Je nepochopiteľné, ako ironicky a odmietave k tomuto záchrannému kroku chová sa železničná správa. Na četné dopisy a intervencie na ministerstvo železníc intervenujúcim dostávajú sa odpovedi, ktoré v zásade si odporujú.

Dovolím si uviesť nasledovné: Pán minister železníc dňa 24. marca 1930 na moje skromné dotazy o tejto záležitosti odpovedá nasledovne: "Rozhodnutí o tom, kde bude postaveno seřaďovací a vlakotvorné nádraží, zda na Vrútkách nebo v Žilině, děje se po rozsáhlých studiích jedině s ohledem na důvody provozní a hospodárné. Jestliže se zmiňujete o politickém tlaku, tedy možno mluviti o něm jenom potud, že bylo již dlouho naléháno na to, aby konečně se tato otázka rozřešila, že však přirozeně nemohla železniční správa říditi se jinými ohledy, nežli právě zřeteli na své vlastní potřeby. Vždyť jde o stavbu, která si vyžádá mnoho desítek milionů. Zrušení výtopny není ostatně vůbec zamýšleno. Naproti tomu projektuje se na Vrútkách postupné rozšiřování dílen, čímž počet dílenského personálu ještě značně vzroste. Obava před zmenšováním dnešního počtu zaměstnanců ve Vrútkách není tedy odůvodněna."

K odpovedi pána ministra treba uviesť veci, ktoré v súvislosti sú s vývojom tejto otázky. Je jasne a všeobecne známe, že otázka vybudovania veľkého nádražia v Žiline vznikla za bývalej občianskej koalície. Slovenská ľudová strana presadila svoje požiadavky, aby mohla si vybudovať väčšiu hospodársku základňu v klerikálnej Žiline, bašte svojej moci. Tak maly sa splniť hrozby učinené niekoľkými vedúcimi činiteľmi slovenskej ľudovej strany proti Vrútkam (boľševickým, socialistickým) a Martinu (národniarsky republikánskemu). Časopisecké zprávy a prejavy z tejto doby sú viac ako jasné. Rozhodnutie padlo pre Žilinu skutočne z politickostranníckych ašpirácií. Odpoveď pána ministra v záležitosti výtopieň odporuje skutočnosti. Dňa 16. apríla bola z Vrútok deputácia v záležitosti vrútockej výtopne na ministerstve v Prahe. Deputácii bolo pánom min. radcom Klatovským sdelené, že výtopne vrútocké budú rozhodne zrušené.

Dňa 17. mája bola z Vrútok deputácia v tejže záležitosti v Košiciach a prednosta IV. oddelenia, pán vrch. techn. radca Ing. V. Černý, nielen že potvrdil výrok pána min. radcu Klatovského, ale deputácii sdelil, aby strojový personál na Vrútkach vyrozumela, že preložený bude do iných miest, do Košíc a do Spišskej Novej Vsi. Ďalej deputácii bolo sdelené, že personál bude penzionovaný a nikto nový do železničnej služby na Vrútkach nebude prijatý. Takto ministerstvo chápe a rozumie postupnému rozširovaniu výtopieň a dielní. Výrok pána ministra prieči sa s výrokmi podriadených referentov. Je ozaj problematické, kto hovorí plnú pravdu. Dovolím sa domnievať, že pán minister mýlne bol informovaný a podľa toho tiež dotazy zodpovedal neurčite a nepresne. Ohľadom zmenšovania počtu personálu na Vrútkach mohla by veľmi platne poslúžiť štatistika zamestnanectva. Z tej vidno: Stav strojov koncom roku 1929 bol 71, koncom apríla 1930 70. Stav personálu vo výtopni v týchto dvoch obdobiach javí sa 440 a 438. Proti rokom predchádzajúcim pokles veľmi citeľný, lebo r. 1923 bol 504, 1924 bol 474 atď., až poklesnul na stav dneskajší. Stav dielenského personálu sa sice nemení, ale v poslednej dobe prepustené bolo z práce 12 robotníkov a ďalšie prepustenie sa očakáva.

Je záujmom verejným a najmä slovenským, aby Vrútkam neodnímalo sa to, čo predtým bolo im zabezpečené a čo osvedčilo sa ako existenčná nutnosť celého kraja i Slovenska. Zrušením Vrútok nastane nová krutá rana v otázke hospodárskej stredného Slovenska a nijako neposlúži sa tým vzájomnosti československej. Je otázkou cti jednotlivých zodpovedných politických činiteľov, aby záchranu Vrútok a Turca nepovažovali za politické stranníctvo, ale za vec, ktorá chránená má a musí byť za každých okolností. Apelujeme na slávné ministerstvo železníc, aby uvedomilo si veľké a ťažké, nikdy neodčiniteľné následky nepremysleného plánu v otázke sraďovacieho nádražia v Žiline. Ironický úsmev k výkriku manifestantov: "Nerobte z Vrútok druhé Krompachy!" musí byť umlčaný a vedúci činitelia ministerstva železníc musia si byť vedomí, že ťažká katastrófa Vrútok bola by i katastrófou celej štátotvornej hospodárskej politiky v Turci. Nejde iba o Vrútky, ale ide tiež o Turiec, o srdce Slovenska a najintímnejšie city ľudu.

Zadržte čestné slovo a splňte sľub, ktorý ste ľudu dali - apelujeme na tých, ktorý do tvári desaťtisícového shromaždenia osvedčovali sa, že pracovať budú k záchrane celého Turca. Nerobte z tejto veci záležitosť politicko-strannícku, ale rozvažujte o nej zodpovedne a dôsledne. Je krutým výsmechom po litickej slušnosti, keď v orgáne "Hlas Slovenských Železničiarov" dňa 1. mája 1930 čí tame, že slovenské Vrútky nie sú hodné podpory slovenskej verejnosti, preto že hlasovaly na česko-socialistickú národnú stranu. A v tomto orgáne Hlinkovej strany čítame nasledovný zdrcujúci výrok:

"Ich nedomyslený politický čin bude mať zhubné následky pre nich samých. Osud stihne ich taký, aký si pripravili. Už dávnejšie pripravuje sa odmontovanie železnične dopravnej dôležitosti - jedinej to - Vrútok. Po tomto čine, prezto, že noví ich vodcovia podávaj ú desiatky interpelácií, nebude im pomožené, lebo sami vec pripravili, aby lepšie mohol sa uplatniť český živel. Vybudovaním Žiliny ako najväčšieho uzla železničného na Slovensku nákladom 60 mil. dohrajú Vrútky svoju vedúcu úlohu na severe." A takto pokrytecky pokračuje "Hlas Slovenských Železničiarov" ďalej.

Nie lepší je hlas orgána "Považských Novín" zo dňa 10. mája 1930, kde dr. Jozef Hof man podľa úradného materiálu problém sraďovacieho nádražia v Žiline veľmi obšírne, veľmi strannícky vysvetľuje a vysmieva sa obrane Turca. Z uvedeného článku dovoľujem si uviesť niekoľko výrazov: "Nie je vôbec ani mysliteľné, žeby vláda tento, z ohadu na skutočné potreby celej našej republiky ako i slovenskej nákladnej do pravy, tak nutný a osožný projekt z akých koľvek dôvodov zmarila, iba o to môže sa jednať, keď už na celú záležitosť pozeráme aj so stanoviska miestne hospodárskeho, že dobrý ľud Turca prechodne totiž upadnutý bude vy povedaním úveru, klesnutím hodnôt atď. Vláda bude si držať za povinnosť, dľa možnosti postarať sa o náhradu za odobranie to piarne a terajšieho menšieho sraďovacieho nádražia vrútockého. "Nerobte z Vrútok druhé Krompachy", je teraz vydaným heslom v Turci. Pamätajme však, že niet operácie bez bolesti, niet veľkého diela, ktoré nevyža dovalo by obetí. Zvučné heslá bez vecných dôvodov a správnych predpokladov dnes už ani laika nezmýlia a tým menej v pochybnosť uvedú našu československú vládu."

Tento pán v tomto istom článku vyslovuje skutočne nezmeniteľné rozhodnutie ministerstva železníc v tejto otázke sraďovacieho nádražia. Vie o tom, že ministerstvo nebude len nádražie zrušovať, ale i dielne a výtopne. To znamená, že ministerstvo skutočne má už jasný plán na zničenie Vrútok i celého Turca. Za takúto činnosť ovšem nemôže sa postaviť žiadna československá štátotvorná strana, tým menej tá, ktorá skutočne na srdci má záujem najpotrebnejších vrstiev pracujúceho ľudu. Na jednej strane plno osvedčenia za záchranu Vrútok, na druhej strane pracuje sa takmer v intenciách ministerstva železníc, aby existencia Vrútok, hospodárska prosperita Turca bola úplne podlomená.

Apelujeme na ministerstvo železníc, aby otázku Vrútok vyriešilo jasne, určite i konečne, aby tamojšie robotníctvo i celý kraj vedel, aký osud ich očakáva. Predpokladáme, že o investičnom programe môže byť do budúcna hovorené jasne, aby sa vedelo, čo sa chystá na Vrútkach pre záchranu tamojšieho kraja. Turčiansky kraj si plne zaslúži, aby s ním jednalo sa slušne, nielen za jeho národnú minulosť, ale i za jeho prítomnosť, preto že i naďalej zostáva dôležitým a významným kultúrnym strediskom Slovenska. Znova pozdvihujem svoj varovný hlas: Zadržte čestné slovo a zachráňte Turiec! (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor technicko-dopravní, p. posl. inž. Žilkovi.

Zpravodaj posl. Žilka: Slavná sněmovno!

Poněvadž žádný z pánů řečníků nečinil námitek proti osnově, nepokládám za nutno připojovati ještě něco ke svému původnímu proslovu a doporučuji, aby slavná sněmovna osnovu schválila tak, jak jí byla předložena.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo k doslovu druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - p. posl. Ježkovi.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno!

Debata, která byla při projednávání usnesení senátu o dráze Zaječí - Čejč - Hodonín a Mutěnice - Kyjov vedena, byla velmi zajímavá potud, že se dotýkala problému Slovenska a některých věcí, které sice přímo nesouvisí s touto otázkou, ale přece jen jsou zajímavé.

Pokud se týče otázky, která zde byla zejména druhým řečníkem, p. kol. Polívkou ventilována, nebudu přímo zasahovati do merita, poněvadž jde o věc, která je mezi Žilinou a Vrútkami, a tu hlavní slovo v této věci by měla ovšem železniční správa, arci ne při této příležitosti, poněvadž s tím tato věc nesouvisí.

Pan kol. Benda se dotýkal různých slovenských požadavků, které uplatňoval při tomto zestátnění, které jest zestátněním jedné dráhy z třetí etapy, tedy zestátnění slovenských drah, jak bylo rozhodnuto na základě vládního usnesení z května r. 1925, kdy jako druhá etapa byly voleny dráhy slovenské. Tu musím poukázati na svůj úvodní referát, kde jsem výslovně žádal, aby státní železniční správa podle možnosti co nejdříve přikročila k této druhé etapě svého programu, aby totiž přistoupila k zestátňování těchto místních drah na Slovensku, čímž by se vyhovělo přáním, která zde pronesl kol. Benda.

Jsou to přání, která jsou velmi důležitá, která se dotýkají celé výroby a všech hospodářských poměrů na Slovensku, jsou to přání stran propočtu tarifu slovenského, který bude ovšem možný teprve tenkráte, až budou slovenské místní dráhy zestátněny.

Pokud se týče nutných staveb na Slovensku, o kterých se zmínil pan kol. Benda, musím konstatovati, že o těchto věcech jsme již několikráte jednali jak v plénu sněmovny, tak v rozpočtovém výboru. Byla přednesena řada návrhů na stavbu železničních tratí na Slovensku, zejména z úst kol. dr. Milana Ivanky a jiných pánů, a tu musím konstatovati, že skutečně kromě dráhy Vsetínské stavěla železniční správa všechny nové trati na Slovensku za tím účelem, aby se směr dopravy místo nynějšího ze severu na jih změnil z východu na západ, k tomu je ovšem třeba velikých změn a investic. Doufám, že železniční správa i v tomto směru bude co možná nejvíce proneseným přáním vycházeti vstříc.

Pokud se týče samé předlohy, nebylo proti ní vůbec námitek, naopak myslím, že závěr řeči zejména prvního řečníka, pokud souhlasil s tím, že nepřímo se dotýká tato věc Slovenska a že umožní určitá spojení na Slovensko, svědčí, že se vlastně přimlouvá za přijetí tohoto usnesení senátního. Z toho důvodu trváme oba dva zpravodajové na tom, aby tato předloha byla nezměněně přijata tak, jak ji odhlasoval senát. Doporučuji slavné sněmovně, aby ji skutečně v tomto znění přijala. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 4 paragrafy, nadpis a úvodní formuli a 2 přílohy.

Ježto není pozměňovacích návrhů, dám hlasovati o celé osnově i s oběma přílohami najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 4 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí i s oběma přílohami ve znění zprávy výborové, jež jest shodné s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona i s oběma přílohami ve čtení prvém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest 2. odst. pořadu.

Přistoupíme nyní k odloženému hlasování o odst. 1 pořadu: