Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

8. zasedání.

Tisk 869.

Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění usnesl se na tomto zákoně:

ze dne.............................................................................,

jímž se mění zákon ze dne 18. března 1921, čís. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém a jejich pozůstalých, na něž se vztahuje zákon čís. 130/1921, zvyšují se se zpětnou platností od 1. ledna 1929 dle tabulky, uvedené v příloze.

Při neplně odsloužených letech vyšetří se toto zvýšení v poměru k počtu odsloužených let (§ 4 zák. čís. 130/1921). Zvýšení náleží i vdovám a sirotkům po zaměstnancích, a to dle stejných zásadních ustanovení (§§ 6 a 7 zák. čís. 130/1921).

§ 2.

1.) Bývalým zaměstnancům na velkém majetku pozemkovém přiznává se úmrtné ve výši čtvrtletního důchodu zaopatřovacích požitků.

2.) Úmrtné až po hranici zaopatřovacích požitků dle zákona čís. 130/1921 vyplácí původní výplatce těchto požitků. Úmrtné nad tuto hranici vyplácí Státní pozemkový úřad ze zvláštního fondu (§ 4).

§ 3.

Zvýšení zaopatřovacích požitků dle tabulky zaopatřovacích požitků (§ 1) bude vypláceti oprávněným důchodcům měsíčně předem Státní pozemkový úřad ze zvláštního fondu (§ 4).

§ 4.

Aby mohlo býti poskytováno zvýšení zaopatřovacích požitků dle tohoto zákona, zřizuje se Fond pro zvýšení zaopatřovacích požitků.

§ 5.

Správu tohoto Fondu vede a zvýšení zaopatřovacích požitků dle tohoto zákona vyplácí Státní pozemkový úřad. Stanovy jeho vydá vláda.

Z každého hektaru zabrané lesní půdy při jejím přídělu zaplatí přídělce Státnímu pozemkovému úřadu dávku v částce 60,- Kč.

§ 7.

Z každého hektaru zabrané lesní půdy, propouštěné přes zákonitou výměru (§ 2 zák. čís. 2115/1919) dle § 11 zák. čís. 215/ 1919 ze záboru, zaplatí vlastník ze záboru propuštěného majetku Státnímu pozemkovému úřadu částku 60,- Kč.

§ 8.

Přídělová listina (§ 6) a listina o propuštění ze záboru (§ 7) smí býti vydány až po zaplacení dávek.

§ 9.

V §§ 6 a 7 uvedené dávky plynou do Fondu pro zvýšení zaopatřovacích požitků (§ 4) a slouží k úhradě zvýšených zaopatřovacích požitků.

§ 10.

Vláda se zmocňuje, aby poskytla Fondu zálohu nejméně jeden milion Kč, aby výplata zvýšených zaopatřovacích požitků mohla býti provedena za dobu od 1. ledna 1929.

§ 11.

§§ 9 a 13 zákona čís. 130/1921 se zrušují.

§ 12.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedení jeho ukládá se vládě.

V souvislosti se zákony o pozemkové reformě byl vydán zákon čís. 130 z 18. března 1921 Sb. z. a n., upravující odpočivné požitky těch bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, kteří odešli do výslužby před 6. květnem 1921.

1.) Pensisté velkostatků domáhají se již od vydání shora uvedeného zákona nápravy některých jeho tvrdostí, hlavně však zlepšení odpočivných požitků z týchž důvodů, jako ostatní staropensisté státní, veřejnoprávní, učitelé atd. Uvádějí mezi důvody, že všeobecné indexní číslo velkoobchodních cen potravin a poživatin staví se proti stavu z měsíce července 1914, označeném číslem 100, na 975, což znamená, že předválečná cena určitého zboží násobena novým indexním číslem (975), děleno 100, představuje velkoobchodní cenu tohoto zboží v dnešní čsl. valutě.

Lze konstatovati, že ani v jediné skupině zák. č. 130/21, není této relace dosaženo.

2.) Pensisté velkostatků byli dále také zkráceni odepřením čtvrtletního úmrtného, jež přísluší dnes již všem skupinám zaměstnanců, ať aktivních, ať pensionovaných. Vedle toho postrádají lékařského a nemocenského přispění.

3.) Ve svých memorandech zdůrazňují pensisté velkostatků dále, že jejich odpočivné důchody byly právně založeny v důsledku dlouholetého služebního poměru na velkostatkářské půdě a na zvyklosti postupování odpočivných důchodů vysloužilým zaměstnancům buď přímo z důchodů velkostatků, nebo z jejích pensijních fondů jako trvalého břemena půdy, kterážto obvyklost byla však zákony o pozemkové reformě bez kompensace a přes námitky oprávněných osob zrušena a uložena jako osobní závazek dřívějším vlastníkům velkostatků, jako zaměstnavatelům, čemuž se ostatně i oni bránili, jsouce zbaveni svého vlastnictví k půdě, mimo to i zatíženi značnou dávkou z majetku a z přírůstku hodnoty. Pensisté velkostatků, pokud spadají pod zákon čís. 130/21, poukazují i na to, že jejich bývalá činnost na velkostatkářské půdě se nikdy nevztahovala k úsluhám osobního rázu k majiteli, jako u domácího služebnictva, nýbrž jedině a výhradně ke správě statkové, ať administrativního nebo provozního řádu.

Za této situace byl by každý apel pensistů velkostatků na jich někdejší zaměstnavatele za přiměřené zlepšení odpočivných požitků dřívějších zaměstnanců počinem marným, poněvadž dle dnešního výsledku soudních rozvrhů náhradových cen za nemovitosti, státním pozemkovým úřadem k účelům pozemkové reformy převzaté, vycházejí na základě přednostního práva tisku, nejen pohledávky z dřívějšího poměru služebního a pensijního, ale i pohledávky tisku samého na nedoplatcích daňových, dávkových i z přírůstku hodnoty na prázdno, tak že pensisté velkostatků vidí jedinou možnost dosíci splnění svých aspirací, uložením přiměřené dávky sociální z každého ha lesní velkostatkářské půdy, jako podmínku přídělu novým nabyvatelům této půdy.

4.) Požadavek uložení a vybírání dávky obnosem 60 Kč za 1 ha velkostatkářské lesní půdy k získání potřebné úhrady k navrženému zlepšení pensí jest považovati za úplně důvodný, poněvadž obecná hodnota lesního majetku jest ve velkém průměru dle dnešních trhových cen vyšší ceny přídělové.

Srovnávají-li se odpočivné požitky pensistů velkostatků, vyměřené zákonem č. 130/21 s odpočivnými požitky, stanovenými zákonem z 22. prosince 1924, čís. 287 Sb. z. a n., platné pro státní úředníky, jich vdovy, stát. podúředníky a zřízence a jich vdovy, jest prokázáno, že, odpočivné požitky býv. zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém nalézají se daleko pod mezí snesitelných životních podmínek, a to beze změny od roku 1920 počínaje až po dnešní den, ač státním pensistům byly jejich odpočivné požitky zlepšeny již citovaným zákonem z 22. prosince 1924, a nyní poznovu.

Proto jsou stížnosti velkostatkářských pensistů oprávněny.

5.) Konečně dovolávají se pensisté velkostatků ve svém memorandu spolu ustanovení Mírové smlouvy St. Germainské z 10. září 1919, čís. 508, část XIII Sb. z. a n., podepsané i zástupci čsl. státu, dle níž se ukládá podepisujícím státům závazek, postarati se o úpravu důchodů starobních a invalidních všech osob těchto kategorií, na území jim připadlém usazených, v zásadách spravedlnosti a lidskosti, které by těmto lidem zajišťovaly slušnou životní úroveň, přiměřenou době i zemi, při zásadě rovné mzdy za práci rovné hodnoty, a zabezpečiti tak slušné hospodářské nakládání všem pracovníkům, kteří se po zákonu v zemi zdržují.

6.) Jestliže vydalo Národní shromáždění zákony o pozemkové reformě, aby zajistilo z důvodu sociální a hospodářské politiky některým vrstvám obyvatel příděl půdy z velkého latifundia, jest zřejmé, že se to nemůže státi na škodu těch, kteří nabyli svou dlouholetou záslužnou prací na té půdě určitých práv z poměru služebního a odpočivného, jako to zákony číslo: 215/19, 330/19, 118/20, 329/20 a 220/22 jasně a zřetelně precisují.

Když mezitím, co podávali pensisté svoje memoranda každoročně Národnímu shromáždění a vládním kruhům, k jichž meritornímu vyřízení nedocházelo, byla zemědělská půda úplně rozdělena a značná část hodnoty této velkostatkářské půdy připadla na dávku z majetku a dávku z přírůstku hodnoty, bylo její aktivum odčerpáno a tu pak nezbývá, než aby Národní shromáždění si zůstalo ve své reformní koncepci důsledným a nezaslouženou bídu bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém odčinilo schválením a uzákoněním jich správných a spravedlivých požadavků.

7.) K získání potřebné úhrady na zlepšení odpočivných požitků navrhuje se zavedení jednorázové sociální dávky obnosem Kč 601,- z každého ha dosud zabrané lesní velkostatkářské půdy při jejím přídělu od nového nabyvatele, nechť jest jím kdokoliv, a odůvodňuje se návrh tím, že jest obecná hodnota lesního majetku průměrně vyšší hodnoty, vyšetřené dle norem Náhrad. zákona, takže je to dávka k ceně lesa bezvýznamná a hospodářsky snesitelná.

Správa Fondu pro zvýšení zaopatřovacích požitků odevzdává se SPÚ., poněvadž tato záležitost spadá do jeho zájmové sféry.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému.

V Praze, dne 21. února 1929.