Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

8. zasedání.

Tisk 872.

1. ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Dundra a soudr. ve věci konfiskace časopisu >Zájmy kovodělníků< ze dne 22. srpna 1928, č. 34 orgánu svazu kovodělníků v republice Československé (tisk 795/3).

2. ministra železnic na interpelaci sen. Havránka, Pánka, Wagnera a druhů o příčinách železničních katastrof na československých státních drahách (tisk 810/2).

3. ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Průši a soudr. o konfiskaci v časopisu >Výboj< č. 5., ročník VIII. orgánu Federace Proletářské Tělovýchovy pro tělovýchovné a organisační pracovníky (tisk 795/2).

4. ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Jokla a soudr. stran zabavení čís. 62 periodického časopisu >Volkspresse< vycházejícího v Opavě (tisk 795/1).

5. předsedy vlády a ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. dra Soukupa, Habrmana, Jaroše Ecksteinové, Dundra a soudr. ve věci prodeje nadačních domů a pozemků v Praze na Příkopech a v ulicí Panské (tisk 810) a na interpelaci sen. Hubky a druhů v téže věci (tisk 810/3).

6. ministra školství a národní osvěty na interpelací sen. Wagnera, Plamínkové, Hubky a spol. v příčině obsazování ředitelských míst na středních školách (tisk 826).

7. ministra financí na interpelací sen. Pánka, dra Krouského a druhů o zadržování uchopitelské odměny kontroloru Janu Šíkovi a legionáři Vítu Votípkoví hlavním finančním ředitelstvím v Užhorodě (tisk 795/10).

8. vlády na interpelaci sen, dra Kloudy, Šolce a druhů o přeřazení města Litoměřic do skupiny B činovného (tisk 822/2).

9. ministra vnitra na interpelaci sen. Löwa, dra Hellera a soudr. stran konfiskační praxe u karlovarskěho censurního úřadu (tisk 795).

10. ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Hüttera a soudr, stran sešitku >Měsíčník pro občanskou nauku a státoobčanskou výchovu", který Státní nakladatelství přikládá k >Věstníku< (tisk 826/11).

Státní zastupitelství v Praze zabavilo čís. 34 časopisu >Zájmy kovodělníků< ze dne 22. srpna 1928 i pro místo v interpelací uvedené, v němž spatřovalo skutkovou podstatu § 1 zákona z 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n.

Nálezem okresního soudu pro přestupky v Praze z 24. srpna 1928 byla konfiskace potvrzena a tím uznáno, že státní zastupitelství řídilo se správně zákonem. Bylo věcí těch, kdož se konfiskací cítili stiženi, aby podáním opravných prostředků umožnili přezkoumání a případnou změnu tohoto soudního nálezu, což se nestalo, takže nález nabyl moci práva.

Nemám proto zákonného podkladu pro jakékoliv opatření.

Pokud se v interpelací poukazuje na hospodářské poškození organisace, jejíž orgánem je uvedený časopis, dlužno uvésti, že celý náklad 54.500 výtisků byl vypraven před výkonem zabavení, takže nelze mluviti o hmotné škodě.

V Praze, dne 8. března 1929.

Dr Mayr-Harting v. r.,
ministr spravedlnosti.

Podal jsem zajisté jíž dosti často sám osobně, a to vedle úředních sdělení státní železniční správy, při nejrůznějších příležitostech ústně i písemně potřebná a zejména požadovaná vysvětlení, týkající se provozu státních drah. Tak na př. mluvil jsem o věcí dne 12. června 1928 v dopravně-technickém výboru senátu. Přes to však jsem ochoten v senátu

Národního shromáždění podati opětně požadovanou zprávu, projeví-li senát příslušná přání.

V Praze, dne 28. února 1929.

J. Najman v. r.,
ministr železnic.

Státní zastupitelství v Praze vykonává tiskovou přehlídku jmenovaného časopisu. Převzal jsem proto zodpovědění interpelace.

Státní zastupitelství zabavilo č. 5 jmenovaného časopisu z 30. května 1928 a to i pro místa v interpelací uvedená podle § 300 tr. z. a §§ 5 tr. z., 14, 19 shrom. zák. Soud potvrdil zabavení v celém rozsahu. K námitkám odpovědného redaktora Aloise Krejčího bylo zrušeno zabavení článku >Technické pokyny k závodům<. V tomto místě totiž soud neshledal skutkové povahy přestupku podle § 5 tr. zák. a §§ 14, 19 shrom. zák., pro kterážto zákonná místa státní zastupitelství článek zabavilo. Jinak byla konfiskace v celém rozsahu potvrzena a námitky v tomto směru zamítnuty. Rozhodnutím vrchního zemského soudu v Praze z 3. července 1928 bylo však vyhověno stížnosti státního zastupitelství a potvrzeno i zabavení článku shora uvedeného, v němž však vrchní zemský soud na rozdíl od státního zastupitelství shledal skutkovou povahu přestupku podle § 15 č. 4 zák. na ochr. rep. Toto rozhodnutí odůvodnil vrchní zemský soud tím, že obsah článku je posuzovati v souvislosti s ostatním obsahem zmíněného čísla časopisu, kde se jedná o zákazu závodů, a působí se tedy i v tomto článku veřejně směrem takovým, který napomáhá ku vzbuzení a posílení úmyslu a vůle neposlechnouti zákazu zúčastniti se nedovoleného shromáždění, kteréž působení má povahu vybízení k hromadnému páchání přestupku proti zákonu o právu shromažďovacím.

Byl tedy neodvislými soudy v instančním postupu přezkoumán zákrok státního zastupitelství a uznáno, že státní zastupitelství právem zakročilo zabavením v celém rozsahu, byť i v obsahu jmenovaného článku vrchní zemský soud shledal skutkovou povahu jiného trestného činu, než jak jej kvalifikovalo státní zastupitelství. To nemění ničeho na faktu, že obsahem i tohoto článku byl spáchán trestný čin.

Státní zastupitelství domnívalo se pak právem, že i veřejný zájem žádal, aby bylo potlačeno vyhlašování příprav k podniku, jehož konání úředně bylo zakázáno.

Nelze tedy uvedené zabavení pokládati za bezdůvodné.

Za tohoto stavu věci nemám zákonného podkladu k jakémukoliv opatření.

V Praze, dne 8. března 1929.

Dr Mayr-Harting v. r.,
ministr spravedlnosti.

Státní zastupitelství v Opavě zabavilo čís. 62. periodického tiskopisu >Volkspresse< z 29. května 1928, a to též pro místo v interpelaci uvedené, v němž shledalo skutkovou povahu přečinu podle § 300 tr. z. a přestupku podle, § 15, č. 4, zákona na ochranu republiky.

Usnesením zemského jako tiskového soudu v Opavě z 30, května 1928 bylo zabavení, potvrzeno, čímž uznáno, že státní zastupitelství řídilo se správně zákonem.

Opravné prostředky proti soudnímu nálezu nebyly podány a tím odpadla i možnost dalšího jeho přezkoumání a případné změny instančním pořadem.

Za vylíčeného stavu věci nemám zákonného podkladu pro opatření, interpelací žádané.

V Praze, dne 8. března 1929.

Dr Mayr-Harting v. r.,
ministr spravedlnosti.

Die Staatsanwaltschaft in Troppau hat die Nr. 62 der periodischen Druckschrift >Volkspresse< vom 29. Mai 1928 beschlagnahmt, und zwar auch wegen der in der Interpellation angeführten Stelle, in welcher sie den Tatbestand des Vergehens nach § 300 Str. Ges. und der Uebertretung nach § 15 all. 4 des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickte.

Mit Beschluss des Landes als Pressegerichtes in Troppau vom 30. Mai 1928 wurde die Beschlagnahme bestätigt, wodurch anerkannt wurde, dass sich die Staatsanwaltschaft korrekt nach dem Gesetze gerichtet hat.

Gegen das gerichtliche Erkenntnis wurden keine Rechtsmittel eingebracht, und entfiel dadurch auch die Möglichkeit einer weiteren Ueberprüfung desselben und einer eventuellen Abänderung im Instanzenzuge.

Bei der geschilderten Sachlage erscheint mir keine gesetzliche Handhabe für die in der Interpellation geforderte Massnahme gegeben.

Prag, am B. März 1929.

Dr. Mayr-Harting m. p.,
Justizminister.

V záležitosti prodeje nadačních domů a pozemků v Praze na Příkopě a v ulici Panské konstatuje se především po stránce formální, že ministerstvo školství a národní osvěty jako dozorčí a nejvyšší nadační úřad jest kompetentní rozhodovati o zcizení těchto nadačních objektů.

Zemský úřad jako bezprostřední správce nadace podal ministerstvu školství a národní osvěty odhad nemovitostí, o které jde, pro případ prodeje. Odhad ten zaslalo ministerstvo školství a národní osvěty k revisi ministerstvu veřejných prací, které prodej doporučilo. Okolnost, že ministerstvo školství a národní osvěty hodlá řečené objekty prodati, byla veřejně známa jak z nynějšího jednaní o prodej objektů, tak i proto, že podle úředních spisů od roku 1922 ministerstvo školství a národní osvěty již o prodeji tom jednalo s četnými zájemci; nelze proto také tvrditi, že věc byla provedena s chvatem. Pro prodej rozhodlo se ministerstvo školství a národní osvěty proto, že výnos objektů neodpovídal jejich skutečné hodnotě. Bylo tudíž v zájmu nadace, svěřené dozoru ministerstva školství a národní osvěty, aby byla hledána náprava.

Ministerstvo školství a národní osvěty jednalo v poslední době s několika interesenty, mimo jiné se Zemskou bankou a Obchodní a živnostenskou komorou. Ze všech nabídek byla nejvýhodnější nabídka Pražského obchodního a stavebního družstva, společenstva s r. o., která byla nepoměrně vyšší než všechny nabídky ostatní. Nejvyšší cenou trhovou, kterou nabídlo toto společenstvo, t. j. 65 milionů Kč, zvýšil by se podstatně výnos nadace - již prostým zúročením.

Proti kupující straně nejsou známy námitky. Ostatně tato kupující strana předložila nyní ve věci podání, podle něhož pozměňuje některé kupní podmínky a v němž poukazuje také na některé posud nevyřešené otázky, související s budovou kostela sv. Kříže, jenž jest v komplexu prodávaných budov. Vzhledem k tomu oznamuje ministerstvo školství a národní osvěty kupující straně, že smlouvu zrušuje, poněvadž nebyly splněny podmínky původní stipulace smlouvy.

Jinak ministerstvo školství a nár. osvěty setrvává i nadále na úmyslu objekty, o něž jde, výhodně zpeněžiti. Státní správa přirozeně nemůže dopustiti, aby kupec - ať jest jím kdokoli chtěl koupenými pozemky spekulovati a může použíti prostředků, které by eventuelní spekulační úmysl znemožnily.

V Praze, dne 15. února 1929.

Udržel v. r.,
předseda vlády.

Dr M. Hodža v. r.,
ministr školství a národní osvěty.

V době vakance ředitelského místa na střední škole ustanovuje státní školská správa zatímním správcem profesora z jiné střední školy jen výjimečně a vždy jen z důležitých služebních důvodů, zpravidla proto, že poměry na takovém ústavu vyžadují, aby v zájmu pořádku a klidné práce ustanoven byl zatímním správcem profesor, který jest schopen nestranného posuzování a v případě potřeby též energického zakročování.

S takovým ustanovením není spojeno jus succedendi a školská správa by se nerozpakovala takového zatímního správce jeho funkce zprostiti, kdyby se neosvědčil.

Že státní školská správa tohoto postupu používá jen výjimečně, svědčí též některé v interpelaci uvedené případy, kdy správu ústavu nechtěl nikdo z vlastního profesorského sboru převzíti, nebo kdy zatímní správce z cizího ústavu nahradil správce z řad učitelstva vlastního ústavu teprve po zkušenostech s tímto za jistou dobu nabytých.

Tento postup státní školské správy jest, jak vysvětleno, odůvodněn, služebními zájmy, není v rozporu s platnými zákonnými předpisy a není proto důvodu k nějakému opatření.

V Praze, dne 25. března 1929.

Dr Štefánek v. r.,
ministr školství a národní osvěty.

V červenci 1921 zabavili činovníci úřadu pro potírání lichvy v Užhorodě Julius Füzessymu, správci notářského úřadu v Slatinských Dolech pří domovní prohlídce 1,093.309.- K a uložili je u berního úřadu v Rachově. Mezi zabavenými bankovkami byly jednak bankovky neokolkované a rumunsky okolkované za 1,084.204 K, jednak bankovky s maďarskými, rakouskými a jihoslovanskými kolky a t. zv. bílé bankovky bolševické úhrnem za 9.105 K.

Podrobným úředním šetřením civilní správy v Užhorodě bylo však zjištěno, že zmíněné bankovky přijal notář do uschování od obyvatelů obce Slatinských Dolů. Jaký účel pří tom sledoval, nemohlo býti zjištěno, ježto Füzessy uprchl za hranice. Pro bezvýsledné šetření úřadů politických nebylo proti Füzessymu zahájeno ani administrativně trestní řízení pro přestupek dle § 13 vládního nařízení č. 576/1920 Sb. z. a n., ani trestní řízení důchodkové pro podloudný dovoz neokolkovaných bankovek z ciziny podle § 2 vlád. nař. č. 311/1919 a čl. 6. vlád. nař. č. 113/1919 Sb. z. a n.

Ježto někteří občané ze Slatinských Dolů hlásili se k penězům těm jako vlastníci a žádali o jejich vyměnění, povolilo hlavní finanční ředitelství v Užhorodě dodatečnou výměnu bankovek těch a pověřilo úkolem tím zvláštní komisí, která v době od 25. do 27. července 1922 vyměnila celkem 675.087 K neokolkovaných a rumunsky okolkovaných. Zbytek vyměněn nebyl, ježto vlastnící bankovek se vůbec nepřihlásili, neb vlastnictví neprokázali, jednak část bankovek k výměně se nehodila, neboť měly kolky sousedních států a šlo tudíž o měnu cizí.

Žádostí orgánů úřadu pro potírání lichvy v Užhorodě o přiznání uchopitelské odměny za zabavení zmíněných bankovek nebylo možno projednati, dokud proti Füzessymu bylo u státního zastupitelství v Hustu, ještě v proudu trestní řízení pro zpronevěru asi 30.000 Kč úředních peněz. Teprve rozsudkem z 19, dubna 1927, č. Tk III 208/27, byl Füzessy i od této obžaloby pro nedostatek důkazů zproštěn.

Co do uchopitelské odměny nutno podotknouti, že ani vládní nařízení č. 113/1419 resp. 311/1919, ani vládní nařízení č. 576/1920 Sb. z. a n. odměnu takovou nestanoví. Ministerstvo financí toliko výnosem ze dne 20. ledna 1920, č. 4964/1522/ 20 povolilo k návrhu civilní správy v Užhorodě, aby vzhledem k mimořádné tehdejší těžké službě pohraniční stráže povolena byla v závažnějších případech mužstvu finanční stráže, četnictva a vojska za zabavení podloudně dopravovaných neokolkovaných bankovek 10-20%ní odměna, a to z obnosů státní pokladně skutečně předaných hlášených. Teprve později v § 21. posl. odst vlád. a v trestním řízení pravoplatně za propadlé pro nařízení č. 644/1919 Sb. z. a n., stanoveno, že osoby, které se zasloužily o dopadení důchodkové závady, obdrží odměnou 1/4 hodnoty předmětů za propadlé prohlášených.

V daném případě nešlo však o neokolkované bankovky zabavené při podloudném dovozu, nýbrž o bankovky notářem od obyvatelstva Slatinských Dolů sebrané. Trestní řízení důchodkové vůbec provedeno nebylo, ani bankovky ty nebyly prohlášeny za propadlé a chybí zde proto zákonné podmínky pro přiznání nějaké uchopitelské odměny, a to jak podle zmíněných již předpisů, tak i podle t. zv. třícátkového řádu z r. 1842, který předpokládá (§ 689), že obviněný byl v důchodkovém řízení odsouzen a pokutu také skutečně složil.

Při této skutkové i právní povaze věci správně tedy hlavní finanční ředitelství v Užhorodě rozhodnutím ze dne 25. ledna 1929, č. 3514/306-V/6/28, sdělilo s úřadem pro potírání lichvy v Užhorodě, že žádostem jeho orgánů o vyplacení uchopitelské odměny se pro nedostatek zákonných důvodů nevyhovuje.

V Praze, dne 20. března 1929.

Dr Vlasák v. r.,
ministr financí.

Podle §u 12 platového zákona je zásadním kriteriem pro zařazení obcí do skupin míst počet obyvatelstva. Ustanovení odst. 7, tohoto paragrafu, který připouští zařadění jednotlivých obcí do vyšší skupiny míst, než do které patří podle počtu obyvatelstva, jest ustanovením výjimečným, jak vyplývá nejen z jeho textace i příslušné zprávy sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny, ale i z ustanovení odst. 5 o zařadění některých míst do skupiny míst B, z něhož se dá usuzovati, jaké mimořádné drahotní poměry měl zákonodárce na, mysli jako předpoklad pro výjimečné zařadění obce do vyšší skupiny míst. Počet žádostí o přeřadění do vyšší skupiny míst jest však tak značný, že jejích kladným vyřízením byla by setřena výjimečná povaha opatření, které má zmíněné ustanovení na mysli.

Byly proto vládním nařízením ze dne 14. září 1928, čís. 163 Sb. z. a n. především přeřazeny do vyšší skupiny míst ony obce, které tvoří s jinými obcemi takřka jeden hospodářský celek, takže nebyla výměra činovného podle počtu obyvatelstva u jednotlivých obcí s hlediska hospodářského odůvodněna.

U města Litoměřic nejsou dány s hořejšího hlediska podmínky pro přeřazení a není proto možno žádosti tohoto místa o přeřazení do skupiny míst B činovného vyhověti.

V Praze, dne 8. března 1929.

Udržal v. r.,
předseda vlády.

Dr Vlasák v. r.,
ministr pověřený správou ministerstva financí.

872/9 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelací senátorů Löwa, dra Hellera a soudruhů stran konfiskační praxe u karlovarského censurního úřadu (tisk 795).

Policejní komisařství v Karlových Varech, vykonávajíc tiskovou přehlídku časopisu >Volkswille<, zabavilo číslo 116 tohoto časopisu ze dne 18. května 1928, shledavší v nadpisu článku >Ein Blick über ein Leichenfeld< a v pěti dalších místech tohoto článku, jež jsou v interpelaci jen částečně uvedena, skutkovou povahu trestných činů dle §u 300 tr, z. a §u 14, čís. 5 zákona na ochranu republiky.

Toto opatření policejního komisařství v Karlových Varech krajský jako tiskový soud v Chebu nálezem ze dne 21. května 1928 čís. Tl 44/28 na základě týchž zákonných ustanovení v plném rozsahu potvrdil, uznav tak, že zabavení policejním komisařstvím provedené bylo zákonem odůvodněno.

Postupu policejního komisařství v Karlových Varech nelze tedy nic vytýkati a nemám důvodu činiti nějaké opatření.

V Praze, dne 6. března 1929.

Černý v. r.,
ministr vnitra.

Das Polizeikommissariat in Karlsbad hat in Ausübung der Pressezensur der Zeitschrift >Volkswille< die Nr. 116 dieser Zeitschrift vom 18. Mai 1928 beschlagnahmt, indem es in der Ueberschrift des Artikels >Ein Blick über ein Leichenfeld< und in fünf weiteren, in der Interpellation nur teilweise angeführten Stellen dieses Artikels den Tatbestand strafbarer Handlungen nach § 300 Str, Ges. und § 14 all. 5 des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickte.

Diese Verfügung des Polizeikommissariates in Karlsbad hat das Kreis- als Pressegericht in Eger mit Erkenntnis vom 21. Mai 1928, Z. TI 44/28 auf Grund derselben gesetzlichen Bestimmungen im vollen Umfange bestätigt, indem es auf diese Weise anerkannt hat, dass die vom Polizeikommissariate durchgeführte Beschlagnahme im Gesetze begründet war.

An dem Vorgehen des Polizeikommissariates in Karlsbad ist somit nichts auszusetzen und habe ich keinen Grund irgendwelche Verfügung zu treffen.

Prag, am 6. März 1929.

Černý m. p.,
Minister des Innern.

Odbírání měsíčního časopisu >Monatschrift für Bürgerkunde und staatsbürgerliche Erziehung<, který vydává svým nákladem Státní nakladatelství v Praze se souhlasem ministerstva školství a národní osvěty pro vyučovací a pedagogické potřeby i účely národních škol s vyučovacím jazykem německým za redakce odborníků z těchto škol, ministerstvo školství a národní osvěty závazně povinným neučinilo. Tím odpadá odpověď k ostatním bodům interpelace.

V Praze, dne 22. března 1929.

Dr Štefánek v. r.,
ministr školství a národní osvěty.

Die Abnahme der >Monatsschrift für Bürgerkunde und staatsbürgerliche Erziehung<, welche die Staatliche Verlagsanstalt in Prag mit Zustimmung des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur für die Unterrichts und pädagogischen Bedürfnisse sowie für Zwecke der Volksschulen mit deutscher Unterrichtssprache unter der Redaktion vom Fachmännern aus diesen Schulen im eigenen Verlage herausgibt, hat das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur nicht zur obligatorischen Pflicht gemacht. Hiedurch entfällt die Antwort zu den übrigen Punkten der Interpellation.

Prag, am 22. März 1929.

Dr. Štefánek m. p.,
Minister für Schulwesen und Volkskultur.