Posl. Bistřický: Slavná sněmovno! Projednáváme dva zákony lihové, především zákon o míšení lihu s benzinem, zákon nový, který má zabezpečiti pro Československo určité výbušné látky, čímž by se ušetřily národu a státu veliké miliony.

Bohužel, tato věc, která se týká otázek ryze hospodářských, stala se politickou, tak těžce politickou, že je těžko řešiti ji v tom smyslu, v jakém by to bylo záhodno. Dal se tomu punc ryze zemědělské otázky, avšak projednávání zákona tímto způsobem skutečně není otázkou zemědělskou. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Vidíme to v každém našem počínání, že národohospodářské otázky řeší se u nás tak těžce politicky. Promyslíme-li tento zákon, podle kterého náš státu šetří na valutách, které jsou vyváženy v takovém množství do ciziny, přijdeme k přesvědčení, že musíme sami vyráběti vše, co můžeme u nás vyrobiti. Každý, kdo může v této věci pracovati, by se měl zúčastniti. Jde tu o lihový zákon, který má našemu státu ušetřiti veliké kapitály.

Je to především otázka horského zemědělce, který je odkázán pouze na příjmy ze svých plodin a chovu dobytka. Kde je hospodářský lihovar, je možno pozorovati určité zlepšení poměrů. Krise, která zasahuje celý svět a u nás především zemědělství, v krajinách, kde zemědělské lihovary jsou, neprojevuje se tak tíživě jako jinde. Na Českomoravské vysočině jsem měl příležitost pozorovati, že následkem loňské neúrody pícnin mohlo býti použito odpadků a výpalků jakožto podřadnějšího krmiva, což má velký význam pro uchování živočišné produkce u našich drobných zemědělců.

Bylo tu poukazováno, že tento zákon má prospěti velkým zemědělcům. Máme sta našich drobných družstevních podniků, ve kterých jsou zúčastněni většinou zemědělci drobní, kteří dodávají do těchto podniků své brambory, odtud odvážejí výpalky a tím zhodnocují krmiva méně hodnotná.

Uvážíme-li, že tímto zákonem má býti zvýšena výroba lihu asi o 500.000 hl, vidíme, jaká je tu velká potřeba brambor, neboť na 1 hl lihu je třeba 10 q brambor. Náš zemědělský rolník, který musil z velké části upustiti od pěstování ovsa a byl zahnán od pěstování lnu - mohu říci - neporozuměním vlády, musí dostati náhradu, a tou náhradou v těžkých horských poměrech může býti jedině pěstován dobrých, hodnotných a cenných brambor. Při ceně, jaká je stanovena za brambory tím, že cena lihu je přímo ušněrována, bude náš zemědělec, bude-li tento zákon uskutečněn, bráti při nejlepší konjunktuře a při nejlepším vedení lihovaru, který je již dobře zapracován, nejvýše 15, 16 Kč.

Je tu otázka, mají-li býti ihned stavěny nové lihovary. Jako člověk v tomto ohledu zkušený, musím před tím varovati, poněvadž zařízení jednoho lihovaru stojí asi 1 mil. Kč, - takže při odpisování a umořování kapitálu by náš zemědělec bral za brambory 8 Kč. Připomíná se, že je tu odpadek. Ano, je tu velmi cenný odpadek, jsou tu výpalky, které mají určitou hodnotu pro zemědělce, ale nikdy ne tu hodnotu, která se jim přikládá. Několika pány řečníky bylo zde naznačeno, že je to hodnota velmi cenná, dokonce podle Německa počítá se na 8 říš. marek. Velevážení! Velice záleží na tom, jak daleko má družstevník anebo člen do lihovaru. Naznačil jsem, že tu nejde jenom o zemědělce, nýbrž také o úsporu valut. Na druhé straně jde tu také o zaměstnanost.

U nás řešíme stále otázku nezaměstnanosti. V tomto případě můžeme počítati se zvýšením zaměstnanosti o několik desítek tisíc dělníků. Nedíváme se na tuto otázku jako na otázku politickou. Zde je průmysl, železnice, sklářství atd. a všechny tyto obory zúčastňují se na dodávkách pro náš zemědělský průmysl lihovarský. Každý si u nás musí dobře povšimnouti, že nastal veliký úpadek ve škrobárenství. Kde je, prosím, náš textil? Náš textil spotřeboval veliké množství škrobu. Nyní je ve velikém úpadku a nemůže vyvážeti. Odebíral od našich škrobáren veliká kvanta škrobu. Kam mají se vrhnouti zemědělci, kteří mají škrobárny, v nichž zpracovávali své brambory na škrob? Vývoz jest jim znemožněn a tak jim není nožno konkurovati v zahraničí.

Osnovu tohoto zákona musíme posuzovati se stanoviska čistě národohospodářského, poněvadž tento zákon, řekl bych, je prvním, který aspoň v miniatuře řeší otázku nezaměstnanosti a otázku soběstačnosti.

Slavná sněmovno, a jak máme se dívati na tuto věc s hlediska výbušných motorů? Věda dokázala, že tato směs je skutečně výbornou pohonnou látkou. I naše armáda musí míti a má veliký zájem, aby tato otázka byla správně vyřešena. V brzké době můžeme právě dokázati, že se můžeme státi úplně neodvislými na dovozu jiných výbušných látek. Naše Československá republika je v nevýhodě tím, že nemá dostatečných pramenů nafty a skalního oleje, kteréžto hmoty nutno k nám dovážeti z Polska a odjinud. Je to pro nás nevýhodou nejenom s hospodářského, nýbrž i bezpečnostního stanoviska. Musíme se starati, abychom získali jiné prameny výbušných látek. (Posl. Machník: Voziti to z Německa!) To je pravděpodobné.

Slavná sněmovno! Máme zde své brambory, svou řepu a z těchto zemědělských produktů můžeme vyrobiti jakékoliv množství výbušnin, kterých potřebuje nejenom náš člověk pro své motory, nýbrž i armáda pro své letecké motory. Řešíme-li tuto otázku s hlediska bramborářského, musíme se podívati také na otázku řepařskou. Vývoz cukru ocitl se na minimu pro velikou konkurenci. Nemůžeme vyvážeti za tak nízké ceny, za jaké může býti dodáván cukr třtinový. A je nutno postarati se také, aby zde byla jakási náhrada při pěstování řepy, aby odpadky při výrobě řepy, melasa, mohly býti spotřebovány. Slavná sněmovno, je pravda, že cukr z řepy je lacinější, poněvadž 1 q řepy dává více látky, a že řepa sama je lacinější, ale uvážíme-li cenu řepy před válkou a nyní, cenu brambor před válkou a nyní, vidíme, že je to asi pětinásobek ceny předválečné. Naše zemědělské poměry jsou čím dál tím ubožejší a proto, máme-li se uskrovňovati v dovozu těch předmětů, které nám chybějí, je nutno nahraditi si je výrobou domácí.

Slavná sněmovno, jak to vypadá v otázce výroby masa? Stále ještě dovážíme k nám za stamiliony sádla, vepřů atd., což vše mohli bychom u nás vypěstovati a mohli bychom se tak státi soběstačnými Je třeba však trochu porozumění těch, kteří s námi spolurozhodují, aby do Československa nebylo dováženo více, než je potřebí, aby naše produkce jak živočišná, tak i rostlinná byla chráněna proti cizí konkurenci.

Musíme vzíti v úvahu poměr ochrany celní u průmyslu a u zemědělství. Je pravda, že zemědělství dostalo se hodně ochrany, ale ne tak dostatečné, neboť my zemědělci jsme ještě nuceni prodávati poměrně lacino a kupovati draho. Disparita prodeje a nákupu je tak neúměrná, že zemědělství se stává čím dále tím méně mobilní, je zadluženo a že nepatrné úspory, které zde byly, jsou vybírány, čímž naše malé venkovské podniky peněžní, raiffeisenky trpí. Jsme rádi, že jsme tyto malé peněžní ústavy měli, poněvadž bankovní úvěr již dříve byl, a i dnes jest nepřístupný průmyslu a tím více našemu zemědělství.

Otázka úvěru a výše úrokové jest právě jednou z nejtěžších otázek našeho bytí, naší prosperity a vznětu k další práci v celé republice. Není možno, aby náš zemědělec při nynějších cenách produktů, které je nucen odprodávati, mohl platiti úroky 5 až 6%. Zemědělství jde tak do extensivního hospodaření, nemůže intensivně pracovati, nemůže nakupovati a ztráty jsou všeobecné. A kde je reflex, odraz? Odraz se jeví v průmyslu, v obchodu atd. Kdyby náš zemědělec měl možnost nákupu strojů, dostatečného množství umělých hnojiv atd., doufám, slavná sněmovno, že i průmysl by přišel do lepšího pohybu. Nesmíme spoléhati, že v brzké době bude snad vyřešena otázka zahraničního obchodu, že budeme snad míti otevřeny dveře pro naše průmyslové výrobky do zahraničí. Každý stát má snahu se emancipovati, osamostatniti se a chrániti svoji valutu, aby co možná nejméně dovážel. A také naším heslem musí býti - a to musí pochopiti všichni - že základ tvoří pořád zemědělství, poněvadž zde vyvěrá pramen prvovýroby a dalšího blahobytu.

Slavná sněmovno, každý nepředpojatý pozoroval v letech, kdy byla konjunktura zemědělská, kdy skutečně zemědělci nakupovali stroje a ostatní potřeby, že ve výrobě masné stával se náš zemědělec soběstačným, resp. dostatečně vyzbrojeným a tím že náš stát ušetřil mnoho peněz, které jinak by byl musil vyvážeti do ciziny za zboží dovezené. Ale v poslední době pozorujeme opět, že se k nám dováží znova veliká kvanta tuku. Když naše zemědělství, naše mlékařství vyrobí hodnot nejméně za 4 1/2 miliardy, nač máme sem dovážeti cizí máslo? Je třeba jen dobré organisace, takové, aby náš zemědělec skutečně dostával za svou práci řádnou odměnu, odpovídající jeho práci. Vždyť každý dělník, každý úředník má snahu za svou práci dostati svou odměnu. A náš zemědělec? Ten má býti odkázán na to, jaká almužna se mu poskytne? Ne, prosím! Nechceme žádných almužen.

Nám se vytýkají často některé subvence, které naši zemědělci dostávají. Dostává je hlavně ten drobný zemědělec, hlavně po pozemkové reformě. A koho tím podporujeme? Ať jsou to subvence na stroje nebo meliorace nebo na elektrisaci, vždy to jde zpět tomu průmyslu. Vezmeme-li však v úvahu ceny průmyslových výrobků strojových, jsou tyto pořád nejméně desateronásobné. Tedy komu dává stát tyto subvence? Nedává je zemědělství, nýbrž dává je jen ve prospěch průmyslu a tím i ve prospěch dělníků atd.

Co se týče meliorace, slavná sněmovno, má ohromný význam národohospodářský a hospodářský. A jaké dostává podpory? Zemědělec dostane 40 až 45 %. Kam se vrátí tyto podpory? Jdou zpět do továren, cihelen, jdou zpět podnikatelům a dělníkům. Zvýší-li se bonita půdy, zvýší se i rentabilita, půda vynáší víc. Komu? Snad ne zemědělci samému? Bůh uchovej! Má sice větší sklizeň, může více odprodat, více trží, ale platí také větší daně. A otázka daňová má velký význam. Čím dále tím více lze pozorovati, že šroub berní se u zemědělce přitahuje. Náš zemědělec nezpronevěřil však tomuto státu žádné miliony, ani desetimiliony. Zemědělci odvádějí tomuto státu svoje daně skutečně vzorně. Zeptáme-li se na berních správách, kdo dluhuje tyto miliardy státu, pak zjistíme, že nejsou to drobní a střední zemědělci, nýbrž velkoobchody a velké podniky atd. A tu najednou slyšíme, že na tyto střední a drobné zemědělce má býti uvaleno nové a nové zatížení. Jak to může kdo dále snésti? Naši zemědělci již to snésti nemohou. Máme již dosti zatížení, máme již dosti sociálních opatření. Souhlasíme s mnohými sociálními opatřeními, která se tady stala ve prospěch dělnictva, je to naší povinností a s láskou je plníme, ale při tom chceme a žádáme, aby tato sněmovna měla také trochu více sociálního cítění pro zemědělce, kteří tvoří kádr čsl. občanstva. Bohužel, nepozorujeme zde dosud dosti toho procítěného, opravdového porozumění. A dokazuje-li se nám, že tento zákon, který projednáváme, je nějaký present pro zemědělce, tedy pravím, že tomu tak není. Vždyť výrobní cena lihu dodávaného bramborářskými lihovary je větší než cena přejímací, vždyť jen výrobní náklady na 1 hl činí minimálně 100 až 120 Kč. A kde je potom cena suroviny, kde jsou odpisy, náhrady atd.? Nevím, proč byla cena lihu stanovena tak nízko. Snad proto, že bylo přislíbeno, že stávající lihovary budou míti přiděleny větší kvoty a že tím budou míti větší příjem, aby jejich režie klesla, aby tak skutečně byly schopny vyráběti líh za tak nízkou cenu. Ale dnes vynořuje se znovu otázka, že prý mají býti zavedeny nové bramborářské lihovary, pokud bude potřebí.

Tím by se otázka cenová a kalkulační pro naše zemědělské lihovary jen zhoršila. Divím se, že může míti někdo odvahu přijíti s tímto návrhem a doporučovati zřizování nových bramborářských lihovarů. Kdo by tuto odpovědnost chtěl na sebe vzíti, musí uvážiti, že by tím přivedl celé kraje v nebezpečí krachu. Musíme uvážiti, že takový lihovar stojí dnes milion Kč, že musíme počítat při tom nejméně s 10 % úročením a amortisací. A tu je naprosto nemožné při stanovené ceně lihu zakalkulovat tyto náklady do ceny lihu. Proto varuji, aby v této věci nebyly podnikány nějaké intensivní kroky. Ovšem v lihovarech průmyslových, kde je docela jiná kalkulační základna, tam je to možné.

Máme též mnoho stesků pokud se týče přijímání lihu v rafineriích. Rafinerie jednají s našimi lihovary přímo macešsky, známe, jaké bývají výtraty. Přispíváme na výtraty 2-3 %, někdy i více a to dělá do roka několik tisíc, a i to všechno se musí vzíti v úvahu. A proto nemíním, že by snad bylo myšleno dnes vážně propagovati názor, že naše čsl. zemědělství dostává tady od koalovaných stran present. Ne, to je povinností zachrániti tyto hodnoty venku, zachrániti tyto hodnoty pro čsl. stát. My nemůžeme přebytky v úrodných letech konservovati tím způsobem, jako snad je možno u fabrikantů a jiných produktů. My musíme hleděti, abychom je co možno brzy zpracovali, ježto sušení brambor je velmi nákladné. V tom právě nám pomáhá naše věda. Máme nyní možnost konservovati přebytečné brambory v siláži, pařením atd., ale nikde je nemůžeme zužitkovati a zabezpečiti tak jako při průmyslu lihovarském. Proto, slavná sněmovno, musí býti snahou nás všech nejenom v tomto případě lihovarském, nýbrž i v případech jiných, kde se mají řešiti otázky hospodářské a národohospodářské, aby náš stát co možná ušetřil, aby dal lidem práci. Je však viděti, že není zde pochopení, aby našim lidem, kteří potřebují práci, kterou ztratili následkem krise, se jí také dostalo. My to pozorujeme venku. Vidíme, jak se pracuje na silnicích. Ministerstvo soc. péče neplní plně svou povinnost při produktivní péči o nezaměstnané. Je nutno sice, aby se postaralo, aby za práci byl každý honorován, ale nemůžeme uznati, aby byly vypláceny podpory tak, jak se děje v některých obvodech, bez práce. Lidé venku nejsou tak zhýčkaní, zkažení, aby chtěli almužnu, ti touží po práci. A náš venkovský člověk nepřijímá příliš laskavě, když vidí, že jeho kamarád, který přišel o práci a mohl by něco dělati, dostává jakousi almužnu, kdežto on musí od rána do večera pracovati. Je nutno, slavná sněmovno, v tomto ohledu býti přísnějším a zavésti přísnější dohled, abychom odměňovali skutečně toho, kdo pracuje, a nedávali odměny tomu, kdo nechce pracovati. O našich zemědělcích, zvláště o tom drobném a středním zemědělci nemůže býti řečeno, že by nepracoval. Náš zemědělec i celá jeho rodina jsou nuceni od rána do večera pracovati. A když učiní bilanci výtěžku své práce, jak dopadá? Dluhy, daně, nic jiného! Tento zákon má dáti novým desítkám tisíců lidí práci. Voláme pořád, dejte práci! Tady je možnost a já mám za to, že by se našlo ještě mnoho pramenů, kde by mohla býti pro naše nezaměstnané práce nalezena. A v tomto ohledu skutečně musíme si my, zemědělci, stěžovati, že jsme neuznáváni. Nemůžeme dnes našemu venkovskému lidu vysvětlovati, že sněmovna a snad i vláda nemá pochopení pro drobného zemědělského člověka, pro ten základ Československé republiky. Náš člověk je trpělivý, skromný, přitahuje si svůj opasek, ale buďte ujištěni: s námi, zemědělci, stojí republika i padá. A proto je nutno vzíti na vědomí, že není možno pořád zemědělce odstrkovati, že i ty strany, t. zv. občanské, které s námi sympatisují jen někdy, musí sympatisovati především s námi, kteří zastupujeme dělníka, na půdě. A těmto dělníkům nemohou býti vytýkány stávky, podlosti nebo zlé úmysly. Náš zemědělec trpěl, bude trpěti a snad i vydrží, ale k tomu je třeba velké trpělivosti a sebezapření. Doba nynější zastihla našeho zemědělce už trochu oslabeného, a tu nutno se vším možným způsobem přičiniti, aby náš zemědělec mohl tuto těžkou dobu přestáti v důvěře, že v brzku nastane náprava. Náprava však může nastati jen v zemědělství, v původu práce. Přejeme všem občanům tohoto státu, aby našli práci, aby byli za práci dobře honorováni, ale žádáme na druhé straně, abychom také my byli za svoji práci honorováni a uznáni jako rovnoprávní čsl. občané. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Chloupek.

Posl. Chloupek: Slavná sněmovno! Význam právě projednávaného zákona o míchání lihu je s hlediska hospodářského neobyčejný a to nejen se stanoviska naší obchodní bilance, která se právě projednávaným zákonem stane jistě daleko aktivnější, neboť uspoříme značné částky, které musíme dávati do zahraničí za benzin, nýbrž i se stanoviska našeho zemědělství, neboť budeme moci zvýšiti - možno dobře říci - o nějakých 25 až 30.000 ha plochu bramborů. Toto zvýšení plochy bramborů je neobyčejně nutné a vítané z několika důvodů: nejen proto, že máme veliký úbytek plochy v důsledku restrikce řepného osevu, nýbrž také proto, zvláště v krajích bramborářských, jelikož tato plodina jest jedinou okopaninou v horských krajích, která má tu dobrou stránku pro obdělávání půdy, že vyčistí pole od plevele. Nebýti v horských krajích pěstování bramborů, byla by pole zaplevena tou měrou, jak to vidíme v některých krajinách zvláště jižních Čech, chudých na hospodářské lihovary. Tam jsou zvláště jařiny zamořeny ohnicí takovým způsobem, že je nelze nijakým způsobem vyčistiti, kdežto zvětšíme-li plochu bramborů okopaninu - je dobře možno kulturou bramborovou tento plevel jakož i všechny ostatní vyhubiti.

Považuji za svou povinnost jako zástupce zemědělského dělnictva vyzvednouti význam této předlohy zvláště pro zemědělské a lihovarské dělnictvo, neboť je jisto, že hlavní výdělek zemědělského dělnictva v těchto krajích horských je právě při kultuře brambor, při jejich dobývání a zvláště pak také při zpracování brambor v lihovarech. Právě pálením brambor na líh, zvýšeným množstvím výpalků umožňuje se zvětšení chovu dobytka, čímž zemědělský dělník nalezne více příležitosti k výdělku, a to jednak při kultuře brambor, při dobývání, zpracování brambor v lihovarech, jednak, a to ve zvýšené míře, při odchovu dobytka. S tohoto hlediska nedá se ani dosti dobře vypočítati, jak velké sumy poplynou zde zemědělskému dělnictvu, které je dnes namnoze odkázáno na chudý výdělek, resp. nenalézá dnes dostatek práce, zejména v měsících zimních. Když však jest v místě lihovar, když je větší plocha brambor, zvětšuje se stav dobytka, zpracovává se brambor v lihovarech, tu najdou tito dělníci více příležitosti k práci a to k práci poměrně nejlépe placené, což nelze podceňovati.

Je vytýkáno a bylo i ve výboru zemědělském na to neprávem poukazováno, že větší kvota kontingentu lihového, která jest přiřknuta lihovarům zemědělským, ohrožuje prý dělnictvo zaměstnané v průmyslových lihovarech. Já ovšem tvrdím, že potřebujeme zaměstnati nejvíce dělnictvo v horských krajích, kde nenalézá žádného výdělku a v důsledku toho jde přirozeně do městských středisk rozmnožovati počet nezaměstnaného dělnictva. Poskytneme-li mu však tam práci, je přirozené, že raději zůstane doma i při skrovném výdělku, než aby si hledalo práci mimo svoji obec, mimo svůj kraj ve velkých střediscích průmyslu. Dělnictva v hospodářských lihovarech zaměstnaného přímo jest více než 3/4 z celkového počtu dělnictva lihovarského.

Tato předloha má velký sociální význam, zvláště také proto, že síť hospodářských lihovarů jest a bude jistě ještě rozšířena po daleko více místech než máme rozšířenu síť průmyslových lihovarů. Tyto zpracují sice značnou část lihu, ale máme je jen v několika málo místech, tak položených, že nezachytí nezaměstnanost dělníků v krajích právě odlehlejších, jako zachycují hospodářské lihovary. Za své praxe měl jsem příležitost poznati význam lihovarů pro dělnictvo. Bylo to na velkostatku bítovském, kde jsem jako praktikant působil při nově založeném lihovaru, a tu jsem se přesvědčil, že celková mzda dělnictva stoupla, když byl zřízen lihovar, proti mzdě, jak na dvoře byla vyplácena dříve o celých 300 a později až o 400%. Dříve u jmenovaného dvora byl ovčín, a ovce, jak známo, dávají velmi málo příležitosti k výdělku lidem! Jest tam jeden ovčák, který pase ovce, nejvýš mu pomáhá žena. Když však byl z ovčína zřízen lihovar, tu našly desítky dělníků výdělek po celý rok, v době sázení, dobývání a zakrechtování brambor a pod. našlo výdělek sta lidí, kdežto dříve ho na tomto dvoře vůbec nenalézali. Ale lihovar neměl význam jenom pro tento dvůr - Nový Dvůr - nýbrž i pro celý bítovský velkostatek, a jak jsem zjistil po svém nastoupení na velkostatek jako úředník, stouply celkové mzdy zemědělských dělníků v oblasti 5 dvorů o 200 %, tedy na dvore, kde lihovar byl, o 300 až 400 %.

Zde je vidět nejlépe význam hospodářských lihovarů pro dělnictvo, který se nesmí posuzovat jenom s hlediska počtu dělníků v lihovaru zaměstnaného, nýbrž i pokud se týče zvětšené osevné plochy brambor a většího stavu dobytka, což všechno vyžaduje většího počtu lidí.

Slavná sněmovno, dále je nutno poukázati u dělnictva lihovarů k tomu, že právě zde jest nejvyšší mzda, která se mimo průmysl v horských krajích vyplácí, neboť mzda je všude v ostatním zemědělství nižší než v lihovarech. Lihovar má také význam, poněvadž se pole vyčistí, lépe vyhnojí, jsou daleko větší sklizně, jest intensivnější kultura, takže koloběh hospodářského života v takovém okruhu je daleko intensivnější než jinde.

Tolik jsem pokládal za nutno říci o významu právě projednávané předlohy s hlediska zemědělského dělnictva. Nyní mi budiž dovoleno říci několik slov o otázce pálení slivovice. Přiznávám se, že jsem velikým zastáncem pálení slivovice. Proč? Měl jsem příležitost na Podkarpatské Rusi za svého působení seznati, že jedinou možnost zužitkovat ovoce zvláště peckovité v této zemi poskytuje pálení slivovice. Také již r. 1921 a 1922 jsme založili řadu družstevních ovocných pálenic, které velmi blahodárně dodnes působí, a nebýti některého zneužívání pálení slivovice ovšem musím říci z 95% nezemědělskými vrstvami - myslím, že by se na otázku pálení slivovice musilo pohlížeti poněkud jinak. Znám poměry na Slovensku a vím, jaký význam tam pálení slivovice má, ale znám také poměry ve svém volebním kraji uherskohradišťském, kde pálení slivovice jest nejen vžité, ale kde také slivovice má svoji značku výborné kvality, která jest uznávána za výbornou nejen u nás, ale i ve světě. Je známa jistě ona deputace, kterou uvedl svého času bývalý olomoucký arcibiskup Stojan k papeži, kterému donesl bečku slivovice z moravského Slovácka, a je znám také chvalný posudek papežských kruhů - nejen tedy papeže samého - o této slivovici. (Veselost.)

A tu jest nutno s povděkem konstatovati, že se nám podařilo vnésti do zákona lihového některé opravdu dobré a pro zemědělce užitečné změny, a já rád s povděkem kvituji za moravsko-slovácký kraj práci těch, kteří působili na tomto zákoně ve výborech a při jednáních.

Na otázku slivovice nelze se dívati tak, že se řekne: Ať tam ti lidé slivovici nepijí, zavedeme tam kulturu, budou tam abstinenti. Přál bych si jistě ze srdce, aby bylo možno působiti k tomu, aby se ti lidé co nejdříve abstinenty stali. Jestliže však kdy nebyly k tomu příznivé poměry, je to dnes. Poukazuji jen k tomu, jak mnohdy dovedeme v našem státě poškozovati přímo zájem státní nepromyšlenými akcemi, které jsou sice v principu dobré, ale v praxi prováděny velmi škodlivé. Tvrdím, že na otázce pálení slivovice mají zájem veliké desítky tisíců zemědělců nejen na moravském Slovácku, nýbrž i na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Apeluji při této příležitosti na kruhy ministerstva financí, aby při provádění tohoto nového zákona postupovaly, nechci říci jen liberálně - to jest přirozené, že musíme žádati, aby zde byl liberální postup - nýbrž aby na spekulanty, kteří okrádají in puncto slivovice zemědělce a také stát, dozíraly více než na malého zemědělce, který si vypálí jen pro svou potřebu nebo nejvýš tolik, aby zužitkoval své ovoce, což činí mnohdy jediný jeho příjem za hotové za celý rok. S tohoto hlediska jest nutno dívati se na otázku slivovice na Podkarpatské Rusi, Slovensku a jižní Moravě.

Prosil bych dále, aby otázce slivovice byla věnována pozornost také po stránce jejího porušování, aby totiž nebylo dovoleno používati lihu k výrobě slivovice, která se pak neprávem prodává za slivovici ovocnou a poškozuje nejen výrobce slivovice v jejich tržbě, nýbrž byla by s to poškoditi také dobrou pověst naší slovácké slivovice na celém světě. S tohoto hlediska zaslouží si slivovice určité ochrany a bedlivé pozornosti, neboť jde při tom o mnoho desítek tisíc lidí. Tvrdím, že pálení slivovice má velký význam právě pro nejchudší zemědělce. Říkáme-li, že naši bramboráři jsou zemědělci málo majetní, musíme říci, že devět desetin těch, kteří pálí slivovici z řad zemědělců - nehájím těch, kteří pálí mimo jejich řady - jsou lidé naprosto chudobní, nemajetní, ponejvíce baráčníci - ani ne už chalupníci, domkáři - kteří mají ze slivovice jediný svůj příjem, mají na zimu v domě co píti a utrží za ni nějaký ten krejcar.

Za nynějšího stavu jest veliké nebezpečí, že bude lihu používáno k velkovýrobě tak zvané slivovice a tomu musí být zabráněno za každou cenu. Slevy daňové poskytnuté zemědělcům ovocnářům při pálení slivovice jsou nedostatečné.

Jest dále nutno si uvědomiti, že zákon o míchání lihu s benzinem bude museti míti své pokračování. Jsem přesvědčen, že k tomu dojde brzy, že nás prostě nejen naše hospodářská situace, nýbrž i situace celého světa, celé Evropy donutí k tomu, abychom se stávali ještě více soběstačnými, než jsme dnes. Nemůže býti sporu o tom, že v té soběstačnosti, kterou jsme my nezačali praktikovat, nýbrž kterou začali druzí - vždyť my jsme přišli se zvyšováním celních ohrad, s ohraničováním svého státu daleko později a prováděli jsme ji méně intensivně než druzí - budeme musiti pokračovati, poněvadž nám jiného nebude zbývati. I z důvodů bezpečnostních musí býti náš stát soběstačným jak po stránce výživy, tak po stránce nejnutnějších hmot, kterých potřebuje, ať už v době války skutečné nebo jen v době celní, hospodářské války. Bude to tedy věcí odborníků a věcí dalších pokusů, abychom se co nejvíce emancipovali od těch pohonných látek, které dovážíme, abychom je i do budoucnosti hleděli nahrazovati co nejvíce látkami doma a z našeho materiálu vyrobenými. (Výborně!) To také hoví heslu dávati přednost čsl. výrobkům před cizími. Chráníme tím valutu a udržujeme ji, poněvadž zmenšujeme vývoz valut do ciziny a pod.

Posuzuji-li význam lihového zákona, pokud se týká jednotlivých vrstev zemědělského lidu, zdůraznil bych jednu důležitou věc, totiž že se mně zdá, že se mnohé skupiny a mnohé strany domnívaly, dají-li nám podmínku, že musí býti proveden celý lihový zákon, má-li býti propuštěn zákon o míchání lihu, že na tomto zákoně ztroskotáme proto, že se mezi sebou zemědělci nedovedou shodnouti, že nastane boj mezi bramboráři, řepaři, paliči slivovice atd. Bohudíky, tyto obavy se nesplnily. Zemědělci prokázali v těžké době, že mají vzájemné porozumění, ten horský zemědělec pro toho dole a obráceně, a došlo tak k zákonu, o němž ještě, řekněme, před 1/4 rokem by byl každý v jeho dosavadním rozsahu, jak jej dnes vidíme předložený, pochyboval. To značí velký morální význam tohoto zákona a úspěch agrarismu.

Je ovšem přirozené, že té materie lihového zákona se sešlo tolik, že nebylo jistě dobře možno všechno projednati a dáti do zákona tak, jak se toho ještě v pozdější době ukáže potřeba. Dříve se mohl takový zákon s klidem dělati na 20, 30 let, ale co znamenalo pro vývoj zemědělství dříve 50 let, znamená nyní 5 let. Vždyť je to hotová revoluce ve výrobě. Dnes nemohou zemědělci vyráběti to, co by chtěli nebo co by se jim zamlouvalo, nýbrž musí se přizpůsobiti konsumu, zahraničnímu trhu a musí vyráběti to, po čem je poptávka. S toho hlediska vzato, můžeme bezpečně čekati, že lihový zákon budeme museti daleko dříve opravovati a novelisovati, než je tomu dnes, ne proto, že by byl v zásadě špatný dali jsme tam dobré zásady - ale prostě proto, že si doba a poměry, které nemáme v ruce, které se vyvíjejí mimo nás, vynutí změny, které by byly přizpůsobeny změnám celého hospodářského a národohospodářského života.

Tolik jsme si dovolil říci k zákonu o míchání lihu s benzinem a prosím jen ještě o jedno. Nespadá to sice do rámce tohoto zákona, nechci tedy mluviti tak, jak se to mnohdy s této tribuny děje, že se mluví ke všemu možnému, jen ne k předloze zákona samé, ale je důležito si připomenouti dnes těžkost doby. Zdá se mi, že tu těžkost doby všichni nechápou, že nechápou, jak těžká je, a promiňte, když řeknu, že není ta doba chápána tak, jak těžší se ještě stane. Situace zemědělců je na př. velmi neutěšená, nejen proto, že nemají žádné tržby, že ceny poklesly, ale také z toho důvodu, že se jeví už veliké stopy trvalého sucha, že na venkově není píce, že znovu začíná řáditi spekulace s nákupem a prodejem dobytka, která sráží ceny dobytka tak neslýchanou měrou, že se už zase objevují ceny za kus dobytčete 300, 400 Kč. A tu, prosím, je nutno, abychom se nad tímto zjevem pozastavili. Nelze si jen říci: necháme to všechno tak, půjdeme na prázdniny, nezabezpečíme sklizeň. To by byla velká chyba. Musíme za všech okolností zabezpečiti odbyt a ceny zemědělských výrobků.