Mimo to je zde hovořeno o §u 32 shromažďovacího zákona, ačkoliv v tomto zákoně nikde tento paragraf nenalézám.

Pánové, je jisto, že zde asi šlo o nějaké úmyslné zkreslování případů nebo o nějaký omyl. Jedno je jisto, že v postupu, který nyní zavládá, v bezohlednosti proti komunistickým poslancům jste předstihli staré Rakousko. Máme býti vydáváni podle starých zákonů, kterých vlastně ani staré Rakousko nepoužívalo, poněvadž pro takové případy ani ve starém Rakousku by poslanec vydán nebyl. Oč však jde? O to, že kapitalismus svou úlohu dohrává, že kapitalismus naráží stále na větší a větší překážky a proto má mu býti život prodloužen.

Komunistická strana organisuje boj proti dnešnímu nemravnému kapitalistickému řádu a protože tento boj organisuje, útočí prý na stát. Nebudeme, pánové, bráti na to zřetel, nýbrž půjdeme svou cestou dále, poněvadž jsme si plně vědomi, že žádná persekuce, žádné žalářování komunistických poslanců život kapitalismu neprodlouží. Dělnická třída jest si vědoma, že jedině bojem může se zjednati náprava, může býti odstraněn kapitalismus, a právě proto, že dnešní potlačovací aparát je ve službě kapitalismu a buržoasie, proti němu bojujeme.

Jak je možno, aby v dnešní době soudy postupovaly takovým bezohledným způsobem? Prostě proto, že buržoasie je posílená socialisty všech směrů, poněvadž socialisté se postavili do služeb kapitalismu, do služeb státu a stůj co stůj se snaží prodloužiti život dnešnímu nemravnému kapitalistickému řádu. Kdyby nebylo socialistů, kdyby se socialisté postavili do skutečné třídní fronty po bok dělnictva, nemohla by se toho buržoasie odvážit. Ale právě proto, že buržoasie našla své spojence v socialistických vůdcích, v socialistických poslancích a ministrech, odvažuje se tohoto útoku na část tohoto revolučního proletariátu.

Nepřicházím na tuto tribunu, abych vás prosil, abych žádal snad za nevydání, nýbrž abych odhalil ten podvod, to bezpráví, které se páše na pracující třídě, které se má páchati na mluvčích této třídy, toho revolučního proletariátu. Jak jsem již zdůraznil: my i nadále setrváme na této cestě, my se nedáme odstrašiti, poněvadž víme, že jedině bojem je možno zjednati nápravu.

Dnes již v mnohých případech nevydávají se poslanci pouze pro řeči, dnes v řadě případů je vykonstruováno přímo násilí, dnes se používá §u 81 tr. zák. Vždyť je to směšné, podíváte-li se na naši soudr. Hodinovou a postavíte ji vedle obra policajta a slyšíte pak obvinění: "Ona se dopustila veřejného násilí na tom strážníkovi." (Veselost.) Jsou to zjevy, které jsou vám k smíchu, ale které jsou skutečně na denním pořádku. (Výkřiky: Poslanci komunističtí mají být neviditelní a neslyšitelní!) Ano, mají zde býti uděláni komunističtí poslanci neviditelnými a neslyšitelnými, ale já jsem pevně přesvědčen, že se toto buržoasii nepodaří, že dělnická třída nebude umlčena. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Štětka. Uděluji mu slovo.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Pan zpravodaj, který převzal úlohu za skutečného zpravodaje tohoto povedeného návrhu na trestní stíhání poslance našeho klubu, provedl jen závěrečný akt, který byl předmětem jednání v imunitním výboru.

Oč v podstatě šlo? Imunitní výbor zabýval se návrhem kraj. soudu v Brně, jímž bylo žádáno za vydání dvou poslanců, a to posl. soudr. Gottwalda pro výroky, které byly zachyceny t. zv. relačním protokolem policejního komisaře, a za druhé posl. Jurana pro to, že rozpuštěnou schůzi znovu zahájil a dále řídil. Imunitní výbor nespatřoval v řeči posl. Gottwalda trestního skutku a nenavrhl trest. stíhání, ale navrhl k trest. stíhání posl. Jurana, poněvadž neuposlechl a dotkl se vyšší moci. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Zde tedy pan zpravodaj, soc. demokrat Koudelka vycházel z předpokladu: Poněvadž je zde vrchnost, určená k poroučení a karabáčování, musíme jí i my, imunitní výbor, hájiti.

Ovšem úplně něco jiného bylo v opačném případě, když šlo o vydání pana posl. Jiráčka, jehož trestní věc nalézá se v imunitním výboru od roku 1926 a dodnes není vyřízena. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Imunitní věc pana posl. Jiráčka je asi tato: R. 1926 přišel k panu poslanci - ovšem ne jako takovému, nýbrž k panu Jiráčkovi jako obchodníku - tak zv. lichevní orgán, komise, která jako oprávněný úřední orgán měla kontrolovati, do jaké míry také pan poslanec ve svém kšeftě provádí lichvu. (Výkřiky: Vždyť jakživ žádný obchod neměl! - Výkřiky komunistických poslanců.)

Tento povedený pan poslanec prostě lichevní orgán vyhodil a v obžalovacím spise je doslova uvedeno... (Posl. Al. Beneš: To nemá s touto imunitou nic společného! - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Štětka (pokračuje): To bylo uvedeno v poslední schůzi imunitního výboru. Já mám právo našeho kolegu hájiti. (Posl. Al. Beneš: Ale nesmíte jiného zlehčovati!) Já konstatuji, co bylo v imunitním výboru, a na to mám právo. Prohlašuji, že v poslední schůzi imunitního výboru jednalo se o vydání posl. Jiráčka a bylo navrženo ho nevydati. V obžalovacím spise je doslova, že pan posl. Jiráček užil tohoto sprostého a urážlivého výroku, a to nejen že zesměšnil před ohromnými zástupy tento kontrolní orgán, nýbrž sprostě řekl: "Já jsem poslanec, vy jste lichváři a patříte do kriminálu." Ale ovšem tohle je jiná věc. Tohohle výroku dopustil se pan poslanec živnostenské strany proti orgánu státnímu, ale poněvadž to byl orgán, který má potírati lichvu a zlodějství a který chtěl provésti zákrok, musil takto dopadnouti. A prosím, tentýž pan zpravodaj se nestydí navrhnouti, aby tento p. poslanec nebyl vydán (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) k trest. stíhání, ale navrhuje vydati poslance komunistické strany.

Nyní ke skutečné věci s naším posl. Juranem. Pánové, záležitost, která je předmětem dnešního jednání, je projednávána podle zákona z r. 1867; ani jednou za starého Rakouska se nestalo, aby byl kterýkoliv poslanec vydán sněmovnou proto, že někdy na schůzi mluvil nebo že dokonce schůzi řídil, jako se to děje v tomto případě. Ale co se týká všech věcí projednávaných v imunitním výboru; imunitní výbor prý nezkoumá trestní věc jako takovou, nýbrž on prý jen zjišťuje, zdali poslanec překročil hranice své imunity. A prosím, nyní vezměte relace, jak jsou skutečně zpracovány, nejen pokud jsou již tendenčně zahroceny samy sebou, nýbrž co se do těch relací dává a vlastními argumenty musíte býti zesměšněni. Imunitní zpráva ve věci soudr. Jurana dovolává se §u 8 trest. zákona, který v tomto případě nemá nic společného s touto věcí, a dokonce se dovolává jakéhosi §u 32 shrom. zákona, který nikde nenajdete, který nikde neexistuje, ale zde ho máte. Jinými slovy, stačí, že ti, kteří žádají za vydání u soudu, najmenují vám tam paragrafy, a vám stačí, abyste posoudili trestnost či netrestnost, jen když vidíte hodně paragrafů. Pan zpravodaj viděl u soudr. Jurana §§ 11, 14, 32, 8 - to již musilo něco býti, proto došlo k návrhu na vydání soudr. Jurana k trest. stíhání.

Nejen že ukazujeme na tento směšný případ, který opravdu odkrývá, co to je poslanecká imunita v kapitalistickém státě, nýbrž nyní k tomu uvedeme, jak se prakticky tato věc provádí. A to adresuji na slavné předsednictvo této sněmovny, které o každém případě s doklady zpravíme; vzal jsem si schválně kopie, co jsme předsednictvu sdělili o všech případech, kde posl. imunita je dotčena nejen násilím, kriminálem, nýbrž i sprostými, nejsurovějšími nadávkami a útoky. V každém případě dáváme doklady a nyní na jedné straně ti, kteří toto provádějí, jsou proti nám jako svědci, ač by tu měli státi jako obžalovaní.

Poslední případ z Mor. Ostravy: Ženu, která na základě faktů prohlásila na schůzi, že poslanec dělnické strany, tedy zástupce dělnictva, je-li komunista, je v každém případě bit, že policie ho trýzní a že jeho imunita neplatí váš měšťácký soud odsoudil na 24 hodiny do vězení, poněvadž rozšiřuje nepravdu. A s této tribuny mluvil náš posl. soudr. Sedorjak o ukrutném případě, který se stal v Činaděvě, kde nejen že byl tělesně ztýrán, ale bylo proti němu užito i zbraně. Tento hanebný způsob počínání doložili jsme konkretním materiálem, zde ve sněmovně soudr. posl. Sedorjak o tomto případě mluvil, poslali jsme předsednictvu této sněmovny obsáhlý dopis s návrhem svědků na vyšetření tohoto násilného případu - a, prosím, žádná odpověď.

Poslali jsme předsednictvu též případ posl. Zápotockého a přiložili jsme "Večerník Práva lidu" ze dne 6. září t. r. jako doklad, že 6. září t. r. byl v Praze zatčen posl. soudr. Zápotocký policejním komisařem Taschkem, který posl. Zápotockého osobně znal a který ho dal zatknouti, a přes to, že se mu legitimoval, dal ho dopraviti na policejní komisařství. Doložili jsme, že strážník, který ho přivedl na policejní komisařství, nevěděl, proč soudr. Zápotocký je zatčen, a že p. policejní komisař dr Taschke přímo uličnickým způsobem jednal s posl. Zápotockým, vyhodiv jej na konec ze dveří. I tento případ, doložený konstatováním "Večerního Práva lidu", dali jsme předsednictvu posl. sněmovny k vyšetření a žádali jsme odpověď - ale zase nic.

Další případ: 20. října t. r. podali jsme případ neslýchaného zásahu do osobní svobody volné schůze posl. soudr. Gottwalda, udali jsme konkretní materiál, svědky, ale zase žádná odpověď.

A konečně poslední případ, který je opravdu charakteristický. Posl. soudr. Tyll byl 8. listopadu na t. zv. Dělnické akademii v Nymburce, kterážto akademie byla, poněvadž je to akademie proletářská, komunistická, zakázána, ale pak konala se na základě §u 2, tedy toho, podle kterého pořádala strana nár. sociální schůzi všech svých příslušníků Velké Prahy, kterážto schůze doufám, že nebyla rozpuštěna. Ale 60 účastníků akademie v Nymburce prý ohrožovalo stát a proto vtáhli tam četníci a násilným způsobem tuto akademii překazili. Četnický velitel se neptal, jsou-li náležitosti zákona splněny, mají-li všichni účastníci důvěrné poznámky, je-li sepsána presenční listina, znají-li svolavatelé všechny účastníky, to mu bylo prostě vedlejší, on také prohlásil: "Po tom se neptám, ale okamžitě všichni ven!" Tedy násilným způsobem tuto akademii rozehnal a posl. Tylla, který tomuto povedenému stát. orgánu dokazoval nezákonnost jeho počínání, dal prostě zatknouti a odvésti do kriminálu. Přes to, že se soudr. Tyll legitimoval a žádal, aby s ním byl sepsán protokol, byl držen v kriminále až do druhého dne dopoledne. (Posl. dr Ivanka: V Rusku komunisti inak prisluhujú právu!) Vy to máte říci otevřeně: Na komunistického poslance se nevztahuje imunita, ten nepatří do sněmovny, ale vy pod tou svou demokracií a svobodou pášete ta největší alotria, a to vám vytýkáme. (Posl. dr Ivanka: V Rusku zabíjejí nejlepší lidi celého člověčenstva! - Hluk. - Výkřiky posl. Zápotockého a Slavíčka.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Štětka (pokračuje): Pánové, zůstává lhostejné, je-li někdo předsedou nebo místopředsedou, ale fakt je, že na tom béřete účast, ostatně osoba jako osoba. Vy tu stojíte jako klub a jestli se zítra vyměníte, to zůstává fuk. (Výkřiky posl. Zápotockého. - Místopředseda Špatný zvoní.)

My tu znovu přibíjíme na pranýř nejen zacházení s poslanci strany komunistické, jako dělnickými zástupci, nýbrž i způsob, jakým se jedná s celým klubem. Zde jsou předloženy doklady, že kdykoliv jsme žádali předsednictvo o zákrok, ani v jednom případě jsme nedostali odpověď. Pánové, každý slušný hokynář odpoví, je-li na něco dotazován. Jen vy ve své zpupnosti a nafoukanosti máte za to, že nenáleží vám povinnost odpovídati, jste-li dotazováni. Tento způsob tedy dokazuje, jak chcete postupovati i do budoucna.

My nežádáme žádnou milost, ale žádáme, aby tento zvláštní případ, který právě charakterisuje celou vaši linii do budoucna, vrácen byl imunitnímu výboru, a spojen byl se záležitostí p. poslance, který se dopustil násilnosti, vyhodiv kontrolní orgán, i se záležitostí toho pana poslance, který sprostým způsobem úřednímu orgánu vynadal. (Posl. dr Ivanka: Na vás by bolo treba ruských komunistov! Ti by vám spravili poriadok!) Ti přijdou na vás. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Již není nikdo přihlášen ke slovu. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno! (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) Budiž mi dovoleno, abych odpověděl na debatu, která zde byla právě k mé zprávě z výboru imunitního připojena. Prohlašuji hned na počátku, ačkoliv jsem tento případ přejal za nepřítomného a omluveného zpravodaje vlastního, p. posl. Koudelku, že jako předseda imunitního výboru beru plnou odpovědnost za tuto jeho zprávu a budu polemisovati s debatou, která zde byla provedena.

Z důvodů formálních konstatuji, že není naprosto možno, aby případ posl. Jiráčka byl slučován s případem zde uvedeným. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.), poněvadž po stránce formální... (Výkřiky.) Pánové račte dávati pozor na stránku formální a materielní. Mluvím o stránce formální a pravím, že se stránky formální jest absolutně nemožno, dávati případy tyto s těmito dohromady. Po stránce meritorní: Tyto případy, které zde jsou, byly projednány podle zásad, které v imunitním výboru se zachovávají téměř při všech případech. (Posl. Juran: My je všichni známe!) Vy je neznáte, poněvadž tam nesedíte, ale zná je kol. Štětka, který o těchto věcech mohl věděti.

V imunitním výboru se zavedla praxe, rozlišovati činy a rozlišovati řeč. Musím říci, že po stránce řečnické je imunitní výbor neobyčejně liberální a že skutečně dovolí výroky takové, které jsou jistě v rozporu s platnými předpisy a s platnými zákony. Není to snad správné, poněvadž ani pro poslance nemá býti privilegium, aby si mohli povídati, co chtějí (Výkřiky komunistických poslanců.), ale imunitní výbor stojí na stanovisku, že při praxi, kterou provozují zejména komunističtí poslanci, kteří mluví stále na každé schůzi o revoluci, o sovětském Rusku, o diktatuře, o válce, proti sociálfašistům, vládě atd., nevyšli by de facto z trestního stíhání a nevyšli by také z vlastních trestů.

Tedy, prosím, imunitní výbor je vůči komunistickým poslancům neobyčejně shovívavý (Veselost komunistických poslanců.) a nebéře vůbec jejich řeči o revoluci vážně. (Potlesk.) Považuje je prostě za řeči a projevy, které nebudou míti žádných důsledků, poněvadž žádnou revoluci neudělají. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Slavná sněmovno, tak tedy posuzuje imunitní výbor řeči jednotlivých poslanců. (Posl. Štětka: V rakouském parlamentě také!) Já přijdu k tomu rakouskému parlamentu, pane kol. Štětko, a nebude vás to těšiti.

Tedy tímto způsobem posuzuje imunitní výbor řeči jednotlivých poslanců, ale je velký rozdíl, jde-li zde o činy poslanců, a zejména jde-li o takové pobuřující činy, které by mohly míti následky pro posluchače, kteří tam jsou, kteří jsou vašimi příslušníky, ale kteří nejsou chráněni imunitou jako vy a kteří, kdyby pověděli to, co povídáte jako hrdinové vy před nimi, byli by trestáni a dostali by se do kriminálu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tedy, slavná sněmovno, po této stránce musíme státi na stanovisku, že pokud se týče činů, musí poslanec respektovati zákony, které v naší republice jsou. (Výkřiky komunistických poslanců.) Já myslím, že je to názor zcela správný, a proto imunitní výbor rozlišil oba dva případy, rozlišil na jedné straně případ posl. Gottwalda, poněvadž mluvil o revoluci, všechny ty možné povídačky, co se říkají na těch schůzích, docela klidně, je beztrestný, ale pokud se týče kol. Jurana, je věc jiná. On nejen že neuposlechl výzvy policejního komisaře - který nota bene byl v takové atmosféře, kde lidé mohli každou chvíli býti proti němu - nýbrž, když policejní komisař rozpustil schůzi, nehleděl na to, co se zde děje, zahájil znovu schůzi a přes zákaz policejního komisaře trval na tom, aby se schůze konala.

Slavná sněmovno! Račte se vžíti do té atmosféry na schůzi, račte se vžíti do postavení toho, kdo koná svou povinnost, a na druhé straně poslanec dovolává se imunity při tom, když tuto povinnost vykonávajícího úředníka ruší.

Myslím, že toto stanovisko imunitního výboru bylo zcela správné, a jestliže dovolávali se zde řečníci případu posl. Jiráčka, musím konstatovati, že o tomto případu bude jednáno v posl. sněmovně a že jistě páni budou míti příležitost při tom uplatniti svoje názory.

Jestliže však pánové zde mluvili o starém Rakousku a dovolávali se toho, že dokonce za starého Rakouska prý by se proti nim takovým způsobem nepostupovalo, musím říci, že mají trochu pravdy proto, že oni nikdy v Rakousku by takové věci nebyli prováděli. (Souhlas.) Jestliže, slavná sněmovno, někdo vůči státu počíná si takový způsobem, jako mnozí komunističtí poslanci, tedy myslím, že je nutno proti těmto věcem zasáhnouti.

A jestliže pánové mluvili o imunitním výboru, tedy konstatuji, že na př. dnešního dne měli jsme projednávati tři věci komunistických poslanců a nevydáme z nich žádného kromě jednoho, který se dopustil určitého činu, kdežto mluvení ponecháváme jim docela svobodné.

Přimlouvám se, aby slavná sněmovna schválila návrh imunitního výboru. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Přistoupíme ke hlasování. Žádám paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Návrh na odročení, nebo vrácení imunitnímu výboru podle §u 47 jedn. řádu, který má býti podán písemně, podán nebyl. Nedám tedy o něm hlasovati.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Jurana a aby nesvolila k trest. stíhání posl. Gottwalda.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Jurana a nesvoliti k trest. stíhání posl. Gottwalda.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednáváni dalšího odstavce, jímž jest: