Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Zajiček. Dávám mu slovo.

Posl. Zajiček (německy): Slavná sněmovno! S tohoto místa jsme již několikráte mluvili o zásadách, které jsou rozhodné pro naše nazírání na velký bytový problém: Prohlašovali jsme předně, že nájemné v nových domech musí jíti dolů, za druhé, že nájemné ve starých domech musí býti zvýšeno. Za třetí, že stavební činnost musí býti oživena a za čtvrté, že hospodářsky slabí nájemníci musí býti na každý způsob chráněni.

Pokud jde o prvý bod, týkající se nájemného v nových domech, víme všichni, že v prvých letech po převratu bylo nájemné v nových domech neobyčejně vysoké. Toto nájemné v posledních létech sice kleslo, než stále ještě nekleslo tak, jak by to bylo třeba. Nájemné v nových domech kleslo proto, poněvadž nabídka bytů byla větší. Skutečně rozhodující pokles tohoto nájemného v nových domech jest možný jen tehdy, bude-li se velmi mnoho stavěti. Již z tohoto důvodu musíme neustále podporovati stavební činnost. Víme, že dnes v nových domech bydlí desetitisíce rodin. Bydlí v nich lidé, kteří zakládajíce rodinu byli často bez peněz, lidé, kteří si musili vzíti nábytek na splátky a kteří mají jen malý plat a mzdu, a při tom musí platiti neobyčejně vysoké nájemné. Mluví-li se o celém bytovém problému, nemůžeme zapomenouti na tyto lidi.

Druhý bod jest bytová politika v tak zvaných starých domech. Sociálně-demokratický ministr sociální péče Habrman vytýčil roku 1920 jako cíl státní bytové politiky tuto zásadu: "Nájemné ve starých domech musí se přizpůsobiti nájemnému v domech nových." S touto zásadou souhlasíme naprosto a úplně. Přizpůsobením nerozumíme snad, že nájemné ve starých domech má býti tak vysoké jako dnes nájemné v domech nových, nýbrž prohlašujeme: Nájemné v nových domech musí klesnouti, nájemné ve starých domech musí býti zvýšeno, ale mezi obojím tímto nájemným musí stále ještě zůstati dosti velké rozpětí. Dále prohlašujeme, že zvýšení nájemného jest nutné, poněvadž podle zkušenosti nájemník, který bydlí v levném bytu, nemá vůbec žádné chuti stavěti, poněvadž si řekne: Stavím-li, bydlím značně dráže. Teprve tehdy, je-li nucen platiti vyšší nájemné, jest to pro něj podnětem, aby si vystavěl dům sám. Zásadně jsme pro zvýšení nájemného, ale vždy jsme prohlašovali, že s tím spojujeme určité předpoklady. Samozřejmě nemůžeme žádati od nějakého ubožáka, od nezaměstnaného, aby platil vyšší nájem a dále jest samozřejmé, že ochranu nájemníků lze podstatně změniti a nájemné zvýšiti jen tehdy, bude-li dostatek volných bytů.

Tento návrh zákona přináší především tyto novoty: 1. Majetník domu může za určitých podmínek, aniž opatřil náhradní byt, dostati pro sebe nebo pro své ženaté děti volný byt ve svém vlastním domě. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) 2. Nájemné z provozoven se zvyšuje. 3. Nájemníci s ročním příjmem nad 45.000 Kč budou platiti vyšší nájem. 4. Je-li nájemníkem stát, země, okres nebo obce, zvyšuje se nájemné na částku, která nepřesahuje základní nájemné o 350%.

Při projednávání v soc.-politickém a rozpočtovém výboru nepodávali jsme dalekosáhlých pozměňovacích návrhů, poněvadž jsme si řekli, že by neměly vůbec vyhlídky, že by se o nich vůbec jednalo. Spokojili jsme se tedy s malými změnami a řekli jsme: je-li nájemníkem stát nebo země, nechť zvýšení není možno pouze do 350%, nýbrž do 450%, a to z těchto důvodů: nájemníkovi s ročním příjmem od 60.000 Kč lze zvýšiti nájemné do 350%. Se státem, který jest hospodářsky mnohem silnější než tento nájemník, nakládá se právě tak. Nuže, řekli jsme si: Ochrana nájemníků může se týkati jen hospodářsky slabých. Prohlašovati stát nebo zemi za hospodářsky slabé jest podle mého mínění přímou blamáží před celou cizinou. Řeklo se nám, že zvýšení z 350% na 450% znamenalo by pro stát a země zvýšení výdajů asi o 20 milionů ročně. Domnívám se, že tato číslice ztěží souhlasí, byť i jen přibližně, rozhodně bude mnohem nižší. Řeklo se nám také, že tyto částky nelze zaplatiti, poněvadž ve státním rozpočtu a v zemských rozpočtech není pro ně úhrady. Zvýšení na 350% rovněž není obsaženo v žádném rozpočtu, ani státním ani zemském. Litujeme, že tento návrh nebyl přijat. Dále prohlašujeme, že zábavní místnosti, na příklad bary, pak velké živnostenské provozovny mají býti vyňaty z ochrany nájemníků. Působí komickým dojmem, dá-li se majetník baru nebo továrník chrániti státem. Domnívám se, že pro takové lidi nebyla ochrana nájemníků zavedena.

Změny v nynějším návrhu a změny, které byly provedeny letos na jaře, přijdou z největší části k dobru majitelům větších domů, kdežto majitelé menších domů jak letos na jaře, tak také nyní téměř úplně ostrouhají. Jest přece fakt, že máme desetitisíce dělníků, drobných živnostníků a drobných úředníků, kteří si v míru vystavěli domek, na který namáhavě šetřili, nebo kteří domek podědili. Tito lidé si řekli: až jednou zestárnu, budu bydliti ve vlastním domě a budu dostávati od nájemníků nájemné, z kterého bych mohl býti jakž takž živ. Dnes je to však tak, že tyto malé domy jsou staré a rozpadávají se a že nájemné nestačí na provedení, byť i nejnuznějších oprav. A tu konstatuji, že právě mezi těmito držiteli malých domů jsou jistě tisíce lidí, kteří nám nejsou politicky vůbec blízcí, nýbrž kteří jsou orientováni socialisticky. Domnívám se, že pro tyto lidi musí se na každý způsob brzy něco učiniti a peníze by se na to jistě sehnaly. Po válce, zvláště ve velkých městech, byla stavěna velká nájemná kasárna se státní podporou. Majetníci těchto domů dostali od státu obrovské sumy a mimo to žádají od nájemníků, co chtějí. Majetníci těchto domů dostali skutečně ohromné sumy, řekl bych, darů. V tehdejším zákonu jest paragraf, v němž se praví, že stát má právo žádati od těchto lidí něco nazpět a bylo by jistě naléhavě třeba, aby stát použil vůči těmto domům tohoto svého regresního práva a aby tyto peníze, které se takto sejdou, neodvedl státní pokladně, nýbrž aby jich použil na podporu držitelům malých domů. V soc.-politickém výboru jsme navrhli, aby byl podán návrh zákona, podle něhož by stát méně majetným majetníkům domu poskytl na opravy jejich malých nájemních domů levné úvěry. Konstatuji, že tento návrh byl zamítnut.

Nyní několik slov ke třetí kapitole, podpoře stavebního ruchu samotné. Stavební činnost byla dosud podporována státní zárukou, osvobozením od daní a poplatků a subvencemi. Tento způsob podporování stavebního ruchu se plně osvědčil. Jsou-li dnes lidé, kteří prohlašují, že se stavby nemají již vůbec podporovati, nemůžeme se připojiti k tomuto míněni. Pokud jest v tom či onom místě málo bytů, a pokud jest desetitisíce bytů, které si vůbec nezaslouží názvu "bytu", dotud musí býti stavby nezbytně podporovány, a to nejen dosavadními prostředky, nýbrž jistě i novými prostředky, na příklad pečuje-li se poskytováním levných úvěrů o to, aby bylo učiněno přítrž lichvě se stavebními pozemky a přikročí-li se konečně jednou ke snížení cen stavebních hmot. V soc.-politickém výboru podal jsem resoluční návrh, který byl přijat, tohoto znění: "Vládě se ukládá, aby neprodleně a se vším důrazem učinila všechna opatření, která jsou s to, aby způsobila snížení nákladů stavebních hmot (především cihel, cementu, vápna a železa) a znemožnila lichvu se stavebními místy." Působí velmi podivně, čteme-li, že na příklad v Německé říši akcemi tamější vlády byly podstatně sníženy ceny cementu, vápna a cihel, kdežto u nás se ceny vůbec nehýbají. Jest známou věcí, že by leckterý podnikatel ceny jistě snížil. Ti lidé přímo čekají, až vláda konečně jednou tyto vrstvy ke snížení donutí. Dále máme takové poměry, že jest tisíce lidí, kteří by chtěli rádi stavěti, ale nestaví, poněvadž si řeknou: "Bude-li obilí levnější, budou také jiné věci levnější a tak čekám, až bude stavění levnější." Očekáváme, že vláda nyní skutečně zasáhne a učiní vše, aby dosáhla snížení stavebních hmot.

Dále jsem podal návrh, aby byly poskytnuty subvence také oněm domům, s jejichž stavbou se započalo před 25. dubnem 1930, tedy před vyhlášením zákona. Také tento návrh byl přijat a doufáme, že bude také proveden.

Velmi často vidíme, že lidi letos na jaře začali stavěti nejmenší byty, ale podle výkladu ministerstva financí nemají nároku na tak zvaný státní příspěvek V praksi vidíme, že zvláště venku, na venkově se zákona o stavebním ruchu, bohužel, využívá příliš málo, či lépe řečeno, že ho lze příliš málo využíti, a to hlavně z těchto důvodů: Zákon ustanovuje, že státní příspěvek může dostati jen ten, kdo si dá předně vypůjčené peníze hypotekárně zajistiti, za druhé musí si peníze vypůjčiti nejméně na 10 let. Na venkově je to tak, že člověk, který chce stavěti, vypůjčí si část peněz u záložny a tato částka se také hypotekárně zajistí, druhou část peněz vypůjčí si pak u rodičů, od tchána nebo tchýně, příbuzných atd., a k těmto vypůjčeným penězům se při vyměřování státního příspěvku vůbec nepřihlíží. Ve městě opět často vidíme, že lidé, kteří stavějí, vypůjčují si skutečně 75% stavebních nákladů. Na venkově vypůjčují si lidé mnohem méně. Podle zákona dostane však ten, kdo má mnoho dluhů, hodně a kdo má málo dluhů, málo. To na venkově nemůže nikdo pochopiti. Proto jsme podali tento resoluční návrh: "Státní příspěvek pro rodinné domky s nejmenšími byty budiž poskytnut také tehdy, je-li jen část zápůjčky hypotekárně zajištěna" a dále "pro takovéto rodinné domky budiž státní příspěvek vyměřován nikoliv podle výše zápůjčky, nýbrž spíše podle výše stavebních nákladů." I když tento návrh nebyl přijat, přes to doufáme, že se pan ministr postará, aby v praksi to bylo prováděno.

Několik slov k poslední kapitole, ochraně nájemníků. Ochranu nájemníků nelze zrušiti přes noc. Její platnost musí zůstati pro rodiny požehnané dětmi, dále pro nezaměstnané a vůbec pro hospodářsky slabé. My všichni chceme, aby se hodně stavělo, a my všichni, ať patříme k té či oné straně, usilujeme o to, aby mezi nájemníky, ale i podnikateli zavládl pokoj a jistota. K tomu můžeme dospěti jen definitivním, dlouhodobým zákonem o podpoře stavebního ruchu a definitivním dlouhodobým zákonem o ochraně nájemníků. Mluvíme-li o definitivu, nemyslíme tím, že ochrana nájemníků padne již příštího dne a že nájemné má býti bůhvíjak vysoké, nýbrž při definitivní ochraně nájemníků a definitivním zákonu o podpoře stavebního ruchu každý jasně ví, ve 4 nebo 5 letech zaplatím takové a takové nájemné a nebudu-li stavěti letos, nýbrž za tři nebo šest let, budu moci stavěti za takových a takových podmínek.

Zástupci jednotlivých stran učinili majetníkům domů nejneuvěřitelnější sliby, mezi jiným také to, že nebudou již hlasovati pro provisorium. Tito kolegové mají dnes nebo zítra splniti svůj slib. Vždy jsme prohlašovali, že jsme pro definitivní zákon a také jsme svůj slib dodrželi, vypracovavše ve staré vládní většině příslušný návrh, který by se byl také stal zákonem, kdyby parlament nebyl býval předčasně rozpuštěn.

Ve vládním návrhu ze dne 14. března 1930, jímž se noveluje zákon o ochraně nájemníků, se praví, že vláda hodlá bytový problém řešiti definitivně, že se bytová komise co nejdříve sejde a vypracuje nový návrh. Ministr soc. péče dr Czech prohlásil dne 27. března tohoto roku v rozpočtovém výboru senátu, že se tato bytová komise sejde nejpozději počátkem května, ale prvá schůze nekonala se nejpozději počátkem května, nýbrž 27. července. Chápeme zcela dobře, neměl-li pan ministr jako vůdce sociálně-demokratické strany vůbec žádné příčiny starati se, aby se tato bytová komise brzo sešla. Ale jest nepochopitelné, že zástupci občanských stran neměli již tolik energie, aby dosáhli, aby se tato bytová komise skutečně sešla počátkem května. Tato komise během léta nekonala téměř žádných schůzí, na podzim velmi málo a konstatuji, že bytová komise staré vlády zasedala dokonce i o prázdninách, aby projednala zákon. Jestliže včera páni z české agrární strany zahráli si na bouřliváky, chtějí-li se u majetníků domů dělati hezkými, tu musíme prohlásiti, že páni měli dosti času ukázati svou energii letos na jaře, ale nikoliv posledního dne v hodině dvanácté. A jestliže dnes opět nedochází k definitivnímu zákonu, nejsou tím vinny jen socialistické strany, nýbrž i občanské vládní strany, které nekonaly svou povinnost.

Provisorium jest věcně chybou, poněvadž stavební činnost bude brzděna a poněvadž nejistota mezi nájemníky stále více vzrůstá. Avšak i politicky jest to velká chyba, neboť zákon o ochraně nájemníků prodlužuje se na celý rok. Na podzim máme obecní volby a tu občanské strany daly sociálním demokratům drahocenné volební heslo. Jest přece pochopitelné, že příští obecní volby budou státi pod bojovným heslem ochrany nájemníků a že socialistům bylo toto heslo dáno, jest opět chybou občanských stran ve vládní většině. Před půl rokem jsme řekli, že nevěříme, že na podzim 1930 bude předložena definitivní ochrana nájemníků. Dnes jest věc taková, že z vůdců vládních stran ani jediný pán nemá odvahy, aby prohlásil: "Za rok přijde určitě definitivní zákon." S největší pravděpodobností můžeme prohlásiti, že příštího roku bude se opět příštipkařiti, a to tak dlouho, až se tato budova, na níž jest příštipek na příštipku, konec konců zřítí. Odpovědnost za to musíme ponechati těm, kteří v této době krise měli odvahu slibovati vše možné, neměli však odvahy k velkému a rozhodnému činu. (Potlesk.)

Místopředseda posl. Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. inž. Nečas.

Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Můj předřečník kol. Zajiček, který jistě nemůže býti viněn ze zvláštní lásky k socialistům, právě prohlásil, že socialisté nemohou býti sami odpovědni za neustálá provisoria stavební, která se předkládají na stůl parlamentu. Má v tom pravdu, neboť socialisté nesou neobyčejně těžce, jak se u nás řeší bytový a stavební problém. Již před 10 lety navrhovali plzeňští soc. demokraté v našem parlamentě určité zákony, které by byly bývaly definitivně rozřešily bytový problém u nás. Bohužel, tenkráte pro nepochopení některých stran a tehdejšího ministra financí tyto dobře promyšlené a plánovité návrhy plzeňských soc. demokratů padly.

Je jisto, že bytový problém u nás jest neobyčejně komplikovaný a obtížný. Odbourati za dnešních poměrů najednou ochranu nájemníků, jak si to někteří pánové představovali, je věc, o které mezi rozumnými lidmi snad ani debatovati se nemusí, a s povděkem můžeme kvitovati, že samy podnikatelské kruhy, na příklad "Stavitelský přehled", nedávno ukázaly, že není možno v dnešní době odbourávati ochranu nájemníků bez dobře promyšlených bytových zákonů. Těm, kteří s takovou vehemencí mluví proti prodloužení nynějšího zákona, kteří v tom vidí neštěstí pro podnikatelské vrstvy a kteří ukazují, že v Praze a v jiných městech jest ještě dostatek bytů, a operují ciframi, jimiž se snaží dokázati, že opravdu v Praze, v Bratislavě a Brně jsou volné byty, těm můžeme opakovati, co jsme zde již několikráte s důrazem říkali, že je sice určitý počet bytů k disposici ve velkých městech, jenže to jsou byty drahé a nezámožnému obyvatelstvu vůbec nedosažitelné pro veliké nájemné.

Prof. Schönbaum, redaktor Hejda a řada jiných pracovníků z kruhů socialistických i nesocialistických ukázali, jak to u nás ve velkých městech vypadá, a jak by bylo nerozumným a riskantním jednáním, kdybychom chtěli tuto věc řešiti najednou, jak si to přeje určitý, vyhraněný směr, který zastává jen zájmy domácích pánů.

Stačí snad, pánové, když řekneme, co bylo obsaženo v "Úředním listě", že v Praze je hustota bydlení dvakrát větší, než je přípustný evropský hygienický průměr a že dokonce na Žižkově je hustota bydlení pětkrát větší než onen průměr.

Na druhé straně uznáváme objektivně také my a naše soc.-demokratická strana neudržitelnost a nemožnost dosavadních poměrů bytových i po stránce principielní, neboť není možno, aby zde byly dva druhy lidí, živnostníci, dělníci, zaměstnanci státní, veřejní a soukromí, kteří stejně vydělávají nebo žijí ve stejně těžkých poměrech, ale mají platiti několikráte více než druzí; zde jde o zřejmou disparitu.

Mohu poukázati na to - a my se tím problémem bez ustání zabýváme - že jsou to právě dělníci, kteří jsou fluktujícím živlem, zejména při dnešní nezaměstnanosti a více narážejí na disparitu mezi novými a starými byty než dříve.

Proto se snažíme v těchto věcech nalézti střední cestu, která by skutečně odpovídala i potřebám obyvatelstva i železným národohospodářským zákonům. Proto neseme tak těžce stavební a bytová provisoria a snažíme se o řešení všech bytových a stavebních problémů takovým způsobem, že hledíme vytvořiti předpoklady pro nové a definitivní bytové zákony, které by učinily navždycky konec dosavadním provisoriím.

Považujeme při tom za těchto předpokladů za velmi nutné, obrátiti se proti lichvě stavebními pozemky a stavebními hmotami, v kterýchžto otázkách podali jsme již řadu návrhů, a přejeme si, aby byly řešeny zejména v nových kartelových, nebo - chcete-li - protikartelových zákonech.

Musíme říci, že opravdu v lichvě stavebními pozemky a hmotami jdou majitelé v čele všech lichvářů v republice, a to právě v otázce tak nesmírně důležité.

Další věc, kterou považujeme za neobyčejně závažnou při zjednávání předpokladů pro nové definitivní bytové a stavební zákony, jest otázka levného stavebního úvěru, kolem které se vlastně točí celá věc po stránce finanční a bankovní. V této věci podá naše strana několik iniciativních návrhů.

Za velmi důležité a nezbytné považujeme, aby byl konečně na stůl parlamentu předložen zákon, který byl již tolikráte odložen a který se týká nového stavebního řádu v republice. Je to věc velké důležitosti, kterou jsme již třikráte v rozpočtovém výboru, několikráte zde v plénu parlamentu i při jiných příležitostech urgovali, neboť co znamená ústava pro stát, to znamená dobrý stavební řád pro všechno stavební podnikání. Již r. 1927, když jsme nový a moderní stavební řád urgovali, zjistili jsme, že komise při ministerstvu veř. prací jednala o té věci v 210 schůzích vedle několika set schůzí jiných korporací, jež se tou věcí zabývaly, především Masarykova akademie práce. Kdykoliv urgujeme předložení stavebního řádu, dostává se nám jedné a téže odpovědi, totiž že ta věc je předmětem bedlivého úředního šetření a že přijde do meziministerského jednání. Myslím, že by bylo na čase, abychom v té věci udělali jednou definitivní konec, a to tím spíše, že předloha o stavebním řádu náleží k t. zv. předlohám nesporným a že se zdržuje jen pro určité maličkosti a překážky, jež by se daly lehko odstraniti.

Je zajímavo, že stavíme na př. v Bratislavě, když by se to přesně vzalo, podle řádu asi 60 roků starého, že máme na Slovensku a Podkarpatské Rusi 14 různých stavebních statutů měst a 20 různých stavebních statutů župních, takže tedy dnes v republice stavíme ještě stále podle 40 různých stavebních řádů. Co to znamená, nemusím vykládati zejména pánům právníkům, kteří mají s těmi věcmi stále co dělati.

Vážení pánové! Přáli bychom si dále, aby ve věci oživení stavebního ruchu byly podniknuty nějaké akce, jež jsou možné a jež by byly v dnešní době, kdy stát musí zápasiti o každou korunu, uskutečnitelny. Je to návrh, jehož předložení nebo uskutečnění jsme nedávno znovu v rozpočtovém výboru urgovali a který se týká státní stavební losové akce. Náš klubovní kolega posl. Pik několikráte tu věc v parlamentě přednášel, zejména v řeči dne 7. března 1929. Taková státní stavební losová akce, jež velmi pomohla státním a veřejným zaměstnancům a odlehčila i ostatnímu obyvatelstvu, by byla jistým druhem vnitřní půjčky a byla by velmi populární. Víme, kde je odpůrce té věci. Jsou to názory některých kruhů finančních a potom v některém snad směru i názory ministerstva financí, které se dívá na státní stavební losovou akci jako na odiosní druh vnitřní půjčky. Nemusíme se nijak obávati, že by ta věc byla odiosní, poněvadž naopak papíry té státní stavební losové akce jsou hledané, jsou populární, takže myslím, že za dnešní situace se mohlo sáhnouti k vypsání asi půl miliardové této půjčky.

Přáli bychom si také, aby s urychlením stavebního podnikání se pamatovalo na zákon tržnicový a aby se umožnilo postavení větších tržnic aspoň v několika důležitějších městech republiky. Kromě toho bychom si přáli, aby se vedle těch akcí školských, jež přišly k dobru školám vysokým a menšinovým, pomýšlelo též na vydání dobrého školského zákona pro Slovensko, neboť tam nám chybí ještě dnes na 1200 potřebných učeben, Je to věc prvotřídní důležitosti nejenom po stránce hospodářské, nýbrž i po stránce kulturní. Myslím, že žádný z nás nebude pochybovati o tom, že kulturní povznesení lidu na Slovensku a na Podkarpatské Rusi náleží k prvním a hlavním úkolům naší republiky. K tomu ovšem potřebujeme jako nutného předpokladu dobré školy národní, ale na samém Slovensku nám doposud chybí více než 1200 učeben.

Přáli bychom si, aby u příslušných vládních činitelů byly přijímány s porozuměním akce velkých komun, Prahy, Plzně, Liberce, Ostravy a Bratislavy, které se v nejbližší době budou domáhati u vlády, aby bylo v těchto velkých městech oživeno podnikání všeho druhu.

S velkým podivením, vážení pánové, četl jsem dnes orgán největší strany naší v republice, kde se vyslovuje v úvodníku pisatel ostře proti státní záruce pro novostavby, kde jde o zvýšení 300 milionů Kč, takže stát bude nyní ručiti 650 mil. Kč za ty občany, kteří si do konce r. 1932 postaví nové domy. Článek ten je nadepsán: "Dvojí tempo" a vypadá to tak, jako by se jinak měřilo zemědělcům a jinak jiným vrstvám obyvatelstva. K věci samé bych chtěl především poznamenati, že zde jde o záruku a že, i když je to na vesnici a je soused v bídě, mu také druhý slušný soused směnku podepíše. Na druhé straně musím uvésti, když se hovořilo o zemědělských radách a kritisovalo se poskytování subvencí, že nebylo kolikrát šetřeno tam, kde šlo o požadavky daleko méně naléhavé nežli o stavby bytů malých, tedy bytů pro malé lidi. (Posl. Pik: Také pro malé zemědělce!) Ano, také pro malé zemědělce.

Jestliže se někde vyčítá, že na venkově nebylo těch zákonů dosti využito, je to právě chyba těch stran, které se nepostarají, aby lid venkovský byl včas informován o těchto věcech. Vždyť jsou to strany, které si berou kolikrát monopol na ochranu zájmů venkovského lidu.

Ale ještě je jedna věc u toho velmi důležitá, a to ta, že my v dnešní těžké době hospodářské, v této době deprese se snažíme, aby se pomáhalo všem vrstvám, že se snažíme, aby se nezapomínalo též na zemědělce. Vždyť teď právě projednáváme dvě velmi důležité předlohy, první předlohu vodocestnou, kde jde o sumu 2.200,000.000 Kč, a druhou neméně důležitou předlohu meliorační, a my nejenom že za těmito předlohami stojíme, nýbrž žádali jsme častokráte jejich urychlené projednávání. (Tak jest!)

Vedle toho žádáme ještě také, a právě při projednávání těchto zákonů jsme také na tu věc poukazovali, lepší regulování otázky katastrální, řadu jiných předloh zemědělských, které jsou v úzké souvislosti s těmito dvěma zemědělskými předlohami.

Takové psaní, s jakým jsme se dnes setkali, bohužel, u naší největší strany politické, nemůžeme dobře schvalovati a musíme se proti němu postaviti nejen s hlediska stranického, ale také s hlediska všeobecných zájmů.

Vážení pánové! Končím dnešní řeč prohlášením, že klub soc. demokratický přeje si, stejně jako to všechny strany prohlašují, aby toto provisorium bylo skutečně provisorium poslední. Ale považujeme za nutné, když to má býti provisorium poslední, aby byly zjednány předpoklady pro vydání a uzákonění nové předlohy, která by prospívala celku a odpovídala jak zájmům širokých vrstev obyvatelstva, tak i všeobecným platným hospodářským zákonům. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo paní posl. Hodinové.

Posl. Hodinová: Ochrana nájemníků v Československu byla zavedena v době, kdy buržoasie i se svými pomahači necítila se v dobré kůži, v době, kdy revoluční vlna valila se z Ruska do celé Evropy. Tehdy buržoasie ze strachu před pracujícími massami a jejich revolučním odhodláním udělala jim několik dočasných ústupků, mezi nimiž byla také ochrana nájemníků. Tyto zdánlivě sociální zákony jsou však hned odbourávány za pomoci sociálfašistických vůdců v době, kdy buržoasie upevnila svůj státní aparát a zajistila si lokajské služby vůdců t. zv. dělnických stran.

Již r. 1920 přikročuje buržoasie k ofensivě a zákon na ochranu nájemníků se zhoršuje. Na to r. 1922 rozmnožují se důvody výpovědní ze 6 na 11, r. 1923 ze 16 na 17 a r. 1924 byl již zákon rozšířen na 18 výpovědních důvodů. To se stalo tehdy za účasti sociálfašistů ve vládě.

Ale také činže byly za jejich pomoci postupně zvyšovány. Tak prvý průlom nastává r. 1920, kdy bylo připuštěno zvýšení činže o 20%, r. 1922 již o 40% až 60%, další zvýšení je 120, 140 až 150%. Dnešní předloha zákona znamená zvýšení činže o 350% proti r. 1914.

Vy sice demagogicky prohlašujete, že jde o vrstvy sociálně zabezpečené s příjmem 60.000 Kč ročně a že u nájemníků se 45.000 Kč ročního příjmu bude činže zvýšena o 250%. Já však prohlašuji, že je to nová tendence zvyšování činže, která sice tentokráte má postihnouti t. zv. střední vrstvy, která však bude míti vliv na zvýšení činží nájemníkům i s menším příjmem. Domácí páni budou pod hrozbou výpovědi vymáhati větší činži i na nájemnících s malým příjmem.

Hlavním bodem při zvyšování činže je fakt, v čí prospěch se činže budou zvyšovati. To je logické, že v kapitalistickém státě zvýšení činže se provádí v zájmu domovního kapitálu, aby se prý podle slov p. posl. Dubického dům jeho majiteli rentoval. To znamená, aby z kapes pracujících byly ždímány zase nové milionové obnosy pro větší zisk největších vydřiduchů - domácích pánů. V době kvartálů, když se má platiti činže, je v dělnických rodinách přímo zděšení. V důsledku hospodářské krise, malých výdělků a nezaměstnanosti není často v domě ani krejcaru a domácí naléhá buďto zaplatit anebo se vystěhovat. Proto v době placení činže jsou zastavárny přímo obléhány pracujícími lidmi, kteří jsou nuceni zastavit, co se zastavit dá, aby mohli takto získané peníze hodit do chřtánu kapitalistickým žralokům, domácím pánům. Poněvadž bydleti je potřebou, umožňujete vy sociál-fašisté domácím pánům lichvářsky těžiti z toho, že lidé musí bydleti. Pracující člověk snad si může utáhnouti opasek, snad chodí v roztrhaných botech a šatech, ale bydleti přece musí. Nemožnost platiti drahé činže vyhnala již 10.000 proletářů z bytů a vehnala je do skal, cihelen a kolonií. Fakt, že jen ve Velké Praze je více než 10.000 bytů prázdných, dokazuje, že jen sociální zbídačení a drahé činže berou pracujícím vrstvám možnost bydlení.

Co znamená nynější zhoršení ochrany nájemníků? 19 výpovědních důvodů umožnilo již dříve domácím pánům exekučně vystěhovati řadu nájemníků, aby jejich bytů použili ke zřizování pensionů pro svobodné neb bezdětné manžele, kterým pronajímají jednotlivé pokoje až za 450 Kč měsíční činže. Za umožnění této bytové lichvy činíme dnes odpovědny sociál-fašistické kreatury, které sice pokrytecky brečely ve výborech nad bídou a nezaměstnaností dělnictva, zde však stojí v čele všech ožebračujících útoků, které postihují široké masy proletářů.

Nejpoužívanější výpovědní důvody jsou: porušení pořádku v domě, hádky, ustanovení, že majitel potřebuje byt pro sebe nebo příslušníky rodiny. Podle těchto výpovědních důvodů byly vyházeny desetitisíce rodin na dlažbu. A nyní přicházejí navrhovatelé s novým důvodem výpovědi, podle kterého má majitel domu míti právo vypověděti nájemníka, potřebuje-li bytu pro sebe, pro své ženaté neb vdané dítě, které nemá dostatečného bytu. Nájemníka může vypověděti bez opatření náhradního bytu, jestliže tento výpovědí se neocitne v hospodářské tísni. Já se ptám: Kdo bude posuzovati tuto možnost hospodářské tísně u nájemníka a kdo bude rozhodovati o dostatečnosti bytu u pánů domácích a jejich dětí? Vždyť také důvod, že nemá dostatečně representačního bytu, může rozhodovati o dostatečnosti jeho bytu. O těchto důvodech budou rozhodovati vaše měšťácké třídní soudy, které opatřují přístřeší hladovým a nebydlícím proletářům v pensionu na Pankráci a Borech. (Tak jest!) Ty budou rozhodovati o osudu 20.000 nájemníků, kteří tímto novým důvodem budou postiženi. Zkušenosti z minulé praxe soudů ukazují nám, jak soud v tomto směru bude postupovati. Uvedu zde jeden případ, jakým způsobem postupoval soud v této věci. Domácí podal si žádost o vyklizení dvou bytů a potom si dal dobrozdání lékařské o své nemoci, srdeční vadě. Vyklizení dvou bytů - v jednom z nich bydlel dělník těžce tuberkulosní, v druhém stařena 72 letá - bylo mu povoleno, nájemníci byli přestěhováni do podkroví, do V. patra, soud uznal důvody domácího pána, jeho nemoc, neuznal však nemoc nájemníka ani stáří zmíněné nájemnice. Takto vypadala už prakse dřívější. Teď arci tato prakse bude ještě lepší.