Pátek 27. listopadu 1931

Dospěli jsme dnes ke stadiu, kdy vlastně stát překročil svoje poslání, kdy stát, řekněme, výrazem stranicko-politické moci z donucení byl vehnán v systém subvencionismu. Kdyby vláda, kdyby finanční správa měla dnes po ruce ony peníze, nepotřebovali bychom škrtati v rozpočtu, nepotřebovali bychom ani zvyšovati příjmy, nepotřebovali bychom mluviti o nových zatíženích. Domnívám se, že jednou přijde doba, kdy si budeme musit promluviti o těchto věcech. Neboť stát, který byl dříve účastníkem na zisku, vybíraje daně, bude tímto subvencováním, sanováním bez rozdílu přece vlastně dohnán, aby konal úplně jiné poslání než mu přísluší a tím utrpí velké ztráty.

V této souvislosti řekl bych ještě několik slov o našem stanovisku k československé koruně, k devisovému hospodářství, k povolovacímu řízení a ke clům. Před tím bych ještě jen prohlásil, že si toužebně přejeme, aby nadešla doba mezinárodní spolupráce a že klademe velké naděje v odzbrojovací konferenci, která se bude konati v únoru. Neboť konec konců půjde o to, aby se tam dosáhlo rozumné úpravy, abychom v podstatě ve všech evropských státech mohli zachovati rovnováhu rozpočtu, obnoviti opět stabilitu měny, rozřešiti všeobecné otázky úvěru, při čemž výslovně uvádím, že nebude lze dosíci změny ve veškeré té bídě hospodářství, nepodaří-li se rozřešiti krisi důvěry, krisi úvěru.

Pokud jde o československou korunu, musím výslovně prohlásiti, že jsem byl "Sozialdemokratem" obviněn, nevím, zda vědomě či nevědomě, pro své vývody v rozpočtovém výboru, že jsem zástupcem podnikatelů bažících po inflaci, kterého ministr financí odkázal do náležitých mezí tím, že mi prý ministr financí vysvětlil souvislost hospodářství a koruny. Výslovně bych konstatoval, že vývody "Sozialdemokrata", jehož obzvláštní oblibě se těším, měly za účel, dostati se mi jednou na kobylku. Právě zástupci sociálních demokratů v rozpočtovém výboru byli svědky toho, že jsem tvrdil opak toho, co se mi přičítá, a to proto, poněvadž mohu prokázati, že již v době daňové reformy, již při generální rozpravě o smlouvě s Národní bankou, ve všeobecné rozpravě k jednotlivým rozpočtům vždy jsem hlásal, že my, sudetští Němci - posuzujíce věc nestranně - musíme se bezvýhradně hlásiti k tomu, že československá měnová a půjčková politika byla zdravá. Výslovně jsem uznal, že po této stránce československá finanční správa vykonala velmi mnoho a také jsem konstatoval, že pan ministr financí Engliš ve svým výkladu z roku 1929 výslovně prohlásil, že stav československé koruny uložil obyvatelstvu neobyčejně veliké oběti. Tyto oběti záležely v tom, že byla zadržena polovice soukromé držby bankovek, v dávce z majetku, ve vyřízení válečných půjček, zavedení daně z obratu, daně z uhlí, daně z dopravy, ve zvýšení přímých a nepřímých daní a bylo by dnes ovšem šílenství, kdybychom chtěli úplně popříti tyto ohromné oběti. Právě naopak. Mohu prokázati, že jsem ve všeobecné rozpravě k rozpočtu prohlásil doslovně: "Inflace podle svého pojmu - tenkráte jsem mluvil o Harzburgu - jest jediný prostředek, který vyvede z krise. Tato zásada jest podle mého mínění nesprávná. Není to nic jiného než přání levně zaplatiti dluhy. Pokládám proto za šílenství zahrávati si s inflací, poněvadž inflaci, jakmile jednou započne, nelze již prostě zadržeti."

Pánové, to je, prosím, přece pravý opak toho, z čeho mne kárá "Sozialdemokrat". Když se projednávala kapitola ministerstva financí, mluvil jsem o těch věcech a výslovně jsem prohlásil, že si dnes jisté vrstvy zahrávají s inflační myšlenkou, ale že za dnešních poměrů jest vyloučeno obírati se tím a že jest také vyloučeno chtíti si zahrávati byť i jen s nepatrnou inflací, poněvadž dnes prostě nemůžeme udržeti inflaci v rukou, poněvadž k odvrácení inflace není prostředků. Proto jsem výslovně prohlásil, že pravdu mají ti, kdo hlásají, že stav koruny musíme udržeti. Říkám to prostě proto, že dnešní doba, v níž žijeme, není vhodná k tomu - řekněme dostati se někomu na kobylku - a poněvadž právě v dnešní době může se lehce státi, že se nám Němcům vytkne nepřátelství ke státu a iredentismus. Proto jsem si dovolil výslovně zde poměry po této stránce vyložiti tak, jak tomu ve skutečnosti je a domnívám se, že mohu konstatovat, že pokud jde o československou korunu, pokud jde o devisové hospodářství, povolovací řízení a také cla, rozhodující činitelé konec konců skutečně usilují učiniti rozumná opatření, která jsou za daných poměrů nutná.

Při tom bych výslovně opakoval, že se nevyhneme devisovému hospodářství ani ochranným clům, ani povolovacímu řízení a že pokud jde o korunu, musíme za všech okolností hájiti stanovisko, že musíme učiniti vše, abychom zachovali její stav.

Než promluvím několik slov o rozpočtu, pronesu ještě několik slov ke kapitole "Sociální politika", a to proto, poněvadž i po této stránce bylo proneseno velmi mnoho nesprávných mínění. Měl jsem příležitost vyslechnouti řeč pana posl. Hampla a také pana posl. Kremsera. Beze všeho připouštím, že tak, jak pan posl. Hampl věci posuzuje, vidí je správně a že snad plným právem pronesl přání, aby i mezi dělnictvem došlo k dohodě. Bezvýhradně podpisuji stanovisko, že sociální politika znamená dnes především péči o nezaměstnané. Stavím-li se však proti oněm míněním, kde mluví o mimořádném fondu pro dobu krise, což jest otázka, která dnes má opět zatížiti hospodářství, pak si nemohu odepříti, abych zde přece neupozornil, že v tak těžké době hospodářství za žádných okolností nesnese již nových zatížení. Mimořádným nouzovým fondem má však býti znovu zatížen obchod, průmysl a živnosti. Prohlašuji vám: hospodářství nesnese nového zatížení a poslání oněch odvětví, oněch hospodářských jednotek, které dnes ještě mohou udržeti provoz v chodu, záleží v tom, aby poskytly dělníkům zaměstnání, kdežto sociální politice jest uloženo poslání, aby hospodářství nezeslabovala novým odnětím kapitálu. Musíme si tu již jednou říci - a tu odporuji posl. Kremserovi, který zde chtěl tuto věc odbýti větou, - že daňová reforma přinesla zisk 5 miliard Kč. Nemám ponětí, jak to vypočítal, ale prohlašuji: Dejme tomu, ale nepřipouštím to, že jest to pravda, pak oněch 5 miliard reserv z hospodářství již dávno zmizelo a já bych to přece rád sociálně-demokratické straně jednou vysvětlil, aby o těchto reservách mluvila vážně. Buďte rádi, že průmysl měl dnes reservy z lepších časů. Kdyby jich byl neměl, byli byste zde měli nezaměstnanost, jakou máme dnes, již před rokem nebo ještě déle. Nelze to také odbýti větou, že dnešní hospodářskou krisi zavinilo kapitalistické výrobní hospodářství, právě tak jako já jako občanský poslanec nemohu se spokojiti s větou, že se věci změní socialistickým plánovitým hospodářstvím. Socialistická většina v Anglii, dělnická socialistická vláda nebyla naprosto s to, aby věci změnila. (Posl. Häusler [německy]: Vždyť neměla většinu!) Pane kolego, z počátku většinu měla, a pozbyla ji poměry teprve později. Mluvíte-li dnes o socialistickém plánovitém hospodaření, máte snad pravdu. Ale vysvětlete nám přece jednou, co děláte? Proč neprovedete socialistické hospodaření podle plánu konečně jednou v praksi v zesocialisovaných podnicích nebo proč ho nepoužijete ve státních podnicích? Proč neprovedete socialistické hospodaření podle plánu ani u železnic a pošty? Železnice a pošty jsou státní podniky. Všichni víme, že tyto podniky jsou v úpadku a nikdo neví, jak dostati tuto káru do jiných kolejí. Myslím, mluvíte-li dnes o socialistickém hospodaření podle plánu, že byste se zítra octli v největších rozpacích, kdybyste byli postaveni před skutečnost, abyste je provedli. Teprve pak byste viděli, jak těžké jest opatřiti práci a získati ji do země, když na situaci vykonávají vliv poměry z celého světa. Jsem dosti střízlivý, abych zaujal stanovisko k těmto věcem tak, jak ve skutečnosti jsou, ale domnívám se, že se i po této stránce musíme zbaviti veškeré demagogie.

Právě tak stanovisko ke 40 hodinnému týdnu. Jsem dost moderní, pánové ze socialistické strany, abych vám řekl: úplně souhlasím ihned se 40 hodinným týdnem, bude-li zaveden všeobecně. Nesouhlasím však s tím, aby byl zaveden 40hodinný týden v Československu, zatím co jeho okolí po této stránce není vázáno. Stát, který jest tak velikým procentem celkového svého obratu odkázán na vývoz, nebude moci pracovati s takovýmito věcmi v době těžké nouze. Nezaměňuji to naprosto nikterak s úsilím umístiti nezaměstnané. To jest něco jiného, než zavedení 40hodinného týdne. Vždyť jest to zajisté anomalie zaváděti 40hodinný týden v době, kdy nemáme zaměstnání. Jako průmyslník vám říkám, že bychom byli rádi, kdybychom mohli pracovati 24 hodin. Prohlašuje-li pan kol. Kremser, že bychom tím mohli zaměstnati v závodech ze 300.000 nezaměstnaných 150.000, tvrdím, že to není správné, neboť dnes jest k tomu třeba něčeho jiného než prostě pronésti větu: 40hodinným týdnem budou lidé zaměstnáni v podnicích, když na druhé straně nemáme potřebu zboží. K úpravě, kterou zde chcete, potřebujeme spořádaných hospodářských poměrů, pak lze o tom mluviti, ale nikoliv v době, kdy všechno leží ladem, a není zde práce. Tedy žádné nedorozumění. Ihned souhlasím, můžete-li dnes říci, že se 40hodinný týden zavádí mezinárodně. Nemohu však souhlasiti, jestliže zatížení, ke kterému dojde, nepřijmou sousední státy. K tomuto mínění nutí nás ráz Československa jako vývozního státu. V této souvislosti musím si přece jednou dovoliti konstatovati, že socialisté, zvláště v dnešních dobách, musí zaujímati poněkud jiné stanovisko také k soukromým podnikům, ať již to je obchod, živnosti, průmysl nebo zemědělství, neboť dnes nejde již o všeobecnou zásadu, poněvadž poměry se dnes tato zásada ohromně zúžila: chcete-li, stojím dnes právě tak jako vy z velké části již v boji proti velkoprůmyslu, poněvadž vidím, jakým způsobem se věci budou vyvíjeti, že drobný a střední průmysl, živnosti a obchod v bezohledném vývoji dospějí tak daleko, že tyto stavy budou vesměs zproletarisovány. Tento váš myšlenkový okruh se rozšířil a dovolím si, až budu mluviti o Baťovi, pronésti o tom několik slov, ale musím se také ohraditi proti tomu, aby se dnes soukromí podnikatelé lehkomyslně líčili tak, jako by prostě vyhazovali dělníky na ulici a zbytečně, úmyslně zavírali podniky Jděte ven, do prakse, pak budete mluviti jinak. Nechoďte mi s výjimkami, výjimky potvrzují pravidlo, ale musíte přiznati, že také většina soukromého podnikatelstva, ať již obchod, živnosti nebo průmysl, přináší neslýchané soukromé oběti v zájmu svého vlastního dělnictva. Nezaujímejme proti sobě v této vážné době toto bojovné stanovisko! Proto jsem velice litoval, že nacionalisté v rozpočtovém výboru, když se předvídalo snížení platů státních zaměstnanců, jednajíce o finančním resortu, mluvili o tom, že se státní zaměstnanci nemohou brániti atd. a stran soukromého hospodářství řekli doslova: "Jestliže dnes podnikatel dělá špatné obchody, sníží mzdy a platy nebo obchod zavře." A tu z vlastní zkušenosti chci říci, že věda, která jest vyjádřena touto větou, není tak prostá a že život jest ve velkém rozporu s těmito skutečnostmi. Nemusíme se baviti o stanovisku obchodu, živností a průmyslu k zaměstnancům tam zastoupeným. Musím však říci, že jsem v dnešní době vážné hospodářské tísně rovněž nedovedl pochopiti, jak tak vynikající člen české agrární strany, pan ministr Viškovský, mohl pronésti řeč, v níž tak výrazně líčí poměry v době po krisi. Připouštím, že snad pan ministr Viškovský v mnohém směru má trpkou pravdu, ale že snad pohlíží na věci přece jen poněkud stranickopoliticky, že snad z velké části jest přání otcem myšlenky; ale nedovedu pochopiti, že pan ministr Viškovský, mohl s tak ohromným klidem říci, že po této krisi velká část průmyslu zmizí a že tuto část nahradí vybudování intensivního zemědělství a zemědělského průmyslu. Nyní bych se ještě otázal také socialistických vrstev, jak si pan ministr dr Viškovský představuje, že dostane zaměstnání milion lidí, které vylučuje touto svou teorií. Domnívám se, že není správné, že se zemědělství po této stránce stahuje na stanovisko, že se z Československa při přeskupování hospodářství stane čistě agrární stát. Pan kol. Hodina a ministr Viškovský svým prohlášením v řeči pronesené v Ratibořicích neřekli nic jiného, než že se Československo změní v čistě agrární stát, prohlašujíce, že po krisi většina průmyslu zmizí a že se přeměníme v intensivní zemědělství a v průmysl, vyrábějící zemědělské výrobky. Jak si to asi pan ministr Viškovský představuje, že lze dnes státi na stanovisku, že můžeme nechati padnouti hospodářská odvětví, která přinesla státu a státní správě nejvíce peněz? Naopak, od tak prozíravého politika, jako je ministr Viškovský, bylo by se očekávalo, že spíše nadhodí otázku: "Jak můžeme dnes zachovati hospodářství," a neočekávalo se, že se obírá myšlenkou: "Co bychom měli nechati padnouti?" Velmi bych uvítal, kdybych dnes dostal od druhé strany opačné vysvětlení. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)

A nyní k rozpočtu samému. Mohu říci, že ministr financí Trapl přednesl velmi dobrý výklad, který doplnil svými vývody v rozpočtovém výboru, že se dívá na věci střízlivě, že nemá ilusí, jak se dnes častokráte projevují optimistickými výroky. Myslím, že se ministr Trapl dívá na věci tak, jak jsou a s jeho názory na hospodářskou situaci světa, racionalisaci, nadprodukci a vývoj krise, na nepříznivý vývoj státních podniků a racionalisaci státní správy můžeme úplně souhlasiti. Nemůžeme však souhlasiti s jeho optimismem, který jest poněkud příliš velký. Souhlasíme s jeho doplňujícími vývody o nedotknutelnosti vkladů a o nucených zápůjčkách, bez výhrady souhlasíme také s jeho základní zásadou, že dnes musíme šetřiti. Pro dnešní dobu platí heslo, že bylo by bývalo lépe, kdybychom byli dříve žili poněkud skromněji, neboť šetří-li se v pravou chvíli, v nouzi se to najde. Velmi správné jest Traplovo poznání, že jsme dříve žili nad poměry, že jsme mnohé věci vybudovali větší, rozsáhlejší a nákladnější, než toho bylo třeba při rozsahu státu. Správné jest také, říká-li, že zásahy do dnešního hospodářství nebyly by musily dojíti tak daleko, kdyby se nebyly bývaly výdaje v dřívějších letech tak zvyšovaly a kdyby se státní hospodářství nebylo tak rozšiřovalo.

Připomínám, jak jsme my Němci vždy upozorňovali na přílišné rozšiřování státního rozpočtu. Mluvili jsme však do větru a dnes se nám dává úplně za pravdu. Naše uznání nemá však naprosto žádného vlivu na naše stanovisko k obětem, které se žádají. Snížením 13. měsíčního platu dopustila se přece vláda, parlament i tisk na úřednících podvodu svým náhlým překvapením.

Ve výboru jsem prohlásil, že finanční správa nesmí ztratiti souvislost s hospodářským životem, s hospodářstvím a obyvatelstvem, že finanční správa ovládajíc náležitě věci, může pracovati pro blaho státu, země a obyvatelstva, že však na druhé straně může se ovsem také státi zkázou veškerého obyvatelstva a hospodářství. Domnívám se, že dnes rozhodující otázkou v celé politice a úpravě věcí jest otázka důvěry. Není však třeba jen důvěry finanční správy, potřebujeme i důvěry obyvatelstva samotného. Po této stránce musím promluviti několik slov o tom, zda obyvatelstvo posuzuje tyto věci správně.

Tu ovšem musíme říci, že obyvatelstvo bylo v uplynulé době velmi často ve své důvěře zklamáno, ať již šlo o dávku z majetku, válečné půjčky, jednání se spořitelnami atd. Obyvatelstvo bude ovšem strženo do okruhu hospodářských nouzových poměrů, ztratí-li důvěru k celému hospodářskému tělesu státu a začne thesaurovati. Nedostatek peněz zavinilo z velké části to, že obyvatelstvo otřeseno ve své důvěře odnímá peníze hospodářským tělesům vybírajíc vklady. To není správné stanovisko. Naopak, obyvatelstvo mělo by spíše dáti impuls hospodářskému životu tím, že by mu dodalo volný kapitál.

Po stránce formální nebyl rozpočet vůbec změněn. Zdá se, jako bychom zde měli staletou tradici, že rozpočet, přes to, že byl zevrubně projednán ve výboru a ve sněmovně, přes velmi namáhavé úsilí vládních stran a oposice, nemůže býti vůbec změněn. Jest velmi zvláštní, že po této stránce při letošním rozpočtu máme ještě jednu novinku. Letošní rozpočet byl projednáván ve výboru ve 29 schůzích, po 181 hodin a bylo proneseno 207 řečí. Bylo podáno 329 pozměňovacích návrhů a 201 resolucí, celkem tedy 530 pozměňovacích návrhů a resolucí. Z těchto 530 návrhů bylo přijato 8 resolucí. Ani jediný pozměňovací návrh nebyl přijat. Mimo to se však stalo, že hospodářští ministři ve chvíli, kdy sněmovna ještě ani vůbec nehlasovala o státním rozpočtu, kdy vůbec ještě není ani v senátě, ve chvíli, kdy o zákonu není rozhodnuto, učinili usnesení, že rozpočet musí býti dále snížen a že se hospodářští ministři sešli a hledali v rozpočtu zdroje, které snesou snížení. To je taková fraška, chcete-li, veřejná ostuda, že dnes 450 zástupců lidu, poslanci a senátoři dohromady nemohou změniti rozpočet ani o 5 korun ať již nahoru nebo dolů - nemluvím jen o zvýšení rozpočtu - že 450 poslanců a senátorů nemůže provésti přesun jedné položky a že se dnes ministerské sbory radí o změnách a činí usnesení ve chvíli, kdy se sněmovna usnáší na rozpočtu s docela jinými čísly. To je přímo ostuda, která se zde projevuje tak jasně. Máme-li býti úplně poctiví, pak je to tak, že žijeme v dobách úplné diktatury ministerských sborů, které dnes činí prostě usnesení přes hlavu poslanců a je jim úplně lhostejné, jak poslanci na ty věci pohlížejí. To, co zde máme, je vyložená diktatura, a zdiskreditování celého parlamentarismu a pojmu demokracie. Demokracie jest diskuse, jest to jednání o poměrech, jak jsou. Jinak jest to výsměch, úder ve tvář demokracie, vidíme-li poměry tak, jak ve skutečnosti jsou. Nesprávný je také systém, že dnes vedle zjevů diktatury ministerských sborů vidíme, jak se blíží doba, že uslyšíme každého ministra mluviti průměrně jen jednou za rok, že přečte v rozpočtovém výboru svou řeč a že si ministři navykli do poslanecké sněmovny nechoditi, neodpovídati zde před celou veřejností na dotazy a interpelace, že členům parlamentu bylo úplně odňato diskutovati ve sněmovně s ministry. Pohleďte na ministerská křesla; projednává se 20 miliardový rozpočet a nesedí zde ani jediný ministr. Pak se pánové nesmíte diviti, jestliže po této stránce docházejí stížnosti. Musíme se přece jednou vypořádati s těmito věcmi a žádati, aby v těchto věcech nastala vážná změna. (Posl. Prause [německy]: Také jednou stávkovat!) Pane kolego, stávku bych vám nedoporučil. Řeknete-li slovo stávka... (Posl. Prause [německy]: Budeme postříleni!) Nikoliv, ale v poslanecké sněmovně nepotřebujeme stávkovati, poněvadž se tu již stávkuje tak jako tak. Pohleďte na poslaneckou sněmovnu! Ze 300 poslanců vidíte jich zde 30 až 40, a to je dobře navštívená sněmovna. Nepotřebujeme stávkovati, poněvadž sem lidé beztoho nechodí. Hleďte, kolego Prause, také o tom bychom si měli mysliti své. (Posl. Prause [německy]: Ministři stávkují proti nám také!) Ovšem.

Prohlédneme-li si rozpočet, musíme připustit, že s 20 miliardami a 70 miliony jest jistě příliš vysoký a že tato výše rozpočtu nemůže za žádných okolností zůstati. Nesmíme přehlédnouti, že Československo jest zatíženo věcnými výdaji 9.9 miliardy a že na druhé straně dlužno k tomu přičísti 9.4 miliardy osobních výdajů. Musíme si také jednou mezi sebou říci, že v rozpočtu žijeme nad poměry. A tu byli to také sudetští Němci, kteří po této stránce vždy upozorňovali, že rozpočet jest příliš vysoký. Rozpočet jest příliš vysoký a přes to, že jsme na to tak často upozorňovali, nedbalo se toho. Ještě bych zdůraznil, že k 9.4 miliard osobních výdajů dlužno přičísti osobní výdaje zemí, okresů a obcí. Budeme se také jednou musiti zabývati tím, abychom vypočítali tato čísla.

Dal jsem si práci a prohlédl jsem finanční výklady od roku 1927. A tu jsem shledal, že roku 1927 prohlašuje representant finanční správy: Ukazuje se, že nejen státní, nýbrž i hlavně samosprávné a celkové zatížení jest u nás příliš vysoké a trvale neudržitelné. Finanční rovnováha nám nic nepomůže, bude-li vykoupena přílišným tlakem na výrobu, bude-li podkopána konkurenční způsobilost a tím ohrožena platební bilance. Máme tedy vynikající zájem na tom, abychom rozsahem našeho rozpočtu a jeho metodami tuto konkurenční způsobilost nepodkopali.

Roku 1928: Rozsah veřejného zatížení jest stále ještě příliš velký, ochromuje konkurenční způsobilost a snižuje reální konsum. Že rozsah státních výdajů jest stále ještě příliš veliký, nejlépe patrno z toho, že jsme neztenčeně ponechali v daňové soustavě daně obchodové, působící přímo na konkurenční způsobilost s cizinou a na výrobu.

Roku 1929: Rozsah veřejného rozpočtu od státu až k obcím jest na naše poměry stále ještě příliš vysoký.

Roku 1930: Absolutní rozsah výdajů státní a samosprávní administrativy jest pro naše poměry příliš vysoký a tísnivý.

Roku 1931: Finanční správa vycházela z myšlenky, že rozsah výdajů veřejné správy po zhodnocení měny v roce 1922 jest příliš vysoký a jejich úhrada velmi tísnivě působí na výrobu a spotřebu.

Roku 1932: Břemeno státních výdajů jest stále ještě příliš vysoké a budeme musiti přikročiti ke snížení státních správních výdajů.

V této souvislosti prohlašuje dr Engliš, že absolutní výše státního dluhu a procentní sazby úrokové služby jsou nejdůležitějším mementem, že státní správa musí vystačiti bez jakýchkoliv dalších dluhů. Proč jsem vám to předčítal? Poněvadž finanční správa od roku 1927 nepřetržitě uznává, že stát žije nad poměry a že od roku 1927 zůstali jsme v podstatě vlastně jen při konstatování skutečností, aniž jsme se zařídili podle faktů, jejichž existence byla uznána. Domnívám se, že roku 1932 byla spáchána táž chyba jako roku 1923. Roku 1923, podle toho, jak vzrůstala hodnota koruny, byly by se musily snižovati také výdaje a příjmy a také roku 1932 čísla rozpočtu neshodují se již s poměry a není možno spokojiti se pouze snížením rozpočtu o těchto 500 až 600 milionů, poněvadž rozpočet neodpovídá již vlastně poměrům, přes to, že ještě nenabyl právní účinnosti. To, že se již rozpočet neshoduje s poměry, jest i finanční správě úplně jasné, poněvadž mimo to ještě stojíme dnes před úplným spotřebováním reserv, které jsme dosud měli; a nyní bude finanční správě velmi zatěžko opatřovati peníze, nutné i pro nejužší rámec správy.

Posuzujeme-li rozpočet se stanoviska zatížení obyvatelstva, musíme konstatovati, že rozpočet jest vysoký také proto, poněvadž jak jeho příjmy, tak také výdaje jsou příliš vysoké, hospodářství dnes již toto zatížení nemůže snésti. Mimo to pan ministr financí uznává a snaží se rozpočet snížiti, ale obyvatelstvu se tímto snížením neulehčí ani v nejmenším. Neboť snížení rozpočtených příjmů není nic jiného než projev krise, kdežto na druhé straně vidíme, že místo snížení daní nevyhneme se většímu daňovému zatížení a většímu daňovému tlaku. To jest obrácená cesta a proto tento rozpočet, který můžeme označiti jako rozpočet v době krise, jest nesprávný již proto, poněvadž již nevyhovuje skutečným hospodářským poměrům a hospodářským číslům a zatěžuje obyvatelstvo, místo aby mu ulehčil.

V této souvislosti nutno také promluviti o tom, že musíme zaujmouti stanovisko k samosprávným sborům. Tu si dovolím jednou větou upozorniti, že k zatížení způsobenému veřejnou správou státu druží se ještě také zatížení obcemi, okresy a zeměmi a jest zajímavé ze statistiky zjistiti několik čísel o obecním jmění, o obecním hospodářství roku 1927, kterou sestavil Státní statistický úřad. Vidíme, že dnes obce s majetkem 13.4 miliard mají 7.2 miliard dluhů, 4.1 miliard příjmů a 4.2 miliard vydání. To jsou ovšem ohromná čísla, k nimž nutno ještě přičísti čísla zemí a okresů. V této souvislosti musím také pronésti několik slov o podnicích. Státní podniky byly by dnes musily svým posláním, kdybychom je nepokládali pouze za zaopatřovací ústavy, přinésti ohromný příspěvek k výdajům státní správy. Ve skutečnosti však vidíme, že státní podniky nevynášejí vlastně téměř nic, vyjma částku, kterou vynáší tabáková režie. Dnes můžeme opět konstatovati, že to trvale nepůjde, abychom se vyhnuli úpravě poměrů u železnic a u pošty, že to trvale nepůjde, aby jiná správa hradila toto schodkové hospodářství a o těchto věcech musíme přece jednou náležitě uvažovati a učiniti opatření. O tom by se ovšem dalo mnoho mluviti, také o kapitole dluhů, zda nejsou pro nás příliš vysoké. Ale musím promluviti o finančním zákoně. Finanční zákon, pokud jde o rozsah zmocnění, šel příliš daleko, uděluje ministrovi financí zmocnění k více než jedné miliardě. Myslím, že sám pan ministr financí musí míti nepříjemný pocit - projevuje se to aspoň v jeho výkladu - udílí-li se mu tak vysoké zmocnění. Musíme se ho dnes tázati, jak si po této stránce připravil disposice pro zápůjčky, pro úvěry a bylo by velmi zajímavé, kdyby nám po této stránce podal vysvětlení.

Jedna kapitola, kterou dnes musím ve sněmovně vyříditi, pokračuje ve svých vývodech v rozpočtovém výboru, jest kapitola o Bati. Musíme o tom mluviti proto, poněvadž se vlastně přímo rozrostl ve veliký problém Československa. Problém Baťův jest nejen velký problém hospodářský, nýbrž jest to i velký problém sociálně-politický a velký problém finančně-politický a chcete-li, problém státně-politický. Problém Baťův - připouštím to docela upřímně - jest přece vlastně známkou vývoje, výrazem bezohledného postupu proti živnostem, obchodu, drobnému a střednímu průmyslu, poněvadž konec konců Baťa vyřadil mnohem větší počet osob z hospodářského života než jich do něho uvedl. V podstatě při věci jest smutné to, že v boji proti jeho odpůrcům, representovaným ohromným davem obuvníků, representovaným davem osob, zabývajících se obchodem s kůží, továrnami na kůže a obuv, nejde ani o výrobu, nýbrž jen o to, aby se těmto postiženým vrstvám ponechaly aspoň správky. Mám dvojí důvod mluviti zde o tom ve sněmovně. Prvý důvod jest ten, že zde ve sněmovně prohlašuji, že postižené vrstvy nemohou dnes za žádných okolností souhlasiti s prohlášeními pana ministra obchodu. Pan ministr obchodu prohlásil v rozpočtovém výboru, že Baťa slíbil, že nebude již otevírati nové správkárny. Prohlašuji, že takovéto prohlášení mohl docela klidně učiniti, poněvadž zřídil již filiálku v posledním hnízdě. Ale pan ministr obchodu prohlásil ještě dále, že není možno správkárny zavříti, poněvadž by tím tolik a tolik lidí přišlo o chléb. O to se ovšem pan ministr nestaral, že jsou již statisíce lidí, kteří přišli o chléb Baťovými správkárnami. V tom jest anomalie, v tom tkví rozpor, s nímž postižené vrstvy nemohou nikdy souhlasiti.

Druhý důvod, proč zde o tom mluvím, jest ten, že ani pan ministr financí v rozpočtovém výboru neodpověděl, jak se to v této věci od něho žádalo a jak by to přineslo uklidnění. V rozpočtovém výboru byly přednášeny stížnosti na nespravedlivé zdanění, jednak v tom, že filiálky jsou připojovány k hlavním podnikům a jednak stran daně z obratu. Jak známo, Baťa jako kombinovaný podnik, který si dnes vyrábí všechno sám, od suroviny až k hotovému výrobku, jest ve výhodě, že 2%ní daň z obratu platí jen jednou, kdežto dnes ony podniky, ony drobné jednotky soukromého podnikání proto, že pro nedostatek peněz nemají kombinované podniky, musí platiti až ke spotřebiteli 6% až 8% daně z obratu. Pan ministr financí potřebuje nové zdroje daní. Navrhli jsme mu, aby po této stránce odňal kombinovaným podnikům přednostní výhodu při této dani z obratu. Naprosto nesouhlasím ani s odpovědí ministra financí, záležející v tom, že se dovolává nepříznivých zkušeností. Domnívám se, že v zájmu finanční správy a v zájmu dotčených vrstev bylo by se lze dohodnouti na přiměřeném paušalování. Při problému Baťovu jest podivuhodná jedna věc: Posuzujeme-li dnes správně tento problém Baťův, vidíme, že se všechny státy, do nichž Baťa vyváží, chrání před Baťovými výrobky, aby nepřipravily o chléb své dělníky, živnostníky a obchodníky. Každý stát sahá k ochraně, jen Československo nikoliv. Zde nemá naprosto žádného významu, že Baťa zaměstnává 30.000 lidí, zatím co na druhé straně připravil o existenci 100.000 až 150.000 lidí. Ať si každý soudí o tomto systému jak chce - Baťovi nelze naprosto upříti jisté velkorysosti - ale na druhé straně měl by Baťa míti tolik sociálního cítění, že by si řekl: chci vyhověti skrovným přáním a správky povolím. Rozřešením tohoto problému budete se musiti nutně zaměstnávati. Neboť to, co dnes vidíte u Bati, zavádí se také v konfekční výrobě a v jiných odvětvích a abych to opakoval, není to nic jiného, než zničující vývoj k vyřazení drobného podnikatele, k vyřazení obchodu, živnosti, středního a drobného průmyslu z výrobního procesu a ke zproletarisování těchto vrstev. To však nemůže býti smyslem a účelem dnešní doby.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP