Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

8. zasedání.

Tisk 864.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Třetím dodatečným zápisem k úmluvě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách (č. 60/1926 Sb. z. a n.), podepsaným v Praze dne 27. listopadu 1928.

K úmluvě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924, o úpravě závazků v rakouskouherských korunách (v dalším nazývané prostě "úmluva"), uveřejněné s čís. 60 Sb. z. a n. z roku 1926, mohlo se Československo odhodlati jenom s podmínkou, že stav vzájemných pohledávek a závazků mezi věřiteli nebo dlužníky československými a rakouskými, zjištěný soupisem v obou státech (československé vládní nařízení ze dne 7. srpna 1922, č. 265 Sb. z. a n., o soupisu pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a rakouskými a o zákazu soukromé úpravy těchto právních poměrů; rakouské nařízení spolkového ministra financí ze dne 7. srpna 1922, č. 675 B. G. Bl.) zůstane nedotčen jako stav rozhodný pro uspokojení československých věřitelů, kteří své pohledávky za rakouskými dlužníky obdrží vyrovnány poměrně z podstaty zúčtovací, kterou tvoří kromě nepatrných. platů rakouských dlužníků, hlavně platy dlužníků československých (v Kč) (par. 1 vl. nař. č. 181/1926 Sb. z. a n.).

Proto pojato bylo do úmluvy ustanovení (čl. 25), že přihlášky podané podle soupisových nařízení, vydaných v obou státech, podrží svou účinnost pro smluvené řízení zúčtovací. K přihláškám, které došly některého ze zúčtovacích míst opožděně, t. j. po 19. květnu 1924 (den, kdy začalo jednání o úmluvu), bude podle čl. 26. odst, 1., úmluvy přihlíženo v řízení zúčtovacím jen tehdy, bude-li opožděná přihláška uznána oběma zúčtovacími místy omluvitelnou, anebo byla-li přihláška podána na vyzvání.

Kromě toho, aby stav pohledávek a závazků zjištěný přihláškami takto vymezenými nebyl měněn soukromým vyrovnáváním stran, zakázal čl. 46. úmluvy jakékoliv soukromé placení a přijetí platby, jakož i soudní vymáhání a vůbec jakýkoliv styk směřující k jiné než úmluvou stanovené úpravě závazků zúčtovacímu řízení zásadně podle své povahy podrobených.

Při provádění úmluvy stala se však spornou otázka, jak naložiti se závazky, které podle své povahy náležely sice do řízení zúčtovacího, ale nebyly vůbec přihlášeny, nebo byly přihlášeny pozdě a nebyly dohodou zúčtovacích míst pro neomluvitelné opoždění přijaty. Ve sporu, který o výkladu úmluvy po této stránce vznikl, objevilo se nejvhodnějším východiskem upraviti tuto otázku dohodou obou států o výkladu čl. 46. úmluvy, případně o doplnění úmluvy.

To stalo se "Třetím dodatečným zápisem k úmluvě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924, o úpravě závazků v rakouskouherských korunách," podepsaným v Praze dne 27. listopadu 1928, jenž je výsledkem jednání zástupců obou států konaného v Praze od 22. listopadu do 27. listopadu 1928. Zápis nazván "Třetím" podle svého pořadí hledíc k dodatečným zápisům ze dne 14. května 1925 (uveřejněn s č. 61/1926 Sb. z. a n.) a ze dne 17. září 1926 (uveřejněn s č. 24/1927 Sb. z. a n.).

Příležitosti, která se naskytla jednáním o výkladu svrchu zmíněného článku 46 úmluvy použito bylo k dohodě také o otázkách koreality a rukojemství, jež staly se při provádění úmluvy mezi zúčtovacími místy rovněž spornými.

Otázka nepřihlášených pohledávek a závazků upravena jest v oddílu A, další dvě svrchu zmíněné sporné otázky v oddílu B. předkládaného zápisu.

Zápis řeší v oddílu A svrchu uvedenou spornou otázku tak, že závazky nepřihlášené včas anebo vůbec nepřihlášené jednak vylučují se z řízení zúčtovacího podle oddílu V. úmluvy (čl. I, odst. 1. zápisu), jednak prohlašují se zásadně za zaniklé (čl. II., odst. 1. zápisu).

Z právního pravidla, že závazky nepřihlášené včas, anebo nepřihlášené vůbec, zanikly, připouští zápis výjimku jen tehdy, je-li věřitel, jako strana, která především, jest povinna pečovati o svou pohledávku, omluvitelný ze zanedbání povinnosti soupisové podle práva soukromého, t. j. nevěděl-li a přes náležitou péči věděti nemusil, že jde o závazek podle oddílu I. úmluvy (čl. III., odst. 2. zápisu), tedy o závazek, o němž platila povinnost soupisová. Omluvitelnost jen na straně dlužníkově nezamezí zániku závazku, vyskytne-li se však omluvitelnost jak u dlužníka, tak u věřitele, tu omluvitelnost dlužníkova snižuje na polovici sazbu, kterou by dlužník podle čl. II. zápisu jinak platil, kdyby jeho opoždění anebo opominutí přihlášky nebylo omluvitelno.

Ostatní ustanovení oddílu A provádějí právní důsledky shora uvedeného řešení.

V oddílu B řešeny jsou v souladu s hospodářskými hledisky, jež byly základem úmluvy, sporné otázky závazků, při nichž vyskytuje se korealita nebo rukojemství.

Nebylo zajisté při sjednávání úmluvy zamýšleno provésti zásadu koreality do krajnosti, neboť by bylo bývalo nutno vyloučiti z řízení zúčtovacího na př. pohledávku československého věřitele za několika solidárními dlužníky, z nichž však jen jeden měl 26. února 1919 řádné bydliště v Československu, kdežto ostatní v Rakousku, a požadovati podle občanského zákona prostě zaplacení celé pohledávky v Kč přímo do rukou věřitele jen na dlužníku s bydlištěm v Československu. Československému dlužníku byl by potom zbýval jen postih vůči spoludlužníkům rakouským.

Účelem ustanovení čl. VI. zápisu jest tedy vyloučiti pro obor úmluvy ustanovení par. 891 občanského zákona, podle něhož věřitel má právo žádati splnění pohledávky na solidárním dlužníku, kterého si zvolí, jakož i ustanovení par. 892 obč. zákona, podle něhož dlužník jest povinen plniti onomu z věřitelů koreálních, který za to nejprve požádá. Proto dělí se závazek, je-li zde buď na straně věřitelské nebo dlužnické korealita, a do zúčtovacího řízení podle oddílu V. úmluvy pojme se jen onen díl závazku, který má znaky požadované úmluvou. Jako důsledek této úpravy bylo nutno upraviti přiměřeně i právo postihu mezi dlužníky koreálními.

Dosah ustanovení nejlépe jest patrný z příkladu. Jde na příklad o pohledávky československého věřitele vzniklé v korunách rakousko-uherských před 26. únorem 1919 za dlužníkem bydlícím dne 26. února 1919 v Mnichově a za solidárním dlužníkem, který v tento rozhodný den bydlil ve Vídni. Podle dosavadního právního stavu mohl by československý věřitel vybrati si podle par. 891 obč. zákona dlužníka v Mnichově a žádati na něm splnění své pohledávky v Kč. Podle úmluvy však závazek se rozdělí hledíc ku zvláštním poměrům mezi dlužníky. Je-li zavázán spoludlužník mnichovský ³/₄, a rakouský ¹/₄ jmenovité hodnoty závazku, zaplatí mnichovský dlužník ³/₄ svého závazku v Kč československému věřiteli přímo a rakouský dlužník zaplatí do zúčtovacího řízení ¹/₄ závazku - podle sazby článku 11. úmluvy.

Také v případě, kdy mnichovský dlužník byl především vyzván zaplatiti, a zaplatil v Kč celý závazek, mohl by na rakouském spoludlužníku uplatňovati z tohoto právního důvodu (u rakouského soudu) jen nárok na zaplacení ¹/₄ jmenovité hodnoty závazku podle sazby článku 11. úmluvy.

Ze stejných důvodů jako článek VI. o korealitě sjednáno bylo též ustanoven článku VII. o rukojemství; účelem tohoto ustanovení jest, aby při poměru rukojemském rakouský dlužník anebo rukojmí a plátce nebyl rovněž zavázán plniti více, než kolik jest povinen plniti podle úmluvy nebo podle tohoto Třetího dodatečného zápisu.

Po stránce formální. projevuje vláda přání, aby byl návrh přikázán v poslanecké sněmovně i v senátě výboru zahraničnímu, ústavně-právnímu a rozpočtovému s tím, aby tyto výbory o něm podaly zprávu vždy ve lhůtě osmi dnů.

V Praze, dne 14. března 1929.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Aby se předešlo pochybnostem, které vznikají z úmluvy mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakouskouherských korunách (v dalším nazvanou "úmluva"), a na doplnění této úmluvy dohodly se obě Vysoké smluvní strany takto:

(1) Řízení podle oddílu V. úmluvy neplatí o závazcích druhu vyznačeného v oddílu I. úmluvy, které u žádného z obou zúčtovacích míst nebyly přihlášeny ve lhůtách stanovených v článku 26., odst. 1 a 2, a při nichž opoždění přihlášky snad podané nebylo nebo nebude uznáno omluvitelným dohodou obou zúčtovacích míst podle článku 26. úmluvy. Tím nemění se ničeho na ustanovení článku 22. úmluvy.

(2) Vyzvání ku podání přihlášky podle článku 26., odst. 1, úmluvy jest přípustno jen tehdy, byl-li závazek aspoň u jednoho zúčtovacího místa včas přihlášen anebo bylo-li nebo bude-li opoždění podané přihlášky v dohodě obou zúčtovacích míst uznáno omluvitelným.

(3) Do rozhodnutí zúčtovacích míst o otázce omluvitelnosti opoždění přihlášek podle článku 26., odst. 1., úmluvy nejsou přípustny stížnosti k mezistátnímu rozhodčímu soudu zmíněnému v oddílu VII. úmluvy.

(1) Závazky zmíněné v článku I., odst. 1., první věta, zanikly mimo tyto výjimky:

1. hypoteční dluhy zajištěné na nemovitostech v republice Československé zaplatí rakouský nebo československý dlužník přímo věřiteli,

a) je-li opoždění přihlášky omluvitelno toliko u věřitele, jednou korunou československou za jednu starou rakousko-uherskou korunu,

b) je-li opoždění přihlášky omluvitelno u věřitele i u dlužníka, půlkorunou československou za jednu starou rakousko-uherskou korunu,

2. hypoteční dluhy zajištěné na nemovitostech na území republiky Rakouské zaplatí rakouský nebo československý dlužník přímo věřiteli,

a) je-li opoždění přihlášky omluvitelno toliko u věřitele 30 československými haléři za jednu starou rakousko-uherskou korunu,

b) je-li opoždění přihlášky omluvitelno u věřitele i u dlužníka, 15 československými haléři za jednu starou rakousko-uherskou korunu;

3. ostatní dluhy zaplatí rakouský nebo československý dlužník přímo věřiteli,

a) je-li opoždění přihlášky omluvitelno jen u věřitele, sazbami zmíněnými v článku 11., lit. a), c) a d), úmluvy podle povahy závazku,

b) je-li opoždění přihlášky omluvitelno u věřitele i u dlužníka, polovičními sazbami zmíněnými v článku 11., lit. a), c) a d), úmluvy podle povahy závazku.

(2) Platy v československých korunách příslušející podle odst. 1. rakouským věřitelům konati jest ve měně šilinkové podle kursu (střední kurs) československé koruny znamenaného na vídeňské burse v den placení.

(3) Nezanikl-li závazek podle předchozího odstavce 1., zůstávají platební podmínky (úroky, annuity, splatnost a pod.) původního právního poměru nedotčeny, avšak při dluzích hypotečních nebudou placeny dodatečně úroky nezaplacené do dne účinnosti tohoto dodatečného zápisu.

(1) Opomenutí přihlášky má stejný význam jako opoždění přihlášky.

(2) Omluvitelnost podle článku II. nastává jen tehdy, nevěděla-li strana a přes náležitou péči věděti nemusila, že jde o závazek podle oddílu I. úmluvy.

(3) Ustanovení článku 24. úmluvy jest obdobně použíti.

(1) Při pohledávkách knihovně zajištěných, o nichž platí oddíl A tohoto dodatečného zápisu, nastupuje na místo původního peníze zapsaného ve starých korunách rakouskouherských peníz, který podle oddílu A tohoto dodatečného zápisu má, dlužník platiti; příslušný knihovní vklad stane se na žádost obou stran anebo z exekučního titulu.

(2) Zanikne-li podle oddílu A tohoto dodatečného zápisu knihovně zajištěná pohledávka, jest hypotekární věřitel povinen vydati výmazné prohlášení.

Spory o závazcích podle oddílu A tohoto dodatečného zápisu budou rozhodovati soudy obou států příslušné podle zákonných předpisů o příslušnosti soudní, platných v obou státech. Soudy nejsou při tom vázány na případná rozhodnutí zúčtovacích míst, že opoždění přihlášky není omluvitelné.

(1) Při korrealitě věřitelů nebo dlužníků dělí se závazek; ustanovení úmluvy anebo tohoto dodatečného zápisu platí jen o oné části závazku, která podle právních poměrů mezi korreálními věřiteli nebo korreálními dlužníky navzájem trvajících - při hypotečních dlužnících podle jejich podílů na zatížené nemovitosti - připadá na ony korreální věřitele nebo korreální dlužníky, u nichž jest splněn předpoklad bydliště podle oddílu I. úmluvy.

(2) Právo postihu příslušející korreálním dlužníkům, kterých úmluva se netýká a na nichž se plnění požaduje, proti oněm korreálním dlužníkům, o jejichž závazcích platí ustanovení úmluvy nebo tohoto dodatečného zápisu, nepřesahuje míru povinnosti, která by tyto posléz uvedené dlužníky postihovala podle ustanovení úmluvy pokud se týče podle tohoto dodatečného zápisu.

Platí-li úmluva při rukojemství jen o závazku hlavního dlužníka anebo jen o závazku rukojmího (rukojmího a plátce), lze na rukojmím (rukojmím a plátci) požadovati jen plnění podle úmluvy pokud se týče podle tohoto dodatečného zápisu.

Tento dodatečný zápis bude ratifikován a nabude účinnosti dnem výměny ratifikačních listin, která se stane ve Vídni.

Na doklad toho podepsali zmocněnci tento dodatečný zápis.

Dáno v Praze dne 27. listopadu 1928 v československé a německé řeči, kteréžto oba texty jsou stejně autentické, ve dvou prvopisech, z nichž jeden se předává vládě československé a druhý vládě rakouské.

Za Československou republiku:
Dr. Bohumil Vlasák v. r.

Um Zweifeln vorzubeugen, die sich aus dem übereinkommen zwischen der Republik Österreich und der Čechoslovakischen Republik vom 18. Juni 1924, betreffend die Regelung der in österreichisch-ungarischen Kronen entstandenen Verbindlichkeiten (im Folgenden "Übereinkommen" genannt), ergeben und in Ergänzung dieses Übereinkommens sind die beiden Hohen vertragschließenden Teile übereingekommen wie folgt:

(1) Verbindlichkeiten der im Abschnitt I des Übereinkommens bezeichneten Art, die innerhalb der im Artikel 26, Absatz 1. und 2, bestimmten Fristen bei keiner der beiden Abrechnungsstellen angemeldet wurden und bei denen die Verspätung der etwaigen Anmeldung nicht im Einvernehmen der beiden Abrechnungsstellen nach Artikel 26 des Übereinkommens als entschuldbar erklärt wurde oder wird unterliegen nicht dem im Abschnitt V des Übereinkommens vorgesehenen Verfahren. Die Bestimmung des Artikels 22 des Übereinkommens wird hiedurch nicht berührt.

(2) Die im Artikel 26, Absatz 1, des übereinkommens vorgesehene Aufforderung zur Anmeldung ist nur dann zulässig, wenn eine Anmeldung der Verbindlichkeit wenigstens bei einer Abrechnungsstelle rechtzeitig erstattet wurde oder ihre Verspätung im Einvernehmen der beiden Abrechnungsstellen als entschuldbar erklärt wurde oder wird.

(3) Gegen Entscheidungen der Abrechnungsstellen über die Frage der Entschuldbarkeit der Verspätung von Anmeldungen im Sinne des Artikels 26, Absatz 1, des übereinkommens sind Beschwerden an das im Abschnitt VII des Übereinkommens vorgesehene zwischenstaatliche Schiedsgericht unzulässig.

(1) Die im Artikel I Absatz 1, erster Satz, bezeichneten Verbindlichkeiten sind mit nachfolgenden Ausnahmen erloschen:

1. Hypothekar schulden, die auf Liegenschaften im Gebiete der Čechoslovakischen Republik sichergestellt sind, hat der österreichische oder der čechoslovakische Schuldner,

a) wenn die Verspätung der Anmeldung nur auf Seite des Gläubigers entschuldbar ist, mit 1 Kč für eine alta öst.-ung. Krone,

b) wenn die Verspätung der Anmeldung sowohl beim Gläubiger als auch beim Schuldner entschuldbar ist, mit einer halben čechoslovakischen Krone für eine alte öst.-ung. Krone unmittelbar dem Gläubiger zu bezahlen;

2. Hypothekarschulden, die auf Liegenschaften im Gebiete der Republik Österreich sichergestellt sind, hat der österreichische oder der čechoslovakische Schuldner,

a) wenn die Verspätung der Anmeldung nur auf Seite des Gläubigers entschuldbar ist, mit 30 čechosl. Hellern für eine alte östung. Krone,

b) wenn die Verspätung der Anmeldung sowohl beim Gläubiger als auch beim Schuldner entschuldbar ist, mit 15 čechosl. Hellern für eine alte öst.-ung. Krone unmittelbar dem Gläubiger zu bezahlen;

3. sonstige Schulden hat der österreichische oder der čechoslovakische Schuldner,

a) wenn die Verspätung der Anmeldung nur auf Seite des Gläubigers entschuldbar, ist, je nach der Art der Verbindlichkeit, zu dem in Artikel 11, lit. a), c) und d), des übereinkommens vorgesehenen Sätzen,

b) wenn die Verspätung der Anmeldung sowohl beim Gläubiger als auch beim Schuldner entschuldbar ist, je nach der Art der Verbindlichkeit, zu den halben im Artikel 11, lit. a), c) und d), des Übereinkommens vorgesehenen Sätzen unmittelbar dem Gläubiger zu bezahlen.

(2) Die nach Absatz 1 den österreichischen Gläubigern in čechoslovakischen Kronen gebührenden Zahlungen sind in Schillingwährung nach dem an der Wiener Börse am Zahlungstage notierten Kurse (Mittelkurs) der čechoslovakischen Krone zu leisten.

(3) Insoweit eine Verbindlichkeit nach dem vorangehenden Absatz 1 nicht erlischt, bleiben die Zahlungsbedingungen (Zinsen, Annuitäten, Fälligkeit u. dergl.) des ursprünglichen Rechtsverhältnisses aufrecht, jedoch sind bei Hypothekarschulden bis zum Inkrafttreten des vorliegenden Zusatzprotokolles rückständige Zinsen nicht nachzuzahlen.

(1) Die Unterlassung der Anmeldung ist der Verspätung der Anmeldung gleichzuhalten.

(2) Entschuldbarkeit im Sinne des Artikels II liegt nur dann vor, wenn die Partei nicht wußte und trotz Beobachtung der gehörigen Sorgfalt nicht wissen mußte, daß die Verbindlichkeit unter Abschnitt I des Übereinkommens fällt.

(3) Die Bestimmung des Artikels 24 des Übereinkommens ist sinngemäß anzuwenden.

(1) Bei den unter Abschnitt A dieses Zusatzprotokolles fallenden grundbücherlich sichergestellten Forderungen tritt der nach Abschnitt A dieses Zusatzprotokolles vom Schuldner etwa zu zahlende Betrag an Stelle des ursprünglichen in alten österreichischungarischen Kronen eingetragenen Betrages; die entsprechende bücherliche Eintragung erfolgt auf Ansuchen beider Parteien oder auf Grund eines Exekutionstitels.

(2) Erlischt auf Grund des Abschnittes A dieses Zusatzprotokolles eine grundbücherlich sichergestellte Forderung, so ist der Hypothekargläubiger verpflichtet, eine Löschungserklärung auszustellen.

Zur Entscheidung von Streitigkeiten über die unter Abschnitt A dieses Zusatzprotokolles fallenden Verbindlichkeiten sind die nach den in den beiden Staaten in Geltung stehenden gesetzlichen Vorschriften über die Zuständigkeit der Gerichte zuständigen Gerichte der beiden Staaten berufen. Hiebei sind die Gerichte an etwa gefällte Entscheidungen der Abrechnungsstellen, daß die Verspätung Einer Anmeldung nicht entschuldbar sei, nicht gebunden.

(1) Liegt Korrealität auf Seite der Gläubiger oder der Schuldner vor, so wird die Verbindlichkeit aufgeteilt; den Bestimmungen des Übereinkommens oder des vorliegenden Zusatzprotokolles unterliegt nur jener Teil der Verbindlichkeit, der nach den zwischen den Korrealgläubigern oder den Korrealschuldnern untereinander bestehenden rechtlichen Verhältnissen - bei Hypothekarschuldnern nach ihren Anteilen an der belasteten Liegenschaft - auf jene Korrealgläubiger oder Korrealschuldner entfällt, bei welchen die Voraussetzung des Wohnsitzes im Sinne des Abschnittes I des Übereinkommens gegeben ist.

(2) Das Rückgriffsrecht der Korrealschuldner, die nicht unter das Übereinkommen fal- len und in Ansprueh genommen werden, gegen jene Korrealschuldner, deren Verbind.lichkeiten nach den Bestimmungen des Übereinkommens oder dieses Zusatzprotokolles zu regeln sind, geht nicht über das Maß der Verpflichtung hinaus, welche die letzteren nach den Bestimmungen des Übereinkommens bezw. dieses Zusatzprotokolles treffen würde.

Fällt bei einer Bürgschaft nur die Verbindlichkeit des Hauptschuldners oder nur die des Bürgen (Bürgen und Zahlers) unter das Übereinkommen; so kann vom Bürgen (Bürgen und Zahler) nur die Leistung nach dem Übereinkommen bezw. diesem Zusatzprotokoll verlangt werden.

Dieses Zusatzprotokoll wird ratifiziert werden und am Tage des Austausches der Ratifikationsurkunden, der in Wien stattfinden wird, in Kraft treten.

Urkund dessen haben die Bevollmächtigten dieses Zusatzprotokoll unterzeichnet.

Geschehen in Prag am 27. November 1928 in deutscher und čechoslovakischer Sprache, welche Texte gleich authentisch sind, in zwei Urschriften, deren eine der österreichischen Regierung und die andere der čechoslovakischen Regierung übergeben wird.

Für die Republik österreich:

Dr. Schönberger m. p.