Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Stivín, dr Lukavský, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatel: Dubický, Vávra.

213 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bradáč, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Franke, dr Matoušek, Mlčoch, dr Slávik, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 71. schůzi poslanecké sněmovny, prvou schůzi třetího zasedání ve třetím volebním období.

Sděluji, že podle přípisu vlády ze dne 26. září 1930, č. j. 4394 a 4395/1096 S m. r., president republiky rozhodnutím ze dne 26. září 1930 prohlásil zasedání obou sněmoven Národního shromáždění týmž dnem za ukončené, a rozhodnutím z téhož dne svolal obě sněmovny Národního shromáždění k řádnému podzimnímu zasedání do Prahy na den 2. října 1930.

Dovolené dal jsem na dnešní schůzi posl. dr Stránskému, Böhmovi, dr Dolanskému, dr Noskovi, dr Singerovi, Váchovi, Tayerlemu - vesměs pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvili se posl. dr Mederlý a Rázus.

Předseda (zvoní): Došla oznámení o změnách ve výboru. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Rozpočtový výbor zvolil ve schůzi dne 25. září t. r. zapisovateli posl. Bečáka, Adámka a Lišku.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Deutsche Nationalpartei" posl. inž. Kallinu za posl. Horpynku.

Předseda (zvoní): Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy:

posl. Vičánka a druhů ministru soc. péče o zaměstnání cizinců v republice Československé (č. D 327-III),

posl. Krumpe ministru soc. péče, že se na stavbě nové budovy pro poštovní zaměstnance v Děčíně nedodržuje osmihodinová pracovní doba (č. D 328-III).

Předseda (zvoní): Došly odpovědi na dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Odpovědi:

min. financí na dotazy:

posl. inž. Kalliny:

že nebyla vyřízena žádost Hugo Wittingera, výrobce hudebních nástrojů ze Schönbachu v okrese chebském, o slevu daní podle §u 267, odst. 3 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. (č. D 167-III),

že berní úřady vymáhají daně tak, že to odporuje přiměřeným ohledům na hospodářské poměry (č. D 257-III),

posl. dr Luschky o celní přehlídce autobusu jezdícího mezi Opavou a Sudicemi (č. D 221-III);

min. vnitra na dotazy:

posl. Polívky:

vo veci vyberania dlažobného mýta v meste Lučenci (č. D 254-III),

v záležitosti jednania obvodového notára Dudu z Hnúšte (č. D 284-III),

posl. Knejzlíka o použití četnictva při oslavě československé církve v Chudobíně (č. D 296-III);

min. zemědělství na dotaz posl. Kurťaka o nemravném chování Ladislava Zdeňka, lesníka v obci Danilovu v okrese chustském (č. D 273-III);

min. nár. obrany na dotazy:

posl. Sedláčka a druhů o nadaci Jiřího a Jana Vrbových z Mutěnic (č. D 267-III),

posl. inž. Kalliny o odložení nebo prominutí cvičení ve zbrani z důvodů rodinných a hospodářských (č. D 288-III);

min. financí na dotazy:

posl. Petra, Bezděka, Vaculíka a druhů o finanční úhradě případné úpravy požitků státních zaměstnanců (č. D 93-III),

posl. Hellera, aby, až bude pracováno o návrhu zákona na zlepšení požitků staropensistů, byli do něho pojati také poživatelé darů z milosti (č. D 155-III).

Předseda (zvoní): Počátkem schůze byla tiskem rozdána zpráva.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

664. Zpráva výborů zahraničního a živnostensko-obchodního o vládním návrhu (tisk 630), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení doplňkový protokol ze dne 4. srpna 1930 k dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským, podepsané v Římě dne 1. března 1924, uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 20. srpna 1930, č. 116 Sb. z. a n.

Předseda (zvoní): Počátkem schůze byly tiskem rozdány interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

628. Interpelace:

I. posl. inž. Nečase, Jaši, Koudelky, Bečko a soudr. vládě ve věci legionářů, kteří jsou absolventy revírnických škol a slouží ve státní lesotechnické dohlédací službě,

II. posl. Koudelky, inž. Nečase, Bečko a soudr. min. zemědělství o udílení subvencí na strojní zařízení sdružením drobných zemědělců,

III. posl. Seidla a soudr. předsedovi vlády o nesprávném provádění zákona č. 70/30 prováděcím nařízením č. 96/30 vůči okr. četnickým strážmistrům a vrchním strážmistrům-velitelům stanic četnických,

IV. posl. Seidla, Chalupy, Tayerle a soudr. min. financí o jmenování kancelářských úředníků v obvodu zem. finančního ředitelství v Praze,

V. posl. Seidla, Fr. Staňka, Tayerle a soudr. min. nár. obrany o náhradě za inspekční služby civilních zaměstnanců vojenské správy,

VI. posl. Mikuláše, Zeminové, Knejzlíka, Tykala a druhů vládě o situaci v zemědělství a dalších opatřeních k jejímu zlepšení,

VII. posl. Stříbrného, dr Perglera a druhů předsedovi vlády o zákazu veřejných schůzí v Praze svolaných proti popravě Slovinců,

VIII. posl. dr Perglera, Stříbrného a druhů min. zahraničních věcí o státním příslušenství konsulů Československé republiky v Chicagu a Pittsburghu,

IX. posl. dr Perglera, Stříbrného a druhů min. spravedlnosti o konfiskační praxi,

X. posl. Fr. Svobody, Polacha a soudr. min. soc. péče o porušování ustanovení o noční práci v pekárnách v Brně,

XI. posl. Fr. Svobody, Polacha a soudr. min. vnitra o provedené změně stanov Kontribučenské spořitelny ve Vyškově, kterou se porušilo ustanovení základního zákona spořitelního (§ 6 dto 14. dubna 1920 č. 302 Sb. z. a n.),

XII. posl. Šaláta a druhov min. soc. pečlivosti a min. ver. prác v záležitosti ubiedených staropenzístov na Španej Doline,

XIII. posl. dr Daňka, Stanislava, Rýpara, Navrátila, Janalíka a druhů min. pošt a telegrafů o poštovní spořitelně,

XIV. posl. dr Ivanku, Jančeka, Hlinku, Hrušovského, Bendu, Rázusa, dr Mičuru a druhov min. vecí zahraničních vo veci slovenských menšin v Maďarsku,

XV. posl. inž. Kalliny a druhů min. financí o jednostranném fiskálním postupu finančních činitelů a o nedostatečných ministerských výnosech, které nedbají nejdůležitějších požadavků poplatníků, postižených nouzí,

XVI. posl. inž. Kalliny a druhů min. železnic o díle: "Československé státní dráhy, Mezinárodní spoje, 15./5. 1930 - 14./5. 1931", věnovaném dopravní propagandě a vyloženém v rychlících, ve kterém se jednostranným šovinistickým vylíčením působí velká škoda cizineckému ruchu,

XVII. posl. inž. Kalliny a druhů min. nár. obrany, že jest naléhavě nutno, aby se přihlíželo k příslušníkům obchodního a živnostenského stavu z lázeňských míst, kteří jsou povolávání ke konání cvičení ve zbrani.,

XVIII. posl. dr Schollicha a druhů předsedovi vlády a ministrovi pošt a telegrafů o zadání stavby poštovní budovy v Č. Těšíně,

XIX. posl. dr Schollicha a druhů min. železnic o užívání německého kurentního písma v železniční dopravě,

XX. posl. dr Schollicha a druhů min. spravedlnosti, že rekursní senát opavského kraj. soudu porušuje německá jazyková práva.

Předseda (zvoní): Počátkem schůze byly tiskem rozdány odpovědi.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

653. Odpovědi:

I. min. železnic na interp. posl. Hokkyho a druhů ve věci brzkého vybudování nádražní budovy v Královu nad Tisou (tisk 440/XII),

II. min. železnic na interp. posl. B. Procházky, Fialy, Malého a druhů o zařazení kancelářských výpravčích podúředníků stát. drah - do nově zřízených kategorií kancelistů, provozních a vrchních provozních oficiálů (tisk 274/XII),

III. min. železnic na interp. posl. Malého, B. Procházky, Fialy a druhů o povolení bydleti mimo služební místo (tisk 408/I),

IV. min vnitra na interp. posl. Hrušky, Kopeckého a soudr. o policejních násilnostech proti dělnictvu v Praze (tisk 408/II),

V. min. vnitra na interp. posl. Seidla a soudr. o nezákonném zrušení slovenské stabilisační výhody oněm 301 vrch. četnickým strážmistrům, kteří do této hodnosti byli v únoru - a v březnu toho roku povýšeni (tisk 408/XIII),

VI. min. železnic na interp. posl. Malého, B. - Procházky, Fialy a druhů o přeložení dělníků služby stavební a udržovací k jiným služebním odvětvím (tisk 408/IV),

VII. min. železnic na interp. posl. Malého, Fialy, B. Procházky a druhů o přidělení vlaků vlakovému mužstvu v Č. Těšíně (tisk 320/XIX),

VIII. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. Štětky, K. Procházky a soudr. o porušování družstevních zásad a stanov fašistickými metodami (tisk 320/VI),

IX. vlády na interp. posl. Bergmanna, Tučného, B. Procházky a druhů o zařazení Starého Města pod Sněžníkem do vyšší skupiny míst činovného (tisk 440/IX),

X. vlády na interp. posl. Šaláta a druhů ohledně urychlenějšího poukázání náhrad za válečné škody, zapříčiněné maďarskými bolševiky v detvanském kraji (tisk 402/II),

XI. vlády na interp. posl. dr Staňka, dr Zadiny, Mašaty, Petroviče a druhů o okamžitém řešení zemědělské krise (tisk 24),

XII. vlády na interp. posl. Mikuláše, Zeminové, Špatného, Knejzlíka, Polívky a druhů o zemědělské krisi a jejím řešení (tisk 18),

XIII. min. vnitra na interp. posl. dr Törköly a druhů ve věci rozpuštění obec. zastupitelstva v Rim. Sobotě (tisk 432/IV),

XIV. min. vnitra na interp. posl. Horpynky a druhů o neschválení zápůjčky okresu jabloneckému v částce 250.000 Kč na podporu nezaměstnaných (tisk 432/XIX),

XV. min. spravedlnosti na interp. posl. Horpynky a druhů o nedovoleném zjišťování u libereckého kraj. soudu (tisk 440/III),

XVI. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Geyera a druhů o nepřístojnostech u poštovního úřadu ve Stolzenhainu (tisk 456/V),

XVII. min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. Knirsche a druhů o trestním řízení chomutovského okr. úřadu v živnostenskopolicejních věcech (tisk 488/III),

XVIII. min. vnitra na interp. posl. Haiblicka, Hadka, Kuhnové a soudr. o censurní praxi stát. policie v Ústí nad Labem (tisk 402/XVI),

XIX. min. vnitra na interp. posl. Hokkyho a druhů ve věci zrušení samosprávy obce Berehy a správy jejího majetku vládním komisařem (tisk 386/VI),

XX. min. vnitra na interp. posl. dr Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Deutsche Volkswehr" ve Frýdku č. 23 ze dne 7. června 1930 (tisk 557/XX),

XXI. min. vnitra na interp. posl. de Witte, Blatné a soudr. o průtazích při ustanoveních jáchymovského obecního zastupitelstva (tisk 557/XVII),

XXII. min. vnitra na interp. posl. dr Sterna, Höhnela, K. Procházky a soudr. o vypovězení tajemníka Josefa Pieschla z Varnsdorfu (tisk 400/VI),

XXIII. min. železnic na interp. posl. dr Luschky a druhů o škodlivých změnách jízdního řádu (tisk 320/VII),

XXIV. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Geyera a druhů o zdlouhavém doručování pošty u poštovního úřadu Město Litrbachy (tisk 456/XVII).

XXV. vlády na interp. posl. dr Polyáka a druhů o bezodkladném provedení opatření potřebných pro řešení hospodářské krise (tisk 27/XIV).

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány Zápisy o 68. až 70. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Počátkem schůze byla tiskem rozdána Těsnopisecká zpráva o 67. schůzi posl. sněmovny.

Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Žádosti:

kraj. trest. soudu v Brně ze dne 10. září 1 930, č. Nt X 41/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Barši pro zločin podle §u 87 tr. z. (č. J 267-III),

kraj. soudu v Olomouci ze dne 15. září 1930, č. Nt X 67/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Barši pro zločin podle §u 98 b) tr. z. a přestupek podle §u 411 tr. z. (č. J 268-III),

okr. soudu ve Falknově n. O. ze dne 13. září 1 930, č. Nt IV 41/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Haiblicka pro přestupek podle §u 411 tr. z. (č. J 269-III),

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 27. září 1 930, č. Nt XIX 13/30, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Moudrého pro přečin proti bezpečnosti cti (č. J 270-III),

kraj. soudu v Užhorodě ze dne 12. září 1930, č. Nt X 18/30, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 27. září 1930, č. 7823/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Prokopa pro přečin podle §§ 1, 2 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 271-III),

kraj. soudu v Užhorodě ze dne 12. září 1930, č. Nt X 17/30, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 27. září 1930, č. 7822/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Prokopa pro přečin podle §§ 1, 2 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 272-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu schůze.

Nebude-li námitek, projednáme napřed odst. 2 pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tedy projednávat odst. 2, jímž je:

2. Zpráva výbor ústavně-právního o vládním nařízení ze dne 18. prosince 1929, č. 187 Sb. z. a n., o některých přesunech působnosti ministerstev na úřady zemské (tisk 336).

Zpravodajem jest p. posl. dr Winter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Winter: Slavný sněme! Zákon o politické správě dovoluje vládě, aby nařízením provedla přesuny v kompetencích tím, že některou agendu ministerstev může přenésti na zemské úřady nebo naopak, některou agendu zemských úřadů pak na okresní úřady a naopak.

Zákon uložil vládě povinnost, aby nařízení, kterým přesunuje kompetenci z ministerstev na zemský úřad nebo naopak, předložila ke schválení oběma sněmovnám Národního shromáždění. Vláda použila tohoto zmocnění a vydala nařízení ze dne 18. prosince 1929, č. 187 Sb. z. a n., kterým provedla přesun některých kompetencí z ministerstev na zemské úřady a vyhověla příkazu zákona, tím že předložila toto nařízení poslanecké sněmovně i senátu ke schválení.

Poslanecká sněmovna přidělila toto nařízení ústavně-právnímu výboru, jenž je prozkoumal a seznal, že nařízení je účelné a že následkem toho není důvodu, aby bylo zrušeno, nýbrž naopak, že má býti schváleno. Když se však ústavně-právní výbor shodl na tomto usnesení, byl mně jako referentovi předložen k podpisu formulář tohoto znění:

"Výbor ústavně-právní, prozkoumav vládní nařízení, shledal, že nařízení na ten čas vyhovuje, takže není důvodu, aby byl podle zmocnění zákona sněmovně učiněn návrh na jeho odvolání. Výbor se proto usnáší uložiti nařízení toto prozatím ke spisům."

Odepřel jsem podepsati tento formulář, odepřel jsem souhlas, aby byla věc uložena ke spisům a požadoval jsem, aby byla podána sněmovně zpráva jako o každé jiné věci, která je výboru přidělena, aby tak sněmovna měla příležitost rozhodnouti a vysloviti svůj souhlas s usnesením ústavně-právního výboru a následkem toho s vládním nařízením, anebo odepříti tento souhlas a tím zrušiti toto nařízení.

Na tomto stanovisku trvám, ačkoliv jsem se přesvědčil, že ve všech dosavadních případech bylo jednáno tak, jak bylo ode mne vyžadováno.

Podle statistiky, kterou sněmovní kancelář v tomto směru vypracovala, bylo v prvém volebním období - tedy v době, kdy bylo často používáno zmocňovacího zákona z dubna 1920 - vydáno celkem 230 vládních nařízení, která byla předložena poslanecké sněmovně i senátu ke schválení. Z těchto 230 vládních nařízení byla vyřízena ve sněmovně poslanecké i senátu pouze dvě nařízení. Existují tedy dvě nařízení, kterým se dostalo v obou sněmovnách zákonodárného sboru ústavního schválení, následkem kterého tato dvě nařízení mají pod sebou pevnou půdu usnesení zákonodárných sborů a mají nesporně platnost zákona. Všem ostatním 228 vládním nařízením tento podklad chybí. Buď neschválila je posud poslanecká sněmovna, nebo je neschválil senát, nebo ani poslanecká sněmovna ani senát.

Ve druhém volebním období bylo podáno 30 vládních nařízení posl. sněmovně i senátu, než sněmovna se nezabývala ani jedním. V senátě pak byla schválena dvě z těchto nařízení. Můžeme tedy říci, že ze všech 260 nařízení, která na základě zákonného zmocnění byla od počátku působnosti voleného Národního shromáždění vydána, až do dnešního dne pouze 2 nařízení mají, jak jsem řekl, pod sebou pevnou půdu, kdežto všechna ostatní jsou na půdě naprosto vratké.

Slavný sněme, mám za to, že s dosavadní praksí musíme přestati, protože tato prakse jest závadná se dvou hledisek.

Především s hlediska sněmoven samých jak poslanecké, tak také senátu. Podle našeho jednacího řádu, jak je tomu ostatně v každém jiném zákonodárném sboru, je sněmovní výbor pouze pomocným orgánem zákonodárného sboru. Víme všichni, kdo známe jednání v poslanecké sněmovně, že výbor je velmi důležitým pomocným orgánem, zejména když opravdu jsou v něm odborné síly a když výbor pracuje; přesto však zůstává stále jen pomocným orgánem, který připravuje látku, aby posl. sněmovna, resp. senát mohly rozhodovati na základě provedené přípravy a úpravy látky. Když výbor nepředloží zprávu sněmovně, ze které byl zvolen, když znemožňuje následkem toho sněmovně, aby se vyjádřila o látce, o které má rozhodnouti, připravuje sněmovnu o její právo.

Ale ve veřejném právu jest právo korelátem veřejno-právní povinnosti. Poslanecká sněmovna, když jí zákon dává právo, aby přezkoumala vládní nařízení, má nejen právo toto nařízení přezkoumati, nýbrž i veřejnoprávní povinnost. Když však trpí, a bor odložil po přezkoumání vládního nařízení věc klidně ke spisům, když trpí, aby výbor sněmovně nepodal zprávu, když trpí, aby ona sama se nemohla o platnosti či neplatnosti vládního nařízení vysloviti, pak nejen že zadává svému ústavnímu právu, nýbrž porušuje také svou ústavní povinnost.

Mohlo by se mysliti, že sněmovna tím, když trpí, aby jí výbor nepředkládal zprávu, přenáší právo na výbor, že zmocňuje výbor, aby jejím jménem vykonával právo, které jí zákon přikládá. Ale naše zákonodárství nezná takového práva delegace. Sněmovna není oprávněna přenášeti svoje právo na výbor, zrovna tak jako podle judikatury nejvyššího správního soudu ministr, pokud mu to zákon nedovoluje, není oprávněn přenášeti svoje právo na zemského presidenta nebo na okresního náčelníka. Každý článek naší veřejné správy musí kompetenci, kterou mu zákon ukládá, vykonávati sám, aniž jest oprávněn delegovati k výkonu nějaký orgán jiný. Když tedy sněmovna není podle zákona oprávněna přenášeti svoji pravomoc na svůj výbor, nemůže takto postupovati, poněvadž taková delegace je nepřípustna. Proto výbor není oprávněn, aby sám rozhodoval o vládním nařízení, aby, když má za to, že vládní nařízení jest účelné a správné, prostě spis založil, aniž podal sněmovně zprávu. Výbor nesmí se takovým způsobem osamostatňovati, učiniti ze sebe místo orgánu pomocného orgán rozhodující, nýbrž jest povinen postaviti sněmovnu před nutnost, aby ona o věci jednala a o ní rozhodovala.

Ale tato praxe, která až dosud byla sledována, je také nebezpečna s hlediska právní jistoty. Každé právní normě, jež nabyla ve státě platnosti, přizpůsobí se časem život i hospodářský i ve svých ostatních složkách. Přizpůsobí se nejen zákonu, nýbrž i vládnímu nařízení, které bylo na základě zákona vydáno, vládnímu nařízení, kterému zákon přiznává platnost zákonnou tak dlouho, dokud některý ze zákonodárných sborů platnost jeho nezruší. Je pravda, že život, který se přizpůsobuj e platné právní normě, musí přes to počítati s tím, že zákon bude změněn. Zrovna tak jako soud musí počítati s tím, že eventuálně takové nařízení bude některou ze sněmoven zrušeno.

Ale prosím, abyste si laskavě uvědomili, jaký obrovský rozdíl je mezi možností, že bude změněn zákon, a možností, že bude zrušeno takové nařízení. Zákon může býti změněn opět jen zákonem. Aby došlo ke změně zákona, je třeba, aby se na změně usnesly obě sněmovny zákonodárného sboru, je třeba, aby vláda, která rozhoduje v kolegiu, usnesla se na tom, že rozhodnutí zákonodárných sborů bude předloženo presidentu republiky k podpisu, a je třeba konečně, aby president republiky podepsal tato shodná rozhodnutí zákonodárných sborů. Je zde řada kautel, které chrání platný zákon před zrušením novým zákonem.

Jak naproti tomu je vratká půda, na které stojí takové vládní nařízení, jemuž se musil život ve své hospodářské i v ostatních svých složkách přizpůsobiti. Každá jednotlivá sněmovna může nahodilou většinou prohlásiti nařízení za zrušené, a tím okamžitě padá jeho platnost. Máme ovšem teď v obou zákonodárných sborech silné vládní většiny, takže je možno říci, že je málo pravděpodobno, že by proti vůli vlády bylo některé vládní nařízení prohlášeno za zrušené. Ale my jsme tuto nesprávnou praxi zachovávali i v době, kdy vláda na př. předešlé koalice měla v posl. sněmovně většinu šesti hlasů, kdy tedy bylo náramně lehce možno, že okamžitou indisposicí několika pánů z vládní většiny mohla oposice nabýti většiny a mohla nahodilým hlasováním, nahodilou většinou prohlásiti nařízení, která jsou již řadu let v platnosti, najednou za neplatná. Při takové věci zásadního významu nesmíme počítati pouze s okolnostmi, za kterých momentálně žijeme, nýbrž musíme uvažovati o všech theoretických možnostech. Nesmíme tedy spoléhati na okamžitou velkou většinu vládní, nýbrž musíme počítati s event. možností, že v nějaké příští kombinaci nebo konstelaci parlamentního zastoupení bude zase vládní většina docela vratká.

Prosím, abychom nezapomněli na velmi důležitý moment jiného rázu. Pánové vědí, že volební období posl. sněmovny je odchylné od volebního období senátu. Až dosud sice senát sdílel osud sněmovny a byl rozpouštěn současně s posl. sněmovnou bez ohledu na to, zda jeho volební období již uplynulo. Ale dosavadní fakta neznamenají, že bude navždy v Československé republice stejně jednáno, takže se nám může státi, že bude na základě jiného volebního období zvolena posl. sněmovna a na základě opět jiného zvolen senát. Tím se může státi, že většiny v posl. sněmovně a v senátě, i když budou ve svém složení stejné, nebudou ve svém počtu stejné. A může se dokonce státi, že senát, který nebude chtíti se pustiti do zápasu s vládou nebo většinou v posl. sněmovně pro nějaký zákon, bude již z jakési maliciesnosti, kterou mezi těmi dvěma zákonodárnými sbory - nechci říci u nás, ale v cizině - často pozorujeme, sveden, aby alespoň při takové příležitosti způsobil většině v poslanecké sněmovně nebo vládě, jejíž někteří členové po případě by mu nebyli milí, nepříjemnosti a zasadil nepříliš bolestnou, ale přece jen ránu tím, že by některé nařízení, na němž přece ani vláda ani existence státu nevisí, najednou v době, kdy nikdo s tím nepočítá, prohlásil za zrušené a způsobil tím někdy i značné poruchy v tom kterém odboru našeho veřejného nebo soukromého života, kterého takové nařízení se týká. Jsem přesvědčen, slavný sněme, býti tento stav ve Francii, pak jsme každou chvíli svědky toho, že senát vyvede vládě nějakou nepříjemnost tím, že by podobné nařízení zrušil, poněvadž, jak známo, tam poměr mezi posl. sněmovnou a senátem je poněkud méně harmonický, než je tomu u nás.

Mám proto za to, že tato prakse, o níž, myslím, jsem prokázal, že neodpovídá našemu zákonu, našim jednacím řádům, chová v sobě také značné nebezpečí pro náš celý život a že proto nesmíme se oddávati tomu pohodlí, kterému jsme se oddávali dříve, a proto budeme musiti tuto praksi změniti.

Nebudeme se ostatně musiti tomuto pohodlí oddávati, poněvadž nyní jsou poměry jiné, než byly bezprostředně po válce.

Už z těch dvou cifer, které jsem si dovolil slavnému sněmu předložiti: z cifry počtu vládních nařízení 230 v prvním volebním období a počtu pouhých 30 ve druh m volebním období je viděti, že počet nařízení, která nyní vláda vydává, není už daleko tak veliký, jako byl dříve, takže posl. sněmovna i senát mohou docela pohodlně splniti svou zákonnou povinnost, projednati vládní nařízení a schváliti je tak, aby byla pevná půda takovému nařízení zjednána.

Ale když jsme se touto otázkou v ústavněprávním výboru a potom v jednání se sněmovní kanceláří zabývali, narazili jsme na jednu otázku, která, myslím, je pro náš sněmovní život dosti nepříjemná. Z toho, co jsem řekl, že totiž byla v prvním volebním období schválena pouze dvě nařízení v obou sněmovnách, ve druhém volebním období pak v poslanecké sněmovně žádné, vyplývá, že máme zde ještě řadu nařízení, která schválena nebyla, která však nejsou v nynějším období předmětem sněmovního jednání, neboť sněmovny byly rozpuštěny a vláda nepředložila znova neschválených nařízení zákonodárným sborům ke schválení.

Když by se mne někdo ptal, zdali v tom shledávám na straně vlády porušení její povinnosti, ať to byla ta neb ona vláda, musil bych říci, že nikoliv. Žádný zákon neukládá vládě povinnost, aby předložila zákonodárným sborům znovu nařízení, které už jednou předložila a které sněmovna nevyřídila, ať už z toho či onoho důvodu, dříve než byla rozpuštěna. Podle našeho jednacího řádu padají pak všechna jednání, padá všechno, co bylo předmětem sněmovního jednání, jakmile byla sněmovna rozpuštěna. Padají návrhy, ať jsou to návrhy vládní či návrhy iniciativní, padají interpelace, takže, jak pánům je známo, v novém volebním období stalo se zvykem, že řada návrhů, která už byla podána ve dřívějším zákonodárném období a nebyla tam vyřízena, a to nejen řada návrhů iniciativních, nýbrž i vládních, bývá obnovována. Je s tím spojeno určité vydání, to je pravda. Byli jsme až dosud toho názoru, že se poslanecká sněmovna smí zabývati opravdu jen tím, co takovýmto způsobem nově do sněmovny přišlo, ať už z iniciativy vlády či z iniciativy některých členů zákonodárného sboru. Následkem toho nám však zůstávají viset nevyřízena všecka nařízení, která ještě vyřízena nebyla, a tak se může státi, že když kdokoliv z nás podá ve sněmovně iniciativní návrh, aby takové nařízení bylo zrušeno, sněmovna bude potom nucena v této formě znovu se oním nařízením zabývati.

Slavný sněme! Mám však za to, že se dopouštíme jisté nesprávnosti, když klademe takové nevyřízené vládní nařízení na roveň ať už vládnímu nebo iniciativnímu návrhu některého poslance. Má-li vláda zájem na svém návrhu, podaném v předešlém zákonodárném období, tedy přirozeně obnoví tento návrh v novém zákonodárném sboru. Poslanec nebo skupina poslanců, kteří podali takový návrh v předešlém volebním období a mají jistě - předpokládám - stejný zájem i v novém období, podají tedy jej znovu, takže je úplně v rukou iniciatorů, aby rozhodli o tom, zdali chtějí o věci znovu jednati čili nic. Naproti tomu však vládní nařízení, které již bylo vydáno a které se od vlády odloučilo tím, že vláda je podle své povinnosti podala zákonodárnému sboru, už žije svým vlastním životem a přišlo už v přímý styk se sněmovnou, volajíc ji k její zákonné povinnosti, aby se o něm vyjádřila; když tuto povinnost nesplnila nebo nemohla splniti posl. sněmovna nebo zákonodárný sbor, jenž byl rozpuštěn před vyřízením, zůstává tato nezměněna i za sněmovny nové, poněvadž právě zákonodárný sbor se ještě nevyjádřil, co se má s takovým nařízením státi.

Na mou žádost zabývala se sněmovní kancelář touto otázkou a dospěla k názoru, že podle dnešního znění našeho jednacího řádu nemůže býti iniciativy na straně poslanecké sněmovny jako celku, representovaného presidiem, nýbrž že iniciativa musí vycházeti z lůna samotné poslanecké sněmovny. Možná, že to slovnému znění jednacího řádu odpovídá. Já jsem si řekl, kdyby tato otázka byla vznikla v anglické poslanecké sněmovně, tedy by se tam nikdo nedíval do jednacího řádu, nehledíc k tamější úpravě jednacího řádu, nýbrž byli by rozhodovali podle jednoduchého rozumu jednoduchého občana a z presidia samotného by byli předkládali taková vládní nařízení poslanecké sněmovně nebo senátu k usnášení. Poněvadž pak podle našeho zákonodárství presidium sněmovní má bdíti nad zachováváním zákonů sněmovny se týkajících a je strážcem práv sněmovny, jest povoláno, aby našlo formu, která umožňuje, aby sněmovna užila svého zákonného práva a splnila svou zákonnou povinnost.

Mám za to, že nebudeme hleděti přinutiti presidium, aby proti názoru kanceláře o slovném znění zákona vyvolávalo tuto činnost, nýbrž že na příště budeme se snažiti, aby všechna nařízení, která budou vydána a zákonodárnému sboru předložena, byla také opravdu zákonodárnými sbory projednána a schválena anebo zamítnuta.

Musíme však udělati pořádek s minulostí. Nemůžeme nařízení, která v minulosti nebyla projednána, nechati viseti ve vzduchu. Řada jich stala se už zbytečnou nebo byla zrušena jiným vládním nařízením, jiná dnes nejsou vůbec předmětem jakéhokoliv zájmu. Budeme tedy museti prohlédnouti, která nařízení jsou ještě v platnosti; těm však budeme museti zjednat bási v té neb oné formě, i kdybychom to v nynější přechodné době udělali po případě iniciativními návrhy, pocházejícími ze sněmovny samotné.

Ale má-li sněmovní kancelář a presidium za to, že presidium samo o sobě není oprávněno k iniciativě, pak myslím, že pro futuro bude zapotřebí, abychom upravili své zákonodárství buď v té formě, že by bylo uloženo vládě, aby nevyřízená nařízení znova předložila po nových volbách, anebo v té formě, že presidium je povinno, nevyřízená nařízení v novém složení sněmovny předložiti k projednání.

Pokud jde, slavný sněme, o nařízení, které je předmětem dnešního jednání samého, obsahuje pouze přesuny některých kompetencí s ministerstev na zemské úřady. Potřeba s jeho byla vyvolána vlastně nikoli právní úpravou v historických zemích, nýbrž právní úpravou na Slovensku, kde dříve nebylo zemského úřadu, takže kompetenci, kterou u nás mělo místodržitelství, po případě později zemské politické správy, mělo tam podle tamějšího zákonodárství ministerstvo. Nyní, když na Slovensku byl také zřízen zemský úřad, není zapotřebí, aby tato agenda byla přenášena na ministerstvo, a je tedy účelno, aby tímto nařízením byla přenesena tato agenda na zemský úřad na Slovensku platný.

Nepovažuji za účelno, zabývati se dále věcnou stránkou. Výbor ústavně-právní považoval toto nařízení za dobré také proto, že znovu upozornilo naši veřejnost na potřebu, aby celá naše veřejná správa byla prozkoumána po stránce účelnosti rozdělení kompetencí a abychom se snažili o to, aby záležitosti, které může vyřizovati první instance, nebyly přenášeny na druhou nebo třetí instanci, zejména pak aby záležitosti, které si může vyříditi občan sám, nebyly přidělovány k vyřizování státní a ostatní veřejné administrativě.

Z těchto důvodů ústavně-právní výbor doporučuje, aby posl. sněmovna udělila tomuto nařízení své schválení. (Potlesk.)