Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

8. zasedání.

Tisk 951.

Úmluvou mezi Československou republikou a královstvím Maďarským dne 26. května 1928 uzavřenou vázány jsou pouze smluvní státy samy, nikoli však také jejich občané, jak to též vyslovil svého času nejvyšší správní soud. Proto podává vláda tento návrh zákona a to dle obdoby, jak to i smlouvou s Rakouskem ze dne 21. srpna 1925, č. 220 Sb. z. a n., ohledně téže materie byla již učinila, za účelem provedení úmluvy shora zmíněné, kterouž jsou pak též všichni čsl. občané vázáni.

Z té příčiny ustanovuje § 1 předlohy po způsobu dotyčného prováděcího zákona, týkajícího se úpravy téže materie s Rakouskem, s nímž jest osnova celkem shodná, zásadní všeobecný předpis, že právní pravidla ve smlouvě ze dne 26. května 1928 uvedená mají moc zákona a pojata do ní ještě další a podrobnější ustanovení, ježto úmluva sama odchyluje se často jak od platného práva hmotného i formálního, jehožto předpisy našimi platnými zákony kryty nejsou.

Osnova vypočítává v důvodech podrobně, o která ustanovení tu jde, a vytýká zejména též určitá opatření ve příčině zásad uspokojení čs. věřitelů zvláštního řízení před čs. zúčtovacím ústavem a postavení tohoto v řízení konkursním a vyrovnávacím, jakož i způsobu vyhlášky předpisů v příslušném řízení.

Novým a naprosto účelným jest zejména též ustanovení §u 4, do osnovy za tím účelem pojaté, by zabráněno bylo podloudnému soukromému vyrovnání stran, dle kteréhož čs. ústav zúčtovací; na něhož dle úmluvy přešly hypotekární pohledávky, žádati může za knihovní poznámku, že právo zástavní nesmí býti ani na jiného převedeno ani vymáháno beze svolení tohoto ústavu.

Další důležitá ustanovení spočívají v tom, že závazek umluveným zvláštním řízením právoplatně zjištěný zůstává nedotčen jak nuceným, tak i soudním vyrovnáním, že poplatky odúčtovacímu ústavu úmluvou přiznané požívají v konkursu a vyrovnávacím řízení téže priority jako útraty podstaty a že čs. zúčtovací ústav jest oprávněn vstoupiti do konkursního a vyrovnávacího řízení jménem maďarského věřitele, ve kterýchž má postavení s právem jednoho hlasu za každou pohledávku, a konečně, že v případě odporu proti uznání pohledávky náleží popírajícímu stejné postavení, jako by dlužník měl před konkursem.

Vzhledem k tomu doporučuje ústavněprávní výbor přijetí osnovy zákona (tisk 832) v celém obsahu s nepatrnou změnou stylistickou k § u 5, odst. 2. (§ 23, č. 1).

V Praze, dne 17. dubna 1929.

Dr Bohumil Baxa v. r.,
místopředseda.

Dr Luděk Krupka, v. r.,
zpravodaj.

V schôdzi rozpočtového výboru, konanej dňa 18. apríla 1929 konštatovalo sa, že predložený vládny návrh, tisk sen. 832 nezaťažuje štátnu pokladnicu priamo. Nanajvýš použitie pracovných síl štátnych úradníkov mohlo by sa považovať za obeť, prinášanú zo štátnych prostriedkov k záujmu urovnania súkromých dlžob a pohľadávok svojho obyvateľstva oproti dlžníkom a veritelom v Maďarsku.

Ináč výlohy tak osobné ako vecné budú sa hradiť z poplatkov, ktoré bude vyberať Čsl. zúčtovací ústav, v smysle § 3 zákona zo dňa 30. júna 1922, čís. 207 Sb. z. a n., o zpôsobu vyrovnávania pohľadávok a záväzkov, vzniklých v korunách rakúsko-uhorských medzi veriteľmi alebo dlužníkmi československými a cudzími.

Pojednávaný vládny návrh stanovietieto poplatky na 4 % zo zóstatkov, pripisovaných československým veriteľom.

Rozpočtový výbor sa pripojuje k schvalovaciemu usneseniu výboru ústavno-právneho, ktorým sa doporučuje slavnému senátu tento vládny návrh, tisk sen. 832, ku schváleniu. Taktiež berie rozpočtový výbor na vedomie korektúru stylistickej chyby v §e 5, odst. 2., kde za číslicu § 23 sa vsunuje: "č. 1".

V Prahe, dňa 18. apríla 1929.

Dr J. Karas v, r.,
předseda.

Frant. Zimák v. r.,
zpravodaj.

Úmluva mezi Československou republikou a královstvím Maďarským ze dne 26. května 1928 o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakouských a uherských, jejíž schválení doporučuje slavnému senátu zahraniční výbor zprávou k tisku č. 833, mění podstatně některá ustanovení platného práva soukromého, takže jest potřebí, aby úmluvě té zjednána byla platnost zákona, což děje se právě touto předlohou, jejíž § 1 prohlašuje právní pravidla obsažená v cit. úmluvě, pokud upravují látku vyhrazenou zákonodárství Čsl. republiky, za zákon.

Vedle toho obsahuje navržený zákon též některá ustanovení, jež s vnitrostátního hlediska jsou nutna k provedení úmluvy, jako na př. určení zúčtovací podstaty, z níž uspokojiti jest pohledávky čsl. věřitelů, zmocnění vlády, aby nařízením vydala podrobnější předpisy o uspokojení věřitelů, jež zásadně stane se způsobem poměrným, ustanovení o úhradě výloh řízení zúčtovacího, a to jak výloh Čsl. zúčtovacího ústavu, tak výloh vzniklých z účasti některých skupin zájemníků na zúčtovacím řízení a konečně ustanovení o právním postavení Čsl. zúčtovacího ústavu při nuceném nebo soudním vyrovnání.

Protože předloha jest provedením úmluvy, s níž zahraniční výbor vyslovil souhlas, nemá zahraniční výbor ani k prováděcímu zákonu námitek a doporučuje schválení této zákonné osnovy ve znění dole otištěném, a to se změnou navrženou výborem ústavně-právním, podle níž citovati jest v § 5, odst. 2., v předposledním řádku místo § 23 vyrovnávacího řádu lépe "§ 23, č. 1" vyrovnávacího řádu.

V Praze, dne 26. června 1929.

V. Donát v. r.,
předseda.

J. Lukeš v. r.,
zpravodaj.

ze dne...................................................................................1929,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Právní pravidla obsažená v úmluvě mezi Československou republikou a královstvím Maďarským ze dne 26. května 1928 o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakouských a uherských (nadále "úmluva"), pokud upravují látku vyhrazenou zákonodárství Československé republiky, mají moc zákona.

§ 2.

(1) Platy plynoucí podle úmluvy (§ 1) Československému zúčtovacímu ústavu (nadále "ústav") tvoří společnou zúčtovací podstatu. Této podstaty jest po úhradě výloh řízení použíti k uspokojení československých věřitelů.

(2) Vláda vydá nařízením podrobnější předpisy pro uspokojení věřitelů, jež zásadně stane se způsobem poměrným, přihlížejíc při tom podle potřeby ku zvláštní hospodářské povaze jednotlivých druhů pohledávek a jednotlivých skupin zájemníků, jichž může býti také použito jako výkonných činitelů ústavu.

(3) Na úhradu výloh řízení, a to jak výloh ústavu, tak výloh vzniklých z přibrání činitelů dotčených v odstavci 2. vybírá ústav poplatek podle § 3 zákona ze dne 30. června 1922, č. 207 Sb.. z. a n., o způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a cizími. Poplatek tento stanoví se na 4 % ze zůstatků připsaných československým věřitelům.

§ 3.

(1) V případech, kde úmluva (§ 1) vyhrazuje stranám rozklad k rozhodčí komisi nebo k rozhodčímu soudu, nemá místa stížnost podle § 4 zákona, č. 207/1922 Sb. z. a n.

(2) Podrobné předpisy o řízení před rozhodčími komisemi a rozhodčím soudem (čl. 13., odst. 5. a 6. úmluvy) uveřejněny budou ve Sbírce zákonů a nařízení vyhláškou ministrů, spravedlnosti, financí a zahraničních věcí.

§ 4.

U hypotekárních pohledávek, které podle čl. 11. úmluvy přešly na ústav, zažádá ústav pouhým podáním za poznámku v knihách veřejných, že právo zástavní za takovou pohledávku nesmí býti ani na jiného převedeno, ani zatíženo, ani vymazáno bez přivolení ústavu, jež musí míti náležitosti vkladní listiny. Soud poznámku povolí nezkoumaje, zda pohledávka přešla na ústav čili nic.

§ 5.

(1) Byl-li závazek podle této úmluvy pravoplatně zjištěn, zůstává nuceným vyrovnáním nebo soudním vyrovnáním vůči dlužníku nedotčen:

(2) Poplatky, které ústav jest oprávněn vybírati podle čl. 13., odst. 13. úmluvy (§ 1), jsou útratami podstaty podle § 46, č. 1 konkursního řádu (§ 49, č. 1-3, býv. uh. konkursního zákona) a v řízení vyrovnávacím přednostními pohledávkami podle §.23, č. 1. vyrovnávacího řádu (§ 31 býv. uh. vyrovnávacího řádu).

(3) Závazky československých dlužníků; které byly třeba jen jednou stranou přihlášeny nebo které byly pravoplatně zjištěny, může ústav přihlásiti v konkursním nebo soudním vyrovnávacím řízení. Ústav může do řízení kdykoliv vstoupiti za maďarského věřitele s účinkem, že od této doby jest sám jedině oprávněn o těchto pohledávkách právně jednati. Ústav má právní postavení věřitele, za něhož nastoupil, a patří mu za každou pohledávku jeden hlas. Ustanovení § 94 konkursního řádu a § 41, první věta, vyrovnávacího řádu o ústavu neplatí.

(4) Bude-li v konkursu popírána pravost pohledávky, kterou podle předchozího odstavce ústav zastupuje, bude ve všech případech na odpůrci, aby odpor uplatnil. Popření má jedině účinek, že popírajícímu (úpadci, správci podstaty, konkursnímu věřiteli) před zúčtovacími místy, před rozhodčí komisí (čl. 13., odst. 5., úmluvy) a před rozhodčím soudem (čl. 13., odst. 6., úmluvy) náleží ono místo, které by byl dlužník měl, kdyby konkurs nebyl býval vyhlášen.

(5) S platebními vyzváními a jinakými opatřeními ústavu jest nakládati podle § 110, odst. 2., konkursního řádu (§ 145, odst. 1. a 2., býv. uh. konkursního zákona).

§ 6.

Zákon tento nabývá účinnosti zároveň s úmluvou; provedou jej ministři financí, spravedlnosti a zahraničních věcí.