Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Špatný, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Taub.

Zapisovatelé: Marek, Pik.

151 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři dr Beneš, dr Czech, inž. Dostálek, dr Franke, dr Matoušek, dr Meissner, dr Spina, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 13. schůzi posl. sněmovny.

Dovolené dal jsem na dnešní schůzi posl. Polívkovi, dr Dolanskému, dr Bukovi a Chobotovi; na dnešní a zítřejší schůzi posl. Geyerovi, Hodinovi - vesměs pro neodkladné záležitosti; do 5. února posl. Windirschovi, Zierhutovi pro cestu do ciziny a posl. Bečákovi pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvili se posl. dr Mederly, dr Reisz, Bezděk.

Došla oznámení o změnách ve výborech.

Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Chloupka za posl. Bistřického; klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. dr Macka za posl. Seidla, posl. V. Beneše za posl. Fr. Svobodu, posl. Husnaje za posl. Chalupu; klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické dne 1. února 1930 posl. dr Patejdla za posl. Slavíčka, dne 3. února 1930 posl. Slavíčka za posl. dr Patejdla; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Jurana za posl. J. Svobodu, posl. Kopeckého za posl. Štětku; klub poslanců "Bund der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. dr Peterse za posl. dr Kafku; klub poslanců "Deutsche christlich-soz. Volkspartei" posl. dr Petersilku za posl. dr Mayr-Hartinga; klub poslancov krajinskej kresťanskej socialnej strany posl. Dobránského za posl. dr Jabloniczkého; klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" posl. Simma za posl. Krebse.

Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. Štětku za posl. Śliwku.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. Koudelky ministru veř. prací o některých silničních úpravách (č. D 87-III),

posl. dr Daňka a druhů ministru spravedlnosti o přetíženosti exekučního oddělení u okr. soudu Brno-město a z toho ohrožení veřejných zájmů (č. D 88-III),

posl. Polívku ministru školstva a nár. osvety vo veci poslovenčenej učebnice čsl. vlastivedy od dr St. Nikolaua, dr B. Baxu, dr J. Stockého profesorom Michalom Ondrušom (č. D 86-III).

Předseda: Došly odpovědi na dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Odpovědi:

min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Sladkého o výstavbě nové budovy pro nádražní poštovní a telegrafní úřad II. ve Frýdku (č. D 2-III);

min. železnic na dotazy:

posl. dr Holotu:

o priznaní železničnej a palivovej výhody býv. železničnímu robotníkovi Juraju Együdovi (č. D 29-III),

o priznaní vdovskej pensie vdove po Vincentovi Czakó (č. D 30-III),

posl. dr Patejdla o zadání bytu K. Melicharovi, železnič. zaměstnanci v Bratislavě (č. D 46-III).

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

189. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za souhlas s trest. stíháním posl. dr Labaje.

190. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za souhlas s trest. stíháním posl. Hrušovského.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

79. Interpelace:

I. posl. Krebse, inž. Junga, Kaspera a druhů min. soc. péče o zvýšení příjmů přestárlým podle zákona o státních starobních podporách z 21. března 1929, č. 43 Sb. z. a n.,

II. posl. Köhlera, Krebse, Simma a druhů min. soc. péče o vydání novely k zákonu o svátcích,

III. posl. Schuberta, inž. Junga, Stenzla a druhů vládě o přidělování lesů stát. pozemkovým úřadem,

IV. posl. Geyera, Simma a druhů min. školství a nár. osvěty, aby učitelům na německých menšinových školách byly vypláceny vánoční remunerace ze správních přebytků,

V. posl. Horpynky a druhů min. obchodu o sbírce inserátů "Trh Československý",

VI. posl. Krebse a druhů min. vnitra, že četnický strážmistr Čuda ve Štětí jedná protizákonně a šikanuje,

VII. posl. Krebse a druhů min. vnitra o odsouzení mnoha obecních starostů na základě nesprávného výkladu §u 3 zákona č. 65/1925 Sb. z. a n.,

VIII. posl. Gottwalda, dr Sterna a soudr. min. zahraničí o imperialistické politice Československa a přípravě válečného útoku proti Sovětskému Svazu, o připojení se Československa k diplomatické intervenci imperialistických velmocí ve věci mandžurského konfliktu a o neuznání SSSR de jure,

IX. posl. Śliwky, Zápotockého a soudr. min. nár. obrany o sebevraždě vojína Fr. Špetíka od 32. letky 1. leteckého pluku v Chebu,

X. posl. Jurana, Barši a soudr. min. železnic o poměrech na čsl. drahách,

XI. posl. dr Schollicha a druhů min. vnitra o provádění příštího soupisu lidu,

XII. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o úplně neodůvodněném zákazu konati okr. tělocvičnou slavnost 4. okresu hornochebské tělocvičné župy v Jáchymově,

XIII. posl. Köhlera a druhů min. soc. péče o mezistátním vyjednávání v oboru pensijního pojištění a poskytování státních příspěvků v případech vzájemnosti také cizincům,

XIV. posl. Köhlera a druhů min. soc. péče o vydání zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců,

XV. posl. Simma a druhů min. školství a nár. osvěty o nepatřičných událostech při otevírání českých menšinových škol,

XVI. posl. inž. Kalliny a druhů min. soc. péče o jmenování do orgánů západočeských okr. nemocenských pojišťoven, příčícím se zákonným ustanovením, se zvláštním zřetelem na nešvary v Kraslicích,

XVII. posl. Kaspera, Krebse a druhů min. soc. péče, aby byly konečně vypsány volby do nemocenských pojišťoven,

XVIII. posl. Zajička a druhů min. školství a nár. osvěty o zřízení české menšinové školy občanské v Lubnici,

XIX. posl. Schuberta a druhů min. financí o zrušení zákona o obecních financích ze dne 15. června 1927, č. 77,

XX. posl. dr Sterna, Hrušky a soudr. min. pro věci zahraniční o zamýšlené účasti na americkém vměšování do sovětských věcí.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány odpovědi.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

133. Odpověď vlády na interpelaci posl. inž. Junga a druhů o nové úpravě právních a hmotných poměrů státních pensistů a zaměstnanců jim na roveň postavených podle požadovaného zrovnoprávnění jejich požitků (tisk 31).

151. Odpověď ministra školstva a nár. osvety na interpeláciu posl. Siváka a druhov o úprave odpočivných a zaopatrujúcich platov niektorých neštátnych zamestnancov vo verejnej službe školskej na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi a pozostalých po nich (tisk 21).

153. Odpověď ministra vnitra a ministra školství a nár. osvěty na interpelaci posl. Stříbrného, dr Perglera, Gajdy a druhů o odpovědi, kterou dal sekční šéf dr Polák za ministerstvo vnitra studentské deputaci o událostech 21. listopadu 1929 (tisk 20).

164. Odpověď vlády na interpelaci posl. Suroviaka a druhů o pronájmu nosičské služby v obvodě košického ředitelství stát. železnic (tisk 38).

165. Odpověď vlády na interpelaci posl. Simma a druhů, že v zimě 1929/30 dlužno zříditi stravování potřebných dětí (tisk 30).

194. Odpověď ministra zahraničních věcí na interpelaci posl. Stříbrného, dr Perglera, Gajdy a druhů o poplatku, žádaném na Československu za osvobození, jakož i o stavu jednání stran placení dluhu za vydržování našich zahraničních armád ve Francii a Italii a konečně o odškodném, požadovaném zahraničními maďarskými velkostatkáři za vyvlastněné pozemky v rámci pozemkové reformy (tisk 19).

Počátkem schůze byl tiskem rozdán Zápis o 11. schůzi posl. sněmovny, proti němuž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

141. Návrh posl. Chalupníka, Kleina a soudr. na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb. z. a n., o zubním lékařství a zubní technice.

143. Návrh posl. Krebse a druhů na zřízení poradního sboru pro stavební živnosti k potírání bytové nouze a k podporování stavitelského a pomníkového umění.

152. Návrh posl. dr Mayr-Hartinga a druhů na zavedení hospodářských prémií pro tabákové dělnictvo.

155. Návrh posl. Bergmanna, Tučného, B. Procházky, Pechmanové a druhů na změnu zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (Platový zákon).

156. Návrh posl. Bergmanna, Sladkého, Tučného a druhů na změnu zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (Učitelský zákon).

158. Návrh posl. Chalupníka a soudr. na převzetí místní soukromé dráhy Frýdlant-Bílá do státní správy.

170. Návrh posl. Petrovického a druhů na vydání zákona, kterým se veřejný provoz kinematografů prohlašuje za živnost koncesovanou ve smyslu živnostenského řádu (zákona).

Předseda: Přikazuj i výborům ústavně-právnímu, zahraničnímu a rozpočtovému:

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

177. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva mezi Československou republikou a královstvím Maďarským o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakouských a uherských, podepsaná v Budapešti dne 26. května 1928 a závěrečný zápis k této úmluvě.

178. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé 1. Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě pensí zemských, obecních a okresních, sjednaná ve Vídni dne 30. listopadu 1923 a 2. Dodatečná úmluva mezi Československou republikou a republikou Rakouskou k úmluvě pod 1. uvedené, podepsaná ve Vídni dne 3. února 1929.

179. Vládní návrh zákona, kterým se provádí úmluva mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem ze dne 30. listopadu 1923 a dodatečná úmluva mezi Československem a Rakouskem ze dne 3. února 1929 o úpravě pensí zemských, obecních a okresních.

Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Žádosti:

kraj. soudu v Č. Lípě ze dne 23. ledna 1930, č. Tk 50/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Hadka pro přečin shluknutí podle §§ 283, 284 tr. z. a přestupek podle §u 312 tr. z. (č. J 148-III),

okr. soudu v Užhorodě ze dne 14. ledna 1930, č. Nt 81/29, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 25. ledna 1930, č. 982/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Hokky pro přečin utrhání na cti podle §u 1 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 149-III),

okr. soudu v Užhorodě ze dne 14. ledna 1930, č. T 1695/29, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 25. ledna 1930, č. 981/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Hokky pro přečin urážky na cti podle §u 2 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 150-III),

kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 22. ledna 1930, č. Nt XIV 1/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 151-III),

kraj. soudu ve Znojmě ze dne 14. ledna 1930, č. Nt VI 124/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Zajička pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 488, 491, 493 tr. z. a §u 1 zákona ze dne 30. května 1924, č. 124 Sb. z. a n. (č. J 152-III),

kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 21. ledna 1930, č. Nt XIV 38/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro přečin podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky a přestupek podle §§ 3 a 19 zákona, č. 135 ř. z. z roku 1867 (č. J 153-III),

kraj. soudu v Prešově ze dne 3. ledna 1930, č. Nt 499/29, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 29. ledna 1930, č. 1098/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Steinera pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 154-III),

okr. soudu v Košicích ze dne 20. ledna 1930, č. T VIII 756/29, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 29. ledna 1930, č. 1044/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Ščereckého pro přečin podle §u 20 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 155-III).

Předseda: Odvolána byla žádost imunitní.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Okr. soud v Třeboni přípisem ze dne 30. ledna 1930, č. Nt 86/28, odvolal žádost ze dne 26. září 1928, za souhlas s trest. stíháním posl. Bradáče pro přestupek podle §u 335, resp. §u 431 tr. z. (č. J 15-III, presid. sdělení 3. schůze).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Rozprava o prohlášení ministra zahraničních věcí.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 60 minutami.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Navržená lhůta jest přijata.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Kurťak, inž. Kallina, dr Szüllö, dr Pergler, dr Luschka, Knirsch, Gottwald; na straně "pro" pp. posl. dr Winter, Pohl, Světlík, Hrušovský, dr Hajn, dr Štefánek, dr Kafka, inž. Nečas.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníkovi na straně "proti", panu posl. Kurťakovi.

Posl. Kurťak (rusky): Slavná sněmovno! Prohlášení pana ministra věcí zahraničních nemůže uspokojiti zvláště obyvatelstva Podkarpatské Rusi, které nejdéle strádalo a utrpělo nejvíce škod za světové války a které podle rozhodnutí mezinárodní konference v Haagu za souhlasu vlády Československé republiky jest povinno nésti ohromná břemena, miliardové dluhy za tak zvané osvobození a za ohromné válečné škody, způsobené mu nejen válkou, nýbrž i rumunskou okupací, za něž nedostane náhrady.

V Haagu zapomněli na reparace škod Podkarpatské Rusi, této nejchudší části naší republiky. Pan ministr věcí zahraničních dobře ví, že za války ubozí podkarpatští Rusíni snášeli všechny těžkosti války, neboť naše ruská země od Jasiny do Popradu byla jevištěm válečných události. Úroda a dobytek našich zemědělců byl bez náhrady zrekvirován, granáty byly rozbity chyše, školy, kostely našeho lidu, četní z Rusínů byli za rusofilství vězněni, internováni, mnozí dokonce popraveni.

Po převratu rumunské vojsko obsadilo větší část Podkarpatské Rusi, rumunské úřady pod vojenskou diktaturou sebraly daně, uložily obyvatelstvu kontribuce, zrekvirovaly ještě zbývající dobytek, dovolily vojsku svobodně loupiti, a konec konců nevrátily nic, obyvatelstvo náhrady na škody nedostalo - spisy leží v zemském úřadě již 10 let - naopak Rumunsko obsadilo ruské město Marmarošskou Sihoť a jeho ruské okolí, a hranice proti Rumunsku byly ustanoveny tak, že větší množství půdy ruských obcí a československých občanů zůstalo v rukou Rumunů.

Karpatoruský lid a vůbec obyvatelstvo Podkarpatské Rusi chce věděti, jaká opatření učinil nebo chce učiniti pan ministr pro věci zahraniční, aby při ustanovení a likvidaci reparací a válečných dluhů také obyvatelstvo Podkarpatské Rusi dostalo spravedlivou náhradu za všechny válečné škody.

Právo našeho lidu k náhradě těchto škod zakládá se na mírových smlouvách. Avšak mírové smlouvy vešly v moc práva již před 10 lety, mezinárodní politika usiluje likvidovati všechny následky války, nyní v Haagu byly likvidovány i finanční otázky války, vymezeny vzájemné požadavky a dluhy států. Přes to otázky Podkarpatské Rusi nebyly dosud vyřešeny, mírové smlouvy st. germainská a trianonská nebyly dosud splněny, pokud jde o autonomii Podkarpatské Rusi.

Slavná sněmovno! Jsem přesvědčen, že každý člen této sněmovny uznává, že autonomie Podkarpatské Rusi v spravedlivých národopisných hranicích byla podmínkou připojení k Československé republice. To znamená, že Československo dostalo zemi Rusínů jen pod podmínkou, že podle st. germainské mírové smlouvy a ústavy Československé republiky poskytne Podkarpatské Rusi nejširší autonomii.

Jsem přesvědčen, že každý člen této sněmovny uznává, že autonomie Podkarpatské Rusi jest zajištěna proto, aby karpatoruský lid sám sobě vládl, aby podle své svobodné vůle hájil základů a rozvoje svého národně-kulturního života. Proto má autonomie pro malé národy ohromný význam, zvláště tehdy, když v jednom státě silnější národ se pokouší zardousiti menší, slabší národ politicky, kulturně a hospodářsky.

Zkušenosti desíti let dokázaly, že československá vláda nedbala zvláštních práv Podkarpatské Rusi, nýbrž odkládala provésti autonomii, aby tak provedla ideu státní centralisace, počeštění úřadů a škol, nevážnost k minimálním právům ruského jazyka. Tyto zkušenosti donutily nás autonomisty, abychom se znovu obrátili ke Svazu národů a obrátili jeho pozornost na tu anomalii, že mírovými smlouvami zaručená autonomie Podkarpatské Rusi během desíti let nebyla provedena, že karpatoruský lid má nedostatek práv a orgánů, které jsou povolány zajistiti jeho politickou svobodu, samosprávu a rozvoj národní kultury.

Na moje memorandum, podané Svazu národů v září 1928, pan ministr věcí zahraničních ráčil odpověděti Svazu národů začátkem roku 1929. Ale tato odpověď netýká se autonomie, tak choulostivé otázky pro československou vládu, neboť pan ministr věcí zahraničních ostýchal se odpověděti na to, proč nebyla uvedena v život ta autonomie, která jest podmínkou připojení Podkarpatské Rusi k Československu a kteroužto autonomii st. germainská mírová smlouva ještě r. 1919 závazně uložila československé vládě.

Místo toho pan ministr zahraničních věcí ve své odpovědi pokoušel se zeslabiti důvody našeho memoranda týkající se zanedbávání ruského úředního jazyka, dále počešťování škol a nespravedlivé pozemkové reformy.

O ruském jazyku čteme v odpovědi vlády toto:

"Ruský jazyk na Podkarpatské Rusi jest úplně rovnoprávný s jazykem českým a úřady nejen píší rozličné spisy rusky, také nařízeni a rozsudky, nýbrž ruského jazyka užívá se v úřadech i ve vnitřním úřadování." Dále: "K zavedení českého jazyka stejně s ruským vláda měla právo podle čl. 7 st. germainské mírové smlouvy."

Konstatuji, že tato tvrzení nesouhlasí se skutečností, neboť ruského jazyka na Podkarpatské Rusi užívá se úředně jen v řídkých případech, všechny úřady, jak státní tak i zemské a okresní užívají výlučně češtiny jak ve styku se stranami, tak i ve vnitřním úřadování. Český oficiální jazyk byl zaveden vládním nařízením ze dne 3. února 1926 bez ohledu na to, že mírová smlouva a ústava Československé republiky zajistily autonomii ruského jazyka, bez ohledu na ustanovení generálního statutu ku provedení autonomie Podkarpatské Rusi a bez ohledu na to, že český úřední jazyk na ruském samosprávném území jest úplným popřením autonomního a ruského rázu Podkarpatské Rusi.

Stran zřizování českých obecných škol na Podkarpatské Rusi pan ministr věcí zahraničních tvrdí, že "vláda byla povinna zříditi české školy v ruských obcích podle předválečných, zastaralých maďarských zákonů a na žádost židů, kteří nechtějí docházeti do ruských škol." Dále tvrdí, "že ruské školy jsou špatné, neboť sami Rusíni nevědí, co chtějí. Jedni chtějí ruštinu, druzí ukrajinštinu, a jiní zase "místní jazyk", správně nářečí."

Nyní jest již na Podkarpatské Rusi asi 200 českých obecných škol s českými učiteli a s českým vyučovacím jazykem. Jest skutečně překvapující, že zřízení takového množství českých škol na ruském samosprávném území pan ministr věcí zahraničních nemůže odůvodniti ničím, než starými maďarskými zákony, které sloužily k pomaďaršťování škol a lidu, a s druhé strany žádostmi židů, neboť židé prý nechtějí posílati své děti do ruských škol.

Ale do těchto českých škol jsou nuceny choditi i ruské děti, a židovské děti se prostřednictvím českých škol počešťují, neboť se zapomnělo na to, že židé v Československé republice jsou národem, jemuž jest zajištěno právo zřizovati si své židovské školy a užívati židovského jazyka.

Jest všeobecně známo, že židé za maďarského režimu byli oporami maďarisace a maďarských škol. Židé ani tehdy nechtěli docházeti do ruských obecných škol, neboť podle maďarského zákona žádali zřizování maďarských státních škol. Jest zřejmo, že podle maďarských zákonů, které - bůhví, z jakých důvodů - i nyní platí na Podkarpatské Rusi, provádí se na Podkarpatské Rusi odnárodňování, jen s tím rozdílem, že do převratu se provádělo v zájmu pomaďaršťování, a nyní se provádí v zájmu počešťování.

Pan ministr věcí zahraničních tvrdí ve své odpovědi, že "za maďarských dob nebyly na Podkarpatské Rusi ruské školy". To nesouhlasí se skutečností, neboť na Podkarpatské Rusi obecnými školami byly většinou naše ruské církevní školy, které udržely a zachránily naši ruskou národnost. Rovněž není pravda, že "za maďarských dob všichni učitelé na Podkarpatské Rusi byli Maďaři". Ohromná mýlka. Většina našich učitelů pocházela z prostého ruského lidu, svoje vzdělání obdržela především v našich ruských církevních učitelských ústavech v Užhorodě a Prešově. Domnívám se, že i pan ministr uzná, že tito učitelé, synové ruského lidu, byli ruští, učili rusky, a maďarsky jen potud, pokud je zavazoval maďarský zákon. Tito učitelé byli většinou zpěváci a církevní obřady konali rovněž rusky.

Čteme dále, že "nebylo ruských učitelů, proto československá vláda musila na Podkarpatskou Rus poslati české učitele." Promiňte, pane ministře, ale vaše odpověď jest i zde mylná. Jest známo, že v učitelských ústavech na Podkarpatské Rusi československá vláda zavedla "numerus clausus", aby méně učitelů vycházelo z těchto škol. Ve vaší odpovědi stojí, že "numerus clausus" byl zaveden proto, že není dosti míst pro ruské učitele. Nikoliv, "numerus clausus" byl zaveden proto, aby se mohlo umístiti co nejvíce českých učitelů.

Není pravda, že "ruské školy jsou špatné, neboť sami Rusíni nevědí, co chtějí." Slavná sněmovno! Na Podkarpatské Rusi nebylo nikdy do roku 1920 jazykových sporů. Ony se začaly za ministerstva pana Bechyně a za školního referenta Peška. Proti opětovaným protestům Rusínů, žádajících v ruské mluvnici "status quo", byla zavedena ukrajinská orientace, sepsány mluvnice a učebnice za pomoci haličských vystěhovalců ukrajinského směru jako n. p. Pankěviče, a ruská mluvnice a ruské učebnice nebyly dosud ministerstvem schváleny. Nikdo nemá práva obviňovati nás, Rusíny, neboť jazykový zmatek zavedla a pokračuje v něm sama vláda v tom oboru, který podle ústavy jest autonomní věcí Podkarpatské Rusi.

Zdůrazňuji, že není důležité, jak bylo za Maďarů, není důležité, co Maďaři chtěli, jakou školskou politiku dělali, neboť od r. 1919 žijeme ve slovanské republice, ve které mírová smlouva a ústava zajišťují našemu národu ruskou národnost a ruskou kulturu. Základem tohoto ruského národního a kulturního rozvoje jest naše autonomie, z které náš národ dosud nemohl míti užitku. Hříchů maďarské vlády nelze napravovati tak, že se pokračuje v chybách na starých základech, nýbrž dlužno provésti autonomii a odevzdati vládu ve věcech autonomních ruskému národu. Zvláště se to týká školské správy, která již desátý rok jest v českých a nikoliv v ruských rukou.