Vítám, že při opravách, které se staly v zákoně, určité nižší kategorie obdržely poněkud více, než bylo původně navrženo, ale velmi lituji, že se nedostalo také na střední úřednictvo, na část úřednictva III. st., úřednictvo středoškolské a vysokoškolské (Posl. dr Kramář: Ti byli vždycky biti!) svobodné a bezdětné, které vlastně úplně z tohoto všeho vylučujeme. Prosím, slavná sněmovno, myslím, jestliže tuto věc děláme, že do jisté míry bojujeme proti tomu, co děláme na druhé straně s našimi středními a vysokými školami. Prosím, na jedné straně stavíme střední a vysoké školy, na druhé straně děláme tyto věci. Naproti tomu, slavná sněmovno, když jde o uplatnění a odměnu za vzdělání, středoškoláky a vysokoškoláky trestáme. Jest jasno, že tímto opatřením se odebírá chuť k práci a že jistě leckterému státnímu zaměstnanci bude těžko navykati si na tuto skutečnost, nehledě k tomu, že přece jen bude míti prapodivný pojem o právní jistotě našich zákonů.

My také béřeme při této příležitosti nejvyšším úředníkům I. a II. plat. stupnice. Promluvím o této věci proto, že v poslední době se trošku navyklo psáti, zejména v některých listech, takovým způsobem o vedoucích úřednících, že se domnívám, že je to přímo proti státnímu zájmu. Mně nejde o osoby. Mezi pány sekčními šefy a ministerskými rady sedí tolik příslušníků stran, které jim nadávají, že je to jistě počet velmi značný, ale mně jde o princip. Budeme-li veřejně pro nic a za nic perhoreskovati vysoké vedoucí úředníky - a přece vedoucím musí někdo býti - tedy děláme jistě velmi těžkou chybu a říkám, že to děláme hůře než v Rusku p. Stalin, který ve své řeči, kde mluvil o dozoru a vůdčích činitelích, mluvil docela něco jiného, mluvil, že je nutno míti také úctu před těmi, kteří práci vedou a řídí.

Varoval bych, abychom na této cestě dále pokračovali, nehledě k tomu, že v tomto případě dotýkáme se již i základních platů vysokých státních úředníků a činíme tím nebezpečný prejudic a obávám se, abychom se ještě nesetkali s ním někde jinde, kde to nebude již tak populární, jako eventuelně je toto ustanovení u některých lidí.

O celém tomto zákoně říkáme, že je to zákon přechodný. Doufám, že bude omezen na nejkratší čas. Vláda má sice moc, aby provedla tento zákon i v r. 1932, ale přes to bych se přimlouval, aby tyto věci byly skutečně omezeny na nejkratší dobu, poněvadž oběť, kterou přinášejí státní zaměstnanci, je velmi veliká. Oceníme-li vánoční příspěvek podle p. ministra financí na 200 mil. Kč, vezmeme-li co se ušetří na interkalářích, kde se ušetří na státních zaměstnancích také nějakých 200 mil. Kč a když přichází k tomu zatížení důchodkovou daní, odnětí části platu v určitých stupnicích a zvýšení určitých pensijních poplatků, vidíme, že státní zaměstnanci dávají státu asi půl miliardy. Při tom musíme si uvážiti, že při všech těchto zákonech se odhlasovaly také zvláštní úhradové zákony, že se odhlasoval úhradový zákon na kolky, pivo atd. a že tyto zákony trvají a dávají státu příjem, zatím co čel, pro který byly odhlasovány, mizí. Dokonce jsme v takové, řekl bych, trapné situaci, že totiž státní zaměstnanci na tento vánoční příspěvek celý rok již si platili daň. My jsme nechali státní zaměstnance, aby si platili tuto daň, na druhé straně najednou, když přichází k výplatě, tento příspěvek restringujeme.

A při tom jsme všichni bez rozdílu přesvědčeni o velikém významu administrativy. Zdůrazňuji také, že to neříkám snad k vůli státním zaměstnancům, ale proto, že nám jde v celé té věci o stát, poněvadž jen ten stát, který má dobrou administrativu, která může plniti správně jeho úkoly, může skutečně plniti všecko to, co se v poslední době na stát nakládá.

Musíme si uvědomiti, jak obtížné zaměstnání je ve státní administrativě, na př. četníka, který musí při různých bouřích hájiti státní moc. Jistě není mezi námi jediné strany, která by nelitovala krvavých obětí, ale není možno, abychom vydávali ty, kteří státní moc hájí, v nebezpečí útoků, event. v nebezpečí života. Nedávný případ ve Frývaldově ukazuje, jak těžké je postavení těchto státních zaměstnanců. (Výkřiky komunistických poslanců: Pane posl. Ježku, to, co tu děláte, je politické kejklířství!) Já bych se mohl politickému kejklířství od komunistů naučiti, ale já se to učiti nebudu. To přenechávám vám, poněvadž vy jste v tom mistry nepřekonatelnými. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Kromě těchto četníků jsou tu ještě jiní státní zaměstnanci, na př. železničáři, pošťáci, vojenští gážisté, policejní stráž a jiní, tedy vesměs orgánové, kteří konají velmi těžkou práci pro stát. Myslím, že stát musí najíti jednou správný poměr k svému zaměstnanectvu.

Bylo zde správně řečeno právě při posledním projednávání vánočního příspěvku, že musíme míti státní zaměstnance spokojené. Tedy, máme-li míti státní zaměstnance spokojené a chceme-li od nich oběti, musíme šetřiti všude, kde se dá a musíme žádati oběti ode všech, bez rozdílu, ne jenom od státních zaměstnanců. Jedině pak budou tyto oběti skutečně snesitelné a přijatelné.

Velmi litujeme, že se nepodařilo zlepšiti předlohu tak, aby aspoň poněkud uklidnila státní zaměstnance. Hlasujeme-li pro přijeti této předlohy, činíme tak proto, že vedoucím činitelům podařilo se přesvědčiti většinu koalice o nezbytnosti této oběti. Kdybychom podle hlasu svého srdce při této příležitosti hlasovali proti předloze, musili bychom logicky opustiti koalici. Ale považovali bychom to za chybu, abychom v době tak vážné (Výkřiky komunistických poslanců.), kdy řada lidí dopouští se pusté demagogie, opouštěli vládní většinu, která je před vážnými úkoly, která bude museti v zájmu státu přikročiti k dalšímu šetření a k dalším opatřením ve prospěch státního hospodářství. Musíme spolupracovati, aby náš stát vítězně přestál tuto těžkou dobu, abychom udrželi zejména naši měnu, které základy položil náš první ministr dr Rašín, a jejíž výše a stabilita je skutečně příkazem této těžké doby. Každá přímá nebo nepřímá inflace znamenala by těžké ochuzení státních zaměstnanců, dělnictva a všech vrstev obyvatelstva tohoto státu. My přes těžké starosti a přes těžké chvíle, ve kterých se nalézáme, věříme pevně, že stát náš tuto dobu přestojí a že bude moci a má k tomu skutečně mravní povinnost v dobách lepších vrátiti svým zaměstnancům, co jim odňal. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Suroviak. Uděluji mu slovo.

Posl. Suroviak: Slávna snemovňa! Vládny návrh 1466 snižuje na základe zprávy soc. politického výboru platy a niektorým zamestnancom odoberá i vánočný príspevok. Spomenutý návrh zákona o úsporných opatreniach platových vo verejnej správe, štátu chce usporiť nekoľko milionov. V dnešnej hospodárskej krízi sporiť musí každý, tak štát ako občan, avšak tam, kde sa dá a keď to je nie na úkor chudobného ľudu. Tento návrh zákona však zo sociálného stanoviska nie je spravodlivý. § 3 medzi iným hovoří, že z diet členov N. S. srazí sa 6% bez rozdielu, či je ten člen N. S. vzdialený od Prahy 500 až 600 kilometrov alebo v Prahe býva. Vláda žiadny ohľad neberie, či dotyčný rýchlikom cestuje 15 hodín alebo priamo z domácej postele ide do parlamentu (Tak jest!) Poslanci bydliaci v Prahe denne nestrovia ani haliera, lebo doma spia, raňajkujú, obedujú a večerajú, slovom celý deň sú s rodinou. Mimo Prahy bydliaci členovia tohoto parlamentu však v Prahe nocujú, platia bytné a celý deň sa stravujú po hostincoch, takže mimopražský poslanec v Prahe každý deň musí stroviť aspoň 100 korún a keď cestuje 9 až 15 hodín z domu alebo zpäť, vtedy sa tiež musí stravovať draho v jedálnom voze. (Posl. Dubický: Zcela správně!) Dobre, naša strana s úsporami na dietach poslancov súhlasi, avšak z diet pražských poslancov by sa malo srazit aspoň 3 razy toľko ako mimopražským. Takýto návrh zákona schváliť bez všetkého citu a svedomia môžu len nenasytní pražskí členovia Národného shromaždenia.

§ 8 spomenutého návrhu zabýva sa vianočným príspevkom, K tomuto podotýkam len toľko, že drobnému zamestnanectvu sa krivdí a tam sa nešetrí, kde by sa dalo. Kto má trochu uprimného srdca k človekovi, zaplakal by, keď jedon zamestnanec so 4 až 6 členovou rodinou žije z mesačnej mzdy 400 až 500 Kč. Terajší vládni zástupcovia personálu dovoľujú šetriť na týchto ubožiakoch, ale ľudí so statisícovými platami nechajú bežať. Pohoršujeme sa konečne nad falošnosťou vládnych zástupcov personálu, ktorí zamestnanectvo na schôdzach krmia rôznymi nemožnosťami, sľubami a demagogiou a vo vláde práve celkom opačne sa držia a na všetko prikyvujú hlavami. Naša strana konštatuje, že personál do anarchie ženú na pr. pri železniciach jedine organizácie socialistické, najmä t. zv. Unia, ktoré na schôdzach personálu sľubujú hory-doly, štvú proti občianskym organizáciám a vôbec personál znepokojujú. Svolávajú protestné schôdze, rečnia proti vládnym osnovám, nadávajú na ministerstvá a koneckoncom v parlamente za to hlasujú, proti čomu rečnili na schôdzach. Sľubované bolo, že trináste služné nebude dotknuté a predsa prišla doba, že ti, ktorí sľubovali, dnes idú s týmto pred parlament. Socialistické organizácie sú najväčším zlom pre státne zamestnanectvo. Na tratiach, po úradoch rôznych, všade sa prikyvuje hlavami v prospech zamestnanectva, v skutočnosti sa ale nerobí nič. Neviem si predstaviť, že ako môže niekto z personálu podporovať organizácie, ktoré iba zavádzajú. Naša strana tento spôsob boja zatracuje a nepraje si, aby sa personál v anarchistickom duchu vychovával. Strana naša v záujme štátu je za šetrenie, ale to opakujem, nikty nie na úkor drobného personál.

Končím s prehlásením, že o personálnych veciach prehovorím v rozpočtovej debate. Ku koncu s tohoto miesta prehlašujem, že najväčším zlom pre všetko štátne zamestnanectvo je falošná politika zástupcov vládnych strán. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Bergmannovi.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Jistě s těžkým srdcem odhodlala se vláda Československé republiky po dlouhých poradách minulých dnů pod dojmem vylíčení finanční situace Československého státu k podání osnov parlamentu, které znamenají na jedné straně opatření nových příjmů a na druhé straně docílení úspor. Ať již opatření nových příjmů nebo provedení úspor ve státním rozpočtu posuzujeme jakkoliv, musíme přece dojíti k výsledku tohoto posuzování, že opatření vyšších příjmů z větší částky postihne sice vysoké úředníky ve státě, ale přes to tedy státní zaměstnance a docílení úspor stejně vybije se největším způsobem na bedrech všeho státního zaměstnanectva. Vláda již v létě zahájila provádění škrtů a docilování úspor ve státním rozpočtu pro r. 1931, když zjistila, že státní hospodářství za r. 1930 skončilo kasovním deficitem 226 mil. Kč, ale skutečným schodkem téměř 600 mil. Kč. A to bylo hospodaření za rok, kdy ještě se neprojevovala takovým hlubokým dosahem hospodářská a finanční krise, jako je tomu v roce 1931! Těchto úspor, které vláda zahájila, aby dosáhla úhrady jednak na vyplácení podpor nezaměstnaným dělníkům, jednak na produktivní péči o nezaměstnané dělnictvo, má býti dosaženo zvýšením interkaláře na osobních platech z obvyklých 2% na 5%. Efekt, kterého by mělo býti dosaženo, kdyby po celý hospodářský rok bylo tohoto interkaláře docilováno, mohli bychom odhadnouti asi na 250 mil. Kč. Poněvadž však tato úsporná opatření byla provedena teprve v druhé polovici roku, a spíše se může říci v posledním čtvrt roku, nemůže býti dosaženo tohoto vyššího efektu z titulu nepřijímání nových sil, ze zvolnění povyšování na místa vyšších platových stupnic a ze zvolnění pensionování zaměstnanců. A také nemůže býti dosaženo tohoto efektu ve všech resortech státní správy, nýbrž jenom tam, kde úsporná opatření byla učiněna vlastně už před tím, nežli se na nich usnesla vláda, tím, že v jednotlivých těchto resortech nebyla provedena s dostatečným urychlením nová systemisace služebních míst. Tam ovšem dá se dosíci zvýšení interkaláře a také toho efektu, který má toto zvýšení na interkalářích činiti, ale v těch resortech, kde nová normalisace a systemisace služebních míst byla provedena ihned, bude těžko dosíci zvýšení efektu interkaláře. A jestliže tedy vláda přišla po zralém uvážení s osnovou, která má snížiti vánoční příspěvek státních a veřejných zaměstnanců, který teprve minulého roku byl zaveden, je to jistě operace velmi bolestná nejen pro zaměstnance státu, nýbrž i pro vrstvy výrobní, živnostenské a obchodní. (Výborně!) V r. 1929 a počátkem r. 1930, kdy ještě tady nebylo té krise, kdy to byly jenom nepatrné počátky, které se objevovaly na horizontě našeho hospodářského života, četli jsme mnoho stížností zejména vrstev živnostenských a obchodnických, že vánoční trh r. 1929 byl snad nejslabším vánočním trhem, pokud žijeme v samostatném státě. A když na to za rok, r. 1930 byl zaveden vánoční příspěvek zaměstnanců státních, dobře dovedly oceniti živnostenské i obchodnické kruhy, že nebýti tohoto zásahu vlády a zákonodárných sborů, byl by možná vánoční trh r. 1930 ještě slabší než r. 1929. A tedy tato operace, ke které dnes máme dáti souhlas, nedotkne se jenom zaměstnanců samých, nýbrž i vrstev ostatních, živnostenských, obchodních, výrobních, a i zemědělci pocítí důsledky tohoto opatření. Ale prosím, železná nutnost je silnější než všechny úvahy. Železná nutnost po vylíčení skutečné situace státních pokladen, vede vládu i nás k tomuto opatření, ke kterému jistě všichni, kteří máme také pocit odpovědnosti a kteří od odpovědnosti neutíkáme (Výborně!), s velmi těžkým srdcem dáváme souhlas.

Leč budiž nám i při tom dovoleno říci své mínění. Já se domnívám, že všichni přátelé zaměstnanců státních, kteří se právě v tak hojném počtu v tomto těžkém zápase odborových organisací proti této pohromě, která se na ně chystá, objevili jak nalevo, tak napravo nečiní tak z lásky k zaměstnancům, nýbrž z agitačních důvodů. (Posl. Dvořák: A co ta vaše demagogie?) Žádná demagogie, pane kolego, poněvadž za to, pro co budu hlasovati, beru odpovědnost. (Posl. Dvořák: Vy jste prováděli demagogii vůči státním zaměstnancům před obecními volbami!) K tomu přijdu, račte mít trochu trpělivosti.

Domnívám se, že právě doba vypjaté výtečné konjunktury byla příznivá k tomu, aby se definitivně a ze základů vyřídil také problém státně-zaměstnanecký, se kterým zápolíme již od počátku našeho státu. Když zde byla tato doba skvělé konjunktury, byla příležitost k tomu, jak osvědčiti skutečné přátelství ke státním zaměstnancům. Avšak tato doba byla promeškána. V této době, kdy byla vypjatá konjunktura, dostalo se státním zaměstnancům zákona, který prý měl definitivně zavésti klid, pořádek a spokojenost do jejich řad, tak zv. zákona platového.

Divné pocity vyvolala ve mně řeč p. kol. Čuříka, onoho muže, jenž hlasoval tehdy pro tento nešťastný zákon, který byl jím včera večer a dnes podroben tak ostré kritice. Ba dokonce včera v soc.-politickém výboru dal se p. kol. Čuřík strhnout k výrazům, jako že tento zákon byl dělán ze msty, nenávisti a pro zkorumpování státních zaměstnanců. Nemohu pochopiti, jak mohl tenkrát býti tak neprozíravým a pro tento zákon hlasovati. Přibíjím to jen proto, abych ukázal, že vystoupiti a říci, že béřeme za to, co děláme, odpovědnost a že od té odpovědnosti utíkat nechceme, i kdybychom byli v oposici, to je mužné, pane kolego, ale ne dnes přijíti a říci o tomto zákoně takovouto kritiku, když odpovídá za tento zákon ten, kdo také tehdy nejen proň zdvihl ruku, ale kdo tento zákon schvaloval jako velký pokrok... (Hlasy: Pane kolego, schvalujete všechno, co dnes odhlasujete?) Já jsem si toho vědom a říkám, že beru jako odborář státně zaměstnanecký za to odpovědnost. Nemyslete si, že všichni státní zaměstnanci jsou tak pošetilí, aby nevěděli, kdo je jejich přítelem. (Výborně! - Potlesk.) Tím křikem to nespravíte, za to si nekoupí ani jednu housku! Vy jste byli sami 4 léta ve vládě a nepostarali jste se ani o to, aby byla vydána vládní nařízení, a dnes přicházíte kritisovat, polemisovat a někoho volat k odpovědnosti? Vy odpovídáte za to, že ten nešťastný zákon se stal skutkem, a za to, že ještě nejsou vydána vládní nařízení k němu.

Řekl jsem, že právě doba dobré konjunktury hospodářské je příležitostí, aby se ukázalo pravé přátelství ke státním zaměstnancům, ale doba, kdy jsou pokladny státní prázdné, kdy máme starost, abychom opatřili výplatu toho, k čemu jsme zákonem povinni, taková doba je pro demagogii, za kterou si zaměstnanci nic nekoupí, nevhodná. (Posl. Kubač: Včera ste povedali, že rozpočet je aktivný 4 miliardami!) Zdá se mi, pane kolego, že nevíte, co to aktivum státního rozpočtu je, poněvadž nevím, kdo řekl, že máme 4 miliardové aktivum státního rozpočtu.

Ale v této době dobré hospodářské konjunktury dostalo se určitým vrstvám, které by měly také lásku ke státním zaměstnancům ukazovat více skutkem než slovy, takových úlev daňových, že dokonce ohrozily i konstrukci zákona. Vždyť snad v žádném zákonodárství se nevyskytuje ustanovení, že by si mohl někdo odpočítat od daňového základu daň, kterou má zaplatiti. (Výborně!) Jen tato konstrukční chyba v zákoně o kolik milionů připravila státní pokladnu. A další úlevy: východiskové bilance, holdingové úlevy, amnestie, depurace - takové presenty, prosím, v době vypjaté konjunktury, kdy průmysl, zemědělství, všechno kvetlo, se dávaly vrstvám, jichž povinností by bylo také věděti, že pro státní administrativu, která je zde na ochranu jejich majetku a která má udržovati pořádek, jsou také povinny přinésti určité oběti této státní administrativě. (Výborně!)

A když k těmto mimořádným darům a presentům vrstvám majetnějším, zámožným, připočteme ještě fakt, že je zde 4.700 mil. nezaplacených státních daní a dávek, pak zde máme krásný obrázek, jak lehko jsme mohli vyřešiti ten problém, který nás tíží již po celých 13 let existence Československé republiky, kdybychom byli bývali zde prozíravější, ne my, nýbrž ti, kteří měli tehdá moc v rukou a mohli tedy tento problém skutečně vyřešiti takovým způsobem, že by dnes třeba nemuselo býti saháno k této bolestné operaci, poněvadž, kdybychom tento problém tak vyřešili, nesmělo by zde býti 4.700 mil. daňových nedoplatků, nýbrž byly by musily býti ve státní pokladně jako železná reserva pro dobu špatných hospodářských poměrů. (Výborně!)

Dnes projevovati přátelství vůči zaměstnancům slovy a ne skutky, nemá pro ně žádné ceny (Výborně!), za to si nic před vánoci ani o vánocích nekoupí. Ale když už se na horizontě začala objevovati krise hospodářská, tedy v době, kterou jsem neoznačil zrovna za nejpříznivější a nejvýhodnější pro řešení takovýchto problémů, dostali státní zaměstnanci vánoční příspěvek, dostali také staropensisté úpravu svých požitků.

A tak, jako dovedeme bráti za to, co v této sněmovně děláme, plnou odpovědnost, i když je to nepopulární a když třeba s hořkým srdcem k tomu musíme přistoupiti, tak myslím, máme na druhé straně právo prohlásiti, že je to naše zásluha, že zaměstnanci dostali vánoční příspěvek, že byla konečně vyřešena otázka staropensistů. (Výborně! - Potlesk.) Vždyť už v r. 1928 jsme navrhovali zavedení tak zv. 13. platu, 13. služného.

Dále bylo zde mnoho mluveno, kde by se dalo ve státní administrativě šetřiti. A myslím, že zde byl projeven příliš optimistický názor, že nás zachrání nějaká úsporná a kontrolní komise (Hlasy: Vždyť už ji máme po několik roků!) Po té zkušenosti, kterou s takovou úspornou a kontrolní komisí jsme nabyli, jsme toho názoru, že se to komisí nevyřídí. Neříkám, že by ta komise nebyla dobrá, poněvadž zde musí býti, máme-li provésti reformu správy, máme-li zejména provésti rozhraničení kompetence, kde se kompetence dělí na několik resortů, aby se tu našla rychlejší cesta. Neříkám tedy, že by byla ta komise zbytečná, ale nečekal bych, budeme-li zde míti, po těch zkušenostech, které jsme nabyli, nějakou úspornou kontrolní komisi, že nastane ráj a blahobyt a že budeme prováděti účelné úspory. My jsme v naší straně o této věci mluvili a přišli jsme k názoru, že čekati, až ministerstvo vnitra s ministerstvem financí vypracuje návrh na zavedení té komise podle zákona č. 286, by trvalo příliš dlouho, že je třeba zasáhnouti ihned, když nás tlačí nynější hospodářská a finanční tíseň, že je třeba ihned přijíti s iniciativou. Naše skutečná úsporná komise, kterou jsme zřídili ve straně, vypracovala již velký elaborát návrhů na docílení úspor ve státní administrativě i s odhadem těchto úspor. Bude to hezkých pár milionů, aniž se to dotkne zájmů těch, kteří tuto administrativu spravují. To je ta positivní práce, za niž se nebudeme vymykati odpovědnosti. Když jsme musili zkonstatovati, že ještě dnes železnice platí provise za uhelné dodávky, že naše železnice platí ostravské uhlí dráže než Rakousko, přišli jsme k výpočtu, že se dá uspořiti nejméně 56 milionů Kč ročně, které se mohou rozdati zaměstnancům na vánoce. (Výborně!) Tímto směrem chceme pracovati, abychom skutečně dosáhli úspor ve státní administrativě, a nebudeme se obávati ani řešení těch nejchoulostivějších problémů.

Bylo nám zde nadhozeno, že prý vláda nemá žádného plánu. Správně řekl včera kol. Tučný, že výtku, že vláda nemá hospodářský plán, že neví, co bude činiti zítra, pozítří, za několik dnů, může činiti jen ten, kdo přijde a řekne: Já ten hospodářský plán mám. (Výborně!) Ale ten, který nemůže předložiti okamžitě hospodářský plán, není zrovna povolán činiti výtky.

Konečně mi budiž dovoleno jen stručně zabývati se osnovou o vánočním příspěvku. Úspornými jednáními podařilo se přece jen docíliti zlepšení této osnovy, zlepšení, které bude, myslím, také oceněno zejména těmi nejnižšími zaměstnanci státními, na které tak brutálním způsobem dolehl platový zákon, za který my odpovědnost neneseme. (Výborně!) Pro ty jsme měli nejvíce smyslu, tady jsme viděli, že je třeba pomoci, poněvadž zaměstnanci, který má 600, 700, 800, 900 nebo 1000 Kč, mnoho na vánoce nezbude, aby mohl své rodině učiniti nějakou radost. Ovšem k té rodině nepočítáme jen děti a manželku, nýbrž i sourozence. Jsou tu i zaměstnanci svobodní, kteří mají staré rodiče a chtějí jim také učiniti radost. Byli jsme přesvědčeni, že ti, kteří mají slušné příjmy, budou slavit vánoce stejně radostně, ať jim stát těch pár set korun vánočního příspěvku vyplatí nebo nevyplatí, že by je však méně radostně slavily statisíce, možná 200.000, nižších státních zaměstnanců. Proto jsme se snažili, aby s tohoto sociálního hlediska byla osnova zlepšena, a i když se to nepodařilo na plných 100% našich požadavků vzhledem k přítomné finanční situaci, přece myslím, že rozumní státní zaměstnanci to budou vděčně kvitovat a že také z toho nejlépe uvidí a budou míti proveden důkaz, kdo je skutečným jejich přítelem skutky a ne jenom slovy. Vřelých slov se zaměstnanci nenajedí, za vřelá slova si ani o vánocích nic nekoupí.

Snažíme se ještě dále, aby byla spravedlivě a přijatelně vyřešena otázka minima této vánoční výpomoci (Výborně!), a po předběžném jednání máme jistě oprávněnou naději, že tato otázka bude usnesením vlády pro státní zaměstnance také přijatelně vyřešena.

A nyní bych ještě ke konci svého referátu řekl také na adresu těch přátel z nejkrajnější pravice: Bylo by přímo sebevraždou a šílenstvím, kdyby státní zaměstnanci hledali své přátele v t. zv. červeném tisku (Výborně!), kdyby hledali oporu u toho pána, který, když byl u moci, vynucoval zde v této sněmovně hrozbami poslancům všechny prosincové zákony, který připravil vojenské a četnické gážisty o volební právo, udělav z nich občany druhého řádu, a který ještě měl zálusk připraviti o volební právo i ostatní zaměstnance. Tolik prozíravosti snad můžeme očekávat od státních zaměstnanců, že jsou si vědomi, čím je volební lístek, jak důležitý lístek to je, a kdyby ho neměli, že by tito jejich novodobí přátelé dovedli s nimi zatočit, jak by se jim líbilo. (Výborně!)

Po tomto stručném vysvětlení svého stanoviska, které je, myslím, také souhlasným stanoviskem celého našeho klubu, prohlašuji, že budeme pro tuto osnovu hlasovat v pevném přesvědčení, že vláda, jakmile se finanční situace státu změní, nebude ani používat zmocnění, které se jí dává pro r. 1932, nýbrž že přijde nejen se znovuzavedením 70%ního, nýbrž konečně 100%ního vánočního příspěvku. Jsme přesvědčeni, budou-li zde předpoklady, o nichž jsem mluvil, dobrá konjunktura, že pan ministr financí se nepostaví proti tomu, aby dal také zaměstnancům, což jejich jest a co si také plně zaslouží. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): V debatě je dále přihlášen k slovu pan posl. Zápotocký. Uděluji mu slovo.

Posl. Zápotocký: V začátku jen několik slov k tomu, co zde uvedli předešlí páni řečníci, pan posl. Ježek a Bergmann, a co patrně po nich nyní, když praskla pánům dohoda v koalici, že k útoku na státní zaměstnance nebude zde žádný z koaličních zástupců mluvit, budou opakovati zástupci všech koalovaných stran v různých variacích. Páni se rozplývají slzami nad bezprávím, které se páše na státních zaměstnancích, ale s krvácejícím srdcem budou pro toto bezpráví hlasovat. Páni slzí nad zastřelenými dělníky, ale s krvácejícím srdcem střílení do dělníků včera schvalovali. Tomu se říká, jak p. posl. Bergmann prohlásil, mužné jednání. Soud o tom, jaké je to jednání, ponechávám dělníkům a státním zaměstnancům.

Události posledních dnů i projednávané zde návrhy jasně charakterisují, jak vypadá t. zv. péče o zaměstnané i nezaměstnané dělníky, státní zaměstnance a zřízence v kapitalistickém státě. Tato péče charakterisována je dnes propouštěním z práce, snižováním mezd, odbouráváním drahotních výpomocí a zhoršováním pracovních podmínek dělníkům v závodech i v továrnách. Účinky této péče cítí státní zřízenci a zaměstnanci v podobě odbourávání t. zv. 13. služného a v řadě jiných útoků na své požitky. Sociální péče o dělníky snižuje nemocným dělníkům nemocenské podpory a zvětšuje příspěvky na nemocenské pojištění. Sociální péče projevuje se krachem bratrských pokladen a chystanou sanací hornického pojištění, která má záležeti v tom, že se členům bratrských pokladen zhorší požitky, ale zvýší příspěvky. Sociální péče na konec se projevuje v tom, že statisíce nezaměstnaných vylučuje z jakéhokoliv nároku na podpory. Členům odborových organisací se určité nároky na nedostatečnou podporu přiznávají, ale i zde hledají se stále cesty, jak tyto nezaměstnané o nároky na podporu připravit a podporu jim nevyplácet. O tom svědčí poslední čin ministerstva soc. péče, zastavení vyplácení státního příspěvku k podporám v nezaměstnání členům rudých odborů. Všem, kteří pod účinky této péče kapitalistického státu o dělníky a zaměstnance trpí a hladovějí, doporučuje se stále a stále: zachovejte klid a pořádek, nebo to bude ještě horší. Při tom stálém doporučování klidu celý aparát měšťáckého státu, vláda, parlament a podobné instituce dopouštějí se stále nejhorších provokací všech dělníků a zaměstnanců. (Tak jest!) Podnikají na ně a jejich existenci denně nové a nové útoky, které krajně roztrpčují a rozvracejí úplně klid a pořádek statisíců dělnických i státně-zaměstnaneckých rodin. (Tak jest! - Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Jestliže v určitých případech vládní kruhy rozhodnou se osten svých provokací někde zmírniti, pak to není proto, že ti, kterých se útok dotýkal, zachovali klid a pořádek, nýbrž proto, že se bouřili a protestovali. Dokladem toho je dnes projednávaný návrh. Návrh vznikl proto, že alespoň část státních zaměstnanců a zřízenců přes všechno vyzývání ke klidu počala se bouřiti proti vůdcům státně zaměstnaneckých a zřízeneckých organisací, proti vůdcům těch politických stran, které státní zaměstnance hanebně podvedly ujištěním, že na snížení platů a na odbourání 13. služného se vůbec nepomýšlí. Dnes projednávaný návrh má býti částečnou náplastí na tak krutou bolest a povolením ventilu, aby vzmáhající se pobouření mezi státními zaměstnanci a zřízenci bylo uklidněno. Kdyby se byli státní zaměstnanci a zřízenci bouřili více, a ve větším množství, musili by vládní rozrušovatelé klidu a pořádku ještě více před nimi ustupovati. Z toho vyplývá závěr, že dokud budou se dělnické i zaměstnanecké masy báti porušit klid a pořádek kapitalistů a najedených, potud neklid, nepořádek, hlad a bída bude stálým hostem v jejich rodinách. (Tak jest!)