Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Kopecký. Dávám mu slovo.

Posl. Kopecký: Včerejší prohlášení premierovo bylo prohlášením vlády, která, jak to přes všechny opačné statistické a tendenční výpočty zůstává faktem, byla v obecních volbách 27. září pracujícím lidem odsouzena. Pracující lid se chopil 27. září prvé příležitosti, aby odsoudil politiku převalování břemen hospodářské krise na bedra pracujících lidí.

Vláda a vládní strany nemají již práva odvolávati se při své činnosti na souhlas lidu. Pracující lid nejen odsoudil, co vláda po dvě léta dělala, tím méně dal souhlas k tomu, k čemu se podle prohlášení vlády a ministra financí chystáte. Ti, kteří vás, měšťácké a sociálfašistické strany, volili, nedali vám svými hlasy zmocnění k dalším útokům proti pracujícímu lidu, nýbrž dali se jistě ve své důvěřivosti oklamati vašimi sliby.

Vy vládnoucí slibovali jste ve volbách, že bude již lépe, že bude pracujícímu lidu pomoženo a že se nebude šetřiti v zájmu pomoci zbídačenému pracujícímu lidu. Vy, národní socialisté, slibovali jste a slavnostně ujišťovali, že ministr financí nepřipravuje nic, co by znamenalo zvyšování břemen a bídu pracujícího lidu; ujišťovali jste, že nebudou zvyšovány spotřební daně, že nebudou ve státním rozpočtu prováděny úspory na účet sociálních nákladů atd. Vy, sociální demokraté, ujišťovali jste, že nebudou snižovány výdaje na státní investice, naopak, že budou zvyšovány, slibovali jste práci a chleba, slibovali jste láci. A vy všichni, vládnoucí strany, dávali jste to nejslavnostnější ujištění, že nebudou státní zaměstnanci propouštěni. Skutečnost je však nyní po volbách a před zimou taková, že hodláte dalekosáhle zvýšiti bídu pracujícího lidu řadou bezohledných opatření. Připravujete strašlivou zimu pracujícímu lidu. Pracující lid má ještě více trpěti, ještě více má býti vyhladovován, zbídačován a ožebračován v zájmu toho, aby přes rány a pohromy hospodářské krise nebyly ztenčeny zisky hrstky kapitalistických vykořisťovatelů, a v zájmu toho, aby hroutící se kapitalistický systém byl násilně udržován. Je nesporno: vy, buržoasie, a my, proletariát, jsme si oba dobře vědomi, že v nadcházející zimě půjde o bytí a nebytí kapitalismu. Půjde o boj [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. října 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké právy. Viz těsnopiseckou zprávu o 144. schůzi posl. sněmovny.] mezi kapitalistickou a dělnickou třídou. Nejen těm statisícům nezaměstnaných, kteří již dlouhou dobu strádají v bídě a blíží se k existenčnímu zániku, půjde v zimě o záchranu, ale o záchranu půjde celé dělnické třídě a všemu pracujícímu lidu Československa. Tuto perspektivu staví před nás každého postupující vývoj světové hospodářské krise. Všichni cítíme, jaká atmosféra rozvratu, zmatků, nejistoty, otřesů panuje v celém kapitalistickém světě pod vlivem neochabující a prohlubující se světové hospodářské krise. Krise dostupuje již takového stupně, že ve většině evropských zemí nastává vrcholný hospodářský krach, hroucení se peněžního a úvěrního systému, hroucení se měny, hromadné ožebračování těch, co mají málo, znehodnocování mzdy, šílené zdražování a pod. Prostě ve všech spárech světové kapitalistické soustavy to praská. Světové kapitalistické hospodářství se rozpadá. Ohlašuje se konec kapitalismu. Mezinárodní i vnitřní kredit hledíte udržeti vzbuzováním iluse a tvrzením, že Československo jest ostrovem konsolidovanosti, že je mimo vír světové kapitalistické zkázy a že jsou zde poměry lepší, solidnější než v druhých zemích. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. října 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] A za tohoto stavu dovoluje si vláda doporučovati občanstvu klid a stíhati nás, když burcujeme pracující vrstvy, aby pochopily, co se děje, aby byly připraveny na strašlivé eventuality a byly pohotovy bránit se, rváti se o svoji záchranu před utonutím v moři kapitalistické zkázy.

Nám komunistům se říká, že se radujeme z toho všeho, že si hospodářské katastrofy přejeme a k ní pracujeme. Říká se, že my komunisté děláme politiku katastrofy. Ano, radujeme se z toho, že se dostavuje, co jsme předvídali, katastrofa kapitalismu, že kapitalismus se hroutí v důsledku své bezmocnosti, udržeti a vésti hospodářství. Ale my se neradujeme z toho, že dělnická třída strašlivě trpí a že jí hrozí katastrofa, jestliže neuspíší pád kapitalismu a jestliže se neuchopí moci, aby řízení světového hospodářství, výživu lidstva a opatřování lidstva všemi nutnými potřebami vedla na základě lepšího výrobního, hospodářského a sociálního systému, na základě socialistického systému, jako tomu je již na 1/6 zeměkoule, v Sovětském svazu. Ano! Děláme politiku katastrofy, ale katastrofy kapitalismu, politiku zničení přežitého a vykořisťovatelského pořádku. Naše politika katastrofy kapitalismu jest však politika záchrany dělnické třídy a osvobození všeho pracujícího, utlačovaného a trpícího lidstva. Vy všichni, pánové, bez výjimky, děláte politiku opačnou, politiku záchrany kapitalismu a politiku katastrofy dělnické třídy.

Posl. dr Winter na nás vznesl otázku, co prý my jsme udělali. Tuto otázku odmítáme, poněvadž on nemá práva klásti takovou otázku. Právo klásti takovou otázku máme my, my máme právo se ptáti, co jste vy, pánové, udělali, poněvadž nejsme to my, nýbrž vy, kteří máte moc v rukou, vy jste odpovědni za kapitalistické hospodářství, jste to vy, kteří máte v rukách bohatství statků, potřebných k výživě lidu, jste to vy, kteří ukládáte daně a uzavíráte mzdové smlouvy, jste to vy, kteří máte k disposici desetimiliardový státní rozpočet, jste to prostě vy, kteří máte jako držitelé moci v rukách osud a postavení pracujícího lidu Československa. Jste to vy, kteří udržováním kapitalistického hospodářského řádu jste odpovědni za krisi a za strašlivé bědy, které s sebou hospodářská krise přináší. Vy jste odpovědni za katastrofu, která se valí. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. října 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] jste to vy, kteří dovolíte ničiti zásoby, zatím co lid umírá hlady, jste to vy, kteří udržujete drahotu, zvyšujete daně a zvyšujete cla. Vy děláte všechno, co přináší s sebou katastrofu.

Pan posl. dr Winter se ptal, co my komunisté jsme udělali. My se odpovědi na tuto otázku nevyhýbáme. Udělali jsme pro dělnickou třídu Československa velice mnohé a naším nejzasloužilejším činem bylo, že jsme r. 1920 pozdvihli revoluční prapor socialismu a třídního boje, když ho zradila a pošlapala soc. demokracie. Nejzasloužilejší čin jsme udělali, když jsme zachovali proletářskou třídní stranu, a když dnes, v době, kdy na pracující lid přichází tak strašlivá bída, stojíme připraveni bojovati za denní zájmy a konečné cíle dělnické třídy. Co je naší povinností jako třídní proletářské strany? Máme mlčeti ke všemu, co se děje? Máme krýti kapitalistům záda, když před krachem zachraňují své kapitály, své bohatství? Máme krýti kapitalistům záda, když utíkají s penězi do ciziny, když spekulují na cizí valutu, když ničí zásoby, když na bursách vydělávají na hladu, když lichvářsky zdražují životní potřeby? Máme k tomu všemu mlčeti a krýti jim záda? Nikoli! To děláte jen vy, kteří jste s kapitalismem svázali svůj osud, svoji moc, svoje bohatství. Ale my komunisté vystupujeme v těchto dobách hrozící katastrofy jako jediná třídní proletářská strana, která svoji povinnost spatřuje v tom: hájiti ze všech sil a přede všemi nebezpečími zájmy pracujících a ukázati cestu z pekla množících se běd, ukázati východisko z nebezpečí katastrofy, východisko k záchraně, k lepšímu životu a ke šťastné budoucnosti. A právě u vědomí této své povinnosti a této své historické úlohy říkáme dnes pracujícím masám: Nepodávejte se, neustupujte, chraňte se, abyste neklesli pod troskami hroutícího se kapitalistického řádu. Ne klidem, nýbrž jen bojem odvrátíte, abyste nemusili ještě hůře žíti a nemusili hynouti v nezaměstnanosti, bídě a hladu, jen bojem proti kapitalismu a proti všem jeho oporám. Otázka třídního boje je dnes naprosto jednoduchá. Nechť dá kapitalismus chléb nebo práci. Nemůže-li toho dáti, nechť zhyne kapitalismus! Dělnická třída však musí žíti. Její život - toť záchrana a osvobození všeho lidstva, její život - toť otázka historického pokroku lidské společnosti. Náš boj za chléb a práci - toť boj za život dělnické třídy, toť boj za život veškerého pracujícího lidu.

Naším heslem pro podzim a zimu jest boj, heslem buržoasie jest klid. Klid - toť také jediný recept socialistických stran, které se vydávají za zastánce pracujících. Dělníci se však již nedají a nesmějí dáti klamati. Situace pro dělnickou třídu je příliš vážná, než aby mohly stále působiti uklidňovací prášky. Dělnická třída má dnes nejvýše naléhavé a osudové otázky na každého, kdo se chce vydávat za zastánce pracujících, a táže se i dnes v této sněmovně socialistických stran: jak rozřešíte problém chleba a práce? Zabráníte dalšímu propouštění, zachráníte chléb dělníkům ohroženým propouštěním, zamezíte vzestup nezaměstnanosti, dáte nezaměstnaným a hladovým práci, zkrátíte pracovní dobu, dáte nepodporovaným nezaměstnaným řádnou podporu, dáte všem hladovým chléb a nutné životní prostředky, osvobodíte rolníky a živnostníky od exekucí a daní, dáte nebydlícím přístřeší, snížíte činže v této době nedostatku a hladových výdělků?

To jsou otázky, které klade dnes pracující lid. Sliby na pozdější a postupnou pomoc nelze již tyto otázky odbýti a neodbudete jimi již, pánové, pracující lid. Včerejší dělnické deputace do parlamentu vás o tom mohly přesvědčiti. Vy však nejste ochotni ani jeden z těchto požadavků dobrovolně splniti. Nechcete udělat nic z toho, co žádá pracující lid. Chcete nechati dále lid hladovět a chcete dělat pravý opak svých slibů, chcete stupňovati bídu lidu. Prosím, jak jasný je veliký rozdíl mezi vašimi sliby, slovy a činy. Naříkáte též nad propouštěním a vzestupem nezaměstnanosti, ale váš ministr soc. péče nedovede prosaditi ani takovou minimální věc, jakou je zákaz práce přes čas. Vy naříkáte též nad bídou nezaměstnaných, ale okresní úřady stále prohlašují, že jim ministerstvo soc. péče neposílá dostatek peněz ani na tu žebráckou stravovací akci dr Czecha. Vy mluvíte o nutnosti větších investic v zájmu obstarání práce, ale snižujete rozpočet na státní investice. Píšete a líčíte, že lid má hlad, ale pan ministr zásobování Bechyně dává ničiti zásoby. Mluvíte proti drahotě a žádáte trestání lichvy a spekulace, ale ministr zásobování nechá zdaňovat nejnutnější životní potřeby. Pan Lustig a Klindera keťasují na pražské burse s obilím a moukou, ale p. dr Meissner je nedá zatknouti. Litujete nebydlících, ale připravujete zhoršení ochrany nájemníků, a když něco vystavíte, ošidíte lidi jako při tom pražském Spořilovu.

Píšete o přílišném daňovém břemenu, ale daně zvyšujete. Litujete státních zaměstnanců, ale ohlašuje další bezohledné propouštění. Mluvíte o míru, ale připravujete válku. Pan dr Winter v dnešní své řeči věnoval mnoho slov připravování odzbrojovací konference, která nemá býti ničím jiným, než odzbrojovací komedií pro oklamání národů a uspání jejich ostražitosti oproti nebezpečí imperialistické války. Zatím co se pěstuje mluvení o míru a odzbrojení v Ženevě, jsme svědky nejhoršího imperialistického válečného přepadení Číny Japonskem. Nikdy jsme nečetli slova protestu II. Internacionály proti tomuto lupičskému imperialistickému útoku Japonska. Společnost národů je v této době naprosto pasivní, nezmůže se na ten nejmenší zásah. Odzbrojovací konference musí ztroskotati. Rozpory mezi imperialisty jsou tak ostré, že upínati nějakou naději k odzbrojovací konferenci je pouze podvodem. Dělá-li to II. Internacionála, je to důkazem, jaké služby může právě II. Internacionála prokázati mezinárodnímu imperialismu. II. Internacionála mluví o odzbrojení, věří v odzbrojení, ale při tom ve všech státech socialistické strany poskytují horentní peníze na vedení války a přípravu války. Ve všech státech militarisují sportovní a tělocvičné organisace. Pan dr Winter má nejméně práva a nejméně naděje, že vzbudí důvěru svým mluvením o míru, poněvadž patří k těm činitelům ve vedení II. Internacionály, o kterých je známo, že nejusilovněji připravují imperialistickou kontrarevoluční válku proti Sovětskému svazu. Ano! Vy socialisté i měšťáci, nechcete udělati nic pro lid, ale uděláte vše v zájmu kapitalismu a proti pracujícímu lidu. Kdybyste vy socialisté měli skutečně vůli pomoci pracujícímu lidu, zaměstnati nepracující, nasytiti hladové, připravovali byste na zimu něco jiného než policii a četníky. Policie a četníci, toť ve vašich očích jediná spolehlivá záruka vámi hlásaného klidu. Vy nejste schopni léčiti kapitalismus tak, aby to neodnesla dělnická třída, vy nemáte léku na záchranu kapitalismu kromě policejních revolverů a četnických pušek. Těmito prostředky pracujete také proti tomu, aby se dělnická třída zachránila bojem, aby se zachránila revolučním činem. Vy sice přiznáváte, že se kapitalismus hroutí, ale máte kulku a četnické pušky pro každého, kdo by chtěl tento kapitalismus doraziti. Toť konec vašeho socialismu.

Volby ukázaly, že dělnictvo a pracující lid již začíná s vámi za tento "socialismus" účtovati. Desetitisíce vašich dělnických dosavadních stoupenců nalezlo již cestu na frontu třídního boje. Myšlenka jednotné fronty je na postupu a béře základ vaší politice podpory zkomírajícího kapitalismu.

Opakuji: volby ukázaly, že tato vláda nemá důvěru většiny pracujícího lidu. Její základna se úží. Pracující lid je proti vládě a přijde den, kdy i zde bude státi akutní otázka, kdo bude dědicem této vlády, jejíž bankrot se blíží s bankrotem sociálfašismu. V Německu tato otázka již přišla. V Německu, kde každou hodinu hrozí propuknouti nový a daleko děsnější peněžní a finanční krach, tlačí finanční kapitál a velký průmysl na to, aby v zájmu záchrany německého kapitalismu před proletářskou revolucí byla povolána k veslu poslední politická reserva kapitalistické reakce: fašismus. Každého dne můžeme očekávati, že v Německu se rozpoutá rozhodující zápas mezi fašismem a čím? Mezi fašismem a komunismem. Proč? Poněvadž nelze zadržeti, aby se při postupujícím rozvratu kapitalistického systému vyhranily nakonec pouze dvě třídní fronty, fašismus a komunismus, a aby zmizelo vše, co rozdělení těchto front zdržuje a komplikuje. Československé dělnictvo si musí uvědomiti vzhledem k vývoji událostí v Německu nejen své povinnosti solidarity, nýbrž musí se z vývoje německých událostí učiti, poněvadž vývoj situace v Československu na poli třídního boje směřuje k témuž, co se dnes již děje v Německu.

I u nás se vyhraňují třídní fronty. I československá buržoasie si připravuje fašistickou reservu, i u nás roste nebezpečí fašismu. Volby 27. září to ukázaly. Pan Stříbrný se svou Národní ligou vystoupil, aby zkusil štěstí a strhl pomocí demagogie nespokojence do vod fašistického hnutí. Národní liga zaznamenala v Praze úspěch a vidíme, jak se po 27. září změnila posice pana Jiřího Stříbrného. Před několika měsíci dovolila ještě čsl. buržoasie dr Stránskému a hradním rytířům, aby mohli Stříbrného stavěti na pranýř za jeho nestoudné korupční hříchy; dnes však kurs pana Stříbrného v buržoasních kruzích silně stoupl na úkor Hradu a vyčítání korupce Jiřímu Stříbrnému se pokládá již za nechutnou věc. Měšťácké vládní strany, které ještě před několika měsíci vyslovovaly nepříznivé mínění o cti Jiřího Stříbrného, dnes nadšeně tleskají volebnímu úspěchu jeho Národní ligy. Proč ta změna? Poněvadž se Jiří Stříbrný stal nadějí československé kapitalistické reakce. Čsl. buržoasie, která si je vědoma, že vliv sociálfašistických stran bude nezadržitelně upadati, podobně jako v Německu, a která smrtelně se bojí vzrůstu komunismu a nebezpečí proletářské revoluce, kojí se nadějí, že Jiřímu Stříbrnému a Národní lize se podaří zameziti přechod nespokojenců na frontu revolučního boje, paralysovati ztráty sociálfašistických a měšťáckých stran, zameziti vzrůst komunismu a připraviti půdu pro fašistické, krvavě násilné řešení čím dále těžší hospodářské a politické situace. Buržoasie se domnívá, že volební úspěch Národní ligy ji opravňuje k této naději.

My jsme však prohlásili ihned po volbách, že úspěch Národní ligy je úspěchem nejhoršího podvodu a klamu. Ti, kteří se dali svésti demagogií Jiřího Stříbrného, přesvědčí se pouze o tom, že byli oklamáni a podvedeni. Chvíle k tomuto poznání přišla velmi brzy. Je již 14 dní po volbách. 50.000 pražských voličů, kteří odevzdali hlasy Národní lize, čeká netrpělivě pod Hradem, co pan Stříbrný podnikne, aby jim pomohl, jak před volbami sliboval. Pan Stříbrný se však k ničemu v zájmu svých voličů nemá. A co by dělal? Vždyť řekl jasně po vítězství Národní ligy 27. září: 50.000 hlasů v Praze, jsme spokojeni; ať žije Národní liga! Dnes bychom měli 10 poslaneckých mandátů, za rok chceme 20 mandátů, za 2 roky 30 a za 5 roků 100 mandátů. Ano, co chtějí voliči od pana Stříbrného? Pan Stříbrný bude moci něco udělati, až bude míti hodně poslaneckých mandátů, až nejen p. Stříbrný a Pergler, nýbrž až také páni Horký, Ausobský, dr Malý, Nebuželský a Jirásek budou míti poslanecké mandáty. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Ano, těch 50.000 pražských voličů Národní ligy marně čeká pod Hradem, že je p. Stříbrný povede na Hrad žádati chléb, práci a záchranu. Marně čekají. Hrad může klidně spáti a dr Beneš klidně cestovati; nic se pod Hradem nestrhne. Národní liga nemá ještě dostatek poslanců.

Ano, pan Jiří Stříbrný překvapil; nepoužil nic nového, nic převratného a radikálního, nýbrž použil starého demokratického podvodu, aby odbyl dotěrnost svých 50.000 voličů; dal jim naději, že se dá něco dělati, až bude míti hodně mandátů. Stejně tak to říkali nár. socialisté a soc. demokraté: Až budeme míti 100 mandátů, pak se dá pro lid něco udělati. Ano, těch 50.000 voličů dočkalo se od Stříbrného Národní ligy něčeho! Dočkalo se toho, až budou voliči Národní ligy žádati čin od pana Stříbrného, že pan Stříbrný něco udělá, že pošle zruinované obchodníky a živnostníky, že pošle propuštěné úředníky a vyhladovělé zřízence demonstrovati na pražské ulice za to, aby se nehrály německé filmy, které "Polední list" inseruje, nebo za to, aby čeští medikové dostali k pitvě také židovské mrtvoly. Ano, všeho toho se lze nadíti od p. Stříbrného, ale nelze očekávati, že pan Stříbrný povede boj za chléb a práci, že pomůže těm masám trpících a nespokojených, kteří ho 27. září volili. Proč? Poněvadž skutečným posláním pana Stříbrného není pomoci těm, kteří jdou za ním, nýbrž vtáhnouti je do vod fašistického hnutí a obratně používati těchto důvěřivých mas, aby mohly býti bezohledněji protlačovány zájmy vládnoucích kapitalistů. Ti z voličů Národní ligy, kteří chtějí chléb a práci, mohou jíti jedině s komunisty.

Pan Stříbrný vytyčuje sice určitý plán, ale není to plán pomoci chudým a pracujícím, nýbrž plán pomoci bohatým. V "Nedělním listě" se pan Stříbrný jakž takž odhodlal říci před zahájením sněmovního zasedání aspoň něco ze svého programu. Je nejvýše pozoruhodné, co Stříbrného Národní liga říká k hospodářské krisi a co žádá. Pan Stříbrný vytýčil jako hlavní methodu v řešení hospodářské krise úspory. Úspory, úspory, úspory. Toť také heslo Národní ligy. Stříbrný sice neříká kromě úspor ve státních autech na čundru přesněji na čem a na čí účet na př. má stát šetřiti, ale jasně to vyplývá z toho, že navazuje na provedené úspory v rozpočtu na rok 1932 a říká jen, že tyto úspory jsou nedostatečné. Je známo, že úspory k rozpočtu na r. 1932 jdou hlavně na účet výdajů určených na sociální, kulturní a pod. účely; mimo to mají býti redukovány výdaje na státní investice. Stříbrný se nestaví proti takovým úsporám, zdají se mu pouze malými. Stříbrný chce více šetřiti, chce, aby stát dal na sociální a kulturní účely ještě méně a aby ještě více omezil státní investice. Stříbrný prostě tak začíná již ukazovati svou pravou tvář. Vyjadřuje tak tužby velkokapitálu a tlačí vládnoucí socialistické strany k větším úsporám a dělá pro bezohlednou, úspornou politiku, jak je programem velkokapitálu, cílevědomě náladu.

Avšak pan Stříbrný vystoupil již také se záludným útokem proti dělnictvu. Ohlásil, že Národní liga chce, aby se sjednocením všech druhů dělnického pojištění ušetřilo na výdajích sociálního pojištění. Nikoho nezmate, že se pan Stříbrný dotýká otázky, ve které dělnictvo má na vedení a správu dělnických pojišťoven tolik žalob. Stříbrný však nechce nápravu v tom směru, aby byly splněny požadavky dělnictva, pokud jde o správu dělnických pojišťoven a zlepšení sociálního pojištění, nýbrž chce zhoršení a odbourání dělnického pojištění. Dokazuje to jasně ta okolnost, že Stříbrný při poukazu na nutnost úspor v sociálním pojištění staví se za návrh agrárního klubu, a o agrárnících každý ví, že jsou nezavilejšími nepřáteli sociálního pojištění.

Sjednocení dělnického pojištění, které žádají agrárníci a spolu s nimi Národní liga, neznamená ve skutečnosti nic jiného než zhoršení všech druhů dělnického pojištění, avšak znamená také odbourání samostatného hornického pojištění a odbourání zvláštního úrazového pojištění. Před úrazy se nemají prý zvlášť dělníci pojišťovati, stačí prý nemocenské pojištění a trvale zmrzačený dělník má se spokojiti prostě s invalidní podporou podle sociálního pojištění. Tak chce na dělnickém pojištění šetřiti pan Stříbrný a Národní liga. Národní liga se tak prostě staví do prvních řad sociální reakce po bok agrárníkům, Kramářovcům a spol. Stříbrný vystupuje, aby se bil za program velkokapitálu, jehož tužbou je odbourati sociální náklady a zlevniti tak výrobu na účet dělnictva. Útok proti dělnickému pojištění chce Stříbrný opříti o podporu drobných výrobců, živnostníků a obchodníků. Požadavkem úspor v sociálním pojištění chce Stříbrný zřejmě tyto vrstvy, které se domnívají, že placení příspěvků na sociální pojištění je příčinou jejich ruinování, zlákati do řad fašistického hnutí. My však panu Stříbrnému prohlašujeme i zde ve sněmovně: Dělníci vám srazí ruce, odvážíte-li se sáhnouti na dělnické pojištění, odvážíte-li se sociální pojištění zhoršovati, odvážíte-li se sahati na úrazové pojištění a na samostatné hornické pojištění. Dělníci odmítají vaši demagogii a postarají se, aby pod vedením komunistické strany a revolučních odborů vybojovali si v boji proti vší reakci sociální splnění svých požadavků: Zlepšení sociálního a nemocenského pojištění, zachování samostatného hornického pojištění a prosazení dělnické správy všech druhů dělnického pojištění. Varujeme však současně živnostníky a malovýrobce, aby se dali nachytat na Stříbrného boj proti sociálnímu pojištění. Odbourání příspěvků na dělnické pojištění nemůže malovýrobce existenčně zachránit a není také myšleno k jejich podpoře, nýbrž k podpoře velkokapitálu, jemuž pan Stříbrný slouží.

Odbouráním sociálních nákladů chce Stříbrný prostě posloužiti velkokapitálu, aby ušetřil, co se dosud dávalo na sociální pojištění, aby byl silnějším v konkurenčním boji a aby mohl ještě drtivěji ničiti masy malovýrobců. Místo živnostníků a malovýrobců není v táboře sociální reakce a pod prapory fašistické Národní ligy, nýbrž životním zájmem živnostníků a malovýrobců jest, aby po boku proletariátu bojovali proti velkokapitálu a všem jeho služebníkům, sociálfašistickým stranám a fašistické Národní lize.

Z rozboru prvních konkretnějších náznaků hospodářského a sociálního programu Národní ligy prostě vychází najevo, že pod demagogickou maskou vystupuje v Národní lize agent velkoburžoasie, finančního kapitálu a velkého průmyslu, velkostatkářů a že Národní ligu vede v Československu pan Stříbrný po stejných cestách jako Hitler a Pfriemer svoje voje. Řekli jsme již o volbách: Programem Národní ligy není lepší osud a svoboda pracujícího lidu, nýbrž fašism, nejhorší reakční práce proti pracujícímu lidu. Pan Stříbrný si ovšem ještě netroufá mluviti o pučích, o převratě, o diktatuře, jako to dělá Hitler, Pfriemer a Starhemberg, netroufá si otevřeně vystoupiti proti dělnické třídě. Tuto otevřenou fašistickou mluvu stále ještě pan Stříbrný přenechává Gajdovi. Stříbrný si počíná obratně, t. j. sbírá prozatím síly a připravuje si teprve půdu pro otevřenou fašistickou mluvu a pro fašistické plány. Stříbrný pracuje prozatím tak, aby se zdálo, že je přítelem lidu a jeho zastáncem proti vládnoucímu režimu.

I k tomuto zasedání sněmovny nastoupil Stříbrný s gestem, že zbývá mu sice málo prostředků, že však všemi prostředky jde proti této vládě. Ukázali jsme již zde ve sněmovně a ve volební kampani, jakým podvodem je Stříbrného protivládní a protihradní boj. Jak bojuje vlastně Stříbrný proti vládě? Tato vláda je u vesla 2 roky. Provedla nesčetnou řadu brutálních útoků proti pracujícímu lidu, avšak ani jednou jsme neviděli Stříbrného, Perglera a Gajdu, že by se postavili proti zákonům, které směřují ke zbídačení pracujícího lidu. Naopak. Viděli jsme, jak Stříbrný, Pergler a Gajda solidárně s vládními stranami pro všecky protilidové zákony hlasovali a jak ujišťovali, že tak manifestují své vlastenectví a lásku ke státu. Prostě Stříbrný a Národní liga nepotírá a nenapadá zásadně linii vládní politiky. Pan Stříbrný se bije ve skutečnosti za důslednější a bezohlednější provádění této vládní politiky. Koho by také pan Stříbrný v této vládě potíral? Ve vládě je Kramářova strana; avšak s Kramářovou stranou je Národní liga v nejužším spojení. Ve vládě je agrární strana. Avšak z psaní agrárního tisku je patrno, že mezi Hybernskou a Jungmannovou ulicí je také dobré spojení, jež pečlivě udržuje Vraného křídlo. Ve vládě je Šrámkova lidová strana, avšak Stříbrný ujišťuje, seč může, že přes Kordačův případ proti katolicismu a zájmům vysoké hierarchie nemá nejmenších námitek. Stříbrný prostě ani jednu z těchto vládních měšťáckých stran prakticky nepotírá pro jejich vládní politiku. A pokud jde o socialistické vládní strany, tak je faktem, že až na případy korupce a kritiku Koudelkovy úlohy Stříbrný neprojevil žádného bojovnějšího odporu vůči soc. demokracii. Nár.-socialistickou stranu nenapadá Stříbrný pro její politiku ve vládě, v parlamentě, nýbrž pro její vůdce, hlavně pro dr Beneše.

Protivládní boj redukuje Stříbrný prostě jen na boj proti dr Benešovi a celou svoji agitaci založil na vzbuzování zdání, jako by odstraněním Benešovy osoby něco základně se změnilo v osudech pracujícího lidu Československa. Je to taktika fašistické agitace: Zakrývat bojem proti osobě, že bídou pracujícího lidu jest vinen kapitalistický systém a celý vládní režim, odváděti nespokojence bojem proti osobě od boje proti systému. Je to taktika, jejímž rubem je vzbuzování zdání, jako by jedna energická a silná populární osobnost mohla vše zachrániti a spasiti, což opět není ničím jiným než agitací pro fašistickou diktaturu.

Stříbrný nevede nějaký skutečný boj proti této vládě; protihradní boj je Národní lize jen prostředkem, aby ovlivnila nespokojence a vtáhla je do vod neškodných buržoasii a směřujících k fašismu. Pracující lidé to musí poznati: Buržoasie se nebojí vzrůstu Národní ligy, nýbrž raduje se z něho, poněvadž Stříbrný pracuje pro buržoasii, pro reakci. I když Stříbrný snaží se zakrýti svoji práci pro buržoasii a fašistický program, prozrazují to jeho spojenci: spojencem Národní ligy je Gajda, který otevřeně vytyčuje fašistický program. V Praze se Národní liga sdružila již při volbách s Nár. obcí fašistickou, aby bylo jasno, že tyto voje patří k sobě. Spojencem Národní ligy je Hlinkova ľudová strana, vyloženě reakcionářská strana slovenské buržoasie, nehledě k tomu, jak Národní liga nadšeně vítá všechny reakcionáře.

K praporu Národní ligy, k praporu fašismu sbíhají se dnes s nadějí všechny reakční živly: Staročeši z "Národní Politiky", omlazené p. Nikolauem, Mladočeši, staří klerikální kohouti z doby Svatováclavské záložny, skupina p. Myslivce, pens. arcibiskup Kordač, kanovníci, svíčkové báby, poutníci do Břežan a na Velehrad, staří rakušáci, zbankrotovaní Husité a zahraniční odbojníci, ruští černosotněnští starodružiníci, obdivovatelé carské nahajky, zkrachovaní kapitalisté, velkostatkáři, cestovatelé, kteří byli ve světě před 50 lety, zapadlé hvězdy, zašlé slávy cirkusů, a což je pozoruhodné, i stará rakušácká pobělohorská šlechta, se kterou se česká buržoasie dávno smířila, si také pospíšila, aby pod praporem a za patronance fašistů přihřála si svoji monarchistickou polévku vydáváním royalistického časopisu "Koruna". Zkrátka: K praporu fašismu sbíhají se všechny temné mocnosti, jež země československá nosí, všechny temné mocnosti, poděšené strašidlem komunismu a povzbuzované nadějí, že Gajda, Stříbrný a Kramář by mohli prodloužiti jejich dohasínající život.