Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.
II. volební období.
8. zasedání.
Tisk 909.
Zpráva
imunitního výboru
o žádosti krajského soudu v Olomouci ze dne 30. října 1928 č. j. Nt. 67/28 za souhlas k trestnímu stíhání senátora Josefa Sachara pro přečin podle §u 14 č. 1, 5 zákona na ochranu republiky č. 50/23 (č. 7317/28 předs.).
Děj.
Podle relace okresní politické správy v Přerově konána byla dne 21. září 1928 v Přerově veřejná schůze čsl. strany komunistické za přítomnosti as 250 osob a na této schůzi vyjádřil se senátor Josef Suchar takto:
1. >Dle ústavní listiny jest lid zdrojem moci, ale lid jest jen hrstka vydřiduchů, kteří pracující dělnictvo systematicky persekvují. Tato hrstka, která brutálně ponižuje dělný lid, činí nejhrubší alotria, vykořisťuje dělnictvo a rozkrádá statní majetek, dělala si také zákony. Lid to béře klidně na vědomí, konstatuje však velikou benevolenci proti hořejším nepřístojnostem oproti zacházení s dělníkem, který by podobný čin spáchal.
Poukazuji k §u 38 ústavní listiny a konstatuji, že president republiky podepsal od roku 1922 zákony reakční, které jsou výsledkem rozpínání se reakce nejen proti státnímu zaměstnanci, nýbrž i proti dělníkům, jak nasvědčuje zákon č. 394. č. 286 kongrua, generálské pense, zákon o staropensistech a zákon č. 103; generálové, kteří za Rakouska deptali proletariát, jsou hojně odměněni, kdežto staropensisté, kteří celou žili věrně státu, dostávají jen 20 %.
Zákon č. 103 poskytuje vysoké byrokracii vysoké platy, kdežto nižší zaměstnanci zařazeni byli do nižších stupnic než byli dříve a pochybuji, že tito zaměstnanci budou oslavovati desetileté jubileum; pracující lid musí reptati, poněvadž neudržuje sotva svůj holý život. Připojí-li se čsl. republika v desátém roce jubilejním k Rumunsku, Maďarsku a Italii, jest toto počínání posledním křížkem nad demokracií, když byrokracie propouští komunisticky smýšlející státní zaměstnance.
Odborové organisace mají dle ústavy právo k rozvoji a hájení přesvědčení a nemá býti ani jednotlivec stíhán pro uplatnění ústavních práv, které pozůstávají ve volnosti k oběšení se a ve volnosti přemýšleti v kriminále o sobě a demokracii.
2. >Postup ředitelství čsl. státních drah nebude odbyt jen nějakou intervencí, nýbrž musí býti zjištěno, na čí popud děje se massové propouštění. Několik agrárních pohunků, kteří si chtějí z republiky udělati chlév a z lidu dobytek, vyvolali tento postup a tato hydra musí ztratiti hlavu. Žádný měšťácký tisk netěšil se tak cynicky nad hořejším zjevem jako >Večer<.
Propuštění státních zaměstnanců má své pozadí také v Kellogově paktu. Mluví se o míru, ale Čsl. republika musí poslouchati dohodu proti sovětskému Rusku ve věci spoluúčasti na válce a proto musí býti i na drahách poblíže hranic sovětského Ruska jen spolehlivý, kapitálu oddaný a poslušný personál<.
3. Železniční správa zavedla anarchii mezi železničním zaměstnanectvem svou restrikcí, dávající méně platu, žádá však více práce a zodpovědnosti, propouští staré osvědčené síly a béře místo nich mladé smluvní dělníky po 3denním výcviku s útěchou, že to již nějak dojede a nedojede-li, tož zlom si vaz. Železniční byrokracie při špionáži po komunistech nemá času k péči o bezpečnost. (Zaječí) byrokracie není vinna, jen malý zaměstnanec, a to z důvodu úsporného systému, které úspory na jedné straně sežere výplata ohromných odškodných. Úsporný systém vyhání malé, ponechává však vysoké byrokraty, kteří jen slídí po komunistech. Úsporný systém činí Englišův aktivní rozpočet ihned pasivní, když spatříme výši škod učiněných v Zaječí. Železniční byrokrat porušuje ústavu a když volá: III. internacionála nechť jde do Moskvy, odvětíme my komunisté: nechť jde II. internacionála do Amsterodamu, a páni z presidia ke krompáčům<. Příslušnost ke straně neb úředně uznané odborové organisaci nesmí býti důvodem pro vyhození zaměstnanců v této službě duševně i tělesně vyčerpaných. Také při jmenování vyšších zaměstnanců byli někteří přeskakováni. V min. železnic leží rejstřík se jmény 29.000 komunistů, skutečně nás není však ani 1/4. Také jiné socialistické strany si stěžovaly na propuštění a přeskakování, ale u komunistů to bylo nejmarkantnější, jen fašističtí miláčci byli jmenováni. Kdo nechtěl přednostovi apportovati, vyletěl a je komunista. Podle zák. č. 103 přichází také v úvahu dobrozdání služebny a kdo nedělá otroka, jest poznačen jako nespolehlivý a nedůvěryhodný a i neschopný k železniční službě. Taková kvalifikace je hanbou, ale socialisté se nepostarali o odstranění toho ustanovení zák. č. 103 již ve výborovém projednání. Ani v Rakousku se tak nedělo Čecháčkům, jak nyní dělá ředitelství ČSD. v Olomouci. Neschopnost po 151eté bezvadné službě může napsati jen bezcharakterní demagog-fašista. Tato anarchie vysoké železniční byrokracie musí zmizeti a bude uvedena námi k veřejné kritice. Ministr železnic Najman žádal po cizozemských i jiných reportérech snímky o železniční katastrofě v Zaječí nazpět, ale je ještě více snímků, na kterých je vyobrazen také ministr sám a tyto obrazy přijdou do veřejnosti.
Za takových poměrů nebudeme oslavovati jubileum, nýbrž budeme proklínati, že jsme se nechali svésti jednotlivými činiteli socialistickými, kteří mají lví podíl na těchto poměrech. Sociální pojištění ukazuje též činnost socialistů, kteří schvalují návrh kapitalistické vlády. Zhoršení zůstalo, ač sami socialisté trpí racionalisací. Byli-li by socialisté pohromadě, ministr Šrámek by si nedovolil tak vystupovati, ale socialisté mají dost na honbě na ministerské křeslo a pracující lid jest jim lhostejným. Zdražení cukru jest způsobeno jen zvykem cukrobaronů na vysoké zisky. Vláda dělá jen komedii a zakazuje zvýšení cen, ale cukr je a zůstává přece dražším. K tomu socialisté jenom slibují, že to spraví až budou ve vládě.
Komunisté jsou nepohodlní jen proto, poněvadž poukazují na tyto poměry. Postup ředitelství ČSD v Olomouci bude míti velkou dohru. Úředníci zalézají za tajemství a tvrdí, že nesmí říci na čí popud se propouští, radí však propuštěným k rekursu. Totéž činím já. Považuji za nesmysl, když železniční byrokrati žádají po propuštěném, aby přinesl potvrzení, že nedělal převrat a že není policejně trestán. Takový požadavek řve proti ústavě a politické úřady by se musili zblázniti, kdyby měli psáti samá taková potvrzení. Služebny ví beztak všechno, poněvadž se dle předpisů všechno hlásí, tak proč žádají ještě potvrzení? Ustanovení smluvních zřízenců musí byrokracii samu poraziti, poněvadž smluvní není nikterak vázán a smluvní může nechati práci stát kdy sám chce. Drážní byrokrati dělají z dráhy cirkus a myslí, že se se smluvními vše také udělá. Poučte smluvní o jejich nezávaznosti a nevím, zdali pak nepojede s lokomotivou pan přednosta s paničkou. Za tento postup patří byrokrati a ministerští jejich ochránci do kriminálu, ale ne malý zaměstnanec ze Zaječí.
Dále upozorňuji ženy, aby své muže posílaly do organisace, která něco pro ně dělá. Ženy nechtě se vzepřely proti drahotě. Bouření proti nynějším činitelům a vyslovení názoru, že není jen to dobré, co oni chtějí, není naprosto protistátní činností. Stát má býti vzorem soukromému zaměstnavateli, ale leckterý židák je slušnější a charakternější než správa ČSD. Poněvadž se o sociální postavení svých zaměstnanců lépe postará, věda, že vysílený dělník nemá žádné výkonnosti. Odstraňte tyto hyeny a uchopte se sami svých poměrů, čímž končím.
V řeči ad 1. uvedené shledává státní zastupitelství v Olomouci skutkovou povahu přečinu rušení obecného míru podle §u 14 č. 1 zákona na ochranu republiky č. 50/23, v řeči ad 2. a 3. shora uvedené skutkovou povahu téhož přečinu podle §u 14. č. 5 téhož zákona a krajský soud v Olomouci žádá, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání senátora Josefa Sochora pro tento přečin.
Návrh imunitního výboru.
Imunitní výbor navrhuje, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání senátora Josefa Sochora pro přečin podle §u 14 č. 1 a 5 zak. na ochranu republiky č. 50/23,
neboť
zákon v uvedeném paragrafu ke skutkové povaze přečinu rušení obecného míru vyžaduje jako podstatnou náležitost pobuřování proti státu pro jeho vznik, proti jeho samostatnosti, ústavní jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě a dále hanobení republiky způsobem surovým nebo štvavým tak, že to může snížiti vážnost republiky nebo ohroziti obecný mír v republice nebo její mezinárodní vztahy, avšak celá shora uvedená řeč senátora Josefa Sochora směřovala toliko proti určitým politickým stranám a proti administrativním orgánům železniční správy, které ochrany v §u 14. zák. č. 50/23 zajištění nepožívají.
Jest tudíž zavedení trestního stíhání senátora Josefa Sochora pro přečin podle §u 14 č. 1, 5 zák. na ochranu republiky v tomto případě odmítnouti.
V Praze, dne 4. června 1929.
Ing. Klimko v. r.,
předseda.
Rudolf Wagner v. r.,
zpravodaj.