Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Předseda vlády Udržal (pokračuje): Pevně věříme, že tak, jako jsme se dovedli dlouho ubrániti vnikání světové krise na půdu našeho státu, tak dovedeme svornou a vytrvalou prací tuto krisi také překonati.

Pro tuto práci prosí vláda slavnou sněmovnu a blahovolnou podporu. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Byly podány tyto formální návrhy:

1. posl. Mašaty, Tomáška, Zeminové, dr Mičury, Pohla, Böllmanna, dr Lukavského, Najmana a druhů, aby o prohlášení pana předsedy vlády zahájila se samostatná rozprava po projednání 2. a 3. odstavce pořadu dnešní schůze, to jest po projednání druhých čtení;

2. posl. Štětky, dr Sterna a soudr., aby o prohlášení pana předsedy vlády zahájila se samostatná rozprava, a to po projednání prvého odstavce pořadu, to jest státní účetní závěrky.

Budeme hlasovati.

Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s prvým návrhem, aby rozprava o vládním prohlášení se zahájila po vyřízení druhých čtení, jsoucích na dnešním pořadu jako odstavec 2 a 3, nechť zvedne ruku (Děje se.)

To je většina. Návrh tento jest přijat.

Tím vyřízen jest zároveň návrh pp. posl. Štětky, dr Sterna a soudr.

Přistoupíme tudíž k projednávání 2. odstavce pořadu, jímž jest:

2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se souhlasí s Úmluvou a Statutem o mezinárodním režimu námořních přístavů, podepsanými v Ženevě dne 9. prosince 1923 (tisk 788).

Zpravodaji jsou: za výbor technicko-dopravní p. posl. Srba; za výbor zahraniční p. posl. Šeba.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Srba: Nikoli.

Zpravodaj posl. Šeba: Nejsou.

Předseda: Není změn.

Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení také ve čtení druhém.

Tím jest vyřízen 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se souhlasí s obchodní dohodou mezi republikou Československou a republikou Chile, podepsanou v Praze dne 18. září 1930 (tisk 858).

Zpravodajem výboru zahraničního je p. posl. Šeba, zpravodajem výboru živnostensko-obchodního p. posl. inž. dr Toušek.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Šeba: Nikoli.

Zpravodaj posl. dr inž. Toušek: Nejsou.

Předseda: Oprav není.

Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Podle přijatého návrhu přistoupíme nyní k rozpravě o prohlášení p. předsedy vlády:

Rozprava o prohlášení min. předsedy Udržala o všeobecné krisi hospodářské.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 60 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Návrh je přijat.

K rozpravě jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" pp. posl. Zápotocký, inž. Jung, Štětka; na straně "pro" pp. posl. Hampl, Kaufmann, Hudec, dr Černý, Petrovický, dr Zadina, Dubický, Chloupek, Janček, Stunda, Ščerecký.

Dávám slovo prvému řečníku, p. posl. Zápotockému. (Potlesk komunistických poslanců.)

Posl. Zápotocký: Vážená sněmovno! Dnes po prvé slyšíme z oficielních vládních úst přiznání, že "ostrov klidu a pořádku" stržen je také do víru kapitalistické krise. Toto přiznání je velmi důležité. Až doposud snažily se vládnoucí kruhy tohoto státu namlouvat lidu, že jsme ostrovem klidu a pořádku, zaslíbenou, vzornou zemí, ve které žít je opravdu jedna radost. Říkalo se, je-li klid a pořádek někde rušen, že jsou toho vinni jen komunističtí štváči, kteří svými akcemi chtějí svévolně rušit a znepokojovat klidně po dobrém obědě zažívající občany, a že proto také v zájmu tohoto klidného zažívání dobře najedeného občanstva musí býti proti výtržníkům postupováno policejními pendreky, četnickými kolbami a bajonety.

Dnešní oficielní přiznání hospodářské krise znamená, že ony povídačky o ostrovu klidu a pořádku byly jen povídačkami. Kde je krise, tam není klidu a není pořádku. Krise znamená, že je něco špatného, nesprávného, nemocného a shnilého v tomto státě (Potlesk komunistických poslanců.), že to vyvolává neklid a nepořádek a že v důsledku toho proti tomuto shnilému, zločinnému a špatnému mají právo ti, kteří jsou tím postiženi, bojovat a se bouřit. Vládní kruhy - které až dosud nechtěly přiznat tento fakt dokazujíce, že není žádné příčiny k nespokojenosti v Československé republice, a kdo se tu cítí nespokojeným, že je lump, který patří do kriminálu - obracejí nyní a zahajují jinou taktiku. (Výkřiky na galerii.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby obecenstvo na galerii zachovalo klid. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Prosím o klid.

Posl. Zápotocký (pokračuje): Vládní kruhy dnes přiznávají, že je zde něco nezdravého a shnilého, zároveň však slibují nápravu a snaží se vyvolati zdání a dojem, že na odstranění toho skutečně zahajují boj. Smysl těchto slibů je: Občané, zůstaňte klidni, čekejte trpělivě, důvěřujte naší chytré vládě a doufejte, že bude zase jednou dobře!

My zde otevřeně s tohoto místa prohlašujeme, že vládním slibům nevěříme, že návrhy a směrnice, které jsou zde naznačovány, nejsou žádnou cestou k nápravě, a voláme ke všem pracujícím masám i ke statisícům z práce vyhozených dělníků, k ožebračeným drobným zemědělcům a živnostníkům: Nevěřte vládním slibům kapitalistické vlády! Budete podvedeni, jako až dosud byly vždy pracující masy v tomto státě všemi vládními sliby a prohlášeními podváděny.

Co je podstatou dnešní hospodářské krise? Byla snad tato krise přivoděna náhodnou událostí, nenadálou a nepředvídanou živelní katastrofou a pod., za kterou nikdo nenese viny a jejíž důsledky je proto možno a nutno společnými obětmi všech překonávati? Nic takového! Co dnes prožíváme, je zaviněná krise a bankrot přivoděný neschopností, zločinností a zvráceností dnešního vládnoucího kapitalistického režimu.

Při tom však zkrachovaní bankrotáři, kteří svou zločinnou politikou strhli statisíce a miliony lidí do největší bídy, chtějí svoje zbankrotované hospodářství sanovati na účet ještě většího zbídačení pracujících mas, aby mohli dále vládnouti a nové bankroty a nové katastrofy lidstvu připravovati.

Jaké jsou průvodní zjevy každé hospodářské krise kapitalismu, vznikající z neschopnosti tohoto režimu spravedlivě rozděliti výrobu i přidělování životních potřeb? Je to pokles cen, hromadění zásob zboží a omezování výroby. Každá kapitalistická krise provázena je poklesem cen. Dnes tento pokles proto, že žijeme v období monopolistického imperialistického kapitalismu, nabývá zvláštního rázu. Ceny neklesají rovnoměrně, naopak vykazují ohromné diference. Z čeho vznikají tyto diference?

Přihlédneme-li blíže a porovnáme-li rozdíly, shledáme, že menší, t. j. hospodářsky slabší jednotlivci a třídy jsou poklesem cen daleko více postihováni než velké kapitalistické monopolistické firmy a kartely. Vezměte jen na př., jak houževnatě se brání u nás železářský kartel snížení cen železa! Kartelované šroubárny docela v posledních dnech oznámily zvýšení ceny svých výrobků. Porovnejte dále pokles ceny řepy s poklesem ceny cukru! Zatím co cena řepy nepoměrně klesla, neslevil cukrovarnický kartel s ceny cukru ani haléře. Těmito nesrovnalostmi, které se tu v poklesu cen dnes v důsledku imperialistického a monopolistického kapitalismu objevují, prohlubují se a zostřují krise.

Stejně je tomu na poli hromadění zásob. I zde dnes finanční síla monopolů, kartelů, imperialismu zasahuje a svými zásahy přivoďuje zostřování a prodlužování krise.

V dřívější době hospodářské krise polevovaly dříve proto, že docházelo k rychlejšímu spotřebování nahromaděných zásob. Dnes je známa řada případů, že monopoly i vlády jednotlivých kapitalistických států podporují zadržování zásob, aby se nedostaly na trh, aby se zabránilo klesání cen a rychlejšímu výprodeji zboží. Nejznámějším příkladem jest Brazilie, kde jsou vypláceny oněm plantážníkům, kteří svoji kávu zadrží ve skladištích a nepustí ji na trh, aby velkou nabídkou nebyly snižovány ceny, zvláštní odměny a odškodné. Také celní politika každého jednotlivého státu nese se právě k tomuto účelu: zadržeti zásoby a brániti se snížení cen a vyrovnávání rozporů a odstranění krise.

Konečně třetí průvodní zjev kapitalistické krise je omezování výroby. Tento zjev béře na sebe v nynější době nejostřejší a nejkritičtější ráz. Jestli Marx upozorňoval jako na pozoruhodný zjev, že anglický průmysl textilní při kapitalistické krisi r. 1847 omezil za krise svoji výrobu o 33%, není v dnešní krisi omezení výroby o 33% žádným zvláštním zjevem, naopak, nejsou žádnými zvláštními zjevy omezení výroby o 50, 75 a více procent.

Jestli minulé epochy kapitalismu přinášely s sebou krátkodobé krise, které měly za následek silný pokles cen a menší omezení výroby, mění se nyní v době panství monopolního a imperialistického kapitalismu situace tak, že dochází namnoze k poměrně nepatrnému snížení cen, naproti tomu k velikému omezování výroby, k umělému zadržování zásob, k hromadnému útoku na dělnické mzdy, k ohromnému snižování koupěschopnosti širokých mas, k prohlubování, zostřování a prodlužování krise. Krátkodobé, periodické krise kapitalismu mění se ve vleklé, dlouho trvající krise. Vleklou, dlouho trvající krisí jest také tato krise, na jejímž prahu vinou kapitalistického rezimu a vlády ocitá se dnes také Československo.

Uvedu nyní některé příklady, jak se rozvíjí krise a jaký jest její vliv na poměry dělnictva v Československé republice.

Vezmu průmysl hornický, o němž se všeobecně soudí, že byl až dosud krisí a v důsledku toho také nezaměstnaností nejméně dotčen. R. 1921 bylo zaměstnáno v Československu při výrobě uhlí kamenného 75.893 horníků, při výrobě uhlí hnědého 51.440 horníků, úhrnem 127.333 horníků. Koncem roku 1930 bylo zaměstnáno při výrobě kamenného uhlí 56.420 horníků, tedy méně o 19.473 horníků, při výrobě uhlí hnědého 39.520 horníků, tedy méně o 11.920 horníků. Poklesl tudíž počet horníků, zaměstnaných při výrobě uhlí, za jedno desetiletí o 31.393 horníků, to je téměř o 25%.

R. 1921 bylo v Československé republice v provozu 362 hornických závodů, r. 1930 jen 260 hornických závodů, tedy 102 závody byly z provozu vyřazeny.

R. 1921 bylo vytěženo 33,358.327 tun uhlí a r. 1929 39,082.253 tuny uhlí, to jest počet horníků snížil se o 31.393 a těžba se zvýšila o 5,723.916 tun. Počet horníků snížil se o 25% a suma vytěženého uhlí vzrostla o 15%. Výkon na jednu směnu u jednoho havíře stoupl u kamenného uhlí z 5.53 q r. 1921 na 10.48 q r. 1930, při uhlí hnědém z 14.70 q r. 1921 na 20.56 q r. 1930.

Naproti tomu snížily se průměrné mzdy vyplácené horníkům, které činily r. 1921 na směnu a havíře 70.74 Kč, na 42 Kč r. 1930. To znamená, že výkon u havířů na směnu u kamenného uhlí stoupl bezmála o 100% a u hnědého uhlí téměř o 50%, při tom však mzdy se snížily o 28%. To je vývoj výroby, výkonu a mezd hornictví do r. 1930, tedy v době kdy se ještě nynější hospodářská krise tak hrozivými příznaky neprojevovala.

Jaký bude nyní vývoj další? Nedošlo-li v hornictví mimo ojedinělé případy, jako na př. v Lomu a pod., k hromadnému propouštění, stalo se tak jedině proto, že až doposud sahali uhlobaroni k omezování šichet a k vysazování horníků z práce, k tak zv. nucenému svátkování. Počet těchto nuceně prosvátkovaných šichet činí r. 1930 v hornictví bezmála 3 mil. šichet a úbytek mzdy za tyto šichty více než 120 mil. Kč.

Nyní však už nestačí uhlobaronům tento způsob převalování krise na bedra horníků a připravují hromadné propouštění ve všech oborech.

O nic lepší nejsou poměry v průmyslu kovodělném. Odhaduje-li se počet dělníků v tomto odvětví zaměstnaných přes 200.000, odhaduje se počet nezaměstnaných v tomto oboru přes 40.000, a také zde není možno mluviti o vyvrcholení krise, naopak hromadné propouštění v kovodělných závodech, jak tomu všechny známky nasvědčují, teprve se připravuje.

K značným redukcím nejen dělníků, nýbrž i úředníků dochází na př. i ve Škodových závodech v Plzni, kterýžto závod v důsledku toho, že je zřízen na výrobu zbraní a válečného materiálu pro novou imperialistickou válku, je poměrně nejlépe zaměstnaným závodem. Podle zaslána, které bylo nedávno uveřejněno správou Škodových závodů, bylo v posledních letech zaměstnáno ve Škodovce 31.838 dělníků a 6.838 úředníků. V lednu 1931 snížen byl tento stav již na 22.180 dělníků a 5.946 úředníků, z čehož správa Škodových závodů dovozuje, že je nucena v nejbližší době propustiti ještě 1415 úředníků jako přebytečných. Bude-li do budoucna ještě také stav dělníků redukovati, správa ve svém zaslánu zatím neříká.

Daleko hroznější než u horníků je však nezaměstnanost v průmyslu textilním, sklářském, stavebním atd. V těchto odvětvích je více než 75% dělníků bez práce. Z dělníků v těchto odvětvích pracujících je většina již na dlouhou řadu neděl, měsíců, ba více než rok nezaměstnána a poměry těch, kteří ještě pracují, den ode dne se zhoršují.

Při rozpočtové debatě, konané v tomto parlamentě na sklonku minulého roku, mohli dělníci slyšeti z úst vystupujících zde referentů různých stran volání, že je nyní na čase, jako nejdůležitější odpomoc krisi, prováděti velkorysou zlevňovací akci. Při tom všichni referenti ujišťovali, že však tato zlevňovací akce nesmí býti zahájena odbouráváním dělnických mezd. Co se však stalo ve skutečnosti? Žádná zlevňovací akce se neprovedla, zatím však provádí se a připravuje se na všech stranách velkorysý útok na dělnické mzdy. Ve všech odborových odvětvích staví dnes zaměstnavatelé před dělníky neúprosně otázku: "Buďto přistoupíte na snížení mezd nebo musíme omeziti výrobu a vyházeti vás z práce!" - A když dělníci na snížení mezd přistoupí, co pak následuje? Následuje stejně propouštění těch, kteří se jeví kapitalistům přebytečnými, a snižování mezd těm, kteří v zaměstnání zůstali. Jak viděti, jsou dělníci v kapitalistickém zřízení, ať se rozhodnou pro tu neb onu alternativu, stejně biti. Jsou biti zaměstnaní i nezaměstnaní dělníci. Před nespokojenou dělnickou masou zaměstnaného i nezaměstnaného dělnictva vyvstává tu rozhodující otázka v těchto chvílích: Co dělati?

Při této příležitosti říkáme my, komunisté, úplně otevřeně dělníkům: Chcete-li dáti na tuto otázku správnou odpověď, chcete-li se opravdu a definitivně vypořádati s dnešními svými vykořisťovateli, osvoboditi se od těch, kteří kapitalistickým zřízením a řádem navalili na vaše bedra největší bědy a útrapy a chystají se ještě další bědy a útrapy navaliti, musíte se nejprve svoboditi od vlivu a ze zajetí těch, kteří vás zkrucováním výkladu správné, třídně bojovné marxistické dělnické politiky udržují na nesprávných cestách a tím v područí kapitalistů.

Voláme dnes v době stále šíře a šíře se rozvíjející hospodářské krise, která statisíce pracujících lidí vhání do bídy a beznaděje: Na soud se všemi těmi, kteří dávali dělnictvu plané a škodlivé sliby! Na soud s těmi, jejichž činy přivedly dělníky do té situace, ve které nyní jsou. Jsou to t. zv. socialistické strany, které slibovaly dělnické třídě, že podle jejich receptu při zachování poslušnosti k zákonům a řádům nového demokratického, rozuměj kapitalistického státu, zajistí si dělníci spokojené žití a bezstarostnou budoucnost na tomto ostrově klidu a pořádku, na kterém je budována Československá republika. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Voláme k dělníkům v Kolbenovce, Českomoravské, Škodových závodech, na horních závodech ve Vítkovicích, Kladně a jinde, k dělnictvu v textilních továrnách, k stavebníkům, železničářům a všem druhým odborům: Vzpomeňte si, kdo vás v době rozvinuté konjunktury, v době ohromných kapitalistických zisků zrazoval od nastoupení bojovné cesty za vybojování řádných zvýšených základních mezd? (Výkřiky komunistických poslanců.) Kdo ve vás vzbudil naděje na trvalost kapitalistické stabilisace a ujišťoval vás, že zároveň s vývojem konjunktury a stoupáním prosperity průmyslu budou rovnoměrně do budoucna stoupati také dělnické mzdy? Co zůstalo dnes z těchto slibů? Kapitalisté nashromáždili desetimilionové a stamilionové reservy. Jen koncern Českomoravská-Kolben a Daněk na 37,500.000 Kč akciového kapitálu vykazuje za r. 1929 32,180.000 Kč čistého zisku, přiznaného zisku, nehledě k tomu, co činí zisky zatajené a nepřiznané.

Národně socialističtí dělníci musí býti jistě nadšeni prosperitou tohoto podniku, v jehož správní radě zasedá také zástupce nár.-socialistické strany p. generál ve výslužbě MUDr Raše, na kterého ze 3 milionů dividend vyplacených správní radě připadne 268.240 Kč ročně.

Ještě nadšenější musí býti sociálně-demokratičtí dělníci, jejichž závod Škodovka vydělal přes 60 milionů Kč přiznaného zisku a jichž soudr. Luděk Pik dostává za hájení zájmů Škodováků ve správní radě Škodovky 300.425 Kč ročně.

Dělníci si budou jistě mysliti, když kapitalistické podniky takto uznale odměňují práci t. zv. zástupců dělnických stran ve správních radách kapitalistických podniků, že tím uznaleji budou odměňovati jistě práci dělníků v továrně, těch dělníků, kteří se o docílení těchto zisků přičinili. Je potřebí jen, aby dělníci v těchto podnicích přehlíželi svoje týdenní výplatní lístky, kontrolovali, jak se snižují úkolové sazby a jak je vybičovávána pracovní výkonnost. Jestliže r. 1919 potřebovala Českomoravská k výrobě 2 automobilů ročně práce 5 dělníků, musí dnes již v téže době vyrobiti průměrně jeden dělník 2 automobily. (Hlasy: Dnes již 3 automobily!)

Z toho je viděti, že výkonnost dělníků stále a stále stoupá, zatím co jejich výdělky stále se snižují. Ale přes to a právě proto dnes kovodělné závody připravují propouštění dělnictva, chystají další nový útok na dělnické mzdy.

Stejně tak činí textilbaroni na Frýdecku, v severních i východních Čechách, na Brněnsku a jinde. Sklobaroni na mnohých místech odbourávání mezd již provedli a na mnohých místech je ještě chystají. V zemědělství staví agrárníci ultimativní požadavek - snížení mezd zbídačeného zemědělského dělnictva a ruší stejně již mizernou kolektivní smlouvu.

Ve stavebním odboru, v kožedělném odboru atd., všude se kolektivní smlouvy vypovídají nebo prostě nedodržují.

V této situaci říká soc. demokratická strana ve svém orgánu "Právo Lidu" dělníkům v článku ze dne 20. ledna 1931, že není potřebí bojovat, že není třeba připravovat stávky. Cituji nyní doslovně "Právo Lidu": "dík tomu, že zaměstnavatelé jsou stále více nuceni postupující konsolidací dělnického hnutí respektovati (Výkřiky komunistických poslanců.) kolektivní smlouvy odborových organisací, respektovati obnovenou mocenskou vlivnost socialistických stran v republice a podřizovati se methodám smírčím a vlivu závodních výborů."

Je třeba se zeptati, co tomuto tvrzení "Práva Lidu" a soc. demokratů říkají dělníci, kteří dnes v závodech cítí, jak zaměstnavatelé nikoliv úzkostlivě dodržují kolektivní smlouvy a se podřizují smírčímu vlivu závodních výborů, nýbrž jak naopak útočí denně proti těmto kolektivním smlouvám, jak tyto šlapou nohama a jak jsou při tom právě špičkami soc. demokratické strany v těchto útocích proti dělníkům a na jejich mzdy podporováni.

"Právo Lidu" dále dokazuje dělníkům, jak škodlivým pro dělníky jest proti kapitalismu bojovati, když kapitalisté jsou tak smířliví a bez boje před dělníky ustupují. Za důvod béře si "Právo Lidu" zprávu Státního úřadu statistického o stávkových bojích v letech 1921 až 1929 a píše: "Bezmála miliarda ztracené mzdy. Zpráva Státního úřadu statistického udává, že v letech 1921 až 1929 bylo v naší republice 225 stávek a výluk, jež přinesly dělnictvu mzdové ztráty přes 725 mil. Kč, tedy kolem tří čtvrtin miliardy. "Právo Lidu" se pozastavuje nad touto sumou a praví dále: "Je jisto, že výdělkové ztráty, representované skoro celou miliardou, znamenají snížení životní úrovně pracující třídy, což není nikterak cílem dělnické politiky a tím méně odborových organisací." (Výkřiky komunistických poslanců.) Podívejme se blíže na tuto věc. Za 9 let ztratilo dělnictvo stávkami a hospodářskými zápasy proti kapitalismu v Československé republice 725 mil. Kč na mzdě a proto podle receptu soc. demokracie má se vzdáti dvojsečné zbraně, jakou jest stávka. (Výkřiky komunistických poslanců.) Toto tvrdí soc. demokraté v době, kdy kapitalisté vyházeli na dlažbu přes půl milionu dělníků a kdy ztráty na mzdě u těchto obětí kapitalistické ziskulačnosti činí ne 3/4 miliardy za 9 let, nýbrž 5 miliard za jeden rok. Dělníci v důsledku toho, že jich bylo vinou zločinného kapitalistického systému přes půl milionu vyházeno z továren a závodů, ztratili 5 miliard korun na mzdě, ale nad tím se soc. demokraté nepozastavují. Nepozastavují se nad tím, že zde byly miliony dělnických rodin existenčně rozvráceny a ožebračeny. Vidí jen, že dělníci se opovážili proti jejich dnešním spojencům vyvolávati hospodářské boje a stávky, a poněvadž tyto boje a stávky, vedené v zájmu dělnické třídy, ve prospěch dělnických rodin a třídních požadavků stály určité oběti, volají soc. demokraté k dělníkům: "Nestávkujte, neorganisujte boj, abyste neztráceli na mzdě. Nechte se raději po tisících, desetitisících a statisících vyházeti z práce; peněz, které ztratíte na mzdě proto, že vás kapitalisté ze závodů vyhodili, nemusíte litovati, nad tím se nemusíte pozastavovati, ty nerozvracejí vaši existenci, nezeslabují vaše postavení, ale plakati musíte nad každým haléřem mzdy, který jste ztratili v boji proti svým vykořisťovatelům."

Sociální demokraté dokazují dělníkům dále, že se stávkami se musí tím více šetřiti, čím více se množí nezaměstnanost; čím více tedy jsou dělníci zbídačováni, tím méně se mají proti kapitalistům brániti, tím poslušněji se mají dáti otročiti. Jako úkol dělnictva pro příští dobu, t. j. pro dobu sociálních a třídních rozporů, pro dobu vleklé hospodářské krise a z ní vyplývajících útoků na dělnické mzdy a existenci vytyčují sociální demokraté úplnou třídní kapitulaci, zradu a dobrovolné vzdání se kapitalismu na milost a nemilost, neboť v závěru svého článku říkají: "Kapitalism a bolševism zkrátily dělnické rodiny naší republiky o tuto ohromnou peněžní hodnotu. Úkolem dělnictva musí býti, aby v rámci sociální demokracie byl v příštích letech tento téměř miliardový obnos zredukován na minimum, aby vliv komunistické strany Československa na stávkové boje byl úplně zlomen a odstraněn." (Výkřiky komunistických poslanců.)

To je program třídní zrady, to je program doznaného, organisovaného stávkokazectví, to je program sociálfašismu. To dokazuje naše tvrzení, že soc. demokracie a socialistické strany se sociálfašisují, že předcházejí, ba že přešly úplně z dělnického tábora do tábora buržoasního, že nebojují za dělnické zájmy, nýbrž proti zájmům dělníků, že bojují dnes ve frontě kapitalistů proti dělníkům. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Jíti po cestě tohoto programu znamená pro dělnickou třídu: vložiti dobrovolně hlavu do oprátky, nechati se bez odporu vyssávati a otročiti.

Dělníci po této cestě nepůjdou. Kapitalisté sami svou nenasytností a žravostí dělnictvu boj vnucují, a mají-li tyto boje pro dělnickou třídu končiti vítězně, je nutno, aby dělnická třída předem k těmto bojům své síly organisovala. Zorganisovati a připraviti i vyzbrojiti dělnickou armádu pro nastávající období těžkých hospodářských zápasů, to je úkolem revolučních dělnických organisací, to je úkolem komunistické strany Československa i rudých odborů. (Potlesk komunistických poslanců.)

Komunistická strana Československa i rudé odbory k tomuto úkolu přistupují po těžkých, ale vítězných bojích s likvidátory a oportunisty ve svých vlastních řadách, zocelují revoluční organisace svojí bojovnou pohotovostí. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Dělnictvo vyléčené z klamných nadějí a falešných slibů, kterými je krmili sociálfašističtí vůdcové, pod vlivem zkušeností a poměrů se radikalisuje, odkloňuje se od falešných oportunistických vůdců, zanechává reformistické politiky, přechází do revolučního tábora. Nasvědčují tomu veliké hospodářské boje, rozvíjející se dnes v cizině, v Anglii, Německu i jinde, a svědčí o tom také řada zjevů u nás: Vítkovice, Třinec, Kladno, Kolbenka, volby do Včely na severu hornickém, to jsou ony zjevy, na kterých je možno kontrolovati vyprošťování se dělnických mas ze zajetí zrádné politiky sociálfašistů. Přiznávají to už dnes všeobecně i strany buržoasní. Přiznává to i buržoasní politik pan Peroutka, který bije na poplach proti nebezpečí, které tu vyvstává. V nedělním čísle "Lidových Novin" ve článku "Jak proti komunistům?" píše pan Peroutka: Některé volební výsledky z poslední doby jak v obcích, tak v dělnických institucích ukazují, že naděje na další rychlý úpadek komunistů má povahu předčasnosti. Komunistické posice jeví se býti konservovány, někde dokonce vzrůstají a sociální demokracie.... (Posl. inž. Nečas: Vždycky je zle, když buržoasie chválí!) Pan Peroutka nás nechválí. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nečasi, ten tvůj výkřik je předčasný. Pan Peroutka nás nechválí, pan Peroutka vám dává jen rady, co máte dělati, abyste úplně nezkrachovali. Pan Peroutka má starost o vás, ne o nás. V tom to je. (Výkřiky komunistických poslanců.)