Pátek 18. listopadu 1932

Je nutné, aby práve tomu kraju, ktorý sa nazýva bolestným výkrikom v našom slovenskom živote, bola venovaná skutočná, živá pozornosť. Ľud tamojší v kraji strašne pije, pije zo zúfalstva, ako to napísal slovenský spisovatel Peter Jilemnický. Platí to tiež o Horehroní ako o Kysúcach. Ľud pije, aby zapomenul a utopil svoju biedu, ale to nie je dôvod, aby sme ľud v tejto strašnej povere zanechali svojmu tragickému rozkladu. Je nutné, aby tento kraj ožil prácou buditeľov a buditeľská práce žiada nadšených učiteľov, statočných kňazov, svedomitých úradníkov, všade, na každom kroku, v každej obci, v každom meste. Bohužial, stavajú sa strašné prekážky do cesty, do práce nadšených vlasteneckých učiteľských buditeľov, ktorí sú znemožňovaní v práci akonáhle sa osvědčí, že cítia so sociálne slabým a porobeným. Kraj nemá dostatok buditeľov v radoch učitelstva, nemá dostatok buditeľov v radoch kňazstva a nemá dostatok buditeľov v radoch zodpovedných úradníkov, hlavne v notároch. (Potlesk.)

To si musíme uvedomiť, chceme-li kriticky rozoberať všetky príčiny, všetky okolnosti, ktoré viedly k tomuto neštastnému incidentu. (Hluk. - Místopředseda Špatný zvoní.) V kňazstve, bohužial, - sú čestné výnimky nenachádzame pravého kresťanského porozumenia pre biedu ľudu horehronského. Nech, prosím pekne, hovoria archívy okresných súdov, koľkokrát kňazí donutili svojich cirkevníkov eksekučnou cestou zaplatiť vyrúbenú církevnú daň. (Potlesk.) Na vlastné oči som vidiel desiatky a stovky, prosím pekne, týchto dokladov. (Posl. Rázus: Máte o tom dôkazy? O mne?) O vás nie! Ale videl som nesčetné dôkazy, kde cestou eksekučnou okresné súdy vymáhaly cirkevné dávky a platy. Takéto kresťanské, sociálné cítenie, odpusťte, ľudu nedokazuje, že kňaz je na svojom mieste, že vedie duchovne, mravne celý náš národ.

Ja bych si prial, aby tento živý vykričník našich pomerov všetkých bez rozdielu priviedol k odpovednej práci a skúmaniu toho, ako kto pokračuje vo verejnom živote, aby skúmal a vážil svoje slová, ako verejne vyslovuje kritiku pomerov verejných, jestli vo svojej ostrej kritike, nech už patrí do smeru autonomistického, či do smeru komunistického, nedáva možnosť živiť práve rozkladnú činnosť v našom ťažkom hospodárskom živote.

Je treba si uvedomiť, že fakt, s ktorým takmer denne sa stretávame v našom verejnom styku, že mnohé rodiny kňazské vedú maďarskú a maďaronskú domácnosť, nás nemôže nijako naplniť dôverou, že by kňaztsvo - česť výnimkám - v pravom slova smysle konalo vlasteneckú a dnes nanajvýš sociálne výchovnú službu.

A ja bych prosil slávnu snemovňu i celú verejnosť československú, aby skutočne týmto odpovedným úkolom poslania našej inteligencie slovenskej i českej na každom mieste venovala zvýšenú pozornosť. Je treba si tiež ujasniť, že chyba je častokráť i na strane politických administrativných úradníkov, a tu by som poukázal, že v stave notárskom - česť výnimkám - máme mnohé kreatúry, ktoré vedome, súc platené štátom, rozrývajú pomery a rozsievajú nenávisť voči demokracii, voči republike. V celej verejnej činnosti venujme zvýšenú pozornosť týmto otázkam. Pán prezident Országh podobne ako bývalý minister dr Slávik odo mňa dostali četné, veľmi vážné pripomienky k chovaniu tých alebo oných. Nešiel som demagogicky do verejnosti, ale žiadal som cestou vnútornou nápravu a zjednanie poriadku. (Výborně! - Potlesk.) Tak to má robiť odpovedný činiteľ, ktorý musí vážiť každé slovo a každý svoj verejný čin. (Tak jest!) Je treba, aby administratívna správa politická bola náležite vedená k odpovednosti, aby bola braná v takých vážnych momentoch skutočne k prísnej odpovednosti, aby sa skúmaly všetky okolnosti a pomery, ktoré k podobným srážkam a prípadnému rozčuľovaniu vedú.

Je treba si uvedomiť, že najodpovednejšiou našou povinnosťou ku kraju horehronskému, kysúckemu a iným krajom je podať tomuto kraju pomoc hospodársku, kultúrnu i mravnú. Domnievam sa, že ani ten najradikálnejší smer komunistický, ani ten nejreakčnejší smer nebude chtieť budovať rozvoj politického verejného života, výstavbu nových pomerov hospodárskych s ľudom zaostalým, degenerovaným a ničeným alkoholovým morom. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) Túto podmienku odalkoholizovania musíme splniť, aby sme s ľudom triezvym, duchovne rozvinutým stavali lepšiu prítomnosť a zabezpečovali mu budúcnosť. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Je treba učiniť všestranné opatrenia, aby cestou zákonnou i cestou verejnej správy boly zabezpečené všetky snahy a cesty k ozdraveniu pomerov v kraji horehronskom. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Jestliže sa narieka na hospodársku biedu kraja horehronského, súhlasím s p. kol. Rázusom, že kraj horehronský je nanajvýš bohatý, ale ja by som rád videl p. kolegu pri práci tam, kde je treba robiť veľkorysý plán, podchytiť, zveľadiť stredné Slovensko, aby mal odvahu si sadnúť s vládnymi "mamelukmi" do národohospodárskej komisie župy stredoslovenskej, ktorá je ako príklad energickej cieľuvedomej práce napomáhať malému človeku. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

My vieme o tých pokladoch nerostných, o tom antimone, o tom pyrite, my máme celý plán a radi by sme našli v záujme spolupráce všetkých, ktorí chcú blaho a dobro. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Polívka (pokračuje): Ja prosím, aby ste si uvedomili, že je nutno, aby v tejto veci sme našli skutočne zodpovedné naše splnenie povinnosti, aby sa plán pre vybudovanie trati Červená Skala-Margecany nijakým dočasným finančným nedostatkom nemohol ochrnúť, aby ľud tamojšieho kraja našiel stále a stále zamestnanie, aby bohaté oblasti lesného komplexu horehronského vedely využitkovať svoje výrobky, aby boly zlepšené a zdokonalené cesty jedinečného horského pohádkového terénu... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Polívka (pokračuje):... aby Nízké Tatry i celé slovenské Krušnohorie našlo i cestou zdravého rozvoja turistiky náhradný blahobyt za odumretý alebo dočasne ochrnutý priemysel.

Je nutné, aby sme si uvedomili, že zvýšená pozornosť voči týmto zjavom znamená sústavne starať sa o splňovanie vytýčeného hospodárskeho plánu, ktorý je vybudovaný a nastienený a ktorý bude splnený v rámci celého nášho československého hospodárskeho života.

Keď som, prosím pekne, u týchto otázok, je treba sa vrátiť ku kritickej poznámke kol. Bečku, ktorý pred týždňom tu kritizoval situáciu a okolnosti, ktoré spôsobily katastrofálny výbuch v Podbrezovej. Je treba po pravde priznať, že odpovední činitelia politickí u politickej správy v Brezovej neboli a nie sú na svojom mieste. A tu vznášam apel na ministra vnútra, aby politickej správe v Brezovej n. Hr. venoval zvýšenú odpovednú pozornosť a ustanovil na vedenie okresu breznovského ľudí schopných, so živým sociálnym cítením pre ľud. (Výborně!)

Je pravda, že eksekúcie sú dnes na Slovensku postrachom, ale musíme si uvedomiť, že eksekúcie sú dvojaké. Eksekúcie súdné, cestou súdu, a eksekúcie daňové. A pri týchto otázkach eksekučných dovoľte, aby som verejne žaloval na prípady, ktoré sú spojené s otázkami daňových eksekúcií. Ľud, ktorý je eksekúciami preháňaný, nevie vo svojom prosťúčkom rozume pochopiť, ako bolo možné, aby grófovi Pálffymu bol odpísaný na základe novely o dávke z majetku ohromný obnos 37 mil., a nevie pochopiť vo svojom prosťúčkom názore, ako je možné, aby nadvlastenecký advokát sa súdil o vysoké palmáre niekoľko milionov za túto službu veľkostatkárovi. (Výkřiky posl. Sladkého.)

Keď som u týchto prípadov, dovoľte, aby som žaloval na iný prípad, ktorý verejne parlamentu prednášam. Je to prípad z Lučenca, kde továrníkovi Petrovi Krauzovi, ktorý má tehelňu v Lučenci a druhú v Poltáre, bol učinený odpis na dávke z majetku a dani obratovej - to podtrhujem - 100.000 Kč. Generálné finančné riaditeľstvo bolo priamo terorizované vyššími vrchnosťmi, aby tento odpis previedlo, a tu musím zdôrazniť, kto je vinníkom. Ministerstvo bolo nesprávne informované politickým úradom z Rímavskej Soboty, ktorý si priamo vynútil, aby odpis továrnikovi Krauzovi bol učinený. Ale tragické pri tom je, že tento továrnik, akonáhle dostal odpis 100.000 Kč, ponúknul mestu Lučenci, že si zakúpi polovačku na 6 rokov za 50.000 Kč a že mestu vybuduje lovčí zámeček v mestskej hore v cene 50.000 Kč. Verejnosť lučenecká, ale aj slovenská i československá sa pýta zodpovedných činiteľov, prečo došlo k odpisu, ktorý tu priamo provokuje.

A dovoľte, abych vám ilustroval tretí prípad z kraja detvianskeho. Je to prípad daňovej záležitosti lazníka Ondreja Ružinského z Mýtnej. Menovaný je predstaviteľom veľmi početnej rodiny, ktorá na základe starodávnych, snáď praslovanských tradicií stoluje, chlebuje a obrába spoločný majetok rukou spoločnou a nerozdielnou. V rodine je 46 členov a majetok je 43 kat. jutár. Na tento majetok bola uvalená dávka z majetku vo výške 10.000 Kč, ktorú platil poplatník vo splátkach, ktoré mu boly povolené a ktoré presne dodržoval. Aké bolo jeho ohromné prekvapenie, keď berný úrad v Lučenci bez akéhokoľvek oprávnenia vypísal eksekúciu a chcel mu zabaviť 6 kráv. (Výkřiky komunistických poslanců: To dělá vaše vláda!) To vláda nerobí, to robí podriadený úrad, preto verejne o tejto veci hovoríme, aby sa stala náprava. Táto bolesť človeka, ktorý je "starostou" tak veľmi početnej rodiny, viedla ho k tomu, že ešte v roku minulom podal si žiadosť na ekspozitúru finančného riaditeľstva. Táto bola 12. februára t. r. podľa novely o dávke z majetku § 32, bod b) doporučená vyšším úradom finančným. Je zaujímavé, že podľa tohoto §u 32, bod b), vlastní-li početná rodina majetok v cene od 50 až 100.000 a je-li väčší počet príslušníkov, má právo na sníženie dávky z majetku, na každú hlavu o 5% okrem 2 živiteľov rodiny, to znamená, odpočítame-li zo 46 čtyroch, zostáva základ 42 členov násobených 5%; z toho vyplýva, že by tejto rodine mal byť urobený odpis vo výške 210%. Žiadosť bola vystrojená, doporučená, postúpená Generálnym finančným riaditeľstvom na min. financií, leží od 22. februára t. r. v ministerstve financií. Občan platí, čaká, až táto vec bude vybavená, ale nezúfa a verí, že platný predpis zákona bude naň tiež aplikovaný a že sa dožije náležitého spravodlivého vybavenia. My na to poukazujeme. V takýchto prípadoch je treba sa pridržať ducha predpisu a nie mrtvej litery.

Je priamo zarážajúcim faktom, že praks pri týchto eksekúciách naráža na hrozné, strašné dôsledky. Ako ospravedlní berná správa v Trnave, že v minulých dňoch bola prevedená eksekučná dražba na automobil, z ktorého bol motor vyňatý a auto bolo predané za 67 Kč? Kto tu získal? Získala tu finančná správa? Získal tu verejný záujem? A čo mám povedať na praks berného úradu v Trnave, keď zabavil, aj eksekučne predal knižnicu 250 sväzkov, dedictvo malého dvojročného dieťaťa za 450 Kč? To sú priamo zaražajúce, drastické, kruté methody, sústavné ožobračovanie. Je treba na tieto veci v záujme verejnosti poukázať a volať tých, ktorí tieto veci robia, osobne k odpovednosti.

Vláda nesmie jednostranne pozerať na cestu, akou získať finančné prostriedky. Je treba nedopustiť hospodárske a finančné zrútenie poplatníkov a najmä tých, ktorí sú sociálne slabí.

A pri tejto príležitosti dovoľte, abych sa znova obrátil na zodpovednú vládu, aby učinila všetko k ukľudeniu občianstva a v záujme konsolidačného pomeru nielen v republike, ale najmä na Slovensku.

Je treba objasniť aj druhú tragédiu z kraja horehronského. Kraj horehronský v minulých dňoch 16. t. m. bol svedkom druhého strašného výbuchu vo štát. železiarňach v Podbrezovej. 29. m. m. bol prvý výbuch, ktorý postihnul 30 robotníkov, z tých ťažko popálil 15, a druhý výbuch, ktorý sa stal na Piesku vo svárovni, postihnul 5 robotníkov, zo ktorých 2 zomreli.

Apelujem na zodpovedné ministerstvo verejných prác, aby štátnym železiarňam v Podbrezovej venovalo zvýšenú zodpovednú pozornosť a previedlo revíziu, sú-li tam schopné alebo neschopné osoby na vedenie tohoto závodu, aby všetkých, ktorí nezodpovedne vedú... (Hlasy: Ruští emigranti!) Áno, tých niektorých neschopných ruských emigrantov, aby náležite viedlo k odpovednosti, aby nedopustilo vyvražďovanie robotníctva. Tento problém štátnych železiarieň nás núti k tomu, aby sme čím skôr odpovedne otázku zabezpečenia sociálne najslabších, sociálne najbiednejších učinili predmetom vážneho jednania.

V záujme konsolidácie, ozdravenia i vrátenia dôvery do najširších vrstiev národa a v záujme prekonania všetkých demagogicky rozoštvávajúcich method apelujeme na vládu, aby prípadné incidenty vhodným spôsobom bez akýchkoľvek násilností odstranila a brala na odpovednosť tých, ktorí k týmto incidentom občianstvo ženú a utekajú od odpovednosti v dobe, keď celý tento incident nastáva. Apelujeme na všetkých verejných činiteľov, pôsobiacich na Slovensku, i odpovedných pracovníkov vo vláde, aby tieto otázky nanajvýš dôležité a zodpovedné hľadeli vyriešiť k spokojnosti so stanoviska ľudskosti, so stanoviska sociálneho cítenia k tým, ktorí tejto služby najviac potrebujú. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Bacher. Dávám mu slovo.

Posl. dr Bacher (německy): Slavná sněmovno! V dnešní rozpravě bylo velmi mnoho mluveno o ohnivých znameních, která se ukázala na Slovensku. Šlo o exekuci a při dražbě byl objekt prodán pod cenu za babku a tato exekuce obyvatelstvo nesmírně rozčilila. Došlo k příhodám, kterých dlužno velice litovati. Ale musíme říci, že očekávají nás snad ještě horší zjevy a že by se tyto zjevy mohly ukázati také v jiných krajích republiky než na Slovensku, kdybychom neměli tak klidného, rozvážného a z části dokonce fatalistického obyvatelstva.

Exekuce, k níž došlo na Slovensku, týkala se soukromé pohledávky, šlo o exekuci soukromého věřitele. Ale vedle těchto exekucí soukromého rázu máme také veřejné exekuce, exekuce, při nichž vymáhajícím věřitelem není nikdo jiný než stát, který vymáhá dlužné daně exekučně. Jest ovšem jasné, že stát, že fiskus v dobách finanční nouze, jakou nyní prožíváme, vynakládá vše možné, aby naplnil své pokladny, a nikdo také nebude míti nic proti tomu, aby dlužník daní, který se ukáže jako neochotný plátce, a jmenovitě dlužník daní, který neplní svých povinností v dobách dobré konjunktury, byl uchopen rukama zákona a přinucen platiti. Ale jinak jest tomu, jestliže dlužník daní platiti nemůže. A tu po zkušenostech, kterých jsem nabyl, nemohu opominouti, abych neupozornil, že exekuce, které se častokráte provádějí zvláště v německém jazykovém území, nejen nemohou splniti účelu, jemuž mají sloužiti, nýbrž působí přímo zkázu. Provádějí se daňové exekuce, které přivádějí dlužníka daní na pokraj zkázy a státu nepřinášejí nic, poněvadž exekučně prodané předměty vyhazují se hluboko pod cenu a prospěch z toho mají pouze ti, kdož je získají, kteří ještě mají peníze, aby mohli ony předměty koupiti hluboko pod jejich cenou. Ale na bojišti zůstává častokráte existence zničená státem a v nynější době to znamená, že stát nejen, jak jsem již uvedl, nedostane peněz, kterých hleděl tím nabýti, nýbrž že ničí poplatníka, tedy sám si zasypává pramen daní.

Ale nepřestává to pouze na dlužníkovi daní, nýbrž když jeho podnik zaměstnává zaměstnance a dělníky, dalším následkem jest, že zaměstnanci a dělníci připadají za obtíž péči o nezaměstnané a tím státu, to znamená, že celku vzrůstají tím jen nová břemena. Častokráte se stává, že se dlužníkovi daní povolily v letech 1928, 1929 nebo 1930 splátky. Pro hospodářskou krisi dlužník daní nemůže splátky dodržovati, poněvadž jsou příliš vysoké. V takovém případě měla by však finanční správa zkoumati úplně individuálně a zjišťovati, jaký jest stav onoho dlužníka, měla by postupovati se vší obezřetností a nikoliv pouze opírajíc se o formální právo, že onen člověk splátky neplatí a že tedy celý daňový dluh propadl, hoditi onomu člověku na krk exekutora. Zvláště v jednolitém německém jazykovém území máme dnes před sebou trosky průmyslů, kdysi kvetoucích průmyslů, jako porculánového, sklářského, hračkářského, perleťářského, a mnoho odvětví textilního průmyslu jest dnes z velké části zničeno. Oni lidé nemohou dnes daně platiti a kde by snad byl zásvit naděje, že by došlo k tomu, čehož si všichni musíme přáti, že se konjunktura přece opět obrátí k lepšímu, jest vyloučeno, že by se takto pohřbený podnik mohl opět vzchopiti. Stává se, že se ničí jmenovitě podniky, které mají fond, jehož by Československo mohlo jednou výborně použíti. Tento fond záleží ve vybudování organisačního aparátu, způsobilého k vývozu. Taková firma vybudovala si během desítiletí v nejvzdálenějších zemích, v Indii, v Číně atd. s největší námahou a obětmi vývozní organisaci. Musíme však doufati - a jestliže tuto naději pohřbíme, sami se vzdáváme, - že se nám opět jednou podaří dobýti pro nás nazpět aspoň části těchto trhů. Byla-li však jednou takováto vývozní organisace rozvrácena tím, že firma přestala existovati, jest tomu tak, jako kdyby byl tělu odňat některý úd. Jistě někdo namítne, že protésy jsou po stránce technické dnes již velice dokonalé, ale že by se protésové techniky, která v lékařství udělala tak ohromné pokroky, dalo použíti také v národním hospodářství, o tom bych pochyboval. Jestliže taková vývozní organisace přirozeným průběhem krise zanikne, naříkáme nad ztrátou mrtvého, jehož nebylo již možno zachrániti. Byl-li to však stát, kdo svou byrokratickou daňovou exekucí nebo případně jen proto, že si snad některý horlivý finanční úředník chtěl vysloužiti ostruhy, odňal takovémuto průmyslovému organismu krev, jest to vina, za niž není možno před hospodářskou budoucností odpovídati.

Byl by prostředek, jak by bylo lze zakročiti proti tomuto mechanickému druhu daňové exekutivy. Také zde podle mého mínění chyba tkví, tak jako ve veškeré správě, v tom, že vše se sbíhá u ústředních úřadů, že vše jest soustředěno na nejvyšších místech, ale že se nižším úřadům, které přece častokráte daleko lépe znají poměry v okresech, ponechává příliš málo iniciativy. Vezměme takový případ většího dlužníka daní v okrese; mohlo by dojíti k individuálním společným vyjednáváním obchodní komory, obchodního gremia, tamějšího berního úřadu, peněžních ústavů atd., případně ústřední daňový úřad mohl by tam vyslati některého funkcionáře, aby věc posoudil, mohlo by se vyjednávati na místě samém a mohl by stát častokráte získati částky, které podle dnešního způsobu ztratí za všech okolností. Jestliže se snad v Praze obávají, že by místní poměry vedly k tomu, že by se z jakéhosi přítelíčkování nakládalo s dlužníky daní příliš dobře, pokládám takovéto obavy za nesprávné a přílišné již proto, poněvadž konkurence onoho dlužníka daní se již postará, aby neunikl zasahující ruce fisku, neboť konkurence v každém privilegování a neodůvodněném protežování dlužníka daní spatřuje vlastní poškozování a kdyby mohla býti přibrána k takovýmto místním vyjednáváním, byl by to nejlepší preventivní prostředek, aby to zde stát neodstonal.

Nemohu než opět opakovati, co již jsem s tohoto místa krátce prohlásil, že finanční úřady měly by všechen důvod a příčinu, aby v zájmu státních financí chránily dlužníky daní a zachovaly ony daňové zdroje a chránily ony hospodářské organisace, jichž stát bude ještě velmi potřebovati.

Ale něco, čím také neobyčejně trpí hospodářský vývoj, jest dnešní devisové hospodářství. Nemůže býti sporu, že musíme vynakládati vše, abychom udrželi hodnotu české koruny. I v Československu jsou hospodáři, kteří říkají, že bychom měli učiniti něco podobného jako Anglie, Dánsko atd., zkrátka, že bychom měli nechati klesnouti cenu české koruny a za chvíli že bychom zpozorovali zlepšení průmyslu. Jest správné, že se snížením měny mohli bychom přeskočiti leckteré celní hradby. Ale přece se domnívám, že Československo jest příliš mladé a že se jeho měna přece ještě tak nevžila, abychom se mohli odvážiti takového pokusu. Naopak, musíme si říci: Začne-li jednou česká koruna klesati, bylo by to jako řítící se kámen a nevíme, kde bychom jej mohli zadržeti. Právě proto musí se míti nové středoevropské státy na pozoru, aby nenapodobily takových pokusů. Jestliže se tedy má učiniti vše na ochranu měny, aby se udržela na dnešním stavu, musíme se na druhé straně snažiti, aby se tato ochranná opatření nezvrhla v systém, při němž veškeré hospodářství musí utrpěti škodu, a aby tato ochranná opatření nesloužila k tomu, aby poskytovala některé skupině nebo straně přednostní postavení před jinými, nýbrž při takovýchto citlivých opatřeních, kde zasahuje stát - a tento stát zasahuje do hospodářství příliš mnoho - musilo by se naopak dbáti toho, aby se zachovávala zásada rovnosti všech státních občanů před zákonem.

Ale zkušenosti z tohoto hospodaření s devisami jsou docela jiné. Především v tom směru, že se s devisami hospodaří příliš byrokraticky, že se vyžaduje spousta zbytečného psaní. Také s tímto hospodařením s devisami byla spojena donucovací opatření, jichž nelze uvésti v soulad s duchem, smyslem a účelem těchto opatření. Hospodaření s devisami slouží k tomu, aby udrželo v jakémsi poměru dovoz a vývoz, aby se zabránilo, aby rychlým a značným zhoršením obchodní bilance nedošlo také ke zhoršení platební bilance a aby tím nebyla ohrožena česká koruna. Lze však sloučiti s tímto účelem hospodaření s devisami, říká-li se, že obchodník nedostane tak dlouho devis, dokud nezaplatí dlužné daně? Již dříve na počátku svých vývodů jsem uvedl, že jest povinností státu, aby se postaral, aby poplatníci, kteří jsou dlužni daně a skutečně je mohou platiti, také je platili. Toto mínění neopravňuje však za žádných okolností, aby se spojovala obchodní politika s daňovou politikou tak, aby se tohoto hospodaření s devisami používalo jako palečnice k dosažení účelu, s nímž celá jeho podstata nemá naprosto nic společného. Obchodník, který potřebuje devisy, aby mohl dovézti zboží, může snad udržeti obchod nebo továrnu v provozu a u vývozců a u vývozních průmyslů bývá tomu tak zpravidla jen tehdy, dostane-li k tomu devisy a jestliže je nedostane, nemůže podnik dále vésti, a to má dále za následek, že takový člověk, řekne-li se mu nyní: Nezaplatíš-li své dlužné daně, nedostaneš žádné devisy, musí případně - častokráte závisí na jednom nebo na dvou obchodech podnik zavříti, zaměstnance propustiti, i dělníky propustiti, dále že stát přijde opět o zdroj daní a že nám opět přibude nový dav čekatelů na péči o nezaměstnané. Mluvíme-li o produktivní a neproduktivní péči o nezaměstnané, musíme si ujasniti, že právě na příklad obchodní zaměstnance lze nejtíže umístiti v produktivní péči o nezaměstnané. Řada takových existencí musí býti takto zničena, musím to tak nazvati, zneužitím zákonných předpisů, tím, že se zneužívá hospodaření s devisami, aby se násilím vymačkaly z dlužníků daně. Častokráte se ještě stává, že onen dlužník daní podal proti určité dani opravný prostředek a hospodaření s devisami používá se nyní ještě k tomu, aby onoho člověka přiměli, aby upustil od opravného prostředku.

To jsou naprosto neudržitelné poměry, to jsou poměry, z nichž možno usuzovati, že se nechápe, že dovezené zboží není nějakým přepychem, nýbrž že jest to podklad dalšího hospodaření, další práce, jmenovitě tehdy, jde-li o suroviny a pomocný materiál, kdy tedy tento dovoz jest jen základem ke tvoření nových daňových základů.

Ale v devisovém hospodářství ukazuje se ještě něco jiného. Úlevu v celé situaci byl by mohl přinésti kompensační systém. Kompensační soustava vychází, jak známo, s tohoto stanoviska: Doveze-li se zboží za tisíc a za tisíc se opět zboží vyveze, klesá platební bilance na nulu a měna se tím nehorší. Předpokládali bychom tedy, že průmyslníku, který na příklad chce vyvézti hotové zboží a přichází s návrhem, že chce za to dovézti průmyslové suroviny, bude tento kompensační obchod vyřízen kladně do 24 hodin. Ale co se děje a jak se to dnes provádí? Každý souhlas devisové komise jest vázán povolením vlády a stále a stále vidíme převahu agrárních zájmů, což jde dokonce tak daleko, že se dnes žádá, že při kompensačním obchodu má se dostati průmyslovému zboží jen tehdy dovozní povolení, jestliže protipoložkou, která se povoluje k vývozu, jest agrární zboží.

Nelze pochybovati, že musíme vynaložiti vše, abychom udrželi zemědělství při životě. Ale zemědělství musí si také býti vědomo toho, že má-li obchod, průmysl, živnosti a mají-li státní úředníci i soukromí úředníci, jimž se má jíti na kůži, býti způsobilí kupovati, nepomohou ani největší výkony, ani zintensivnění zemědělství, poněvadž zemědělství se svými zemědělskými výrobky, ať již jsou to plodiny nebo živočišné výrobky, nikam nedojde prostě proto, že jich nebude moci prodati. Převaha agrárního vlivu v devisové komisi naprosto neprospívá zemědělskému vývoji státu.

Již mnoho řečníků mluvicích k vládnímu prohlášení a také při dnešní rozpravě mluvilo o tom, že Československo musí míti nějaký hospodářský plán. Bylo proneseno slovo hospodářský plán a jest tím myšleno plánovité hospodářství, ačkoliv si přece musíme býti jasně vědomí, že jest neobyčejně těžké sestaviti hospodářský plán dnes, kdy nás každý měsíc již pro novou politiku ciziny staví často před úplně nové poměry. Připomínám jen konferenci v Ottawě s jejími usneseními, která vedou k tomu, aby již vybudovaný hospodářský plán byl změněn. Ale přes to přese vše takovýto hospodářský plán přes všechny potíže zůstává nutností v tom smyslu, že si státní správa musí býti vědoma toho, jak chce podporovati jednotlivé činitele v hospodářství; a předpokladem takového hospodářského plánu zůstane vždy: poměr zemědělství a poměr vrstev vyrábějících nezemědělské výrobky. Jádrem hospodářského plánu ve státě jest uvésti v náležitý soulad zájmy těchto činitelů ve státě, který jest tak složen jako Československo. A toto složení musilo by pak také odpovídati zdanění, jak přímému, tak nepřímému, má-li vůbec hospodářský plán vésti k tomu, aby krisi i když nikoliv zdolal - to nemůžeme z vlastních sil, to musíme uznati přece - aspoň aby zjednal úlevy, které se musí učiniti. Ale nynější způsob byrokratického hospodaření s devisami jest s to, aby zasahoval rušivě do každého hospodářského plánu, i kdyby byl vybudován sebe pečlivěji.

Vůbec při tak velice centralisované byrokratické správě se ukazuje, jak jest nepružná, jak málo jest s to, aby se rychle přizpůsobila potřebám dne. Ale v tom tkví nebezpečí každého státního hospodaření, každého nadměrného nuceného hospodaření. Všude se ukázalo, že byrokratický aparát jest těžkopádný, že úředník, který jest vzdělán byrokraticky a nikoliv obchodně, má sklon k tomu, aby svaloval odpovědnost se sebe a sváděl ji tam, kde se dává na spis konečný podpis. Musíme se však snažiti, aby byrokracie byla vychovávána tak, jak toho vyžaduje moderní styk, moderní technika a hospodářství se svými telefony a telegrafy, ba, jak toho dokonce vyžaduje moderní válčení, které klade spoustu odpovědnosti již na jednotlivého bojovníka. Jednotlivý úředník musil by býti přímo vycepován k tomu, aby přejímal odpovědnost a aby tuto odpovědnost nesl také před veřejností. Po této stránce vidíme však stále ještě právě obrácený pochod a vidíme častokráte a právě i ve finanční správě, jak jisté velmi důležité komplexy otázek sdružují se stále a stále v několika málo rukou, takže úředníci tím pověření, i kdyby pracovali 24 hodin denně, neměli by ani času, aby ty spisy vyřídili.

Doufám - a snad jest to dobrá stránka mnoha špatných zkušeností, kterých jsme nabyli v této době krise - že nouze rozpočtu, že skrovné peníze, které se přikáží jednotlivým resortům, budou nutiti, aby se ve správě šetřilo tak, aby přestalo obíhání spisů, aby přestalo mnoho komisí a šetření atd. v zájmu úspory ve správě, takže tato finanční nouze bude míti za následek, že se správní aparát zjednoduší v tom smyslu, že se jednotlivým úředníkům i nižších instancí přikáží větší úkoly s větší odpovědností. Ovšem úředníci mohou konati plnou práci a práci se smyslem pro odpovědnost jen tehdy, jsou-li náležitě placeni a také jen tehdy, vědí-li, že stát, převzal-li jednou k nim povinnost, také ji musí splniti. To znamená jinými slovy přeneseno na pense: Jestliže někdo uzavřel se státem, třeba kolektivně, úmluvu, když při tom platil peníze a práci, má jakýsi nárok na plnění státu a tento nárok trvá a může býti změněn jen v dohodě úmluvou oprávněného s osobou povinnou plniti nebo případně usnesením soudu. Nikdy však nemůže někdo, kdo na příklad již roku 1924 pro určitou pensi a na slib, že může vykonávati určité zaměstnání, vystoupil ze státní služby, býti nyní překvapen tím, že se mu řekne: Dostaneš menší pensi nebo musíš se vzdáti vedlejšího výdělku. Takovéto věci dodatečně nelze dělati a jestliže si úředníci na to zvykli, že musí počítati s tím, že stát kdykoliv zasáhne prostým, svévolným činem do jejich oprávněných nároků, pak se nesmíte diviti, jestliže oni lidé ztratí chuť pracovati a zvláště bráti na sebe odpovědnost.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP