Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

8. zasedání.

Tisk 928.

Interpelace:

1. sen. Dundra, A. Nováka, Filipínského, Zimáka a soudr. na pana ministra financí ve věci daňové aféry v zemském finančním ředitelství v Praze.

2. sen. dr Kloudy, Šolce a druhů vládě republiky Československé o přeřadění města Terezína do vyšší skupiny činovného.

3. sen. Pánka, Plamínkové, Wagnera, Havránka a druhů panu předsedovi vlády ve věci systemisace služebních míst.

4. sen. Havránka a druhů panu ministru železnic o prominutí k náhradě předepsaného výchovného železničním zaměstnancům na Těšínsku, jejichž státní příslušnost mylně byla vykládána.

5. sen. dr Hellera, Jarolima a soudr. na pana ministra vnitra stran jednání okresního
hejtmana v Duchcově ve stávce vápeníků.

928/ 1.

Interpelace

senátorů Vojtěcha Dundra, A. Nováka, Filipínského, Zimáka a soudr.

na pana ministra financí

ve věci daňové aféry v zemském finančním ředitelství v Praze.

Jak z časopiseckých zpráv a úředního prohlášení je známo, zneužívali jednotliví úředníci zemského finančního ředitelství v Praze svého úředního postavení ve prospěch soukromých stran tím, že žádali od intervenujících osob 10-15%ní odměny za povolení daňového odpisu. Zjistilo se, že tak činil zvláště vrchní kancelářský oficiant Václav Schneider, který se tímto způsobem obohacoval a zájmy státu poškozoval.

Překvapuje, že jmenovaný vrchní kancelářský oficiant mohl delší dobu tyto manipulace ke škodě státu prováděti, a že mohl působiti k povolování velkých daňových odpisů, aniž by nadřízené a revisní orgány tuto jeho protizákonnou a stát poškozující činnost odhalily. Tento případ podvodných manipulací týká se XXI. odboru zemského finančního ředitelství, ve kterém se provádějí nebo prováděti mohou daňové odpisy. Ačkoliv jsou vydány směrnice, podle kterých lze připustiti provedení daňových odpisů, přece, jak v daném případě jest prokázáno, tyto směrnice dodržovány nebyly. Již ta okolnost, že za značnou peněžní odměnu mohly být poplatníkům povolovány značné daňové odpisy, ať již měli na ně nárok či nikoliv, ukazuje, že směrnice, vydané nadřízenými orgány, respektovány nebyly.

Tento případ, kterým odhaleny byly křiklavé nepřístojnosti a vědomé poškozování státu, nemůže býti vyřízen jenom úředním prohlášením nebo odsouzením provinivšího se úředníka. Má-li býti vzbuzena důvěra ve spravedlivý postup orgánů zemského finančního ředitelství a berních správ vůbec jest povinností ministerstva financí, aby si vyžádalo seznam všech osob, jimž daňové odpisy byly přiznány a aby tento seznam, zvláště pokud jde o velké poplatníky, předložilo senátu Národního shromáždění. Nutno upozorniti, že v téže době, kdy se s použitím všech prostředků vymáhají na malých poplatnících předepsané daně, kdy zaměstnanci, podléhající srážkové dani důchodové, musejí konati svoje povinnosti, poskytují se veliké daňové odpisy velkým poplatníkům, vrstvám majetným a kruhům podnikatelským, jež za tyto mimořádně vysoké úlevy dávají jednotlivým úředníkům státním značné peněžní odměny. Jsou ještě v dobré paměti případy tvrdého postupu berních úřadů proti malým poplatníkům, na kterých vymáhají se bez ohledu na jejich existenci a svízelné hospodářské poměry předepsané daně a jimž velmi často jenom z nepochopení a z nesprávného výkladu příslušných ustanovení zákona odpírá se snížení anebo odepsání předepsaných vysokých daní.

Tyto případy zřejmého porušení služební povinnosti a vědomého poškození státu nejsou jenom důsledkem charakterového kazu a nepoctivosti jednotlivých úředníků, nýbrž i zvláštních poměrů, ve kterých část úřednictva žije. Jestliže v důsledku platové úpravy, jíž připravili vysocí státní úředníci, mají úředníci střední a nižší platy Kč 800.- až Kč 1.000.- měsíčně, lze se diviti, jestliže jsou zlákáni svůdnou nabídkou velké peněžní odměny a prohřeší se na svých služebních povinnostech? Nebylo by již na čase, aby řádnou platovou úpravou státních zaměstnanců znemožněny byly také napříště výstřelky krajní nesvědomitosti a nepoctivosti jednotlivých úředníků, kteří, jsouce řádně existenčně zabezpečeni, musili by svoje povinnosti konati poctivě a jedině se zřetelem na zájmy státu?

Nutno se rovněž ptáti, k čemu slouží revisní odbor ministerstva financí, když takové zjevy, jichž jsme svědky a jež vnesly zneklidnění do našeho veřejného života, jsou možny? Jak mají býti odkrývány daňové defraudace, když jednotliví úředníci zemského finančního ředitelství nekonají svoje povinnosti a právě velkým poplatníkům přiznávají veliké daňové odpisy?

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra financí:

1. zda jest ochoten vyžádati si seznam všech velkých poplatníků, jímž byly daně odepsány a předložiti jej senátu N.S,

2. jak jest provedena kontrola těch úředníků, kteří předpisují přímé daně a zda předpisy jsou spravedlivé,

3. jaká opatření provádí, zjistí-li se, že příslušní referenti nebo úředníci, kteří daňové odpisy provádějí, žijí nad své poměry,

4. jak koná svoje povinnosti revisní odbor ministerstva financí, jehož úkolem mezi jiným také jest odkrývati daňové defraudanty, jestliže případy toho druhu, jaké uvádíme, se vyskytovati mohou?

V Praze dne 11. června 1929.

Dundr, A. Novák, Filipínský, Zimák,

dr Witt, Petřík, Havlena, Časný, dr Soukup, Pocisk, Jaroš.

 

928/2.

Interpelace

senátorů dr Ant. Kloudy, Ant. Šolce

a druhů

vládě republiky Československé  

o přeřadění města Terezína do vyšší skupiny činovného.

Státní a veřejní zaměstnanci v Terezíně brzy po státním převratu podnikali kroky, aby město Terezín bylo přeřaděno do vyšší skupiny činovného, ale jejích žádost nebyla vyřízena příznivě, protože právě se připravovaly nové zákony, jimiž byly upravovány služební požitky státních a veřejných zaměstnanců. Proto se právem domnívali, že k jejich žádosti bude přihlédnuto, až podle ustanovení § 12, odst. 7, zákona ze dne 24.června 1926, č. 103 Sb, z. a n., budou některá místa přeřazována do vyšší skupiny činovného.

Vládní nařízení ze dne 14. září 1928, číslo l63 Sb. z. a n., však nepřeřadilo města Terezína ze skupiny C do skupiny B činovného, ačkoliv Terezín jest městem vojska, úřednictva a živnostníků a svými drahotními poměry je znám v celém okolí. Město, čítající na 7.000 obyvatelů, má velkou vojenskou posádku. Vedle toho je v Terezíně značné množství civilních zaměstnanců vojenských, státních i samosprávných a bydlí zde větší počet zaměstnanců železničních a značný počet úředníků, kteří za svým povoláním dojíždějí do blízkých i vzdálených míst (Ústí n. L., Střekov, Děčín, Lovosice, Litoměřice atd.), kde nemohli nalézti bytu, protože jsou české národnosti. Dále žije v Terezíně dosti značné procento pensistů vojenských i civilních. Všechny tyto skupiny jsou odkázány na stálý plat a drahotní poměry tamnější těžce na ně doléhají.

Ohromný vliv na neutěšené drahotní poměry v Terezíně má také blízký severočeský průmysl s rozvětvenou sítí železniční (blízké Litoměřice a Bohušovice) a dopravou po Labi (Křešice, Počáply, České Kopisty a Litoměřice), čímž jest podporován vývoz potravin a ovoce do nedalekých míst průmyslových a lázeňských, zvláště pak do Německa a ceny životních potřeb jsou zde mnohem vyšší, než v místech, jež byla zařazena dle počtu obyvatelstva do skupiny míst činovného A, případně B.

Již ta okolnost, že Bohušovice, vzdálené od Terezína čtvrt hodiny, byly přeřazeny vládním nařízením ze dne 14. září 1928, č. l63 Sb. z. a n. do skupiny C činovného, ačkoliv nemají ani 2.000 obyvatelů, a že blízké Pokratice týmž nařízením, ačkoliv také nemají 2.000 obyvatelů, byly zařazeny do skupiny C činovného, svědčí o tom, že město Terezín leží v kraji, který je drahotními poměry znám. S blízkými Litoměřicemi, od nichž je odděluje pouze Labe, tvoří město Terezín téměř jedinou obec, která má na 25.000 obyvatel. Vojenské posádky obou měst mají některé útvary společné a mají velmi blízké vztahy, takže mnozí, kdo bydlí v Litoměřicích, docházejí do Terezína do služby a naopak. Z těchto důvodů je třeba, aby Terezín a Litoměřice byly posuzovány jako jedno místo.

Město Terezín bývalo dříve z těch míst vojenských posádek, kde bylo nevyšší stravné a tak tomu jest i dnes, neboť drahotní poměry se zde nezlepšily, naopak jsou ještě horší.

Také bytové poměry v Terezíně jsou přímo kritické. Nájemné v soukromých bytech je vystupňováno do značné výše, takže činovné skupiny C na úhradu nájemného a na přiměřený byt zdaleka nestačí. Kromě toho vliv na zvyšování činží má i to, že v Terezíně není stavebního ruchu, neboť dosud není zde vyjasněna otázka odprodeje pozemků vojenských městu.

Na drahotní poměry v Terezíně má pak vliv i okolnost, že město, nemajíc průmyslu, zemědělství atd. a příjmu z vlastního majetku, je nuceno ukládati poplatnictvu nejvyšší přípustnou míru obecních přirážek a zaváděti i všechny dávky, aby krylo svá vydání, neboť daňová základna je nízká a výdaje města veliké. Jest jisto, že velkou část dávek i obecních přirážek musí pak v cenách všech předmětů denní potřeby zaplatiti státní a veřejní zaměstnanci.

Jelikož vládním nařízením ze dne 14. září 1928, č. 163. Sb. z. a n., vláda republiky Československé zařadila celou řadu míst menších, než zákon předpisuje a zejména míst s vojenskou posádkou, do skupiny míst B činovného, táží se podepsaní vlády:

1. Jsou vládě známy drahotní poměry v Terezíně?

2. Je vláda ochotna přeřaditi město Terezín ze skupiny míst C činovného do skupiny míst B činovného?

V Praze, dne 11. června 1929.

Dr Klouda, Šolc,

Plamínková, Havránek, Hubka, Šťastný, Pichl, Klečák, Pánek, Wagner, dr Krouský.

 

928/3.

Interpelace

senátorů Rudolfa Pánka, F. F. Plamínkové, Rud. Wagnera, Rudolfa Havránka a druhů

panu předsedovi vlády

ve věci systemisace služebních míst.

Prvním červencem letošního roku končí provisorní systemisace, vybudovaná na základě platového zákona a jmenovaným dnem má podle prohlášení vlády vstoupiti v platnost systemisace definitivní ve všech státních úřadech, jakož i v podnicích státem spravovaných. K tomu cíli jmenovala vláda v měsíci březnu t. r. zvláštní normalisační komisi, která se má zabývati svrchu u- vedeným úkolem. Ačkoliv máme již 12. června, není o činnosti této komise nic známo, takže podepsaní pokládají za svou povinnost dotázati se pana předsedy vlády:

Jest panu předsedovi vlády známo, že 1. července t. r. má vstoupiti v platnost definitivní systemisace ve státních úřadech a podnicích?

Jest dále panu předsedovi vlády známo, že vládou jmenovaná normalisační komise sešla se za dobu tří měsíců pouze jedenkráte, takže je naprosto nemožno, aby ve čtrnácti dnech vyřídila tak ohromný materiál?

A konečně, co hodlá pan předseda vlády podniknouti, aby práce spojené s normalisací byly tak urychleny, aby platnost nové systemisace byla za všech okolností k 1. červenci t. r. zabezpečena?

V Praze, dne 12. června 1929.

Pánek, Plamínková, Wagner, Havránek,

dr Klouda, Šťastný, Šolc, Klečák, Hubka, Pichl, dr Krouský.

 

928/4.

Interpelace

senátora Rudolfa Havránka a druhů

panu ministru železnic

o prominutí k náhradě předepsaného výchovného železničním zaměstnancům na Těšínsku, jejichž státní příslušnost mylně byla vykládána.

V činné železniční službě na Těšínsku nalézá se asi 80 zaměstnanců, kteří se narodili na území republiky Československé a také nepřetržitě na území, které Československu připadlo, se zdržují.

Dle ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 Sb. z. a n. československé státní občanství narozením se nenabývá, nýbrž dle tohoto zákona za československého státního občana je pokládán ten, kdo nejpozději dnem 1. 1. 1910 získal a od té doby nepřetržitě má domovské právo v některé obci v Československé republice. Uvedení železniční zaměstnanci domovské právo, získané před 1. lednem 1910 v některé obci' Československé republiky neměli a proto v r. 1920 chtěli československé státní občanství nabýti opcí. Zaměstnancům slezské trati košicko-bohumínské dráhy byly podávány informace v záležitostech státního občanství býv. ředitelem košicko-bohumínské dráhy dr Schenkem a vládním komisařem Mokrým. v Českém Těšíně, kteří vesměs informovali řečené zaměstnance v tom smyslu, že optovati vůbec ne- potřebují a že jsou ipso jure československými státními občany. Skutečně byly jim také vydány domovské listy a průkazy o československém státním občanství.

Teprve během roku 1926,1927 a 1928 při revisi po převratu vydaných domovských listů došlo ke zrušení vydaných, osvědčení o československém státním občanství a postiženým bylo sděleno. že nejsou československými státními občany a byli odkázáni na to, aby tak zvanými naturalisačními žádostmi o udělení československého státního občanství se ucházeli.

Při jejich prohlášení za cizince ředitelství československých státních drah v Olomouci zastavilo jim další výplatu rodinných drahotních přídavků a částky dosud vyplacené jako neoprávněné, byly předepsány k náhradě. Postižení měli. značné výdaje na kolcích a poplatcích za úřední výkony se žádostí o udělení československého státního občanství o které opozděně byli nuceni se ucházeti pro tehdejší nesprávnou informaci úředních činitelů.

Zemská správa politická v Opavě, resp. ministerstvo vnitra v Praze všechny tyto žádosti o udělení československého státního občanství vesměs kladně vyřídilo, ale ředitelství československých státních drah v Olomouci ve smyslu platných předpisů přiznalo další výplatu rodinných přídavků teprve 1. příštího měsíce po doručení dekretu o československém státním občanství.

Ministerstvo železnic vyřídilo žádosti postižených zaměstnanců o prominutí předepsané náhrady do zrušení domovských listů a vydaných osvědčení o státním občanství tím způsobem, že prominulo vrácení drahotních přídavků, vyplácených do 31. prosince 1925, kdežto o době další prohlásilo, že dle platového zákona č. 103 z r. 1926 je základní podmínkou pro nárok na výchovné je československé státní občanství, jehož nedostatek prominouti nelze.

Stanovisko toto zajisté je zcela odůvodněno, pokud jde o jiné kraje republiky. Je však křivdou, je-li uplatňováno proti železničním zaměstnancům z Těšínska, kde státoprávní poměry byly značně spletité. Postižení nejméně rok, ale i déle měli v projednávání své žádostí o čsl. státní občanství, v té době výchovného nepobírali a nadto musí dokonce vraceti vyplacené a zkonsumované částky na výchovném od 1. ledna 1926 do té doby, kdy jim bylo sděleno, že nejsou československými státními občany.

Jde tu asi o 8 zaměstnanců, kteří mají vraceti po dvou-pěti tisících Kč na řádně přiznaném a vypláceném výchovném, které pobírali proto, že se považovali a byli úředními kruhy považováni za československé státní občany. Jsou to řádní a státu oddaní naši příslušníci.

Proto táží se podepsaní pana ministra železnic, zdali je ochoten vzhledem k povaze věci naříditi, aby ministerstvo železnic přikázalo nevymáhati dříve přiznané a řádně vyplacené drahotní přídavky na členy rodiny, až do té doby, kdy bylo postiženým oznámeno, že nejsou správně československými státními občany, t. j. nevymáhati tyto domnělé doplatky za dobu od působnosti nového platového zákona a pokud již sráženy byly, zda pan ministr železnic je ochoten naříditi, aby srážky již provedené byly postiženým vráceny?

V Praze, dne 12. června 1929.

Havránek,

Hubka, Wagner, Šťastný, Pánek, dr Klouda, Píchl,

Šolc, Klečák, Plamínková, dr Krouský.

 

928/5 (překlad).

Interpelace

senátorů dr Hellera, Jarolíma a soudruhů

na pana ministra vnitra

stran jednání okresního hejtmana v Duchcově ve stávce vápeníků.

Od více nežli 4 neděl stávkují vápeníci v Hudcově a Lahošti. Hudcov leží v obvodu okresního hejtmanství Teplice Šanov, Lahošt v obvodu okresního hejtmanství Duchcov. Kdežto okresní hejtman v Teplicích se spokojuje tím, že občas vyšle jednoho nebo dva četníky z blízké obce do Hudcova, vyhlásil okresní hejtman v Duchcově takřka nad obcí Lahoští stav obležení a do každého závodu dal dva četníky. Tito nespokojí se tím, aby zůstali v závodě, nýbrž chodí s nasazenou poboční zbraní po ulicích, nestrpí žádného shromažďování stávkujících dělníků a vměšují se do soukromých záležitostí, po kterých jim nic není.

Tak vznikla na ulici hádka mezi stávkujícím dělníkem a sestrou stávkokaze. Ačkoli, jak řečeno, četníkovi do této soukromé hádky nic nebylo, obrátil se ihned proti stávkujícímu, udeřil ho pažbou a nasadil mu špičku bajonetu na prsa.

Okresní hejtman v Duchcově snaží se patrně pomáhati podnikatelům tím, že dělníky zastrašuje, aby jim tímto způsobem bránil hájiti svých práv.

Okresní hejtman v Duchcově patrně ještě neví, že stávka je legální zbraní dělnictva a patrně také neví, že se úřad při mzdových sporech má chovati nestranně. Staví se zřejmě na stranu podnikatelů.

Následkem toho panuje mezi obyvatelstvem v Hudcově a v Lahošti největší roztrpčení proti okresnímu hejtmanovi v Duchcově a proti neustálým provokacím četníků, jež vyslal do stávkového území.

Jak daleko sahá stranickost okresního hejtmana v Duchcově pro podnikatele, to nechť osvětlí tento případ:

Jeden z podnikatelů, u něhož se stávkuje, odebral se k okresní sprostředkovatelně práce v Duchcově a žádal udávaje lživě, že prý stávka je skončena, za přikázání pracovních sil.Aniž by pravdivost údajů byla zkoumána, bylo přání podnikatelovu vyhověno. Na to intervenoval tajemník svazu stavebních dělníků u okresního hejtmana, jenž mu buď v neznalosti zákonitých ustanovení nebo nedbaje těchto ustanovení prohlásil, že ústav je beze všeho oprávněn sprostředkovati dělníky pro podniky stávkou postižené, aniž by upozorňoval dělníky, kteří hledají práci, na skutečně trvající stávku. On a sprostředkovatelna museli býti teprve důkladně poučeni o tom, že jejich jednání je nezákonné.

Jednání okresního hejtmana ukazuje však opětně, že se jednostranně staví na stranu podnikatelů.

Chceme se také ještě zmíniti o tom, že ačkoli stávka trvá, již déle než 4 neděle, ani okresní hejtman v Duchcově, ani živnostenský inspektor v Teplicích-Šanově nepodnikli toho nejmenšího k zahájení sprostředkovací akce.

Stávkující zachovávají vzorný pořádek, nedopouštějí se žádných výtržností a je tudíž provokativní vystupováni četnictva naprosto neodůvodněno.

Tážeme se pana ministra, je-1i ochoten poučiti pana okresního hejtmana v Duchcově v tom směru, že se ve stávce mezi dělníky a podnikateli má chovati nestranně, a postarati se o to, aby četníci z Lahoště byli odstraněni neb alespoň umístěni tak, aby obyvatelstvo o nich ničeho nepozorovalo.

V Praze, dne 11. června 1929.

Dr Heller, Jarolím,

Löw, Polach, Reyzl, Stark, Petřík, Jokl, Beutel, Dundr, Časný, dr Witt, Filipínský.

 

Původní znění ad 928/ 5.

 

Interpellation

der Senatoren Dr. Heller, Jarolim und Genossen

an den Herrn Minister des Innern

betreffend das Verhalten des Bezirkshauptmannes von Dux im Streik der Kalkarbeiter.

Seit mehr als 4 Wochen streiken in Hirndorf und Loosch die Kalkarbeiter. Hundorf liegt im Sprengel der Bezirkshauptmannschaft TeplitzSchönau, Loosch im Sprengel der Bezirkshauptmannschaft Dux. Während der Bezirkshauptmann von Teplitz sich damit begnügt, von Zeit zu Zeit einen oder zwei Gendarme aus einem nahegelegenen Ort nach Hundorf zu senden, hat der Bezirkshauptmann von Dux sozusagen über den Ort Loosch den Belagerungszustand verhängt und in jeden. Betrieb zwei Gendarme gelegt. Diese begnügen sich nicht damit am Betriebe zu bleiben, sondern gehen mit aufgepflanzten Seitengewehr durch die Straßen, dulden keine Ansammlungen der streikenden Arbeiter und mischen sich in private Angelegenheiten, die sie gar nichts angeht. So entstand auf der Straße ein Streit zwischen einem streikenden Arbeiter. und der Schwester eines Streikbrechers. Obwohl, wie gesagt, dieser private Streit dem Gendarme gar nichts anging, kehrte er sich sofort gegen den Streikenden, stieß ihn mit dem Kolben und setzte ihm die Spitze des Bajonetts an die Brust.

Der Bezirkshauptmann von Dux hat offenbar das Bestreben, den Unternehmern dadurch zu helfen, daß er die Arbeiter einschüchtert, um sie auf dieser Weise an der Wahrung ihrer Rechte zu hindern.

Der Bezirkshauptmann von Dux scheint noch nicht zu wissen, daß der Streik eine legale Waffe der Arbeiterschaft ist und er weiß auch offenbar nicht, daß sich die Behörde bei Lohnkonkikten neutral zu verhalten hat. Er nimmt offensichtlich Partei für die Unternehmer.

Infolgedessen herrscht unter Tier Bevölkerung von HundorL und Loosch die größte Erbitterung gegen den Bezirkshauptmann von Dux und gegen die forgesetzten Provokationen der von diesem in das Streikgebiet entsandten Gendarmen.

Wie weit die Parteinahme des Bezirkshauptmannes von Dux für die Unternehmer geht, möge folgender Fall illustrieren:

Einer der bestreikten Unternehmer begab sich zur Bezirksarbeitsvermittlungsstelle in Dux und ersuchte unter der erlogenen Angabe, der Streik seit beendet, um Zuweisung von Arbeitskräften. Ohne die Wahrheit der Angaben zu überprüfen, wurde dem Wunsche des Unternehmers entsprochen. Daraufhin intervenierte der Sekretär des Bauarbeiterverbandes beim Bezirkshauptmann, der ihn entweder in Unkenntnis der gesetzlichen Bestimmungen oder unter Außerachtlassung der Beobachtung dieser Bestimmungen erklärte, die Anstalt habe ohne weitens das Recht, Arbeiter für die bestreikten Unternehmungen zu vermitteln ohne die arbeitssuchenden Arbeiter auf den tatsächlich bestehenden Streik aufmerksam zumachen. Er und die Vermittlungsstelle mußten erst gründlich belehrt werden, daß ihr Vorgehen ungesetzlich ist.

Diese Haltung des Bezirkshauptmannes zeigt aber wiederum, daß er einseitig für die Unternehmer Partei ergreift.

Wir wollen auch, noch erwähnen, daß obwohl der Streik schon mehr als 4 Wochen dauert, weder der Bezirkshauptmann von Dux, noch der Gewerbeinspektor in Teplitz-Schönau das Geringste getan haben, um eine Vermittlungsaktion einzuleiten.

Die Streikenden halten musterhafte Ordnung, machen sich keiner. Ausschreitungen schuldig und es ist daher das provokative Auftreten der Gendarmerie ganz unbegründet.

Wir fragen den .Herrn Minister, ob er bereit ist, den Herrn Bezirkshauptmann von Dux dahin zu belehren, daß er sich in dem Streik zwischen Arbeiter und Unternehmer neutral zu verhalten hat und daß er dafür sorgt, daß die Gendarmen aus Leosch entfernt oder zu mindestens derart unter- gebracht werden, daß die Bevölkerung von ihnen nichts merkt.

Prag, am, 11. Juni 1929.

Dr. Heller, Jarolim,

Löw, Polach, Reyzl, Stark, Petřík, Jokl, Beutel, Dundr, Časný, Dr. Witt, Filipínský.