Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

7. zasedání.

Tisk 850.

Počet chudých příslušníků Československé republiky v 15.473 obcích, pravidelně obcemi podporovaných, činil v roce 1921 - 131.030 a to ve všech věkových třídách, přechodně podporovaných 50.041, úhrnem 181.071. Osob přes 60 roků starých, pravidelně obcemi podporovaných, byla v roce 1921 - 62.428, přechodně podporovaných 14.571, úhrnem 76.999.

Podle §u 6 odst. b) zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., byly vyloučeny, osoby, které dne 1. července 1926, kdy zákon o sociálním pojištění nabyl účinnosti, dosáhly 60. roku věku, z povinného pojištění invalidního a starobního.

Na zaopatření těchto tak zvaných přestárlých pamatoval již zákon ze dne 22. prosince 1920. č. 663 Sb. z. a n., jímž bylo určeno 30,000.000 Kč na zaopatření přestárlých zaměstnanců pro případ invalidity a stáří a zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 483 Sb. z. a n., určen, další obnos k tomuto účelu ve výši 130,000.000 Kč. V roce 1926 předložila vláda návrh zákona o státním příspěvku, podle něhož za určitých předpokladů mohl by býti poskytován ze státních prostředků příspěvek těm přestárlým osobám, které pobírají chudinskou podporu od obcí, a to ve stejné výši, v jaké obce příspěvek chudinský poskytují. Součet podpory obce i státu neměl převyšovati částku 500 Kč ročně. Tento vládní návrh byl odvolán, neboť byly vyslovovány proti němu námitky, že státní příspěvek jest omezen jen na osoby požívající chudinské péče, a podán návrh zákona o státních starobních podporách, který poslanecká sněmovna v některých bodech změnila.

Státní starobní podpory, jež budou podle tohoto zákona poskytovány, nejsou vysoké, ale přispějí přece značně k zmírnění nedostatku osob přestárlých, které jsou nemajetné a výdělku neschopné. Má tedy tento zákon značný sociální význam. Také pro obce není bez významu, neboť částečně snímá s ramen obcí břímě chudinského zaopatření.

Počet podporovaných osob v prvém a druhém roce od účinnosti tohoto zákona bude dle propočtů ministerstva sociální péče činiti 93.300 a v 35. roce od počátku účinnosti tohoto zákona jen 20. Částka vyplácená státem na podporách bude činiti v prvém a druhém roce od účinnosti zákona 42,300.000 Kč, v 35. roce jen 8.000 Kč. Obce budou přispívati ročně podle §u4 5,513.400 Kč.

Proti této předloze byly vyslovovány ve výboru mnohé námitky, tak ku př. že výměra podpory jest velmi nízká. Je sice pravdou, že podpora zákonem stanovená není vysokou, ale jest to přece pokrok proti dosavadnímu stavu kdy tak zvaní přestárlí nebrali žádných podpor. Jest proto lépe uzákoniti co možno rychle zákon o státních starobních podporách, aby přestárlí se vůbec této podpory dočkali a ji v posledních letech svého života mohli pobírati.

Zástupcem ministerstva sociální péče bylo ve výboru prohlášeno, že proti rozhodnutím okresních úřadů, jež budou vyřizovati žádosti o podporu, jsou přípustny obranné prostředky, jako odvolání k zemskému úřadu a případně i stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Výbor pro otázky sociálního a starobního pojištění usnesl se odporučiti senátu, aby udělil vládnímu návrhu zákona o státních starobních podporách ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a obsaženou v sen. tisku č. 341 ústavní schválení. Rovněž se usnesl požádati ministerstvo sociální péče, aby uložilo úřadům, zákon provádějícím, by při tom blahovolně postupovaly.

V Praze, dne 13. března 1929.

Dr J. Rozkošný v. r.,
předseda.

Otm. Hrejsa v. r.,
zpravodaj.

Rozpočtový výbor senátu ve své schůzi dne 14. března 1929 projednal osnovu zákona o státních podporách starobních a doporučuje tuto přijati tak, jak se na ni usnesla poslanecká sněmovna, spolu s resolucí, navrženou sociálně-politickým výborem poslanecké sněmovny.

V Praze, dne 14. března 1929.

Dr Karas v. r.,
předseda.

Thoř v. r.,
zpravodaj.

Resoluce
navržená rozpočtovým výborem:

Vláda se vyzývá, aby s ohledem na novelisaci zákona o sociálním pojištění zaměstnanců předložila návrh na novelisaci zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, a to jednak vzhledem ke zkušenostem nabytým při provádění dělnického pojištění, jednak vzhledem k výsledkům studia této otázky v jiných státech.