Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: dr inž. Toušek, de Witte.

156 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, dr Beneš, dr Czech, inž. Dostálek, dr Franke, dr Slávik, dr Spina, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 80. schůzi poslanecké sněmovny.

Omluvy a dovolené, uvedené v dnešní prvé schůzi, platí též pro tuto schůzi.

Posl. dr Mederlý žádá o udělení 14tidenní dovolené pro neodkladné záležitosti.

Navrhuji udělení této dovolené.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená dovolená jest udělena.

Předseda (zvoní): Došla oznámení o změnách ve výborech.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. Petrovického za posl. Hudce.

Do výboru technicko-dopravního vyslal klub poslancov slovenskej ľudovej strany posl. Slušného za posl. Macháčka.

Předseda: Ze senátu došlo sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Předseda senátu sdělil přípisem ze dne 6. listopadu 1930 k tisku 3 sen. 1929, že senát se v 58. schůzi dne 6. listopadu t. r. usnesl navrhnutí posl. sněmovně, aby o dalších 5 měsíců prodloužila lhůtu podle §u 43 úst. listiny k projednání usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1865-II) o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umisťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy (tisk 2189-II).

Předseda: Přikazuji výboru soc.-politickému a podle § 24 jedn. řádu také výboru rozpočtovému:

786. Vládní návrh zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče.

Navrhuji, aby oběma jmenovaným výborům byla k podání zprávy o tomto vládním návrhu uložena lhůta 36 hodin.

Kdo souhlasí s navrženou lhůtou, nechť zdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená lhůta je přijata.

Přikazuji výboru rozpočtovému:

773. Vládní návrh zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce, jímž jest:

1. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mor. Ostravě v trest. věci posl. Śliwky (tisk 519).

Zpravodajem jest p. posl. Ježek za omluveného p. posl. dr Stránského. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno! Imunitní výbor navrhuje posl. sněmovně, aby žádosti kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 28. prosince 1929, č. Nt XV 1/30 za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro přečin urážky na cti podle §§ 488, 491 a 496 vyhověno nebylo, ježto ani veřejný ani soukromý zájem touto záležitostí dotčený nepřevyšuje zájmu posl. sněmovny na nerušeném vykonávání mandátu posl. Śliwky.

Předseda (zvoní): K tomuto odstavci pořadu je podána řečnická přihláška, zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 15 minutami. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Ke slovu je přihlášen pan posl. dr Stern. Dávám mu slovo.

Posl. dr Stern (německy): Přihlásil jsem se k odstavci pořadu, který se dnes projednával v první schůzi. Krátce než jsem se mohl dostati ke slovu, byla tato schůze přerušena a proto jsem se nemohl dostati ke slovu. Používám této imunitní věci, abych se ujal slova. Chtěl jsem ještě jednou jménem našeho klubu především zaujmouti stanovisko k polským volbám, které se konaly včera. Zástupce našeho klubu, posl. Śliwka již vylíčil krvavý, fašistický ráz těchto voleb. Tyto volby provedl Pilsudski po zatčení poslanců, po zavraždění revolučních dělníků, po uvržení do žaláře tisíců revolučních dělníků (Výkřiky.), pod terorem, který i u fašistů, kde jsou na všechno zvyklí, jest věcí zcela neobyčejnou. Nejkrvavější teror provádí se zvláště proti Ukrajincům a Bělorusům. Dnes jest v Polsku takový stav, že Pilsudski provádí svůj teror dokonce i proti jiným skupinám ve fašistickém táboře. Zradikalisování hladovějících mas v Polsku dosáhlo takových rozměrů, že se s tím i v táboře samého fašismu zostřily rozpory o methodách, kterých užívají fašisté na záchranu kapitalistické soustavy. Tak došlo k tomu, že Pilsudski dává zavírati dokonce sociálfašistické poslance, že zakázal sociálfašistické listiny. Těmito způsoby dosáhl Pilsudski své většiny, jak jinak nebylo lze očekávati. V četných volebních obvodech došlo k této většině čistě fašistickým způsobem tak, že všechny jiné listiny byly prostě prohlášeny za neplatné a že pro volby zbyla vůbec jen jediná listina Pilsudského a na ni se musilo voliti. Nemáme ještě zpráv, jak se volilo tam, kde vůbec bylo možno ještě voliti. Ale jsme přesvědčeni, že se i v těchto volbách ukázalo, že v Polsku jsou revoluční dělníci. Víme, že naše bratrská strana v Polsku šla k volbám s přesvědčením, že nebude moci poraziti Pilsudského hlasovacími lístky. Naši soudruzi v Polsku použili voleb, aby rozvinuli svůj revoluční program před pracujícími masami Polska, před dělníky a sedláky, aby těmto dělníkům a sedlákům ukázali, že zbývá jen jediná volba: Fašistická diktatura nebo proletářská revoluce a diktatura proletariátu! Komunistická strana v Polsku použila těchto voleb, aby shromáždila masy k boji o jejich denní požadavky a tím urychlila pád systému. Prohlašujeme zde jménem všech revolučních dělníků Československa, že se v tomto boji cítíme zajedno s polskými dělníky a sedláky, (Potlesk) že jsme hotovi je činně podporovati v tomto boji, že je především již nyní musíme činně podporovati stupňováním a zostřením našeho boje proti našemu fašismu a sociálfašismu zde, (Potlesk.) proti těm, kteří právě nyní zde podali návrh, aby znovu v době největší krise a hromadné bídy a hromadného hladu byla zrušena ochrana nájemníků, proti těm, kdož předkládají nové daně, nové hladové návrhy, nové zdražující návrhy, kdož postupují proti nezaměstnaným nejsurovějším násilím, kteří zde již pracují týmiž methodami, s kterými pracuje Pilsudski v Polsku. Polští dělníci mají ve svém těžkém boji věděti, že po jejich straně stojí dělníci všech jiných zemí, také dělníci a sedláci v Československu.

Ale musím zde promluviti ještě o jiném, velmi vážném, pro dělníky všech zemí mimořádně významném faktu. V Sovětském Svazu byla odhalena organisace, která měla úmysl organisováním činů působících škody pomáhati plánu intervence v Sovětském Svazu. Toto odhalení má proto tak ohromný význam, poněvadž se tentokráte podařilo pohnouti organisátory tohoto hnutí, vůdce této organisace k tomu, že otevřeně doznali, nejen co sami činili v Sovětském Svazu, nýbrž upřímně doznali, na čí rozkaz jednali a co se venku organisovalo proti Sovětskému Svazu. Dnes nebudete moci již přijíti a říkati: "Komunistické smyšlenky a fantasie!" - nýbrž dnes máme zcela konkrétní výpovědi, které ukazují, že nejen protirevoluční strany, nýbrž i oficielní vlády a generální štáby se radily s těmito lidmi, aby provedly plán válečného, ozbrojeného zakročení proti sovětskému Rusku. V Sovětském Svazu byla založena tak zvaná průmyslová strana, povstala z tak zvané inženýrské a technické ústředny. Vytkla si za cíl prováděti poškozování, sabotážní činy proti nenáviděné vládě Sovětů. Vyvinuly se v organisaci, která měla shrnouti a říditi poškozovací akci v těsném spojení s organisacemi, které v cizině pomýšlely na zakročení proti Sovětskému svazu a je organisovaly. Jejich úkolem bylo podle jejich vlastního doznání způsobiti v Sovětském svazu krisi, zostřiti nesnáze. Jejich úkolem bylo provozovati pro cizinu vojenskou špionáž a prováděti také činy odvracející pozornost, vyhazovati do vzduchu mosty, skladiště atd. Za svůj politický cíl prohlásili, že chtěli v Sovětském svazu zavésti demokratickou republiku, ale při tom sami prohlásili, že jejich vlastním cílem je mocnářství, obnovení carismu a že jen z taktických důvodů, poněvadž se obávali, že narazí na velký odpor, říkali, že chtěli zavésti demokratickou republiku, jasně uznávajíce, že ani demokratická republika není nic jiného, než zastřené panování buržoasie. K čemu jest zapotřebí v Sovětském svazu demokratické republiky? - říkali si tito pánové sami. Jejich účelem bylo pomocí této demokratické republiky vrátiti kapitalistům jejich podniky. Netroufali si vytýčiti si cíl, že velkostatkářům bude vráceno jejich pozemkové vlastnictví. To by bylo znamenalo popuditi proti sobě stamilionů sedláků. Proto prohlašovali, že velkostatkářům má býti jejich pozemkové vlastnictví zaplaceno, že se od nich odkoupí, tedy dodatečně chtěli provésti jistý druh československé pozemkové reformy. Tyto ohromné milionové částky, o které by bylo bývalo při tom šlo, měly býti vymačkány z ruských sedláků a dělníků. Aby to vše mohli provésti, chtěli v demokratické republice - to není samo o sobě žádný rozpor - zavésti vojenskou diktaturu. Pro provedení tohoto úmyslu vypracovali již celou listinu vlády, kterou chtěli zříditi. Samozřejmě si pánové nedomýšleli, že jako organisace jen svou poškozovací akcí nebo několika brožurami Kautského budou moci poraziti Sovětský Svaz. Proto hledali a navázali nutné styky. Spojili se s jinými poškozovacími organisacemi v Sovětském Svazu, spojili se s organisací dřívějších cizozemských držitelů kapitálu v Sovětském Svazu, s tak zvaným obchodním a průmyslovým komitétem. Našli spojení s francouzskou vládou a s oficielními řediteli anglické politiky, s konservativní stranou v Anglii a s generálními štáby rozličných kapitalistických zemí. (Německé výkřiky: Jistě byla při tom i československá vláda!) O tom ještě promluvím, to jest pro nás velmi důležitý bod.

Začátkem října, mezi 5. a 10. říjnem, konala se důležitá schůze obou organisací, obchodního a průmyslového komitétu a průmyslové strany, kde se podávala zpráva o celém stavu, o čemž právě lidé, kteří nyní v Sovětském Svazu pocítili pěst proletariátu, pronesli konkrétní výpovědi. Mezi jiným byla tam podána zpráva o tom, že Anglie a Francie se nespokojují s tím, že chtějí zničiti Sovětský Svaz, nýbrž že chtěly při tom udělati ještě imperialistický obchod. Anglie žádala již nyní od této pozdější ruské vlády, aby postoupila část Kavkazu Anglii a Francii, a Polsko žádalo ukrajinská území, která mu měla býti postoupena. Samozřejmě se žádalo obnovení dřívějšího majetku, četné důležité hospodářské koncese, krátce byl to celý jídelní lístek požadavků. Ale v tom byly nesnáze, poněvadž tito lidé z průmyslové strany nechtěli svého pozdějšího Ruska zraditi v takové míře, ale konečně projevili svůj souhlas i s tím, co sami označili za zradu.

Z těchto zpráv, které byly potvrzeny výpověďmi svědků, jest především důležitá zpráva o schůzi, které se zúčastnil tehdejší ministr pro věci zahraniční Poincaré. Jeden z těchto lidí vypovídal, co na této poradě prohlásil Poincaré, oficielní zástupce vlády. K této poradě Poincaré pozval: Rjabušinského, Treťakova a Lianosova.

Poincaré prohlásil, že otázky, které tento komitét postavil vládě, totiž otázku vojenského zakročení v Sovětském Svazu předložil již generálnímu štábu. Vláda tedy oficielně předložila generálnímu štábu otázku, jak by se vojensky mohlo vtrhnouti do sovětského Ruska a Poincaré prohlásil, že generální štáb nepochybně vyřídí tuto otázku příznivě. Poincaré uváděl: Prakticky se pomýšlí na zakročení, které provede Polsko, Rumunsko, Estonsko a Lotyšsko za účasti francouzských vojsk a francouzského loďstva. Vedení tohoto vojenského zakročení má míti Francie, celé zakročení - schůze konala se r. 1928 - má býti provedeno po dvou letech, tedy r. 1930. Poincaré prohlásil: Nyní nemůžeme ještě vystoupiti proti Sovětskému Svazu, poněvadž vaše práce jako poškozovatelů Sovětského Svazu neukázala ještě úspěchů, které jste nám slíbili. Nespokojenost ruských dělníků a sedláků není ještě dosti veliká. Domnívám se, že chce-li Poincaré čekati, až ruští dělníci a sedláci budou nespokojeni, bude musiti čekat velmi dlouho. Dále prohlásil: Musíte více pracovati, zesíliti své sabotážní akce a především jde o to, abyste zmařili pětiletý plán. To jest prostředek, jak zakročiti proti Rusku s úspěchem.

Máme výpověď Černovského, podle níž bylo oznámeno, že na základě osobního jednání s Briandem, tehdejším předsedou vlády, a francouzským generálním štábem jest odůvodněna naděje, že k tomuto zakročení dojde.

Později došlo k trvalé praktické spolupráci tohoto komitétu s francouzským generálním štábem. U francouzského generálního štábu byla utvořena komise, skládající se ze zástupců Anglie, Polska a Francie a tam bylo usneseno, že Francie má míti vedení, že Polsko má se dáti na pochod jako přední stráž a že Anglie má podporovati akci každým vhodným způsobem. Francouzský generální štáb, to jest praktičtí vojáci, kteří vědí, na čem záleží, žádali od průmyslové strany, aby u průmyslové strany v Sovětském Svazu byla založena vlastní vojenská komise. Tato vojenská komise byla také založena a jejím úkolem bylo provozovati vojenskou špionáž a pokoušeti se vnésti do rudé armády rozklad, což pro tyto pány bylo poněkud těžkým úkolem.

Ale máme ještě výpověď jistého Ramzina, která právě pro nás v Československu jest ohromně důležitá, a tu bych zvláště rád upozornil naše pány sociálfašisty na to, že o těchto věcech jistě musí býti informován pan ministr pro věci zahraniční, který přece patří k jejich táboru a že tedy oni sami jsou o tom informováni a jsou za tyto věci zcela a úplně spoluodpovědni. Ramzin vypovídal: Francie má podle tohoto plánu býti hlavním vůdcem, Polsko a Rumunsko a baltické státy mají intervenci provésti - prohlásil Ramzin - a jest, byť poněkud pochybná, naděje, že se tohoto zakročení zúčastní i Československo a Jugoslavie. To tedy znamená, že se o těchto věcech vyjednávalo aspoň s panem Benešem, že pan Beneš ukázal, že tyto věci nejsou vyloučeny a že jen ještě závazně a určitě neslíbil, že pánové ještě pochybují, dojde-li k tomu či nikoli, ale že mohli míti jistou naději, že se toho účastní i Československo a Jugoslavie. Za vůdce byl vyhlédnut generál Lukomský a intervence měla býti provedena r. 1930. Tento rok byl podle výpovědi těchto lidí zvolen proto, poněvadž zvláště francouzským generálním štábem bylo řečeno, že rok 1930 jest středem pětiletého plánu, ve kterém se při provádění pětiletého plánu kladou největší požadavky na dělníky a sedláky: tu budou musiti přinésti největší oběti pro tento ohromný plán a právě v této době ještě se neprojeví účinky pětiletého plánu. A to prý jest nejpříznivější chvíle vtrhnouti vojensky do Sovětského Svazu. A tohoto darebáckého, hanebného plánu účastnila se i naše vláda. Jak tento plán vyhlížel? Zcela konkrétně. O tom bylo učiněno oznámení, o tom jsou výpovědi v Sovětském Svazu. Ti, kdož to všechno udělali, vypovídali, že jest tento úmysl: Rumunsko mělo v polovici r. 1930 využíti nějaké záminky, na př. pohraniční srážky k tomu, aby prostě vtrhlo do Sovětského Svazu, Wrangelova vojska měla projíti Rumunskem a vpadnouti do Sovětského Svazu. Ve chvíli, kdy by Rumunsko prakticky zahájilo válku, mělo Polsko a všechny okrajové státy oficielně válku vyhlásiti a začíti. Anglie měla se účastniti loďstvem v Černém moři a mimo to ve Finském zálivu, t. j. akce proti Leningradu. Hlavní úder měl býti veden proti Moskvě, ale zároveň k podpoře tohoto hlavního úderu proti Moskvě měl býti proveden zvláštní úder proti Leningradu. A v této chvíli měla průmyslová strana v Sovětském Svazu způsobiti hromadné povstání, ovšem zvláště mezi kulaky. Poškozovací práce měli rozděliti tak, aby největší nesnáze, nejtěžší krise musily nastati letos, a v této chvíli měli vyhazovati do vzduchu mosty, muniční skladiště a provésti řadu takových činů, aby podporovali vojenské zakročení. Dále bylo oznámeno, že při těchto poradách řekli ti, kdož to musili věděti, že čínská válka, válka o východočínskou dráhu byla způsobena Anglií a Francií, aby se vyzkoušela vlastní mobilisační schopnost, jakož i mobilisační schopnost rudé armády - a to jest zvláště důležité pro všechny dělníky a sedláky - aby se vyzkoušelo, jak bude dělnictvo ve všech jiných zemích reagovati na válku proti Sovětskému Svazu. Každý dělník musí věděti, že pro provedení těchto plánů jest rozhodující i to, jak dělníci na takové věci reagují. Dále se mělo vyzkoušeti, jak pevné jest panování Sovětů, pokud se mohou opříti o dělníky a sedláky. Všichni víme, že tato zkouška dopadla velmi špatně pro pány imperialisty a že velmi skvěle upevnila sovětský režim a prokázala průbojnost rudé armády. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Tyto věci, které se nyní v Sovětském Svazu odhalují, mají rozhodný význam a důležitost pro veškerý proletariát. Každý dělník se musí dověděti, co se tam zjistilo. Sociálfašisté, kteří dobře věděli, že to je pravda, když se to tvrdí, líčili nás jako lháře a pomlouvače. Sociálfašisté vědomě pomáhali oklamati dělníky o tomto nebezpečí, aby se všechny tyto věci mohly klidně a bez překážek se strany dělnictva připraviti. Zde jest podán důkaz, jak vážně imperialistické síly připravují válku proti Sovětskému Svazu, jak jsou odhodlány ji vésti a že to především jest pětiletý plán, který je nutí připravovati takové věci, jelikož dobře vědí, že provedení pětiletého plánu znamená velmi velký otřes kapitalistické a imperialistické soustavy.

Bylo tam také zjištěno, že pro tyto čínské události bylo koncem r. 1929 oznámeno, že intervenci z četných důvodů nelze r. 1930 provésti. Předně se ukázalo, že panstvo zpozorovalo, že aktivita dělníků a sedláků v Rusku velmi značně stoupla. Přiostřila se situace mezi Italií a Francií, ukázalo se, že stanovisko Německa bylo pochybné, ukázalo se, že mezi jednotlivými účastníky plánu byla neshoda, že se nemohli dohodnouti o jistých věcech a konečně se ukázalo, že krise ve východní Číně dokázala, že se věci mají přece poněkud jinak, než se panstvo domnívalo. Tak bylo usneseno, z těchto důvodů, jak vyplývá z výpovědí svědků, odložiti celý plán, ale nikoliv na dlouho, nýbrž na r. 1931. To znamená, že každý dělník musí pochopiti, jak vážné jest nebezpečí, dojde-li k takové intervenci. Jest možné, že se panstvo přesvědčí, že to nepůjde ani r. 1931, že moc sovětů dále zesílí, že se dělníci a sedláci více sjednotí na obranu Sovětského Svazu a bylo-li usneseno odložiti tento úmysl o rok a přeložiti provedení na rok 1931, to znamená, že s nejvyšším úsilím musíme vésti boj proti imperialistickému nebezpečí války, boj proti ohrožování Sovětského Svazu takovou válkou. Provedení pětiletého plánu v Sovětském Svazu znamená pro nás ohromné urychlení našeho vlastního osvobození. Ale zničení tohoto plánu znamenalo by pro všechny dělníky všech zemí desateronásobně zvětšenou bídu, stonásobně zvětšený útisk, krvavé vraždy a nové imperialistické světové války. Proto musejí pracující bojovati proti fašismu a proti sociálfašismu, které slouží k přípravě této války. Proto dlužno zříditi jednotnou frontu ze zdola, proto musejí si masy vybojovati politická práva, která jsou k tomu potřebná, právo na ulici, svobodu svého tisku, osvobození svých zajatců, v boji proti třídní spravedlnosti. Proto dlužno především stupňovati boj proti hladu, boj pro životní zájmy proletariátu, pro jeho denní požadavky, poněvadž se tím zasadí nejtěžší rána mocím, které tuto válku připravují. Ale my i zde se tážeme: Jakou úlohu měla při tom všem vláda československá? Chceme o tom dostati zprávu a vysvětlení. Chceme, aby zde bylo řečeno, jakou úlohu měla československá vláda při tomto vyjednávání. Víme to, známe tuto úlohu: Jest to úloha nepřítele dělníků, nepřátelů Sovětského Svazu, tedy úloha účastníka na tomto spiknutí. Chceme, aby se vláda zde odpovídala, abychom mohli venku mobilisovati dělníky proti tomuto ohromnému nebezpečí. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 13 této těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. Ježkovi.

Zpravodaj posl. Ježek: Doufám, že slavná sněmovna souhlasí se mnou, nebudu-li se zabývati vývody p. posl. dr Sterna, a to z toho důvodu, poněvadž nikterak nesouvisely s tím, co nyní ve sněmovně projednáváme.

Prosím proto slavnou sněmovnu, aby zprávu imunitního výboru schválila.

Místopředseda Špatný (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Žádám pány a paní poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Śliwky.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest stíhání posl. Śliwky.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mostě v trest. věci posl. Haiblicka (tisk 520).

Zpravodajem jest za omluveného p. poslance dr Stránského p. posl. Ježek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno!

Imunitní výbor pojednal o žádosti kraj. soudu v Mostě ze dne 29. ledna 1930, čís. Nt XIV 7/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Haiblicka pro zločiny podle §u 15, čís. 3, přečiny podle §u 14, čís. 5, §u 15, čís. 2 a přestupek podle §u 15, čís. 4 zákona na ochranu republiky a usnesl se, aby této žádosti vyhověno nebylo, ježto podle úsudku imunitního výboru veřejný zájem na provedení této trestní věci nepřevyšuje zájmu posl. sněmovny na nerušeném vykonávání mandátu posl. Haiblicka.

Místopředseda Špatný (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto k hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Haiblicka.

Kdo s tímto návrhem pan zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Haiblicka.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k odst. 3 pořadu, jímž jest:

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Brně v trest. věci posl. Jurana a Gottwalda (tisk 523).

Zpravodajem jest za omluveného p. posl. Koudelku p. posl. Ježek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno! Krajský soud v Brně žádá posl. sněmovnu za vydání posl. Jurana k trest. stíhání pro přestupek podle §§ů 11, 14 a 32 o právu shromažďovacím a §u 8 tr. zák. a posl. Gottwalda pro zločin podle §u 15, čís. 3, přečin podle §u 14. čís. 1 a 5 zákona na ochranu republiky. Posl. Juran prý se těchto deliktů dopustil tím, že jakožto předseda veřejné schůze neuposlechnul, když schůze tato byla úředně rozpuštěna, nýbrž že znovu ji zahájil.

Imunitní výbor navrhuje, aby vzhledem k povaze deliktu posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Jurana.

Posl. Gottwald je stíhán pro delikty podle zákona na ochranu republiky, jichž prý se měl dopustiti svou řečí na veřejné schůzi komunistické strany v Brně dne 15. listopadu 1929 pořádané.

Imunitní výbor navrhuje posl. sněmovně, aby žádosti kraj. soudu v Brně za vydání posl. Gottwalda nevyhověla.

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby řečnická lhůta stanovena byla 15 minutami. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest přijata.

Ke slovu jsou přihlášeni na straně "proti" pp. posl. Juran a Štětka.

Uděluji slovo prvému řečníku, jímž je p. posl. Juran.

Posl. Juran: Slavná sněmovno! Krajský soud v Brně žádá posl. sněmovnu za moje vydání podle §§ 11, 14 a 32 zákona o právu shromažďovacím a §u 8 tr. zák. Jde o schůzi, konanou v dělnickém domě v Židenicích, na které mluvil soudr. posl. Gottwald. Jak již bývá zvykem úředních orgánů, úředníků byrokratů, že prostě znemožňují pronášení projevů proti zbídačení pracující třídy, zakázali policejní byrokraté i konání této schůze. Mou povinností bylo nerespektovati toto rozhodnutí.

Je však zajímavo, jaký delikt se mně klade za vinu. Uvádí se také § 8 trestního zákona, ačkoliv nevím, jak § 8 trest. zákona s tímto deliktem souvisí. Co stojí v tomto §u 8 trestního zákona? "Ke zločinu není potřebí, aby čin byl skutečně dokonán, již pokus zlého skutku jest zločinem, jakmile zlomyslník předsevzal nějaký čin, který ke skutečnému vykonávání vede, k dokonání zločinu však jen pro nemohoucnost, pro překážku odjinud v to přišlou nebo náhodou nedošlo. Proto užíti se má ve všech případech, kde zákon zvláštních výjimek nenařizuje, všelijakých ustanovení pro zločiny vůbec daných i na pokusy zločinné a trestati jest pokus zlého skutku za použití §u 47, lit. a) týmž trestem, jenž uložen na zločin dokonaný."

Nevím, jak krajský trestní soud v Brně přišel k tomuto paragrafu.