Klid a pořádek, zlepšení existence a lepší budoucnost si dnes pracující masy ani nevymodlí, ani nevyprosí, musí si je vybojovat. Při tom musí býti dělnická třída připravena na to, že ti, kteří z neklidu, bídy a hladu pracujících mas tyjí a obohacují se, nebudou se báti užíti nejkrutějších prostředků a nebudou se rozpakovati dopustiti se nejhorších zločinů, aby vítězství dělnické třídy ať v bojích za konečné anebo jen za denní, lokální požadavky dělníků znemožnili.

Novým dokladem toho jsou právě se sběhnuvší události ve Frývaldově. Ve Frývaldově se střílelo do dělníků, ve Frývaldově byla prolita dělnická krev a padly dělnické životy. To není náhoda, to je systém. Kapitalisté na Frývaldovsku po léta bezohledně vykořisťují dělníky. Za těžkou, úmornou, zdraví nebezpečnou práci v kamenodolech a vápenicích dostávají dospělí dělníci 2 až 3 Kč mzdy za hodinu, ženy a mládež mnohem méně. Dělníci dřou a trpí, ale to vše zaměstnavatelům nestačí. Zvyšují stále a znovu svoje útoky. Žádají nové snížení mezd, nové zhoršení poměrů. Hospodářská krise a legiony nezaměstnaných jsou jim k tomu vítanou záminkou a pomocníkem. Dělníci, kteří léta nechali se v klidu vykořisťovat, sáhnou k boji. Spoj se v jednotnou bojovnou frontu pod vedením rudých odborových organisací, stávkují, demonstrují a přinucují kapitalisty k ústupu. Zaměstnavatelé na Frývaldovsku zuří. Okresní úřad koncentruje ozbrojenou moc, celý okres se zahemží četnickými bajonety a zaměstnavatelům znova narůstá hřebínek. Správa lomu v Černé Vodě, která také snížení mezd odvolala, znovu ohlašuje jejich odbourání. Pod ochranou policejní a četnické moci má býti dána kapitalistům možnost vykořisťovatelský útok proti dělnictvu na Frývaldovsku znovu provésti. Dělníci organisují nový protest a novou stávku. K protestu se připojují i nezaměstnaní. Troufalost a provokace kapitalistů rozsívá pobouření, neklid a nepořádek do dělnických rodin. Aby klid kapitalistů nebyl dotčen a porušen, alarmuje se četnictvo. Chrání klid a pořádek najedených a střílí do dělníků, jejichž klid kapitalisté provokativně rozrušovali. Výsledek 8 mrtvých a řada raněných. Pak přijde pan ministr vnitra na parlamentní tribunu a prohlašuje: "Klid a pořádek bude za každých okolností zachován." Zastřelení 8 dělníků znamená pro p. ministra zachování klidu a pořádku. Ve střílení do dělníků spatřují zachování klidu a pořádku všechny strany, tedy i socialistické, které pro schválení prohlášení p. ministra vnitra včera hlasovali.

Je potřebí, aby si toho všimli dobře všichni dělníci bez rozdílu politického přesvědčení. Když dělníci demonstrují za své požadavky a proti útokům a provokaci kapitalistů, znamená to pro vládní socialisty porušení klidu a pořádku. Když četníci střílí do dělníků, kteří byli kapitalistickými a vládními provokacemi pobouřeni, je to zjednávání klidu a pořádku?

Přecházím nyní k vlastním událostem ve Frývaldově. Již včera upozornil jsem ve své krátké poznámce po řeči p. ministra vnitra na to, že tvrzení p. ministra, který svádí vinu na dělníky, není možno věřiti. Dnes se má slova potvrzují. Pan ministr mluvil zde o napadení a o těžkém zranění četníků. Proti tomu dnes musí orgán vládní koaliční strany "Právo lidu" konstatovat:

Cituji z "Práva lidu": "Četníci stříleli do zad prchajících. Potvrzují to sami lékaři. Podle zprávy lékařů byl první dělník zastřelen zezadu a projektil mu pronikl plícemi. Druhý byl zasažen do pravého spánku a lékaři též tvrdí, že tato rána ho zastihla rovněž zezadu. Dále je vesměs těžce zraněno 13 osob, u 3 je zranění smrtelné. Při ošetřování konstatovali lékaři nemocnice, že z 9 raněných mužů je 6 střeleno zezadu.

Tento posudek lékařů ukazuje jasně, že ve většině případů bylo stříleno do lidí, kteří prchali. Mezi mrtvými jest nejmladší 16leté děvče a nejstarší 60letá žena, které přišly k demonstraci pouze náhodou." (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky.)

Posl. Zápotocký (pokračuje): Dále cituji z "Práva lidu": "Úřední zprávy o těžkém zranění četnického nadporučíka Jirkovského a praporčíka Grygara neodpovídají pravdě." (Výkřiky posl. Štětky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Štětku k pořádku.

Posl. Zápotocký (pokračuje): "Náš zpravodaj se přesvědčil, že první z nich byl zraněn pouze kamenem na rtu, druhý pak úderem holí na rameni. Jejich ošetření v nemocnici... (Hluk. Výkřiky posl. Dvořáka.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Dvořáka k pořádku.

Posl. Zápotocký (pokračuje): Jejich ošetření trvalo jen několik minut.

Pan ministr zde včera mluvil o těžkém zranění četníků Jirkovského a Grygara. Nyní konstatuje, že to zranění je takového druhu, že jejich ošetření trvalo několik minut a že byli okamžitě propuštěni do domácího ošetřování. (Posl. Gottwald: To je těžké zranění.) To je těžké zranění. Tolik orgán vládní koalice "Právo lidu" konstatuje na základě vyšetření, které na místě bylo nyní činěno, tolik proti výpovědi pana ministra Slávika, kterého jsem usvědčil, že nemluvil pravdu, když se mluvilo o Košútech. Já ho usvědčuji znovu, že vystoupil na parlamentní tribunu a nemluvil pravdu, když se jednalo o střílení dělníků ve Frývaldově. (Posl. Štětka: To byla sprostá lež!)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana posl. Štětku po druhé k pořádku.

Posl. Zápotocký (pokračuje): "Právo lidu", aby zakrylo přece jen takto fakta, která přímo pobuřují, chce odůvodniti, proč bylo mezi zastřelenými tolik žen, a svaluje vinu na komunisty. "Právo lidu" píše: "Není nejmenší pochyby o tom, že akce byla organisována komunisty, neboť podle jejich neblahého zvyku kráčely nejdříve v čele průvodu ženy, děvčata a hoši do 16 let a teprve za nimi šli muži." Tolik "Právo lidu". A já se nyní obracím ne na sociálně demokratické vůdce, nýbrž na soc.-demokratické dělníky a stavím před ně tyto otázky: Jakým způsobem jsou organisovány a pořádány všechny průvody a demonstrace soc.-demokratické strany anebo čsl. socialistické strany? Jaký je pořad těchto průvodů? Jsou-li to průvody, kterých se zúčastňují také děti, jdou v popředí celá léta a při každé příležitosti - každý dělník se může o tom přesvědčiti - napřed děti, pak mládež dorostlejší, pak jdou ženy a pak dospělí. V každém průvodu po celá desetiletí, pokud znám historii těchto průvodů, nikdy nebyl jiný pořádek - dělníci to vědí - a tak byl organisován také průvod na tábor lidu ve Frývaldově. Proč byl tak organisován? Protože dělníci nešli bojovati s četníky, dělníci neměli úmyslu četníky napadati, a tento pořádek právě nasvědčuje, že dělníci neútočili, nýbrž klidně demonstrovali a byli četníky při tom napadeni; byly napadeny ženy a bylo do nich v prvé řadě stříleno. O tom napadení svědčí i úřední zprávy a výroky, které pan ministr Slávik zde včera uvedl ve svém prohlášení. "Četníci si nadběhli demonstranty." Za jakým účelem si je nadběhli? Jako honci při střílení zajíců nadbíhají jim, aby je mohli odstřelovati. "Národní politika" píše: "15 četníků dospělo k železnici a zaujalo pevné postavení u viaduktu." Co znamená zaujmouti pevné postavení pod viaduktem? To znamená přichystati se k tomu, napadnouti ty, kteří přicházejí. Četníci to udělali, napadení dělníků bylo organisováno a připraveno. Orgán českých socialistů "A-Zet" pozastavuje se nad tím, že na svolaném projevu ve Frývaldově bylo též na programu "Proti drahotě a proti japonskému imperialismu na východě". My se tážeme: Mají dělníci důvod protestovati proti japonskému imperialismu, který se snaží rozpoutati na východě novou imperialistickou válku? Má dělnictvo se spokojiti odpornou komedií, kterou tu hraje tak zv. Společnost národů? Má dělnictvo se spokojiti se švindlem, kterým je sbírání podpisů měšťáckými a socialistickými pacifisty proti válce, když při tom titíž pacifisté povolují stamilionové úvěry na válku a zbrojení? Má dělnictvo klidně přihlížeti k tomu, že na východě je připravováno loupežné přepadení dělnického státu Svazu sovětů, který je dnes jedinou pevninou klidu a pořádku pro pracující třídu v bouři nepořádku, rozvratu, bídy a hladu, do které strhuje dělnické masy kapitalistický řád? Sovětské Rusko je jedinou pevninou klidu, jedinou pevninou pořádku, která dělnickým pracujícím masám zajišťuje šťastnější život. Sovětský svaz nezná dnes již nezaměstnaných. Tisíce z práce vyhozených hladových dělníků všech kapitalistických států hledí na Sověty jako na poslední své útočiště a proto frývaldovští dělníci byli v právu a byli na správné cestě, když proti japonskému imperialismu, který je dnes ve svých loupeživých choutkách proti Sovětům podporován imperialisty celého světa, protestovali a demonstrovali. Je naopak nutno, aby k protestu frývaldovskému připojila se celá dělnická třída. Budeme míti příležitost o událostech ve Frývaldově znovu mluviti a k nim se vrátiti, až dostaneme zprávu naší vyšetřovací komise tam vyslané. My však při této příležitosti již dnes musíme protestovati proti tomu, aby bylo buzeno zdání, že do Frývaldova byla vyslána nějaká nestranná parlamentní komise k vyšetření tamějších událostí. Pan ministr Slávik zde totiž včera prohlašoval, že bude vyslána na místo činu parlamentní komise. Nikde se o vyslání této komise nejednalo. Dnes však čteme v časopisech, že byla nějaká komise z vládních koaličních stran na místo vyslána. My tu prohlašujeme, jestli byla nějaká taková komise vyslána, že není to parlamentní komise, že je to komise Slávikova, je to komise těch, kteří ve Frývaldově do dělníků dali stříleti, kteří toto střílení ještě dříve, než bylo vyšetřeno, schvalovali.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana řečníka pro tento výrok k pořádku.

Posl. Zápotocký (pokračuje): Přicházím k závěru. S rostoucí nezaměstnaností roste krach celé t. zv. státní péče o nezaměstnané a roste především krach gentského systému. Rudé odbory dávno ten krach předvídaly a organisovaly boj zaměstnaných i nezaměstnaných dělníků za zavedení skutečné řádné podpory pro nezaměstnané dělníky, ať organisované i neorganisované, na účet zaměstnavatelů i státu. Reformistické odbory gentský systém obhajovaly a dnes, aby nemusily doznati jeho krach, žádají sanaci svých financí ze státních peněz. Ministerstvo soc. péče, aby mohlo tuto sanaci prováděti, chce okruh podporovaných osob ještě více zúžiti a pokouší se v prvé řadě zastaviti podpory nezaměstnaným členům rudých odborů a odpírá jim vyplácení t. zv. refundací státního příspěvku k podporám v nezaměstnání. Proti této persekuci rozmáhá se velká vlna protestu. Protestovali také dělníci na frývaldovsku a spojili tento protest se svým bojem proti kapitalistickým útokům na své mzdy a s protestem proti vyhladovovacímu plánu buržoasie, proti dělnické třídě vůbec. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 78 této těsnopisecké zprávy.] Osm mrtvých a velká řada raněných - to jest výsledek t. zv. sociální péče o dělníky v kapitalistickém státě.

Až dosud bylo pomocí gentského systému statisíce nezaměstnaných dělníků vyhladovováno, dnes již v zájmu gentského systému a zastření jeho krachu a v zájmu dalšího vykořisťování dělníků kapitalisty se do dělníků střílí. Celý život dělníka v kapitalistickém státě je nepřetržitým řetězem utrpení, zneklidňování a vykořisťování. Klid dávají kapitalisté dělníku tím, že ho usmrcují.

Proti tomuto postupu je nutno zdvihnouti novou vlnu protestu a dělnického odporu. Dělnická třída již tento svůj hlas solidárně pozdvihuje. Stavební dělníci na stavbě sokolského stadionu a na stavbě vojenského stadionu v Praze, sklářští dělníci v Reinovicích u Jablonce n. N. a v Rýmařově, dělnictvo v Hlinsku a jinde zastavilo hned po dojití zprávy o střílení do dělníků ve Frývaldově práci a demonstračními stávkami protestuje proti tomuto neslýchanému činu vládu, v níž sedí 7 socialistických ministrů. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. listopadu 1931 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Proti vyhladovování dělníků, proti snižování platů a mezd, proti gentskému systému, proti persekuci rudých odborů! [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Za chléb a práci, za plnou podporu všech nezaměstnaných! Dělníci v továrnách i v závodech, zaměstnaní i nezaměstnaní, v jednotné frontě demonstrujte a bojujte! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž jest pan posl. Chloupek. Prosím, aby se slova ujal.

Posl. Chloupek: Slavná sněmovno! Loňského roku měl jsem čest prohlásiti na velké schůzi všech stran a směrů státních zaměstnanců v Plodinové burse, že strana republikánská bude bez jakékoliv demagogie a bez jakýchkoliv slibů hlasovati pro zavedení t. zv. 13. platu. Totéž měl jsem také čest prohlásiti jménem republikánské strany s tohoto místa před hlasováním. Tehdy vyslovili jsme naději a očekávání, že když zemědělci uznají, že je třeba upravovati a zvyšovati platy, také všechny strany tohoto slavného parlamentu uznají, že je třeba zvýšiti tolik již loňského roku pokleslou úroveň zemědělského lidu.

Bohužel, toto naše očekávání se nesplnilo. Nejen, že krise zemědělská nebyla zmírněna, opatření, které jsme žádali, nebylo z valné části dbáno a tak krise zemědělská rozšířila se ještě daleko nebezpečnější měrou než roku loňského. Došlo nejen k snížení cen výroby rostlinné, nýbrž došlo zejména v poslední době také přímo ke katastrofálnímu poklesu cen výroby živočišné, dobytka. Mohla míti tato okolnost jiný následek, než propuknutí značné krise v průmyslu, zvětšení nezaměstnanosti o 100.000 nezaměstnaných dělníků a zastavování živností, zastavování obchodů? A co bylo přirozenějšího, než že tyto okolnosti působily přímo hrozivě a katastrofálně na rovnováhu státního rozpočtu? K této okolnosti přibyla ovšem ještě neočekávaná krise světová, zhroucení finanční Německa, Anglie, Rakouska, Maďarska a mnoha ještě jiných států, což nemohlo zase přirozeně zůstat bez důsledků na naše hospodaření a na náš státní rozpočet. V této situaci jsme a tuto situaci nelze, slavná sněmovno, zastříti žádnou demagogií a žádným okličkováním. Je třeba říci, že v této situaci musejí všichni lidé dobré vůle přinésti státu oběti. Zemědělci je přinášeli, zemědělci je přinášejí, ale zemědělci přirozeně také mají právo žádat, aby je přinášeli i ostatní. (Výkřiky komunistických poslanců.) A nepochybujeme, i když je to bolestné, když přichází se na státní zaměstnance, že budou to státní zaměstnanci, ti rozumní, opravdu se státem dobře smýšlející, kteří tuto okolnost uznají.

Slavná sněmovno, neposlouží těm státním zaměstnancům ten, kdo jim bude slibovat o 5 nebo 10% více, nýbrž ten, kdo udrží v řádné rovnováze rozpočet tohoto státu, kdo udrží naši valutu a kdo zabezpečí těmto zaměstnancům v důsledku toho i nadále trvalé zaměstnání. (Výborně!) A poslouží jim ten, kdo jim zaručí výplatu každého prvního. Běží o to, aby si toto uvědomili také všichni zaměstnanci státní, aby nehledali svých přátel mezi těmi, kteří buďto jsou z nejlevějšího břehu a demagogicky je štvou proti tomuto státu, nebo mezi těmi demagogy, kteří nemají odvahu říci pravdu. Stalo se to, jak bylo řečeno ústy kol. Bergmanna včera v soc. politickém výboru, železnou nutností a není zde jiného východiska.

Slavná sněmovno! Osud státu a osud zaměstnanců-státních je co nejúžeji spjat s osudem zemědělství, s osudem širokých vrstev zemědělského lidu. Ten, kdo zabezpečí a bude pomáhat zabezpečovat osud širokých vrstev zemědělského lidu, ten také nejlépe poslouží státním zaměstnancům, kteří mají na tomto státu vedle zemědělců jistě největší zájem. My proto budeme se i nadále starat o to, aby bylo zase brzy možno, co se nyní odbourává, státním zaměstnancům dát, ale dát jim to tak, aby to nedopadlo jako loňského roku, kdy velmi mnozí státní zaměstnanci si stěžovali, že dostali 13. plat, ale vyčítal se jim buďto těmi, kteří střádají, nebo těmi, kteří nemají pro ně porozumění. "Takový dar nás ani netěší, my ho za nic nepovažujeme, to jste si ho raději mohli nechat". Takovéto výtky by jistě státní zaměstnanci nechtěli po druhé slyšet a proto jistě nechci říci s jásotem, ale přirozeně s uznáním pochopí, že nebylo jinak možno, že bylo nutno k tomuto opatření sáhnout.

Chtěl bych ještě jen zdůraznit, že republikánská strana nelicitovala, když se zavedl 13. plat a letos by to zase vypadalo tak - a v některém tisku jsme to četli a na některých schůzích jsme to slyšeli - jakoby to republikánská strana byla zavinila. Nikoliv, přátelé, ale velká krise zemědělská, hospodářská a státních financí. Republikánská strana neměla moci, aby zlepšila osud nejširších a zbídačených vrstev zemědělského lidu, jehož kupní síla klesla o polovinu a jehož části na Slovensku a v jižní Moravě nejen se dívají s obavami, co nebudou mít na jaře setí, ale velká část malých zemědělců se dívá s obavami, co budou v zimě jíst. To jsou příčiny: hospodářská krise, kterou jsme nezavinili, před jejímž propuknutím jsme varovali, zavinila, že dnes musíme přijíti před státní zaměstnance a říci jim: nemůžeme vám vyplatiti 13. plat, chceme-li vám řádně vyplatiti plat každého prvního a chceme-li vás po celý rok řádně zaměstnávat. O to tedy, slavná sněmovno, běží.

Nebudu se zabývati řečmi, které zde byly proneseny z řad oposičních i z řad některých vládních stran, ale prohlašuji loyálně, že republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu bude šťastna, až přijde zase okamžik, kdy bude moci přikročiti k opětnému vyplácení toho, co se dnes odbourává. Bude nám to jistě činit větší radost, když pomine krise hospodářská a krise státního rozpočtu a když budeme moci platit více, když stát bude také více mít.

Končím přáním a apelem na všechny státní zaměstnance, aby toto nutné opatření uznali a byli ubezpečeni, že strana republikánská nezůstala stát na poloviční cestě a že opatření šetrnostní, která bude nutno provésti, provede všude, kde je toho třeba a kde to bude možné. Tedy ne žádat obětí jen od státních zaměstnanců, nýbrž také v jiných oborech, ve všem a všude. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnicky (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Ostrý.

Posl. Ostrý: Slavná sněmovno! Předlohy, které projednáváme, daly se očekávat s matematickou jistotou. Jestli jsme poznali včas, že opatření státu po stránce úsporné objeví se nutnými, bylo to proto, že my jako samostatně výdělečně činní lidé nejdříve poznáme citlivý pohyb hospodářského vývoje ve státě, na nás v prvé řadě reagují předzvěstí a zjevy výroby, obchodu a živností, a proto tím dříve můžeme poznat, zdali stát bude s to všechna břemena, která na sebe vzal, také trvale nésti. Výdělky samostatně výdělečně činných lidí trvale klesají. Klesají výdělky u zemědělců, klesají výdělky u průmyslníků, hlavně však klesají trvale výdělky živnostníků a obchodníků.

Poklesem výdělků nesporně je dotčen také stát, poněvadž jestliže se méně vydělává, může se méně platit a platí-li se méně, je ohrožen stát v těch povinnostech, které na sebe převzal. Když toto se logicky uváží, není žádným velikým uměním, aby se poznalo, že to, co jsme loňského udělali, nebude lze trvale dodržeti.

Výnos daní přirozeně klesá a prosím, to je přirozený důsledek poklesu výdělku. Ale máme jednu velikou daň v našem státě zavedenu, a to je daň obratová. Daň obratová u nás vynášela přes 2 miliardy Kč, poklesem cen snižuje se zároveň obrat a poklesem obratu snižuje se výnos daně obratové.

Chci k tomu ještě připojiti jednu okolnost, která má na výnos daně obratové veliký vliv. Je-li vypjata konjunktura hospodářská ve státě, jestliže máme všechno plně zaměstnané, jestliže máme koupěschopné lidi, jestliže nemáme lidí, kteří jsou odkázáni na chudou podporu v nezaměstnanosti, obrat se zvětšuje, poněvadž se více zboží a statků obrátí.

Teď prožíváme těžkou hospodářskou krisi, nastává všeobecné omezování při nákupu a přirozený důsledek, že se obrat zmenšuje. Tedy vedle toho, že se zmenší obrat při poklesu 15% ceny, zmenší se výnos daně obratové o 15%, šetrností nebo menším nákupem zmenšuje se o další určité procento, a jestliže se objeví, že státní pokladna při dani obratové byla ochuzena o 20% výnosu daně obratové, musí to míti reflexy na celé státní hospodaření a musí se důsledně potom hledati možnost a cesta, jak by se tomuto trvalému zatížení odpomohlo.

My vykazujeme - a o tom se s tohoto místa velmi často mluví - 4700 mil. Kč daňových nedoplatků. Chtěl bych o této věci říci několik málo slov. Kdybychom vždycky vykládali tyto nedoplatky tak, jak se o nich mluvilo, jako daňové defraudace, zdá se mi, že bychom dělali něco, co není po stránce výchovné ve veřejnosti dobře myslitelné. Pánové, ve státním rozpočtu uvidíte preliminovanou položku výnosu daní a položku náležitostí. V účetní uzávěrce je to zvláště dobře viděti. Náležitost znamená, kolik daní bylo předepsáno, kolik bylo rozpočtem stanoveno jako výnos a kolik bylo na daních zaplaceno. Tedy to, co se mně řekne jako preliminovaná položka, nemusí býti ještě směrodatným pro náležitost a náležitost nemusí býti směrodatnou pro platební možnost nebo schopnost. Máme řadu zjištěných případů, jsou to léta staré a stále se opakující stížnosti přes to, že dnes máme v zákoně o přímých daních vsunuto, že nesmí býti fatírování poplatníka provedeno libovolně berní správou, že musí býti provedeno vytýkací řízení, má-li býti na daňovém přiznání provedena změna, nebo objeví-li se pochybnost. Přes to, že máme toto ustanovení v zákoně, děje se toto: poplatník přizná, berní úřad má pochybnosti, že libovolně fatíruje, zvýší obrat, vypočítá zvýšenou daň obratovou, vede ji v náležitostech, ale nikdo neskýtá jistotu, že to, co bylo náležitostí pojato, bude moci poplatník zaplatiti. Mám za to, že daňové nedoplatky povstaly buď z předanění libovolným fatírováním buď proto, že není možnosti daně platiti následkem obchodní ztráty, nebo také proto, že je při placení lhostejnost. Těch třetích případů je nejméně. Nejvíce potíží se objevuje, že bylo předaněno, že se platiti nemůže, ale vede se to jako dlouholetá pohledávka na kontě "má dáti". Mám za to, že takové náležitosti, o kterých se zmiňuji, tvoří při nejmenším polovici všech dlužných daní a že jednou přijdeme k poznání, že si musíme po té stránce stůl daňový vyčistiti. Co není dobytné nebo co bylo nesprávně předepsáno, proti čemu jsou tři, čtyři léta staré nevyřízené rekursy, bude se musiti vymazati, odepsat. Jinak se z té kalamity daňových nedoplatků nedostaneme. Přísné vymáhání daní chápu, ale mám za to, že vymáhati všechny tyto nedoplatky přísným postupem, jdoucím až na hospodářské zruinování samostatně výdělečně činných, bylo by velkou národohospodářskou škodou. Není úkolem státu, aby se tímto, řekl bych, přímo drakonickým postupem zničila řada samostatně výdělečně činných lidí, poněvadž tím by se zbavil do budoucnosti velmi důležitých a vydatných poplatníků a vydržovatelů celé naší samosprávy.

Tedy my bychom nemohli úplně souhlasiti, aby se říkalo: nedoplatků je 4700 milionů, které se musí za každou cenu vymoci; napřed vyříditi rekursy a podle vyřízení rekursů odpisovati a tak jednou pro vždy tuto otázku ve státě vyřešiti. Vím jako obchodník, že každý obchodník, i když je vysoce aktivní, má nejen své pohledávky, nýbrž také obchodní dluhy, a tak jako obchodník má dluhy a je zároveň věřitelem, právě tak stát bude míti své dluhy a bude trvale věřitelem, poněvadž jsou někdy chvíle, že při nejlepší vůli nelze zaplatiti, co se za povinnost dokonce uznává. Ale stát sám když se zde mluví o daňových defraudacích, o nichž se ještě zmíním - pokud je dlužníkem - promiňte, že to musím konstatovati je nejhorším plátcem. Není horšího plátce, než je stát. (Výborně!)

Představte si, že na př. v Olomouci byla postavena přístavba poštovní budovy r. 1923. Dnes máme r. 1931 a živnostníci, kteří tam dodali práci a investovali svůj kapitál, nemají ještě dnes doplaceny účty a vráceny kauce, které musili sloužiti při zadání prací. V Místku byly postaveny gážistické domy - myslím, že se to stalo r. 1925 - od r. 1925 nemají ti lidé vyrovnány nejen nedoplatky účtů, nýbrž ani vráceny kauce. V Opavě si stěžovala řada stavitelů - nechci to říkati paušálně, poněvadž se mi zdá, že v České zemi není takových případů a já nemám odtud zkušeností - ale na Moravě jsou tyto zjevy přímo křiklavé. 1. ledna 1931 bylo podán účet za rekonstrukci trestního soudu v Mor. Ostravě. Do dnešního dne účet zaplacen není a leží tam kauce, která byla složena hned při zadání práce. Ale mimo to žádalo se vyhotovení účtu, aby se složila další kolaudační kauce tak, aby celý účet mohl býti potom zaplacen. Tedy ten člověk složil ještě jednu kauci, ale účet dodnes zaplacený nemá. Tím se vyčerpalo dalších 7000 Kč, kapitál, s kterým nemůže pohnouti. Živnostník má dostati na př. 200.000 Kč za účty, nedostane je, rád by platil, nemůže. Prosil bych proto všechny ty, kdož nemají se samostatně výdělečně činným podnikatelem a podnikáním co činiti, aby se aspoň dali po této stránce poučiti, jak je svízelné podnikání po stránce finanční, zvláště když se těm lidem ještě státními úřady celé toto podnikání a finanční zajištění znemožňuje.

A chtěl bych se zmíniti o jedné věci. V časopise "A-Zet" čteme - snad to má býti z řeči dr Patejdla - že státním zaměstnancům může býti pomoženo ihned, a to tím, kdyby povinnost k státu plnili ti, kteří státu defraudovali daň z obratu. "Nejde o maličkost, téměř 1 1/2 miliardy Kč, které konsumenti již zaplatili, nebylo státní pokladně odvedeno". Tak a podobně se píše dále. Dovolte mi, pánové, abych i po této stránce podal skromné vysvětlení. Myslí-li se, činí-li u živnostníka nebo obchodníka daň z obratu 20.000 Kč, že těch 20.000 Kč bylo předem zaplaceno, pak je to buď vědomé zastírání pravdy, anebo to vyplývá z neznalosti poměrů. Kolik zaplatí živnostník a obchodník daně z obratu, aniž by jemu byla zaplacena, o tom by vám celé tisíce samostatných podnikatelů mohlo vypravovati celé kroniky. Dělá se to již u živnostníků navzájem. Konsumentu pak, promiňte, ani nenapadne, aby daň platil. Vy můžete desetkrát vyhotoviti konsumentovi účet - o placení "kasa" ani nemluvím, poněvadž to také není dobře možno - vy mu podle možnosti zákona daň započítáte, ale on vám ji se vší úctou k vám škrtne, on vám ji prostě nezaplatí. Když ji urgujete, řeknou vám: No promiňte, ještě snad tu daň z obratu budu platit!

Stavitel ví velmi dobře, že živnostník, který mu provádí práce na stavbě, daň z obratu platit musí, on ji vsune do účtu, ale může býti ujištěn, že bude škrtnuta. Tedy ta daň se vždycky neplatí. A promiňte: konsument dá se holiti u holiče. Platí mu někdy daň? Vy mi řeknete: On si ji zakalkuloval. Já vám o takové kalkulaci v tak těžké hospodářské době, jakou prožíváme, něco povím.

Práce dělala 23.000 Kč a byla kalkulována s 5 % hrubého zisku; pravím 5% hrubého zisku, rozpočet 23.000 Kč. Druhý podal nabídku a rozpočet zněl na 17.000 Kč. Podívejte se, kolik ta druhá oferta byla pod výrobní cenou. Tedy ne vždycky se zakalkuluje ta daň a řekl bych, že na tom nese vinu veřejná správa, stát, země, okres, obec. Snad je odvážné, co řeknu, ale je to nutné. Stát i celá samospráva přijala zásadu zadávati práci nejlacinějšímu oferentu. Do samostatného podnikání vloudí se někdy živly, o nichž po stránce hospodářské potence a solidnosti je možno vysloviti pochybnost. On jde a oferuje prostě proto, aby práci dostal, ať jsou potom následky toho jakékoliv. To na jedné straně. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)