Pánové! Na to by se mohla chytit neorientovaná veřejnost a v této sněmovně bude snad leckdo, kdo tomu věří. Nuže, myslím, že vám mohu prozraditi, jak tomu bylo ve skutečnosti. Tento rozpočet na rok 1933 byl připojen jako příloha ke zmocňovacímu zákonu zajisté jen proto, abyste nemuseli sahati k poslednímu státnímu rozpočtu, neboť není pravda, že by se v prvých dvou měsících nového kalendářního roku musily proto činiti vyšší výdaje. Mohlo přece býti ustanoveno, že se za podklad vezmou čísla jednotlivých resortů asi s 30%ní srážkou. Kdyby se byl usnesl takový zmocňovací zákon, pak byly by se ovšem provedly také škrty u ministerstva národní obrany a tomu se musilo s pomocí socialistů za všech okolností zabrániti. To je pravá příčina, proč se sáhlo k této pomůcce a proč byl vzat za základ ještě neprojednaný a neusnesený rozpočet na rok 1933. Za všech okolností musilo se zabrániti, aby nedošlo k nějakým škrtům ve vojenském rozpočtu. Škrt 25 nebo 30% ve všech resortech byl by postihl právě také z největší části vojenský rozpočet, založený jen na neproduktivních výdajích. To jest Kolumbovo vejce tohoto zmocňovacího zákona. To ovšem nebude překážeti jednotlivým socialistickým koaličním druhům, aby ve svém tisku neuveřejňovali dále protivojenské články, to jim nebude brániti, aby dne 1. května nenesli transparenty s nápisem: "Pryč s militarismem!" "Sedmička" podjala se tedy za vedení socialistů úkolu, že vypracovala návrh rozpočtu, v němž byly provedeny škrty ve všech resortech vyjma v kapitole vojenství. To jest vlastní smysl a účel porad v "Sedmičce". Neboť jest příznačné, že se škrtalo tak ostře právě u oněch kapitol, které mají význam pro oživení hospodářství, pro podporování obchodu a živností a pro opatření produktivní práce. Byly škrtány výdaje na investice, které by samy byly umožnily, aby se bylo desetitisícům a statisícům nezaměstnaných lidí dostalo opět chleba a výdělku. "Sedmička" měla tedy jen úkol zabrániti, aby se škrtalo na neproduktivních výdajích kapitoly na vojsko, ale za to aby se prováděly škrty u kapitol, které by byly skutečně umožnily věnovati sta milionů na produktivní péči o nezaměstnané. Následkem těchto opatření "Sedmičky", tak těžce poškozujících hospodářství, která byla pak vzata za podklad zmocňovacího zákona, nezaměstnanost v příštím roce bude ovšem stále více a více vzrůstati. (Výkřiky.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím o klid.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): A 22 nových zdrojů příjmů, které odhalila s velikou horlivostí "Sedmička", celé hospodářství ubije. Státním zaměstnancům bylo, jak známo, puštěno poněkud žilou v částce 600 milionů. Dnes odpoledne bude již usnesen zákon o dani z obratu, jímž mají býti postiženi všichni drobní obchodníci a živnostníci více nebo méně se již hroutící. Všemi ostatními opatřeními bude se pečovati o to, aby obchod byl úplně ubit, jen aby páni koaliční poslanci ze "Sedmičky" mohli s pýchou poukazovati k tomu, že se jejich vysilující práci podařilo zabrániti, aby se nemusil škrtnouti byť i jen haléř z neproduktivních výdajů kapitoly na vojsko. To jest zajímavé, že dokonce i úřední zpráva, která jest připojena ke státnímu rozpočtu na rok 1933, dokazuje, že za této vynikající spoluúčasti socialistických stran výdaje na vojsko na rok 1933 procentně proti loňskému roku stouply. Na stránce 190 jest výslovně vykázáno - to jsou, jak známo, jen vojenské výdaje, které jsou vykázány v kapitole vojenství, nikoliv zastrčené položky, které jsou v jiných resortech - zde jest výslovně uvedeno vyšší procento. Roku 1932 činil podíl vojenských výdajů z celkového rozpočtu 14·05%, roku 1933 bude činiti 14·51%. Zde jest úředně zjištěno, že za účasti socialistických stran procentní podíl vojenských výdajů stoupl, a to v této nejtěžší době krise, ve chvíli, kdy nás očekává nejtěžší zima za krise.

Domnívám se, že všechny tyto skutečnosti, které jsem zde přednesl, dostatečně dokazují, že nelze mluviti ani o aktivním, ani o poctivém rozpočtu a musíme si zde připomenouti Masarykův výrok, který prohlásil, že se v politice velmi mnoho lže. (Posl. Horpynka [německy]: "Prager Presse" má nápis: "Rozpočet 1933 v rovnováze" s takhle velikými písmeny!) Při tak zvaném řádném projednávání státního rozpočtu promluvím ještě zevrubněji o podrobnostech, ale jedné podrobnosti nesmím dnes veřejnosti zatajiti. Prohlížeje rozpočet kapitoly 4. Ministerstvo pro věci zahraniční, přišel jsem k zajímavému zjištění. V minulých letech vždy jsme upozorňovali, že se v této kapitole ministerstva pro věci zahraniční skrývá pod nejrůznějšími položkami černý fond asi 40 milionů Kč. Různí vládní poslanci, kteří návrh vždy hájili, tvrdili, že to není pravda, prohlašujíce, že černý fond činí jen 12 milionů Kč. Nyní jest zajímavé, že letos "Sedmička" nemohla se tomu vyhnouti, aby nepodala důkaz o našem tvrzení. Jest zajímavé, že vyhledala ke škrtnutí téměř tytéž položky, které jsme dříve vždy uváděli jako černý fond a tento černý fond byl z části seškrtán, totiž o 30 milionů Kč. Zbývající černý fond 10 milionů Kč zůstal zachován a přes to našel jsem ještě 8 milionů Kč, které se nekryjí se škrtnutými položkami. Zbývá tedy ještě černý fond jen v tomto ministerstvu 18 milionů Kč. Jest zajímavé, které položky "Sedmička" škrtla; vždy jsme uváděli tyto položky jako položky patřící k černému fondu. Jsou to na př. členské příspěvky zahraničním spolkům a korporacím.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již dávno uplynula.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Byl jsem několikráte přerušen a tato doba se mi musí rozhodně odečísti.

Mohu konstatovati, že ve chvíli, kdy tento škrt vstoupí v platnost, na př. německá mírová společnost, vedená proslaveným panem profesorem Foerstrem, musí zastaviti svou činnost. Mezi nimi zavládla již hrůza, poněvadž nyní československý "spolkový příspěvek" nemá býti zaplacen. Tyto položky se skládají především z těchto příspěvků zahraničním korporacím, které pracují ve službě "udržení diktovaného míru".

Z další zajímavé položky lze seznati, že se roku 1933 snižuje náhle stav úřednictva v ústředí ministerstva pro věci zahraniční o 86 úředníků. Již v rozpočtovém výboru jsem upozornil na tuto nápadnou skutečnost a vyslovil jsem domněnku, že těchto 86 úředníků tam vůbec nebylo. Nemohl jsem si vysvětliti, že může z nějakého úřadu náhle do rána zmizeti 86 úředníků. Přítomný ministr Vlasák mi věc vysvětlil a prohlásil, že by bylo nesprávné domnívati se, že by tam tito úředníci nebyli, že tam byli, abych jen četl několik listů dále a že uhlídám, že se těchto 86 úředníků přiděluje od 1. ledna 1933 vyslanectvím. Prosím, abyste si tuto odpověď promyslili, neboť z ní vysvítá, co jsme vždy tvrdili, že totiž v jednotlivých ústředních úřadech jest příliš mnoho úředníků. Důkaz jest podán tím, že se od 1. ledna 1933 může ministerstvo pro věci zahraniční v Praze jedním rázem vzdáti činnosti 86 úředníků. Před lety odůvodňoval pan dr Beneš vysoké položky na stěhování tím, že se úředníci postupně povolávají z ciziny a po několikaleté služební činnosti posílají opět do ciziny. Se služebního stanoviska jest to vysvětlitelné. Ale, může-li se ústřední úřad vzdáti činnosti 86 úředníků, dokazuje to, že tito úředníci nemají práci, dokazuje to také, že jich venku není třeba, neboť jinak byli by musili býti vysláni dříve. Zde není něco v pořádku, zde jest něco shnilého ve státě dánském a doufám, až budeme projednávati tuto kapitolu v rozpočtovém výboru, že si vynutíme potřebná vysvětlení, poněvadž se pak můžeme obrátiti na tak zvanou úspornou a kontrolní komisi, která podle znění zákona a po odůvodnění, které zde včera přednesl zpravodaj pan dr Stránský, jest povolána, aby konečně zavedla pořádek ve státní správě a státním hospodářství.

Pan dr Stránský včera prohlásil, že rozděluje lidi - tím myslí zajisté poslance - na slušné a neslušné. Buď většina "Sedmičky" zavede ve státním hospodářství pořádek, pak se skládá ze slušných lidí, nebo pořádek nezavede, pak již také pan dr Stránský na to odpověděl. Tato úsporná kontrolní komise, jak se nazývá, již jednou byla a jest příznačné pro poměry, že se předkládá nový zákon, aniž starý byl řádně zrušen. Bylo to r. 1921, kdy jedna korupční aféra stíhala druhou a kdy pod tlakem veřejnosti byli jsme nuceni udělati aspoň krásné gesto a uvésti v život takovou úspornou a kontrolní komisi. Zákon pochází z 12. srpna 1921. Tato komise chtěla sice zahájiti svou činnost a sešla se po prvé při podivuhodné aféře, která se přihodila s koupí domu pro pozemkový úřad. Ale, když v tomto výboru slušní lidé - používám výrazu dr Stránského - žádali, aby výsledek šetření kontrolní komise byl vytištěn a přidělen poslanecké sněmovně, když tedy chtěla kontrolní komise použíti své pravomoci, rozbila se. Prohlásilo se, že kdyby se provedlo toto usnesení, tedy požadavek, aby byla podána zpráva sněmovně, že by se sama sebou rozbila koalice. Jen aby se zachránila koalice, byla tedy komise ponechána zkáze. Tato skutečnost dovoluje nahlédnouti hluboko. Také nyní zřizuje se opět kontrolní komise a z předchozích důkazů z r. 1921 víme, že sice tato kontrolní komise smí býti uvedena v život, že snad dokonce jednou bude směti zahájiti šetření, ale že v zájmu zachování koalice nebude směti ve své práci pokračovati. Tuto skutečnost musíme míti na mysli, chceme-li vůbec zaujmouti stanovisko k návrhu zákona o úsporné a kontrolní komisi. Musíme zajisté předpokládati, že jest to opět jen gesto vůči rozčileným poplatníkům a veřejnému úřednictvu, aby se úřednictvu a obyvatelstvu předstíralo, že nyní členové této úsporné a kontrolní komise uvedou státní hospodářství do pořádku. Pánové, z tohoto návrhu zákona, vlastně z řady ustanovení lze seznati, že odpovědní činitelé v tomto státě nechtějí ve skutečnosti žádnou řádnou kontrolu, neboť kdyby ji chtěli, stačilo by, aby tím jen pověřili zřízené již sbory, které mají plniti tyto úkoly. Máme rozpočtový výbor, máme nejvyšší účetní kontrolní úřad, ale nemáme žádnou kontrolu. President nejvyššího účetního kontrolního úřadu prohlásil nám několikráte v letech 1925 a 1926 v rozpočtovém výboru, kdy jsme jej ostřeji napadli pro nekontrolované hospodářství ve státním rozpočtu: Pánové, já jsem nevinen, nemám žádné moci. Dr Körner tenkráte prohlásil doslova: "Já jsem jen více méně jakýmsi vrchním účetním, který číslice, které jednotlivá ministerstva zašlou nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, pěkně čistě napíše pod sebe a sečte je. Nějaká kontrola nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu vůbec nepřísluší." Zde to tedy vězí. Kdyby se chtěl zavésti pořádek, musilo by se začíti zde. Nejvyšší účetní kontrolní úřad musil by býti především vybaven náležitou pravomocí. President musil by míti hodnost ministra, musil by býti rovnocenným členem ministerské rady a musil by míti právo skutečně také kontrolovati jednotlivé resorty a při překročeních finančního zákona musil by ministry pohnati k odpovědnosti. S úspornou a kontrolní komisí, která má býti zřízena, není to zajisté myšleno vážně, nýbrž veřejnost má býti pouze uspokojena jakýmsi gestem, to jest uvedena v omyl.

Všechny tyto skutečnosti třeba si představiti, má-li se zaujmouti stanovisko k tomuto návrhu zákona na kontrolní komisi. Prosím, abyste si představili, že téměř všichni ministři, především ministr nár. obrany, v uplynulých 15 letech soustavně překročovali svůj rozpočet a tím porušovali jednotlivá ustanovení finančního zákona. Ani jediný nebyl pohnán k odpovědnosti, nýbrž všem tím, že byl přijat státní závěrečný účet, bylo rok co rok udělováno absolutorium a takto se bude soustavně hospodařiti dále. Tato nová kontrolní komise nemá ovšem vůbec žádné možnosti, i kdyby se podle dr Stránského skládala jen ze slušných lidí, neboť jest přece příznačné, že do tohoto návrhu zákona byla hned pojata řada ustanovení, která vzbudila i u pana dr Stránského velký podiv. Ale přenesl se přes to prohlásiv, že nezáleží na znění paragrafů, rozhodující že jest duch, charakter jednotlivých členů komise. Nelze ovšem popříti, a kdo pročítá ustanovení tohoto návrhu, může konstatovati, že také této kontrolní komisi byla odňata kontrola nad nejdůležitějším úřadem v tomto státě, a to nad pozemkovým úřadem. V zákoně, jímž byl uveden v život pozemkový úřad, praví se v § 15 zákona ze dne 16. dubna 1919 výslovně, že pozemkový úřad spravuje předseda, jmenovaný presidentem republiky, a správní výbor volený Národním shromážděním. Tato zákonná ustanovení platí již pres 13 let, ale do dnešního dne nebyla zachovávána. Parlament vzdal se svého nejdůležitějšího práva, práva kontroly nad pozemkovým úřadem, a do dnešního dne neprovedl volby do tohoto správního výboru pozemkového úřadu a nyní nebyla tato kontrolní komise rozšířena ani na pozemkový úřad. Nejdůležitější úřad ve státě, který má obrovský hospodářský význam, který disponuje miliardovými hodnotami v tomto státě, vymyká se jako dosud jakékoliv parlamentní kontrole, a tu děláte, jako byste vážně chtěli uvésti státní hospodářství, státní správu do pořádku.

Pánové, domnívám se, že z těchto několika skutečností, které jsem uvedl, lze seznati, že se vůbec vážně nesnažíte, abyste dovolili této kontrolní komisi kontrolovati. Dovolili jste jen dr Stránskému, který zde opětovně již vystoupil jako veřejný žalobce, aby zde opět jednou vystoupil v této úloze k uklidnění veřejnosti. Ale po roce již o tom nebude ani zmínky, dopadne to tak jako s jinou komisí, totiž se subkomisí branného výboru, která byla zřízena před 3/4 roku a byla pověřena úkolem, aby vyšetřila příčiny sebevražd vojáků a týrání vojáků a aby o tom podala zprávu. Koaliční poslanci zneuživše demokratické základní zásady a porušivše ji, vyloučili při sestavení této podkomise v branném výboru všechny oposiční poslance; již tehdy jsme prohlásili, že tento podvýbor proto vůbec nezamýšlí pracovati a skutečně se od tří čtvrtí roku vůbec ještě nesešel, neřku-li, aby byl podal nějakou zprávu. Vidíme tedy, jaký účel se sleduje, když se již napřed chtějí vyloučiti oposiční poslanci. I zde v této kontrolní komisi jest předpis, že se sice komise skládá z 24 členů, ale - a to jest praktické provádění socialistické theorie o rovnoprávnosti a demokracii - těchto 24 členů se rozděluje na dva druhy, na členy bez vlivu a vlivné. Do jakého druhu podle svého rozdělení lidské společnosti zařazuje dr Stránský jedny a druhé, o tom nás poučí příští vývoj. Samozřejmě byla ihned vybudována závora zřízením výboru, subkomise - a tím jest pamatováno na vyloučení oposice. Praví se zde: Tento tak zvaný výbor, který jedině jest vybaven plnými mocemi, skládá se z předsedy, obou místopředsedů a zapisovatelů a dále ze tří až šesti členů. Těchto tři až šest členů bylo zřejmě pojato proto, aby se podle označení pana dr Stránského mohl učiniti přiměřený výběr. (Posl. dr Stránský: Aby byla možnost podle jednotlivých většinových stran! Já vám to otevřeně říkám, to bude majoritní výbor!) Tedy s vyloučením oposice. (Výkřiky posl. Babela.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám pana posl. Babela k pořádku.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Zpravodaj nyní laskavě otevřeně přiznal, že ustanovení o přibrání 3 až 6 poslanců bylo učiněno jen proto, aby se umožnilo, aby všechny koaliční strany měly v tomto výboru zástupce. To tedy předem znamená, že koalice hájí nedemokratické stanovisko, že se do tohoto výboru nesmí zvoliti žádný oposiční poslanec. To jest příznačné pro chápání demokracie a její užívání ve vrstvách, které dnes v tomto státě vládnou. Za všech okolností chtějí tedy zabrániti, aby do tohoto výboru nebyl zvolen žádný poslanec oposičních stran. Tedy již předem dvojí právo. To byl tedy smysl a účel těchto nejnedemokratičtějších ustanovení, která si lze vymysliti. (Posl. dr Stránský: Já vám v doslovu tuto věc vysvětlím, pane kolego!) Pane kolego, nebyl jste dříve přítomen, když jsem mluvil o činnosti první kontrolní komise z r. 1921. Domnívám se, že i Vy jste měl na ni účast. Tento výbor byl navržen rovněž jen v zájmu koalice a nikoliv v zájmu kontroly státního hospodářství stejně jako nynější.

Ze všeho, co jsem uvedl, vyplývá, že se zde soustavně chce oposice tlačiti ke zdi a že jest úmysl dáti jí ráz členů druhé třídy v této sněmovně, tedy to, co jsme vždy tvrdili, se zde otevřeně přiznává. A této politiky účastní se vynikající členové socialistických stran, což zajisté zasluhuje, abychom si to zapamatovali. Poukázal jsem již, že se i český tisk, a to slušný český tisk, zabýval tímto kontrolním výborem a že výslovně prohlásil, že kontrolní výbor má vůbec smysl a účel jen tehdy, bude-li tento kontrolní výbor oddělen od koaličních vlivů. A nyní mi právě pan dr Stránský potvrzuje, že rozhodující podkomisi kontrolního výboru smějí obesílati jen koaliční poslanci. To dokazuje, že se dělá právě opak toho, co požaduje slušný český časopis.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji po druhé pana řečníka, že svoji řečnickou lhůtu již dávno překročil.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Končím.

Z těchto mých vývodů vyplývá, že ovšem nemůže vůbec býti řeči o tom, aby naše strana projevila souhlas se zmocňovacím zákonem týkajícím se státního rozpočtu, a ještě mnohem méně souhlas s utvořením této kontrolní komise, zvláště po vysvětleních, která nám právě poskytl zpravodaj dr Stránský, poněvadž těmito vývody bylo potvrzeno, což jsme se dosud jen domnívali, že oposice má býti zásadně vyloučena z činnosti tohoto kontrolního výboru a že ve skutečnosti jde jen o gesto, které se činí vůči rozčilené veřejnosti, aby se jí předstíralo, že od nynějška má ve státním hospodářství nastati pořádek. Ze všech těchto důvodů zde uvedených budeme hlasovati jak proti zmocňovacímu zákonu, tak i proti zákonu o úsporné a kontrolní komisi. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Geyer. Uděluji mu slovo.

Posl. Geyer (německy): Slavná sněmovno! Na konec mluvil nyní předcházející řečník pan inž. Kallina o kontrolní komisi, o její formě a jejím duchu. Předkládám zde zmenšené vydání obsahu, formy a ducha, aby se i této kontrolní komisi aspoň v nepatrných věcech poskytla příležitost, prokázati svou úspornou schopnost. Právě byl změněn denní pořad. Srovnáte-li jej s posledním denním pořadem, chybí na kraji jediné jméno. Celou tuto větší práci mohli jste si uspořiti, kdybyste se nedrželi formy, nýbrž obsahu a skutečně ducha.

Přecházeje k rozpočtovému provisoriu samému, mohu jistě říci, že pražská sněmovna nebyla jistě nikdy ještě ve větších rozpacích než v této chvíli, poněvadž se musí přikročiti ku provisoriu, pro které vlastně jest zde podklad. Neboť provisorium opírá se o státní rozpočet již vydaný. Bylo by tedy prakticky, ale i teoreticky podle průběhu jednání totéž, kdyby se hlasovalo o prvních dvou měsících nebo o všech dvanácti měsících. Bylo by také věcí úsporné a kontrolní komise, aby se na to neobětoval čas po druhé, nýbrž aby věnovala svou energii jiným věcem, přemýšlení o jiných otázkách. Musí zde tedy býti nějaký hlubší vnitřní důvod, který do jisté míry samu koalici zastavuje jako před závorami, takže si sama nemůže ujasniti při hospodářství následujících 12 měsíců, jak přestojí nejbližší dva měsíce, leden a únor. Z toho můžeme usuzovati, že mezi příjmy a výdaji státu jest mnohem větší propast, než aby ji prozatímní číslice - dosud jsou to prozatímní číslice, poněvadž ještě nebyly schváleny - mohly překlenouti. Rozpočtové provisorium vyplývá z dočasných rozpaků. Nezrcadlí se v něm skutečný stav soukromého hospodářství a jeho poplatnosti, ještě méně jest v něm označen vlastní stav státního hospodářství nebo veřejných podniků, provozovaných státně kapitalisticky, ať se již nazývají podniky obchodními nebo monopolovými.

Kdo s otevřenýma očima béře na radu statistické podklady dodané samým státem, kdo uvažuje zvlášť o úplném vyschnutí daňových pramenů, dojde k úsudku, že úhrnný rozpočet právě tak málo odpovídá skutečnosti a možnosti, jako tato šestina rozpočtu, o které se dnes nebo zítra má zde hlasovati. Proti omezení veškerého soukromého a veřejného hospodářství o 40%, jak to vyplývá z indexních číslic zpráv Národní banky, stojí součinitel přizpůsobivosti 11%. Jistě tedy sedí v koalici lidé, kteří si uvědomují tento vnitřní rozpor a proto chtějí připustiti jen provisorium. S tímto provisoriem jest spojen návrh na zřízení úsporné a kontrolní komise, který podle mého mínění byl by zbytečný, i podle vylíčených okolností, neboť kontrola nebude neobyčejně velká, bude-li možno tento rozpočet považovati za věcný. Z toho zde vyplývá potvrzení, že se rozpočet nikterak nemůže prohlásiti za vyrovnaný, že nenastala žádná konsolidace, nýbrž že se zamýšlí další činností úsporné komise překlenouti příští schodky, které lze vyčísti mezi řádky, teprve po Novém roce, tedy uprostřed nového hospodářského a správního roku.

Rád bych zde připomenul svou první řeč, kterou jsem pronesl v této sněmovně před 4 nebo 5 lety. Musím zde navázati zase také na svou první rozpočtovou řeč, když tehdejší ministr financí dr Engliš vzletnými slovy mluvil o konsolidaci rozpočtu a když jsem se ho ve výboru a také zde ve sněmovně tázal, je-li si vědom, jak tuto konsolidaci udrží. Neboť již v době projednávání rozpočtu v listopadu a prosinci 1928 projevily se ve světovém hospodářství rozhodující vlivy, které přiškrtily a omezily až dosud trvající průběh konjunktury a které vehnaly hospodářství do období poklesu konjunktury, deprese, otevřené krise a skoro můžeme říci, dnes již ke katastrofě. Těchto mých vývodů a dotazů se tehdy nedbalo, stejně jako jen málo členů sněmovny hodnotilo můj směr a dbalo ho. Ale ani ve veřejnosti se nepřikládal význam těmto věcem a chybným rozborem příčin hospodářské nouze a krise byli jste nezbytně zahnáni na cestu omylu. Máme-li dnes zde ve sněmovně co dělati se dvěma činiteli, pak se tito dva činitelé odrážejí venku ve světovém hospodářství: na jedné straně jsou to zástupci půdy, na druhé straně zástupci průmyslu, obchodu a živností. Mezi ně oba jest jako klín vražen správní aparát, který se opírá většinou o úředníky a podúředníky a zahrnuje dopravu, a jeho základy jsou široké vrstvy dělnictva. Od r. 1928 jest zákonodárství nejen zde v tomto státě, nýbrž všude, kam pohlédnete, i v Německu, ve Spojených státech a v Brazilii jediným řetězem chyb. Výsledek jest, že tyto chybné cesty musejí vésti ke stále většímu zhoršení nejen hospodářského rozpočtu v hospodářství jednotlivců, skupin a hospodářství, nýbrž že se naposled jejich účinky a vyzařování musejí projeviti i ve státním hospodářství. Obrat souvisí úzce s otázkou úroků, o které se v této sněmovně nerado mnoho slyší, stejně jako v ostatním světě jest pro ni ještě málo pochopení. Otázka úroků opírá se o ztrnulý předsudek, že zlato jako monopolový zjev má svůj původ ve zboží, a právě vydělávající vrstvy houževnatě hájíce posici zlata dovolují, aby se ničil jejich blahobyt, jejich existence a jejich důchod. Jest to tedy práce Danaid, kterou dělá tato sněmovna, když, jako jiné, aby se zákonodárnou cestou poskytla pomoc jedné skupině, se pomocí nějakého malého zákona chce provésti malá oprava, pak se jiné skupině zase ukládají břemena, která pomáhají zase druhé nebo třetí skupině, až se najednou celá věc obrátí a místo příjmů se jednotlivým skupinám a stavům všem odnímá, že nastává neustálé snižování příjmů, které vede ke zmenšení, ba k rozvratu podstaty. Zde máte názorný obraz, jak se to dělo při tomto rozvracování podstaty. Velké mocnosti světa pozorují takový obrázek s velkým potěšením a říkají: Ať se jen v parlamentech dále hádají, má-li se clo na drůbež zvýšiti o 2 Kč nebo vydati zákaz dovozu. Naše hodnota zlata stoupá. Kdyby se jen některý z pánů chtěl zabývati otázkou, jak tento vzestup hodnoty zlata nebo zdražování zlata ruší hospodářství, znemožňuje kalkulaci, přeházel stavy a dal podnět k samým chybným zákonům, pak ho prosím, aby uvážil: Kam by přišel stavitel, plán, kdyby základní míra, metr, kilogram, metrický cent, každého měsíce a každého čtvrt roku měl jiné rozměry? Jednotná míra koruna, která se zde ve státě pyšně označuje jako měna, stejně jako marka a dolar, prodělala, mám-li to srovnati s metrickou mírou, od počátku roku 1928 do prosince 1932, tedy v 60 měsících, změnu, kterou lze srovnati se změnou metru ze 100 cm na 240 cm. Odměřujete tedy kus sukna pod pojmem "metr" dnes 240 cm, zatím co jste v roce 1928 měřili 100 cm, dnes tedy o 2 1/2krát více. O tuto míru vzrostla hodnota zlata, 2 1/2krát poklesl výrobek rolníka stejně jako výrobek dělníka. Rozdíl v tomto poklesu se nedá zjistiti ani prostorově ani časově, jen stupeň, kdy to nastane, o kolik bodů nastal pokles zde nebo tam, jest podle velikosti skupiny rozličný a zdánlivě se zastavuje u kartelových a monopolových cen státu, až se tato mez na jedné straně přece jen dosáhne a projeví v úhrnné chybné bilanci státu, ale i v jeho podnicích, jako jsou pošty, železnice, solné doly, letecké trati atd.

Opatření, které zde činíte ke zdánlivé ochraně měny, můžete činiti v dobré víře, ale obstaráváte tím věci vysokých finančníků, pánů majitelů jihoafrických zlatých dolů. Dělnictvo v Anglii má již pravdu, brání-li se proti diktatuře pana Normana a pro světovou hospodářskou konferenci odmítá obnovení zlatého standardu. Ono již ví, jak se věci mají. Jest o kus dále než my. Cítí, že to jest klíč dějinného vývoje. Dospěli jsme skutečně k obratu, k rozhraní doby. Anglické dělnictvo snad při posledních volbách utrpělo porážku, ale tuto porážku odčiní a podaří-li se mu s programu světové hospodářské konference vzíti návrat Anglie ke zlatému standardu, dosáhne většího vítězství, než když se my zde hádáme o tento rozpočet a hlasujeme pro něj nebo nikoliv.

Vyvozoval jsem již s tohoto místa, že pokles cen vyplývá ze vzestupu hodnoty zlata. Cena jest plat za práci, tedy mzda. Ceny obilí klesají, ceny lnu klesají, ceny tabáku, všeho, nač pohlédnete, klesají. Stačí jen, když si vezmete americkou statistiku a uvidíte, že při ohromných hospodářských oblastech jest pokles cen tím prudší. Máte tam poklesy ze 100% na 20% při výrobě kovů, hlavně v prvotní výrobě poklesy až na 10%, tedy vzestup hodnoty zlata o 900%. Takového kapitalistického šachového tahu, který se v těchto 4 letech odehrává před našima očima, velký tisk obyčejně vůbec nepozoruje. Hladce se přes něj přenáší. Ale hádá se o clo na máslo. Sloupce časopisů jsou denně plny takových věcí: Nové clo na kávu proti Brazilii, nová cla mezi Švýcarskem a Německem, Německem a Francií, Německem a Dánskem, Německem a Československem atd. atd. Nyní se člověk, poněvadž nerozezná příčin, dostává do obranného postavení a pro samé stromy nevidí les. Začíná viděti nepřítele nejdříve v maďarských rolnících, v polských nebo německých dělnících. Zde v tomto státě jest psychosa, že se v německém dělníku vidí nepřítel, a německá menšina musí si dáti líbiti, jen aby většinový národ považoval Němce a Maďary a dokonce jihoslovanské a bulharské rolníky za své nepřátele a nyní začal s uzavíráním, rdoušením a škrcením. Zavádějí se nejdříve cla, vydávají se zákazy, zavádí se povolovací řízení, brzdí se a rdousí. Poněvadž tím klesá zahraniční obchod, zavádějí se k domnělému zvýšení zdejší spotřeby pro agrární vrstvy nucené zákony, zákony o míchání, aby se nastrkoval ten nebo jiný druh pšenice proti žitu a aby se provedlo vyrovnání, zkrátka v úsilí o soběstačnost jde se již tak daleko, že se jednotlivé druhy zboží mezi sebou takřka rayonují, vzájemně se omezují, že se nastrkuje oblast chmelařská proti oblasti cukrové. Tak se člověk dostává do zmatku, poněvadž se každé opatření zase ruší opatřením proti. Co nám pomohlo uzavříti se proti Maďarsku a vypověděti obchodní smlouvu? Od roku 1930 jsme s Maďarskem v tak zvaném stavu ex lex. Omezili jsme práci, vyloučili jsme práci, ale přineslo nám to jen škodu. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Jen jediný příklad z poslední doby. Nedávno uveřejnil tisk zprávu o Baťovi ve Zlíně, který chce na Moravě pěstovati škumpu a jiné rostliny, aby si, osvědčí-li se to, uspořil dovoz z východních zemí. Ukázky, které byly zaslány našim technikům, prý ukázaly, že jakost jest stejná jako cizího zboží a chcete se tedy v oboru třísel učiniti rovněž úplně soběstačnými. Tím by prý zůstalo doma 51 mil. Kč. Když jsem to četl, velice mne to zarazilo, neboť jsem si řekl: S těmito 51 miliony Kč ubude nám právě tolik nákupu z východu, z Turecka a z Jižní Ameriky. Za tyto peníze kupuje cizina jablonecké sklo, zlínské boty, Mannesmannovy roury atd. Bude-li uzavřen dovoz, uzavře se nám i vývoz. Jednomu se chce pomoci a druhý se při tom dostane pod kolo. Soběstačnost v tomto smyslu jest nesmyslná, poněvadž se zde vysoceprocentní práce na skle a hotovém zboží, které spotřebovalo mnohem více pracovních hodin, kompensuje s rostlinami, jejichž pěstování a sklizeň představuje mnohem méně práce. Tak se rozmnoží počet odpočívajících rukou, nezaměstnaných. Uvědomíte-li si vývojový řetěz těchto omylů, které jsou spojeny se zvýšením cel, se zákazy dovozu a vývozu, s tak zvanými kontingenty, s kompensacemi a jako vrcholem všeho s devisovými předpisy, shledáte, že všechny skupiny, zemědělství stejně jako průmysl, byly ošizeny a poškozeny. Výsledek jest rozvrat v hospodářství, zmenšení trhu, úpadek na celé čáře. A proč? Pro středověkou šílenou představu. Jedni říkají: "Na ochranu zemědělství" a míní tím pozemkovou rentu, druzí říkají: "Na ochranu měny" a míní tím zlatou rentu, kteréžto renty však neprospívají nám, nýbrž hlavně cizím kapitalistům, snad i československým, kteří mají zlaté doly. Rozebíráme-li pozemkové poměry a pozorujeme-li nejmenší rolníky a chalupníky, kteří však přece nejsou samozásobiteli a jsou odkázáni na výrobky trhové, každý mi bude musiti dáti za pravdu, že nynější hospodářská politika, kterou provozujeme, jest úplně chybná.