV/1899. Poněvadž tento zákon se má, zrušiti a ostatně ani nevyhovoval plně zájmům pěstitelů vína, hodlá vláda upraviti výčep vína pod víchem novým zákonem, který byl již v národohospodářském výboru senátu projednán a má býti současně s tímto návrhem zákona projednáván v plenu senátu. Zmíněný návrh jest dílem kompromisu mezi producenty vína a mezi hostinskými a výčepníky.

To jsou tři hlavní důvody, proč vláda při- kročila k podání tohoto návrhu.

Pokud jde o jednotlivá ustanovení jeho, budiž znova poznamenáno, že zákon tento nemění ničeho na nabytých oprávněních majitelů výčepních licence a tyto podle jejich přání a v zájmu utužení živnostenských společenstevních organisací prohlašuje za živnostníky podle živnostenského zákona a zprošťuje je povinnosti platiti roční licenční poplatek. Poněvadž pak výměna starých licencí za koncese podle živn. zákona znamenala by nesmírné zatížení státní administrativy a přeměnou licencí na koncese by mohli na svém oprávnění býti zkráceni majitelé licencí, podrží tito svoje licence do vymření, resp. po dobu provozování právem vdovským a zůstanou pro ně v platnosti předpisy o jejich oprávnění. Poněvadž pak zák. čl. XXV/1899 se má zrušiti jako celek, jest v § 2 vypočten rozsah jednotlivých oprávnění. Zásada, že na nabytém právu se ničeho nemění, jest vyjádřena též ustanovením § 3. § 4 obsahuje definici lihového nápoje. Předpis § 5 o odnětí licence převzat byl opět ze zák. čl. XXV/1899 a doplněn v důsledku § 1 ustanovením, že licence může býti odňata též z důvodů vypočtených v živnostenském zákoně z roku 1925.

§ 6 stanoví, kdo jest kompetentní vysloviti odnětí licence. Předpisem § 7 - o právu vdovském - vyhovuje se oprávněným požadavkům majitelů licencí - jsou jím lépe chráněny děti zemřelého výčepníka. V § 8 stanovena jest účinnost zákona a zároveň dochází v něm výrazu druhý důvod vydání tohoto zákona, t. j. zrušuje se § 11 zák. č. 64/1918, t. zv. zákona Šrobárova.

Posuzuje-li se podaný vládní návrh, budiž konstatováno, že uzákonění jeho jest nutné jak se stanoviska státního - zjednodušení administrativy (na místo úřadu finančního a živnostenského bude tu rozhodovati pouze úřad živnostenský), tak i se stanoviska národohospodářského. Poněvadž pak osnova zákon, byla projednána se zájemníky na Slovensku a Podkarpatské Rusi, a na jejich přání byl v mezích možnosti vzat zřetel, doporučuje živnostensko-obchodní výbor návrh zákona ke schválení ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 5. března 1929.

Jan Jílek v. r.,
místopředseda.

Em. B. Trčka v. r.,
zpravodaj.

zo dňa..................................................................... 1929,

Národné shromaždenie republiky Československej usnieslo sa na tomto zákone:

§ 1.

(1) Majitelia výčapných povolení, udelených podľa zák. čl. XXV/1899 podrobujú sa predpisom zákona zo dňa 10. októbra 1924, č. 239 Sb. z. á n. (živnostenského zákona pre územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi), nakoľko v tomto zákona nie je inak štanovené.

(2) Ustanovenie predchádzajúceho odstavra netýka sa majiteľov licencií, udelených podľa zák. čl. XXV/1899 - na výčap alebo predaj vína vlastnej produkcie v malom. Licencie tieto však sa zrušujú. Predaj vína, vlastnej produkcie držiteľmi vinohradov a sadov upravuje zvláštny zákon.

§ 2.

Rozsah oprávnenia majiteľov povolení, ktorých sa týka § 1, odst. 1., zostáva nezmenený. Je preto oprávnený:

a) majiteľ povolenia na neobmedzený výčap: po živnostensky liehové nápoje čapovať a podávat, hosťom, sediacim alebo stojacím v obchodných miestnostiach alebo mimo nich, k požívaniu alebo v otvorených alebo uzavretých nádobách v malom;

b) majiteľ povolenia na obmedzený výčap: aa) pohárkovat, t. j. podávat, k požívaniu v obchodných miestnostiach len v kalíškoch najvyššie jednodecilitrových liehové nápoje s vylúčením liehu a z tohoto zhotovenej obyčajnej pálenky, ako aj s vylúčením piva;

bb) čapovať cez ulicu, t. j. podávať k požívaniu mimo obchódných miestností v otvoraných nádobách v malom liehové nápoje s vylúčením liehu a z neho zhotovenej obyčajnej pálenký, ako aj s výlúčením piva;

cc) predávat, pivo a víno v láhvach, t. j. podávat, pivo a víno v uzavretých láhvach k požívaniu v obchodných miestnostiach;

c) majiteľ povolenia na predaj liehových nápojov v malom: predávať liehové nápoje po živnostensky len v uzavretých nádobách k požívaniu mimo obchodných miestností,

d) majiteľ povolenia na predaj liehových nápojov vo veľkom: predávať vína, vinný mušt a ovocné víno v množstve najmenej 50 litrov, pivo najmenej po 25 litroch, lieh a z tohoto zhotovenú obyčajnú pálenku aspoň po 100 litroch, ostatně pálené liehové nápoje najmenej po 25 litroch alebo vo väčšom množstve.

§ 3.

Nakoľko už vydané výčapné povolenia stanovia iný rozsah oprávnenia než v jednotlivých ustanoveniach § 2 tohoto zákona je uvedené, je smerodajná pre rozsah oprávnenia výčapná listina.

§ 4.

Za liehové nápoje vo smysle tohoto zákona považuje sa lieh, pálené liehové tekutiny, ďalej liehoviny spôsobilé k požívaniu, pivo, víno.

§ 5.

(1) Povolenie treba vždy odňat, keď vzniknú alebo objavia sa také okolnosti, ktoré keby jestvovaly alebo boly známe pri udelení povolenia, boly by dôvodom k odopretiu povolenia.

(2) Ďalej môže byť povolenie odňaté okrem prípadov upravených predpismi živnostenského zákona z nasledujúcich dôvodov:

a) keď majiteľ povolenia upadne do konkurzu;

b) keď majiteľ povolenia uvedie do obchodu akýkoľvek zdraviu škodlivý nápoj, alebo víno zákonným článkom XLVII/1908 zakázanej jakosti, alebo nejaký iný nápoj pod falošným menom alebo falošným označením;

c) keď majiteľ povolenia neučiní zadosť záväzkom s povolením spojeným ani napriek napomenutiu;

d) keď majiteľ povolenia bez príčiny neprovodzuje povolenie po tri mesiace od vydania povolenia, alebo pozdejšie z ktorejkoľvek príčiny po celý jeden mesiac;

e) keď majiteľ povolenia svoje povolenie prenajme alebo povolenie toto, prenesie na iného;

f) keď majiteľ povolenia nevyhovie výzve živnostenského úradu, aby preniesol povolenie z nevyhovujúcej miestnosti do miestnosti nezávadnej;

g) keď prestane zamestnanie majiteľa povolenia, na základe ktorého povolenie obdržal;

h) v prípade prestupkov § 85 zákonného článku XL/1879 stanovených.

§ 6.

K odňatiu povolenia je príslušný živnostenský úrad I. stolice.

§ 7.

Ohľadom práva vdovského platia predpisy § 72 zák. č. 259/1924 Sb. z. a n.

§ 8.

Zákon tento nadobudne účinnosti dňom vyhlásenia, ktorým dňom pozbýva platnosti § 11 zákona zo dňa 10. decembra 1918, č. 64 Sb. z. a n., o mimoriadnych prechodných ustanoveniach na Slovensku a zák. čl. XXV/1899. Pre obdobie počínajúce dňom 1. januára 1929 poplatok za povolenie nebude viac vyrubovaný.

§ 9.

Prevedením tohoto zákona poveruje sa minister priemyslu, obchodu a živností v dohode s ministrom financií, ministrom zemedelstva a ministrom sociálnej pečlivosti.