Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Špatný, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

108 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Meissner, dr Slávik, dr Trapl, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 150. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou dal jsem na dnešní schůzi posl. dr Mackovi pro neodkladné řízení.

Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotazy posl. Sladkého:

min. spravedlnosti o občanech poškozených defraudací u okr. soudu ve Vsetíně (č. D 661-III),

min. financí o personálních poměrech u slezského finančního ředitelství v Opavě (č. D 662-III).

Předseda: Počátkem schůze byly rozdány a zároveň přikázány výboru iniciativnímu tištěné návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

1478. Návrh posl. Prokeše a soudr., aby město Mor. Ostrava zařaděno bylo do skupiny míst A činovného.

1479. Návrh posl. Bečku, Brožíka, Husnaje a súdr. na vydanie zákona, ktorým sa rozširuje pôsobnost zákona zo dňa 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., o závodných a revírných radách pri baníctve na územie Podkarpatskej Rusi.

1480. Návrh posl. Bečku, Brožíka, Husnaje a súdr. na vydanie zákona, ktorým sa rozširuje pôsobnost zákona zo dňa 25. února 1920, č. 143 Sb. z. a n., o účasti zamestnancov pri baníctve na správe baní a ich podielu na čistom zisku, na Podkarpatskú Rus.

Předseda: Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest:

Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu (tisk 1410) štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1932 (tisk 1460) a rozprava o prehlasení ministra financií, učinenom vo 142. schôdzi posl. snemovne dna 14. ríjna 1931.

Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o státním rozpočtu na rok 1932, a to o prvé části podrobné rozpravy, to jest o části politické, započaté ve včerejší, 149. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: na straně "proti" pp. posl. Steiner, Śliwka; na straně "pro" pp. posl. Richter, dr Hajn, Machník, Liška.

Dávám slovo p. posl. Richtrovi.

Posl. Richter: Slavná sněmovno! Rozpočtové debaty v plénu parlamentním trpí určitými nedostatky. I věci a předměty vysoké zajímavosti nejsou slyšeny všemi, kterými by měly býti slyšeny. Vzpomínám zde včerejší řeči bratra posl. Šeby, která dovedla soustřediti na sebe sice pozornost všech účastníků, jichž však bylo, bohužel, vzhledem k počtu poslanců málo.

Druhá věc, kterou trpí rozpočtové debaty, je, že máme dosti málo času zabývati se podrobně některými věcmi. Ve lhůtě 1/2hodinové, která mně byla určena, jistě nelze vniknouti do hloubi některých problémů, které by zajímaly, které byly zde již nadhozeny a které žádají odpovědi.

Dovoluji si uvésti k rozpočtu především několik poznámek formálních. My doposud máme tradici, že u nás se rozpočet ani ve výborech, ani v plénu parlamentním nemění; tak, jak je předložen vládou, se odhlasuje. Tato tradice neodpovídá ústavě, ale zachovává se. Nevím, zda právě při tomto rozpočtu bychom neměli a nebyli povinni učiniti určitou výjimku, prostě z toho důvodu, že právní stav, ze kterého konec konců rozpočty, zejména po stránce výdajové vycházejí, jsme během rozpočtu změnili, že jsme učinili usnesení, která se stanou zákony a která mají značný vliv na rozpočet. Mám za to, že parlament by měl k tomu míti ohled. Jsou to známé úsporné předlohy, které v různých položkách zmenšují stránku výdajovou. Je to důležité po mém soudu z toho důvodu, že máme úmysl stlačovat rozpočet, že stlačený rozpočet tady bude, že se na něj dívá cizina, že i cizina posuzuje, jakým způsobem určité státy chtějí vyrovnávati vzhledem na nynější hospodářské poměry své hospodářství státní.

Tedy jde tu předně o otázku pravdy a za druhé o ohled na cizinu. Mám také za to, že značný význam má zde otázka virementů. Zůstanou-li určité položky v rozpočtu, které ovšem nemají event. zákonného podkladu, je možnost převodu z jednotlivých paragrafů na druhé v rámci kapitol. A i tomu je nutno podle mého názoru se vyvarovat a dáti vládě a všem orgánům přesnou maršrůtu výdajovou.

Mám ještě jednu připomínku k finančnímu zákonu. Čl. XIX ustanovuje, že některé předpisy se nevztahují na státní podniky. Mezi těmi předpisy je také čl. VII, který v poslední větě obsahuje klausuli úspornosti. Zdá se mi, že se dostala do finančního zákona z loňska, že teprve v loňském finančním zákonu byla uvedena. Čl. XIX ustanovuje, že tato klausule úspornosti se v podstatě na podniky nevztahuje. Nemůže být jiný smysl čl. XIX, a mám za to, že je to pochybené, jestliže pro státní podniky tato klausule by platit neměla, poněvadž i tam je nutno hospodařiti co nejúčelněji a co nejhospodárněji a má tedy praktický význam při event. stíhání toho, kdo proti této zásadě hřešil.

Dovolte mi ještě několik vět k exposé p. ministra financí. Fakt je ten, že rozpočet letošní je rozpočet krisový. Je to rozpočet, který musí odpovídat dnešním stísněným hospodářským poměrům, prostě z toho důvodu, že státní hospodářství bere své prameny a prostředky z hospodářství národního. Vyřešiti otázku rozpočtu v rámci možností hospodářských, je otázkou těžkou a my jsme v této věci dosti krutě a ovšem nezbytně zasáhli do některých položek výdajových. Nutno zdůrazniti vůči všem, kteří kritisují a budou kritisovati tato naše usnesení, že jsme do značné míry handikapováni, že nemáme úplnou volnost hospodářskou, že naše poměry u nás jsou diktovány cizinou. Jsme prostě pod neodolatelným tlakem ciziny, což se jeví jasně na našem zahraničním obchodu, jehož obrat rok od roku klesá. Zdůrazňuji zejména to, že vzrůst nezaměstnanosti u nás jest v přímém poměru s poklesem obratu našeho zahraničního obchodu. Tím bych chtěl poukázati na význam našeho zahraničního obchodu, našeho exportního průmyslu.

V této věci je u nás různost názorů. Včera poslanci na straně agrární byl zdůrazňován význam t. zv. konsumní schopnosti venkovského obyvatelstva. S tím úplně souhlasíme. Čím větší jest konsumní schopnost obyvatelstva venkovského, tím větší je možnost zaměstnání našeho průmyslu. Ale na jednu okolnost třeba poukázati, že máme také konsumní schopnost druhých vrstev, to jest našeho dělnictva, o to se musíme také starat, neboť zde jde o miliardové obnosy. Tvrdí-li se, že klesá konsumní schopnost venkovského obyvatelstva, a uvádějí se cifry, třeba odečísti částku, která se konsumuje samým obyvatelstvem, která prochází jako položka čistě průběžná. Ale vezmete-li 250.000 nezaměstnaných, statisíce polozaměstnaných při omezené pracovní době, pokles mezd, vidíte, že velikost toho nedostatku konsumního i na straně dělnictva a ostatních vrstev obyvatelstva jest stejně veliká jako na straně našich zemědělců a že otázka tato se musí řešiti s ohledem na obě strany. My jsme k tomu plně ochotni.

Chci upozorniti na skutečnosti, které mají zásadní význam pro naše hospodářství. Kdo si všiml posledního sčítání lidu v Čechách, na Moravě a na Slovensku, ale zejména v Čechách - Čechy vyzdvihuji z toho důvodu, že jsou nejvyspělejší zemí v oboru výroby průmyslové i rolnické - uvidí, že u nás na venkově nastala úplná populační stagnace. Když si vezmete obce do 2000 obyvatel, a ty se mohou považovat za obce vesnické, zemědělské, pak jest vzrůst obyvatelstva o něco vyšší než o 0.10% a veškerý vzrůst jde na účet obyvatelstva větších míst, tvrdím, velkých měst, průmyslových oblastí. To je věc velmi zajímavá s hlediska populačního, poněvadž Čechy udávají směrnice celé republice. Čím dále na východ je to mírnější, ale v podstatě jest zde tentýž úkaz. Tvrdím, že to určuje, jakým směrem se má pohybovati naše národní hospodářství. Z ohledu populačního můžeme spoléhat na populační rozvoj v obyvatelstvu průmyslovém a obchodním, nikoliv však v zemědělském. Věc jest jasně vysvětlitelná tím, že se uplatňuje známý zákon o klesajícím výnosu půdy. Za daných poměrů sociálních, za daného standardu životního a za dané konkurence ciziny není možno po mém soudu, aby půda u nás více vyživovala. Z toho důvodu tvrdím, že třeba věnovati velkou pozornost vývoji exportního průmyslu. Bylo na ty věci poukázáno včera kol. Šebou, nebudu se tedy o tom dále šířiti.

Včera byl to p. kol. Dubický a před tím v debatě o exposé p. min. předsedy Udržala byl to dr Staněk, který se dotkl našeho sociálního pojištění a velice si stěžoval, jak těžké břemeno jest toto pro veškeré naše národní hospodářství. My v této věci jsme názorů poněkud odchylných, pro nás sociální pojištění znamená prostředek k správnému a spravedlivějšímu rozdělení národního důchodu, výsledku to v podstatě práce. Ale musím upozorniti na jednu věc, že i to naše pojištění má velký význam pro naše zemědělce, poněvadž u nás stabilisuje konsum. Až dojdou nároky na sociální pojištění, znamená to, že lidé, kteří dříve konsumovat nemohli anebo minimálně konsumovali, že budou moci konsumovat normálně (Hlasy: Kteří dříve žebrali!), ano, kteří dříve žebrali. Nám se pořád hází na hlavu břemena ze sociálního pojištění. Já to diriguji na pány ze strany republikánské. Co jsou to vlastně cla? Cla na obilní výrobky zemědělské nemají podle mého soudu významu fiskálního a také z důvodů fiskálních je zavádět nebudeme. Přiznávám, že mají význam hospodářský, udržet produkci rostlinnou a živočišnou na určité výši, ale mají také určitý význam sociální, totiž udržeti určitou životní míru našeho sedláka. Břemena, která se kladou ostatním vrstvám obyvatelstva v této věci, jsou také značně veliká. Tedy při této věci nemáme právo si vzájemně něco vyčítat. I my se staráme o sociální postavení našeho rolníka a určitou měrou máme na svých zádech břemena sociální, která trvají.

Ještě bych se chtěl obrátiti na jednu adresu, na adresu přítomného p. posl. dr Hodáče. Já k němu ještě jednou přijdu při věcech moravských. Nesouhlasím s jeho názorem o poštovní spořitelně, dříve šekovém úřadu v Brně. Pan dr Hodáč v debatě, ve které mluvil dr Staněk, prohlásil, že jednou z příčin, proč tato krise trvá, není nedostatek vázanosti a státní reglementace, nýbrž nedostatek možnosti, aby se podnikatel přizpůsobil rychle změnám, které dnešní situace od něho vyžaduje. Jeho vývody byly navázány na projev a poznámky k známému výroku dr Beneše na schůzi kováků. Z toho důvodu se věci dotýkám. Prohlašuji naše stanovisko zásadní, že my zastáváme zásadu reglementace, regulace v tom okamžiku, kdy to zájmy státu a národa požadují. To je pro nás jasné. Souhlasím také s tím, aby zejména bariéry celní a ostatní překážky, které jsou mezi jednotlivými státy, byly odstraněny. Ale když se tato otázka zahrocuje politicky, pak se táži, kdo vlastně tuto reglementaci u nás v Evropě zavádí. Ať se díváte přes Rakousko, na Anglii, Německo, do Rumunska atd. vidíte všude, že to nejsou činitelé nových směrů hospodářských, sociálních a politických, nýbrž činitelé staří (Hlasy: Liberalisté!), liberalisté, že to nejsou zásady nových směrů. Já si dovolím tvrditi, že u nás v Evropě význačný vliv na hospodářskou situaci má t. zv. otázka důvěry - mluvíme o krisi důvěry - otázka jistě nesmírně velikého a dalekosáhlého významu u nás v Evropě. A tu bych si rád položil otázku, odkud pramení příčiny této krise důvěry v Evropě? Když zkoumáme poměry v Německu, Rakousku a Maďarsku, vidíme, že to jsou politické skupiny, které se myšlenkově vracejí do dob před rokem 1914, ať už pro vnitřek státu, ať pro uspořádání celé Evropy. (Výborně!) Amerika, která má úplně podnikatelskou volnost, ostatně také nedovedla odpomoci hospodářské krisi. U nás se mluví o tom, že tuto krisi prožívají hůře státy průmyslové než zemědělské nebo smíšené. To jest velice pochybné. Amerika má volnost podnikatelskou a přesto, že má velkou možnost zemědělskou a průmyslovou, má větší krisi než my u nás. Amerika může vyrovnávat trhy a přesto krise je tam větší než u nás. Mohl bych mluviti ještě o jiných věcech, pane doktore Hodáči; jsou to skupiny, které stojí za vámi a které volají po reglementaci výroby cukru, chtějí, aby byla odstraněna volná konkurence. Pro otázky ryze praktické to má význam, ale v principu je to velký úder do zásady volné konkurence. Ale ať posuzujeme objektivně vývoj poměrů, jak chceme, mám za to, že s našeho čsl. stanoviska politického i hospodářského obrat do leva v mezinárodní politice byl by velmi žádoucí. (Výborně! - Potlesk.)

Já jsem si důkladně pročetl zajímavou řeč pana kol. Hodáče a mám ještě případ, na který bych rád reagoval. Dr Hodáč prohlásil ve svém projevu, že náraz, který byl způsoben odvoláním krátkodobých úvěrů a zamrznutím našich pohledávek v cizině, způsobil doma snížení úvěrových možností a zvýšení úrokové míry. To je fakt, to přiznávám. Mně se nelíbí princip a zásada, která byla zde projevena. Vážený pane doktore, nechat v dobách kritických pouze hráti vlivy poptávky a nabídky je velmi snadná věc. Jakmile ubudou úvěry, přirozeně se zmenší nabídka a zvětší poptávka a při zmenšené nabídce a zvětšené poptávce dá se těchto okolností plně využíti.

Je však otázka, je-li tato tendence zdravá pro národní hospodářství, a tu musím říci, že není a že bychom zde měli také zakročiti určitou regulací. (Posl. dr Hodáč: Zvýšení úrokové míry Národní bankou stalo se z důvodů mezinárodních!) Uznávám, že v daném okamžiku mohlo míti určitý význam, poněvadž zde bylo nebezpečí, musela se učiniti všechna opatření, která by zamezila odplývání kapitálu od nás, případně opatření, která měla čeliti technickým možnostem útoků na naši korunu, ale to po mém názoru zmizelo. Máme už přísná devisová opatření a mám za to, že by se mělo nastoupiti se snižováním úrokové míry, poněvadž to potřebuje hospodářská situace našeho průmyslu a veškeré naší výroby.

Vysoký úrok znamená zvýšené nároky na práci a materiál. To neznamená v podstatě nic jiného, než ryzí politiku rentierskou. (Výkřiky posl. Mikuláše. - Posl. dr. Hodáč: Musíte vyzbrojiti Národní banku!) To je otázka sama pro sebe, to je otázka státovkového dluhu. Víme, že je tam určitý nehybný kmen, ten se zmenšuje, ale zdá se mi, že nároky na Národní banky jsou tak veliké, že určitá disposiční volnost tu je.

Projednání rozpočtu souvisí s některými otázkami, ve kterých nutno zaujmouti aspoň stručně určité stanovisko. Vyrovnané hospodářství státní je předpokladem stability naší koruny. V této věci máme jasné stanovisko, trváme na tom, aby naše koruna zůstala stabilisována tak, jak je. Vidíme, že Anglie z různých důvodů, ať vědomě a úmyslně nebo z donucení ustoupila od zlatého standardu. Mám za to, že my od něho ustoupiti nemůžeme a nesmíme. Anglie měla poněkud jiné podmínky. R. 1925 vyhnala libru daleko výše, než stačily hospodářské možnosti. U nás se to nestalo, tyto důvody u nás odpadají. Ale potřebujeme stabilisování koruny hlavně z důvodu stability obchodní a průmyslové kalkulace, z toho důvodu, že každý inflační pohyb je nebezpečný, nevíme, kde se může zadržeti, a nechceme, aby reální mzdy, které se nominálně mění a event. klesají, aby poklesly také reálně. To jsou pro nás důvody, ze kterých jsme ochotni ke všem opatřením, jež vláda žádá ke stabilisaci naší koruny.

Pokud se týče opatření, která směřují k tomu cíli, dovolujeme si určitou kritiku. Prohlašuji, že v podstatě legislativní opatření na vyrovnání našeho státního účtu se dála dosud snad z 80% na účet veřejných zaměstnanců. U nás byla prohlášena svého času zásada: "méně úřednictva, ale lépe placeného." A to "méně úřednictva" už provádíme tím, že nepřijímáme nových sil. Druhá otázka se řeší po mém soudu naprosto negativně, ale přiznávám, že jsou poměry takové, že nutno se s tím smířit. Veřejní zaměstnanci musí míti zájem na stabilitě našeho rozpočtu, na jistotě našeho hospodářství, na té větvi, na které sedí. To souvisí dohromady a přiznávám, že státní zaměstnanci pro to smysl mají a tuto povinnost také plní. Kol. dr Patejdl řekl ve své řeči, že dnešní hospodářská posice je taková zákopová válka. Je to vojna. Je to pravda. Je to správné přirovnání. Máme-li vyhráti, musíme vzíti flintu na rameno a jít na vojnu a nečekat na ulejváky, to bychom daleko nepřišli. To také udělali státní zaměstnanci. A jistě mají právo se tázati, zda také veškeré kruhy a vrstvy ostatní plní své povinnosti, a tázati se vlády, co ona učinila, aby přiměla tyto vrstvy k tomu, aby plnily, co jsou povinny plniti.

To je otázka známá: naše daňové nedoplatky. Když se jednalo (Výkřiky.) přídavku vánočním pro veřejné zaměstnance, aby aspoň 50% přídavku se pro všechny zaměstnance dalo, stačilo na to 50 mil. Ovšem poměry jsou takové, že je to nemožné. To uznávám, ale máme bezpečně 5 miliard daňových nedoplatků. Těchto 50 mil. pro veřejné zaměstnance nedělá více než 1% těchto daňových nedoplatků. A v této věci je zejména povinnost vlády a p. ministra financí, aby přesně a přísně zakročil. To není pravda, že je zde veskrze nemožno platiti, zde je úmyslné a vědomé vyhýbání se platební povinnosti. Peníze zde jsou, ony se skrývají. Bylo mně řečeno jedním úředníkem, který se v té věci dobře vyzná, že tam, kde poklesla základna daně výdělkové, v témž poměru se zvýšila platba daně rentové. (Slyšte!) Přiznávám, že sám zákon obsahuje u čitá ustanovení, dává možnost, aby s tímto neplacením a možným odpuštěním daňové povinnosti se počítalo. Je to ustanovení §u 276, odst. 3 zák. o př. daních. Z tohoto ustanovení a ze zákona č. 235/24, který měl totéž ustanovení, vznikalo a panuje dnes mezi určitými kruhy všeobecné rozšířené mínění, že dluh daňový není dluhem, že se nemusí platit, a že se dělají všechny možné kejkle, aby se platit nemuselo.

Znám případ, který je velmi zajímavý. Podalo se odvolání, které se neodvážil žádný z účastníků firmy podepsat. Tak to bylo nestydaté, řekl bych. Podali je nepodepsané a když přišel úředník, který zkoumal věc, odepřeli znovu se podepsati na tento výplod a pak vzali odvolání zpět a věc byla vyřízena. Nechci tím plaidovati pro zostření daňové praxe proti lidem malým v případech skutečně kritických, ale nutno jasně prohlásiti, že jenom tehdy možno dojíti ke zmírnění daňového břemene pro slušné lidi, budeme-li míti řádné daňové zákony, budou-li se daně spravedlivě předepisovat a budou-li také daně správně vybírány (Výborně!) a spravedlivě.

Vážení pánové a dámy, nyní přecházím k resortu min. vnitra. Nebudu se pouštěti v důsledku omezené doby do některých otázek, které jistě i s hlediska ministerstva vnitra jsou velice zajímavé. Ostatně p. dr Patejdl a naši zástupci v rozpočtovém výboru v této věci učinili náměty, jejichž splnění žádáme.

Ale u jedné věci bych se přece jen pozastavil. Pan min. předseda v nedávném projevu žádal odpolitisování našich úřadů. Prohlásil to také p. ministr financí, třebaže v jiné formě. Přístup do veřejných úřadů a postup v nich se má díti podle kvalifikace a nikoliv podle politické legitimace. Podpisujeme to na celé čáře, třebaže tvrdíme, že nutno dbáti také mravních kvalit úředníka. Ale něco bych žádal velmi důrazně: aby nejen postup a přijímání se nedělo podle politického klíče, nýbrž aby úřady nebyly u nás exponenty politických stran. Zde přede mnou také soc. demokrat posl. Hampl poukazoval na poměry, jaké panují na Podkarpatské Rusi; já bych mohl uvést některé poměry, které jako by poměrům podkarpatoruským z oka vypadly a které jsou na Moravě.

Vážení pánové a dámy, jen několik slov k případu frývaldovskému. Jsem v této věci angažován potud, že jsem byl členem toho, co se v novinách nazvalo parlamentní komisí a od níž se očekávaly určité výsledky vyšetřování. Pokud jde o lidskou stránku věci, nebudu se případem zvlášť a podrobně zabývat, stanovisko bylo již zde předneseno sestrou Zeminovou pod bezprostředním dojmem případu. Mohu jen zdůrazniti, že nevidíme ideál v tom, když konflikt vzrušeného dělnictva se státní mocí se řeší střelbou a krví. Nepřejeme si toho v žádném případě, ale na druhé straně prohlašuji jasně, že máme smysl pro těžkou službu našeho četnictva zejména v takových případech konfliktů, kde stojí četnictvo pod tíhou předpisů, rozkazů a velké odpovědnosti. (Posl. dr Patejdl: Ti musejí poslouchat, ale co dělají úřady?) I této věci se dotknu. Pokud znám naše četníky jako okresní soudce, mohu jim skoro na 100% vydat dobré vysvědčení. Jsou to lidé pilní, pracovití, ohleduplní a loyalní - tak znám naše četníky.

Byl jsem členem t. zv. parlamentní komise. V této věci je nutno podle mého soudu situaci vyjasniti. My 3 členové, kol. Hackenberg, Rýpar a já, jsme byli vysláni na požádání ministerstva vnitra do Frývaldova, abychom byli přítomni šetření, které prováděl pan zemský president Černý, jakožto, jak on správně uvedl, testes solemnes, jako význační, slavnostní svědci celého vyšetřování. My jsme nebyli vyšetřujícím výborem, neměli jsme vyšetřující pouvoir, netvořili jsme žádné kolegium, které by bylo mohlo samostatně jednat. My jsme nevyšetřovali, nýbrž byli jsme přítomni vyšetřování, které prováděl z vlastní iniciativy a podle svých direktiv pan zemský president Černý. Přiznávám loyálně, že jsme měli volnost dotazů, námitek, připomínek atd., ale celá věc byla v rukou pana zemského presidenta Černého. Já také loyálně přiznávám, že zvláštní formální šetření v tomto stadiu věci se nemohlo ani panem zemským presidentem konat. Je nutno sehnat celý materiál, roztřídit jej a pak teprve účelně postupovat, aby se došlo k reálné pravdě, logicky skloubené. To jsou určité výhrady, které jsem byl nucen uvésti, mám-li referovat o tomto případě.

Šetření spočívalo v tom, že byl vyslechnut jednak okresní hejtman, jednak generál Putna, který celou věc posuzoval a vysvětloval s hlediska četnického. A potom jsme ohledali místo samo, kde nám podal vysvětlení štábní kapitán Pluska, a prohlédli corpora delicti a klacky, které byly uloženy v Dolní Lípové. Musím prohlásiti, že známky násilí na četnících, tedy zkrvavený plášť a potlučené a proražené helmy jsme viděli. Podle situace a podle informací, které jsem dostal a které jsem mohl prozkoumati, prohlašuji, že četnictvo jednalo podle zákona a že předpisy zákona je plně kryto.

Je nutno upozorniti na to, jaké předpisy platí pro četníky v daném případě. Máme předpis pro jednotlivého četníka a předpisy pro četníky, kteří vystoupí jako asistence v grupě, která je pod určitým velením vyššího důstojníka, a zde jsou některé okolnosti, na které bych si dovolil poukázati a které potřebují dalšího vysvětlení.

Podle §u 13 zákona z 31. ledna 1928 může četník užít zbraně, šetře opatrnosti podle okolností případu potřebné, v případu nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn aneb který mu bezprostředně hrozí nebo jímž se život jiné osoby ohrožuje. To jsou předpisy, které byly proti původním ustanovením zostřeny, event. zlepšeny ve prospěch četníka. Poslední odstavec tohoto paragrafu ustanovuje: Zakročuje-li četnictvo semknutě pod jednotným vedením a velením při shluknutím a sroceních lidu, platí o použití zbraně předpisy, platné v tomto případě a v tomto směru pro vojsko. Předpisy, které platí v tomto případě pro vojsko, jsou uvedeny v druhém dílu služebního řádu (Služební předpisy branné moci A-I-2) a znějí takto: Zakročení zbraní. - Zásadně smějí vojenské asistence použíti svých zbraní jen na výslovnou žádost zmocněného představitele politické správy o zákrok zbraněmi. Není-li přítomen anebo je-li mu svobodný projev vůle znemožněn a podniknou-li srotivší se davy bezprávný útok na život, tělo, svobodu nebo majetek kohokoli, mohou osoby vojenské asistence takový útok svými zbraněmi odraziti samovolně. (Posl. Patejdl: To tedy předpokládá, že ten politický zástupce tam je a nikoli že je někde jinde.)

Podle toho, jak byly poměry zjištěny, fakt je, že útok byl prováděn, že byl velmi nebezpečný, že tekla napřed krev četnická a pak teprve nastalo použití zbraní. V tomto případě tvrdím, že asistence s jejím velitelem jsou naprosto kryty předpisy zákona. Mohou býti různé otázky, bylo-li to v pravém okamžiku, mohlo-li se to odložiti atd., to jsou však otázky dohadu, do kterých je těžko se pouštěti. Problém je, zdali bylo postupováno podle zákona čili nic.

Ovšem druhá otázka je, bylo-li postupováno právě se strany okr. politické správy správně. A v této věci bych si dovolil několik poznámek a vysloviti několik pochybností, pokud se týče opatření proti nástupu demonstrantů. Já jinak pokud se týče věci samé poukazuji na to, co bylo uvedeno p. ministrem dr Slávikem, ať v posl. sněmovně nebo v senátě, a nebudu se tedy do těchto podrobností pouštěti. Fakt je ten, že nástup demonstrantů na Frývaldov se dál ze dvou stran. Jednak z Zighartic a potom z druhé strany z vesnice, jejíž jméno si nepamatuji. (Hlasy: Böhmischdorf.) Ano, Česká Ves.

Na obě strany byly poslány četnické asistence, aby demonstranty podle příkazu okr. úřadu zadržely. Mám za to, že bylo povinností si uvědomiti situaci, sjednati si jasno o tom, kde je situace nebezpečnější, a podle toho se zaříditi. Ve skutečnosti, jak bylo zjištěno, kapitán Pluska šel na místo méně nebezpečné a měl sebou úředníka politického. Poručík Jirkovsky šel na místo nebezpečnější a neměl sebou nikoho. (Hlasy: Vždyť je těch úředníků víc!) Fakt je ten, a právě proto jsem přečetl předpisy pro použití zbraní, že se vlastně zásadně vychází s toho stanoviska, že vždy v případě srocení, shluknutí má býti přítomen politický úředník - a ten tam nebyl.

Druhá otázka velmi závažná je, zda nebylo nutné a potřebné, aby podle situace se byla zavolala a upotřebila asistence silnější, než jaká tam byla, event. zda od začátku se nemělo uvažovati o tom, aby se zavolalo vojsko, zněl-li zákaz přístupu do Frývaldova tak přísně. Mám za to, že bude nutno, aby se šetření a zkoumání celé situace a odpovědnost úředníků vyšetřila. Nedělám žádný konečný soud, ale tyto náměty si dovoluji učiniti.

A nyní ještě na konec bych se zmínil v této souvislosti o sociálních poměrech na Frývaldovsku. Mám za to, že, co jsme slyšeli a co nám bylo řečeno, ukazuje, že poměry tyto nejsou tam tak vyhraněné a vyostřené, aby došlo iniciativně, spontanně k nějakému vzmachu hladových davů, aby šly na ulici. Počet nezaměstnaných jest tam pod průměrem republiky, jak bylo v exposé p. ministra financí uvedeno. Na 70-75 tisíc obyvatel je nezaměstnaných asi 1200, na sociální péči věnováno od počátku akcí sociálních 776.000 Kč, tedy částka slušná. Také je snaha tam prováděti produktivní práci. Máme za to, že nebýti úmyslného, záměrného štvaní a agitace, tyto zástupy by se byly do pohybu nedaly, a v tomto směru prolitá krev dělníků ve Frývaldově padá tam na ty hlavy (ukazuje na komunistické poslance). Poměry jsou těžké a trudné a nelze přece říci, že by republika nedělala a neudělala, co k zmírnění těžkých poměrů u nás je potřebí. Jsou zde socialistické strany, které dovedou hájiti zájmy pracujícího člověka a které to, co se dá dělat podle situace hospodářské a politické, ve skutečnosti dělají. Nesnáze jsou hrozné, to nepopírám, chceme je překonávat a překonáváme je nejvyšším napětím. Prohlašuji, že podmínkou, abychom přešli tyto velké nesnáze s poměrně nejmenšími újmami, jest klid a pořádek. (Tak jest!) A já konstatuji se zadostiučiněním, že přes tyto veliké nesnadné a tíživé poměry naše dělnictvo dovedlo a dovede zachovati klid a pořádek, což jest zajisté důkazem velikého jeho sebezapření a důkazem velikého hospodářského a politického rozhledu našich pracujících vrstev. (Výborně!) Jest však nutno zejména v této době, aby se na psychický stav našeho dělnictva bral zřetel, aby v tomto smyslu bylo v klidu udržováno a ne aby bylo bouřeno a rozeštváváno, jinak jest resultát 8 mrtvých na silnici u Frývaldova. To není podle mého soudu práce pro dělnictvo.