Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

8. zasedání.

Tisk 932.

Vzrůst zločinnosti po válce a nutnost zpřísnění trestních sankcí proti zločincům zpětilým, jakož i nedostatečnost dosavadních zákonných opatření proti obecně nebezpečným zahalečům přiměly vládu, že 10. června 1927 podala Národnímu shromáždění a to napřed senátu k ústavnímu projednání návrh zákona o zřízení nucených pracovních kolonií a o změně některých ustanovení trestního práv (tisk 445).

Podle osnovy mají se zavésti vedle donucovacích pracoven (robotáren), ústavů to uzavřených, určených budoucně hlavně jen pro nebezpečné zpětilé zločince a vyžadujících proto tužší kázně. přísnějšího dozoru, pečlivějšího a nákladnějšího střežení a jiného zařízení ústavního vůbec, pak vedle ústavů polepšovacích, určených pro mladistvé kárance, ještě nucené pracovní kolonie.

Tyto nucené pracovní kolonie mají býti toliko zvláštním typem dnešních donucovacích pracoven a jsou myšleny jako zařízení, v nichž osoby tam umístěné, zejména žebráci,tuláci a méně nebezpeční zahaleči, budou zaměstnány hlavně prací na volném vzduchu.

Osnov a kromě zavedeni této nové instituce nucených pracovních kolonií obsahuje též doplňující ustanovení k zákonům čís. 89/1885 a 90/l885 ř. z. (o donucovacích pracovnách a polepšovacích ústavech) zejména co do přípustnosti zadržení v donucovací pracovně osob odsouzených pro zločin spáchaný ze zahálčivosti, z ničemnosti (ničemné lehkomyslnosti) nebo z hrubé zištnosti, pak co do řízení při zadržení v donucovací pracovně a co do trvání pobytu v ústavě.

Dále zavádí se osnovou instituce policejního dohledu do trestního práva na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (k zák. čl. XXl/1913) - a to úplně obdobně podle zákona č. 108/1873 ř, z. platného na ostatním území republiky - a uvádí se odkazování do nucených pracovních kolonií v soulad se zák. č1. XXI/1913.

Dále zrušuje osnova zkracování trestu samovazbou (§ 4 zák. čís. 43/1872 ř. z.) a zjednává zákonný podklad pro užití zbraně při výkonu své služby pro ozbrojené dozorčí orgány v trestnicích, soudních věznicích, donucovacích pracovnách, nucených pracovních koloniích a polepšovnách a to jen v těch případech, ve kterých smějí ji podle zákonných ustanovení použíti příslušníci četnictva a za šetření předepsané opatrnosti.

Osnovu zákona projednal ústavněprávní výbor senátu dne 30. června a 1. července 1927 a v celku přijal osnovu zákona, učiniv na ní pouze několik změn a doplňků uvedených ve zprávě tisk 476.

Senát nato, usnesl se dne 12. července 1927 na osnově zákona ve znění navrženém ústavně-právním výborem podle tisku 476.

V poslanecké sněmovně výbor ústavněprávní doporučil původně podle své zprávy ze dne 17. listopadu 1927 č. t. 1350, aby poslanecká sněmovna usnesla se na zákoně ve znění přijatém senátem Národního shromáždění beze změny. Avšak poslanecká sněmovna vrátila osnovu ústavně-právnímu výboru, aby ji, přihlížeje k námitkám, které byly předneseny při jednání o ní v plné schůzi sněmovny, znovu projednal a podal o ní novou zprávu.

Ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny podle své zprávy ze dne 3. července 1928 tisk 1700 přibral k svému jednání jako experta universitního profesora dra A. Miřičku, učinil na usnesení senátu o osnově zákona dole uvedené změny, načež poslanecká sněmovna usnesla se ve své schůzi dne 7. června 1929 na znění zákona obsaženém v tisku 920.

Podle zprávy ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny tisk 1700 činěna hlavní výtka osnově zákona, že neunifikuje, nýbrž že se spokojuje formálně souběžnou novelisací různých ustanovení obého trestního práva, pokud se obírají látkou v této osnově upravovanou.

Ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny vyslechnuv vývody experta a zástupců vlády, však uznal, že úplná unifikace příslušných ustanovení obou trestních zákonů by byla spojena po stránce právní s neobyčejnými obtížemi, po stránce administratimní že je pak t. č. téměř nemožna a že způsob řešení, jaký navrhuje vládní návrh ve znění přijatém senátem, je t. č. nejjednodušším způsobem vyřešení této otázky.

Změny předsevzaté na usnesení senátu týkají se těchto ustanovení:

Okruh osob, které mohou býti na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus zadrženy v donucovacích pracovnách, zúžen podle čl. II.,

a) při odsouzení pro některý z přestupků uvedených v §§ 1 až 6 zákona čís. 89/1885 ř. z. na vinníky, kteří si již odbyli dvakráte trest za některý z těchto přestupků; tím se má vyloučiti, aby tam byly odkázány jiné živly, než notoricky zahálčivé,

b) při odsouzení pro zločin spáchaný ze zahálčivosti nebo z ničemné lehkomyslnosti nebo z hrubé zištnosti vinníka, je-li cizímu majetku nebezpečný.

Tím mají odpadnouti obavy, že by do donucovací pracovny mohli býti odkázáni i provinilci političtí.

Též učiněna ta změna, že ke kvalifikaci zpětnosti nemá tu stačiti, aby předchozí trestné činy byly spáchány z >některé takové pohnutky<, nýbrž má býti nutným, aby byly spáchány >z některé uvedené pohnutky<, t. j. ze zahálčivosti, z ničemné lehkomyslnosti nebo z hrubé zištnosti. Tím má se vyloučiti neurčité ustanovení, které by nevylučovalo, aby byl počítán při zpětnosti i čin spáchaný z některé podobné pohnutky jak byly právě uvedeny.

Dále nahrazena slova >za zločin nebo přestupek< slovy >za trestný čin<, jelikož není důvodu, aby při zpětnosti byly počítány jen dřívější zločiny a přestupky a nikoliv i dřívější přečiny, které mohou býti rovněž spáchány z uvedených pohnutek.

Vynecháním slov v čl. II. odst. b) > v posledních pěti letech před spácháním zločinu, o nějž jde< odstraněny pochybnosti, zda vinníkem, který v posledních pěti letech před spácháním zločinu, o nějž jde, si odbyl již dvakráte trest na svobodě, rozumí se jen takový vinník, který si v těchto pěti letech odbyl celý trest, či stačí-li, když do této lhůty spadne ukončení výkonu trestu. Tato podmínka zpětnosti upravena byla proto jasněji, a ježto táž podmínka má význam i pro zpětilost podle lit. a) čl. II.,byla tato podmínka stanovena v novém samostatném odstavci společně pro lit. a) i b) čl. II.

V čl. III bod 3. v novém odstavci (třetím) připojeném k § 8 zák. č. 90(1885 ř. a. nahrazena slova >se souhlasem< slovy >po slyšení< a vynechána slova >se souhlasem politického úřadu II. stolice<. Neb jednak nepovažováno za vhodné, aby rozhodnutí komise pro podmíněné propuštění z trestu, složené převahou ze soudců, bylo třeba jen ve formě souhlasu přezkoumáváno úřadem správním. Na druhé straně však uznáno, že při podmíněném propouštění z trestu takových vinníků třeba postupovati zvláště opatrně a že se proto doporučuje, aby komise pro podmíněné propuštění vyslechla aspoň před svým rozhodnutím politický úřad II. stolice, spolu odpovědný za bezpečnost a nespokojila se zprávami úřadů podřízených.

V čl. V. byl z odst. 6 upravujícího podstatně odlišnou látku než předcházejících pět odstavců téhož článku utvořen nový čl. VI stejného znění. K němu bylo pak připojeno jako odst. 2 ustanovení, že zkušebná doba při podmíněném propuštění z donucovací pracovny činí i na Slovensku a Podkarpatské Rusi dvě až pět let, místo dosavadního jednoho roku, jak ustanovovala první věta § 16 zák. čl. XXI/1913. Tím docíleno naprosté unifikace, pokud jde o délku zkušebné doby při podmíněném propuštění z donucovací pracovny a nucené pracovní kolonie.

V důsledku této změny přečíslovány i další články a změněna i citace v dosavadním čl. VII odst. 2.

Výbor ústavně-právní projednav takto změněnou osnovu zákona ve své schůzi dne 17. června 1929, souhlasí s osnovou zákona, jak na něm usnesla se poslanecká sněmovna a doporučuje senátu, aby přijal za své usnesení osnovu zákona podle usnesení poslanecké sněmovny, obsaženého v sen. tisku č. 920.

V Praze, dne 17. června 1929.

Dr. Frant. Soukup v. r.,
předseda.

Dr. Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.

Příslušný vládní návrh, podaný v roce 1927 projednal rozpočtový výbor ve své schůzi konané dne 1. července 1927 a navrhl senátu schváliti vládní návrh se změnami, přijatými ústavně-právním výborem téhož dne.

Usnesení senátu doporučily sněmovně její výbor ústavně-právní i rozpočtový ku přijetí beze změny, sněmovna však vrátila usnesení to ústavně-právnímu výboru, aby je, přihlížeje k námitkám, které byly předneseny při jednání o něm v plné schůzi sněmovny, znovu projednal a podal o něm novou zprávu.

Ústavně-právní výbor sněmovní doporučil sněmovně schváliti usnesení senátu v odchylném znění. t. j. se změnami a doplňky provedenými v usnesení senátu; kteréžto změny a doplňky i sněmovnou pak usnesené, přijal, též ústavně-právní výbor senátu ve schůzi dne 17. června 1929.

Podle čl. I ukládá se sice zemím, aby zřídily nucené pracovní kolonie, ale stát nahradí zemím nutné a účelné náklady na zřízení nucených pracovních kolonií a bude podle potřeby a účelnosti přispívati na ostatní náklady, avšak jen potud, pokud přes hospodárné vedení tyto náklady na nucené pracovní kolonie téže země trvale převyšují příjem z nich plynoucí.

Příslušné položky nákladů na zřízení pracovních kolonií bude nutno zařaditi do rozpočtu na příští rok.

Jest nezbytno vydati zákon na zřízení pracovních kolonií za účelem omezení zločinnosti a jest dále nezbytno nejen se vší přísností postupovati podle platných zákonů, nýbrž i nutno, aby zařízení sloužící ku provádění těchto zákonů byla doplněna.

Mezi tato zařízení náleží právě pracovní kolonie, neboť nedostatek ústavů, kde by bylo možno obecně nebezpečné živly umístiti, jest hlavní vadou dnešního stavu.

Dnešní zemské ústavy, donucovací pracovny, nejsou s to pojmouti a zadržeti tak značný počet osob, který by do nich patřil, neboť máme donucovací pracovny v Praze, Kostomlatech, Pardubicích, Brně, Šumperku a ve Znojmě, které naprosto nestačí, kdežto na Slovensku a v Podkarpatské Rusi není žádné donucovací pracovny.

Nucené pracovní kolonie mají míti účel nejen bezpečnostní, totiž zbaviti společnost nebezpečných jedinců, ale také i výchovný, a nápravný, vrátiti totiž jedince ty pokud možno napravené společnosti zpět jako její užitečné členy.

Nucené pracovní kolonie jsou tedy nezbytně nutny a jsou-li nutny, pak také náklad na ně je nutným a tím odůvodněným.

Rozpočtový výbor ve své schůzi dne 18. června 1929 připojil se k usnesení výboru ústavně-právního a doporučuje senátu, aby schválil usnesení poslanecké sněmovny ve znění senátního tisku č. 920.

V Praze, dne 18. června 1929.

Dr. J. Karas v. r.,
předseda.

Dr. Havelka Otakar v. r.,
zpravodaj.