Pátek 20. května 1932

Slavná sněmovno! Chceme snad my republikáni býti nějakými zdražovateli, aby náš konsument, dnes zesláblý, nemohl kupovati? Ne. Nechceme a nemůžeme jimi býti. Chceme jen tolik, aby zemědělec mohl býti živ a konsument mohl tu cenu platiti, chceme hlavně stabilisaci cen. Proč? Prostě proto, poněvadž ze stabilisace cen může míti trvalý prospěch nejen výrobce, ale také konsument, spotřebitel. Z těch cenových výkyvů, které se v určitých dobách vyskytnou, má zisk pravidelně jen spekulace. Ne, prosím, řádný obchod a meziobchod, ale spekulace využívá těchto výkyvů cen a stlačuje ceny, jak jsme toho byli svědky a jsme toho svědky v posledních třech letech, kdy se nízké ceny platí zemědělci producentovi, ale neslevuje se z ceny, aspoň ne v té míře, našemu konsumentovi. S tohoto hlediska chceme, aby se celá otázka řešila, aby bylo zabezpečení sklizně odbytové i cenově pevně stanoveno zákonem, poněvadž dosavadní metody prostě nestačí. Ne proto, že by byly dosavadní prostředky špatné, ale je to, slavná sněmovno, tak, jako když máte u rybníka hráz. Přijdou veliké vody, povodeň, hráz je přelita vodou a voda jde mimo. Někdo nám řekne, jak nám to říkají některé strany o clech: ta cla se neosvědčila, selhala. Ta hráz se také vždycky neosvědčí, když přijde velká voda. Proto ji však nerozkopeme, my ji nesmíme rozkopati, a proto také nesmíme odstraniti naše cla, nýbrž musíme udělati jen mimořádná opatření, jen pro tu mimořádnou dobu, abychom tu vodu, řekl bych, pustili vedle, mimo. Až se doba uklidní a přijdou normální poměry, budeme první, kteří budeme chtíti mimořádné zákony a nařízení odstraniti, poněvadž zemědělec je od přírody individualista a nenávidí přímo jakékoliv reglementování. Ale je přirozeno, že se ho nemůže zříkati. Jako se konsument nezříkal rekvisic, maximálních cen, když byl v krisi v dobách válečných a poválečných, tak také nemůže nikdo žádati na zemědělci, aby se zříkal, když je v krisi, nároku na ceny minimální, aby se zřekl nároku na zabezpečení odbytu. Je to právě něco obdobného, jako tomu bylo u konsumenta. Ještě jednou podotýkám, že ani hodinu déle nebudeme chtíti, aby trvala jakákoliv mimořádná opatření, která bývají nutna, ale která přece jsou nakonec vždy jenom určitou brzdou celého svobodného vývoje. Ale tam, kde je třeba usměrňovati, nemůžeme nechávati volné pole spekulaci, zejména spekulaci s dovozem a vývozem, tu musí vzíti stát věc pevně do ruky, aby tato spekulace nevyužívala svého vlivu na nízké tvoření cen u zemědělce a ponechávání vysokých cen u konsumenta a na konec na okrádání státu, poněvadž když stát určitý způsob nového hospodaření zavede, poplynou ty zisky do jeho kasy, která, jak velmi dobře víme, těchto pramenů potřebuje jako soli. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Slavná sněmovno, když se tedy s tohoto hlediska díváme na situaci zemědělce, musíme si říci, že není to otázka, jak jsem to již řekl v zahraničním výboru poslanecké sněmovny při debatě o středoevropském problému, jen naší republikánské strany, nebo snad otázka našich zemědělců, nýbrž je to prostě otázka celé naší Československé republiky, všech jejích vrstev. Díváme-li se pak na situaci s hlediska zahraniční politiky, tu dovolím si jen připomenouti vývody pana ministra zahraničních věcí dr Beneše, který správně podotkl k mé řeči v zahraničním výboru: Ano, problém středoevropský, problém zahraniční naší politiky nás donutí, abychom náš zemědělský problém v celé jeho říši vyřešili.

K tomu podotýkám, že čím dříve a důkladněji tento problém vyřešíme, tím lépe pro národ a stát. Budiž jasno mezi námi: Žádná vrstva národa, ať kterákoliv, ať by mínil zemědělec utlačiti dělníka, dělník zemědělce nebo gážistu atd., nemůže trvale žíti na úkor druhé; není to možné. Nesnese to nejen politika, ale nesnese to ani hospodářství, a co hlavního, vymstí se to nakonec na všech, vymstí se to i na utlačovateli, a proto myslím, že už bylo dosti debat v této síni, v tisku, ve výborech a že je třeba přikročiti rychle k činům. Vyřešiti tuto otázku můžeme jen tak, že si řekneme: Krisi přetrváme jen tehdy, podáme-li si svorně, upřímně, poctivě ruce k dohodě, k spolupráci, poněvadž krisi nepřekonáme vzájemným obviňováním, nýbrž vzájemným dohodováním, vzájemnými obětmi a takovým způsobem, že si uvědomíme, že je nad námi něco víc nežli strany, že jest nad námi stát a národ, a proto řekněme si: Doba je vážná, snad za pět minut dvanáct, nechali jsme věc ležeti, ale nyní nesmí zůstati ležeti. Není to jen tak; podívejme se na počasí, na tlakoměr, jak stále stoupá, nechce pršet. To nás zavazuje, abychom udělali pro zemědělce a národ v parlamentě, co můžeme udělati, co je v našich silách. Déšť přivolati nemůžeme. Umělé zadešťování jest stále pochybné. Musíme udělati aspoň to, co můžeme, neboť jinak bychom nemohli s dobrým svědomím odejíti na prázdniny, kdybychom nechali prostě za sebou a před sebou prázdno po práci, kdybychom nedonesli lidu to, čeho potřebuje.

Slavná sněmovno, budiž mi dále dovoleno říci několik slov k otázce, u nás velmi často přetřásané. Je to otázka gážistů, otázka podpor a otázka stavebního ruchu.

Otázka gážistů. Tak se mi zdá, že není stále ještě dostatek odvahy říci, že státní rozpočet musí býti snížen. Není odvahy říci to směrem dolů, ale zdá se mi, že není ani odvahy říci to směrem nahoru. Řekne se nám: Máme mnoho gážistů, zejména ve státních službách. Ano, je to pravda. Máme daleko větší procento úřednictva než kterýkoliv stát jiný, ale považoval bych za neštěstí, kdybychom měli dnes přijíti a říci: Teď máme úřednictvo propouštět, anebo nebudeme nové přijímat. To bych považoval rovněž za neštěstí. Proč? Poněvadž by celý úřední organismus uztrnul. Naše úřadování trpělo by zkornatěním tepen.

Školy nejen že nezavíráme, ale my ani neomezujeme návštěvu žactva. Školy všech druhů nám chrlí spousty absolventů. Ti chtějí práci a rodiče jsou nespokojeni více pro to, že nemohou umístiti dítě, na jehož studie vynaložili značný peníz, a zabezpečiti mu existenci dokud jsou živi, než pro to, že by museli snášeti nějaké své omezení.

Já, prosím, aby bylo jasno, naprosto neplaiduji pro nějaké snižování platů - to by nebyl správný recept - ale přece jen pro jisté omezení alespoň těch vyšších platů, kde by se přechodně ta věc dala provésti, abychom někde začali, poněvadž lid již po tom také živelně volá. My zemědělci nemáme zájmu na odbourání platů, které jsou životní existencí širokých vrstev gážistů, zřízenců a malých úředníků, kteří dnes již těžko vycházejí - vždyť chceme, aby od nás zemědělské výrobky kupovali - ale přece jen musíme chtíti, aby nastalo jasno, poněvadž tato dusná atmosféra mezi gážisty je na škodu státu, poněvadž neustálý strach a obava znepokojují gážisty víc, než kdyby byla nějaká malá korektura v některých jejich požitcích a kdyby proti tomu viděli, že mají nejenom napsáno, kolik dostanou, ale že to také za všech okolností každého prvého dostanou. (Výborně!)

Řekl bych, že se musíme dívati na tuto otázku existenčně, že větší naše starost musí býti, stůj co stůj zaměstnance zabezpečiti. To je to hlavní, tam musíme vyvinout všechnu energii. A teprve druhá otázka je, za jakých podmínek. Nesmíme říkat obráceně: Gážista musí na fous dostat 100 % svých požitků, když by nakonec mohl přijít o 30, 50 % i více procent, což by se velmi lehce mohlo státi, ne změnou platového zákona, nýbrž ohrožením naší valuty. Tuto chceme za všech okolností držeti, poněvadž jsme si vědomi toho, že pověst našeho státu v cizině je založena hlavně na dobré pevné valutě. S tohoto hlediska nás zná každý stát v cizině, poněvadž se s naší korunou denně setkává, a imponuje mu, že všude kolkolem nastávaly krise, zhroucení měny, zhroucení hospodářství, ale u nás koruna je stále na své výši. Ale bylo by chybou, kdybychom na to hřešili a kdybychom nakládali státu víc břemen, než může unésti, kdybychom porušovali dále rovnováhu rozpočtovou a nestarali se, aby rovnováha rozpočtu byla pokud možno zabezpečena a vydání snížena. Řeknu otevřeně, slavná sněmovno, že nemůžeme býti přáteli stálého zvyšování daní a břemen. Kam to vede? Na jedné straně voláme po zlevnění - a na druhé stát zdražuje! Domnívám se také, že naše Československá republika netrpí malým předpisem daní, vždyť těch předepsaných a nevybraných daní máme na 5 miliard, spíše jde o to, aby se předepsané daně vybraly. A tu bych si zase dovolil na něco upozorniti. Kdyby u ostatních stavů, nezemědělských, byla jenom desetina přísnosti, s jakou se vymáhají daně na našich zemědělcích - třeba že tam jsou daně zajištěny, poněvadž s chalupou a s gruntem nikdo utéci nemůže - pak jsem přesvědčen, že by se i v dnešní těžké době daleko více scházelo předepsaných, ale nevybraných daní, než se nám jich dnes schází.

Nyní několik slov o stavebním ruchu. Jsme před nutností, novelisovati zákon o stavebním ruchu, a to nejen tím, že má býti prodloužen, nýbrž s naší strany musíme dbáti též toho, aby se už nemohlo opakovati, co se opakovalo po 2, 3 léta. V zákoně je totiž určena značná částka na stavby, avšak dříve než naši lidé na venkově si žádost podají - příslušné předpisy jsou velmi šablonovité - je již pozdě a povolené prostředky jsou zatím už spotřebovány. Zákon se sice na náš venkov též vztahuje, ale prakticky z něho náš venkov, až na nepatrné výjimky, téměř ničeho nemá. To se při nynější novelisaci stavebního zákona musí odstraniti, zrovna tak jako musí býti odstraněna přemíra instancí, která je do zákona vložena, i přemíra předpisů. Na příklad žádost o podporu stavebního ruchu musí jíti do zemského úřadu; tam je nedostatek sil, leží tam 2, 3, 4 měsíce, pak jde na ministerstvo soc. péče, tam je také nedostatek sil a proto tam také zase leží, a tak je pomalu roční lhůta pryč a žádost není vyřízena. Domnívám se, že nebude třeba, aby tyto dvě instance byly zachovány, poněvadž stačí jedna. Síly, které působí v zemském úřadě, nechť přejdou do ministerstva soc. péče a tam nechť jsou potom žádosti urychleně vyřizovány.

Tolik jsem si dovolil říci k dnešnímu programu a prosím ještě jednou, abychom si byli vědomi těžké doby, abychom si dnes řekli to kdysi okřídlené Šrámkovo slovo ve vládě: "Dohodli jsme se, že se dohodnem!" - Řekněme si, že je věcí našeho svědomí vůči lidu, který zde zastupujeme, bez rozdílu stran dohodnouti se rychle a přivoditi takové poměry ve státě, aby nastaly lepší časy a hlavně klidnější časy a také důvěra v parlament a parlamentarismus. (Potlesk.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP