Poplatky ustanovené v čl. 3 zákona čís. 38 z r. 1922 Sb. z. a n. se mění takto:

1. Poplatky 6 Kč ustanovené v § 1 a/3 a v § 1 b/3 zvyšují se na 10 Kč,

2. poplatky v § 2 b) zvyšují se

pod č. 1 poplatek 2 Kč na 5 Kč, pod č. 2 poplatek 10 Kč na 15 Kč, poplatek za další půlhodinu jednání místo 4 Kč zvyšuje se na 8 Kč, a v případu č. 2 z 20 Kč na 30 Kč.

3. V § 1 písm. a) č. 1. slova "porotním soudem" nahrazují se slovy "kmetským soudem" a v § 4 písm. a) slova "porotnímu soudu" nahrazují se slovy "kmetskému soudu" (zákon č. 124/'1924 Sb. z. a n. ).

4. K § 14 zákona čl. XLIII z r. 1914 připojuje se tento odstavec druhý:

Témuž poplatku podléhají rozhodnutí soudu trestního, kterým přisouzeny byly v trestním řízení proti obžalovanému nároky soukromoprávní.

5. K § 15 zák. čl. XLIII z r. 1914 připojuje se tento odstavec druhý:

Témuž poplatku podléhají rozhodnutí soudu trestního, kterým přisouzeny byly v trestním řízení proti obžalovanému nároky soukromoprávní.

Z knihovní poznámky pořadí pro zadlužení zavádí se a to i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus poplatek za zápis poznámky 1/4 % z hodnoty bez příslušenství (úroků a vedlejších závazků).

Tento poplatek započte se při dodatečném zápisu zástavního práva, žádá-li se zaň dříve než byla poznámka vymazána.

Výpisy z pozemkových knih na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jež se vydávají straně na její žádost, podléhají poplatku z každého archu 12 Kč.

Výpisy a vysvědčení z obchodních rejstříků, jež se vydávají straně na její žádost, podléhají, a to i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus poplatku 12 Kč z každého archu.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení. Účinnost ustanovení článku I., § 2, odst. 9. a článku II., § 2, vztahuje se zpětně k 1. lednu 1926.

(2) Provedení zákona ukládá se ministrům spravedlnosti a financí.

Základní služné.

Vláda se vyzývá, aby na počátku podzimního zasedání předložila Národnímu shromáždění návrh zákona, jímž se zvyšuje počet systemisovaných míst a přiměřeně dnešním poměrům zlepšují platy kancelářského personálu soudního.

Iniciativním výborem byly výše uvedené návrhy přikázány výborům,ústavně-právnímu a rozpočtovému k projednání a k podání zprávy. Výbor ústavně právní zvolil za zpravodaje senátora dra Bohumila Baxu a podvýbor složený kromě zpravodaje ze senátorů dra Krupky, dra Havelky, dra Soukupa, Lukeše, dra Procházky, dra Krouského, dra Krčméryho, Stolberga, dra Hellera a Friedricha. Podvýbor vypracoval na základě výše uvedených návrhů zprávu pro ústavně právní výbor, kterou tento výbor s nepatrnými změnami také přijal.

Zákonodárství našeho státu, pokud upravuje platové a služební poměry státních zaměstnanců, dopouští se nezřídka jedné chyby: nešetří náležitě tak zv. nabytých práv. Kdežto v některých státech přímo ústava prohlašuje nabytá práva státních zaměstnanců za neporušitelná (v Německu § 129 ústavy), nejsou v naší republice tato nabytá práva dostatečně chráněna: zákon pozdější mnohdy bez jakékoli náhrady odnímá práva nabytá zákonem dřívějším; a nejde tu jen o nabytá práva jedinců, nýbrž i o nabytá práva jednotlivých kategorií státních zaměstnanců.

Typem zákona, který ruší nabytá práva nejen státních zaměstnanců jako jedinců, nýbrž i celých kategorií státních zaměstnanců, jest platový zákon čís. 103/1926.

Není zde na místě vypočítávati všechny křivdy a nesrovnalostí spáchané po této stránce platovým zákonem - zpravodaj bude míti příležitost učiniti tak obšírněji při projednávání návrhu zákona tisk 884 účelem tohoto návrhu jest odčiniti křivdy a nesrovnalosti spáchané na stavu soudcovském. Zhoršení soudcovských platů novým soudcovským zákonem byl si senát vědom již při projednávání tohoto zákona a proto se usnesl na resolucích, ve kterých poukazuje na toto zhoršení, žádal, aby vláda při převodu do nových platů a při systemisaci nesrovnalosti nastavší napravila, než budou platové i jiné poměry soudců upraveny podle §u 97 ústav. listiny definitivně. Z toho však vláda neučinila ničeho, a obavy nejen o soudcovský stav, ale i o soudnictví samo v naší republice, které vedly senát k přijetí výše uvedených resolucí, se bohužel splnily naprosto.

Hmotné postavení soudců podle platového zákona a důsledkem systemisace soudcovských míst jest málo záviděníhodné. Vymoženosti soudcovského stavu ještě z dob bývalého Rakouska (jedna třetina míst přednostů okresních soudů v VII. plat. stupnici, část radů u sborového soudu I. instance v VI. a u sborového soudu II. instance v V. platové stupnici atd.) a v republice důsledkem zákona čís. 290/1924 (t. zv. lex Dolanský) byly platovým zákonem prostě vzaty.

Podle hodnostních tříd, na něž byly podle §u 152 platového zákona převedeny dnešní stupnice funkčního služného, bylo systemisováno:

Největší zhoršení nastalo platovým zákonem u starších soudců u okresních a krajských soudů v bývalé VI..a V. hodnostní třídě.

Velká většina soudců nemá valného funkčního přídavku a z celého počtu soudců a státních zástupců je takovýchto soudců plných 63 % a slouží většinou u okresních soudů. U krajských soudů s funkčním služným VI. platové stupnice slouží 28 %, takže úhrnem 91 % všech soudců dostává funkční služné nejnižších dvou tříd a jen 9 % těch soudců vůbec může dosáhnouti platů vyšších. Déle sloužící soudcové byli nad to poškozeni převodem do nových platů. Třebas měli již V. hodnostní třídu, rovnající se V. a IV. stupnici funkčního služného, byli posunuti zpět do nové VI. platové stupnice. Vyrovnávací příplatky do pense nejsou započitatelné a při tak zvaném povýšení se ztravují, čili povýšení vůbec nenastane. Přednostové okresních soudů do tří oddělení přišli o přídavek přednostenský, který u jiných kategorií státních zaměstnanců zůstal.

Státní zástupcové při zvláště obtížné a nepříjemné službě byli platovým zákonem připraveni o přídavky státního zastupitelství, které mají od roku 1873.

Platový zákon nevzal nijaký zřetel na to, že první podmínkou neodvislosti soudcovské ústavou zaručené jest hmotné zabezpečení soudce, nevzal v úvahu, že proti ostatním státním zaměstnancům mají soudcové důsledkem syndikátního ručení zvýšenou odpovědnost, nepřihlédl k ústavnímu zákazu vedlejšího zaměstnání a tudíž i vedlejších příjmů a nepovšimnul si ani toho že soudce má s výkonem svého povolání značné výlohy opatřováním drahých děl, odborných časopisů, zákoníků a judikatury.

Tyto nepříznivé platové poměry způsobené platovým zákonem, nevyhovující systemisace míst soudcovských, namáhavá služba soudcovská a k tomu ještě silné stoupnutí agendy soudní (u některých soudů a státních zastupitelstev až trojnásobné) mají v zápětí, že nastává čím dále tím větší vyčerpání soudců a státních zástupců a tím také čím dále tím větší obava před zmenšenou jejich výkonností; že tím j e ztížena i možnost domoci se rychle práva, jest samozřejmé. Skutečnosti ty mají však dále v zápětí, že služba soudcovská jest málo lákavá, pro dorost právnický; poměrně velmi málo právníků se hlásí do služby soudcovské a z těch ještě mnozí seznavše z vlastní zkušenosti neutěšené poměry soudcovské při nejbližší příležitosti, zejména po soudcovské zkoušce, službu soudcovskou opouštějí. Důsledek toho jest, že řady soudců odcházejících do výslužby nejsou dostatečně vyplňovány právnickým dorostem a že v místech soudcovských povstávají velmi citelné mezery. Na doklad toho lze uvésti stav míst soudců a státních zástupců za r. 1928. Systemisováno jest soudcovských míst a státních zástupců:

Chybí tedy 288 soudců a státních zástupců, t. j. 12 % systemisovaného stavu.

Za takovéhoto stavu věci, ježto agenda soudní neustále stoupající musí býti zdolána, dostavuje se přetížení soudců. V bývalém Rakousku počítalo se za maximum výkonnosti jednoho soudce 1800, později 2000 bodů. V Československé republice počítalo se dosud za normál 2500 bodů, což znamená pro velmi pilného soudce 7-8 hodinovou pracovní dobu. Téměř u všech soudů jest tato míra překračována, a pravidlem se stává 3000 bodů, což znamená pracovní. dobu 9-10 hodinovou mimo nutné studium odborných knih.

Toto přetížení soudců musí míti však a ve skutečnosti také má svou konečnou hranici: soudcové nejsou prostě s to, aby všechny věci včas zpracovali a vyřídili. Vznikají značné průtahy v konání spravedlnosti, celé soudnictví naše se dostává do krise tak vážné, že to poškozuje i dobré jméno naší republiky za hranicemi. Nemá-li dojíti k úplnému rozvratu v soudnictví, jest třeba nápravy, a to nápravy rychlé a vydatné.

Náprava ta jest možna jednak tím, že, se soudům uleví; to se může státi tím, že se soudům odejmou úkony, které nenáležejí k činnosti specificky soudcovské, nikoli však tím, že se část agendy příslušející dosud sborovým soudům přenese na soudy okresní. Jednak jest možna náprava tak, že se odstraněním křivd spáchaných platovým zákonem na soudcích hmotné postavení soudců zlepší a tím služba soudcovská učiní přijatelná a lákavou pro právnický dorost; tu bude pak také lze odstraniti dosavadní snížení čekatelské lhůty až i na 2 léta; poněvadž snížení toto, podle dosavadních zkušeností pro soudnictví samo nijakých úspěchů nepřineslo.

Ústavně-právní výbor volí prozatím cestu druhou: napravuje zhoršení a nesrovnalosti způsobené platovým zákonem pro soudce a statní zástupce.

Návrh, který se senátu k přijetí předkládá, činí tak v článcích I.-III. V jednotlivostech sluší zvláště uvésti: Zvyšuje se adjutum a stanoví pro všechny skupiny měst jednotně. Zvyšuje se služné prvních předsedů nejvyššího soudu a nejvyššího správního soudu. Zvyšuje se základní služné soudců tak, že počáteční služné činí ročně 20.000 Kč a stoupá devětkrát vždy po třech letech o 10 % počátečního služného. Rovněž se zvyšuje funkční služné počínajíc II. stupnicí. Zde zvláště dlužno připomenouti: Návrh zařazuje 1/3 soudců krajského soudu do V. platové stupnice a oceňuje také lépe práci přednostů okresních soudů, aby byla aspoň poněkud úměrná ostatním rovnocenným úředníkům jiných kategorií v dotčených místech působících. Toto zařazení vyhovuje také stavu v r. 1914, kdy tito soudcové jednou třetinou dosahovali platu soudců u vrchního zemského soudu. Tím také pominou naprosto neoprávněné vyrovnávací přídavky a bude soudce VI. stupnice funkčního služného učiněn rovnocenným s vysokoškoláky stejného vzdělání, kteří dosahují III. platové stupnice služného, pro ně stanoveného.

Na základě dnešní systemisace lze právem za to míti, že pro převážnou většinu soudců budou krajské soudy konečným stupněm jejich činnosti. Platový zákon však nikoli správně činí veliký rozdíl mezi krajskými soudy a vrchními zemskými soudy. Toto veliké rozpětí funkčního služného není ničím odůvodněno, zejména nikoli rozdílným významem obou těchto soudů, tím méně množstvím vykonané práce. Návrh snaží se tudíž toto neudržitelné odstupňování odstraniti a případný přechod z jedné stupnice funkčního služného do druhé umožniti. Jinak vyplývá zařazení do jednotlivých stupňů funkčního služného z důležitosti a obtížnosti služby dotčených soudců.

Platovým zákonem nebyla náležitě hodnocena služba státních zástupců, generálního prokurátora nevyjímajíc. Jest jistě spravedlivé, aby generální prokurátor jako správce a ochránce spravedlnosti v oboru trestním pro celé území republiky byl zařazen do I. stupnice funkčního služného. Bylo by zneuznáním jeho činnosti a jeho postavení, kdyby měl býti zařazen do nižší stupnice než president vrchního zemského soudu, jehož činnost po výtce správní se vztahuje jen asi na jednu čtvrtinu republiky.

Vrchní prokurátor před platovou úpravou se mohl dostati a také se dostal až do IV. hodnostní třídy, která jest úměrná II. stupnici funkčního služného; jest proto slušné a spravedlivé, aby byl také do této stupnice zařazen.

Zástupce generálního prokurátora má stejně obtížné a stejně významné postavení jako senátní president nejvyššího soudu; proto jest také oba stejně honorovati.

Prokurátoři mohli před úpravou platovou již dříve dosáhnouti téže hodnostní třídy jako presidenti dotčených krajských soudů a jest proto spravedlivé, aby byli na roveň postaveni přednostům krajských soudů, jak již také sám lex Dolanský učinil.

Správní agenda jest sice u presidentů krajských soudů obsáhlejší než u prokurátora, avšak při centralisaci státních zastupitelství jest opět služba prokurátora osobně více odpovědná, poněvadž nese odpovědnost za veškerá vyřízení, jdoucí ze státního zastupitelství.

Státní zástupcové, pokud nebyli přednosty, byli vždy na roveň postaveni radům krajských soudů a měli kromě toho do úpravy platové zákonem zvaným lex Dolanský od zavedení trestního řádu tedy již od roku 1873 mimořádné přídavky, jako ekvivalent za intervence při porotách, že neměli žádných komisí a podobně. Jest proto spravedlivý požadavek, aby jako u radů krajského soudu, jedna třetina jich byla zařazena do V. stupnice funkčního služného.

Navrhované zlepšení platů soudců a státních zástupců bude vyžadovati nákladu okrouhle 36,000.000 Kč. Bylo tudíž nutno pro tento náklad opatřiti také náležitou úhradu. To se děje v článcích IV-X tohoto návrhu zvýšením soudních a jiných poplatků při soudech.

Soudní poplatky byly zvýšeny zákonem z 25. ledna 1922 č. 38 Sb. zák. a nař., avšak toto zvýšení nedosahuje ani v celku ani v jednotlivých částech výše mimosoudních poplatků upravených zákonem č. 54 z r. 1925.

Navrhované zvýšení, jímž má býti zaopatřena dodatečná úhrada nově upravených soudcovských platů týká se pouze některých oborů soudní agendy a uplatňuje především zásadu, aby nebyli postiženi lidé sociálně slabší. Proto i zvýšení navrhované ponejvíce počíná až od obnosu 10.000 Kč.

Větší zpoplatnění je nejvíce odůvodněno při věcech tabulárních, kde jednotlivce a to sociálně silnější postihuje jen málokdy resp. za okolností, kdy tyto zvýšené poplatky nemají tíživého významu. Při tomto zvýšení provedeno bylo již dávno žádoucí větší odstupňování dle výše obnosů. Zejména tak zpoplatněny více t. zv. poznámky pořadí pro zadlužení kde dosud byl jednotný poplatek 6 Kč bez ohledu na výši. Proto také při úvěrních operacích právě při velkých obnosech se této poznámky přímo zneužívalo, aby se ušetřilo na různých poplatcích a stát tak ročně přichází o velké obnosy, jež aspoň částečně novým poplatkem se zachycují, aniž by s druhé strany nastala obava; že, používání těchto poznámek přestane neb se zmenší neb přivodí pokles jiných příjmů státních.

Také bylo nutno zvýšiti poplatek za knihovní výtahy, jakož i za výpise a vysvědčení z obchodního rejstříku dnes naprosto nepřiměřený a nízký.

Zvýšení poplatkové v oboru práva obchodního vztahuje se ponejvíce na různé formy společností; středních a malých obchodníků se vůbec netýká.

Patrným nedopatřením nebyl změněn ani cís. nař. z 28. srpna 1916 č. 281 ř. ž: ani později, respektive nebyl valorisován poplatek 1 K určený v poznámce 2. zákona z 24. února 1905 č. 32 ř. z. z takových podání, jež obsahuj í změny a dodatky již zapsaných firem, které obsahují překlad firmy a pod. Osnova přiměřeným zvýšením toto nedopatření odstraňuje.

Konečně zvýšení v oboru práva trestního týká se jen případů soukromožalobních, kterými jsou soudy velice a často zbytečně zatěžovány, je celkem velmi malé, ježto finančního efektu se dá spíše docíliti velikým úhrnným množstvím těchto případů v celé republice.

Jako novum zavedený poplatek při stanovení soukromoprávních nároků trestním rozsudkem je plně odůvodněn; ježto tímto ponejvíce rychlejším postupem než cestou práva civilního získává oprávněný exekučního titulu.

Co se týká zvýšení poplatků na Slovensku a Podkarpatské Rusi, provedeno toto analogicky k historickým zemím:

Výnos zvýšených: poplatků činiti bude více než 40,000.000 Kč; takže náklad na zlepšení výše uvedených platů bude více než kryt.

Ústavně-právní výbor v závěru zdůrazňuje, že v tomto návrhu nejde v podstatě o úpravu platů soudců a státních zástupců; nýbrž o nápravu křivd a nesrovnalostí spáchaných na soudcích a státních zástupcích platovým zákonem. Tyto křivdy nebyl však spáchány jen na soudcích a státních zástupcích, nýbrž i na ostatních kategoriích zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním. Příkladmo, poněvadž křivda ta jest nejkřiklavější, lze uvésti vysokoškolské profesory. Ti byli platovým zákonem připraveni o nabyté právo získané zákonem čís. 78/1919 (§ 2), tím vlastně degradováni a platy jejich proti platům vysokoškolských profesorů v jiných státech byly vyměřeny tak nízko, že jest to kulturního státu až nedůstojné. Důsledek toho jest ovšem také již patrný. Celé řady stolic na vysokých školách jsou neobsazeny, poněvadž není schopných kandidátů. A nelze se nadíti, že tu tak brzo budou schopní kandidáti, poněvadž při vysokých požadavcích vědeckých, které se na učitele vysokoškolské kladou - a požadavky ty nelze zmírniti, nemají-li vysoké školy ztratiti svou vědeckou úroveň a klesnouti na úroveň jakýchsi akademií, určených (jen) k tomu, aby dodávaly zaměstnance pro veřejný a soukromý život ve státě - a při nepatrných platech vysokoškolských profesorů nebude schopným a vědecky založeným lidem za to státi usilovati o dráhu akademickou, když za svou schopnost a zdatnost mohou býti v jiných odvětvích služby veřejné nebo soukromé nepoměrně lépe honorováni, aniž by byly na ně kladeny tak vysoké vědecké požadavky. U vysokých škol začíná důsledkem toho pozvolna krise.

Latentní krise jest také v oboru finančním, čímž stát přichází ročně o těžké peníze, atd.

Tohoto nepříznivého platového postavení ostatních zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním způsobeného platovými zákonem jest si senát vědom a ústavně-právní výbor právě projednává návrh, kterým se mají odstraniti křivdy a nesrovnalosti, spáchané platovým zákonem na těchto zaměstnancích (tisk 884). A dlužno doložiti, že se senát neuzavírá tomu, aby napravil křivdy a nesrovnalosti spáchané platovým zákonem i na ostatních kategoriích státního zaměstnanectva; jsa sobě vědom skutečnosti, že veřejná správa může býti jen tehdy v plném pořádku, jsou-li veřejní zaměstnanci hmotně zabezpečeni a věnují-li se svému úřadu s plnými silami a s plnou láskou:

Ústavně-právní výbor doporučuje plné schůzi senátu k přijetí osnovu zákona shora otištěnou s připojenou resolucí.

V Praze, dne 26. června 1929.

Dr. Fr. Soukup v. r.,
místopředseda.

Dr. Bohumil Baxa v. r.,
zpravodaj.

Rozpočtový výbor jednal dne 26. června 1929 o iniciativních návrzích č. t. 575, 745, 746, 747 a 829 na změnu platového zákona ze dne 24. června. 1926, č. 103 Sb. z. a n., jakož i o návrhu ústavně-právního výboru, který vypracoval na základě shora uvedených iniciativních návrhů jednotnou osnovu zákona, stanoví změnu svrchu citovaného platového zákona, jakož i úhradu potřebného nákladu.

Změny platového zákona, jak na nich usnesl se výbor ústavně-právní, nachází co do potřebného vyššího nákladu na osobních výdajích resortu ministerstva spravedlnosti, resp. Nejvyššího správního soudu, ve výši do 40,000.000 Kč plné úhrady v navrženém zvýšení soudních poplatků ve výši nejméně 40,000.000 Kč, dále interkalariemi, jakož i odpadnutím dosavadních remunerací, vyrovnávacích a osobních přídavků, všech těchto dalších pramenů úhradových nejméně ve výši 6,000.000 Kč.

Jelikož navrženou úhradou a shora uvedenými úsporami resortními kryt jest potřebný náklad, doporučuje rozpočtový výbor, který jinak připojuje se k návrhu výboru ústavně-právního, aby senát přijal osnovu zákona za své usnesení tak, jak ji navrhuje výbor ústavně-právní. Dále doporučuje rozpočtový výbor k schválení resoluci shora otištěnou.

V Praze, dne 26. června 1929.

Dr. J. Karas v. r.,
předseda.

Dr. Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.