Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.
II. volební období.
8. zasedání.
Tisk 930.
Zpráva
I. výboru ústavně-právního,
II. výboru rozpočtového,
III. výboru zahraničního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 890),
kterým se provádí úmluva mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců ze dne 7. listopadu 1928 o úpravě vzájemných pohledávek a dluhů, vzniklých před 26. únorem 1919 ve starých korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a srbochorvatskoslovinskými.
I.
Úmluva ze dne 7. listopadu 1928 uzavřená mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců o úpravě vzájemných pohledávek a dluhů, vzniklých před 26. únorem 1919 ve starých korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a srbochorvatskoslovinskými, kterážto úmluva současně se projednává pod tisk sen. č. 891, obsahuje některá ustanovení, která upravují látku vyhrazenou zákonodárství republiky Československé, pročež nutno použíti ku provedení úmluvy formy zákona.
Aby zamezeny byly odchylné právní názory co do rozsahu nutnosti, bylo podle způsobu použitého již v zákonu z 21. srpna 1925, č. 220 Sb. z. m a n., voleno všeobecné znění, že právní pravidla obsažená v úmluvě mají moc zákona.
Úmluva obsahuje též ustanovení, že peněžní ústavy československé, které jako dlužníci českoslovenští platiti mají svým dlužníkům srbochorvatskoslovinským půl koruny československé, jsou povinny zaplatiti Československému zúčtovacímu ústavu v Praze ještě druhou půlku československé koruny za každou starou korunu rakouskouhérskou svého dluhu a že jest Československý zúčtovací ústav oprávněn vymáhati tyto částky soudně; bude-li toho potřebí.
Částek, jež Československý zúčtovací ústav takto vybéře, bude použito jako příplatku pro Ústřední banku českých, spořitelen a pro Živnostenskou banku v Praze až do výše 80 % jejich kapitálových pohledávek vyjádřených nyní v korunách československých, jež příslušejí prvé bance ze smlouvy s bývalou zemí Krajinou a s obcemi dalmatskými a druhé ze smluv s obcemi dalmatskými a s firmou H. Moster i sin ve Sv. Ivaně-Žabnu.
Pohledávky tyto umoří se podle umořovacího plánu a rozdělí Československý zúčtovací ústav došlé povinné platy mezi obě banky.
Aby tato ustanovení úmluvy ze dne 7. listopadu 1928 mohla býti provedena, určuje osnova zákona, o které peněžní ústavy československé podle druhu se jedná, jakou mají tyto peněžní ústavy povinnost oznamovací ohledně svých dluhů (dlužných věřitelům srbochorvatskoslovinským) ve smyslu citované úmluvy, jaké stíhají je pokuty (až do 50.000 Kč) a následky (dvojnásobné zaplacení povinné částky dluhu), jestliže oznámení nepodaly včas neb dopustily se při tom nesprávnosti, neúplnosti neb nejasnosti. Oznámení podati jest na tiskopisu, jejž dodá na požádání zdarma Československý zúčtovací ústav v Praze. Toto ustanovení pojato do zákona, aby nebylo nutno vydati o tom vyhlášku neb prováděcí nařízení a aby jednání bylo urychleno.
Dále osnova stanoví předpisy co do vyšetření a najisto postavení závazků peněžních ústavů.
Proti rozhodnutím Československého zúčtovacího ústavu o povinnosti platby není přípustna stížnost, nýbrž může peněžní ústav uplatniti námitky své toliko žalobou u řádného soudu příslušného podle sídla Československého zúčtovacího ústavu v Praze podanou do 30ti dnů po doručení rozhodnutí.
Platební vyzvání Československého zúčtovacího ústavu, proti němuž nebyla v předepsané lhůtě podána žaloba, jest vykonatelno soudní exekucí.
Rozdělení vybraných částek bankám provede československý zúčtovací ústav.
O případných stížnostech proti rozdělení rozhoduje ministerstvo financí.
Výbor ústavně-právní projednal osnovu zákona dne 17. června 1929 a doporučuje senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění níže otištěném.
V Praze, dne 17. června 1929.
Dr Frant. Soukup v. r.,
místopředseda.
Dr Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.
II.
Úmluva mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců ze dne 7. listopadu 1928, jejíž schválení doporučuje slavnému senátu rozpočtový výbor zprávou k tisku č. 891, upravujíc vyrovnání vzájemných pohledávek a dluhů, vzniklých před 26. únorem 1919 v rakouskouherských korunách mezi věřiteli nebo dlužníky československými a srbochorvatskoslovinskými, mění některá ustanovení platného práva soukromého, takže jest potřebí, aby úmluvě té zjednána byla platnost zákona, což děje se právě tímto vládním návrhem.
Poněvadž předlohou touto neukládají se státu mimo součinnost Československého zúčtovacího ústavu v Praze při vybírání příspěvků od čsl. peněžních ústavů podle článku 2, odst. 1. úmluvy, žádná nová břemena, navrhuje rozpočtový výbor schválení této zákonné osnovy ve znění níže otištěném.
V Praze, dne 18. června 1929.
Dr Josef Karas v. r.,
předseda.
Kornel Stodola v. r.,
zpravodaj.
III.
Smlouva našeho státu s královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, předložená vládním návrhem sen. tisku č. 891, potřebuje ku své interní právní závaznosti v oboru práva soukromého formy zákona, neboť mění některá ustanovení občanského zákona, zejména její článek 1. odst. 3. (o sazbě úrokové a, o prominutí úroků z prodlení), čl. 10. (o stanovení promlčecí lhůty) a čl. 2. odst. 1. a 2. (o placení poloviny dluhu živnostenské bance a Ústřední bance čsl. spořitelen).
Za účelem provedení úmluvy bylo třeba různých ustanovení o řízení k tomu nutném. Ustanovení ta obsahují §§ 3-5 zákona.
Podobný zákon vydán byl již při provádění stejných smluv s Rakouskem a Maďarskem.
Vzhledem k tomu navrhuje zahraniční výbor:
Slavný senáte, račiž dole otištěnou osnovu zákona schváliti.
V Praze, dne 12. června 1929.
V. Donát v. r.,
předseda.
Dr Karas v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne.......................................
kterým se provádí úmluva mezi republikou Československu a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců ze dne 7. listopadu 1928 o úpravě vzájemných pohledávek a dluhů, vzniklých před 26: únorem 1919, ve starých korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a srbochorvatskoslovinskými.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Právní pravidla obsažená v úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců ze dne 7. listopadu 1928 o úpravě vzájemných pohledávek a dluhů, vzniklých před 26. únorem 1919 ve starých korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a srbochorvatskoslovinskými (nadále zvané "úmluva"), pokud upravují látku vyhrazenou zákonodárství Československé republiky, mají moc zákona.
§ 2.
Peněžními ústavy československými podle článku 2., odst. 1., úmluvy (§ 1) rozumějí se veškeré tuzemské ústavy uvedené v § 2 zákona ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb. z. a n., o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů, a tuzemské filiálky stejných ústavů cizozemských.
§ 3.
(1) Peněžní ústavy československé (§ 2) jsou povinny, a to i tehdy, když snad již dříve podaly jakékoliv oznámení či přihlášku, oznámiti Československému zúčtovacímu ústavu v Praze do 15 dnů od účinnosti tohoto zákona své dluhy uvedené ve článku 1., odst. 1., úmluvy, pokud trvaly ve starých korunách rakouskouherských ještě dne 3. října 1928, a to podle stavu ze dne 26. února 1919 a z 3. října 1928 a připojiti zároveň příslušné výpisy z účtů. V oznámení uvésti jest též veškeré skutečnosti potřebné k objasnění případu, jakož i případné pochybnosti o povinnosti peněžního ústavu dluh oznámiti. Oznámení podati jest na tiskopisu, jejž dodá na požádání zdarma Československý zúčtovací ústav v Praze.
(2) Peněžní ústav, který oznámení v odstavci 1. uvedené včas nepodal, nebo dopustil se vědomě nebo z neomluvitelné nedbalosti jakékoliv nesprávnosti, neúplnosti nebo nejasnosti v oznámení, bude potrestán berní správou svého sídla (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančním ředitelstvím) pokutou do 50.000 Kč; kromě toho zaplatí Československému zúčtovacímu ústavu povinnou částku svého dluhu (čl. 2., odst. 1., úmluvy) dvojnásobně.
(3) Peněžité pokuty ukládané podle tohoto zákona připadají státu.
§ 4.
(1) Československý zúčtovací ústav provede o závazcích peněžních ústavů (§§ 2 a 3) potřebná šetření.
(2) Uzná-li Československý zúčtovací ústav, že jde o závazek peněžního ústavu (§ 2), který náleží do úpravy podle úmluvy (§ 1), vyzve peněžní ústav, aby povinnou částku podle čl. 2., odst. 1., úmluvy do 15 dnů Československému zúčtovacímu ústavu zaplatil. V opačném případě vrátí Československý zúčtovací ústav oznámení peněžnímu ústavu jako bezpředmětné.
(3) Proti těmto rozhodnutím (odst. 2.) není přípustna stížnost podle § 4 zákona ze dne 30. června 1922, č. 207 Sb. z. a n., o způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a cizími, ani podle § 9, vládního nařízení ze dne 7. srpna 1922, č. 264 Sb. z. a n., o československém zúčtovacím ústavu pro pohledávky a závazky v korunách rakousko-uherských; peněžní ústav může námitky proti nim uplatňovati toliko žalobou u řádného soudu příslušného podle sídla Československého zúčtovacího ústavu v Praze. Žalobu nutno podati nejdéle do 30 dnů po doručení rozhodnutí Československého zúčtovacího ústavu. Československý zúčtovací ústav má ve sporech postavení soukromého věřitele; zastoupen bude českou finanční prokuraturou v Praze.
(4) Platební vyzvání Československého zúčtovacího ústavu (odst. 2.), proti němuž nebyla v předepsané lhůtě podána žaloba (odst. 3.), jest vykonatelno soudní exekucí.
§ 5.
Rozdělení vybraných částek bankám uvedeným ve článku 2., odst. 2., úmluvy (§ 1) provede Československý zúčtovací ústav podle výkazů; jež mu tyto banky na vyzvání předloží. O případných stížnostech proti rozdělení, jež podati jest u Československého zúčtovacího ústavu do 30 dnů po doručení příslušného rozhodnutí, rozhoduje ministerstvo financí.
§ 6.
Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě s ministry spravedlnosti a vnitra.