Co je však potřebí? Kdybychom zažehnávali tuto situaci nebo rozpoložení mysli v dělnictvu nebo hornictvu nějakým jen zaříkáváním, málo by to pomohlo. Jest třeba účinné podpory a pomoci. Ve sporu v Ostravě a Karvinné odborové organisace dobrovolně na sebe přejímají břemeno podporováním vysazených a svolily ke střídavým směnám. Ti, kteří budou pracovati, - jejichž směny se mají zvětšiti týdně na 4 - i na 6, - budou spolupodporovati ty, kteří jsou vysazeni. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nemyslete, že nějakými sbírkami, nýbrž tím, že svolují, aby pracovali zase jen 4 směny a ne plných 6 směn, že svolují, aby nastaly střídavé dovolené. To jest již podpora, aby propouštění hromadné mohlo býti prozatím nějak vyrovnáno, anebo na tuto dobu zastaveno vůbec. Tedy dělnictvo přejímá část určitých břemen, ale je nutno starati se také o ty, kteří nemají práce. Tento stav nedá se na trvalo prolongovati a jest nutno zaříditi věci tak, aby postupem doby mohla býti pro ně opatřena jiná práce a jiné zaměstnání. (Hluk.) Situace je horší, než se na pohled zdá. Máme-li 600 tisíc nezaměstnaných a připočteme-li k nim příslušníky jejich rodin, jest to jeden milion lidí, kteří nemohou najíti obživy v našem státě. To jest veliké zlo sociální, kterému musí býti nějakým způsobem čeleno. Ozývá se s mnoha stran a žaluje se na určitou beziniciativnost a nicnedělání - jak jsem řekl na počátku určitých orgánů. Platili-li jsme za rok 1931 bezmála 1/2 miliardy na podporu nezaměstnaných, jest nutno ohlížeti se, aby se platilo co nejméně a aby tyto peníze věnovaly se na produktivní práci. Je potřeba velkorysého plánu, nějakých velkých investic a aby ten peníz, třeba vypůjčený, skutečně přišel na investice a ne na věci docela jiné.

Zmíním se o dvou velkých projektech. Mluví se již hodně dlouho o stavbě dráhy Plzeň-Brno. Říká se, že bude pasivní. Jsou to námitky snad odůvodněné a vážné, ale když nebudeme nic dělat, (Tak jest!) co bude dále? Dráha má jiný význam, i kdyby byla zpočátku pasivní, má důležitost vojenskou i jinou, a musíme se konec konců chytati toho, co se dá dělat, čím se opatřuje práce a ne abychom šli do takových stále stoupajících horentních sum na neproduktivní péči o nezaměstnané a aby se k velkým hospodářským a stavebním projektům přihlíželo nečinně.

Větší prací by byla také rekultivace pozemků, zničených dolováním. To má svou důležitost, zvláště pro český sever, kde takové půdy leží ladem veliká spousta a kde by se dali zaměstnati horníci, kteří pracují omezeně, a kde by se dalo zaměstnati i jiné dělnictvo. To má význam nejen práce nouzové, ale přímo význam národohospodářský (Tak jest!), když je třeba uvésti zničenou půdu do stavu plodnosti. Kdyby pak půda byla pronajímána horníkům na políčka a zahrádky, byla by tu řešena také velká sociální otázka.

Dále je řada veřejných staveb. K tomu je třeba soustřediti všechny síly a nutné finance a opatřiti je třeba půjčkou, není však možno klidně přihlížeti, aby počet nezaměstnaných a nezaměstnanost rostla do tak strašlivých dimensí, aby naše výroba přicházela do stadia, že stojíme před otázkou propuštění 12.000 lidí z jediného komplexu výrobního a abychom se pohybovali přímo na sopečné půdě, poněvadž by se jednou mohlo z toho trpělivého klidu státi něco, co by mohlo způsobiti i ve státě neklid a zmatek, což do nynější situace našeho státu, do těch problémů finančních a hospodářských nejméně bychom mohli potřebovati.

Musíme míti všichni stále na vědomí, že lid hladovějící a beznadějný, který ztrácí naději na nějakou pomoc, je přístupen každému slibu, každému podnětu a výbuchu. V tomto smyslu je třeba pracovati, je třeba něco dělati a všechny síly spojiti a učiniti vše, aby byly odstraněny příčiny možných sociálních výbuchů, aby se dělnictvu dostalo chleba a aby zachován byl klid a pořádek v našem státě. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Fritscher.

Posl. Fritscher (německy): Slavná sněmovno! Z příkazu německé křesť.-sociální strany lidové, německé nár. socialistické strany dělnické, něm. strany národní a sudetsko-německého zemského svazu, německého pracovního a hospodářského souručenství, německé strany živnostenské a spišského německého poslance mám čest učiniti toto prohlášení:

Političtí státní činitelé již několik měsíců zasahují výslechy, domovními prohlídkami a zatýkáním do právní sféry sudetsko-německých státních občanů; český tisk přináší denně nekontrolované a nekontrolovatelné zprávy o velezrádné nebo spiklenecké činnosti v německém táboře; každé podezření a anonymní udání jest podnětem k řízení, které se táhne často několik měsíců, aniž se česká veřejnost doví, že vyšetřované případy téměř vesměs vedou k zastavení řízení.

Tento postup úřadů a jednotlivých jejich činitelů, jejž ještě nevytklo žádné odpovědné místo, jakož i štvaní českých časopisů neobyčejně otrávilo politické a národní ovzduší, zastavilo slabé pokusy dojíti ke spolužití národů ve státě, vybudovaném na etických a právních zásadách.

Protestujíce co nejrozhodněji proti této nové vlně nedůvěry a pronásledování, prohlašujeme, že pokládáme tento postup za postup proti německému národu, nikoliv proti jednotlivcům, a že se tedy zásahy politické správy a přehmaty jejich orgánů musíme cítiti postiženými všichni. (Souhlas.)

Rozsah bezohlednosti pronásledování nás nutí, abychom pokládali tato pronásledování, právě tak jako odražení bezpráví za společnou sudetsko-německou věc. (Potlesk.)

Od prvopočátku jsme usilovali, aby veřejné soudy skončily řízení co možno nejrychleji. Při tom jsme přesvědčeni, že se bezvýznamnost obžalob a denunciací rychle prokáže podle zásad spravedlnosti. Chceme také, aby se ponechal úplně volný průběh řádnému soudnímu řízení, ale žádáme, aby toto řízení bylo co nejvíce urychleno.

V tomto smyslu žádáme od německého obyvatelstva, aby zachovalo klid, rozvahu a zdrženlivost a očekáváme od něho, že důstojně a s důvěrou k povolaným zástupcům svých zájmů vyčká výroku soudů.

Odsuzujíce zároveň metody politické správy, zvláště špiclovský systém, žádáme, aby byla učiněna přítrž nynějšímu vybičovanému a neudržitelnému stavu, aby konečně došlo k jakémusi uklidnění, jehož jest tím spíše třeba, že obyvatelstvo beztoho dosti trpí neutěšeným hospodářským stavem.

Z postupu při vyšetřováních dalo by se souditi, že jeho účelem jest zastrašiti německé obyvatelstvo a roztrhnouti kulturní svazky s celým německým národem. Naproti tomu prohlašujeme, že není na světě nic, co by nás mohlo odtrhnouti od německé kulturní jednoty, založené na přirozeném právu. Pro náš národ uplatňujeme za všech okolností stejná práva, jež dnes jako i kdysi uplatňují pro sebe národ český, jakož i všichni ostatní, totiž neustálou kulturní výměnu s celým národem. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Dubický.

Posl. Dubický: Slavná sněmovno! Odmítám prohlášení, které učinil jménem oposičních občanských stran německých p. kol. Fritscher. (Hlasy: Nejen oposičních!) Je nepravda, jakoby šlo o nějaký připravovaný útok na práva německého národa. (Výkřiky posl dr. Hanreicha.) Nejde o nic takového, nýbrž o potírání protistátní politiky, vůči které spontánně vystoupil i státotvorný element Němců v sousední říši. Nám musí býti ponecháno výsostné právo, abychom si jako suverenní stát zabezpečili klidný vývoj, pořádek a respektování zákonů Československé republiky. (Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

My jsme vám, pánové z německé strany, dokázali ústavou, že vám poskytujeme všechna národní, kulturní a hospodářská práva, (Německé výkřiky na levici. - Místopředseda Špatný zvoní.) a nechceme nic jiného, než aby němečtí spoluobčané považovali tento stát také za svůj stát (Německé výkřiky na levici. - Místopředseda Špatný zvoní.), aby se v rámci své národní kultury a svých národních práv vyžili v rámci republiky, která chce býti matkou pro všechny, a pro nikoho macechou. (Německé výkřiky na levici. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Z toho důvodu, slavná sněmovno, považoval jsem za nutné jako poslanec agrární strany, která se dívá (Německé výkřiky na levici. - Místopředseda Špatný zvoní.) na problémy národní s vyššího státního hlediska a ne z motivů malicherného šovinismu, projev p. kolegy z německého tábora odmítnouti. (Potlesk. - Německé výkřiky na levici. - Místopředseda Špatný zvoní.)

A nyní dovolte mi, abych zaujal stanovisko k událostem, které se odehrávají v uhelném revíru, (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Stávka bují v době, kdy i naše zemědělství stojí před důležitou otázkou: co bude dál. Horník žije těžce, žije z ruky do úst, ale průměrný náš zemědělec nežije o nic lépe. Shání na dluhy, z nichž mimo to doplácí na pasivní hospodářství, aby pole, byť i prodlužená, znovu oséval a znovu měl několik měsíců naději na spravedlivou mzdu. Jak zcela opačně počíná si průmysl a zejména uhelný! Jakmile jen poněkud ohrožen je zisk podniku, propouští se dělnictvo, jak toho jsou nejlepší doklady v severních Čechách, na Chomútovsku (Potlesk.), a žádá se mimo to i odpis velkých daní.

Stávky horníků jsou u nás téměř periodickou chorobou národohospodářského života. Chápeme zápas horníků, pokud je spravedlivým bojem a nárokem na sociální existenci, práci a chléb. Není nám tajno, že majitelé dolů, po většině z řad cizáckých, reklamují pro sebe abnormální zisky, při čemž málo se dbá ochrany a spravedlivého honorování práce. V tom směru sympatie celé veřejnosti jsou na straně bojujících horníků. (Výborně! - Potlesk.)

Zdá se mi však, slavná sněmovno, že stávka v severních Čechách a zejména na Chomútovsku má také charakter politický, že se jí zmocnili na jedné straně komunisté a na druhé straně hakenkreuzleři a to právě ve dnech, kdy došlo k zatýkání hakenkreuzlerů pro velezrádné rejdy proti našemu národu a státu. (Výborně! - Potlesk.) Za takových okolností byla by arciť situace mnohem vážnější. Hájíme zásadu, že v právním a v demokratickém státě mají se veškeré spory sociální vyřizovati vzájemnou dohodou na základě dané hospodářské situace. Došlo-li již k boji, pak nutno jednati jen o požadavcích povahy sociální a nikoliv vtiskovati stávce ráz politický, ba dokonce protistátní, jako toho na mnoha místech vidíme dnes doklady. (Výborně! - Potlesk.)

Slavná sněmovno, stávky v uhelných revírech dovedou svou sociální stránkou strhnouti na krátkou dobu pozornost širší veřejnosti, ale při tom málo kdo si uvědomí národohospodářský význam hornické těžby pro národ a stát. Hornická prvovýroba je závažnou složkou našeho národního hospodářství. Docent dr František Ullrich konstatuje, že jen r. 1930 hodnota uhelné těžby činila 2.831 milionů Kč, to je zhruba jednu třetinu celého státního rozpočtu, při účasti asi 100.000 lidí, to je méně nežli jedno procento všeho obyvatelstva naší republiky. Nelze však říci, že bychom s těmito statky zrovna rozumně hospodařili. Těžba uhelná a zejména výroba koksu soustavně klesá. Sledujeme-li měsíční výkazy těžby uhelné, vidíme na př. že těžba kamenného uhlí v lednu 1932 poklesla o 26 % u uhlí kamenného - u uhlí hnědého ve srovnání s těžbou v lednu 1930 o 27·5 %.

Ještě hrozivější je to u výroby koksu, která je věrným ukazovatelem situace průmyslu hutnického. Pokles letošního roku proti lednu 1930 činil u výroby koksu více než 50 %.

Za tohoto stavu, slavná sněmovno, je přímo národní a státní ostudou, že se v době, kdy tisíce horníků je bez práce, dováží takřka v neztenčené míře černé uhlí z Německa a zejména z Polska. Situace je dnes taková, že jsme do Německa, kam dodáváme hlavně hnědé uhlí, vyvezli pouze asi 1,070.000 tun uhlí kamenného, kdežto Německo dovezlo k nám 1,379.390 tun, tedy o 300.000 tun více. A neméně závažná je i situace s Polskem. Polsko dovezlo k nám loni 732.118 tun, čili o 12.118 tun více.

Při tom nás, konsumenty, naprosto neuspokojují ceny na našem domácím trhu. V Československé republice je černé uhlí 11 1/2krát, koks dokonce 14krát dražší než před válkou, zatím co průměrný index je 6.84krát vyšší, v zemědělství pak ceny toliko 5.3krát vyšší. Těžaři se při tom zpravidla vymlouvají na uhelnou daň, ale přes to mohou i v nynější krisi bráti tučné dividendy, byť zastřené v nejrůznějších formách transakcí akciového kapitálu. Za těchto okolností zdá se nám naprosto nezbytným, aby se již konečně začalo s přípravou moderního horního zákona čsl., který je pro zavedení pořádku v tomto oboru naprosto nutným a nezbytným.

Jakou zásluhu, ptají se odborníci, mají těžaři o to, že se tu či onde na území našeho státu vytvořilo ložiska uhlí, nerostů a hornin? A jaké je tedy jejich etické a morální právo na enormní zisky z těchto věcí? Státu jako představiteli všech, kdo jeho půdu obývají, musí býti podle našeho přesvědčení zaručeno právo náležité kontroly nad hospodařením se statky, které jsou neocenitelným prostředkem rozvoje lidské kultury. (Výborně!)

Slavná sněmovno! Z toho důvodu také vyslovila se republikánská strana pro zestátnění dolů již r. 1918 a 1919, kdy byl prvním ministrem veř. prací posl. Staněk. (Potlesk.) Očekávali jsme od zestátnění hlavně dvě věci: zlevnění uhlí pro domácí konsum a měli jsme dále na zřeteli výsostný zájem státní a národní. Lze jen litovati, že po převratu nebylo dbáno memoranda svazu českoslov. hornických inženýrů, kteří vypracovali návrh na znárodnění uhelné těžby. Uplynulo téměř 14 roků, co na stolech posl. sněmovny vidíme iniciativní návrh na zestátnění dolů, návrh nepropracovaný. Je to chyba, za kterou jsou odpovědni páni na levici. My jsme vykonali příkaz revoluce tím, když jsme v zájmu státu i lidu zemědělského provedli reformu pozemkovou (Potlesk.), když jsme znárodnili půdu, která byla v rukou cizáckých. Proč stejným tempem nebylo pracováno na zestátnění dolů, když zejména v dobách vysoké konjunktury byly k tomu vhodné podmínky? Odpověď na tuto otázku měli by dáti pánové na levici.

Události ze stávkového boje nutí mne, abych se zabýval další důležitou otázkou hornickou, t. j. hornickým pojištěním. Finanční situace bratrských pokladen je katastrofální. Kdyby se propočítaly premiové reservy těch, kdož mají nárok na důchod, došli bychom k cifře 3 miliard Kč, kteréhožto obnosu bylo by třeba k plnění nároků, resultujících z titulu zákona. A zatím, slavná sněmovno, bratrské pojištění je dnes bez jakýchkoliv reserv a bez sebemenších fondů. Když se zákonem z r. 1924 zrušily závodní bratrské pokladny a zřídilo se 8 nových revírních pokladen s centrálou v Praze, převzali tehdy pánové přes 100 mil. Kč reservních fondů. Obnos tento je dávno spotřebován a při tom hornické pojištění je dnes pasivní cifrou 60 mil. Kč ročně. (Slyšte!) Co se vybéře na premiích... Posl. Šeba: Premiové reservy scházely již dříve, to se pasivní převzalo!) Nikoliv. Pojistně matematická část zákona o hornickém pojištění počítala s větší aktivitou dělnických sil v hornickém průmyslu, s větším počtem zaměstnanců, tím také s větším příjmem na pojistných premiích, jak ještě později dokáži. Co se dnes vybéře na premiích, dá se na důchody a správní náklady. Poněvadž však tento příjem ani zdaleka nestačí na krytí důchodů, poskytuje stát - konstatuji, že bez ústavního schválení - (Slyšte!) měsíční zálohy Ústřední bratrské pokladně v cifrách neobyčejně velkých. Vloni poskytovala se měsíční záloha prostřednictvím Zemské banky v částce 2 mil. Kč měsíčně. Letos dává se již 5 mil. Kč měsíčně a nikdo neví, co bude dále. Jaké jsou toho příčiny? Zákon o bratrském pojištění vstoupil v život po usnesení teprve za 4 roky, t. r. 1924, kdy aktivních zaměstnanců bylo již jen 150.000, ačkoliv při projednávání zákona počítalo se s počtem 1/4 milionu zaměstnaných horníků. Spotřeba uhlí značně klesá. Racionalisace postupuje a tak dnes možno počítati s tím, že v hornictví je zaměstnáno pouze asi 120.000 lidí. Dělníci, kteří byli propuštěni, nešli do práce v jiných oborech, ale uplatnili v plné míře nárok na starobní neb invalidní důchod. Proto výdaje úžasně vzrostly. A příjem na pojištění rok od roku klesal. Dnes je situace taková, že 3 aktivní horníci v dolech vydělávají na 2 hornické pensisty a pro své pojištění, ač na ně platí, nemají žádných reserv. A to nutno uvážiti ještě na příkl. i ten fakt, že majitelé dolů platí na pojištění svého dělnictva 2/3, dělník 1/3, ale v celku třikrát tak vysoké pojistné premie, než jaké platí zaměstnavatelé na starobní a invalidní pojištění v rámci Ústřední sociální pojišťovny.

Naše strana upozorňovala již dávno na neblahý stav tohoto pojištění a byl jsem to já, který několikrát v rozpočtových debatách vyslovoval obavy, že přijde doba, kdy stát bude nucen pojištění toto sanovat z peněz veškerého poplatnictva, ačkoliv v každém spořádaném útvaru musí býti pojištění soběstačné. Naše varování nebylo bohužel respektováno. Odborové organisace hornické vynutily si, aby pojištění hornické bylo samostatné a zamítnuty naše návrhy, aby se hornické pojištění vklínilo do pojištění sociálního. Lze počítati s tím, že v republice nebude do budoucna více aktivních horníků než 100 tisíc. Tento poměrně malý počet lidí nemůže stačiti na úhradu dávek a správních režií, takže pojištění toto musí býti čím dále pasivnější. Uvažte, u ÚSP je pojištěno přes 3 miliony osob. Jen taková masa, která vyrovnává vzájemná risika, je schopna pojištění udržovat a zajistiti jeho soběstačnost.

V těchto dnech byla zřízena zvláštní komise ministerstvem veř. prací, která se má zabývat problémem hornického pojištění. Ve státním rozpočtu je na sanaci tohoto pojištění částka 200 mil. Kč. Lituji, že v této komisi nejsou dostatečně zastoupeny vrstvy podnikatelské a výrobní. Této komisi mají býti za podklad k jednání předlo návrhy z r. 1926. Ale směrnice v těchto návrzích obsažené jsou již dávno překonané skutečnými poměry. Zaměstnanost hornictva klesla a bude proto nutno pracovati na novém podkladu nejen po stránce sociální, nýbrž i po stránce pojistně-matematické.

Je veliká chyba socialistických stran, že se nestaraly o pořádek v hornickém pojištění, zejména v době popřevratové, kdy těžba byla neobyčejně konjunkturální a kdy majitelé dolů mohli značně přispívat ze svých enormních zisků na sanaci tohoto pojištění. (Výborně!) Teď se žádá, aby pomohl stát, který prožívá nejvážnější dobu po stránce finanční.

Přimyslíme-li si k tomu, slavná sněmovno, v jak těžké situaci finanční je dnes pojištění nemocenské, přesto, že příspěvky jsou stále zvyšovány, proti čemuž protestují i zástupci dělnických tříd, uvážíme-li dále, že tyto dny dostali jsme od Úrazovky memorandum, ve kterém nás upozorňují, že patrně i úrazové pojišťování bude letos pasivní, pak musíme otevřeně doznat, že sociální zákonodárství v našem státě nepočítalo s poklesem hospodářských hodnot, nebralo zřetel na finanční schopnost výroby a bylo tvořeno jenom z ohledu na zájmy pracující třídy, což se dnes pociťuje velmi těžce v celém výrobním procesu.

Několik cifer bude slavnou sněmovnu zajímat k ilustraci poměrů v pojištění nemocenském. Loňského roku bylo na nemocenské pojištění předepsáno 781,352.000 Kč, tedy o 146,795.000 Kč více, než předpokládala důvodová zpráva k novele zákona o sociálním pojištění z r. 1928. R. 1930 činil předpis tohoto pojištění o 206 mil. více, než předpokládala důvodová zpráva. Polovinu platí dělník, polovinu zaměstnavatel. Není jistě zdravou věcí, aby v této těžké době byla mzda i výroba podnikatele zatěžována stále novým a novým zvyšováním pojistných premií. Myslím, že rozumnou sociální politikou by bylo, kdyby finanční povinnost mohla býti ulehčena v zájmu celku. Ale přesto, slavná sněmovno, schodek nemocenského pojištění u nás stále stoupá. V r. 1931 činil tento schodek 156,098.000 Kč, který po odepsání refundací od úrazovky a ÚSP sice klesne, ale bude jistě činiti 60 mil.

Nemocenské pojišťovny pomáhají si tím, že neplatí lékaře, nemocnice, léky, ale hlavně tím, že prostě neodvádějí ÚSP vybrané pojistné za starobní a invalidní pojištění. Koncem r. 1931 zadržovaly nemocenské pojišťovny na starobních a invalidních příspěvcích 76,755.000 Kč, kterážto cifra se poněkud sníží po refundacích.

Tento zoufalý stav trvá již od r. 1927. Nebyl upraven ani novelou z r. 1928, ačkoliv byla zavedena určitá pružnost a pohyblivost sazeb nemocenského pojištění. Je výstražným zjevem, musím-li konstatovati, že k 1. lednu 1932 mělo ze 296 pojišťoven, podléhajících dozoru ÚSP 202 pojišťoven, tedy 69%, sazbu nad 4.8% střední denní mzdy, tedy sazbu stanovenou zákonem a pouze 8 pojišťoven mělo sazbu 4.3%. Pravidlo se stalo výjimkou a výjimka pravidlem.

Příčina tohoto neutěšeného zjevu vězí - a to říkám otevřeně - v samé konstrukci zákona (Tak jest!), který vybudoval dávkový systém způsobem nepřiměřeným stránce příjmové, a možno říci způsobem poměrně nejnevýhodnějším u srovnání s podobným zákonodárstvím cizích států.

Vývoj tohoto pojištění dokazuje, že klíč k překonání krise nelze hledati jenom ve stálém zvyšování sazeb, nemá-li náš hospodářský život doznati nedozírných ztrát, nýbrž že je třeba řádné novelisace a zejména úsporných opatření, jež by výdaje usměrňovala a jež by postavila hospodaření nemocenských pojišťoven na pevný, soběstačný základ.

Nebude-li novelisace provedena, ocitneme se v situaci, že nemocenské pojištění úplně se finančně zhroutí a důsledky ponese stát, výroba i dělnictvo. Tento stav měl by podle mého názoru především zajímat p. ministra soc. péče dr Czecha, do jehož kompetence sociální pojištění spadá. My jsme svoji povinnost vykonali. Varovali jsme zde v parlamentě, na veřejnosti, v odborových komisích, reklamovali jsme rychlou úpravu, ale doposud marně. Situace je v rukou levé strany a především u pana ministra soc. péče.

Z toho, co jsem řekl, vysvítá, že sociální politika je především problémem národohospodářským a finančním. I v sociální politice můžeme míti jen to, nač stačí naše síly a na co si společnou prací vyděláme. Dekretovat sebe krásnější zákony, jako to vidíme v Rusku, bez ohledu na hospodářskou nosnost národa, výroby a dělnictva a domnívati se, že je vůbec možno, aby stamilionové deficity se hradily ze státní pokladny, byla by politika zřejmě katastrofální. Ukazuje se to v pojišťování hornickém, jak jsem dovodil, a velmi klasicky i v pojišťování nemocenském.

Považoval jsem za svoji povinnost jako zástupce republikánského klubu, abych u příležitosti debaty o hornické stávce na tyto důležité otázky upozornil a abych současně volal k povolaným činitelům a k celé vládě, aby si dala předložiti doklady o finančním stavu pojištění hornického i nemocenského a připravila co nejrychleji přesný program, vedoucí k nápravě. Když jsme vznesli požadavek po zestátnění dolů, voláme zároveň v zájmu národohospodářském a v zájmu rozumné politiky státní po pořádku v bratrském pojištění a po nápravě v pojištění nemocenském. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Chmelík. Uděluji mu slovo.

Posl. Chmelík: Slavná sněmovno! Ministr veřejných prací inž. Dostálek ve schůzi této sněmovny dne 30. března t. r. učinil projev, kterým jménem vlády pokusil se řešiti události v hnědouhelné pánvi v severních Čechách, události, které způsobily stávku nejen v celé hnědouhelné pánvi, nýbrž i to, že se stávka rozšířila na Ostravsko i Kladensko.

Pan ministr ve svém projevu prohlásil, že vláda nebude trpěti propouštění horníků. Veřejnost tomu rozuměla jako rozkazu, kterým bude stávka likvidována. Počítalo se s likvidací stávky, ale nastal opak, stávka se rozšířila. Vedení stávky vymklo se z rukou oficielního vedení. K úpadku parlamentarismu přistoupil i úpadek státní autority. V zájmu státu je, aby lid věřil v pevnost této autority. Události ukázaly, že lid jí již nevěří a jistě právem. Kladenské poměry potvrdily, že nelze věřiti ve sliby vládní a že také nelze věřiti ve sliby těžařů, kteří jich nerespektují. Mluvilo se o solidaritě horníků. Chci zdůrazniti, že tuto solidaritu dotvrzuje bída, zoufalství a nejistota a že na tuto bídu a na toto zoufalství nestačí náplast hesla nebo nějakého návrhu znárodnění dolů. Stávku, nejkrajnější prostředek dělníků jako prostředek obranný, je nutno chápati jako výkřik zoufalství a tato stávka je stávkou obrannou. Přáli bychom si, aby byla vítězstvím horníků a aby byla dotvrzením porážky těžařů.

Uhlí, jako prostředek k opatření příjmů politických stran, stalo se kšeftem a zdá se, že i do budoucna bude. Přináším doklad, že strany nejen kšeftaří s uhlím, nýbrž že agrárníci, lidovci, živnostníci a nár. demokraté prý přijímají i milionové úplatky uhlobaronů. Píše to dnes "A-Zet" vydání "Českého slova", které přináší pod šifrou jb - tuším, že je to Jiří Beneš - označený útok na čtyři vládní strany v článku "Fronta proti znárodnění dolů". Polemisuje v něm proti oněm stranám, které programově jsou pro znárodnění dolů, ale nyní prý se postavily proti návrhu na vyvlastnění. Článek je ukončen nejvážnějším obviněním, které cituji doslovně: "Je tedy zřejmo, že všechny důvody, jež vedou agrárníky, lidovce, nár. demokraty a živnostníky proti znárodnění dolů, jsou za vlasy přitaženy a že vlastní důvody se ukrývají. Tyto vlastní důvody jsou však jasné a již prokázané. Nechť kterákoli z těchto stran prohlásí, kolik dostává ročně od těžařských společností. Jen nekřičet a nelhat. Jsou doklady, s nimiž každé tvrzení v tomto směru bude porovnáno." Podepsáno -jb-." Tedy synovec ministra zahraničních věcí dr Jiří Beneš přináší zde nejhroznější obvinění z neslýchané korupce na čtyři české vládní strany. Obviňuje je, že překážejí znárodnění dolů, protože jsou koupeny uhlobarony. Dostávají ročně veliké sumy od těžařských společností. Že nejde o nějaké přepsání a přeřeknutí, ukazují věty, kde předem pan Beneš volá na adresu agrárníků, lidovců, živnostníků a nár. demokratů, aby nekřičeli a nelhali. Jsou prý o tom doklady, s nimiž každé tvrzení bude porovnáno. Obvinění je tím vážnější, že už nemluví ani o provisích za uhelné dodávky, které provádějí odborné uhlářské firmy a které zčásti nebo cele plynou do pokladen politických stran. Pan dr Beneš mluví přímo o darech. Je to nejvážnější obvinění posledních let, které se nemůže přejíti mlčením. Miliony uhlobaronů uváděny jsou v příčinnou souvislost s parlamentním rozhodováním největších politických stran. Hrozí se zde usvědčujícími dokumenty. Je úplně lhostejné, odpovídá-li pan dr Beneš koalovaným stranám tímto způsobem, když ve známém vyšetřujícím výboru daly souhlas, aby každá zmínka o nár. socialistické straně byla ze zprávy zpravodajovy škrtnuta. Nár. socialistické kšefty s uhlím byly už dávno prokázány, ale nyní máme co dělati s obviněním agrárníků, lidovců, nár. demokratů a živnostníků. Je věcí napadených stran, aby ono obvinění se projednávalo veřejně. Nelze-li p. dr Beneše žalovati, je možno ihned zříditi vyšetřující výbor, nehledě k tomu, že by zde mělo zakročiti státní zastupitelství z moci úřední a vyzvati pana dr Beneše k předložení všech dokumentů. To nejde, přejíti přes tak strašné obvinění čtyř vládních klubů, representujících většinu ve vládě a třetinu v parlamentě, k dennímu pořádku. Obvinění je tím vážnější, že dr Beneš v soukromí prohlašuje, že ony usvědčující dokumenty má a že každé své napsané slovo může prokázati.

Slavná sněmovno! Mluvím této věci v souvislosti s dnešní debatou jen proto, abych znovu přispěl určitým příspěvkem k odhalení uhelné konkurence a aby československá veřejnost se přesvědčila, že jest tu ještě mnoho a mnoho důvodů, když se volá po očistě veřejného života. K událostem dnešním chci zdůrazniti, že mluvčí všech stran, kteří zde mluvili, mluvili o spravedlnosti, o demokracii, o všem možném, o socialisaci, ale zapomněli, že nežijeme v právním státě, jak jsme si tento stát představovali, když jsme přikládali ruku k dílu, aby stát vznikl a byl zabezpečen.