Vážení pánové! Něco o Moderní naší galerii. Moderní galerie je smutnou kapitolou celého našeho rozpočtu a řekl bych, že Moderní galerie je kulturním defektem našeho státu. Co všechno jsme postavili v republice, nač na všechno jsme našli peníze, mnohdy i dosti - nechci říci zbytečně - ale dosti lehkomyslně, ale nedovedli jsme vystavěti to, co je jedním z prvních kulturních stánků pro každý vzdělaný národ. Člověk přímo žasne, když se informuje a doví, jak nedostatečně je uložena veliká část sbírek naší budoucí Moderní galerie, jak nedostatečně je uložen veliký úsek naší kultury, našeho krásného umění ve staré Moderní galerii v Oboře. Dal jsem se informovati od odborníka na slovo vzatého a ten mi řekl: Kdyby přišel oheň nebo nějaká jiná živelní katastrofa, mnoho neobyčejně cenných památek, které by byly navždy pro stát a národ ztraceny, je v nebezpečí. Pánové, za to jsme odpovědni především my, za to odpovídá parlament a zástupci lidu. Či chceme nebo připustíme zase to, co se stalo ku př. s panoramatem Maroldovým před 2 nebo 3 roky? Nebyla to, pánové, kulturní hanba takové dílo nechati uloženo tak, že když napadne trochu více sněhu, propadne se střecha a celé dílo téměř z polovice zničí? To je přece povinností celého státu, poněvadž kultura je vlastnictvím celého národa. Velmi bych se začervenal - aspoň mám ten pocit - kdybych šel po Praze a potkal cizince a tento se mne otázal, což by bylo přirozenou otázkou: Prosím vás, ukažte, kde máte vaši Moderní galerii?

Vážení pánové! Proto to musí býti již mementem posledním a já bych se velmi přimlouval - a v tom smyslu jsme také podali resoluci ve výboru rozpočtovém - aby do investičních prací, které budou prováděny k účelu odstranění nezaměstnanosti, na jedno z prvních míst byla dána také výstavba naší moderní galerie.

Je to bezpodmínečnou podmínkou pro návštěvu cizinců u nás. Voláme a píšeme stále po zvýšení této návštěvy, ale musíme se také starati, aby tato kulturní cizina, když k nám přijde, u nás něco viděla nebo viděti mohla. Máme sice dokonalý průmysl, ale cizinci zpravidla nepřijdou prohlížeti Škodovy závody, i když jsou na výši situace ve výrobě, nepřijdou prohlížeti nejmodernější cukrovarské rafinerie nebo textilní továrny, cizinec z 90% jde nejprve do galerie, do musea, dívá se na kulturu národa. Nejsme ani tak chudí, že bychom neměli co ukazovati. Jsem přesvědčen, až bude zřízena naše moderní galerie, že budeme moci konkurovati s galeriemi i mnohem větších států západních, které požívají třeba pověsti světové. Máme dále v Praze mnoho věcí velmi krásných, kterých nemá cizina, máme zde světoznámý pražský barok, o němž - někteří pánové jistě to budou věděti - byla vydána v Paříži neobyčejně krásná a cenná kniha s řadou obrázků pod názvem "Pražský barok". Byla vydána s velikým nákladem v neobyčejně krásném provedení a ke knize této napsal úvod sám býv. americký vyslanec v naší republice Einstein, který píše zde o krásách našeho baroku, líčí krásy Malé Strany, líčí barokní zachovalost Staroměstského náměstí, kostelů a paláců nejen šlechtických, nýbrž i domů občanských. Druhá kniha vydána byla v Lipsku od dr Schürera o architektonických památkách naší staré Prahy. Je potřebí, abychom nejprve sami znali, co u nás máme, abychom se to nemusili dovídati teprve z ciziny.

K návštěvě cizinců chtěl bych ještě dodati, že musíme dbáti také vzhledu našeho hlavního města Prahy více, než doposud naň dbáme. Je jisto, že Praha vykonala v ohledu svého rozkvětu velice mnoho, ale co neobyčejně zaráží, - a myslím, že také pražský starosta v létě v jistém interviewu se o té věci zmínil - je zjev, který nevidíme v žádném jiném hlavním městě západní Evropy. Jdete-li třeba po hlavní pražské ulici, co vidíte? Plno papírů, plno různých odhazků, které nejsou důstojné na ulicích hlavního města. Velectění pánové, v tomto smyslu musíme hleděti také zjednati pořádek a bylo by povinností města a policie by měla každého, kdo odhodí kus papíru na ulici pražské, na místě pokutovati.

Další věcí je, abychom se učili větší zdvořilosti vůči cizincům. Především musí to býti pražská policie, která musí cizincům vycházeti co nejochotněji a v každém směru vstříc, musí alespoň z části znáti nejhlavnější jazyky cizinců, aby nezůstala překvapena, když někdo přijde a promluví na našeho strážníka francouzsky.

Také nesmíme trpěti dále, aby když přijede do Prahy cizí automobilista, který nezná pražských předpisů a jede po té či oné straně nějaké sochy nebo objíždí špatně ulici, byl hned zastavován a hned se k tomu sešlo 300 lidí a byla z toho aféra, jak to u nás bývá zvykem. Jsou to maličkosti, ale působí na cizince. Chceme-li býti hlavním městem kulturního státu a chceme-li, aby cizinci nás navštěvovali, musíme se také k nim náležitě chovati.

Propagandu máme velice nedokonalou, o tom jsem již mluvil. Podívejte se, co mají německá města, co mají italská města za různých "Průvodců" a podívejte se na "Průvodce" naše, které dáváme ve francouzském a anglickém jazyku příslušníkům národů, které nás navštěvují. Co to je? Jsou to 3 nebo 4 stránky, na kterých jsou 3 nebo 4 obrázky různých starých staveb a na deseti stránkách inseráty hotelů a všelijakých institucí, nevím ani jakých. To tedy není správná propagace pro cizinu, ani správný průvodce.

Vážení pánové! Přecházím ke konci svých vývodů několika slovy k referátu o ministerstvu zemědělství. Nemohu mluviti především o ničem jiném než o tom, o čem bylo již v tomto slavném sboru mnohokráte mluveno a o čem zde bude ještě i v budoucnu mnoho a mnoho debatováno. Musím se zmíniti o zemědělské krisi. Jsem velmi vděčen za to, co k řešení zemědělské krise bylo parlamentem naším doposud vykonáno. Vděčím zejména našemu ministru zemědělství Bradáčovi za jeho nevšední píli, kterou problémům těmto věnoval. Ale přes to, že přinesli jsme k řešení zemědělské krise řadu zákonů, nemáme, bohužel, dosud praktických výsledků, které by zemědělskou krisi aspoň z části léčily. Proto velmi vítám nový způsob jejího řešení, třeba nepřímý, velmi vítám počiny ministerstva zásobování a jednání pana ministra Bechyně, které se právě děje v tom smyslu, že se vyjednává se železářským kartelem o snížení cen železa a že toto jednání, jak jsme se měli možnost v denním tisku informovati, spěje snad ke smírnému vyřešení.

Jest přirozeno, že zemědělec náš, když vidí, že v dnešní těžké situaci nemůže prozatím dosíci zvýšení cen toho kterého zemědělského produktu, se táže, co si koupí za to, co strží. A proto je i tento počin ministerstva zásobování pro nás velmi význačný, poněvadž každý, kdo zná zemědělství v praxi, ví, že železo je pro zemědělce nezbytným předmětem denní potřeby, že od té primitivní motyky až k tomu nejkulturnějšímu a nejvyššímu stroji - traktoru - je to železo, se kterým zemědělec denně přichází ve styk. Tedy to by nebylo neúčelné řešení celé krise, zejména zemědělské.

Další věc je otázka textilu. Mluvil jsem nedávno s vynikajícím textilníkem, který mně řekl zajímavou věc. Tázal jsem se ho totiž, jak to vypadá dnes v textilu, jaká je dnes nezaměstnanost v tomto průmyslu, a on ukázal, že největší chybou pro textil je nedostatek tuzemského odbytu a tuto nedostatečnost odůvodňoval podlomenou koupěschopností právě v řadách zemědělců, poněvadž zemědělec to byl, který byl konsumentem nejlacinějších výrobků textilních, který však dnes přestává kupovati.

Abych se tedy vrátil ještě k zemědělské krisi. Snahou naší musí býti odstranění anebo aspoň zmírnění vlády kartelů. Včera jsem četl velmi pozoruhodný článek, který nebyl náhodou v časopise, jenž by byl nějak příliš agrárnicky orientován, ale nutno mu přiznati objektivnost, tím spíše, poněvadž píše o bědném stavu dnešní zemědělské produkce, o bídném, kritickém stavu zejména některých krajů. Byly to "Lidové Noviny", které v tom článku psaly o kartelu umělých hnojiv. Píší, že přes to, že produkty zemědělské klesly o 30 až 40, někde třebas až několik set procent, jako u chmele, umělá hnojiva neklesla o nic, naopak některá umělá hnojiva, ať hnojiva fosforečná nebo dusíkatá ještě stoupla. Vážení pánové, toto je zjev, kterého si musíme také všimnouti. V tomto směru musíme bojovati, nesmíme připustit, aby rolník svou krisi si řešil tím, že by umělá hnojiva neodbíral a nekupoval. Pánové, to by nebyla jen škoda rolníkova, to by byla národohospodářská škoda, to by byla škoda pro celý stát, poněvadž, nemylte se, k vysoké zemědělské kultuře, která je v Československé republice, nepřišli jsme za rok nebo za dvě léta, tu jsme vypěstovali teprve za celá desetiletí, a každé ochrnutí a každé upření půdě umělých hnojiv je největší chybou, která se brzo vymstí.

Musíme hleděti, aby naše politika byla správná také, pokud se týče obchodních smluv s jinými státy, aby v těchto smlouvách nebyl favorisován průmysl a přecházeno zemědělství. Klasický případ nám poskytuje maďarská smlouva. Z důvodové zprávy rozpočtu ministerstva obchodu se dovídáme, že se bude jednati o novou smlouvu nebo o doplněk smlouvy s Holandskem, kde Holandsku bude poskytnuta větší možnost k dovozu sýrů k nám. Já bych prosil p. ministra zásobování, který už dvakráte v rozpočtovém výboru mluvil velmi odborně o otázce mlékařské, aby spolu s ministrem zemědělství věnoval mlékařství největší pozornost. Mlékařství je naším, řekl bych, nejnovějším odvětvím zemědělské produkce, nejmladším a neobyčejně důležitým. Ale zatím, co stát vynakládá peníze na podporu našeho mlékařství, na zřizování mlékáren, na t. zv. standardisaci našich ušlechtilých sýrů, zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, my budeme - přes to, že zde máme takovou záplavu švýcarských sýrů - jednat s Holandskem o připuštění ještě většího kvanta sýrů holandských. To by nebyla správná politika. Známý německý národohospodář Aereboe, který je proti clům obilním, hájí velmi přísně cla mléčná, poněvadž správně odhaduje a ví, co znamená mlékařství pro stát s tak význačně velikým zemědělským procentem, jako je Československá republika nebo i Německo.

Je tedy nutno, abychom i v tomto smyslu dělali politiku opravdu národohospodářskou, politiku spravedlivou, a jestliže nemůžeme pomoci zemědělci již tím, že bychom zvýšili cenu produktů, ať brambor, žita nebo čehokoliv jiného, tedy pomáhejme mu aspoň nepřímým způsobem, neboť i ten je neobyčejně důležitý a význačný.

Víme, že nikdo nemůže zemědělství pomoci z dneška na zítřek, víme že zemědělství samo musí si hleděti pomoci, ale nesmí to býti ten starý systém, který zde byl, nesmí se zemědělská krise léčiti snižováním životní úrovně zemědělské; to by nebylo správné a z toho jsme, myslím, také v Československé republice již vyrostli. Musíme řešiti krisi přirozeně také tak, aby naše kvantita se v mnohých směrech změnila v kvalitu, aby se naše zemědělství přeorientovalo krajově, aby naše zemědělství v krajích řepařských nepěstovalo žito a brambory a aby tyto produkty nechalo krajům, které nic jiného pěstovati nemohou (Souhlas.) V tomto smyslu pracujeme a budeme pracovati, ale neračte zapomenouti, že to není práce jen tak lehká, aby se to zítra nebo příští rok stalo.

President republiky řekl při jisté příležitosti, že do služeb zemědělství musí přijíti věda a že zemědělství musí pracovati vědecky. Pánové, to je správný poznatek. Co říká německý moderní národohospodář Strakosch, jaký program dává zemědělství pro příští dobu? Racionalisaci zemědělství a do jeho služeb chemii, fysiologii a techniku.

Tedy to bude ten převrat, který jistě přijde a musí přijíti v zájmu samého zemědělství. Ale dokud nemáme možnosti to provésti, prosím slavnou sněmovnu, aby porozuměla bídě zemědělství. Nesnížil bych se, abych chtěl dělati demagogii z věci, která je příliš vážná bůh chraň - ale upozorňuji, že jsou v Československé republice kraje, kde zemědělská krise dostoupila nebo dostoupli nejvyššího stupně. Pracujme všichni svorně a společně, pokračujme v práci, kterou jsme započali a řešme krisi zemědělskou všemi prostředky. Bylo zde již řečeno, že zemědělská krise přestala býti krisí zemědělce samého a že se stává krisí národohospodářskou a celostátní.

Vážení pánové a dámy, končím své vývody tím, že jsem přesvědčen, že rozvoji našeho státu ve všech směrech nestojí v cestě žádné překážky, které by se nedaly překlenouti. Jest jen třeba spolupráce všech vrstev a stavů, bez rozdílu politického přesvědčení.

Nezapomínejme, že stojíme ve velké době, v době velkých hospodářských přelomů a že stojíme také v době politicky nanejvýš důležité. Vidíme, že i politické poměry na mezinárodním foru nejsou tak jasné, jak bychom je chtěli míti. Nezapomeňme, že stojíme ve zkoušce státníkově a že zkoušku státníkovu, třebaže naše republika jistě stojí ve své konsolidaci a ve svém vývoji na prvním místě nebo alespoň na jednom z prvních míst mezi novými a mladými státy, jsme ještě ve všech disciplinách nesložili.

Proto společně k práci pro stát a republiku! Vezměme si do programu, co bylo programem již starých Římanů, kteří říkali a hájili: Salus rei publicae suprema lex esto! (Potlesk.)