§ 20.

Obhájce.

(1) Obviněný má právo, a to již za vyšetřování, přibrati obhájce z definitivních četnických gážistů v činné službě nebo z osob oprávněných obhajovati před trestními soudy civilními nebo vojenskými. Je-li obhájce, obviněným takto přibraný, četnickým gážistou v činné službě, smí obhajobu přijmouti jen, svolí-li k tomu představené velitelství nebo představený úřad;toto svolení může však býti odepřeno jen, je-li obhájce v době obhajoby služebně nepostradatelný.

(2) Pro závěrečné projednání se obviněnému dává obhájce určený, když za to žádá, bez žádosti pak jenom v případech § 22, odst. 2. Obhájce určeného ustanovuje představený, u něhož jest kárný výbor zřízen, z definitivních četnických gážistů, kteří jsou v činné službě v sídle kárného výboru. Není-li četnický gážista služebně podřízen veliteli, který jej chce ustanoviti obhájcem určeným, vyžádá si tento velitel předem souhlas příslušného četnického představeného, po případě ministerstva vnitra. Určený obhájce musí obhajobu převzíti.

(3) Obhájcem nemůže býti četnický gážista v činné službě, proti němuž se vede trestní řízení soudní nebo řízení před kárným výborem, nebo kdo byl v řízení před kárným výborem uznán vinným, pokud nebyl trest odpykán. Obhájce z četnických gážistů v činné službě nesmí míti hodnost vyšší než předseda výboru.

(4) Obhájce jest oprávněn, aby podle svého svědomí a v mezích zákonných uplatnil vše, co má v zájmu obviněného za potřebné, a aby užil všech přípustných obhaj ovacích prostředků.

(5) Obhájcům z četnických gážistů v činné službě nepřísluší odměna za obhajování; o náhradě cestovních nákladův určeného obhájce platí předpisy o služebních cestách.

(6) Obviněný a obhájce smí do spisů, kromě protokolův o poradách a hlasováních, nahlížeti a činiti z nich výpisy teprve, když vyšetřování bylo skončeno; před- tím může kárný výbor obviněnému nebo jeho obhájci povoliti, aby do spisů nahlédl nebo výpisy z nich činil jen pokud to lze uvésti v soulad s účelem řízení. Obsah těchto spisů sdělovati s veřejností je zakázáno.

§ 21.

Přípravy pro závěrečné projednání.

(1) Den závěrečného projednání stanoví předseda kárného výboru tak, aby předvoláni obviněného mohlo býti doručeno nejpozději osmého dne před závěrečným projednáním.

(2) Zpravodaj pak předvolá k tomuto projednání obviněného a oznámí mu při tom jména členů kárného výboru, jakož i jednotlivá obvinění, o nichž se bude jednati při závěrečném projednání; kromě toho vyrozumí zpravodaj o závěrečném projednání obhájce a. předvolá svědky a znalce (§ 18, odst. 6), po případě opatří pro závěrečné projednání vše, na čem se kárný výbor usnesl.

§ 22.

Závěrečné projednání.

(1) Na začátku závěrečného projednání učiní svoje návrhy kárný žalobce. Potom se vyslechne obviněný, ač-li je přítomen, pak svědkové a znalci, a přečtou se, je-li toho potřeba, protokoly sepsané za vyšetřování a ostatní důležité listiny. Obviněný (po případě obhájce) i kárný žalobce mají právo, aby se vyslovili o jednotlivých průvodních pro středcích a navrhli otázky, které by svědkům a znalcům bylo dáti k objasnění věci. Když průvodní řízení bylo skončeno, udělí se slovo kárnému žalobci, pak obviněnému a obhájci. Poslední slovo musí býti uděleno vždy obviněnému.

(2) Když se obviněný, ač byl řádně obeslán, nedostaví k závěrečnému projednání, nebo se vzdálí dříve než projednání bylo skončeno, nebo když svou vinou způsobí, že mu předvolání nemůže býti doručeno, vykoná se závěrečné projednání v jeho nepřítomnosti. Vyjímajíc jedině případ, že se obviněný vzdálí dříve, než projednání bylo skončeno, zřídí se mu podle § 20, odst. 2, obhájce určený pro závěrečné projednání, ač-li si obviněný obhájce sám nepřibral.

(3) Řízení před kárným výborem jest neveřejné; obviněný však může si vzíti k závěrečnému projednání tři důvěrníky z četnických gážistův. Je-li obviněný četnickým gážistou v činné službě, může si za důvěrníky vzíti rovněž jen četnické gážisty v činné službě.

(4) Zprávy na veřejnost o závěrečném projednání jsou zakázány; konečné usnesení může však býti se svolením ministerstva vnitra uveřejněno. Ze zvláště závažných důvodů může předseda kárného výboru uložiti osobám, které jsou při závěrečném projednání přítomny, mlčenlivost o průběhu a obsahu jednání vyjímaje konečné usnesení.

(5) Kárný výbor má průvodní prostředky jednotlivě i ve věcné jejich vzájemné souvislosti pečlivě a svědomitě zkoumati co do hodnověrnosti a průvodní moci. Když závěrečné projednání bylo skončeno, činí výbor usnesení, a to podle volné úvahy. Usnesení se děje v neveřejné poradě většinou hlasů; tříští-li se hlasy ve více než dvě různá mínění tak, že žádné z nich nemá absolutní většiny, připočítávají se hlasy nejnepříznivější pro obviněného k hlasům postupně příznivějším tak dlouho, až se dosáhne absolutní většiny.

(6) Předseda určí z členů kárného výboru zapisovatele, který sepíše protokol o závěrečném projednání. Tento protokol musí obsahovati jména přítomných a vylíčení průběhu jednání ve všech podstatných bodech. O poradách a hlasování sepíše se protokol odděleně.

§ 23.

Konečné usnesení kárného výboru.

1. Konečné usnesení kárného výboru zní:

a) že se řízení zastavuje, když kárný výbor již na základě toho, co bylo vyšetřeno, nabyl přesvědčení, že obviněný se nedopustil kárného poklesku, nebo že mu nelze kárný poklesek přičítati podle § 19, odst. 4;

b) že se obviněný zprošťuje, když kárný výbor teprve na základě závěrečného projednání nabyl přesvědčení, že se obviněný nedopustil kárného poklesku nebo že mu jej nelze přičítati;

c) že jest obviněný vinen, když kárný výbor na základě řízení nabyl přesvědčení, že se obviněný dopustil kárného poklesku; v tom případě se kárný výbor usnese na některém trestu (§ 26) a současně vysloví, zda a která doba řízení před kárným výborem se pro zvýšení služného nezapočítává. Byl-li četnický gážista za týž případ potrestán již soudně, může kárný výbor od uložení kárného trestu upustiti, ač-li uzná, že nebyly zároveň porušeny stavovské povinnosti. Byl-li četnický gážista v řízení před kárným výborem již pro některý poklesek potrestán, přihlížej kárný výbor k tomto trestu při výměře trestu za jiný poklesek, spáchaný před oním potrestáním. V případě, zmíněném v § 2, odst. 2, poslední větě, má kárný výbor přihlížeti k trestu kázeňskému.

(2) V případech písm. b) a c) předcházejícího odstavce koná se porada, když závěrečné projednání bylo skončeno, načež předseda usnesení ihned prohlásí. Zní-li konečné usnesení, že se obviněný zprošťuje, upozorní předseda, že se toto usnesení stane pravoplatným, bude-li potvrzeno představeným. Zní-li konečné usnesení, že jest obviněný vinen, poučí předseda obviněného o jeho právu odvolacím a poznamená, že konečné usnesení stane se pravoplatným, nebude-li v zákonné lhůtě (§ 24) podáno odvolání a bude-li konečné usnesení představeným potvrzeno.

(3) Konečné usnesení, že jest obviněný vinen, budiž obviněnému, po případě též jeho zákonnému zástupci, v písemném vyhotovení i s důvody dodáno do 15 dnů počínajíc prvním dnem, následujícím po vyhlášení; konečné usnesení, že se řízení zastavuje nebo že se obviněný sprošťuje, budiž dodáno teprve, když dojde potvrzení představeného.

(4) Konečné usnesení, že se řízení zastavuje, nebo že se obviněný sprošťuje, budu do 15 dnů počínajíc prvním dnem, následujícím po usnesení, předloženo k potvrzení představenému, který nařídil, aby řízení před kárným výborem bylo zahájeno nebo rozšířeno. Potvrdí-li představený toto usnesení, může podle potřeby zaříditi, aby bylo zahájeno kázeňské řízení podle I. části tohoto zákona, po případě, aby v tomto řízení bylo pokračováno (§§ 2 a 13). Konečné usnesení, že jest obviněný vinen, budiž - a to v případech, v nichž je přípustno odvolání, tehdy, nebylo-li podáno odvolání v zákonné lhůtě (§ 24) předloženo k potvrzení, a to:

a) bylo-li upuštěno od uložení trestu nebo byl-li uložen některý z trestů podle § 26, odst. 1, písm. a) a odst. 3, písm. a), představenému, který nařídil, aby řízení před kárným výborem bylo zahájeno nebo rozšířeno, a

b) byl-li uložen některý z trestů podle § 26, odst. 1, písm. b) až g), odst. 3, písm.,b) až d), nebo je-li obviněn některý z příslušníků četnictva, konajících službu u ministerstva, ministru vnitra.

(5) Dnem potvrzení stává se konečné usnesení pravoplatným.

(6) Nebylo-li do 30 dnů rozhodnuto o po tvrzení konečného usnesení kárného výboru, že se obviněný sprošťuje nebo že jest vinen, nebo bylo-li rozhodnuto, že se toto konečné usnesení nepotvrzuje nebo podal-li obviněný v zákonné lhůtě odvolání z konečného usnesení, jímž byl uznán vinným, předloží se spisy odvolacímu kárnému výboru; nebylo-li potvrzeno konečné usnesení, že se řízení zastavuje, odkáže kárný výbor věc k závěrečnému projednání.

§ 24.

Odvolání z konečného usnesení kárného výboru.

(1) Zní-li konečné usnesení, že jest obviněný vinen, může obviněný nebo jeho obhájce do 15 dnů (§ 32, odst. 2), počínajíc prvním dnem následujícím po dnu doručení, podati odvolání z výroku o vině a trestu, jakož i o tom, že se některá doba ztrávená v řízení před kárným výborem nezapočítává pro zvýšení služného; právo podati odvolání přísluší též zákonnému zástupci nezletilého obviněného, a to i proti jeho vůli. Odvolání se podává písemně u kárného výbor u, který učinil konečné usnesení.

(2) Bylo-li odvolání podáno včas, má odkladný účinek.

(3) Bylo-li odvolání podáno opožděně nebo bylo-li podáno osobou k tomu neoprávněnou, budiž zamítnuto odvolacím kárným výborem.

§ 25.

Řízení před odvolacím kárným výborem.

(1) Odvolací kárný výbor vyslechne odvolacího kárného žalobce a prozkoumá pak spisy především v neveřejné poradě. Má-li za to, že je potřeba, aby řízení vykonané kárným výborem I. stolice bylo doplněno, uloží to kárnému výboru, který o věci jednal v I. stolici, po případě opatří to sám. Když však podle názoru odvolacího kárného výboru má řízení takové podstatné vady, že jich nelze doplněním napraviti, usnese se odvolací kárný výbor, aby naříkané konečné usnesení bylo zrušeno a spisy zaslány příslušnému představenému k dalšímu opatření, neb aby bylo nařízeno nové projednání podle potřeby i před jiným kárným výborem I. stolice.

(2) Byly-li uplatňovány toliko zřejmě bezpodstatné formální vady řízení, může odvolací kárný výbor bez závěrečného projednání v neveřejné poradě odvolání zamítnouti nebo vysloviti souhlas s konečným usnesením kárného výboru I. stolice. Tato usnesení podléhají schválení ministra vnitra. Rovněž bez závěrečného projednání a v neveřejné poradě rozhoduje odvolací kárný výbor podle § 24, odst. 3.

(3) Není-li nutno, aby řízení bylo doplněno, nebo bylo-li již řízení doplněno tak, jak odvolací kárný výbor nařídil, a neuzná-li odvolací kárný výbor, aby naříkané konečné usnesení

bylo zrušeno, nařídí závěrečné projednání. Totéž se stane, neschválí-li ministr vnitra usnesení odvolacího kárného výboru (odst.2), že se odvolání zamítá, nebo že se vyslovuje souhlas s konečným usnesením kárného výboru I. stolice.

(4) Obviněného a obhájce jest pozvati k závěrečnému projednání.

(5) O dalším řízení platí obdobně předpisy o řízení před kárným výborem I. stolice.

(6) Odvolací kárný výbor může:

a) souhlasiti s konečným usnesením kárného výboru I. stolice, nebo

b) učiniti konečné usnesení nové podle § 23, odst. 1, písm. b) a c), při čemž, jedná-li odvolací kárný výbor na základě odvolání obviněného, nesmí ustanoviti trest horší.

(7) Odvolací kárný výbor má se kromě toho vždy usnésti na tom, zda a která doba od konečného usnesení kárného výboru I. stolice se nezapočítává pro zvýšení služného.

(8) Konečné usnesení odvolacího kárného výboru potvrzuje ministr vnitra, a může podle potřeby naříditi též, aby řízení bylo doplněno a aby bylo učiněno nové konečné usnesení.

(9) Konečné usnesení odvolacího kárného výboru se při závěrečném projednávání neprohlašuje, nýbrž oznámí se obviněnému s důvody písemným vyhotovením teprve, když bylo potvrzeno podle předcházejícího odstavce.

§ 26.

Tresty kárné.

(1) Četnickým gážistům, kteří jsou v době uložení trestu v činné službě čítajíc v to gážisty na dovolené (i bez platů nebo s čekaným) mohou se v kárném řízení uložiti tyto tresty:

a) písemná výstraha,

b) vyloučení ze zvýšení služného,

c) zmenšení služebních příjmů,

d) přeložení do trvalé výslužby beze změny odpočivných příjmů,

e) přeložení do trvalé výslužby se snížením odpočivných příjmů,

f) odnětí četnické hodnosti s přiznáním menších odpočivných příjmů,

g) odnětí četnické hodnosti se ztrátou nároku na odpočivné příjmy.

(2) Četnickým gážistům, kteří jsou v době uložení trestu v dočasné výslužbě, mohou býti uloženy tresty, vyznačené v odstavci 1, písm. a), dále d) až g).

(3) Četnickým gážistům, kteří jsou v době uložení trestu v trvalé výslužbě, mohou se uložiti tyto tresty:

a) písemná výstraha,

b) dočasné snížení odpočivných příjmů,

c) odnětí četnické hodnosti s trvalým snížením odpočivných příjmů,

d) za okolností zvláště přitěžujících odnětí četnické hodnosti se ztrátou všech nároků na, odpočivné příjmy.

(4) Vyloučení ze zvýšení služného může býti vysloveno na dobu od tří měsíců do tří roků. Tím se zvýšení služného zdrží o celou lhůtu stanovenou v konečném usnesení, i když odsouzený nabyl nároku na zvýšení služného dříve, než konečné usnesení nabylo právní moci; do lhůty se nečítá doba, jež není započitatelná pro zvýšení služného.

(5) Zmenšení služebních příjmů a dočasné snížení odpočivných příjmů může býti vysloveno na dobu od tří měsíců až do tří let. Po dobu trvání trestu je vyloučeno zvýšení služného.

(6) V případech vytčených v odstavci 4 a 5 je četnický gážista, dokud neuplyne doba, stanovená v konečném usnesení, vyloučen z povýšení do vyšší hodnosti.

(7) Snížení služebních a odpočivných příjmů lze stanoviti nejvýše výměrou 25 %. Je-li gážista dán, po případě znovu dán do výslužby, dříve než doba trestu uplynula, zmenší se jeho odpočivné příjmy na zbývající dobu trestu v procentní výměře, stanovené konečným usnesením.

(8) Kdy lze v případě, že gážista v činné službě nebo ve výslužbě pozbyl na základě kárného řízení nároku na odpočivné příjmy, přiznati příspěvek na výživu, ustanovuje zákon ze dne 4. července 1923, č. 153 Sb. z. a n., kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací. O tomto příspěvku na výživu platí zákonná ustanovení o pozbytí odpočivných nebo zaopatřovacích platů; následkem odsouzení trestním soudem.

(9) Když konečné usnesení proti četnickému gážistovi v činné službě, v dočasné nebo trvalé výslužbě zní na trest, jenž spočívá ve zkrácení odpočivných příjmů, může mu, je-li nemajetný, ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí výjimečně na žádost povoliti zvýšení ponechaných odpočivných příjmů, a to po případě až na plnou výměru odpočivných příjmů, které má nebo by měl v době konečného usnesení.

(10) Ministerstvo vnitra může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro výjimečné zvýšení odpočivných příjmů podle odstavce 9 a zvýšení kdykoli trvale nebo přechodně zmenšiti neb odníti.

§ 27.

Následky kárných trestův.

(1) Kárné tresty buďtež zapsány do osobních dokladův.

(2) Zápis ze záznamu o trestech se na žádost četnického gážisty zruší, uplynula-li od odpykání nebo prominutí trestu doba tří roků nebyl-li gážista jinak trestán, a doba pěti rokův byl-li gážista jinak třeba kázeňsky nebo soudně trestán. K výmazu může dojíti jen, nedopustil-li se žadatel v této době jednání neb opominutí, které je trestno soudně, kárně nebo kázeňsky. Účinek výmazu se posuzuje stejně jako účinek výmazu trestů kázeňských (§ 7). Po uplynutí jednoho roku od výmazu se zápis učiní nečitelným.

(3) O žádosti za výmaz zápisu rozhoduje ministerstvo vnitra.

(4) Ministerstvo vnitra může naříditi výmaz zápisu i bez žádosti potrestaného, a to i mimo případy, zmíněné ve 2. odstavci.

(5) Ministerstvo vnitra může, jakmile byl trest vymazán, povoliti, aby při dalším zvýšení služného byla vyloučená doba zcela nebo částečně opět započítána, chová-li se četnický gážista trvale bezúhonně a koná velmi dobré služby.

(6) President republiky může prominouti nebo zmírniti trest uložený v řízení před kárnými výbory.

(7) Služební předpisy (§ 12) určí, kdo vykoná výmaz trestu.

§ 28.

Navrácení v předešlý stav.

(1) Zmeškal-li obviněný lhůtu, v níž měl podati odvolání, může žádati za navrácení v předešlý stav, osvědčí-li, že nemohl lhůty zachovati pro nezaviněnou nepřekonatelnou nebo nepředvídanou překážku.

(2) Žádost jest podati nejpozději do 15 dnů (§ 32, odst. 2), počínajíc prvním dnem, ná- sledujícím po dnu, kdy překážka přestala; podává se u kárného výboru, jenž učinil konečné usnesení, a jest v ní označiti příčiny zmeškání a okolnosti, jimiž se zmeškání ospravedlňuje. Se žádostí musí býti podáno odvolání.

(3) Kárný výbor I. stolice vyslechne o žádosti kárného žalobce a rozhodne pak o ní; na zamítavé rozhodnutí přísluší obviněnému stížnost k odvolacímu kárnému výboru do 15 dnů (§ 32, odst. 2), počínajíc prvním dnem následujícím po doručení.

§ 29.

Obnova řízení před kárným výborem.

(1) Řízení před kárným výborem, jež bylo pravoplatně skončeno, může býti, a to po případě i po výkonu trestu, obnoveno ku prospěchu obviněného na žádost jeho, jeho pozůstalých nebo jeho zákonného zástupce, lze-li na základě skutečností nově na jevo vyšlých důvodně předpokládati možnost, že obviněný bude osvobozen, nebo že mu bude uložen trest mírnější.

(2) Bylo-li řízení zastaveno nebo skončilo-li se sproštěním neb udělením pouhé písemné výstrahy, může býti obnova řízení pravoplatně skončeného povolena na návrh kárného žalobce v neprospěch obviněného, avšak jen když vyjdou na jevo nové okolnosti nebo průkazy, které samy nebo v souvislosti s průkazy dříve vyšetřenými mohou odůvodniti usvědčení obviněného neb uložení vyššího trestu.

(3) Žádost za obnovu řízení jest podati u kárného výboru, který o věci jednal v I. stolici. Máli podle této žádosti býti řízení obnoveno ve prospěch obviněného, a má-li představený, u něhož je zřízen kárný výbor, důvodně za to, že obnova bude povolena, může povoliti, aby se s výkonem nebo s pokračováním ve výkonu konečného usnesení kárného výboru sečkalo, dokud nebude rozhodnuto o žádosti za obnovu. O žádosti za obnovu řízení rozhoduje odvolací kárný výbor. Shledá-li, že důvody žádosti jsou dostatečny nařídí obnovu řízení a určí kárný výbor, u něhož má býti nové řízení v I. stolici provedeno; povolí-li obnovu řízení ve prospěch obviněného, rozhodne též o tom; má-li se s výkonem nebo s pokračováním ve výkonu potvrzeného konečného usnesení sečkati, dokud nové konečné usnesení kárného výboru nenabude právní moci:

(4) Pro obnovené řízení platí tytéž zásady jako pro řízení před kárným výborem; po obnoveném řízení kárný výbor buď projeví souhlas s původním konečným usnesením kárného výboru neb učiní nové konečné usnesení.

(5) Byla-li obnova povolena ve prospěch obviněného, nemůže se v obnoveném řízení uložiti trest přísnější než v původním řízení.

(6) O tom, jak se konečné usnesení kárného výboru potvrzuj e, platí ustanovení § 23; o odvolání platí ustanovení § 24.

(7) Zastaví-li se řízení po povolené obnově, nebo j e-li četnický gážista v obnoveném řízení sproštěn neb odsouzen k trestu mírnějšímu, nahradí mu stát, co mu v důsledku původního rozhodnutí neprávem ušlo na služebních příjmech. Po smrti četnického gážisty přísluší nárok na náhradu také jeho pozůstalým, majícím právo na zaopatření, pokud jim ušla výživa, k níž byl obviněný povinen.

§ 30.

Mimořádná obnova.

(1) Konečné usnesení, i když bylo potvrzeno příslušným představeným, může býti ministrem vnitra zrušeno, když zkoumáním spisův o řízení vyjde na jevo, že řízení má podstatné vady. Bylo-li takto konečné usnesení zrušeno, vykoná se obnovené řízení před kárným výborem podle ustanovení § 29; v tomto řízení nemůže býti potrestán obviněný, který byl v původním řízení osvobozen; odsouzenému nemůže býti uložen trest přísnější než v řízení původním.

(2) Mimořádná obnova podle předcházejícího odstavce se povoluje z moci úřední.

§ 31.

Jak se doručuje obviněnému.

(1) V kárném řízení je doručení platno, stalo-li se obviněnému osobně nebo jeho obhájci, po případě jinému zmocněnci. Je-li pobyt obviněného neznámý, postačí, uloží-li se spis pro něho určený u velitele nebo přednosty velitelství či úřadu, který obviněného má v služební patrnosti.

(2) Veřejná výzva, aby se obviněný dostavil, není dovolena.

§ 32.

Opravné prostředky a lhůty.

(1) Opatření kárného výboru nemohou býti brána v odpor samostatným opravným prostředkem, nýbrž jen spolu s odvoláním proti konečnému usnesení kárného výboru podaným podle § 24. Tímto ustanovením není dotčeno právo, aby proti osobám, které jsou povolány spolupůsobiti v řízení před kárnými výbory, bylo učiněno oznámení nebo podána stížnost proto, že porušily své úřední a služební povinnosti.

(2) Lhůty, určené v § 24, odst. 1 a § 28, odst. 2 a 3, jsou neprodlužitelné. Počátek a běh kterékoli lhůty se nezdržuje nedělemi nebo státně uznanými svátky a památnými dny; připadne-li však konec lhůty na neděli nebo na některý ze zmíněných dnů, končí se lhůta teprve nejblíže následujícím pracovním dnem. Dny poštovní dopravy se do lhůty nepočítají.

(3) Obviněný může činiti podání též telegraficky.

§ 33.

Náklady řízení, kolky a poplatky.

O nákladech řízení, jakož i o osvobození od kolků a poplatků platí obdobně tytéž předpisy jako ve vojenském trestním soudním řízen.

Část III.

Odnětí četnické hodnosti, zrušení jmenování a přeložení do výslužby ve správním řízení.

§ 34.

Odnětí četnické hodnosti a zrušení jmenování ve správním řízení.

(1) Správním opatřením ministerstva vnitra může býti četnickému gážistovi odňata četnická hodnost, po případě zrušeno jeho jmenování:

a) uprchl-li do ciziny nebo nevrátil-li se z ní neodůvodněně a bylo-li z toho důvodu proti němu zahájeno soudní řízení trestní a nemůže-li toto řízení pro jeho nepřítomnost býti skončeno; nebo

b) vstoupil-li do cizích služeb vojenských bez předepsaného svolení; nebo

c) neplní-li četnický gážista mimo činnou službu v době, v níž nekoná, činné četnické služby, opětovně svých povinností, jež mu příslušné předpisy jako gážistovi mimo činnou službu ukládají, neb odmítne-li v téže době vůbec plniti povinnosti, jež mu příslušejí jako četnickému gážistovi mimo činnou službu; nebo konečně

d) bylo-li dodatečně zjištěno, že se četnický gážista dopustil ještě před svým jmenováním zločinu vůbec nebo přečinu či přestupku spáchaného z pohnutek nízkých nebo nečestných a byl-li proto soudem před svým jmenováním nebo po něm odsouzen nebo nedošlo-ti k zahájení trestního řízení soudního, po případě k odsouzení pro zločin spáchaný z pohnutek nízkých nebo nečestných jen proto, že tomu překážel důvod, který ruší trestnost nebo vylučuje stíhání. Nastalo-li odsouzení dříve, než vznikla republika Československá, lze tohoto opatření užíti jen tehdy, když by byla dána trestnost i podle zákonů československých, platných v době odnětí četnické hodnosti. Nebylo-li trestní řízení soudní zahájeno nebo nedošlo-li k odsouzení, lze tohoto opatření užíti jen na souhlasný návrh kárného výboru I. stolice a kárného výboru odvolacího.

(2) Četnický gážista, jemuž byla podle předcházejícího odstavce odňata četnická hodnost, nemá nároku na odpočivné příjmy; byl-li však již poživatelem četnických odpočivných příjmů, zůstanou mu tyto příjmy zachovány, jde-li o případ odstavce 1, písm. c).

(3) U četnických důstojníků na služebních místech systemisovaných v 5. a 4. platové stupnici lze v řízení správním četnickou hodnost odníti nebo jmenování zrušiti jen se souhlasem vlády, u četnických důstojníků na služebních místech systemisovaných v 3. a vyšší platové stupnici jen se souhlasem presidenta republiky.

§ 35.

Přeložení do výslužby ve správním řízení.

Má-li četnický gážista v činné službě neuspokojivou kvalifikaci po dobu 3 po sobě jdoucích roků od účinnosti tohoto zákona, přeloží jej ministerstvo vnitra z moci úřední do trvalé výslužby, a to s výslužným, má-li gážista na ně nárok, jinak s odbytným.

Část IV.

Umísťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy.

§ 36.

Nárok na vyhrazená služební místa.

Četničtí gážisté mimo služební třídy výkonné služby, kteří bez své úmyslné viny se stali trvale neschopnými k výkonné službě četnické, a to buď:

1. při výkonu služby a v bezprostřední souvislosti s ní nebo

2. jestliže vykazují nejméně 8 roků skutečné výkonné služby a mají nárok na četnické odpočivné příjmy, nepřevyšující v celku 12.000 Kč ročně,

jsou postaveni na roveň déle sloužícím poddůstojníkům co do nároku na propůjčení vyhrazených služebních míst, vypočtených v § 2, čís. I., písm. b) a čís. II. a III. zákona ze dne 8. dubna 1927, čís. 54 Sb. z. a n. o umísťování déle sloužících poddůstojníků.

Pravomoc, příslušející podle zmíněného zákona ministerstvu národní obrany, náleží, pokud jde o četnické gážisty, ministerstvu vnitra.

Místo hranice věkové, jejíž dosažením oprávněný déle sloužící poddůstojník pozbývá nároku na propůjčení vyhrazených služebních míst, nastává u četnického gážisty zánik nároku uplynutím doby 5 rokův od vydání průkazu.

Část V.

Všeobecná, ustanovení.

§ 37.

Četničtí gážisté mimo služební třídy.

Ustanovení tohoto zákona, jež se vztahují na četnické gážisty, platí i pro gážisty mimo služební třídy, není-li v tomto zákoně jinak ustanoveno.

§ 38.

Přísedící vojenských soudův.

Poklesky podle tohoto zákona, jichž se dopustil četnický gážista, vykonávaje činnost přísedícího vojenského soudu, lze stíhati podle tohoto zákona jen k oznámení předsedy nalézacího soudu vojenského.

§ 39.

Poměr tohoto zákona k jiným zákonům.

(1) Tam, kde jiné platné zákony se zmiňují o četnické disciplinární trestní pravomoci, disciplinárních přestupcích, disciplinárních trestech, disciplinárním řízení a vůbec o četnickém právu disciplinárním, platí ustanovení tohoto zákona a předpisy na jeho základě vydané.

(2) Beze změny zůstávají ustanovení o propuštění četníků na zkoušku pro nezpůsobilost k četnické službě podle § 22 čís. 1 zákona ze dne 14. dubna 1.920, č. 299 Sb. z. a n., o četnictvu.

(3) Dnem účinnosti tohoto zákona se zrušují všecka ustanovení, která jsou s ním v odporu; zejména také ustanovení poslední věty § 12 zákona č. 299/20 Sb. z. a n.

§ 40.

Ustanovení přechodná.

(1) Tento zákon se vztahuje i na poklesky, které byly spáchány před jeho účinností a nebyly dosud pravoplatně vyřízeny. Gážisté mimo služební třídy však jsou podrobení ustanovením II. části pouze pro ty poklesky kárné, kterých se dopustili teprve po účinnosti zákona; pro poklesky dříve spáchané se posuzují podle ustanovení dosud platných.

(2) Usnesení disciplinárních výborů (komisí), učiněná na základě řízení, které bylo vykonáno podle předpisů dosud platných, zůstávají v platnosti, pokud tato usnesení byla potvrzena do dne účinnosti tohoto zákona; obnova řízení se však posuzuje podle tohoto zákona.

§ 41.

Ustanovení závěrečná.

Tento zákon nabývá účinnosti tři měsíce po vyhlášení. Provede jej ministr vnitra v dohodě s ministry národní obrany, spravedlnosti a financí.

J. Malypetr v. r.,
předseda.

Otakar Nebuška v. r.,
zástupce sněm. tajemníka.

František Ježek v. r.,
zapisovatel.