Stát může velice účinně podporovati stavební ruch i tím, že povolí výjimečné tarify pro dopravu stavebních hmot. Při této příležitosti upozorňujeme na to, jak neodpovědné vrstvy chtějí omeziti platnost zákona o stavebním ruchu na české obce a družstva. V Novém Bohumíně ve Slezsku, ve městě s německým starostou, působí jedno české a jedno německé stavební družstvo s podporou obce blahodárně k odstranění bytové nouze tohoto pohraničního města. Čilá práce německého družstva jest některým Čechům trnem v oku a jejich národní organisace se proto obrátila na příslušná místa a žádala, aby se tomuto družstvu odepřely stavební úvěry, státní záruky a příspěvky. Poněvadž pro dosažení podpory jsou dány všechny předpoklady, ostýchali se dáti referentovi určitý příkaz. Ale tento dopis byl přiložen k úřednímu spisu, asi proto, aby ho bylo dbáno. Spis se vrátil do Bohumína k doplnění a tam našli zlověstné podání, poněvadž referent zapomněl je vyjmouti ze spisu. Při známé orientaci některých horkokrevných lidí jest stále možno, že takové žádosti budou podávány. My se však tážeme, proč, místo aby byly hozeny do koše, byly připojeny ke spisu a za jakým účelem?

S posledním zákonem o podpoře stavebního ruchu bylo spojeno poskytnutí 50 milionů Ústřední sociální pojišťovnou. Neužilo se jich sice, jak se původně zamýšlelo, poněvadž příznivé vyřízení docházejících žádosti bylo by vyžadovalo devítinásobné částky, ale Ústřední sociální pojišťovna podporovala stavební hnutí jinak. Až do této chvíle nebyla podána nová podobná nabídka. Ministerstvo soc. péče musilo se namáhati, aby od pojišťovny dosáhlo aspoň poskytnutí stejné částky za týchž podmínek, poněvadž by zvláště malé obce nemohly stavěti pouze s příspěvky podle zákona o stavebním ruchu. Podle dosud platného zákona o obecních financích byl příděl z dotačního fondu učiněn závislým na zavedení všech vhodných dávek a těchto dávek musilo se využíti až k přípustné nejvyšší hranici, což bylo často nařizováno donucovacími opatřeními. Nynější novela nežádá toho ovšem již tak příkře, ale v praxi nenastane žádná větší změna. Nejtísnivější dávka byla přesunuta na nájemné a zatěžuje je až do šílené výše 40 %. Poněvadž jen nájemné jest základem, jsou nájemníci se stejným příjmem stejně, t. j. v tomto případě nestejně zatíženi a platí podle poměru, ve kterém jsou nájemné byty k ochraně nájemníků a k zákonu o podpoře stavebního ruchu, až 400násobek nejnižší částky.

Stát snížil činžovní daň, znemožnil její vyšší zatížení přirážkami, ale zároveň nutí obce, aby ve formě činžovního groše zatížily nájemné o 40% více. Ukazuje se jako pečlivý ochránce nájemníků, a nutí obce k zatěžování, aby chránil své podpůrné fondy a peníze a tím úmyslně nebo neúmyslně připravuje obce u jejich občanů o důvěru. Začne-li se někde definitivní úprava nájemného, musí se nejdříve osvoboditi od činžovního groše, velice nájemné zatěžujícího, ale nesmí se zapomenouti, aby se za ztrátu výnosů ve stejném rozměru otevřely postiženým obcím nové prameny příjmů. Poněvadž nájemné v domech vystavěných za platnosti zákonů o podpoře stavebního ruchu jest úplně nebo z polovice osvobozeno od činžovního groše, má tento groš pod jiným jménem již dnes ráz příspěvku do stavebního fondu, kdysi zamítnutého, nebo chcete-li, bytové dávky města Vídně. V prvém případě jest činžovní groš nižší, ve druhém vyšší, ale nikoliv odstupňovaný. Toto odstupňování jest však nezbytné. Aby dostal ráz jedné z těchto dávek, musilo se ustáliti jeho určení. Klademe váhu na to, abychom výslovně zjistili, že ze sociálních důvodů naprosto nemluvíme pro všeobecné zavedení přirážek k nájemnému, nýbrž že máme na zřeteli jen ty obce, které jsou úředně nebo místními poměry nuceny je vybírati, aby mohly plniti své úkoly včetně podpory stavebního ruchu. Příslušné obce měly by užívati příjmů z činžovního groše výlučně k podpoře stavebního ruchu a teprve tento doplněk státní stavební podpory by umožnil vybudovati byty s nájemným dostupným i nejchudším rodinám. Žádáme tedy, aby dozorčím úřadům byly dány příslušné pokyny, aby při zkoumání obecních rozpočtů přihlížely k tomuto určení a aby předpisy na to se vztahující byly pojaty do regulativů pro sestavování obecních rozpočtů a pro hospodářství obcí, které mají zemská zastupitelstva vydati.

Podle dnešní praxe dozorčí úřady škrtají obcím peníze rozpočtené pro bytovou péči s odůvodněním, že bytová péče není úkolem obcí. Nejmenší byty vystavěné se státní stavební podporou vyžadují v nejpříznivějším případě nájemného od 130 do 140 Kč, tedy skoro dvakrát tolik než ve Vídni. Textilní dělníci s měsíčním důchodem 320 Kč a nižším nemohou nájemného sehnati, ještě méně pak vzrůstající zástup dělníků neúplně zaměstnaných a nejméně právě v německém území nejsilněji zastoupený zástup nezaměstnaných. Stát levných bytů nestaví, obec to činiti nesmí. Co bude z těchto největších ubožáků, budou-li zbaveni nejen chleba, nýbrž i přístřeší? Plně uznávajíce veškerou podporu stavebního ruchu státem, musíme v této souvislosti i letos zase poukázati na to, že obce i pak přinášejí daleko větší oběti podpoře stavebního ruchu než stát, i když přímo neposkytují žádných příspěvků. Každá stavební činnost působí obci ohromné výdaje na cesty, kanalisace, vodovody, osvětlení atd., takže oběti jsou větší než oběti státu, zvláště při stavbách nízkých domů a že tím nikoliv naposled lze vysvětliti vzrůst obecních dluhů. Žádal jsem v rozpočtovém výboru při poradách o novele o obecních financích, aby do počtu výdajů, pro které jest dovoleno uzavírati zápůjčky, bylo pojato i nabývání stavebních pozemků, poněvadž obec musí provozovati pozemkovou politiku @a la longue. Ačkoliv někteří kolegové z vládního tábora prohlásili, že jsou ochotni pro to hlasovati, ztroskotal návrh o nepochopitelný odpor zpravodajův.

I zde podávám ještě jednou tento návrh, aby obce měly právo a povinnost peníze plynoucí jim z dávky na přírůstku hodnoty především užívati ke kupování stavebních pozemků jako prvního a nejdůležitějšího předpokladu každé stavební a bytové politiky. Dlužno se obávati, že všechny obce, které použily výhod zákona o podpoře stavebního ruchu a vystavěly byty se státní zárukou a státní podporou, dostanou příkazy k zaplacení poplatkového ekvivalentu. Osvobození nebo podstatné snížení poplatkového ekvivalentu pro takové reality jistě nemohlo býti pojato do vládního nařízení, které bylo vydáno pro devátou desítku let. K tomu by bylo zapotřebí změniti sazební položku 105 B a) poplatkového zákona a to zákonem [srovnej poznámku 2 a) až e) této sazební položky]. Jak nám oznamuje starostenský úřad v Trmicích, obce, které vystavěly byty se subvencí na pozemku, který byl v jejich vlastnictví již před r. 1920, bez zřetele na předepsané desítileté držení již nyní jsou povinny platiti poplatkový ekvivalent z těchto pozemků mezitím zastavěných. I zde byla by změna možná jen zákonodárnou cestou.

Podle §u 5 zákona ze dne 28. prosince 1911, č. 243 ř. z., je-li na budově ve vlastnictví obecně prospěšného stavebního družstva s malými byty v rozsahu označeném v §u 7 zákona ze dne 22. prosince 1910, č. 242 ř. z., ve prospěch státu knihovně zapsán jako věcné břemeno závazek vlastníka, že neprodá budovy bez svolení ministerstva veřejných prací, dlužno za dobu, než bude toto věcné břemeno z knih vymazáno, oceňovati hodnotu této budovy k vyměření poplatkového ekvilantu jen polovicí hodnoty určené podle všeobecných poplatkových předpisů. Pro nedostatek zákonného podkladu nelze této výhody obdobně užíti pro obecní stavby bytů. Jest tedy nutno, aby v dnešním návrhu zákona bylo pro obecní stavby bytů kromě obvyklých daňových a poplatkových úlev ustanoveno i osvobození od poplatkového ekvivalentu.

Není naprosto důvodu, aby se zřizování malých domů podporovalo méně vydatně než zřizování velkých domů. Pokročilá stavební technika dnes umožňuje stavěti malé domy právě tak hospodárně jako velké. Malému domu dlužno po stránce hygienické a mravní rozhodně dáti přednost před činžovními kasárnami a v mnohých krajinách jest podle tradice a povahy půdy přímo příkazem.

Všechny lékařské poznatky o příčinách anglické nemoci vyslovily rozsudek smrti nad vysokými stavbami. V Berlíně bylo v r. 1911 mezi tisíci dětmi přinesenými k prvnímu očkování 532 pocházejících z nejmenších bytů a z těch bylo neméně než 518 rhachytických, z nich pak více než 300 mělo křivici těžkého a nejtěžšího stupně. Flügge, velký mistr hygienické vědy, vidí v ohromném významu pohybu na vzduchu nejdůležitější důvod pro hygienickou převahu rodinného domku nad souvislými stavbami. Hygienikové všichni prohlašují, že s hrůzou myslí na vypuknutí černého kašle, záškrtu, spalniček atp. v činžovních hradech. Nesmíme nikdy zapomenouti, že ke zjištění bytového minima patří jen nejlevnější bydlení při zachovávání všech hygienicky nejnutnějších požadavků. Mají-li pro celou podporu stavebního ruchu dále rozhodovati zásady vytýčené bytovým poradním sborem, nesmíme zapomenouti, že vyžadují, aby se stavěly místnosti vyhovující potřebě a požadavkům zdraví, mravnosti a kultury.

I na naši podporu stavebního ruchu má vliv vídeňská bytová politika. Při tom se právě přehlíží, že velmi vlivní bytoví politikové Německa, kteří také patří k sociálně demokratické straně, jsou protivníky tohoto řešení bytové otázky a rozhodně je potírají a že přes mnoho studijních cest do Vídně velkoměsta se neodhodlávají stavěti stejně. Na toto rozhodnutí má vliv asi to, že byty ve Vídni pomocí daně ze stavby bytů vyžadují měsíčního nájemného 50 Kč proti zdejšímu nájemnému 120-160 Kč. Budiž konstatováno, že nejzazším úmyslem této politiky není nic menšího, než postupně zkomunalisovati držení domů. Přes to dlužno v této souvislosti poukázati i na to, že i ve Vídni se podporuje stavba rodinných domků byť jen v menší míře. Beze všeho přiznáváme, že ve velkoměstech ne může se z rozličných důvodů podpora stavebního ruchu omeziti na rodinné domky. Přiznáváme také, že stavba rodinného domku s malou zahrádkou přesahuje hospodářskou sílu dělníků a mnoha zaměstnanců. Konečně také přiznáváme, že stejně velký byt v rodinném domku vyžaduje poněkud větších stavebních nákladů než ve vysokých stavbách, a proto také vyžaduje větší činže.

Nechceme-li, aby se náš lid stal kočovnickým, musíme podporovati získávání rodinného domku, který se lidem stává domovem, a nesmíme nedbati mravních sil, které se mohou zakořeniti jen ve vlastním domově. Pyšné slovo Angličana: "Právo či bezpráví, jest to má vlast" není zakotveno jen v národním rázu tohoto národa, nýbrž i ve stech tisících rodinných domků, které spojují masy dělnictva s půdou a vlastí a kde by se žádný politický vůdce neodvážil říci: Neznám žádné vlasti, která se jmenuje Anglie. Žádáme tedy i dnes znovu, aby se státní podpora stavebního ruchu rozšířila i na rodinné domky a aby se jí nemrhalo lidem, kteří této podpory nepotřebují, vždyť by se přece mohly obyvatelné prostory i zde omeziti jako v činžovních domech.

Je-li důvodem vašeho zamítavého chování to, že poskytování subvencí na rodinné domky vyžaduje velkých peněz, můžete přece ustanoviti, že se subvence a státní záruka poskytuje jen do výše stavebních nákladů, které jsou základem podpory pro stejně velký byt ve vysoké stavbě. Kde jest vůle, najde se i cesta. Máte-li větší zájem na ubytování obyvatelstva v kasárnách než na tom, aby bylo usedlé, bylo by nám takové prohlášení milejší než nicotné odůvodňování zamítavého stanoviska. Celá naše bytová politika nemá žádného směru, jest to stálé potácení od provisoria k provisoriu, život z ruky do úst, ačkoliv pro žádné odvětví našeho hospodářského života není nutnější jasná a dlouhodobá úprava než právě pro stavebnictví a byty.

V bytové a stavební otázce musíme jasně viděti a nejen vždy na půl roku nebo na rok předem. Zahráváte si s myšlenkou zastaviti státní podporu stavebního ruchu a ještě více omeziti dnes již příliš silně sníženou míru, až budou stavební útraty stabilisovány. Jakoby jen obava před nynějšími tak zvanými "ztracenými stavebními výdaji" byla jediným nebo aspoň nejdůležitějším důvodem, že se stavební ruch plně nerozvine. Hlavním důvodem jest přece nyní jako dříve, že stabilisované nebo nestabilisované stavební výdaje jsou příliš vysoké, že byty vystavené bez státní subvence přijdou příliš draze, poněvadž nájemné jest příliš vysoké. Překážka není tedy naprosto jen na straně výroby a nabídky, nýbrž i na straně poptávky, která má příliš málo kupní síly. Roční nájemné za jednu místnost v novostavbě vystavěné bez státní subvence v Praze odhaduje se na 4000 Kč, za jednu místnost v novostavbě vystavěné se státní subvencí na 1400 Kč. Poptávka jest tedy skoro všude nyní tak jako dříve naléhavá, ale má příliš málo kupní síly, než aby vyvolala přiměřenou nabídku. Bohužel nelze míti za to, že se důchodové poměry bytových čekatelů v dohledné době podstatně zlepší, spíše lze se obávati opaku. Nezbývá tedy nic jiného, než tak dlouho dále poskytovati státní podporu, až se dosáhne správného poměru mezi cenami nájemného a platební způsobilostí většiny těch, kdož potřebují byty. Na otázku, jak vysoké může býti nájemné v poměru k důchodu, odpovídají všichni sociální politikové v tom smyslu, že může býti tak vysoké, aby jiná minima nebyla nedosažitelná, t. j. že v minimální mzdě byt nesmí potlačiti výživu a výživa nesmí potlačiti byt. Podle Schwabeova zákona čím menší jest důchod, tím větší jest poměrný náklad na nájemné. To potvrzují nejen všechna města v Německu, nýbrž i fakt, že za jednotku povrchového prostoru platí nejchudší člověk největší nájemné.

Anglický stavební zákon zajišťuje státní subvenci na 15 let předem bez ohledu na kolísání stavebních nákladů. Jen tato zásada jest jedině správná. Ale právě když zamýšlíte zrušiti podporu stavebního ruchu s poklesem a stabilisací stavebních cen, musíte konečně opustiti cestu věčných provisorií. Jest přece zcela jasné, že právě proto stavbu zdražujete více než činí celá státní podpora. Jen dlouhodobý stavební program zajišťuje organisaci výroby, odbytu a financování. Tvrzení dr Wagnera nemusí býti docela správné, že trvale zajištěná výroba stavebních hmot, polotovarů a stavebních součástek dlouhodobým zákonem o podpoře stavebního ruchu, objednavateli schopnými platiti, tak zvané organisace stavebníků, jest zásadním předpokladem pro 50%ní zlevnění výroby, především seriové výroby podle amerického vzoru. Proto jest zapotřebí dlouhodobého zákona, nikoliv naposled k částečnému řešení otázky nezaměstnaných.

Bytová otázka jest však nejen otázkou nájemného, nýbrž i úroků. K definitivní úpravě patří tedy nejen peníze na podporu stavebního ruchu poskytované v přiměřené výši, nýbrž i nízko zúročené stavební půjčky. Každý úspěch, jehož dosáhne ministr sociální péče po této stránce vyjednáváním s příslušnými ústavy, jest podporou stavebního ruchu v nejlepším významu toho slova. Proto se přece každoročně vydávají provisoria, poněvadž definitivní podpora stavebního ruchu nedá se odděliti od otázky ochrany nájemníků. Podle šetření Svazu průmyslníků má prý ještě jen třetina průmyslových dělníků přímý zájem na zákonodárství o ochraně nájemníků. Nemůžeme přezkoumati správnost tohoto tvrzení, víme však, že tento poměr u jiných druhů nájemníků není asi tak příznivý. Ale jest jisto, že o jednotné frontě nájemníků nelze již nyní mluviti, neboť máme aspoň tři druhy nájemníků, a to takové, kteří bydlí ve starých domech, které spadají pod ochranu nájemníků, dále ty, kdož mají byty ve starých domech, ale nově pronajaté, a konečně ty, kdož bydlí v novostavbách, vystavěných s menší nebo větší státní podporou. Na držitele rodinných domků a majetníky bytů s dílnami budiž v této souvislosti jen poukázáno.

Desetitisíce dělnických rodin jest dnes nuceno vydati několikrát více na nájemném a na dávkách zatěžujících nájemné než jejich kolegové v práci při úplně stejných příjmech. Vyrovnávací spravedlnost a ochrana hospodářsky slabých není tedy ani se zákonem o ochraně nájemníků bohužel možná. Ožehavá otázka stává se stále více z bytové otázky otázkou mzdovou. Hlavně proto nedocházíme k žádnému řešení. Neboť vláda ví, že armádě zaměstnanců a jiných nájemníků nemůže poskytnouti žádnou záruku pro přiměřené zvýšení jejich důchodu na zaplacení větších bytových výdajů. Ale především ví, že zruší-li ochranu nájemníků, musí s tím rozhodně spojiti poskytnutí dostatečných bytových přídavků všem druhům veřejných zaměstnanců. Chápeme toto trapné postavení, ale jiné cesty nebude nikdy lze užíti. Jsme poslední, kdož bychom právě nyní, v dobách největší hospodářské deprese, chtěli mluviti o nebezpečném pokusu se zástupem nezaměstnaných a neúplně zaměstnaných. Neboť ti, kdož sotva mohou uhájiti holý život, mají právo žádati, aby zákonodárství na ně bralo největší ohled.

Řešení bytové otázky nesmí se vyčerpávati ve výstavbě bytů pro ty, kdož žádných nemají, nýbrž byty musí se stejnou měrou poskytovati i těm, kteří dnes bydlí přímo v brlozích. Chceme-li zmírniti bytovou nouzi a bytovou bídu, dlužno zahájiti řešení v daleko větších rozměrech než tomu bylo dosud.

Proto považujeme i dnešní novelu za naprosto nevhodný prostředek k rozřešení této otázky. Náplastí nelze hojiti velké rány, nejméně pak vyléčiti choré tělo. Chcete-li zachytiti zlo kořene a rozložiti je na jeho součástky, musí se to státi podle účelného programu a nikoliv neomezenými provisoriemi. S pomocí obcí by bylo přece zapotřebí jednou zjistiti: 1. Kolik lidí hledá byt, 2. průměrný roční přírůstek, 3. počet bytů, které se mají zrušiti na základě opatření stavebně technických a zdravotních. Poněvadž soukromá stavební činnosti pokud jde o výstavbu rodinných domků nepřichází v úvahu, lze zjištěnými číslicemi dosti podrobně zjistiti potřebu bytů pro nejbližší desítiletí. Přejeme si stavebního programu na tomto základě, který by se sestavil na 10 let a bral nejvyšší ohled na poměry mzdové a výdělečné, a s tím spojenou vydatnou státní podporu, která by i méně a nejméně zámožným umožnila bydliti v novo stavbách. Stavební živnost jest klíčem pro celou řadu živností a průmyslů a dlouholetým programem přispějete podstatně ke zlevnění staveb a tím také i nájemného.

Kára již důkladně zabředla a otázka se stává stále těžší. Při definitivním řešení podpory stavebního ruchu klademe největší důraz na to, aby se dbalo požadavku, aby nejen každý byt měl místnost sluncem ozářenou, nýbrž aby byty nebyly příliš malé a za nedostupné ceny. Poskytovati bezúročné stavební půjčky, které se přece zase vrátí do státní pokladny, považujeme nyní jako dříve za nejúčinnější a jedině správnou podporu stavebního ruchu. I když na to pohlížíme s hlediska politiky obyvatelstva, jde především o to, aby se vytvořilo živobytí, které by posilňovalo vůli míti děti a tím zajišťovalo trvání národa.

Tento návrh zákona se k tomu nehodí, již proto, poněvadž jest provisoriem a nedotýká se jádra věci. Doporučujeme vám, abyste přijali naše návrhy, aby se z tohoto zákona stal aspoň ve skromných mezích zákon na podporu stavebního ruchu. (Potlesk.)