Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

8. zasedání.

Tisk 884.

Návrh

sen. V. Donáta, dra B. Baxy, Lukeše, dra Karasa, Luksche, ing. Klimko, Stolberga, Thoře, Prause a spol. na změnu zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. zák. a nař., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců.

Podepsaní navrhují, aby senát Národního shromáždění republiky Československé usnesl se na tomto zákoně:

Zákon

ze dne...............

jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

§ 8 odst. 3. zákona čís. 103 ai 1926 mění se takto:

Pro skupinu míst A platí tyto roční částky:

ve služební třídě I a:

19.800 Kč.19.800 Kč

ve služební třídě I h:

18.000 Kč.19.800 Kč;

ve služební třídě I c:

16.500 Kč.18.000 Kč.

§ 2.

§ 10 citovaného zákona doplňuje se druhým odstavcem takto:

2.) U úředníků služební třídy I. skládá se služné ze základního služného a z funkčního služného.

§ 3.

V odst. 1. § 11 platového zákona mění se částka 100.000 Kč na 124.000 Kč.

§ 4.

§ 11 platového zákona doplňuje se těmito odstavci:

5.) Úředníkům na služebních místech systemisovaných ve služební třídě I b náleží funkční služné v těchto ročních částkách:

v platové stupnici 6	4.200 Kč,
v platové stupnici 5	6.900 Kč,
v platové stupnici 4	9.600 Kč,
v platové stupnici 3	12.000 Kč,
v platové stupnici 2	15.000 Kč,
v platové stupnici 1	118.000 Kč.

6.) Úředníkům služební třídy I c přísluší stejné funkční služné jako uvedeno v odst. 5. s tou výjimkou, že počátečnímu služnému stanovenému § 11 odst. 3. platového zákona přísluší funkční služné ve výměře ročních 3.300 Kč, a že úředník ztráví v tomto stupni pouze 2 léta.

7.) U úředníků služební třídy I a zvyšují se částky uvedené sub 5.) o 8%.

§ 5.

Omezení v odst. 4. § 15 plat. zákona se ruší.

§ 6.

Odst. 4. § 17 doplňuje se takto:

Mimo to náleží povýšenému úředníku funkční služné ve výměře platové stupnice, do níž byl úředník povýšen.

Odst. 6. téhož paragrafu se ruší v důsledku zrušení odst. 4., § 15.

Nově se přidává:

6.) Úředníkům, s kvalifikací alespoň velmi dobrou, jichž povýšení do vyšší platové stupnice nenastalo buď proto, že zvláštní svojí způsobilostí jsou v určitém působišti nepostradatelni, nebo proto, že povýšení vzhledem na počet systemisovaných míst neb z jiných závažných důvodů není možné, může býti resortním ministrem přiznáno funkční služné vyšší platové stupnice i na posavadním místě po případě i při pensionování nebo při výměře zaopatřovacích požitků.

§ 7.

§ 55 doplňuje se třetím odstavcem takto:

3.) Služné profesorů vysokých škol se skládá ze základního služného a funkčního služného.

§ 8.

§ 56 doplňuje se druhým odstavcem tohoto znění:

2.) Funkční služné mimořádných profesorů stanoví se v ročních částkách takto:

	pro	1. a 2.	stupeň	6.000	Kč,
	pro	3. a 4.	stupeň	8.000	Kč,
	pro	5. a 6.	stupeň	12.000	Kč,
	pro	7.	stupeň	16.000	Kč.

§ 9.

Odstavec 2. § 58 bude zníti:

2.) Funkční služné řádných profesorů stanoví se v ročních částkách takto:

pro 1. až 5. stupeň	16.000	Kč,
pro 6. stupeň	20.000	Kč,
pro 7. stupeň	24.000	Kč.
Dosavadní odst. 2. bude odstavcem 3.

§ 10.

Odst. 2. a 3. § 69 nahrazují se tímto zněním:

2.) Adjutum zatímních profesorů činí v prvé polovici stanovené doby čekatelské ročně 18.000 Kč, v druhé polovině téže doby 19.800 Kč.

3.) Adjutum suplujících profesorů činí ročně 15.600 Kč.

§ 11.

§ 72 nahrazuje se tímto zněním:

Služné profesorů a učitelů tvoří základní služné, u profesorů mimo to funkční služné.

§ 12.

§ 73 se doplňuje druhým odstavcem takto:

2.) Funkční služné profesorů stanoví se v ročních částkách takto:

v stupni 1.-2.	4.800 Kč,
v stupni 3.-4.	7.200 Kč,
v stupni 5.-6.	7.500 Kč,
v stupni 7.-9.	10.800 Kč.

§ 13.

§ 75 změní se v 1. odst. tak, že se v první větě vynechá slovo >základního<, takže bude zníti:

1.) Ředitelé škol uvedených v § 66 a přednostové odborů na státních průmyslových školách obdrží kromě služného, které jim přísluší podle § 72 jako profesorům nebo učitelům, ještě funkční služné ředitelské (přednostenské), které se stanoví v ročních částkách takto:

Ostatní nezměněno.

§ 14.

§ 75 se doplní odstavcem 3. tohoto znění:

Profesorům s kvalifikací aspoň velmi dobrou, jejichž povýšení (§ 81, odst. l.) nebylo z důvodů jimi nezaviněných možné, může býti přiznáno i funkční služné ředitelské (přednostenské), po případě i při pensionováni nebo při výměře zaopatřovacích požitků.

§ 15.

§ 90 mění se na toto znění:

Asistentu náleží jako služební plat remunerace, případně funkční přídavek, činovné a výchovné.

§ 16. § 91 mění se takto:

V odstavci 1. nahrazuje se

částka 15.600 Kč	částkou 18.000 Kč,
částka 17.400 Kč	částkou 19.800 Kč,
částka 12.600 Kč	částkou 15.600 Kč,
částka 13.800 Kč	částkou 16.500 Kč.

V odstavci 2. přistupuje ke všem remuneracím tam uvedeným pro asistenty na služebních místech systemisovaných v prvé služební skupině funkční přídavek ročních 4.200 Kč, pro asistenty pak na služebních místech systemisovaných v druhé služební skupině služební přídavek ročních 3.300 Kč.

Odstavec 3. mění se takto:

Asistentům uvedeným v § 89. odst. 3. náleží v 9. až 11. roce asistentské služby remunerace 21.000 Kč, ve 12. až 14. roce 25.800 Kč, v 15. a v dalších letech asistentské-služby remunerace 30.600 Kč ročně; ke všem těmto remuneracím přistupuje funkční přídavek ročních 6.900 Kč a činovné, které činí ve skupině míst A 5.100 Kč, ve skupině míst B 4.344 Kč, ve skupině míst C 3.576 Kč a ve skupině míst D 2.808 Kč ročně.

V odstavci 4. nahrazuje se částka 12.600 Kč částkou 15.600 Kč.

§ 17.

§ 100 odst. 3. zákona mění se takto:

Pro skupinu míst A platí tyto částky:

v I. služební třídě... 21.600 Kč,

v II. služební třídě..17.100 Kč.

§ 18.

§ 102 plat. zákona se doplňuje druhým odstavcem takto:

Služné důstojníků služebních kategorii, ve kterých jest pro ustanovení předepsáno úplné středoškolské a nejméně čtyřleté vysokoškolské vzdělání ukončené úspěšným výkonem předepsaných státních zkoušek, případně přísných zkoušek, nebo úplné středoškolské a kratší než čtyřleté avšak aspoň dvouleté ucelené vysokoškolské vzděláni: ukončené úspěšným výkonem státní, případně přísné zkoušky na vysoké škole, tvoří základní služné a mimo to funkční služné.

§ 19.

Jako 3. odstavec vkládá se do § 103 toto ustanovení:

3.) Důstojníkům, uvedeným v druhém odstavci § 102 náleží funkční služné v těchto ročních částkách:

v platové stupnici 8	4.200 Kč,
v platové stupnici 7. a 6.	4.800 Kč,
v platové stupnici 5	7.200 Kč,
v platové stupnici 4	9.600 Kč,
v platové stupnici 3	12.000 Kč,
v platové stupnici 2	15.000 Kč,
v platové stupnici 1	18.000 Kč.

§ 20.

§ 124 doplňuje se 2. odstavcem takto:

2.) Pro důstojníky četnictva služebních kategorii, pro něž je předepsáno vzdělání podle bodu 1. I. služební třídy v 1. odstavci § 121, platí stejné změny jako uvádí § 17, 18 a 19 tohoto zákona.

§ 21.

Vyšší náklad spojený s prováděním tohoto zákona bude v roce 1929 uhrazen jednak z celkových úspor rozpočtu vlastni státní správy, po případě rozpočtovým přebytkem aneb jinými volnými příjmy dosaženými v témže rozpočtovém roce, jednak jednotlivými státními podniky. Počínajíc rokem 1930 budiž vyšší potřeba zařazena do rozpočtu vlastní státní správy a do rozpočtu jednotlivých státních podniků.

§ 22.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1929 a provedou jej zúčastnění členové vlády.

Důvodová zpráva.

Platový zákon ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a nař., byl uzákoněn jako součást ukončení konsolidačního procesu naší republiky. Jeho ideovým podkladem bylo povznésti význam a hodnotu vykonávané práce za podklad pro hmotné její ocenění. Nelze nevzpomenouti při této příležitosti, že důsledné provedení této spravedlivé ideje bylo přímo příkazem zvláště u vysokoškolské inteligence ve službách státu, jejíž práce válečnými a poválečnými poměry byla krajně znehodnocena. A nelze zároveň při tom nezdůrazniti, že tato vysokoškolská inteligence ve službách státu, jejíž práce byla tak znehodnocena, byla, je a bude v celém složitém státním ústrojí činitelem vedoucím a nejdůležitějším, a že její obětavé a nadměrné práci náleží lví podíl na dnešním konsolidovaném stavu naší republiky.

Než přes tento svůj význam pro zdárný vývoj státu nebyla ani platovým zákonem čís. 103 ex 26 tak oceněna, jak bylo spravedlivé a potřebné. Nebyla u ní důsledně uplatněna idea platového zákona o hodnocení významu služby. Pro to netřeba ani zvláštního důkazu, stačí jen všimnouti si samotné důvodové zprávy zákona. Přiznání tvůrců zákona, že >ani nový platový zákon nepostrádá jisté tendence nivelisační<, >že bylo nutno v zájmu kategorií nižších omeziti kategorie nejvyšší i pod koeficient valutární, že koeficient u požitků nejvyšších kategorii jest asi 4< a jiné podobné zmínky mluví samy dostatečně důrazně. Jako důvod tohoto opatření byla udávána finanční situace státu. Uznáváme a plně oceňujeme snahu našich vedoucích činitelů, zvláště ministrů financí, aby náš mladý stát co nejdříve byl zbaven následků války, tíživých dluhů zahraničních atd., myslíme však, že není na druhé straně také pro stát jako celek zdrávo, aby zrychlené tempo snah finančně-konsolidačních bylo na úkor spravedlivého a zaslouženého odměňování státních zaměstnanců, kteří právě svou obětavou prací ke konsolidaci státu nejvíce přispěli a přispívají, a o kterých je známo, že právě s plným porozuměním pro stát a jeho potřeby spokojovali se vždy s odměnou, která daleko zůstávala i dnes zůstává za panujícími drahotními poměry. A tak jako svou obětavou prací státní zaměstnanci vysokoškolští přispěli konsolidaci administrativy, stejně dlouholeté hmotné její strádání bylo i skutečnou obětí přinesenou konsolidaci státních financí.

Pokračující konsolidace státu projevila se nad jiné jasněji ve státním závěrečném účtu republiky za rok 1927, který jak na příjmech, tak i na vydáních znamená pro finanční situaci státu zlepšení. Hledíme-li k této skutečnosti a nezavíráme-li očí před tím, že příjmy velké většiny obyvatelstva republiky odpovídají již skutečným drahotním poměrům dnešním a že hospodářský stav republiky se i jinak zlepšuje, myslíme, že je nejen možno, nýbrž i nutno přistoupiti k tomu, co nebylo lze provésti v době projednávání platového zákona z důvodů finančních.

Předložený návrh zákona má za účel upraviti hmotné poměry správních a odborných úředníků vysokoškolských, vysokoškolských a středoškolských profesorů, vysokoškolsky vzdělaných důstojníků vojska a četnictva a vysokoškolských asistentů.

Návrh má za účel zvýšiti jejich požitky tak, aby se více přibližovaly k dnešním drahotním poměrům a odpovídaly hodnotě a významu práce vysokoškolské inteligence, při čemž se béře zatím zřetel pouze k základním platům a ponechává dnešní činovné beze změny, takže návrh stává se požadavkem vskutku uskrovněným, neboť ani nové celkové požitky nedosahuji ještě výše odůvodněné dnešní drahotou.

Vysokoškolská inteligence ve službách státu má mnoho a mnoho důvodů, aby se dožadovala uvedené úpravy platové.

Je to v prvé řadě prestiž státu: Vysokoškolské úřednictvo, vedoucí státní administrativu, i úřednictvo odborné, profesoři vysokých škol, záštita pokroku vědeckého badání, a profesoři středních škol, vlastní šiřitelé kultury a vychovatelé dorostu inteligence národa, jakož i všichni ostatní vysokoškolští zaměstnanci státu jsou jeho representanty. Jejich postavení musí býti tak neodvislé a tak upravené, aby všechno občanstvo mohlo v nich respektovati stát, jeho zákony a jeho kulturu.

Hmotné postavení všech vysokoškolských zaměstnanců musí býti tak zabezpečeno, aby zaručovalo naprostou nezávislost. Vlastní požitky musí plně hodnotiti jejich práci a zabezpečiti je i jejich rodiny. Ojediněle se snad vyskytující někde vedlejší příjmy nemohou býti naprosto argumentem pro stanovení celkově nedostatečné výměry řádných požitků.

Služba vysokoškolské inteligence vyžaduje neobyčejného napětí. Nové zákony, nové úkoly státní administrativy kladou na úřednictvo enormně zvýšené nároky, pokrok vědy a pedagogiky, novost typů a osnov středních škol, plně vyčerpávají středoškolské profesory.

Opatřování zákoníků, judikatury, odborných časopisů a děl, a neustálé studium, aby nezůstal vysokoškolský inteligent za duchem a pokrokem doby, to vše musí býti věcí pro něj samozřejmou a nezbytnou.

Vše, co je tu řečeno o státních zaměstnancích s vysokoškolským vzděláním vůbec, platí možno-li ještě zvýšenou měrou o profesorech vysokých škol. Jim jako předním hlasatelům vědy a strážcům její svobody musí býti v první řadě zaručena hmotná neodvislost tou měrou, aby byli zbaveni nutnosti vyhledávati vedlejší zaměstnání k doplnění svých příjmů na míru dostačující k přiměřeně slušné existenci a mohli se plně věnovati svým vědeckým pracem. Jejich hmotné postavení je ještě k tomu zatíženo výdaji, které netísní jiné kategorie státních zaměstnanců, neb aspoň ne tou měrou jako je, tak zejména náklady na pracovnu a knihovnu, na studijní cesty a j. v. Přesto návrh přidržuje se také u nich měřítka jako u ostatních státních zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním.

Pokud se týče asistentů vysokých škol, nutno uvésti toto:

Podle §u 89 odst. 3. platového zákona omezuje se další ustanovení asistenta vysoké školy po celkové osmileté asistentské službě na asistenty, kteří dosáhli práva čisti na vysoké škole nebo kteří požádali o habilitaci. a jen výjimečně může býti po této době ustanoven asistent, vykazuje-li vědeckou nebo praktickou činnost. Ačkoliv se tedy při dalším ustanovení po osmém služebním roce vyžaduje od asistentů vynikající kvalifikace vysokoškolského učitele, zastavuje se v dalších. Letech zvyšování jejich platů. Podobného případu nenajdeme u žádné kategorie jiné v platovém zákoně. Zastavení dalšího platového postupu těžce postihuje tyto asistenty a přímo ohrožuje jejich vědeckou činnost, ježto k udržení a dalšímu prohlubování své vědecké kvalifikace musejí vynakládati značné obnosy na př. na opatřování nezbytné vědecké literatury, vy dávání svých vědeckých prací tiskem, na studijní cesty do ciziny, účast na vědeckých kongresech v cizině atd.

Měl-li by tento stav potrvati, jest opodstatněná obava, že úroveň vědeckého dorostu bude klesati a jeho počet se stále zmenšovati na úkor výchovné činnosti, zvláště však na úkor činnosti vědecké našich vysokých škol.

Neudržitelný nepoměr mezi platem a požadovanou činností vede nutně k tomu, že setrvání asistenta na vysoké škole stává se otázkou soukromého jmění a ne vědeckých schopností jednotlivce.

Poměry nedostatečného odměňování vysokoškolské práce způsobilý, že nedostatek dorostu, zvláště pak dorostu výborně kvalifikovaného, objevuje se ve všech resortech. V zájmu státu by jistě bylo, aby perspektiva do budoucnosti poměrů vysokoškolských zaměstnanců byla tak lákavá, aby se do služby hlásili a byli přijímáni jen nejlepší. Také toho chce dosíci navrhovaný zákon. Dnešní vysokoškolské zaměstnanectvo skládá se po většině z osob již blízkých konci služby, nebo z osob poměrně mladých. Prostřední generace - vlivem války - skoro není. A i z toho důvodu je příkazem nutnosti, aby po odchodu dnešní zapracované generace staré byl dorost ten nejlepší, aby nenastala újma v administrativě nebo újma ve školství.

Osnova ponechává v celku v platnosti strukturu platového zákona 103 ex 26. Proto pro zvýšení celkových požitků byla volena forma do pense započitatelného funkčního služného, respektive funkčních přídavků.

Pro úřednictvo služební třídy I c navrhuje se snížení služební doby v počátečním stupni služného (10.800 Kč) na dvě léta a pak zrušení odstavce 4. v § 15 platového zákona z toho důvodu, že platový zákon nedocenil vzdělání a důležitost práce tohoto úřednictva vzhledem ke kategoriím nižším. V úvahu vzat obzvláště rozsah studia komerčního a zeměměřičského inženýrství.

V jednotlivostech k stanovení výše funkčního služného budiž podotknuto, že zde bylo zásadou, aby základní služné spolu s funkčním služným blížily se dohromady osminásobku služného předválečného; hledíme-li pak ještě k aktivitnímu přídavku předválečnému a činovnému dnešnímu, znamená zvýšení navrhované přibližně asi sedminásobek celkových požitků předválečných. Ve vyšších a nejvyšších relacích bylo funkční služné vyměřeno proti této zásadě poněkud níže.

K ustanovení §u 6 osnovy sub 6. a §u 14 podotýká se toto: Strohé provedení ideje platového zákona, že nelze dosáhnout požitků vyšší platové stupnice jinak nežli povýšením na volné systemisované místo, je pro dnešní generaci úřednickou a bylo by jistě tak i v budoucnosti, citelným poškozením. Nedává vzhledem k osobním stavům dnešním a poměru jejich k počtu systemisovaných míst možnosti, aby i ten nejkvalifikovanější úředník povýšil na místo ve vyšší platové stupnici, neboť neumožňuje velice často ani platovým zákonem předpokládané dvojí normální povýšení.

Vyšší náklad spojený s prováděním tohoto zákona byl vypočten, jak v příloze se přikládá, na základě systemisovaného počtu zaměstnanců, jichž se týká, přibližně tímto obnosem:

A) pro vysokoškolské zaměstnance vlastní státní správy:

a) úředníky administrativní a odborné 56,996.000 Kč,

b) vysokoškolské profesory 11,760.000 Kč,

c) středoškolské profesory 53,890.000 Kč,

d) vysokoškolské asistenty 3,240.000 Kč,

e) důstojníky vojska a četnictva s vysokošk. vzděláním 6,246.000 Kč.

A) úhrnem 132,132.000 Kč.

B) pro vysokoškolské zaměstnance státních podniků 14,830.000 Kč. Při tomto výpočtu se podotýká, že skutečný stav zaměstnanectva vysokoškolského je menší než stav systemisovaný, proto skutečný náklad zde uvedený možno považovati za náklad maximální.

Osnova nežádá k uhrazení vyššího nákladu spojeného s prováděním zákona žádných nových břemen na poplatnictvu, neboť státní rozpočet a uzávěrky minulých let vykazují přirozeným vývojem národohospodářským ve výdajích jistou stabilitu a v příjmech naopak tendenci vzestupnou. Stoupající tendence je u určitých zdrojů státních příjmů trvalá a skutečné výnosy některých zdrojů příjmových jsou jak proti výnosům z let minulých postupně vyšší tak i vyšší proti částkám rozpočteným státním rozpočtem. Poukázáno zde budiž na příklad na trvale vyšší odvod peněz státní pokladně tabákovou režií, trvale vyšší výnos cel, právních poplatků daní spotřebních, daně důchodové, obratové a přepychové. Užití části naznačených, trvale vyšších, volných (s ohledem na článek XIX. finančního zákona na rok 1929) zdrojů příjmových umožní uhrazení vyšších nákladů spojených s prováděním navrhovaného zákona nejenom v roce běžném, nýbrž i trvale v budoucnosti bez nepříznivého vlivu na rovnováhu stabilisovaného státního rozpočtu.

V Praze, dne 23. dubna 1929.

Donát, dr Baxa, Lukeš, dr Karas, Luksch, ing. Klimko, Stolberg, Thoř, Prause, dr Procházka, Kroiher, Dyk, Spies, Pavelka, Kahler, dr Fáček, dr Němec, Böhr, dr Hilgenreiner, Lippert, Roháček, Melíšek, Kavan, Janík, dr Havelka, Volko, dr Kovalik, Miller, ing. Bečka.