V Chomutově uposlechlo výzvy komunistické mládeže a komunistické strany 4000 dělníků. 4000 dělníků ukázalo o svatodušní neděli svůj nástup na náměstí v Chomutově. V demonstračním průvodu ubíralo se 2000 dělníků. Nálada byla taková, že dělnictvo dávalo najevo, že si již nedá trvale líbiti provádění hladového plánu a že nyní pod vedením komunistické strany zahájí boj proti záměrům buržoasie a sociálfašistů směřujícím k zbídačení dělnictva.

Také ve Frývaldově demonstrovalo 1500 dělníků.

V Liberci policie projev povolila. Neučinila tak proto, že by snad liberecká policie byla poněkud lidštější než jinde, nýbrž poněvadž již napřed měla důkaz, že přes zákaz, přes hromadné nastoupení policie, četnictva a špiclovského aparátu liberecké dělnictvo nedá si nikdy vzíti právo na ulici. Za takovéhoto předpokladu musila liberecká policie dovoliti revolučnímu dělnictvu ze severních Čech, aby nastoupilo. Zároveň proměnila Liberec v policejní tábor. Policie pěší, jízdní, četnictvo, ohromný špiclovský aparát, placení i neplacení špehouni, subjekty nejnižšího druhu byli posláni do libereckých ulic, aby tak vyprovokovali dělnictvo k nějakým činům a pak mohli provésti krvavou lázeň. Liberecká policie v neděli důsledně pracovala, aby dělnictvo vyprovokovala ke krvavé lázni.

Liberecká policie se ovšem nechovala takto z vlastního popudu, dostala od určitých vyšších míst příkaz, aby demonstrujícím dělníkům v severních Čechách demonstrace jednou zprotivila. Jestliže se jí to nepodařilo, není toho příčinou, že by zlá vůle policie zahálela, nýbrž především mocný nástup, kázeň a jednota, ale také odvaha k boji, kterou severočeské dělnictvo dalo správnou odpověď četnickým provokatérům. Tam, kde tito provokatéři postupovali poněkud nemotornými prostředky, liberecké dělnictvo a dělnictvo z okresů tanvaldského, jabloneckého a chrastavského odpovědělo těmto policejním biřicům podle staré zásady: "Oko za oko, zub za zub." (Potlesk komunistických poslanců.) Leckterý špicl nebo agent provokatér pocítil jednou dělnické pěsti. Zakrátko se tito živlové neodváží již veřejně jíti na ulici a provokovati dělníky při demonstraci. Při liberecké demonstraci bylo zatčeno celkem 31 dělníků, většina zatčených jsou mladistvé osoby. Při tom jest příznačné, že k těmto zatčením došlo právě v přímém okolí policejních strážnic, tedy u radnice nebo nádraží, kde věděli, že mají za sebou své reservy, že mají za sebou četnictvo, které bylo připraveno na jejich podporu, kdyby se snad zatčení poněkud nepodařilo. Neodvážila se toho, aby zakročila na schůzi nebo na pochodu k nádraží, kde v průvodu kráčely tisíce a tisíce dělníků, odvážila se toho teprve tam, kde věděla, že má za sebou své biřice, že v pozadí stojí četníci s nabitými puškami, aby případný odpor dělnictva srazili prachem a olovem.

31 dělníků bylo zatčeno, mezi nimi také senátor soudr. Pilz. Soudr. Pilze zatkli, ačkoliv se legitimoval, zatkli ho, ačkoliv ho v Liberci zná každý špicl a každý strážník ví, že je senátorem, ačkoliv v Liberci senátora Pilze zná každé dítě. Věděli, že jest to senátor, že požívá imunity, a přes to byl zatčen. To jest vaše imunita poslanců a senátorů dělnické třídy, to je vaše imunita volených zástupců, které vysílá dělnická třída do posl. sněmovny a senátu. Policie kašle na imunitu, zatýká a bije naše poslance. Uhlídáme, jak dlouho bude k tomu dělnictvo přihlížeti a snášeti tyto provokace.

Věřím, že konec kapitalistického hospodářství a jeho surových metod není již tak příliš daleký a že dělnictvo zaplatí a vyrovná účet do haléře a že pak samo předloží účet, jehož zaplacení budeme na vás žádati. Tento den nebude již daleký. Soudr. Pilz byl zavřen do cely a surově ztýrán. Když jsem se ubíral k intervenci na strážnici v liberecké radnici, volal na mne soudr. Pilz mřížemi věznice, že ho ztýrali. Zakročil jsem na policii a vytkl jsem policejnímu presidentu Žákovi jeho neslýchané jednání, on mi však cynicky a s výsměchem prohlásil, že dá senátora soudr. Pilze do okovů a že ho dodá ke krajskému soudu. Soudr. Pilz jest dnes u krajského soudu v Liberci, obviněn, že zranil jednoho strážníka. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] Zatčené mladistvé osoby byly v neděli a v pondělí a také v úterý předvedeny policejnímu komisaři, který je soudil. Ony mladistvé dělníky, jimž nebylo lze nic prokázati a kteří se ničeho nedopustili, než že demonstrovali proti nouzi a bídě, odsoudil k 7, 10 a 14 dnům vězení, odsoudil mladistvé dělníky do 16 let, děti. To jest péče o mládež sociálfašistických ministrů, to jest sociální péče o mládež ministra dr Czecha, že mladiství dělníci jsou zavíráni na 14 dní do vězení, poněvadž v tomto systému, který jim nemůže dáti ani chleba, ani práce, ukazují, že mají hlad. To jest odpověď občanských a sociálfašistických ministrů na výkřik nouze dělníků v severních Čechách, v oněch severních Čechách, kde jest domovem hlad a bída, kde stojí textilní továrny, kde stojí sklárny a kde byly zastaveny továrny na porculán, kde obchází strašidlo bídy a nouze pracující vrstvy a kde na druhé straně továrníci vymačkali z pracujících lidí za těch mnoho let miliony a miliardy. To jest odpověď občanské a sociálfašistické vlády na výkřik nouze ze severních Čech, na volání po chlebu a práci.

V Liberci byl zatčen doprovod dětské demonstrace. V Liberci konala se při sjezdu mládeže také schůzka mladých pionýrů, kteří nastoupili v počtu 100 dívek a chlapců. Tito mladiství byli provázeni pořadateli a soudružkami. Před libereckou radnicí byl celý doprovod těchto mladistvých pionýrů zatčen. Doprovod měl veškeré potraviny pro tyto děti. Zakročil jsem, aby potraviny byly vydány. Policejní president Žák, liberecký Zörrgiebel, odepřel vydati chléb pro děti, které vyšly v den mládeže. (Výkřiky.) Upozornil jsem ho na následky, které by to mohlo míti, kdyby doprovod nebyl propuštěn. Odpověděl mi cynicky, že se o dozor nad dětmi postará policie. Domnívám se, že tak, jako v Radotíně, také v Liberci se policie pokusí postupovati proti dělnickým dětem. Liberecká policie, policie z celé republiky, má nejméně příčiny prohlašovati, že se cítí povolána dohlížeti na dělnické děti. Veškerá policie bude dnes postupovati s touž bezohledností, s jakou postupuje proti dorostlým proletářům, také proti jejich dětem a nejzřejmější důkaz byl, že v Liberci policejní president odepřel vydati pro děti potraviny.

V Nákladní ulici, poblíže nádraží, tedy opět v blízkosti policejní strážnice, liberečtí placení a neplacení špiclové, provokatéři nejnižšího druhu, vyvrhelové Severočeské jednoty, uchystali novou provokaci. Z řad demonstrantů vytáhli tam svévolně několik mladých dělníků a bušíce do nich pěstmi hodili je do náručí po obou stranách připraveným policistům. Demonstrujícímu dělnictvu došla v této chvíli trpělivost. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Také ve Vratislavicích nad Nisou bylo špiclovi, vyslanému na zahradní slavnost mládeže, zřejmě, aby tam provokoval, velmi pozorně řečeno, aby opustil zahradu co možná nejrychleji. Tohoto rozkazu neuposlechl, naopak domníval se, že ve své důstojnosti jako špicl, jako agent provokatér, jest proti útokům dělnictva nezranitelný. Liberecké dělnictvo [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] mu objasnilo, že mezi nimi nemá čeho hledati a zkrátka ho vyhodilo. To ovšem stačilo libereckému policejnímu ředitelství, aby vyslalo do Vratislavic nad Nisou velký oddíl četnictva a policie a zakázalo další konání zahradní slavnosti a zábavu, která se měla konati večer v sálech.

Přítomní policisté se zvláště snažili dostati do svých rukou pokladnu. Zvláště se pokoušeli smělým hmatem dostati do rukou pokladnu stojící u vchodu. Ale naši soudruzi ve Vratislavicích jsou konec konců také tak chytří jako liberecká státní policie a liberecká státní policie dožila se zklamání, že hmátla do prázdné mísy, poněvadž peníze byly již uklizeny. Přes velkou policejní pohotovost 30 mužů, která byla poslána do Vratislavic, nepodařilo se vykliditi ani zahradu ani síň. Dělnictvo postavilo se na obranu se vší odhodlaností a policie se na konec odhodlala - policie jest silná jen, je-li v trojnásobné převaze proti dělnictvu - zvoliti lepší stránku statečnosti a tak po tichu, jak přišla, opět odtáhla a dělníci pokračovali ve své zábavě. Neradili bychom liberecké státní policii, aby se dopustila nějaké provokace! Dělnictvo, které bylo shromážděno ve Vratislavicích, bylo by policii jednou ukázalo, jak to ukázalo špiclovi, kterého 10 minut před tím vyhodilo ze zahrady.

V celé řadě jiných míst na Slovensku a na Moravě a v Čechách konaly se projevy komunistické mládeže. Projevy, které byly zčásti povoleny, povoleny ovšem pod tlakem dělnictva a částečně zakázány. Ale projevy se konaly ve všech místech, kde byly úředně povoleny, jako v Liberci, a také tam, kde byly zakázány. Moc občansko-sociálfašistické vlády končí, vyjde-li dělnictvo na ulici s hesly komunistické strany.

Moc buržoasie a sociálfašistů není již dnes tak silná, aby jen jedenkrát byla s to upříti dělnictvu ulici. V srpnu loňského roku, 6. března a 1. května t. r. a o letnicovém dni mládeže vždy vyšlo dělnictvo na ulici přes teror a zákaz a hromadnou pohotovost četnictva. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Víme, že dělnictvo na naši výzvu půjde na ulici, a víme také, že dělnictvo ostatních stran, sociálfašistických stran, národně-socialistické strany, půjde s námi, půjde-li v rozhodném boji o odstranění tohoto systému.

Němečtí sociálfašisté uspořádali také v několika místech letnicové sjezdy mládeže, mezi jiným v Rumburku a Železné Rudě na Šumavě. Tyto projevy sociálfašistický tisk celkem ostýchavě zamlčuje, jen v několika feuilletonech líčí několik žurnalistů lyrickými slovy význam těchto letnicových schůzek mládeže. Jest zajímavé, jak si němečtí sociálfašisté cení svůj vlastní projev. Stačí, nahlédnete-li jen do posledního čísla časopisu "Sozialdemokrat", přečtete-li jen několik řádků, a ihned si učiníte obraz, jaký ráz měla na příklad letnicová schůzka mládeže v Železné Rudě na bavorských hranicích. Podle tvrzení tohoto feuilletonisty - je to básník a rád vidí růžovými brýlemi více, než jest ve skutečnosti - dostavilo se do Železné Rudy 4000 mladistvých a dorostlých dělníků, počítaje v to diváky z Železné Rudy a okolních vesnic. Těchto 4000 dělníků přišlo ze dvou států, z kraje, který sahá až k Řeznu a Strubinám v Bavořích a sahá, nevím až kam daleko na Šumavu, až k Chomutovu. Sociální demokrati píší, že jejich pochodňové průvody nočními ulicemi byly pohybujícími se plamennými stužkami. "Skvostné, ohromné síně" - soudruzi, prosím, v Železné Rudě - "patří na dělnickou mládež naslouchající v hlubokém pohnutí umělcům nebo se dělníci sdružují k posvátným slavnostem mládeže, na slavnostních shromáždištích vládla veselá radost mládeže při hrách, sportu a znění mandolin. To byla souhra mládeže, barev a zpěvu. Modrá košile, modrá halena staly se kroj em sjednocení, červená a modrá, to jsou naše symboly a žádný umělec nebyl by mohl najíti šťastnějšího sestavení barev. Přimyslíme-li si k tomu ještě mladé postavy a smějící se, vítězné obličeje, musí se v nás ozvati radost a pýcha!"

Rád bych jednou viděl smějící se vítězné obličeje dnešních proletářů! Myslím, že zaměňujete proletářskou mládež se syny svých bonzů ve stranách, v konsumních spolcích, v různých organisacích, kde ždímáte dělníky, okrádáte dělníky o peníze, ty zaměňujete s proletářskou mládeží. Proletářská mládež nastoupila na zasedání mládeže komunistické strany. Tam jsme však nespatřili smějících se vítězných obličejů, nýbrž v obličejích zračila se jen nouze a bída, poněvadž musí žíti v dnešním systému. Proletářská mládež netvářila se naprosto nějak zvlášť šťastně. (Posl. Horpynka [německy]: Komunistická fráze jest jediný léčebný prostředek proti bídě a nouzi!) Asi jsem vás zasáhl. (Posl. Horpynka [německy]: No ovšem!) Sedíte také v sociálfašistických lavicích. (Výkřiky posl. dr Sterna a Knirsche.)

Ale i hakenkrajcleři uspořádali o svatodušních svátcích přehlídku vojska. Hakenkrajcleři pořádají o všech možných slavnostech přehlídku vojska, dávajíce nastoupiti masám německého národa pro školu, hroudu a pracovní místo. Také tentokráte uspořádali myslím v Rosbachu a ve Frýdlantu - nějaký takový povyk. V Rosbachu jest dosti silné dělnické obyvatelstvo, a to zamýšlelo uspořádati protidemonstraci proti hakenkrajcléřskému nástupu. Národně fašistický tisk již po několik týdnů upozorňoval na to československé úřady, že proklatí dělníci zamýšlejí v Rosbachu jejich průvod rušiti, a tak dosáhl, že celá spousta československých četníků dostavila se se svými novými šišáky, bodly a puškami pravděpodobně, aby uchránili hakenkrajclery před láskou rosbašského obyvatelstva.

Úzká spojitost hakenkrajclerů s československými úřady a s československým četnictvem ukázala se jasně v Rosbachu o svatodušních svátcích. Jest samozřejmé, že úkol hakenkrajclerů tam, kde vůbec mají co říci, záleží v tom, že odnímají dělníkům poslední vymoženosti, které si v podnicích zajistili.

Uvedl bych jen jeden příklad. Hakenkrajcleři společně s klerikály a německými sociálfašisty zvrátili stávku sklářů v Dolním Rychnově a v Oloví. Svou soustavnou, podryvnou prací, svou společnou prací s úřady a s podnikateli dosáhli toho, že zvrátili posici sklářů v průmyslu tabulového skla v celé republice. Jděte do Teplic a uhlídáte, jak to tam vypadá. Uhlídáte, jak dělníci, kteří neuposlechli vyzvání komunistické strany pro vaše štvaní, jak jsou vůbec na tom se svými tak zvanými vymoženostmi. Kapitál a státní moc odměňují se dnes hakenkrajclerům za jejich činnost. V místech, kde konají nějaké průvody, slavnostní shromáždění nebo něco podobného, v místech, kde vypravují o ochraně školy, hroudy a pracovního místa, v těchto místech jest vždy připravena velká pohotovost československého četnictva, aby dělnictvo nevešlo v pokušení, aby se neprohlásilo nějak solidárním s hakenkrajclery nebo aby hakenkrajclery z těchto osad nevyhodilo, abych to nemusil zřetelněji říci několika drastickými slovy.

Jest nespornou skutečností, že kapitalismus ve spojení se sociálfašisty užívá všech prostředků, které má k disposici, aby udržel dělnictvo v područí. Sociálfašisté patří dnes k nejvěrnějším stranám vládní koalice. Dnes se snaží pomoci kapitalismu z krise, do které zabředl, snaží se jej vyprostiti. Sociálfašisté snaží se v potu tváře převésti kapitalismus přes toto nebezpečné úskalí a neostýchají se - to jest jejich úkolem - provésti řešení krise na zádech pracujících vrstev.

Bylo by zajímavé podrobiti jednou s tohoto místa podrobnější kritice vládní činnost v posledních 6 měsících a konstatovati, jak neslýchaně se zhoršilo živobytí pracujícího obyvatelstva za vládní činnosti sociálfašistů obou národností v posledních měsících. Vývoj průmyslové krise ukazuje nám zřetelně, kam kurs spěje, a z účasti sociálfašistů ve vládě nestalo se nic jiného než nerozlučný celek v kapitalistickém systému, poněvadž sociálfašisté vědí, že bojem, který vede dělnictvo proti tomuto systému, musí dojíti ke svržení tohoto systému a také k němu dojde, že tímto bojem bude otřesena celá posice kapitalismu. Proto ty křečovité pokusy pomoci kapitalismu z jeho těžké hospodářské krise, proto všechny tyto surové metody, které pod vedením sociálfašistů v podnicích i mimo podniky, ve státních úřadech, u správ a v ministerstvech, k utlačení dělnické třídy a veškerého dělnictva.

Domnívám se, že na konec mé řeči stačí, přečtu-li jen dělnickou korespondenci, která nás dnes došla a která přináší výstižný rozsudek nad surovostí liberecké policie, který může býti směrodatný pro vývoj celého státu. Zní takto (čte): "O svatodušní neděli opatřila liberecká státní policie pod egidou sociálfašistické vlády a pod vedením fašistického policejního presidenta Žáka nový list slávy pro dějiny demokracie v tomto státě. Dělnická mládež ze severních Čech konala jako všechna léta svůj letnicový sjezd mládeže. Jak slavnost před tím, tak také sjezd mládeže policie povolila. Celé to povolení není však nic jiného než jedinečná velká provokace, při níž pan Žák, liberecký policejní president, chtěl vyzkoušeti zdatnost svého policejního sboru v boji proti dělnictvu.

Již večer před tím, v sobotu, když dělnická mládež zažehla hranici, postupovala proti mladistvým státní policie, po zuby ozbrojená, velmi surově. U Ginzkeyho závodu ve Vratislavicích bila do nich policie nejsurovějším způsobem a jeden policejní hrdina tasil dokonce šavli. Tři mladiství byli na místě zatčeni.

Ale vrcholu dosáhly policejní provokace v neděli. Již při pořádání povoleného demonstračního průvodu dopouštěli se policejní agenti provokace, při čemž se zvláště vyznamenali pánové Sedlák a Svoboda. Z pořádajícího se průvodu byly zabaveny nejen standarty a prapory, nýbrž i zatčeno 33 lidí, což způsobilo neslýchané pobouření shromážděných dělnických mas. Tajní policisté provázeli průvod co nejprovokativněji. Zvláště poblíže policejních strážnic, tak na náměstí a u nádraží, dosáhly provokace vrcholu. Zde cítili se policejní hrdinové zvláště silnými, poněvadž ihned měli v blízkosti posilu. Pánové Sedlák, Svoboda, Pokorný a ostatní hromadně vyslaní tajní policisté vnikali neustále do seřazeného demonstračního průvodu, velmi surově chápali se mladistvých, žen a mužů, vytrhli je surově z průvodu a házeli je uniformovaným strážníkům, kteří je vlekli podél demonstračního průvodu do policejního vězení. Nejnepatrnějšího protestu zatčených ihned se použilo, aby mohli do nich bíti obušky. U nádraží policisté vytrhli celou skupinu ze seřazeného demonstračního průvodu a bijíce do lidí, odvlekli je na policejní strážnici. Demonstranti a veškeré obyvatelstvo bylo nanejvýš pobouřeno naprosto neslýchanými provokacemi policie. Provokace zřejmě směřovaly k tomu, aby došlo k pravidelné bitvě dobře ozbrojených policistů s demonstranty, k níž by bylo také došlo, kdyby byli dělníci nezachovali tak železnou kázeň. Celá četa jízdní policie byla stále připravena k tomuto účelu.

Nová provokace dělníků byla provedena odpoledne, když se policejní agent Pokorný, který se dopoledne vynikajícím způsobem zúčastnil provokací, vplížil mezi masy shromážděného dělnictva a tam slídil, až ho rozčilená masa vyvedla.

Že při celé akci liberecké státní policie nejde o prosté "přehmaty jednotlivých úředníků", nýbrž o soustavně připravenou akci, dosvědčuje celé chování pana policejního presidenta Žáka, který celé to polní tažení řídil svou nejvyšší osobou. Senátoru soudr. Pilzovi, kterého dal zatknouti a dopraviti ke krajskému soudu, hrozí, že mu dá okovy. Již v poledne ohlásil pan Žák, "dojde-li ještě k nejmenší věci, zakáži vše". Opojen nanejvýš bojem proti dělnictvu, prohlásil: "Nebojím se, ani kdyby jich přišlo 5000."

Pan Žák jest odpovědný za všechny události o svatodušní neděli. Demonstrace při vzorné kázni dělnictva byla by prošla bez nejmenší příhody, kdyby byl pan Žák neprovedl své neslýchané provokace. V Chomutově a ve Frývaldově, kde se státní moc neukázala, měly demonstrace v den mládeže také klidný průběh. Pan Žák chtěl však o svatodušních svátcích liberecké dělníky vyplatiti, chtěl vyzkoušeti své policejní gardy a dokázati, že v ničem nezadá svému proslavenému kolegovi v Jablonci n. N., policejnímu radovi Herrovi.

Jak dlouho ještě smí tento pan Žák v Liberci hospodařiti a provokovati dělníky? Jak dlouho bude ještě směti zuřiti strážný anděl sociálfašistů a likvidátorů? Liberečtí dělníci se budou musiti postarati a postarají se, aby pan Žák se svými společníky Sedlákem, Svobodou, Pokorným a spol. zmizeli. Vyzývavostmi policie nenasytíte hladovějících, bídně placených a nezaměstnaných dělníků. Ke svému hladu, ke své bídě a nouzi nedají si však ještě líbiti policejní provokace. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.]

Domnívám se, že k této dělnické korespondenci nepotřebuji nic připojovati. Jasně a zřetelně vyslovuje, jak v severních Čechách smýšlejí dělníci o událostech, k nimž došlo o svatodušních svátcích v Liberci. Ukazují úlohu, kterou v tomto buržoasním a sociálfašistickém státě hrají dnešní držitelé moci. Jasně a zřetelně vyslovuje, že si dělníci trvale nedají déle líbiti tyto způsoby, že nebudou trpěti, aby jejich děti hynuly, že nebudou již déle snášeti toto jho. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. dr Patejdlovi.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Debata o projednávané osnově nepřinesla nic nového, věcného ani podstatného; proto navrhuji, poukazuje na svou dřívější zprávu, aby navrhovaná předloha byla přijata tak, jak se na ní usnesl rozpočtový výbor. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přistoupíme ke hlasování. Žádám paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Osnova zákona má 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Ježto není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění doporučeném p. zpravodajem, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Přerušuji projednávání pořadu této schůze.

Sděluji, že z důvodů formálních, aby mohl býti přikázán výborům vládní návrh dnes tiskem rozdaný, bude nutno konati dnes ještě jednu schůzi.

Navrhuji proto podle usnesení předsednictva, aby se příští schůze konala dnes za 5 minut, t. j. v 5 hod. 49 min. odpol. s

Nevyřízené imunitní záležitosti pořadu 60. schůze.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.