Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Ostrý (pokračuje): .... odsouditi výtky a útoky, které byly na Sokolstvo činěny. Chci jen konstatovati, že jsme s povděkem vzali na vědomí, že jsme nezůstali v obhajobě Sokolstva proti útokům na ně podniknutým osamoceni.

Naši dva kolegové již promluvili, jak jsem řekl, o obsahu vládních předloh a mně zbývá jen, abych některé věci dotýkající se těchto předloh doprovodil výkladem. (Výkřiky komunistických poslanců.) S komunisty je o této věci velmi těžko polemisovati. Oni tento stát nechtějí, jsou proti němu a proto je velmi těžko o nutné stráži tohoto státu s nimi polemisovati. Tím jsem, myslím, zbaven úkolu, abych se vámi ještě vůbec zabýval.

Pan ministr financí učinil zde prohlášení, které je velmi pěkně zaklausulováno: Nenastanou-li zhoršené hospodářské poměry, postačí to, co až dosud bylo učiněno, včetně projednávaných předloh, k zajištění rovnováhy státního hospodářství. Pan ministr financí však v "sedmičce" podal nějaké vysvětlení, které prohlásil za důvěrné, a členové sedmičky se zavázali, že o něm zachovají úplné mlčení.

Chtěl bych k tomu poznamenati: Ministr financí podle toho nemá důvěru v občanstvo tohoto státu. Ministr financí má ve finančních otázkách před národem tajnosti. "Sedmička", představující vládní většinu v tomto parlamentě, zavázala se, že zachová úplné mlčení a uchová to v tajnosti. Zdá se tedy podle toho, že ani tato vládní většina nemá k národu důvěru. Nemá-li důvěru k národu vláda, vládní většina a ministr financí, promiňte, nemůže míti národ důvěru k této vládě, vládní většině a ministrovi financí. (Potlesk. - Posl. F. Svoboda: Od které doby?) Od té doby, co vládní většina a vláda dělá tajnosti se státním hospodařením. Jaké pak tajnosti a důvěrnosti, když nakonec příští rok ve státní uzávěrce účetní se musí národu všechno říci? Myslíte, že tím konáte státu a občanstvu dobrou službu, když jej uchováváte v absolutní nedůvěře, co bude zítra? (Posl. Hatina: Každý nemůže býti takovým prorokem, jako jste vy, pane kolego!)

Pánové, já nejsem prorokem a také se za takového proroka nevydávám. Já žádné proroctví zde netlumočím, konstatuji jen, že máte vůči národu nedůvěru, máte proti němu tajnosti a tyto tajnosti odsuzuji. Národ musí vědět, jak to stojí s jeho hospodářstvím, ne jen 7 lidí. 7 lidí nemůže ten národ a národní hospodářství zachrániti. (Posl. Hatina: To je demagogie a nic jiného, co říkáte!)

Když by tohle byla demagogie.... (Hluk. - Místopředseda Zierhut zvoní.) Budu rád viděti, co řeknete, až si vezmu k ruce váš návrh o daňové přirážce k dani důchodové, návrh posl. Bergmanna, Zeminové, dr Patejdla a Slavíčka. Až k tomu přijdu, zeptám se, dovedete-li dobře posouditi, co je demagogie. Je-li demagogie, co já říkám, (Posl. Hatina: To jistě!) dožaduji-li se v tak vážné době, kdy se občanstvu ukládají tak kruté daňové povinnosti, od vlády otevřeného slova k národu, pak, prosím, je na světě demagogií všechno. Dnes je doba tak vážná, že na těchto lavicích měli by seděti všichni ministři a s tohoto místa by měli říci jasně národu, jak na tom hospodářsky je, co se od něho ještě bude požadovati a co se učinilo po stránce úsporné. To všechno říci zde, je povinností vlády. A jestliže vy si toto jednání dáváte líbiti, pak myslím, že tato taktika a metoda se na vás jednou šeredně vymstí. A vy zvláště, v těchto lavicích, (obrácen k poslancům Čsl. strany nár. socialistické) stáváte se urputnými! (Výkřiky: Takhle mluvíte, když jste z vlády venku!) Právě proto jsme z ní dnes venku, poněvadž jsme to nemohli déle vydržeti, poněvadž jsme nemohli klidně přihlížeti, jak je celé naše hospodářství a celé národní hospodářství ničeno. K tomu ostatně ještě přijdu. (Posl. Śliwka: Vy jste je ve vládě pomáhali ničiti!) Poslouchejte, když jsme my byli ve vládní většině těch 6 let, dařilo se republice dobře. Dovolte mi, abych.... (Výkřiky posl. Śliwky.) Víte co, já vám něco řeknu: Já jsem tento váš odpor chtěl. Já to chci, aby v této sněmovně bylo živo. (Posl. Śliwka: To vám uděláme!) Křičte vy, nechť křičí i druzí, aspoň venku se řekne, že tato sněmovna nespí a že není odkázána na sedm lidí. (Posl. Śliwka: Kdybychom tu nebyli my, musili byste to zavříti!) Poslouchejte, co křičíte na mne! Kdybyste byl trochu chytrý člověk, zavřel byste ústa a řekl byste si: Budu teď poslouchati, poněvadž se něčemu praktickému mohu naučiti - a konečně to říká oposiční poslanec. (Posl. Śliwka: Děláte demagogii! - Výkřiky.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Ostrý (pokračuje): Poslouchejte, chcete-li vy komunisté mluviti o demagogii, promiňte, vy přece nemáte nejmenší legitimace, abyste jiným vytýkali demagogii.

Teď několik slov k zpětné platnosti zákona. Pan ministr financí říká, že to není nic protizákonného, poněvadž daň za rok 1931 ještě nebyla předepsána a proto je prý úplně právně možné, aby se dodatečně daň důchodová zvýšila. Nebudu se zabývati otázkou právní, poněvadž ji slibuji, učiníme předmětem jednání nejvyššího správního soudu při prvním výměru daně. Nejvyšší správní soud bude míti příležitost zabývati se otázkou, je-li právně možné, aby zákon platný pro správní období r. 1931, podle kterého jsem zařídil úplně své hospodaření, mohl novým zákonem, vzniklým r. 1932, býti rušen. Logický rozum se tomu vzpírá a snad ani podle právního řádu není možné, aby, zákon, který pro mne platil r. 1931, mohl býti novým zákonem z roku 1932 rušen. (Posl. Chalupa: Každý zákon může býti zrušen!) Ano, může býti rušen, ale to, co platilo pro mne r. 1931, nemůže býti rušeno. Mohu r. 1932 rušiti zákon z r. 1931 - to je pravda - ale to nemohu rušiti, co r. 1931 pro mne platilo. (Výkřiky posl. Chalupy.) Nebudeme o té věci mnoho mluviti. Dáme příležitost nejvyššímu správnímu soudu, aby o věci rozhodl, poněvadž, račte dovoliti, tuto nemravnost (Výkřiky posl. Chalupy.) nemůžeme trvale připustiti. Není možno zaváděti ve spořádaném právním státě zákonnou praksi, aby obyvatelstvo r. 1931 nevědělo, nebude-li míti pro něj nějaké zákonné ustanovení třeba z r. 1940 následků se zpětnou platností.

To prostě není možné. A přece to zavedl pan ministr financí Trapl, ač velmi dobře ví, že všeobecný občanský zákon se tomu brání a zakazuje to. Vy však tímto ustanovením podrýváte důvěru v jakýkoliv právní řád. Vždyť nikdo našemu zákonodárství nebude věřiti. Není-li jisto, že příští rok se nestane něco jiného se zpětnou platností pro rok běžný, nemůže míti nikdo důvěru v právní řád, a běda národu, běda státu, který si rozvrátí důvěru občanstva v zákony. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Potom nemůže očekávati, že by lidé již předem se nebránili proti zákonnému ustanovení svými vlastními opatřeními do budoucnosti. Tedy vy podvracíte důvěru v právní řád, a jistě to nebude k prospěchu státu a k prospěchu národa. Musí to rozvrátiti veřejné mínění, vyvolá to nedůvěru, za kterou, račte dovoliti, nebudete moci do budoucnosti odpovídati.

A teď účinky toho zákona. Prosím, celý řetěz nových daňových zatížení byl již uzákoněn, řada jich snad ještě čeká, aby se stala zákonem, a to vše děláte v době, kdy celé hospodářství, řekl bych, jest již rozvráceno. Pojďte k nám na Ostravsko a budete tam viděti 10.000 havířů trvale nezaměstnaných. I při největší konjunktuře nenaleznete pro ně zaměstnání. Dvanáct tisíc havířů je na směnné měsíční dovolené. To je dalších 12.000 nezaměstnaných. Vítkovické železárny, které byly živoucí tepnou celého hospodářského života Ostravy a Ostravska, jsou v takové situaci, že není snad daleka doba, kdy přeruší vůbec výrobu. Všechny koksárny, koksové pece, zastavily výrobu. Továrna na dusíkaté látky Rütkers zastavila výrobu. Ostrava, to město, o němž píše Sokol-Tůma, město a kraj v záři milionů se nalézající, město i okolí je dnes hospodářským hřbitovem. A v té době přicházíte vy a stále a stále větší povinnosti uvalujete na bedra toho, kdo ještě pracuje. 800 textilních továren v Československé republice je zavřeno. Máte chuť k podnikavosti? Prosím, jestliže ano, zítra vám dá řada lidí k disposici textilní továrnu, můžete tam bez krejcaru peněz vtrhnouti a začíti pracovati a vydělávati. (Výkřiky.) Podniky tedy zastavují práci. Výnos obchodu se zmenšuje. Živnostníci odevzdávají živnostenské listy, poněvadž nemají co dělati, nemohou platiti, zbavují se tedy prostě existence. Obchod nedovršuje zdaleka 50%.... (Výkřiky. - Hluk.) Vždyť je to žalostné. O tom byste měli poslouchat a ne ustavičně mě přerušovati křikem. To jsou žalostné poměry. Nemluvíme proto, abychom mluvili z oken. Mluvíme ve sněmovně, v zákonodárném sboru slova, kterými chceme působit, aby zlo, které se stále a stále zvětšuje, bylo zmírněno. Tedy proč ten rámus? Obchod, jak jsem řekl, nedosahuje 50% tržby roku minulého. Obchodníci úzkostlivě celý den čekají na zákazníka, on však nejde. Továrny nepracují. Zemědělci naříkají, že kupovati nemohou, a v té době přicházeti s takovým ohromným zvýšením daňových břemen, dávek a poplatků, je přece podle mého soudu riskantní věcí pro celé naše národní hospodářství. A jestliže vám nestačí to, co říkám já, dr Engliš jako bývalý ministr není snad ještě natolik odbytou hospodářskou osobností, aby na jeho slova se nemusilo nic dávat. Mohl bych se dovolati dr Engliše, který vyslovuje svůj názor docela otevřeně a nepokrytě a říká: všechno to, co děláme, každé zvýšení, je odčerpáváním oleje od osy, kolem níž se točí celý hospodářský život. Chci jen konstatovati, že hospodářské poměry se horší každým dnem a že všechno, co děláme, děláme k vyvrcholení zkázy a katastrofy hospodářské.

A nyní mně dovolte, abych konstatoval něco, co snad bude doplňkem oposiční řeči vládního poslance kol. Špačka. (Posl. Najman: Je kol. Špaček ještě ve vládě? - Veselost.) Ano. Kol. Špaček zde charakterisoval celý systém berních správ, praksi atd. a měl nesčetné - řeknu docela odůvodněné - stížnosti. K tomu bych chtěl něco dodati. Mám zde korespondenci z Bratislavy, odkud se nám sděluje báječná věc. Tam totiž jsou již několik dní exekuční orgánové pražské přezkoušecí komise, která byla ministerstvem dosazena k přezkoušení povolených splátek poplatníků na dlužné daně. Tato létací komise provádí svou činnost tak, že si dá otevříti pokladny, vybere z nich všechno, co tam není přibito, hotové peníze, šperky rodinné, prostě všechno, co v takové pokladně je, přes to, že poplatník dříve, než na to sáhla, stvrzenkami doložil pravidelné dodržování povolených splátek na dlužné daně. Tyto stvrzenky nebyly nic. Jednomu poplatníkovi se vzaly dokonce kapesní hodinky s řetízkem, přes to, že měl a ukázal létací komisi stvrzenky, že povolené splátky pravidelně dodržuje. A zase k právní stránce. Prosím vás, když berní úřad povolí splátku poplatníkovi, může potom někdo přijíti a říci: To nic není, my potřebujeme v Praze peníze, vy musíte dáti všechno to, co máte? V Bratislavě je jedna velká restaurace, Beseda, nebo jak se nazývá. Tam sebrali dokonce peníze přichystané na výplatu zaměstnanců. Neměli ohled, že je to přichystáno na výplatu. To, prosím, není žádný právní řád. Jestliže finanční úřad povolí někomu splátky, je to právoplatné rozhodnutí, a když poplatník dodržuje podmínky, je, řekl bych, přímo neomaleností, ruší-li se to brutální mocí dvou lidí, kteří jsou vybaveni nedotknutelností. Při rozčilení člověka má to někdy neblahé následky, a také v Bratislavě to bude míti neblahé následky trestní, poněvadž když jednomu řezníkovi brali peníze, které měl připraveny na placení účtů, dopustil se činu, který kvalifikuje trestní zákon. Ministerstvo financí vydalo nařízení o zostření daňové prakse a o zostřeném vybírání daní. Nechci říci, že by to pocházelo jen od ministerstva financí, volalo se po tom již dlouho. I v této sněmovně se řeklo, že daně se vybírají ledabyle. Ovšem stalo se to takovým paušálním obviněním. Nikdy se neřekne, kdo je ten, proti němuž by se ostře mělo jíti, ale já bych řekl, že i finanční správa a ministerstvo financí se dá někdy svésti ke zlému činu, zvláště když čte - a nebudiž mi to, prosím, se strany lidové vytýkáno ve zlé; jsem velmi dobrý kamarád s každým, ale při konstatování pravdy myslím, že nebude tak zle, aby se pravda nemohla konstatovati - na př. v "Ostravském kraji", dvakráte týdně vycházejícím listu strany lidové, článek, kde se píše: "Máme prý miliardu nezaplacených daní. Stále se mluví o tom, že je nutno nějak nedoplatky vybrat, ale stále se neví jak, stále se neví, jak to udělati. S těžkým průmyslem, jemuž se vyčítá, že mu byly odpuštěny nebo slevovány stamilionové daně, stále to jde velmi pomalu a snad to ani vůbec nepůjde. Po průmyslu přicházejí velkoobchody, ty dluhují státu často značné statisíce. Jsou upomínány, ale stále neplatí, když je nejhůř, ohlásí vyrovnání, při čemž stát vychází obyčejně na prázdno," - to není pravda, poněvadž stát má přednostní právo - "poněvadž zboží náleží cizím firmám a investice nestojí za mnoho. Pak přijdou malí obchodníci, vybírají docela klidně 2% ní daň z obratu, ale bernímu úřadu nedají nic. Jsou upomínáni, zase neplatí. Přijde exekuce. Co si na nich vezmou? Nemají nic. Nábytek je připsán ženě a dětem, zboží je v komisi. Daň propadá, ale obchodník obchoduje dále a zase neplatí onu daň. Zdálo by se, že by takovým obchodníkům měly úřady odebrati koncesi. Chyba lávky! Na to nemáme žádných zákonů. Neplatící daně může dále obchodovati, provozovati svou živnost a státu neplatí nic. A nejsou to jen malí živnostníci a obchodníci, kteří se takto živí a neplatí daní. Známe i velké firmy, mezi nimi i stavitele, kteří nemají zaplaceny daně do statisíců, a úřady z nich nevytlukou ani haléře, protože tito pánové skutečně nic nemají. Co mají, patří ženě a dětem. Za takových okolností není divu, že stát přichází o statisíce a miliony nezaplacených daní". (Posl. Najman: To snad nenapsala lidové strana, já spíš myslím, že národní socialisté!) Napsal to "Ostravský kraj". Když toto finanční správa a ministerstvo financí čte, tedy není divu, že se potom vydá nařízení o zvýšeném tempu vybírání daní. Abych nemusel citovati naše časopisy, které o tom psaly, chci říci, že "Lidové noviny" byly první, které přinesly článek pod názvem "Zostřená prakse při vybírání daní" a v tom se říká, jak se má postupovati: Nedoplatky vymáhati za všech okolností, splátky nepovolovati, byla-li žádost o splátky zamítnuta, má býti bez odkladu provedeno exekuční vymáhání daní. Tak a podobně se mluví a nařizuje v tomto nařízení. A poněvadž se stává, že poturčenec je horší Turka, tedy berní úřady jdou na to tím více "štram", jak se říká.

V Ostravě je tato prakse: Poplatníku zašle se dopis, a to způsobem docela záskočným. (Výkřiky posl. Najmana.) V obálce se mu podá list a dá se podepsati návratka. Tím okamžikem, kdy návratku podepsal, řekne se mu: Prosím, otevřete a přečtěte si to. On to otevře. Charakteristický je postřeh jednoho listonoše, který se ptal: Prosím vás, co je to v těch žlutých a zelených obálkách? Každý, kdo to dostane, zbledne a lístek mu skoro vypadne z ruky.

Tedy co se říká v těch dopisech? Prostě to, že proti dotčenému poplatníku je zahájeno trestní řízení. Finanční správa, berní správa a berní úřad nemá žádných důvodů proti poplatníkovi, ale předem zahajuje proti němu trestní řízení tímto oznámením. Proč? Prostě proto, poněvadž dnes už nezáleží na placení daní, ne, finanční správě záleží jen na pokutách; jen pokuty, ničivé pokuty mohou zachrániti státní finance. Daně nic nevynesou, když se nic nevydělává, tedy musejí vynášeti pokuty. Shledal-li poplatník ve svých knihách, že se mu stal malér a že něco neuvedl, co měl, má možnost učiniti dodatečně přiznání a stává se tím beztrestný. Tím ovšem nezbavuje se doplatku zkrácené daně, ale trestně nemůže býti proti němu postupováno. Aby se předešlo tomuto dodatečnému přiznání, zavede se s ním trestní řízení a tím okamžikem, když se tak stalo, nemůže už beztrestně dodatečné přiznání učiniti. Tedy tuto praksi zavádí státní finanční správa. Je to něco strašného, jestliže se státní finance budují na těch principech a na takovém základě. Vždyť to je prostě neudržitelný stav, který vede k úplnému hospodářskému zničení řady lidí. Ale kde bere berní správa k tomu právo? Když někoho obviním, tak přece musím míti aspoň důvodné podezření pro to obvinění, ale zde tomu tak není. Žádná revise u toho poplatníka nebyla, nic se nezjistilo, přiznání bylo správně učiněno, ale dá se mu toto obvinění do ruky a trestní řízení se proti němu zahájí. Co je to za postup, co je to za právní řád? Co pak je proti někomu možno zahájiti bezdůvodně trestní řízení? A co se stane, když ten člověk prokáže, že byl úplně nevinen? Bude berní správa a ti vykonavatelé podrobeni disciplinárnímu řízení, trestům? (Hlasy: Bude povýšen!) Oni mohou docela nerušeně, ano za podmínek povýšení za svoji činnost podezřívati, obviňovati, aniž by byli vysazeni nebezpečí nějaké trestní sankce. Vážení, ta prakse se podle mého soudu nedá držeti.

Myslím, že bude dobře, když přečtu jeden takový zoufalý dopis, jichž bychom mohli přečísti sta, tisíce: "V prvnějším dopise snažil jsem se vylíčiti vám co nejstručněji svoji přímo zoufalou situaci, vylíčiti vše není mi prostě možné, ale mohu vás ujistiti, že za pravdu chci i zemříti. Nevěda si již jiné rady dopsal jsem přímo panu ministrovi financí. Uvedl jsem otevřeně a poctivě svoje mínění a mezi jiným poukázal jsem i na to, jak v příznivých dobách platili jsme daně já i můj otec; abychom na tuto povinnost nemusili mysliti, platili jsme mnohdy i předem. A dnes, poněvadž nemohu zaplatiti už ani 50 Kč, tedy se proti mně postupuje velmi ostře. Věřte mi zase, že přiznávám poctivě, ale ti lidé si to tak upraví, že sám Pán Bůh se v tom nevyzná" - píše dále a dokazuje pak, že prosil pana ministra financí, aby mu ulevil, aby posečkali, že všecko zaplatí, i v tom případě, když bude nucen svůj majetek prodati. Stěžuje si, že 3 roky netopil ve své ložnici, že vaří při chrastí, vybraném z potoka - to je, prosím, mlynář.

Toto zoufalství, tento výkřik bídy středního stavu volá přec, abychom se zamyslili nad celkovým naším hospodářským stavem v přítomné době.

Nyní několik slov, pokud se týče důsledků přirážky k dani důchodové. Dovolte mi, chtěl bych se přece jen zmíniti - ač naši kolegové to už udělali - o rozdílu mezi poplatníkem samostatně výdělečně činným a poplatníkem s pevným platem. Vezměte příjem 40.000 Kč u samostatně výdělečně činného a pak u poplatníka s pevným platem a shledáte, že samostatně výdělečně činný zaplatí na výdělkové dani 400 Kč, přirážky - průměrně 700% činí 2.800 Kč, daň důchodová - 6% méně 700 Kč - činí 1.700 Kč a přirážka k této dani podle projednávaného zákona 680 Kč. Zaplatí tedy samostatně výdělečně činný 5.580 Kč, zatím co poplatník s pevným platem zaplatí 2.380 Kč.

A je to tragedie - dobře, že tu nejsou komunisté, poněvadž by vytýkali - že posl. Ostrý bude v tomto okamžiku obhájcem velkokapitálu - ale to není tragedie Ostrého, nýbrž tragedie této sněmovny a našeho zákonodárství. Mluvím-li tedy o tom, nečiním tak z důvodů obhajoby, nýbrž proto, abych prakticky poukázal, kam vede dnešní zákonodárství, kam se národohospodářsky řítíme. Činím tak tedy jenom z těchto důvodů. Obhajoba velkokapitálu by přináležela někomu jinému, snad kol. dr Hodáčovi anebo jiným pánům, ale k vůli illustraci není možno hájiti systém bez poznámky, poněvadž v tom vidíme do budoucnosti zničení celého našeho národního hospodářství.

Mám na mysli výdělek 10 mil. Kč. Z toho výdělku se platí daň důchodová 29% méně o 291.000, tedy 2,609.000 Kč. Přirážka k této je teď celých 100% - ale počítal jsem jen 95%, poněvadž to také dostačí - tedy přirážka 95% je 2,480.550 Kč, dohromady 5,087.550 Kč. To je daň důchodová. Na výdělkové dani zaplatí z prvních 30.000 Kč 1/2%, to je 150 Kč, z dalších 110.000 Kč 2 1/2%, je 2.750 Kč, z dalších 9,860.000 Kč 4% 394.000 Kč, samosprávné přirážky k tomu v tom jsou všecky přirážky jako školní, zemské, okresní, obecní, komorní, kostelní atd., jak je zde vyjmenoval kol. Špaček - čítám průměrně 700%, činí 2,778.300 Kč, tedy úhrnem na dani výdělkové i se samosprávnými přirážkami zaplatí 3,175.200 Kč, to znamená dohromady 8,262.750 Kč. Zaplatí však o 130.000 Kč více, poněvadž přirážka stoupla z 95% na celých 100%.

Vydělá-li podnik 10 mil., pak je to jistě takový podnik, který vlastní investovaný kapitál nejméně 30 mil. Kč. A teď počítejme zúrokování, na které má každý soukromník i podnikatel nárok. Jsem-li soukromníkem a uložím-li si peníze, dostanu úrok. Mám-li kapitál investovaný ve svém podniku, musím z toho kapitálu počítati především úrok, to je podmínkou zdravého hospodaření podniku. Nečiní-li se tak, hospodaří se nerozumně, nemůže se kalkulovat, ztrácí se. Tedy 6% zúrokování při 30 mil. vlastního investovaného kapitálu činí 1,800.000, takže zaplatí de facto z 10 mil., počítaje v to úrok, 10,143.200 Kč. Z 10 mil. Kč žádá se po něm více, než vydělá.

Mám zde po ruce návrh kol. Bergmanna, Zeminové, dr Patejdla a Slavíčka, kteří navrhují nad 5 mil. Kč přirážku k dani důchodové 250%. Podle toho by zaplatil ten, kdo vydělá 10 mil. Kč, 12,306.700 Kč, aniž by počítal investovaný kapitál. (Veselost.) 2,609.000 Kč by činila daň (Posl. Chalupa: Ale zapomínáte, pane kolego, že se také něco odčítá dvakrát, z daně výdělkové že se odčítá zaplacená daň s přirážkami.) Ale to všechno můžete udělat, to je zlomek procenta, s tím počítám, ale nenahradí vám to 2,300.000 Kč, nenahradí vám to úrok. Opakuji... (Posl. Polívka: Preca takýmto chudákom utekajú Zajíčkovia s milionami za hranice!) My nechceme, aby utíkali, proto o tom mluvím.

Tedy to není počítán úrok. Když počítám ještě úrok, na který má podnikatel nárok, pak by to bylo 14,100.000 Kč. Nám se říkalo, že děláme demagogii, a já jsem řekl, že na to odpovím. Kdyby někdo chtěl mluviti o demagogii, ať si vezme tento návrh (ukazuje návrh), podívá se naň, vezme tužku a počítá a pozná hned, kdo v této sněmovně dělá demagogii. Já říkám: škoda vydání na tisk, které to sněmovnu stojí. (Potlesk. - Výborně!) Tak vypadá demagogie!

Pánové, chceme-li se touto cestou ubírati dále, pak se připravme na věci. Nepomůže nám ani devisový zákon, ani předložený nový zákon ministerstva financí; bude-li postup takový, jaký byl do nynějška, nezabrání to tomu, aby nám podniky ze státu neutíkaly ven.

Vyvezou nám stroje a podnikatelství a my budeme hromadou chudého ožebračeného lidu bez podnikatelské možnosti a chuti. Z těchto důvodů jsem o tom mluvil, ze žádných jiných. A poněvadž jsem zvyklý dívati se na věci tak, jak je nutno je posuzovat, prosím, nebudiž mi vykládáno ve zlé, že jsem se zde zmínil o některých věcech, které snad vyvolaly trochu horké krve. To nemůže vadit, řekli jsme si to a budeme přáteli, ale musíme se zavčas vzpamatovati k záchraně celého našeho národního hospodářství. Zeptejte se, vždyť máte možnost se zeptati. Račte dovolit, já po stránce národohospodářské ministerstvu financí nevěřím (Výkřiky.), a to proto, poněvadž ministerstvo financí nepodalo v poslední době důkazů, že národohospodářství rozumí nebo že by naše národohospodářství chtělo hájit. Uvažme, čeho se dopouštíme. My rozvracíme chuť k podnikání. Kdyby přišla jednou lepší konjunktura, možná, že jsme to dopracovali tak daleko, že už nebudeme moci podnikat, poněvadž budeme míti podnikatelství rozvráceno. (Výkřiky.) A teď bych chtěl něco říci do občanský chřad. Křičí-li se zde na mne ustavičně z toho středu, chápu to, ale nechápu, jak mohou ti ostatní, kteří nestojí na stanovisku individuálního podnikání, tedy individualismu, klidně přihlížeti, dávati svůj souhlas nebo býti dokonce inspirátory suchého bolševictví v tomto státě, hospodářské revoluce na sucho. A tu, bohužel, nemohu vynechati naše agrárníky. Domnívám se, že dělají velikou chybu, jsou-li zachváceni horečkou vyvolávati v život družstva, syndikáty, monopoly, monopol obilní, moučný, dokonce monopol na okurky, na dobytek, na jaré brambory, na tuk, maso a pod. Pánové se domnívají, že se to zastaví u těch, jichž se to týká, a že ta tak zv. nová orientace se nevymstí také na nich. Je to individualistické podnikání a hájení individualismu, snaží-li se býti předbojníky toho podnikání, jemuž se říká kolektivismus? Nezůstane tou kolektivismu, jak si jej představují s toho egoistického stanoviska, ta vlna půjde po tom, bohužel, dále a oni se budou moci bíti v prsa a říkati: Já bídný hříšník, spáchal jsem hřích na individualistickém podnikání, byl jsem příčinou toho, na co dnes nadávám. (Výborně!) My jsme stoupenci individualistického podnikání, vždycky jsme chránili spravedlivý požadavek našich zemědělců, poněvadž jsme si vědomi, že jsou-li oni koupěschopni, jsou-li dobře situováni, že tím okamžikem je dobře situován také ostatní střední stav a celý stát. My jsme tedy pomáhali, kde jsme mohli, ale útoky na existenci samostatně výdělečně činných lidí jiného povolání než zemědělského se strany zemědělců trpěti nebudeme, k tomu svůj souhlas nedáme. (Výborně!)

A národní demokraté? Ti jsou individualisty. Kol. Špaček to zde řekl, ale já bych o nich řekl, že jsou jako taková cudná panenka, která ustavičně říká svému milenci: "Ne, nech mne", ale na konec přece jen řekne: "Jsem tvá". (Veselost.) Je to celý řetěz psaní, jednání a na konec se přijde a hlasuje se "pro". To se mi zdá býti nedůsledným. Avšak oni dají souhlas i k jiné věci, k zavedení monopolu, jako krajně individualistická strana, která má především zájem na tom, chrániti individualistické podnikání, poněvadž se to především na nich, dojde-li k něčemu, může vymstíti a vybíti. Zdá se mi, že všechny občanské strany ztratily v tomto velkém národohospodářském procesu správnou orientaci; ta jim chybí. My nemůžeme k tomu ovšem klidně přihlížeti. My chceme, jak jsem to řekl již ve své řeči, když jsme byli poměry přinuceni vstoupiti do oposice, a budeme živým svědomím v této sněmovně, budeme živým svědomím samostatně výdělečně činných lidí v tomto státě, budeme je nebojácně chrániti a hájiti, budeme je chrániti proto, poněvadž jsme si vědomi, že udržíme-li široké vrstvy příslušníků tohoto státu a národa v samostatné hospodářské podnikavosti, budou-li ony dobře situovány, zachráníme jejich existenci, zachráníme hospodářskou existenci státu, zachráníme naše národní hospodářství. Jestli se toto nepodaří, nuž, pak odpovědnost ponesou ti, kdož tu věc přivodili a se přičinili, aby došlo k těm důsledkům.

A nebyla by fraška celá, kdybych tu finanční frašku nedodělal tímto (ukazuje výnos): Tady jest obálka, podle které zaplatil doručitel 60 haléřů doplatkového porta, a v tom rozhodnutí se praví:

"Dne 2. května 1932 byly vaším jménem zdaněny 3 litry vína z ovoce částkou 2.55 Kč. Tato daň podle zákona činí 97 1/2 haléře z jednoho litru, je vám tedy ještě doplatiti 40 haléřů, a to obratem pošty složenkou. Neuposlechnete-li tohoto vyzvání, bude proti vám použito ustanovení §u 31 zákona ze dne 25. září, čís. 553 Sb. z. a. n."

Teď si představte: 40 haléřů byl dlužen. Obálka, dopis a podpis, ten podpis sám podle mého odhadu stojí 20 Kč. Obálka, papír, práce a podpis a - 40 haléřů. To mu to nemohli připočítati při nějaké jiné příležitostní platbě a upozorniti ho na to? Není tohle zblázněný úřední šiml? Může býti větší blázinec, než je tuhle to? Může býti ještě větší bláznovství? K tomu udržujeme úřady? Ale teď přejdu jinam, obrátím to. Tady je resolutní příkaz zaplatiti 40 hal., jinak bude proti vám postupováno podle exekučního řádu a povede se exekuce. Já jsem s tohoto místa již jednou řekl: V Místku je stavba hotova, myslím, 6 roků, v Olomouci, myslím, od r. 1925, a stát těmto lidem, kteří tyto budovy dělali, stále ještě dluží peníze. Kdybychom my měli proti státu postupovati tak agresivně jako stát proti poplatnictvu, tak by již ten stát byl dávno na bubnu, poněvadž to jinak není možné. Poplatník je shovívavý. (Posl. Jos. Tůma: Jestli by to někdo koupil!) No, vidíš, a my k tomu máme jako podnikatelé mít důvěru a máme investovat, my tomu máme důvěřovat! (Veselost.)