Úterý 20. prosince 1932

Ďalej bude treba previesť ekonomizáciu sociálnych inštitúcií, riadny chod štátnej pokladne, lebo darmo by sme zaťažovali snáď novými daňovými osnovami naše poplatníctvo, jestli by sme sa nestarali, aby menovite platenia schopní bohatší majitelia si riadne svoje povinnosti voči štátu zavčas neplnili.

Ďalej bude treba tiež previesť sanáciu našich samosprávnych sväzkov.

Pri vyrovnaní nášho rozpočtu je treba menovite mať na zreteli, aby sa vyrovnanie nedialo stálym zaťažovaním nášho národohospodárstva, lebo nemôžeme na jednej strane prevádzať deflačnú politiku a keby sme inflačnú politiku prevádzali v našich štátnych financiách, tak by nám rovnováha nášho rozpočtu mohla byť ohrozená.

Vláda bude museť preto vyriešiť menovite cenovú politiku na spravodlivých základoch. Toto je jedna z najväčších krívd, a myslím, že naše úradníctvo by celkom príjemne prijalo sníženie platové, jestli bysme po stránke cenovej učinili poriadok. Nechcem tuná spomínať konkrétné prípady, že celý reťaz medziobchodu bohatne na úkor tak producenta ako konzumenta. Tuná by bolo tiež treba zjednať radikálnu nápravu.

Národohospodárske hodnoty bude treba uviesť na úmernú základnu hodnoty našej koruny. A tuná, veľavážení páni, si dovolím podotknúť, že s týmito otázkami bude treba tiež akosi počítať, a myslím, že prijdeme k tomu, že sa vláda bude museť aj s touto otázkou zaoberať.

Tuná nemám na mysli žiadnu infláciu aby bolo dobre rozumené - ale mám na mysli, že naše peňažníctvo bude museť tiež priniesť určité obeti v záujme rovnováhy nášho rozpočtu.

Myslím, že toto provizorium nemôže mať celkove zlý vliv na finančné hospodárenie celého štátu, a to preto, lebo získavame času na riadné a svedomité prejednanie štátneho rozpočtu na r. 1933, a bude času tiež pečlive prejednať všetky úsporné osnovy premyslene, aby riadny chod nášho finančného hospodárstva štátneho neutrpel. Menovite čo sa týka úsporných osnôv, veľmi pečlive budeme museť uvažovať, aby sme novými nesnesiteľnými ťarchami naše národné hospodárstvo nezaťažovali.

Doporučujem v mene rozpočtového výboru Národnemu shromaždeniu, aby vládny návrh č. 2110 o zatýmnom vedení štátneho hospodárstva od 1. januára do 28. februára 1933 prijalo tak, ako je v pôvodnom vládnom znení predostretý. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Nyní přistoupíme ke společné rozpravě.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby řečnická lhůta pro celou rozpravu činila: pro každý klub tolikrát 5 minut, kolik má klub členů, pro klub s méně než 6 členy 30 minut, při čemž poslanci mimo klub počítají se za jeden klub.

Jsou nějaké námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Není jich. Řečnická lhůta jest tedy podle něho stanovena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Stern, dr Szüllő, inž. Kallina, Kurťak; na straně "pro" pp. posl. dr Luschka, Bergmann, Geyer.

Uděluji slovo prvnímu řečníku na straně proti, panu posl. dr Sternovi.

Posl. dr Stern (německy): Není to náhoda, že se zde projednává tento zákon po rozpravách a po velkém hlasování, které jsme právě dnes zde v této sněmovně zažili. Byly-li již za této rozpravy zde předvedeny takové demagogické výkony, na které můžete býti hrdi, můžeme říci, že tento zákon a to, jak jej odůvodnil zpravodaj dr Stránský, jest vrcholem demagogie. Tento zákon vypadá velmi nevinně. Najde se dokonce snad i mnohý dělník, který si řekne: Když nám tento zákon snad již mnoho nepomůže, pak nám přece nemůže ani mnoho uškoditi. Ve skutečnosti jde však o zákon pro pracující lid nebezpečný a jest naší povinností i s tohoto místa odhaliti ráz tohoto zákona. Zdánlivě jest účelem tohoto zákona, jak zde pravil pan dr Stránský, aby se na jedné straně dosáhlo úspor, na druhé straně pak aby se prováděla kontrola, bojovalo proti korupci. A právě proto to není, jak jsem již řekl, náhoda, že se tento zákon právě nyní projednává. Nyní, kdy se zde hlasovalo o ohromné loupeži spáchané na nižších a středních státních zaměstnancích a částečně i na dělnících státu, nyní kdy se zde provádí nehorázný úsporný systém na útraty dělníků, kdy se na jedné straně zastavují investice za sta milionů Kč, na druhé straně pak se vybírá přes 1 miliardu Kč nových daní, nyní, v této době se domníváte, že musíte dáti rozčilené veřejnosti pilulku k uklidnění, totiž říci jí: "Když již musíte přinášeti takové oběti, [ ], pak nemáte aspoň míti pocit, že peníze, [ ] budou vyhozeny v nesmyslném a nerozumném hospodářství. Zřídíme komisi, která bude pečovati, aby se hospodařilo šetrně, rozumně a účelně nebo jak pravil pan dr Stránský, racionelně, a nemáte také míti pocit, že peníze, které z vás budou vymačkány, ukradne Stříbrný a jiní korupčníci. Nikoliv, od nynějška bude se hospodařiti rozumně, nebude se krásti a oběti, které přinášíte, nebudou marné." To jest pokračování špinavé demagogie, kterou hned na začátku těchto vyjednávání provozovali zvláště čeští národní demokrati, kteří s počátku prohlásili: "Za žádných okolností nedovolíme, aby se státním zaměstnancům něco z platu srazilo", kteří prohlásili: "V tomto případě není možný žádný kompromis, budeme potírati i nejmenší snížení a nikdy nebudeme souhlasiti" - a pak najednou přišli s objevem: "Ano, budeme také pro to hlasovati, ale pak se musí v tomto státě jinak hospodařiti. Musí se zde zříditi kontrolní a úsporná komise, státní zaměstnanci, když přinášejí oběti, musejí míti jistotu, že je nepřinesli pro tento systém, že se zavede docela jiný, nový systém." Většina vládních stran, poněvadž se obávala soutěže národních demokratů, líčila to dokonce jako demagogii a nyní celá vládní většina provozuje právě tutéž demagogii. Neboť tento zákon, který jste podali, jest totiž královskou myšlenkou českých nár. demokratů, jímž chtěli namluviti státním zaměstnancům, že mohou býti docela spokojeni a že si klidně mohou dáti líbiti snížení platů.

Komise má, jak se řeklo, dva úkoly: kontrolu a šetření. Podívejme se jednou na tyto oba úkoly! Prohlašuji zde hned, že pokud jde o tyto oba úkoly, dlužno posuzovati úmysly naprosto odlišně. Pokud jde o kontrolu výroby, není celý zákon nic jiného než hanebný podvod. Nezamýšlíte prováděti byť jen nejmenší míru kontroly. Všechna ustanovení, každý paragraf tohoto zákona zřetelně ukazuje úmysl zabrániti, aby se mohl vésti skutečný boj proti korupci, zabrániti, aby se tato věc odhalila, když někdo již z nějakého důvodu přijde na stopu nějaké korupce. Docela zřejmým a jasným účelem každého paragrafu tohoto zákona jest nějak zabrániti, aby se široká veřejnost nedověděla, co se děje, a aby se to mohlo zatušovati, když již někde něco tak smrdí, že se to nedá úplně ukrýti. Slyšeli jsme zde pana dr Stránského; když jsme mu naslouchali, domnívali bychom se, že on to míní vážně s bojem o očistu veřejného života, když prohlašoval: Máme zapomenouti všech rozdílů v jedné myšlence, že se slušní lidé musejí spojiti proti darebákům a komunistům. Kdyby z toho jen to nejmenší bylo pravdivé, kdyby se chtělo vážně bojovati proti korupci, proč pak se přichází se zákonem, který neznamená nic jiného, než že se dosavadní zákon, který již ukázal svůj úplný úpadek, ještě zhoršuje a omezuje? Vždyť máme již zákon o takové kontrolní a úsporné komisi, ještě z první doby tohoto státu, kde jste v jistých věcech musili ukazovati aspoň ještě zdánlivou ochotu. Podle tohoto dřívějšího zákona měla komise přece více práv a možností nežli podle nynějšího zákona, aspoň mohla někde zasáhnouti. Tato komise vůbec nic neudělala. Vždyť jste ji mohli nyní svolati a nechati pracovati podle starého zákona. Toho jste se obávali; obávali jste se, že by někdo mohl říci, že nyní po všech těchto svinstvech, po tomto hospodářství a po těchto miliardových schodcích je čas svolati tuto komisi a nechati ji pracovati. Obávali jste se, že dokonce skrovná práva, která měla tato původní komise, mohla by se státi nebezpečnými, a předložili jste nový zákon, který odstraňuje všechna práva a možnosti, aby tato komise něco vyšetřovala. Pak přichází pan dr Stránský a prohlašuje: "Zde vidíte, jak to míníme poctivě, jaký zákon předkládáme." Podle dosavadního zákona neměla se komise starati jen o státní správu a hospodářství, mohla se starati o celou veřejnou správu, i o zemské a okresní správy. Nyní se příslušnost omezila a činnost komise se vztahuje jen na státní hospodářství. Podle starého zákona byla komise oprávněna konati svou práci jako celek. Viděli jsme, jak tato práce ve skutečnosti vypadala. Podle nynějšího zákona nemá komise jako celek vůbec žádná práva - ještě o tom promluvím - a všechno, co se praví o úkolech této komise, to bude přikázáno jen užšímu výboru, o němž pan zpravodaj sám prohlásil, že v něm rozhodně budou zastoupeni jen členové většiny. Pan zpravodaj pronesl zde větu, ze které zapomněl uvésti druhou část. Prohlásil: "Při úsporách jde o věci, které má prováděti většina." Ačkoliv jest to úplně mylné, přece zapomněl vysloviti ještě to druhé, druhou větu, která by z toho vyplývala: Při kontrole korupce musí i menšina míti nějakou možnost, aby byla k tomu přibrána. Podle tohoto zákona děje se opak.

I pro užší výbor jest v zákoně jen jedna věta o úkolech, zatím co se komisi neposkytují vůbec žádná práva. Bude se skládati jen ze zástupců vládní většiny, a dokonce jen z vybraných zástupců vládní většiny, abyste se v tomto oboru naprosto nevydávali všanc žádným překvapením. To je obava, která jest úplně zbytečná. Mohli byste většinu oposičních stran, ba všechny oposiční strany s výjimkou komunistů, klidně tam také přibrati a nemusili byste se ani v nejmenším obávati; ony by právě tak projevovaly svou věrnost ke státu při zastírání korupce jako zástupci vládních stran. (Posl. dr Szüllő [německy]: Důkazy!) Dokáži to, ano, jedno po druhém, nikoliv všechno najednou. Podle nového zákona jest všechno, co má tato komise činiti, především všechno, co činí výbor, za všech okolností důvěrné. (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) I to, co se děje v komisi samé, může býti prohlášeno za důvěrné. Pan dr Stránský zde prohlásil, že se nikterak neomezují práva jiných oborů, pokud jde o vyšetřování. Ale pane dr Stránský, právě jedno důležité právo se právě tomuto výboru, který má přece prý obnoviti čistotu veřejného života, omezuje dokonce proti jiným již nyní trvajícím výborům. Do každého jiného výboru může přijíti každý libovolný poslanec, účastniti se schůzí a poslouchati, co se děje. Právě do tohoto výboru, který má posvítiti do bahna korupce, nesmějí poslanci ani choditi ani naslouchati. Pan zpravodaj prohlásil, že se výbor nemůže ani usnésti, že na tu nebo onu schůzi mohou býti připuštěni jiní poslanci. Nikdo se nesmí účastniti porad tohoto výboru. Dokonce listiny, zápisy a těsnopisné záznamy, všechno se prohlašuje za důvěrné. Táži se: Když chcete skutečně odhaliti korupci, jest pak zapotřebí tak úzkostlivě požadovati všude důvěrnost a žádati, aby se jen žádné slovo o tom, co se tam mluví, nedostalo ven, do veřejnosti? Musí to jíti tak daleko, jak se to děje v tomto zákoně, že člen, který poruší tuto důvěrnost, to znamená, který dělníkům venku prohlásí: "Zde a tam se krade," že takový člen bude z výboru vyhozen, oloupen o své členství a že mu již nedovolíte v tomto výboru pracovati? Můžeme klidně říci, že tento zákon jest zákonem, jímž se má zabrániti odhalování korupce. Zákon má všechna možná ustanovení, aby zabránil, aby nikdo v tomto výboru - vždyť jsou tam jeden nebo dva komunisté a proto se toho bojíte - neučinil nic ke skutečnému odhalení korupce. (Posl. dr Stránský: Komunisté budou všude jen křičet!) Pane dr Stránský! Ukázali jsme, že my komunisté jsme nejen křičeli, nýbrž že jsme žádali, aby se skutečně vyšetřovalo, podali jsme v případě Stříbrného docela konkretní návrhy, žádali jsme, aby darebáci a zloději byli potrestáni, a všechny tyto konkretní návrhy byly přehlasovány. Vy říkáte: "My umíme jen křičeti." Ale ve skutečnosti vy dovedete jen přehlasovávati to, co my navrhujeme. Naše návrhy se prostě přehlasují a když pak projevíme své rozhořčení, říkáte: "Vy komunisté dovedete jen křičeti." Pane dr Stránský, řekl jsem Vám již ve výboru a opakuji to: To jest zákon, ve kterém se nepraví ani slovem a ani slabikou o úkolech, které přísluší komisi, a již naprosto nic o právech a prostředcích, které má tato komise po ruce, aby splnila své úkoly. V nadpise se praví, že to jest komise ke kontrole a úspornosti, ale nadpis není příkaz, to není nic. Nadpis jen naznačuje, co se zamýšlí později říci. V zákoně samém není ani řečeno, že úkolem komise jest činiti to neb ono že má ten nebo onen úkol. Jen v § 5 zákona se určuje, že se ke splnění úkolů, které se v nadpise slibují, zřizuje výbor. Úkolem tohoto výboru jest kontrolovati a dávati podnět k úsporám, a dále není v celém zákoně nic. (Posl. dr Stránský: Ostatní stojí v jednacím řádu!) Pane dr Stránský, to nemůžete míniti vážně, to jest opravdu příliš naivní, když říkáte, že v jednacím řádu stojí to, co má tento výbor dělati. Jednací řád upravuje jen zevnější formálnosti každého výboru, t. j. že má jednati v téže formě jako každý jiný výbor. (Posl. dr Stránský: Pane doktore, jest to permanentní vyšetřovací výbor, to jsme dosud neměli! Parlament to musí přidělit!) To je parlamentní komise, právě které se nepřidělují žádné úkoly, nýbrž ve které se tvoří výbor, jemuž jedině to úkoly připadají. Chcete-li mi odporovati, ukažte mi slovo, kde se komisi přidělují nějaké úkoly nebo se jí dávají do rukou nějaké prostředky, aby něco udělala. (Posl. dr Stránský: To je ono ustanovení jednacího řádu, podle kterého sněmovna může cokoliv přiděliti komisi k vyšetření!) Máme tedy výbor, který nemá žádných úkolů a práv, nýbrž sněmovna má právo něco mu přiděliti. K tomu nepotřebujeme nového zákona, to mohla sněmovna dělati již i nyní. Ale sněmovna výboru nic nepřidělí, až my komunisté budeme skutečně chtíti odhaliti nějakou korupci. Tomu sněmovna zabrání. Tento výbor měl zdánlivě býti k tomu, aby sám hledal materiál a mohl ke sněmovně přijíti s konkretními návrhy a říci: "Zde jsme něco našli, co není v pořádku, napravte to." Nikoliv, výbor musí čekati, až mu sněmovna něco přidělí. Opakuji: O výboru se v § 5 praví, jaké má úkoly. Ale ani u tohoto užšího výboru..... (Výkřiky posl. dr Stránského.) Pane doktore, vždyť máte závěrečné slovo, nepronášejte zde celou řeč. (Posl. dr Stránský: Dovolte, vy jste dobrý, vy jste mne ukřičeli a vám nesmí nikdo říci ani námitku!) Pravím: Ani u tohoto užšího výboru nejsou uvedeny prostředky, jimiž toho má dosíci. Nestojí tam ani, že členové tohoto užšího výboru mohou choditi do úřadů a tam žádati, aby se jim něco předložilo. Nyní dr Stránský dělá, jakoby to bylo něco samozřejmého. Ale kdyby se vážně něco takového žádalo, řekne se: "Prosím, v zákoně o tom nic není, tento člen nemá k tomu práva." Nebo kdyby dokonce komunistický člen komise něco žádal, řeklo by se: "Jen výbor má vůbec do toho co mluviti." (Předsednictví se ujal předseda dr Staněk.)

Jediné právo, které má tento výbor - neboť komise nemá vůbec žádné - jest žádati, aby se vyslechli svědkové. Ale jak má výbor připadnouti na myšlenku, že v některé věci má vyslechnouti svědky, není z celého zákona vůbec zřejmo. Všechna ustanovení jsou udělána tak, aby tomuto výboru a této komisi byly svázány ruce i nohy, aby nemohly vůbec nic dělati. Tak na př. jest tam i ustanovení, kterým se výslovně určuje, že se hospodaření s tajnými fondy, na př. ministerstva zahraničních věcí, presidia ministerské rady atd., nesmí kontrolovati. Ale proč pak ne? Právě u těchto tajných fondů jest přece největší možnost, že se jich přímo užije ke korupci, ke krádeži. A poukazuje-li se na to, že již jejich jméno praví, že musejí zůstati tajné, pak máte přece tolik ustanovení o důvěrnosti porad. Proč by neměla komise, která má potírati korupci, vůbec nahlédnouti do hospodaření s těmito fondy? Zákon jde ve strachu před skutečným vyšetřováním tak daleko, že tam jest jedno ustanovení, které jest parlamentní novinkou, to jest něčím, co zde ještě nebylo. V každém parlamentním sboru má každý člen právo dělati návrhy. Ale v tomto zákoně máme ustanovení, podle něhož jediný návrh, který se vůbec může podati, aby byli vyslechnuti svědkové, nesmějí podati členové komise. (Posl. dr Stránský: To není pravda!) Vždyť jste to sám potvrdil ve výboru; když kol. Hackenberg to popíral, prohlásil jste, kol. dr Stern má pravdu. (Posl. dr Stránský: Tam, kde se jedná z příkazu sněmovny, tam to není pravda!) Hned to zjistím. V zákoně se praví: Tam, kde část Národního shromáždění, poslanecká sněmovna nebo senát, nepřidělila nějakou věc k rozhodnutí, nemohou takový návrh podávati jednotliví členové. Může jej podati jen většina užšího výboru, tedy vládní většina. Tak velice se bojíte komunistů, že jim ani nedáváte právo podati nějaký návrh, kdyby přišli na nějaké svinstvo, ačkoliv je přece můžete přehlasovati. Praví-li dr Stránský, "přidělí-li to sněmovna", pak to jest ovšem samozřejmá věc; to by bylo ještě hezčí, kdyby zákon dokonce v případě, kdy je podle platného zákona možné vyslýchati svědky, i toto právo, které má každý výbor, tomuto výboru odňal. Tím se, pane doktore, děláte jen směšným, uvádíte-li to jako přednost. Ale to je něco nového, že v tomto výboru nesmějí ani jednotliví členové podávati rozhodující návrhy. Pravíte-li, že to, co tento zákon obsahuje, je stále ještě více než to, co platí nyní, pak se táži: Co by to mělo býti za zákon, který by chtěl prostě podržeti starý stav? Vždyť nesmíte zapomínati, že tento výbor má býti přece něčím docela jiným než jiné výbory, výbor, o němž předstíráte, že je zde k vyšetřování, takřka jako stálý vyšetřovací výbor. A když se tomuto výboru odnímá možnost vyšetřovati s výjimkou případů, kdy se na tom usnese Národní shromáždění, pak to přece znamená, že chcete zabrániti tomu, aby tento výbor něco dělal. A tak to také jest. Ale i kdyby v něm nebyla všechna tato ustanovení, i kdyby byly ještě zlepšeny staré zákony, které členům dávají některá práva, a kdyby se zřídila skutečná komise, tedy taková, které bylo přikázáno, aby skutečně kontrolovala, bylo by to nemožné a byl by to rozpor, kdybyste přece ukazovali vážnou vůli zříditi komisi, která má korupci zjišťovati a odstraňovati [ ]. Jak si může někdo namlouvati, že se korupce bude sama kontrolovati? Pan předseda zvonil, když jsem prohlásil, že se korupce stala systémem. Chci vše dokázati údaji a oznámeními, které podala vláda. Zde v tomto státě se oficielně přiznává, že vládní strany dostávají od státu podpory, a to je něco, co jste vy všichni dříve prohlašovali za korupci a zradu, o čemž jste vy všichni v dobách demokratického liberalismu prohlašovali, že to jest kupování stran, zrada širokých vrstev. Zde se to však děje otevřeně. Zde máme stranu, která jde dokonce tak daleko, že zcela upřímně přiznává, že byla podplacena a že vrací peníze, které dostala. Ovšem V takových splátkách, že by člověk musil dožíti věku starého Methusalema, aby se byť jen dočkal, aby aspoň malá část této korupční částky byla skutečně vrácena. Táži se: Prohlašuje-li ve státě strana: my jsme byli podplaceni, dostávali jsme od státu neprávem peníze, jsme ochotni je vrátiti - každý měsíc haléř, nevím zdali více - a když pak vláda hned neprohlásí: "Sem se všemi ukradenými penězi!" pak to znamená, že vláda, že stát, že naše republika se úředně staví na půdu korupce. Máme v tomto státě dokonce ještě větší vzácnost, raritu, se kterou bychom se mohli ukazovati v celém světě. Dožili jsme se zde toho, že president státu prohlásil, že se vedoucím politikům musejí darovati veliké peníze, aby nekradli. Je to pravda nebo ne? (Posl. dr Stránský: Ne!) Tedy proč Stříbrný nebo jiní politikové dostali tyto peníze? Urážíte sami svého vysoce váženého presidenta, když to popíráte, poněvadž to sám přiznal a vy popíráním teprve vlastně to líčíte jako něco nečestného. Ale pan president to asi zřejmě považuje za docela v pořádku, neboť sám prohlásil, že se to stalo. V tomto státě se oficielně prohlašuje, že je docela v pořádku, když rozličné strany dostávají od vlády ohromné peníze a vysvětluje se to tím, že přece nelze od strany očekávati, aby vystačila se svými členskými příspěvky. Vždyť vládní strany konají positivní práci pro stát - přece jsme ji dneska viděli, tuto positivní práci - nemají tedy vládní strany právo dostávati své miliony ze státní pokladny, z haléřů, které se vyrvou pracujícím? Táži se: Je-li tomu tak - a jest tomu tak - může se pak brániti tomu - a nekonstatuji tím nic horšího než v onom faktu - lze pak brániti tomu, aby v těchto stranách nepřišli jednotliví politikové a vůdcové a neřekli: Z těchto milionů strčím i já malou nebo větší část do své vlastní kapsy. Která strana může zabrániti, aby takový Stříbrný, Klofáč a jak se všichni jmenují, nekradli pro vlastní kapsy, neboť přece příslušný politik může kompromitovati celou stranu, když nejen otevřeně přizná, co ona dostává, když mimo to odhalí všechny špinavé aféry, jimiž strany získávají tyto peníze, když ukáže, že se podplácejí nejen strany, nýbrž že se při tom okrádají masy, že se zdražuje železnice, že se zdražuje uhlí, že se zdražují nejnutnější potraviny, aby se mohly strany podpláceti a tím aby se i jednotliví vůdcové těchto stran mohli při tom obohacovati? Nespoléhejte přece na dělníky, že jsou tak zabednění, že vám budou věřiti, že zde v tomto státě chcete kontrolovati korupci, když jste přece nebyli ani schopni vyříditi tak křiklavý případ korupce jako případ Stříbrného, kde se vám Stříbrný zde s tohoto místa mohl všem vysmáti, kde Stříbrný vystoupil a řekl: "Ano, ukradl jsem maličkost 20 milionů Kč. Ale co mi uděláte, vždyť jste přece kradli všichni, ať se jen někdo z vás odváží vystoupiti proti mně a něco mi vyčítati." A v této sněmovně, kde jsme se všichni toho dožili, přicházíte s návrhem na kontrolní komisi, která má kontrolovati korupci? Nikoliv, to je demagogie, nejvyšší a nejhorší demagogie za tím účelem, jak jsem již řekl, aby se masám, [ ], řeklo: Za to budeme míti naši republiku čistou, čerstvě umytou a nalakovanou. Dostanete o 15% menší plat, ale za to žijete ve slušném státě, kde se nekrade. Tak to vypadá. (Posl. dr Stránský: On je pan dr Stern také trochu deutschnational!) Jak to, protože jsem proti kradení? (Posl. dr Stránský: Protože říkáte "naše republika" česky!) To právě němečtí nacionálové neříkají. Nebojím se mluviti česky právě proto, že nejsem německý nacionál, že považuji českou řeč právě tak za cennou jako německou nebo jinou řeč. Vidíte-li však to německonacionální snad v tom, že vystupuji proti kradení a proti korupci, velice se mýlíte. Tam, kde jsou u vesla němečtí nacionálové, dělají to právě tak jako vy. Zde není ani nejmenší rozdíl. U nás máte jen poněkud větší možnosti. (Posl. Krumpe [německy]: A komunisté?) Tam, kde jsou u vesla komunisté, postaví se zloděj ke zdi a zastřelí a nemůže zde ve sněmovně spolupůsobiti k tomu, aby se zavírali lidé, kteří nedělají nic jiného, než že hájí zájmy pracujících. Tak to vypadá s možností kontrolovati korupci.

Slyšeli jsme o tom několik slov i od členů tak zvané oposice, zvláště od pánů německých křesťanských sociálů. Troufali si kritisovati tento zákon. (Posl. dr Petersilka [německy]: Když nás mluvením celé hodiny trvajícím nepřipouštíte ke slovu!) Nemusíte naslouchati. Křesťanští sociálové, kteří seděli u polívčičky a řádně se napapali, tito křesťanští sociálové... (Posl. dr Petersilka [německy]: Vy jste sprostý lhář, dokažte to! Nedostali jsme ani haléře!) Budete snad chtíti tvrditi... (Výkřiky.) Chcete snad popírati... (Výkřiky.) Kdo křičí, ukazuje, že ho to ťalo do živého. Chcete snad popírati nebo prohlašovati za lez ještě i to, že vaše strana zasedala ve vládě? (Posl. dr Petersilka [německy]: Od vlády jsme nedostali ani haléře!) Chcete popírati, že jste nedostali dovozní listy na uhlí stejně jako všichni jiní? (Posl. dr Petersilka [německy]: Nikoliv, nedostali jsme je!) V tisku... (Výkřiky.) Tedy, pane kolego, nepovažujte mne za tak hloupého a politicky neškoleného, že bych si dal vymluviti fakta. Ve všech časopisech byl seznam stran, které dostaly dovozní listy na uhlí. (Posl. Krumpe [německy]: Všechny byly žalovány a odvolaly to!) Fakt, že jste dostali dovozní listy na uhlí, neodvolal žádný časopis. Lžete vy, když to tvrdíte. Snad jste něco... (Výkřiky posl. Krumpeho.) Podívejte se, milý pane kol. Krumpe, co dovede křesťansko-sociální strana, totiž popírati, to dovede kterákoliv jiná vládní strana také, i němečtí soc. demokrati. (Posl. Krumpe [německy]: Tvrditi něco falešného může každý blbec!) Proto to také tak dobře dovedete. Mně nedokážete, že jsem tvrdil něco falešného.

Celá oposice, nejen strany, které již byly ve vládě, nýbrž i jiné strany, s výjimkou komunistů, němečtí nacionálové, hakenkrajcleři, také to nemíní v tomto oboru vážně. Kde my komunisté organisujeme vážný boj, abychom také potírali korupci, tam nám vpadají do zad zástupci všech těchto stran, tam se přivádějí četníci a policisté, kteří střílejí do skutečně bojujících, podporováni všemi těmito stranami, některými otevřeně a některými pokrytecky; ale abyste skutečně pomohli v boji proti korupci, o tom není u vás ani řeči. Říkáme-li dělníkům bez rozdílu přesvědčení, i dělníkům hakenkrajclerským a soc. demokratickým, aby i po této stránce drželi spolu, pak nás všechny tyto strany co nejostřeji potírají, takže můžeme klidně říci: Všechny tyto strany jsou spoluvinny na korupci, všechny korupci kryjí. Tato sněmovna nebude moci zříditi žádný výbor, který by potíral korupci; chcete-li korupci potírati, chcete-li skutečně, aby se přišlo na svinstva, která se dějí v úřadech, pak pusťte dělníky z podniků do úřadů a dovolte jim, aby se podívali, co se tam děje. Nelze však vůbec ani pomysliti, že byste byť jen v myšlenkách chtěli přijmouti takový požadavek. Toho se bojíte jako čert svěcené vody. Pan dr Stránský odvolával se ve výboru na státní tajemství, které přece prý každý musí uznati; v Sovětském svazu se nikdo nebojí prozrazovati nějaká tajemství, poněvadž se tam zamýšlí skutečně potírati korupce, pokud tam ještě existuje jako pozůstatek po kapitalistickém hospodářství. V Sovětském svazu může každý libovolný podnik dnes nebo zítra zvoliti dělnickou delegaci. Když se na př. v nějakém podniku, v nějakém kolchozu ukáže, že nepřicházejí včas traktory, a dělníci se domnívají, že ve správě jest nějaké svinstvo nebo lajdáctví, usnesou se dělníci tohoto podniku nebo kolchozu: Pošleme své lidi ke správě, k moskevskému sovětu, nebo ke správě trustu atd. bez ohlášení. Nikdo by se v Sovětském svazu neodvážil, když tito dělníci přijdou ke správě, prohlašovati, že nemají práva nahlížeti do knih. Všechno mohou kontrolovati. Přijdou-li na nějaké svinstvo, příslušný činovník je sesazen a potrestán s bolševickou krutostí. Tak se dělá pořádek, tak se kontroluje tam, ale v občanském, kapitalistickém státě je to naprosto nemožné. Vy nedovolujete ani o tom mluviti, jak tedy teprve, abyste tam pustili dělníky. Komunističtí členové Národního shromáždění, ba dokonce ani komunističtí členové komise nemohou tam jíti a podívati se, jak se věc má, ježto vy se obáváte, že by z toho něco mohlo býti.

Jak to vypadá s druhým úkolem, s úsporami? I když komise jest myšlena jen jako podvod, s úsporami se to však v jistém smyslu míní vážně. Pan dr Stránský se poněkud přeřekl, prohlásil, že komise má dva úkoly, šetřiti a - nikoliv potírati korupci nýbrž zase obnoviti důvěru, buditi důvěru, t. j. buditi dojem, že chcete korupci potírati. Ale šetřiti chcete skutečně. Nyní nastává nový systém, tak zvané přibrání sněmovny, heslo nového předsedy vlády Malypetra, že sněmovna musí býti více přidržována k práci. Viděli jsme to zde. Pan dr Stránský sám uvedl jako příklad "sedmičku" poslanecké sněmovny. Oč zde jde? Při úsporách na útraty širokých pracujících vrstev, tu chcete sněmovnu k tonu vzíti. U nových zákonů, jimiž se omezují investice, jimiž musí býti nezaměstnanost co nejvíce zostřena [ ], tu chcete buditi dojem: To nedělá zlá vláda, nikoliv ministři, to dělá sněmovna sama, odtamtud vychází iniciativa. Proto zde dovolili pracovati "sedmičce", proto nyní potřebujete i úspornou komisi.

V odůvodnění tohoto zákona se přímo jako vzorný příklad takových úspor ukazuje řada zákonů, které byly již provedeny. Jako ideál úsporné komise a její práce se uvádějí platový a mzdový zákon z r. 1926, zákon o daňových srážkách, o obecních financích, celní zákon a správní reforma z r. 1927. Tyto zákony se uvádějí jako vzor. To jsou zákony, které způsobily, že v obcích jsou kapitalisté zdaňováni ještě méně než dříve a že se daně musejí přesunouti na široké vrstvy; to jsou zákony, které celé obecní finance dohnaly k úpadku a tím zničily poslední zbytky t. zv. samosprávy.

Ty se uvádějí jako vzor a uvažme tuto demagogii. Když zde Tayerle a jiní zástupci socialistických stran povstávají a nyní ještě ony zákony kritisují, pak si připomeneme, jak tyto strany kritisovaly tyto zákony, strany, jejichž vláda nyní v odůvodnění předloženého návrhu zákona je uvádí jako ideál a naznačuje, že úsporná komise má pracovati v tomto smyslu. V tomto smyslu to znamená, že jsme dosud dosáhli velkých úspor. V tom tkví nebezpečí tohoto zákona a tento zákon dokazuje, co řekl přece i jeden socialistický řečník, že nezůstaneme státi na polovici cesty. Co se děje dnes, [ ]. Ohromné snižování platů, ohromné zvyšování daní, ohromné zastavování investic, zostření drahoty a krise, to se zde dělá a to všechno jest ještě příliš málo, úsporná komise jest přípravou nových takových útoků na celé čáre. Ale domnívám se, že pánové budou dělati účet bez hospodáře a my komunisté učiníme všechno, aby se to stalo. Vysvětlíme pracujícím venku, jak se lze brániti proti těmto věcem, nikoliv kontrolní a úspornou komisí, nýbrž když se spojí k boji proti nim. Vysvětlíme státním zaměstnancům, že i když se zde od pravice až k levici hlasovalo pro tento zákon, budou-li jen chtíti, budou-li jen organisovati boj, zahájí-li stávku, [ ], že vláda před nimi musí kapitulovati a splniti jejich požadavky. Řekneme jim, že zde nejde jen o tento boj, který se nyní vede, nýbrž že tyto útoky budou pokračovati, že jest marné, když si ten nebo onen dá namluviti: Ano, oběti byly přineseny, ale za to se zavede pořádek a tyto oběti nebudou marné.

Nehledě k tomu, že pracující nemají zájmu na tom, aby udrželi tento kořistnický a potlačovatelský stát, i pokud jde o národní potlačování, nehledě k tomu nepodaří se vám uspořádati finance tohoto státu. Úpadek vašeho hospodářství jest příliš velký, než abyste byli schopni jej zadržeti. Žádáte stále nových obětí a pracující uvidí, že nemusejí bojovati jen proti těmto útokům, nýbrž že musí vésti boj proti celému systému, který propadl zkáze. To jest naše stanovisko k tomuto zákonu. Dosáhneme toho, že se vám nepodaří tímto zákonem pracující oklamati a uchlácholiti, nýbrž budeme bojovati dále proti všem novým útokům a proti celému vašemu prohnilému a proklatému systému. (Potlesk komunistických poslanců.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP