Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.
II. volební období.
8. zasedání.
Tisk 879.
Zpráva
I. zahraničního výboru,
II. ústavně - právního výboru,
III. rozpočtového výboru
o vládním návrhu (tisk 864),
kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Třetí dodatečný zápis k úmluvě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách (č. 60/1926 Sb. z. a n.), podepsaný v Praze dne 27. listopadu 1928.
Schvalovací usnesení:
Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Třetím dodatečným zápisem k úmluvě mezi Česko slovenskou republikou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách (č. 60/1926 Sb. z. a n.), podepsaným v Praze dne 27. listopadu 1928.
I.
Třetí dodatečný zápis k úmluvě mezi státem naším a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924, jež doplněna byla již zápisem ze 14. května 1925 a ze 17. září 1926, upravuje jednak spornou otázku, jak naložiti se závazky, jež náležely do zúčtovacího řízení, ale nebyly vůbec přihlášeny, nebo byly přihlášeny pozdě a nebyly oběma státy pro neomluvitelné opoždění přijaty, jednak spornou otázku koreality a rukojemství.
Závazky včas nepřihlášené nebo vůbec nepřihlášené vylučují se Třetím zápisem z řízení zúčtovacího a prohlašují se za zaniklé. Výjimku tvoří věřitel, je-li omluvitelný ze zanedbání povinnosti soupisové podle práva soukromého. Závazek nezanikne, je-li omluvitelnost jen na straně dlužníka. Je-li omluvitelnost na straně dlužníka a věřitele, snižuje omluvitelnost na straně dlužníka sazbu, kterou má platiti, na polovici.
Otázku koreality bylo jinak upraviti než ustanovuje § 891 obč. zák., podle něhož věřitel má právo žádati splnění pohledávky na solidárním dlužníku, jehož si zvolí, a § 892 obč. zák., podle něhož jest dlužník povinen plniti onomu z věřitelů koreálních, který za to nejprve požádá. Jiné úpravy bylo též proto již zapotřebí, že bydleli-li solidární dlužníci 26. února 1919 v různých státech, byly různé jejich platební povinnosti. Do zaúčtovacího řízení pojme se při věřitelské nebo dlužnické korealitě jen onen díl závazku, který má znaky požadované úmluvou. Podle toho řídí se i postih mezi dlužníky koreálními.
Podobně jako korealita bylo upraveno též rukojemství, aby při poměru rukojemském rakouský dlužník nebo rukojmí a plátce nebyl zavázán plniti více, než kolik jest povinen plniti podle úmluvy nebo tohoto Třetího dodatečného zápisu.
Zahraniční výbor projednav ve své schůzi dne 15. dubna 1929 Třetí dodatečný zápis ze 27. listopadu 1928 a uznávaje, že dohody té bylo zapotřebí ku vyřešení zbývajících sporných otázek za účelem urychleného ukončení vzájemného zúčtování pohledávek v rakousko-uherských korunách mezi státem našim a republikou Rakouskou, což přispěti může k dalšímu zlepšení zahraničních styků, navrhuji sl. senátu, aby Třetí dodatečný zápis, jak jest obsažen v tisku senátu č. 864, schválil.
V Praze, dne 16. dubna 1929.
Dr Klouda v. r.,
místopředseda.
Jos. Lukeš v. r.,
zpravodaj.
II.
Předložený návrh jeví se býti třetím dodatkem k úmluvě s republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924 a obsahuje vlastně bližší výklad článku 46. této úmluvy, jenž se mezi oběma kompasiscenty stal sporným, jakož i bližší předpisy pro solidární a rukojemské závazky.
Článek 25 původní úmluvy totiž předpisuje ohledně soukromoprávních peněžních závazků, vzniklých ve starých rak. uherských korunách ještě před 26. únorem 1919, zvláštní odúčtovací řízení, jehožto základ tvoří nařízená přihláška těchto pohledávek k soupisu do určité lhůty, totiž do 19. května 1924.
Po uplynutí této lhůty pak přihlášeno mohlo býti v řízení odúčtovacím jen tehdy, byla-li přihláška oběma odúčtovacími místy považována za omluvitelnou nebo byla-li podána na vyzvání.
Aby zabezpečen byl výsledek tohoto odúčtovacího řízení, bylo článkem 46. zapovězeno každé placení nebo soudní do bývání, nepamatováno však na případy, kdy přihláška neučiněna vůbec nebo opožděně a opomenutí toto nebylo považováno za omluvitelné, takže otázka ta stala se spornou.
Tato řeší se nyní tím způsobem, že závazky včas nebo vůbec nepřihlášené prohlašují se vůbec za zaniklé, leč nevědě li-li nebo při náležité péči věděti- nemohli věřitel nebo věřitel i dlužník (oba, nikoliv jen dlužník), že jde o závazek podléhající soupisu.
Pokud se týče solidárních a rukojemských závazků řešeny jsou v přítomném návrhu případy, že aktivní nebo pasivní korealita tyká se nejen občanů obou smluvních států, nýbrž též občanů smlouvou touto nedotčených. Tu rozdělí se závazek tak, že do rozdělovací podstaty pojme se jen část připadající na občany smluvních s tátů, kdežto ohledně ostatních zůstává nedotčen. Rovněž pak i postih koreálních stran dělí se stejně.
Ač tato poslednější ustanovení odporují vlastně zásadním předpisům našeho občanského práva o korealitě resp. solidaritě, jeví se přec jen jakož i smluvní výklad článku 46. odůvodněnými zásadami slušnosti a doporučuje proto ústavně-právní výbor, aby senát udělil souhlas předpisům dodatkové úmluvy.
V Praze, dne 17. dubna 1929.
Dr Bohumil Baxa v. r.,
místopředseda.
Dr Luděk Krupka v. r.,
zpravodaj.
III.
Provádění úmluvy mezi ČS. republikou a republikou Rakouskou ze dne 18. 6. 1924, uveřejněné ve Sbírce zákonů a nař. pod č. 60 z r. 1926, ukázalo, že smlouva ta připouští různé výklady. Aby spor o ně byl odstraněn, dohodly se oba státy na jasnějším textu úmluvy, zejména čl. 46. Úmluvou tou zejména prohlašují se pohledávky nepřihlášené včas za zaniklé, a stanoví se jasný poměr v příčině koreality nebo rukojemství.
Jsou to vesměs poměry soukromoprávní a státním financím neukládají žádných břemen mimo součinnost úřadů republiky při jejich řešení.
Výbor rozpočtový proto doporučuje úmluvu tu ke schválení.
V Praze, dne 18. dubna 1929.
Dr Fáček v. r.,
místopředseda.
Dr J. Karas v. r.,
zpravodaj.