Pondělí 6. února 1933

Začátek schůze ve 3 hod. 16 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

136 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři Černý, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 245. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem na dnešní schůzi posl. dr Hodinovi z rodinných důvodů, posl. Dobránskymu, Hokkymu pro neodkladné zaměstnání.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Zierhut.

Došlo oznámení o změně ve výboru.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. dr Patejdla za posl. dr Moudrého.

Předseda: Počátkem schůze byly rozdány tištěné Zápisy o 239. a 240. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 244. schůzi dne 4. února 1933 projevy hrubě urážlivé a ohrožující bezpečnost státu z řeči posl. Klimenta.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2100) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1933 (tisk 2150) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 227. schůzi posl. sněmovny dne 14. prosince 1932.

Zpravodajem jest p. posl. Remeš.

Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o státním rozpočtu na rok 1933, a to ve třetí - hospodářské, dopravní a finanční její části, započaté ve 244. schůzi dne 4. t. m.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Prause, Čuřík, Zápotocký, Fedor, dr Polyák; na straně "pro" pp. posl. Šamalík, Prokeš, Petrovický, Langr, Janalík, dr Ivanka, Vácha, Vencl, dr Mičura, Mravec, Křemen, Fiala, dr Novák, Brodecký, dr Zadina, Bezděk, Seidl, Chloupek, Vičánek, Jaša, Dorič, dr Reisz.

Dávám slovo prvému řečníku, panu posl. Prausemu.

Posl. Prause [německy]: Slavná sněmovno! Zkušenosti se státním rozpočtem na rok 1932 znamenají konečnou likvidaci přívěsku firmy této republiky "ostrov blažených", jehož rozhodující činitelé tohoto státu ve své vyvýšenosti používali. Beze všeho třeba připustiti, že úsilí ministra financí, aby udržel rozpočet v rovnováze, setká se jistě se souhlasem všech lidí dobré vůle. Ale ministr financí, neřídil se v rozpočtu, který zajisté dal dohromady s největší námahou, bohužel takovými tendencemi, jichž by vyžadovala důsledná, prozíravá středostavovská politika. Zcela správně poznamenal, že výše příjmů musí určovati nejvyšší hranici státních výdajů, ale zdá se, že toto mínění neprorazilo bohužel ani u tohoto rozpočtu.

Stále a stále jsme zdůrazňovali, že i pro státní hospodářství musí platiti příkaz, samozřejmý v hospodářství soukromém: výdaje musí býti v souladu s příjmy. Nikoliv násilně rozšiřovati zavedené a otevírati nové zdroje na úhradu výdajů, nýbrž obráceně, výdaje uváděti v soulad s možnými příjmy.

Zkoumáme-li nyní rozpočet, vidíme, že celkové výdaje stále ještě činí přes 8 1/2 miliardy, že tedy jsou rozpočteny sotva o půl miliardy níže než roku loňského. Toto snížení výdajů, při kterém především působí snížení úřednických platů, úplně se rozplývá téměř v nic, uvážíme-li, že v mnoha oborech velmi značné věcné výdaje bylo by možno uhraditi laciněji pro všeobecné zlevnění cen. Proto především neuspokojuje, že škrt u vojenského rozpočtu činí pouze 57 milionů. V posledních týdnech prošla českými časopisy zpráva, která nebyla vyvrácena, že by vojenská správa jen při nákupu ovsa, kdyby kupovala z ruky, mohla ušetřiti 60 milionů; bohužel spojení mezi ministerstvem nár. obrany a několika privilegovanými dovozními a prodejními družstvy nebo mezi skladištními družstvy zdá se tak vroucí, že se mu musí obětovati 60 milionů pouze při úhradě spotřeby ovsa.

A kde jest mnoho a mnoho milionů, které by se měly ušetřiti pro pokles cen masa, kůže, mouky, textilií atd.? Mrhati a rozhazovati daňové peníze, aby se mohly financovati politické flirty, jest dnes, v době tak strašlivě těžké, zajisté ještě méně přípustné než jindy. Také v jiných oborech byly by se musily projeviti poklesy cen potravin a předmětů spotřeby daleko více, než se to stalo. Bylo by neobyčejně zajímavé vypočítati, proč se pro státní správu tyto poklesy nákupních cen nemohly téměř vůbec projeviti. Při tom jde jistě o sta milionů, poněvadž pokles cen potravin, textilního zboží atd. trvá již několik let.

Jak liknavě se škrtalo v rozpočtu na vojsko, tak silně se škrtalo všude tam, kde šlo o náklad na věci hospodářské, kulturní a sociální.

Zkoumáme-li jednotlivé položky státního rozpočtu, narážíme nejen na ducha nepřátelského střednímu stavu, jak jsem to již vytkl, nýbrž i na závidění hodný optimismus. Je-li opravdový či pouze předstíraný, aby působil autosugescí, či zda se tím má potvrditi již několikráte učiněný výrok pana ministra pro věci zahraniční dr Beneše: "Daří se nám dobře, daří se nám velmi dobře" a očekávají-li se od toho vyšší příjmy, nevím.

Naše hospodářství leží v troskách, mnoho set konkursů a vyrovnání jest důkazem, jak strašlivě se i u nás ukazuje hospodářská bída. Obrovská armáda nezaměstnaných, katastrofální utváření našeho zahraničního obchodu jsou dalšími známkami našeho neutěšeného stavu a přes to se preliminují příjmy, které častokráte vypadají tak, jako kdyby krise byla vskutku zřejmá každému, jen fisku nikoliv. Tak na příklad na rok 1933 vypočítává se výtěžek daně z obratu částkou asi 2 1/2 miliardy, tedy asi tolik jako v roce nejlepší konjunktury. Ovšem daň z obratu byla od té doby zvýšena ze 2% na 3%, ale pan ministr financí mohl se již letos přesvědčiti, že zvýšení daně nikterak neznamená vyšší výtěžek daní, naopak. Musí býti jasné, že obraty ohromně poklesly a ceny se velmi snížily; odkud se tedy mají vzíti tyto 2 1/2 miliardy?

Při tom se ministerstvo financí až dosud stavělo proti našim naléhavým přáním, aby bylo rozšířeno paušalování daně obratové především u textilního zboží a tím se přispělo k tomu, že tisíce a tisíce obratů lidí obcházejících po domech a nemajících oprávnění, činěných na škodu poctivých poplatníků, zůstává nezachyceno.

Také částky zařazené na všeobecnou daň výdělkovou, jakož i důchodovou, jsou stanoveny příliš vysoko a již proto se nesejdou v očekávané výši, poněvadž velké množství obchodních a živnostenských podniků, pokud vím, pro nedostupná sociální a daňová břemena musí živnosti odhlásiti, viz živnost automobilových dopravců atd.

Vysloveně optimistická jest naše tabáková režie. Čím jsou její výrobky horší, tím má lepší náladu. Na rok 1933 vypočítává podstatně vyšší státní podíl na zisku než roku 1932. Kuřáci mají se na co těšiti: lesní, polní a luční plodiny prožijí v tabákových továrnách v daleko větší míře proměnu v kuřivo než dosud. Ovšem, okruh těch, kdo ještě smějí žádati dobrý tabák, bude beztoho stále menší a menší.

Zkoumáme-li nová zákonodárná opatření k naplnění státních financí, vidíme i zde ducha nepřátelského střednímu stavu. Tak musíme na příklad se vším důrazem protestovati proti tomu, že novým zákonem bylo zrušeno osvobození od zvýšení daně z obratu, které bylo ve prospěch nejmenších podniků.

Ale zvláště povážlivý jest zákon, jímž se doplňují trestní ustanovení v oboru přímých daní, jehož návrh jest již vypracován.

Návrh zákona na úpravu trestních ustanovení v oboru přímých daní jest přímo ďábelským pokusem nezhojitelně otráviti poměr mezi berním úřadem a poplatníkem. My nekryjeme žádné daňové podvodníky, ale víme také, že i při vymáhání daní platí bohužel zásada: velké zloděje pouštějí, malé věší. Bezohledně se vymáhaly daně, smím-li to tak říci bez výjimky od drobného člověka, velké kapitalistické podniky, milionářští poplatníci těšili se prý větší blahovůlí. Nejsme tedy zásadně proti prostředkům, které zabezpečují, aby daně docházely přesně. Ale takovýchto prostředků jest již v platných trestních ustanoveních nynějšího zákona o přímých daních více než dostatek. Není tedy nutno, aby se beztoho den ze dne vzrůstající moc daňových byrokratů zesilovala tak, že by jim to mohli záviděti dokonce i státní zástupci.

Domovní prohlídky, vyšetřovací vazba a jiné krásné věci, které snad vyžadují jen ještě malého doplňku z dílny inkvisice, nehodí se do moderního zákona, jehož tvůrci kdysi rozhlašovali, že chtějí zahájiti novou dobu důvěry mezi fiskem a poplatníkem.

Mimo to původní bývalá rovnováha, která byla aspoň na papíře, mezi byrokratickým a laickým živlem při ukládání daní, byla již dávno přesunuta ve prospěch berní správy a daňové komise jsou odsouzeny k životu jen zdánlivému. Co zde ještě zbývá z tohoto vlivu laického živlu, když p. t. předseda daňové komise, který přece jest vždy také přednostou berní správy, jest vybaven mocenskými prostředky středověkého policejního biřice? Při tom jsou jednotlivá ustanovení návrhu sepsána tak, že jest to výsměch moderním právním zásadám.

Uvedu jen jeden příklad: Trestní senát se skládá ze zástupce finančního úřadu, soudce laika a soudce z povolání. Jak bude jmenován soudce laik, se neříká. Jistě však důstojností soudce laika bude vyznamenán vždy nejpovolnější člen daňové komise. Vedle něho bude zasedati soudce z povolání, který podle zkušenosti nemá o daňových věcech ani tušení, a tak bude vždy v daňovém trestním senátu vítězem finanční komisař, který, - a tu sázím sto proti jedné - bude týž člověk jako trestní referent berního úřadu, tedy soudce, státní zástupce a kat v jedné osobě.

Daňové platy jsou tak málo uspokojivé nikoliv, poněvadž není vůle platiti, nýbrž poněvadž byla zničena způsobilost k placení a poplatníci prostě vykrváceli. Vysokému a nejvyššímu panstvu odepsaly se v době konjunktury, o níž se věřilo, že bude trvati věčně, miliony a miliony a nyní chcete drakonickými trestními ustanoveními vymačkati částky, jichž by se dosáhlo, kdyby skutečně byly, jen lidským řízením. Přísností berní morálku nepovznesete, nýbrž jí otřesete. Pro dosažení této berní morálky není lepšího prostředku, než bude-li ji projevovati sám fiskus přesným zachováváním zákonných ukládacích předpisů a porozuměním pro hospodářsky slabé.

Jako zástupce živnostenského středního stavu pokládám již při této příležitosti za svou povinnost se vším důrazem protestovati proti vládnímu návrhu tisk 2102 o trestních ustanoveních pro přímé daně a jménem své strany dovoluji si učiniti prohlášení, že tento návrh pro uvedené úvahy zásadně odmítneme.

Ostatně bylo by nejvýš na čase, aby důkladnou reformou byly odstraněny hlavní příčiny ztrát, pocházejících z pasivních státních podniků. Není možno vymačkávati z beztoho již vykrváceného národního hospodářství to poslední na úhradu schodků u státních podniků, činících mnoho set milionů. To jest neprominutelná chyba, která se musí krutě vymstíti na celém národním a státním hospodářství. Ostatně, závěrečná čísla výtěžků státních podniků ukazují závidění hodný optimismus a jsou tak umělecky upravena, že není pochybnosti o jejich neupřímnosti.

Státní lesy a statky ve výměře 1 milion ha vykazují podle účetní uzávěrky za rok 1930 ztrátu 8.4 miliony korun, která vzrostla v roce 1931 na 64.75 milionů. Roku 1932 má činiti ztráta již 110 milionů, k čemuž třeba přičísti ještě 52 milionů nezaplacených úroků z dluhů. Musí tedy překvapiti, že v rozpočtu na rok 1933 počítá se s čistým výtěžkem 1,619.000 Kč. Ačkoliv bychom to velice vítali, nemůžeme býti bohužel takto optimističtí a účetní uzávěrka nás zajisté přesvědčí o nepravdivosti těchto čísel.

Vojenské lesy, které podle státního závěrečného účtu na rok 1931 končily ztrátou 6,163.000 Kč, vykazují v tomto rozpočtu čistý výtěžek 3.600 Kč. Státní lázně, které roku 1931 vykázaly schodek 2,644.000 Kč, jsou vykázány v rozpočtu s čistým ziskem 93.200 Kč. Kdežto státní doly a hutě končily roku 1932 čistým výtěžkem 11 milionů, na rok 1933 počítá se s čistým výtěžkem 38,237.000 Kč.

Tyto číslice, pokoušelo mne to téměř, abych řekl hvězdářské údaje, jasně ukazují, že rovnováha státního rozpočtu jest jen na papíře. Třeba litovati, že neproduktivní výdaje v poměru k výdajům na podporování národního hospodářství byly sníženy jen naprosto nepatrně. Dokazují to tato čísla:

Kdežto rozpočet ministerstva nár. obrany 1.309,500.000 Kč byl snížen jen o 57.25 milionů, to jest tedy o 4.4% proti loňskému roku, činí škrt u ministerstva obchodu proti 44.2 milionů roku 1932 32.3 roku 1933, 26%. Tento křiklavý rozdíl jest ještě zřetelněji charakterisován faktem, že výdaje jen na vojenské letectví činí téměř 82 miliony, to jest více než dva a půlkrát tolik jako celý náklad na ministerstvo obchodu, výdaje na střelivo a výbušiny 72 miliony, to jest více než dvakrát tolik, jako celý rozpočet ministerstva obchodu. Vezmeme-li jen částky, které jsou zařazeny v rámci ministerstva obchodu na podporování živností a podporování cizineckého ruchu, pak docházíme k tomuto obrazu: Akce na podporu živností, na kterou bylo roku 1931 zařazeno ještě 8,240.000 Kč, byla snížena roku 1932 na 6,255.000 a v rozpočtu na rok 1933 3,125.000 Kč, to jest tedy téměř na třetinu. Na podporování cizineckého ruchu, který přece znamená důležitého činitele v zahraniční obchodní bilanci, bylo roku 1931 vynaloženo ještě 2,400.000 Kč, roku 1932 1,900.000 a 1933 již jen 1,300.000 Kč. Naproti tomu ministerstvo pro věci zahraniční vydává jen na časopisecké a knižní publikace, na politickou a hospodářskou službu zpravodajskou, na honoráře pro spisovatele, nepočítaje zvláštní fond 10,000.000 Kč, ještě 8,180.000 Kč, to jest tedy více než polovici nákladů na ministerstvo obchodu.

Na podporu ruských a ukrajinských emigrantů povolují se ministerstvu pro věci zahraniční 3 miliony korun, to jest tedy právě tolik jako na podporu živností. Jako subvence pro paroplavební podniky povoluje se 4 1/2 milionů Kč, to jest 1 1/2krát tolik jako náklad na podporu živností. Naproti tomu výdaje na lichevní úřady činí téměř 5 milionů.

Lze tedy pochopiti, že toto nestejné nakládání s výdělečným středním stavem musí nás naplniti hlubokým roztrpčením. A to tím spíše, když, jak jsem již uvedl, právě živnost a obchod jsou do poslední kapky vymačkány na tyto neproduktivní výdaje.

Pro krátkou dobu určenou na rozpravu nemohu bohužel podrobněji analysovati státní rozpočet. Přece však jsem mohl na několika křiklavých případech ukázati, že tento rozpočet dýše nepřátelstvím ke střednímu stavu a duchem neznalosti hospodářství.

Se vším důrazem musíme žádati, aby daleko více než dosud i ministerstvo financí dbalo životních potřeb hospodářství. Bezpečnost státu nespočívá, abych užil známého výroku, "na ostří bodel", nýbrž na spokojenosti občanů, kteří nesmí býti trýzněni a přiváděni až k vykrvácení, nýbrž s nimiž se musí nakládati s úplným porozuměním a blahovůlí.

Jen spokojený střední stav, jehož životní nutnosti jsou respektovány, zaručuje nyní tak jako kdysi také blahobyt státu.

Odpovědní redaktoři státního rozpočtu nechť to mají na mysli.

Na základě okolností, které jsem přednesl, jsme nuceni odepříti svůj souhlas tomuto státnímu rozpočtu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Prokeš. Dávám mu slovo.

Posl. Prokeš: Ctěná sněmovno! Za okolností, které můžeme mírně nazvati nezvyklými, projednává letos Národní shromáždění státní rozpočet na r. 1933. Těžiště práce, které dříve soustředilo se do rozpočtového výboru, posunulo se letos ještě před něj do alchymistického kabinetu "sedmičky", kde rozpočtové návrhy jednotlivých ministerstev podrobeny byly chemickému procesu vylouhování, po němž rozpočtovému výboru a odtud Národnímu shromáždění předkládá se elaborát v takové formě, jaká mu byla dána po všech předchozích procedurách a kterou možno s oprávněností 100%ní označiti jako nedotknutelnou. Netřeba zajisté tajiti tuto skutečnost, kterou s hlediska finančně-hospodářského třeba považovati za vis major, poněvadž jsme si vědomi, že za dané situace musíme své požadavky, jejichž řešení je odvislé od té které položky rozpočtové, omeziti nikoliv snad jen na míru nejmenší, jak zní obvyklá fráze, nýbrž spíše ještě hluboko pod ní. To jest snad možno v okruhu hospodaření řádného, ale nemůže tomu tak býti - nemáme-li jíti vstříc hospodářské katastrofě - v okruhu hospodaření mimořádného.

Budeme tedy nuceni hospodařiti s veškerou možnou úzkostlivostí a šetrností tak, jak nám to rozpočet dovolí, nechceme-li připustiti, aby došlo k nenapravitelným otřesům, ne-li dokonce k rozvratu. Nechceme-li mrznout, smíme se natáhnouti jen tolik, kolik nám přikrývka stačí. Prodloužiti tuto přikrývku znamená zvýšiti rozpočet. Ale již při pouhé této představě vidíme, jak v přísném varování výhrůžně zvedá svůj ukazováček pan finanční ministr, a my přizpůsobujíce se jeho varovnému pokynu, omezujeme se na to, abychom k několika povšechně načrtnutým názorům a podnětům připojili řadu konkretních požadavků, jejichž obhajobu nám ukládá mandát svěřený nám zákonem nejvyšším: vůlí lidu.

Nelze však úvodem mlčky pominouti situaci, která, stavějíc nás před odpovědnou úlohu uzákonění rozpočtu na r. 1933, vyvolala již předem nutnost uložení tak těžkých obětí všem vrstvám obyvatelstva, jak tomu do té doby ještě nikdy nebylo. Snížení platů státních zaměstnanců a řada nových tíživých daní a dávek, které byly preludiem k úpravě rozpočtového elaborátu, vyžadovalo úsilovného sebezapření od nás všech, kteří jen pod tlakem nejvyšší nutnosti - já to neváhám otevřeně říci, že pod tlakem překvapující nutnosti - dali jsme svůj souhlas k nejvyšší míře obětí, jaké podle našich názorů smělo býti dosaženo. A právě okolnost, že byli jsme touto nutností překvapeni a že zejména byli jsme překvapeni přímo tragickým rozsahem této nutnosti, musí zde býti vyzdvihnuta za tím účelem, aby se jak tomuto zákonodárnému sboru, tak i vládě samotné, stala přísným mementem pro všecku budoucnost. Nikdy již se nesmí opakovati zjev, aby státní rozpočet se projednával, abych tak řekl, pod kuratelou t. zv. situace, která nastala z čista jasna a nikým nečekána, nečekaná alespoň v rozsahu ani přibližně tak ohromujícím, a nikdy již se nesmí opakovati zjev, aby předpokladem pro úspěšné projednání rozpočtu byla taková vánoční nadílka, jaké jsme byli nyní nejen svědky, nýbrž, bohužel, i spolutvůrci. Ani ubírati platů, ani přidávati břemen nelze do nekonečna a pro nás daleko schůdnější cestou bude, přizpůsobíme-li státní rozpočet skutečným poměrům, než když budeme chtít přizpůsobovati skutečné poměry státnímu rozpočtu. Ale to znamená potom: ani haléř vydání mimo rozpočet. Ale nejen nepřekročovat rozpočet, nýbrž ani jej nevyčerpávat, zejména ne výdaji neúčelnými a nepotřebnými. To podle mého mínění může býti za daných poměrů jedna z nejúspěšnějších složek dobrého hospodaření - jistě alespoň ze složek nejreálnějších. Postavte proti této realitě kteroukoliv z dosavad ražených teorií finančních! Nemohu při vší úctě k finanční vědě jinak, než konstatovati, že doposud žádná z oněch teorií neprokázala svou živelnost a životnost: "grau ist alle Theorie", a o finanční teorii to platí měrou vrchovatou.

Tedy: rozpočet nevyčerpávat, tím méně překročovat. V mezích toho, co my zde rozpočtově vyměřujeme, nechť hospodaří vláda, a na ni jest řízen tento apel. A jako věrný, ale přísný strážce po boku budiž jí kontrolní komise, jejíž ustavení budiž co nejvíce urychleno. Volám-li po jejím urychleném aktivování, neděje se tak z nedostatku důvěřivosti vůči vládě, nýbrž proto, že institucí touto doplňujeme vhodně a účelně aparát veřejné správy a, abych se vyjádřil po baťovsku: službu veřejnosti. Nepochybuji, že tato instituce může zabrániti mnoha chybám, proti nimž není nikdo imunní. Vždyť i ta t. zv. situace předrozpočtová byla přivoděna nejen hospodářskou derutou světovou, nýbrž také do jisté - a snad do značné - míry chybami, jež se staly. A platí-li přísloví, že chybami se učíme, nuže tedy z těžkých chyb minulosti musíme se pro budoucnost naučiti velmi mnohému!

A musíme se učiti mnoho nejen po stránce hospodářské, nýbrž také po stránce řádné administrativy. Po reformě administrativy se volá již drahnou dobu, a to nejen s hlediska oné služby veřejnosti, aby vztah občana ke státu byl vyřešen ve všech směrech účelně, rychle, obsažně a k oboustrannému prospěchu, nýbrž také s hlediska úspornosti, aby tak reforma administrativy přinesla také praktický zisk hmotný, odrážející se v příslušných položkách rozpočtových. Stejně jako nemůžeme tvrditi, že drahá administrativa je špatná, nemůžeme ani říci, že levná administrativa je dobrá; nicméně obráceně dojdeme k úsudku nesporně správnému, že každá špatná administrativa je drahá a každá dobrá administrativa laciná. A proto chceme administrativu dobrou - to ostatní bude již přidáno samo sebou.

Ruku v ruce s administrativou státní jde administrativa samosprávná. Pokud jde o samosprávu, chtěl bych úsilí a snahy o její reformu vtěliti v pojem osvobození samosprávy. Poslední zákony, vztahující se k samosprávě, oklestily její působnost do té míry, že už mnoho nechybí, aby ustanovení obecního zřízení o samostatném oboru se stalo ilusorním.

Mohlo by se namítnouti, že tato otázka není v žádné souvislosti se státním rozpočtem a že tudíž do rozpočtové debaty nenáleží. Nejsem toho názoru. Denní praxe nás přesvědčuje, že celý život a celá správní konstrukce obcí je v úzkém styku se státem a že řada stěžejních otázek obecních je se státním rozpočtem v úzké souvislosti. Nemám tu na mysli pouze ony nedořešené zákony, dotýkající se převzetí určitých funkcí obce státem, jak tomu je na př. se zdravotnictvím, školstvím, sociální péčí, bytovou péčí a policií, které v konečném svém řešení zdržovány jsou právě ohledy a nesnázemi rozpočtovými, je tu také otázka státních přídělů, otázka subvencování různých obecních podniků a řada jiných styčných bodů, které plně odůvodňují, abychom se o poměrech samosprávy zmínili i v této debatě.

Omezení působnosti samosprávy, které tak hluboce zasáhlo do celého jejího života, není jen otázkou jejího hospodaření finančního, nýbrž také otázkou celé podstaty samosprávy. Dobojovává se vlastně na tomto poli boj, jehož počátky sahají ještě hluboko zpět do éry rakouské, a dobojovává se pod nesprávnou devisou, že za Rakouska byla nám samospráva zbraní proti odnárodnění a germanisaci, čehož prý ve vlastním státě už není třeba. Hlasatelům a zastáncům této nauky je nutno při každé příležitosti poukázati, že samospráva, přejímajíc na sebe část správy veřejné, přispívá podstatně k účelům správy státní, a protože je spravována živlem laickým, nikoliv byrokracií, je důležitou složkou demokracie. Je řada úkolů, jež jenom s hlediska místních poměrů, zájmů a potřeb mohou býti řešeny a které proto již svojí povahou vymykají se působnosti správy státní, takže již samy o sobě mluví pro nutnost zachování samosprávy. Že při tom státu právem přísluší určitá míra dozoru nad veřejnou správou obcí, zůstává nepopiratelno zvláště tam, kde jde o zachování zákonitého pořádku a právního řádu. Ale všude tam, kde jde o posouzení účelnosti, vhodnosti a hospodárnosti obecního podnikání, nutno uznati za správný požadavek, aby dozorčí moc s tohoto hlediska zůstala zachována vyšším institucím samosprávným bez jakéhokoliv omezování komunální pravomoci státem. Jestliže jsme vybudovali svůj stát na principu demokratickém, musíme tento princip demokracie ponechati a zachovati také obcím, kde účast občanstva ve správě obecní je ideální průpravou a školou politické demokracie.

A z tohoto poznatku a z této skutečnosti prýští právě onen předvídaný a s matematickou přesností také skutečně se dostavivší debakl v hospodářské správě obcí, který byl neúchylně nutným důsledkem druhé finanční novely z r. 1927. Toto poznání, jež strana naše předvídala a také na tomto zákonodárném foru otevřeně předpovídala, vedlo ovšem k vydání třetí finanční novely, která měla sice napraviti strohé a života neschopné předpisy druhé novely, která však tohoto cíle nedosáhla právě proto, že vycházela a pokračovala z nesprávného principu státního zásahu do sféry pravomoci obecní. Všecky neblahé skutečnosti, které v míře neztenčené trvají dále a na něž naše strana neustává důrazně a důvodně poukazovati, nasvědčují, že je nejenom v zájmu obcí, nýbrž i v zájmu státu samého, aby obcím vrácena byla jejich odňatá svoboda.

Mluví-li se o zuboženém a špatném finančním stavu obcí, bylo by krutě, ale také bezdůvodně nespravedlivým, kdyby vina tohoto neblahého stavu přičítala se - jak namnoze neodpovědně se děje - tak řečenému špatnému hospodaření volených funkcionářů obecních správ. Nikoliv - a opakuji: tisíckrát nikoliv! Pravá, a když ne jediná, tož alespoň hlavní příčina tohoto zjevu tkví v onom nevhodném zásahu do správní struktury obcí, jež uskutečněn byl zákony o finančním hospodaření svazků územní samosprávy, a co ještě více - což obzvlášť zdůrazňuji - v souvislosti s nimi vydaným zákonem o berní reformě. Jestliže tento zákon snížil na jedné straně dosavadní přirozené zdroje obecních příjmů, to jest daňovou základnu pro výměru přirážkovou, a na druhé straně finanční novely přirážkovým limitem zabrzdily možnost účelného rozpětí příjmů z přirážek plynoucích, byl debakl obecního hospodářství zjevem docela přirozeným a nutným. Mohu vám na klasickém příkladě ukázati věrnou ilustraci tohoto zjevu. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Základna zvláštní daně výdělkové - a tato přichází nejvíce v úvahu ve většině obcí v Mor. Ostravě - vykazovala r. 1922 jen u těžkého průmyslu okrouhle 6 mil. Kč a r. 1925 činila celková zvláštní daň výdělková 3,561.206 Kč; v letech následujících, kdy už berní reforma byla v platnosti, poklesla tato základna r. 1927 na 2,752.947 Kč, r. 1928 na 2,231.203 Kč, r. 1929 na 2,734.761 Kč, r. 1930 na 2,962.397 Kč a r. 1931 na 1,962.429 Kč, tudíž za těchto 5 let úhrnem o 4,162.293 Kč. Počítáme-li s přirážkovou sazbou průměrně 250%, znamená to pro obec Mor. Ostravu za vyjmenovaných 5 let sumu 10,405.732 Kč, o kterou byly její přirozené příjmy za tuto dobu zkráceny. Myslím, že tento obrázek mluví řečí docela jasnou.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP