Nehledě k odpovědi pana ministra věcí zahraničních dané Svazu národů, ministr věcí zahraničních sám cítí, že nelze si dále zahrávati s autonomií Podkarpatské Rusi. Před posledními sněmovními volbami pan ministr Beneš promluvil na schůzích své strany v Táboře a v Košicích. V těchto řečích dotkl se otázek i Podkarpatské Rusi a to takto. Text jeho řeči uvádím z oficielních novin strany československých národních socialistů.

"Pro nás" - to znamená pro národní socialisty - "dále bude a již dnes jest základním požadavkem úplně vyřešiti otázky Podkarpatské Rusi. Naše veřejnost snad neví, jak se mezinárodní veřejné mínění zajímá o tyto otázky, žádá, abychom zvláště Podkarpatské Rusi dali formu, ke které jsme se zavázali, a že já sám, jako ministr zahraničních věcí, musil jsem se v Ženevě zabývati otázkami, týkajícími se této věci. Situace u nás jest dnes taková, že nic neohrozí zájmů republiky, když krok za krokem postupně budeme tento program plniti. Zvláště úpadek komunismu, který nastal, nám to umožňuje. Mimo to bude to působiti na úpravu stranických poměrů na Podkarpatské Rusi, uklidní to obyvatelstvo, pomůže vyřešiti jazykové a církevní otázky, odstraní nepříznivé vlivy v administraci, které tam zanesly některé české strany a úhrnem přinese nám přiměřené ocenění v cizině. Konečně rovněž naléhavě dlužno vyřešiti otázku o hranicích Slovenska a Podkarpatské Rusi. Podle mého mínění čas vyřeší tyto otázky a my v každém případě budeme toho žádati. I s hlediska mezinárodního jest to nezbytné."

Pane ministře! Před volbami v říjnu loňského roku mluvil jste docela jinak než v odpovědi, kterou jste dal Svazu národů. Nechci předpokládati, že vaše řeč v Táboře a v Košicích jest řečí stranického politika, jenž před volbami užívá zvučných hesel. Vaši řeč musíme považovati za prohlášení ministra zahraničních věcí Československé republiky, a proto mám čest tázati se, držíte-li se i dnes těchto svých projevů, zamýšlíte-li učiniti vše, aby autonomie Podkarpatské Rusi byla bez odkladů provedena, aby jak st. germainská mírová smlouva, tak i ústava naší republiky byly uvedeny v život?

Vy, pane ministře, přiznal jste před volbami, že není překážek ku provedení autonomie Podkarpatské Rusi, ale přiznal jste i to, že provedení autonomie a řešení všech otázek s ní spojených jest nezbytné i s hlediska mezinárodního. Ale musím konstatovati, že nová vláda naší republiky, ve které zaujímáte křeslo ministra zahraničních věcí, ve svém programu, jejž nám zde přednesl pan předseda vlády, ani jediným slovem se nezmínila o těchto důležitých otázkách Podkarpatské Rusi. Pan ministr Beneš jest jedním z kmotrů autonomie Podkarpatské Rusi, on byl při uzavření st. germainské mírové smlouvy, podepsal tuto smlouvu, jest tedy nejen podle smlouvy a ústavy, nýbrž i mravně zavázán, aby tyto velmi důležité otázky Podkarpatské Rusi byly již jednou uspokojivě a definitivně rozhodnuty.

My, žádáme-li provedení autonomie, žádáme pouze to, co mírová smlouva a ústavní zákon Československé republiky závazně ustanovily. Ani mezinárodní smlouva, ani ústavní zákon nemohou býti splněny, provedeny ve skutečnosti, neboť nebyla určena lhůta, na kterou mají býti odloženy, musí tedy býti provedeny po ratifikaci a po chvíli, kdy ústavní zákon nabyl působnosti.

Kromě výše u vedených otázek jest na Podkarpatské Rusi ještě otázka, která vyžaduje, aby již byla uspokojivě vyřešena, a to jest otázka pohraničních styků se sousedním Rumunskem. Je známo, že státní hranice československé na území Podkarpatské Rusi proti Rumunsku byly určeny tak nespravedlivě a škodlivě, že části území podkarpatských obcí s pozemky československých občanů dostaly se do rukou Rumunska, které vedlo hranice těsně podle řeky Tisy, ačkoliv hranice delimitační komise vedla po vrcholcích hor. Tak lesy a pastviny ruských obcí Sasova a Černého Ardova jsou na rumunské straně, následkem čehož a následkem neloyálního chování rumunských úřadů obyvatelé těchto obcí nemohou užívati svých majetků, nemohou chrániti svých lesů, z nichž se krade dříví. Jest známo, že několik tisíc katastrálních jiter pozemků tiačevských obyvatelů dostalo se do rukou Rumunů, celý tento cenný majetek jest úplně ohrožen, českoslovenští občané nemohou racionelně užívati svého majetku. V této situaci mohlo by pomoci jen jedno, a to revise jižních marmarošských hranic naší republiky, dohoda Československé republiky s Rumunskem o spravedlivých hranicích. Na energii ministerstva zahraničních věcí naší republiky závisí, budou-li zde učiněny rozhodné kroky k uspokojivému vyřešení této palčivé otázky.

Obracím pozornost pana ministra zahraničních věcí i na otázku ukrajinskou, která se týká zahraniční politiky, ale která - díky orientaci některých československých politických stran - se zahnízdila i na Podkarpatské Rusi. Nikdo nemůže popírati, že ukrajinská otázka jest otázkou politickou, jest otázkou separatismu, jenž chce odtrhnouti od Ruska jeho jihozápadní části, chce je spojiti s ruskými částmi Polska a Podkarpatské Rusi, aby tak povstala veliká Ukrajina. Tato idea narodila a vychovala se v Rakousku a Německu, a byla částí německé politiky "Drang nach Osten".

V komunistickém Rusku otázka ukrajinská stala se prostředkem ke zbolševisování západu. Zřídili sovětskou Ukrajinu, aby s ní přivedli k sovětské ideji ruské části Haliče, Bukoviny a Československa. Tomuto ukrajinskému separatismu slouží úsilí o utvoření ukrajinského jazyka, ukrajinské mluvnice, ukrajinské kultury. Po této stránce ukrajinská otázka v Československu jest zjevem irredentistickým, neboť konečným cílem jeho jest odtrhnouti Podkarpatskou Rus od Československé republiky. (Posl. Husnaj [malorusky]: Ty sám mluvíš ukrajinsky!) A jak ty jsi byl přesvědčen před rokem? Na Podkarpatské Rusi zvláště tři politické strany, a to čsl. sociální demokraté, komunisté a křesťansko-lidová strana Vološinova, zastávají se ukrajinského pořádku. Pod vlivem těchto stran školská správa již od roku 1920 podporuje ukrajinisaci ruského jazyka, podporuje haličské vystěhovalce ukrajinského směru, kteří se dostali u nás do státních služeb. Poslední dobou tyto ukrajinské kruhy přešly k úplnému ukrajinskému jazyku, podle receptu charkovského, přijaly ukrajinskou mluvnici a pravopis a vyhlásily boj těm, kdož se zastávají staletých ruských tradicí karpatoruského lidu, kdož se přidržují pravidel ruské mluvnice.

Jest fakt, že bez podpory shora, z vládních vrstev, ukrajinská otázka nebyla by se nikdy vyvinula na Podkarpatské Rusi, nebyly by tedy povstaly jazykové spory a zmatené jazykové poměry. Jest faktem, že velká většina karpatoruského lidu odmítá ukrajinská usilování, a kdyby karpatoruský lid užíval své autonomie, karpatoruský sněm učinil by přítrž veškerému ukrajinskému separatismu. Pro Podkarpatskou Rus jest velice důležité, jak se k této otázce chová vláda, jak se chová ministerstvo zahraničních věcí. Prosím pana ministra, aby i v této věci dal sněmovně vysvětlení.

Konečně připomínám, že moje strana jen tehdy mohla by míti důvěru v politiku ministra zahraničních věcí, kdyby on, jenž již jedenáctý rok vede zahraniční politiku naší republiky, učinil i pro Podkarpatskou Rus všechno, co mírová smlouva a ústavní zákon závazně ustanovily.

Do té doby, do které nebude provedena autonomie Podkarpatské Rusi se spravedlivými hranicemi ruskoslovenskými, do které nebudou nahrazeny válečné škody karpatoruskému lidu a celému obyvatelstvu Podkarpatské Rusi a východního Slovenska, do které nebudou definitivně vyřešeny pohraniční poměry mezi Podkarpatskou Rusí a Rumunskem, musím hlasovati proti politice ministerstva zahraničních věcí.

Projev pana ministra nemohu přijmouti i proto, poněvadž mezinárodní konference v Haagu se souhlasem pana ministra Beneše uložila Československu a tím i Podkarpatské Rusi ohromná břemena. Naše republika totiž musí zaplatiti v 37 letech každoročně 81 milionů Kč za osvobození, mimo to musí platiti Italii každoročně do konce r. 1979 20 milionů Kč za výzbroj legionářů, z téhož titulu musí platiti Francii každoročně 13 milionů Kč a to 50 let. Potom musí platiti ohromné peníze za zabranou půdu maďarských obyvatelů, kromě toho naše republika má miliardové dluhy z titulu půjček v Americe a v Anglii. Válečné dluhy naší republiky činí úhrnem 11 miliard Kč. V této částce podle rozhodnutí haagské konference jsou 4 miliardy 700 milionů Kč nových dluhů.

Se zřetelem na těžký hospodářský a finanční stav Podkarpatské Rusi, se zřetelem na to, že obyvatelstvo Podkarpatské Rusi jest tak zatíženo daněmi, dávkami a zvláštními dluhy, že jeho hmotné síly jsou úplně vyčerpány, považuji účast Podkarpatské Rusi na ohromných dluzích Československé republiky za katastrofální. To jest druhá příčina, proč nepřijímám projevu pana ministra zahraničních věcí.

Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno zmíniti se dnes o své osobní věci. Po mé řeči, pronesené zde, když se představila nová vláda, ujal se slova člen agrární strany, Vasil Ščerecký, ale místo aby nestranně posoudil mou řeč a mé důvody, přešel na cestu osobních, hrubých urážek a pomluv. Hloupá a lživá tvrzení Ščereckého nemohou mne uraziti, nýbrž urazila vážnost a důstojnost této sněmovny. Ščerecký zapomněl, že sedí ve sněmovně, ale domníval se, že mluví ve své hospodě ve Vereckách. On zde pouze užil té špinavé demagogie agrární strany, kterou tato strana agitovala ve volbách nejen proti mně a proti mé straně, nýbrž vůbec proti všem svým protivníkům. (Výkřiky posl. Husnaje.) Nechť Ščerecký předloží fotografie členů své strany a zvláště nechť předloží sněmovně svou fotografii, když byl jen pastýřem vepřů, a nyní ke chvále a cti agrární strany se stal poslancem této strany, ale nemá práva, aby mne zde líčil lživými výmysly a pomluvami. Byl jsem, jsem a budu Rusínem, mne rumunské úřady věznily jako českého špehouna koncem prosince 1919. Člověk, který se stal poslancem hlasy Čechů, Židů, Maďarů a Rumunů, nemá práva mluviti jménem toho ruského lidu, který se drží svých zákonitých práv a který se nedal koupiti ani kořalkou, ani terrorem, ani podvody. (Potlesk.)