Při kritice jednotlivých ustanovení vládní osnovy nutno vžíti se do psychologie doby, kdy vznikla potřeba novelisovaných zákonů a kdy po nich bylo všemi vrstvami občanstva bez rozdílu voláno. V dobách nedávného úpadku známých bank, kdy ztráty mnohde jediných úspor a jediného majetku vedly k největším katastrofám a zoufalstvím, nezdálo by se žádné ustanovení vládní osnovy drakonickým nebo nespravedlivým, naopak bylo by voláno po největší přísnosti, která by byla jen přirozeným důsledkem těchto smutných zjevů. Neposledním úkolem vládní osnovy jest, aby těmto tragickým případům bylo do budoucna zabráněno.

Krise bankovní není specifickým zjevem u našeho státu, naopak je zjevem téměř všeobecným, který téměř všude vyžaduje většího či menšího zásahu se strany státní moci.

Značnou pozornost vzbudila v současné téměř době veliká sanace bank v říši německé, kdy stát přispěl ohromnou částkou téměř 1/2 miliardy říšských marek Drážďanské bance, Německé bance a Komerční bance, při kteréžto příležitosti zdůvodněn národohospodářský význam této sanace známým projevem říšského ministra financí Dietricha. Horšími ještě staly se v tomto ohledu poměry v Rakousku, kdy k záchraně Kreditního ústavu bylo nutno v červenci a prosinci minulého roku vydati řadu specielních zákonů, které ukládaly vládou jmenovanému rekonstrukčnímu výboru, jakož i jeho nástupci zvláštní komisi, velmi přísné trestní sankce na jakékoliv porušení jejich povinností. Známy jsou i zákroky státní moci ku podpoře bank ve státech jiných. Jen na příklad uvádím velkou sanační akci v Italii pro banku Comerciale Italiana. Ani jiné, třeba mocné a staré státy nejsou ušetřeny podobných případů.

Náš parlament chápe veliký a dalekosáhlý význam zákona, zejména pro dnešní dobu všeobecné hospodářské krise a dokazuje nejen velikou schopnost tvůrčí, nýbrž i značnou vyspělost politickou, ježto dovedl se dohodnouti o jednom politicky z nejtěžších a meritorně nejdůležitějších problémů posledních let.

Ústavně-právní výbor nevyhnul se ani nejdelikátnějším otázkám a pozměnil osnovu jak ve směru formálním, tak zejména i materielním. Přijal řadu změn, které, jak jsem již ve svém referátě v ústavně-právním výboru podotkl, učiní osnovu přijatelnější a přinese velké kompromisní zákonodárné dílo, které bude hodno veliké, jemu věnované práce.

V dalším dovolil bych si upozorniti povšechně na některé důležité otázky, které vládní osnovou byly pozměněny anebo nově řešeny. Je to zejména otázka ručení, se kterou shledáváme se na mnohých místech vládní osnovy a která potřebuje bližšího vysvětlení, ježto byla předmětem časté a nedosti správné kritiky. Ani civilně-právní ručení, ani ručení trestně-právní není však tak těžké a nebezpečné, všimneme-li si blíže, kdo a zač ručí, a zejména, kdy ručení nastává.

Ručení podle osnovy je důsledkem odpovědnosti převzaté vstupem do banky a přijetím společensky i hospodářsky důležitého postavení, a to ať členství v představenstvu nebo dozorčí radě nebo místa vedoucího úředníka.

Ručení je nutným předpokladem podnikatelské odpovědnosti, která nemůže býti přece menší tam, kde někdo dobrovolně a za odměnu třeba někdy velmi značnou přijímá povinnost péče o cizí majetek, než ručení podnikatele soukromého, ať již průmyslníka, obchodníka nebo zemědělce. Píle a péče v soukromém podnikání, u nás vzorná a příslovečná, musí býti osvojena i těmi, kteří jsou správci cizího majetku, ano musí býti větší a odpovědnější. Členství správní rady a představenstva nemůže býti za dnešních poměrů pouhou odměnou za různé snad vykonané služby bez ohledu na osobní kvalifikaci nebo zkušenosti, nemůže býti tedy sinekurou, musí býti funkcí, se kterou spojena je, jak již bylo podotčeno, povinnost největší péče, práce a odpovědnosti.

Zostřené ručení má zvýšiti nejenom bedlivost vedoucích úředníků a členů představenstva, nýbrž i zajistiti bezpečnost těch, kteří přijímajíce úřad v bance jsou si vědomi své odpovědnosti proti těm, kteří funkce svoje plní nedbale nebo lehkomyslně.

Nyní chtěl bych říci několik slov o služebních smlouvách.

Podle přijatých změn osnovy nesmějí býti služební smlouvy se členy představenstva akciové banky a vedoucími úředníky uzavřeny na dobu delší 2 let a uzavrou-li se na delší dobu, nesmí býti smluvena výpovědní lhůta delší 6 měsíců. Ustanovení osnovy o služebních smlouvách, zejména pak o jich rozvázání, případně zrušení, podrobena byla jak ve výboru ústavně-právním, tak i v části denního tisku velmi ostré kritice. Proti zákonnému zásahu do služebních smluv bylo operováno zejména tím, že zmíněným ustanovením porušuje se nabyté právo úředníkovo, což odporuje jednak platnému právnímu řádu, jednak je těžkým bezprávím také v tom smyslu, že dlouhodobé smlouvy, kterými kromě toho zakládána byla jistá tradice stability bankovního vedení, byly ve většině případů odměnou za mimořádnou kvalifikaci, případně odborné zkušenosti oněch osob, se kterými byly dotčené smlouvy uzavírány. Třebaže v ústavně-právním výboru bylo o jisté oprávněnosti těchto námitek uvažováno a vládní osnova v důsledku toho změněna a připuštěno uzavírání smluv na přiměřenou dobu, přece nelze ani zde přehlédnouti intence osnovy, jakož i její motivy, které jsou zejména v ohledu morálním mnohem silnějšími, než zásah do smluvených, případně nabytých práv vedoucích úředníků a vedoucích členů představenstva. Osnově jde v daném případě zejména o to, aby zmíněná nabytá práva nebyla získána na úkor práv osob druhých, a to zde těch, k jichž ochraně se zákon vydává, totiž vkladatelů, zejména pak vkladatelů drobných, a aby nepřiměřeně vysokými, případně nezaslouženými služebními požitky nebyly znehodnoceny vklady, které jsou ve většině případů výsledkem neúnavné práce a šetrnosti mnohde celých generací. Ustanovení osnovy směřuje zde tedy proti případům, kdy výše smluvených požitků nebyla smluvena s ohledem na kvalifikaci a nosnost ústavu, nýbrž z důvodů, které odporují slušnosti a dobrým mravům.

Ústavně-právní výbor nevyhnul se při projednávání osnovy ani tak čistě politické a ožehavé otázce, jakou jest neslučitelnost mandátu s funkcí členství ve správních radách bank.

I otázka tato byla zde rozřešena dohodou a kladně. Rozřešení její znamená velikou mravní sílu parlamentu, ježto on sám zbavuje se všeho, co by mu mohlo býti přítěží a co by mohlo znamenati pro poslance příležitost ku pokušení sejíti s pravé cesty, kterou mu vykázal zákon a jeho voličstvo. Rozhodnutím tímto povznáší se vysoko morálka parlamentu a vyhovuje se mocnému hlasu občanstva všech politických vrstev i stavů po veřejné očistě. Ústavně-právní výbor nesen jsa snahou, aby od zákonodárných sborů bylo odvráceno každé sebemenší podezření, je si vědom toho, že ustanovením tímto bude postiženo mnoho spravedlivých a čestných, kteří ani postiženi býti nemohou, avšak mimořádná doba a veliká myšlenka žádá vždy svoje oběti.

Ve spojení s referátem o bankovním zákoně chtěl bych v povšechné části říci ještě několik slov o nerozumné a neodůvodněné thesauraci peněz jakožto zjevu, se kterým se v dnešních mimořádných poměrech velmi často shledáváme a kterým by banky naše mohly býti i katastrofálně otřeseny. K thesauraci jakékoliv není u nás důvodu. Thesaurace znamená nejen škodu vkladatele, nýbrž i ohrožení správného hospodářského chodu ve veškeré výrobě, ať již průmyslové nebo zemědělské. Bezpečnost vkladů, která je u nás téměř absolutní, bude přijatým bankovním zákonem a případnou zárukou státu ještě značně zvýšena. Vybírání vkladů bez potřeby a ponechávání jich doma bez účelu je nerozumné, nehospodárné a veřejnému hospodářství škodlivé. Působí nedostatek mobilních prostředků, zvyšuje úrokovou míru z debetu a ohrožuje mobilitu bank s veškerými důsledky z toho plynoucími.

Veřejný tisk, který zejména v těžkých dobách je představitelem a tvůrcem veřejného mínění a který vždy vykonal skvěle svoji povinnost, má zde velikou příležitost k varování, vysvětlování a poučování veřejnosti.

Při bankovním zákoně upraveny jsou i potřeby lidového peněžnictví, tohoto významného a důležitého úseku našeho národohospodářského života. V ohledu trestně-právní odpovědnosti platí proň nižší trestní sankce, a to ať již jde o přestupky trestní, stíhané administrativními úřady, či trestné činy, stíhané soudem. Důvodem těchto mírnějších ustanovení je, že běží, zejména pokud jde o kampeličky a úvěrní družstva na Slovensku, o ústavy vzájemné svépomoci a o ústavy nejmenší, které jsouce spravovány ponejvíce bezplatně autonomními činiteli bez odborného vzdělání, budí svou korektností a vkladovou bezpečností opravdový respekt.

Koncem r. 1929 měli jsme v celku 5.171 kampeliček a úvěrních družstev na Slovensku s 5.587 mil. vkladů a 1,646.000 vkladatelů.

Než ačkoli ústavy tyto, zasahujíce ponejvíce do nejdrobnějších vrstev venkovského obyvatelstva, šíří tak smysl pro spořivost v nejodlehlejších krajích, od měst komunikačně odříznutých, nebyl okruh jejich působnosti zákonodárnou cestou upraven, ačkoli se tak stalo již dávno jak u spořitelen, tak i hospodářských záložen zvláštním zákonem.

Nyní bych si dovolil několika stručnými slovy zmíniti se o některých změnách a novotách projednávaných zákonů meritorně.

Pokud se týče prvního zákona, totiž zákona o zvláštním fondu, je to zejména zvýšení příspěvků, a to jak příspěvků od členů fondu, tak i příspěvku státního. Pokud se týče příspěvku státního, přispívá stát částkou 50 mil. Kč a kromě toho podle osnovy má přispívati další částkou 20 mil. v těch případech, když jmění fondu ani dosavadní dotace zejména zvýšenými příspěvky nestačí a nedosahuje v některém roce zvýšení příjmů fondu alespoň o 25 mil. Kč.

Zde se jedná také o přirážce příspěvkové, kterou za určitých modalit mají platiti ústavy finanční, které byly před platností tohoto zákona sanovány.

Pokud se týče všeobecného fondu, jde zde opět především o zvýšení stávajícího příspěvku, a to z 1/2% na 3%.

Dále jest ustanovení v novele tohoto zákona, které se týče výpomoci v těch případech, kdy jde o podporu oněch vkladatelů, kteří by přicházeli v úvahu v případě konkursu jako příslušníci třetí třídy konkursní. Tito mají býti uspokojeni do 80% svých pohledávek. V případě, že by fondové prostředky nestačily k tomuto upokojení, má býti vzat zřetel pouze na vkladatele slabší a hodné zřetele z důvodů sociálních.

Důležité jest ustanovení další v tomto paragrafu, které se týče odepření částečné nebo úplné výpomoci těm, kteří si za svoje vklady vymínili placení vyšších úroků proti zásadám dobrých mravů.

Další osnova, která se dotýká zákona o bankách a vkladních knížkách, je novelisována velmi důkladně. V zákoně o vkladních knížkách jde především o vytčení přesné definice a náležitosti vkladní knížky. Osnova obsahuje tedy přesnou definici vkladní knížky a její náležitosti, jakož i přísné předpisy pro vydavatele vkladních knížek.

Dalším důležitým ustanovením v této osnově je určení, kdy společnosti akciové smějí vydávati nebo přijímati vkladní knížky.

Dále je v tomto článku ustanovení, které se týká ručení za vklady. Podle osnovy je totiž každý člen představenstva společnosti, která přijímá vklady na vkladní knížky, a každý vedoucí ředitel hlavního závodu takové společnosti povinen ručiti za vklady ve výši 1/4% ve stanovách vykázaného akciového kapitálu společnosti, nejméně však částkou 50.000 Kč. Nedobude-li se však uplatněním ručení úhrnem alespoň částky, která činí 3% akciového kapitálu, rozvrhne se zbytek tohoto peníze na všechny ručící osoby, schopné platiti, rovným dílem. Proti osobám, které členy představenstva nebo vedoucími řediteli hlavního závodu býti přestaly, lze ručení uplatniti jen, dokud neuplyne 6 let poté, co valná hromada společnosti platně schválila účetní uzávěrku za poslední správní období, v němž dotčená osoba ještě takový úřad zastávala. Jestliže pak společnost přijala vklady na knížky, ačkoliv k tomu nebyla vůbec oprávněna, nebo když jí toto oprávnění bylo odňato, ručí nadto veškeří členové představenstva i vedoucí ředitelé hlavního závodu za vzniklé škody rukou společnou a nerozdílnou. Ručení toto lze uplatňovati, je-li prohlášen na jmění společnosti konkurs, zahájí-li se u ní řízení vyrovnací, anebo jsou-li reservy na ztráty určené ztráveny a kromě toho ztráven základní nebo akciový kapitál do výše 80%.

V dalším ustanovení osnovy pojednává se o zřizování akciových společností, zřizování jejich pobočných závodů a o zrušení společností. Důležité je ustanovení §u 7 ve čl. XVIII, kde se jedná o obchodech akciové společnosti zakázaných. Jsou to především obchody se zbožím, dále veškeré obchody a převody nemovitostí se členy dozorčí rady a s příslušníky jejich rodin. Ve stejném rozsahu jsou zakázány i obchody se členy představenstva se služební smlouvou, vedoucími úředníky a ostatními zaměstnanci vůbec, jakož i s příslušníky jejich rodin. U těchto osob však může vládní nařízení připustiti výjimky co do některých druhů obchodů za hotové a za náležitých záruk i co do některých druhů obchodů na úvěr. Výjimky tyto nesmějí se však týkati obchodů, při nichž podle jejich povahy by šlo o dosažení spekulačních zisků.

V §u 8, čl. XIX se mluví o obchodech, které lze uzavírati pouze se svolením dozorčí rady. V §u 8 a) je důležité ustanovení, přijaté ústavně-právním výborem, jímž je rozšířen počet těch, kteří nemohou býti voleni za členy správní rady, o členy Národního shromáždění.

V §u 11 jsou obsažena důležitá ustanovení, týkající se dozorčí rady. Dozorčí radě přiznává se vládní osnovou neobyčejně důležitá funkce a dosavadní obor její působnosti se značně rozšiřuje.

V dalším se pojednává o kontrolním oddělení a jeho zřízení. Důležité je ustanovení, které bylo přijato ústavně-právním výborem a které se týče jmenování členů kontrolního oddělení, a to v tom smyslu, že se může státi pouze v dohodě představenstva s dozorčí radou. V případě, že by nedošlo k dohodě, rozhodne se o věci ve společné schůzi dozorčí rady a představenstva, do které vyšlou stejný počet členů. Při rovnosti hlasů platí mínění, ke kterému se přikloní předseda dozorčí rady.

V témž paragrafu jest se zmíniti též o ustanovení, podle něhož nemůže býti ten, kdo byl členem kontrolního oddělení, persekvován, případně jiným způsobem postižen pro řádný výkon své služby a plnění svých povinností.

Ve čl. XXVII v §u 17 a) jedná se o otázku úředních smluv s vedoucími úředníky banky. Jak jsem si již dovolil v úvodu svého referátu podotknouti, připouští osnova pouze výjimečně smlouvy dlouhodobé, a to na dobu nikoliv delší 2 let.

K platnosti, ke změně a k zrušení smluv je potřeba svolení dozorčí rady. Podle ustanovení tohoto paragrafu nesmějí členové představenstva se služební smlouvou, vedoucí úředníci a ostatní zaměstnanci banky zastávati anebo provozovati žádné vedlejší povolání, které by bylo na úkor výkonu jejich poslání v bance. Žádný z vedoucích členů banky nesmí zastávati více než 10 funkcí správních a dozorčích úřadů v tuzemsku.

Podle §u 17 b) osnovy může se banka domáhat snížení nepřiměřeně vysokých požitků ze smluv se členy představenstva banky nebo jejími vedoucími úředníky před tím sjednaných, jestliže banka utrpěla ztráty, jež ztrávily reservy na ztráty určené a zmenšily akciový kapitál ve stanovách uvedený o více než 20%. Nepřiměřeně vysokými požitky sluší rozuměti ony požitky, které neodpovídají hospodářské nosnosti dotčené banky.

O snížení nepřiměřených požitků rozhoduje rozhodčí soud, který se skládá ze 3 členů, a to z předsedy, který je jmenován krajským soudem I. instance, a 2 přísedících. Jednání tohoto rozhodčího soudu je neveřejné a lze mu odporovati pouze pro zmatečnost. O odvolání rozhoduje rozhodčí soud u vrch. krajského soudu, který se skládá z 5 členů.

Dále jest se zmíniti o důležitých ustanoveních osnovy, která se dotýkají revisního a důvěrnického společenstva. Ustanovením osnovy dostává se ministerstvu financí značného vlivu na revisní jednotu, a to tím způsobem, že úředníci revisního oddělení bráni jsou do slibu ministerstvem financí, které s nimi také sdělává služební smlouvy.

V následujících paragrafech této osnovy jedná se o trestních sankcích. Ve čl. XXXIV v §u 36 jest výklad o tom, koho jest rozuměti pod pojmem "člen představenstva" a "člen představenstva se služební smlouvou". Zde je obsažen také výklad závislého podniku na bance. Podle výkladu osnovy je závislým podnikem ten podnik, u něhož je banka vlastnicí nejméně 30% akcií, případně kterému poskytuje úvěr přesahující 40% jeho vlastních prostředků.

Ve 4. hlavě pojednává se konečně o sanovaných bankách, kterými se rozumějí banky s podporou z prostředků fondovních, s výpomocí, po případě s podporou se strany státu. V této hlavě se pojednává též o eventuelním zrušení služebních smluv vedoucích úředníků a členů představenstva. Podle XXXVI. článku jsou i členové představenstva a dozorčí rady jakož i vedoucí úředníci sanovaných bank povinni, v případě, že jim je možno přičísti k vině, že banka ocitla se ve stavu, který vyvolal nutnost podpory z veřejných prostředků, vrátiti veškeré případně nepřiměřené odměny, ať ve formě tantiem či jinakých služebních požitků obdržené. Ve článku tomto jest také ustanovení o vrácení poloviny odměn vedoucích činitelů banky, kteří ztráty banky nezavinili. Návrhy, kterými nároky tyto se uplatňují, může podati revisní oddělení revisního a důvěrnického společenstva.

Osnova obsahuje dále ustanovení o vyplácení dividend a tantiem, pokud se sanovaných bank dotýče. Vyplácení dividend kromě určitých výjimečných případů je možno pouze tehdy, když sanovaná banka uhradila veškeré své ztráty a utvořila všeobecnou reservu ve výši 10%.

Ve čl. XXXVIII jsou ustanovení o důvěrníku, kterého může jmenovati do sanovaných bank ministr financí a ustanovení o správním výboru a dozorčím výboru, které může ministr financí v dohodě s ministerstvem vnitra navrhnouti ke jmenování vládě. Správní i dozorčí výbor, který banku zastupuje, zaujímá veškerá práva a povinnosti správní a dozorčí rady.

Novým a význačným je ustanovení čl. XLI, kde jedná se o zárukách převzatých státem, vyžaduje-li totiž toho nevyhnutelně veřejný zájem, zejména, aby byly chráněny zájmy nuzných vkladatelů, nebo aby bylo zabráněno zastavení provozování důležitých průmyslových podniků.

Záruka tato může se týkati pouze některých prostředků bance svěřených. Oprávnění vlády přijímati takové záruky zanikne koncem prosince r. 1932. O výši převzatých záruk podá vláda do 30. června 1933 zprávu Národnímu shromáždění.

Konečně chtěl bych se zmíniti o čl. L, kde řešena je otázka pensijních fondů a jiných zařízení, která jsou u ústavů uvedených ve čl. XIV určena pro podporu zaměstnanců, zejména v případě nemoci, invalidity nebo stáří.

Fondy tyto budou spravovány odděleně od ostatního jmění banky za účasti zaměstnanců.

Ve čl. LI řeší se otázka závodních rad. Ústavně-právní výbor přijal totiž zákon vydaný pro závodní rady i pro banky.

Ve čl. LIV jedná se o opatření k úpravě míry úrokové. Podle 2. odstavce tohoto článku může vláda po slyšení poradního sboru a bankovní rady Národní banky československé učiniti nařízením opatření k úpravě úrokové úrovně, odpovídající hospodářským poměrům. Opatřením takovým nesmí býti dotčeno právo jmenované bankovní rady stanoviti úrokové sazby pro bankovní obchody. Poradním sborem, o němž je zde řeč, je ústřední smírčí orgán pro případy nekalé soutěže, rozšířený osmi dalšími členy, kteří jsou jmenováni po návrhu ministerstva financí.

Tím dovolil jsem si slavné sněmovně předvésti alespoň nejdůležitější meritorní změny u všech třech vládních osnov, které v celku nazýváme zákonem bankovním. Navrhuji proto, aby slavná sněmovna přijala vládní osnovu tak, jak byla přijata ústavně-právním výborem. (Výborně! - Potlesk.)