Klub lidových poslanců na svou interpelaci dostal zatím od presidia vlády odpověď, která nás naprosto neuspokojila. V této odpovědi se praví, že prý zatím mezi zástupci výroby a spotřeby a v kruzích zákonodárných se uvažuje o tom, jakým způsobem by bylo pro naše poměry účelno a možno zakročiti ku zlepšení poměrů v tomto oboru. To však ve skutečnosti znamená, že se bude uvažovati a dohodovati tak dlouho, až se dočkáme, úplného shroucení, jak říkáme, sloupu našeho hospodářského života, čsl. zemědělství. Stav venku je dnes takový, že statisíce zemědělských rodin vede již zápas o udržení svých chalup a gruntů za každou cenu. Exekutoři podávají si dveře, pozemkové knihy jsou zavaleny dluhy a veškeré hospodářské podnikání je tímto strašným stavem zastaveno. Nepřijde-li rychlá pomoc, čeká statisíce zemědělských rodin jen žebrácká hůl. To je však cesta, která by náš celý stát přivedla k úplné zkáze.

Jaký zájem projevují odpovědní činitelé v této strašné situaci, je viděti z toho, že se zatím studuje a uvažuje, co by se mělo zaříditi pro ochranu naší živočišné produkce, ačkoliv od podání našich interpelací uplynulo již 3/4 roku. Jednání zatím uvázlo u živočišného syndikátu. Bude-li již v život uveden a hlavně osvědčí-li se, je otázka, kterou nám budoucnost sama zodpoví.

Lidoví poslanci v této koalici vykonali svou povinnost. Dali iniciativu k ochranářským opatřením. Řadou svých pohotových věcných a včasných návrhů řekli, to zde zdůrazňuji, veřejnosti a veřejnosti politické a této koalici, co chtějí. Je již věcí ostatních koalovaných stran, aby skutky a činy prokázaly, jak upřímně to myslí s těmi, které v parlamentě zastupují.

Naději ještě máme v ministerstvo zemědělství jako vrcholnou instituci zemědělství v našem státě. Toto je ovšem rozčleněno do 5 titulů nebo sekcí. Téměř všechny sekce a odbory mají na starosti zvelebení, povznesení a ochranu zemědělské výroby a zemědělství vůbec. Není třeba býti politickým stoupencem p. ministra zemědělství, a ač víme, že bude třímati nad ministerstvem zelený prapor, věříme přesto v jeho spravedlnost a rozšafnost a v to, že v ministerstvu dá prouditi zdravému a svěžímu vzduchu, jak to slíbil nám zemědělským zástupcům lidového klubu, posl. Šamalíkovi, Adámkovi, Navrátilovi a mé maličkosti, že totiž bude vítati všecky podněty a návrhy lidové strany, směřující k povznesení a ochraně zemědělského stavu. Tento slib připomínáme p. ministru, ale zároveň jej upozorňujeme na řadu již podaných návrhů klubem lidových poslanců a žádáme v zájmu trpícího našeho venkova za jejich rychlé projednání a realisování. Neradi bychom se znovu zklamali ve svých nadějích.

Jsem horským zemědělcem a mohu bez nadsázky říci, že našimi chudými horami jde výkřik bídy a nespokojenosti. Horské zemědělství je postiženo krisí nejvíce. Neštěstím horských krajů jest, že právě ve výrobcích, které uvádějí na trh, je nadvýroba. O žitě a způsobu, jakým byly zachraňovány ceny, bylo již dostatečně mluveno. Smutnější ještě kapitolou je produkce ovsa a lnu. Na domácím trhu je ovsa nadbytek a zvětšuje se ještě tím, čím více se rozmáhá užívání automobilů a čím méně se používá potahů koňských, jakožto jediných konsumentů ovsa. S politováním konstatujeme, že na záchranu produkce ovesné nebylo uděláno naprosto nic, přesto že právě tato plodina jest prodávána nejdrobnějšími zemědělci ve vyšších polohách a ač tito ztržili za prodaný oves, přikupují ještě mouku a chleba. Tedy tito nejubožejší zemědělci jsou na tom nejhůře.

Stejně smutné jsou poměry v produkci lnářské. Přestože máme doma tak silný průmysl textilní, nelze len prodati ani za ztrátovou cenu. Textilní fabriky dovážejí raději suroviny z ciziny a domácí lnářský trh ignorují téměř úplně. Věc je tím bolestnější, že na lněné výrobky měli bychom dostatečný odbyt na domácím trhu, jen kdyby fabriky vůbec len kupovaly. Len je, bohužel, jediný zemědělský výrobek, který úplně postrádá jakékoliv celní ochrany. Následkem neblahého paktu zástupců strany agrární s textilním průmyslem nedošlo k celní ochraně lnářské výroby r. 1926, kdy byl měněn podstatně celní sazebník na dovoz zemědělských výrobků, ačkoliv tehdy k tomu byla nejvhodnější příležitost. Dnes, kdy textilní průmysl prodělává nejhorší odbytovou krisi, je těžko napravovati chyby z dřívějška. Nemůžeme si tajiti, že stojíme takřka nad hrobem kdysi kvetoucí a výnosné lnářské výroby. Na špatně vykalkulovaný politický zájem stranický krvavě doplácí chudé zemědělství horských krajů.

Je nutno poukázati také na neúměrné zatížení zemědělské výroby. Tragika neblahého stavu v zemědělské výrobě je v tom, že zatím co ceny zemědělských výrobků zhroutily se o polovinu, i více, a tím o polovinu zmenšila se tržba zemědělců, zůstávají všechna břemena spočívající na zemědělské výrobě stále stejná a stejnými zůstávají také ceny těch potřeb, které zemědělec kupuje. Zemědělská výroba je v nevýhodě proti výrobě průmyslové. Průmysl, když vyrobí nadměrné množství zásob a trpí nedostatkem odbytu, může výrobu zastaviti a prodávati pomalu hotové zásoby, aniž by byl nucen na ceně svých výrobků podstatně slevovati. Určitými kartelovými úmluvami může uměle udržovati ceny téměř na té výši, na jaké byly v době dobré konjunktury. Nezaměstnané dělnictvo hodí státu na krk, aby se o ně staral. Výhoda průmyslu spočívá v podstatě věci, t. j. průmysl může kdykoliv s výrobou začíti, kdežto zemědělec nemůže výrobu zastaviti, poněvadž by tím byla ohrožena výživa jeho i všeho obyvatelstva. Proto jediná cesta na pomoc těžce poškozené zemědělské výrobě musí nutně vésti ke snižování břemen na ní spočívajících. Je třeba pronikavé akce ke snížení sociálních břemen, poplatkových, daňových, zejména pak úrokových, vedle toho je třeba pronikavé akce ke snížení cen potřeb, které zemědělec nakupuje. Rapidním poklesem cen zemědělských produktů klesla také značně cena zemědělských usedlostí. To v praxi znamená, že zhodnotily se dluhy a tam, kde v době lepší konjunktury a vyšších cen byl dluh váznoucí na usedlostech přiměřený, ohrožuje dnes tisíce existencí zemědělských.

U nás byla loni před sněmovními prázdninami v proudu určitá akce směřující k státní úvěrové pomoci předluženým zemědělcům. Bohužel akce tato již ve svém zárodku nesla s sebou smrtelnou nemoc politického hamižnictví. Návrh zákona podaný sněmovně k projednání měl sice líbivý titulek o úvěrové pomoci zemědělcům, zadluženým následkem hospodářské tísně, ale praktických výhod zákona mělo býti použito na sanaci zbytkových statkářů a t. zv. zemědělských družstev, na což se mělo vyplatiti ročně ze státních prostředků asi 100 mil. Kč, při čemž drobní a střední zemědělci byli by vyšli naprázdno. My jsme se tehdy postavili na stanovisko, že se má této úvěrové pomoci, pozůstávající jednak ze státní záruky za dluhy u peněžních ústavů a jednak z 3% příspěvku státu na snížení úrokového břemene dostati výhradně drobným a středním zemědělcům. Proto rozhodně jsme odmítli sanaci družstev z titulu tohoto zákona, odmítli jsme také sanaci zbytkového statkářstva, připustivše pomoc tuto jen těm nabyvatelům zbytkových statků, kteří jako zaměstnanci velkostatkářští k zabezpečení existence byli nuceni příděl si vzíti, nemajíce na jeho zakoupení dostatek prostředků. Kdo dostal z protekce zbytkový statek a nedovedl nebo nechtěl na něm řádně hospodařiti, ať si hledá pomoc u těch, kteří mu zbytkový statek dali. Kdyby se byl tehdy přijal zákon tak, jak jsme jej navrhovali my, mohl přece něco dobrého přinésti a mnoho drobných usedlostí zemědělských mohlo býti zachráněno. Pro neústupnost těch, jimž sanace družstev byla přednější než osud tisíců drobných existencí zemědělských, se zákon tento skutkem nestal. Dnes už není doba tak vhodná pro aktivování tohoto v jádře dobrého zákona. Jak již tedy bylo řečeno, jediná cesta k ozdravění poměrů vede přes snižování cen potřeb zemědělských a všech břemen na výši úměrnou dnešním cenám zemědělských výrobků. Je třeba všechno úsilí soustřediti na to, aby cenová parita mezi zemědělstvím a průmyslem ustálena byla asi na tom poměru, jaký byl před válkou.

Pro snížení cen průmyslových výrobků vyslovil se i nynější min. předseda při nastoupení svého úřadu. Je tedy na něm a na jeho straně, která má největší politickou moc, kdy a s jakými prostředky akci tuto zahájí a bude-li tak silný, aby ji uspokojivě provedl. My s největší radostí a zadostiučiněním podpoříme akci tuto ze všech sil. Je ovšem třeba rychlé práce a rychlého zjištění, co by bylo lze vykonati na záchranu předlužených zemědělců. Akademických rozhovorů o snížení úrokových sazeb bylo již dosti. Není-li dobré vůle dáti tyto věci do pořádku, pak je nutno sáhnouti k měnovým opatřením co nejdříve, než nám polovina dlužníků zkrachuje.

Lidová strana je pro třídní dorozumění. Žádným třídním bojem a nadvládou některé třídy se poměry nezlepší ani na trvalo neuspořádají, nýbrž jen vzájemnou dohodou a vzájemným dorozuměním. Ve vánočním čísle "Národních listů" pro toto stanovisko, t. j. pro dohodu mezi zemědělstvím a průmyslem, vyslovil se velmi vřele za průmysl generální ředitel Živnobanky dr Preiss a za zemědělství min. zemědělství dr Hodža. To je vítězství principu stavovské solidarity, který jsme dosud zastávali jen my, začež jsme od všech druhých sklízeli jen posměch. Je třeba přiznati, že poměry nemusely tak daleko dojíti, kdyby tu bylo bývalo včas náležité pochopení pro spolupráci a vzájemnou pomoc.

Největší škodou našeho zemědělství je, že není řádně zájmově organisováno. Nemá organisace, ve které by se společně sešli k práci zemědělci všech politických stran a kde by spolupracovali na hospodářském upevnění svého stavu. Kdybychom měli řádné zemědělské komory, které by obstarávaly péči o zemědělskou produkci, muselo by rozhodně býti jinak. Nebyla by jistě o kloudný plán taková nouze, jako je tomu nyní, nehledíc k tomu, že i v ohledu svépomocném mohla by tato korporace vykonati obrovské dílo, zejména pokud se týče ochrany cen produkce zvířecí. Za nynějších poměrů jsou zemědělci sami odsouzeni k nečinnosti a ochranný boj za ně vede byrokracie ministerstva zemědělství.

Snažil jsem se, pokud to bylo možno, objasniti dnešní neutěšené poměry v zemědělské výrobě u nás a stanovisko lidové strany. Situace zemědělské výroby je velmi zlá a proto musí býti naše práce taková, aby tu mohla býti důvěra zemědělců, že se dělá poctivě všechno, co je v naší moci a v našich silách. Je třeba říci poctivě, co lze a co nelze udělati.

Všechna ochranná opatření musí býti oproštěna od všech záludných a sobeckých snah skupin hospodářských i politických. Je tedy nutno - a to jsou naše požadavky:

1. aby potřebnou regulaci obchodu se zemědělskými plodinami cizími prováděl dobře vypravený a nestranný státní úřad, který by také pečoval o potřebný vývoz domácích přebytků zemědělských výrobků. Syndikátní kšefty tuto záruku nedávají;

2. aby bylo vážně přikročeno k jednání o dohodu mezi zemědělstvím a průmyslem, bez všech záludností a intrik, aby náš hospodářský styk s cizinou prováděn byl tak, aby spravedlivý zájem obou směrů výrobních byl řádně obhájen;

3. aby v době co nejkratší bylo přikročeno od akademických rozhovorů ke snížení cen průmyslových výrobků a aby tyto ceny byly přizpůsobeny cenám plodin zemědělských;

4. aby s celou vážností přikročeno bylo k okamžitému řešení otázky záchrany těch předlužených zemědělců, kteří do dluhů upadli bez vlastní viny, a aby k ozdravění poměrů na peněžním trhu bylo přikročeno ke snížení úrokové míry a zejména pak ke stanovení spravedlivého rozpětí mezi úrokem ze vkladů a úrokem ze zápůjček;

5. aby co nejdříve přikročeno bylo k plánovitému snižování všech břemen váznoucích na zemědělské výrobě ať z důvodů sociálních, či jiných povinností poplatkových a daňových;

6. aby co nejdříve přikročeno bylo k řádné organisaci zemědělských komor a okr. zájmových společenstev zemědělských, na kterémžto podkladě bylo by možno docíliti upřímnou spolupráci všech zemědělců na hospodářském posílení zemědělského stavu a řádně učlánkovati také zemědělskou práci svépomocnou.

Slavná sněmovno! V řešení zemědělské krise nemůžeme býti jen obyčejnými diváky a čekati, jak si tuto věc uspořádají státy jiné, nýbrž je nutno, abychom sami také svými návrhy a svojí prací k hospodářskému ozdravení mohli napomáhati. Třídní strany, ať jsou to strany zemědělské či dělnické, svými stanovisky třídními krisi jen přiostřují. Hospodářský rozvrat doby potřebuje úzké a poctivé spolupráce všech stavů, poněvadž v konečné instanci jde o bytí a nebytí všech. Hospodářskou škodou jednoho nelze pomáhati druhému.

V sázce je mnoho a mnoho také těch, kteří v rozvratu hledají své cíle. Nynější bědná hospodářská doba ukazuje krach třídních stran a jejich politiky. Krvavé poučení z dosavadních zkušeností musejí hledati všichni, jimž jde o urovnání poměrů, o cestu ke sblížení a vzájemné pomoci.

Doba nynější dává satisfakci katolickým politickým táborům všech států, poněvadž jen tato hnutí hlásala a hájila princip stavovského a třídního dorozumění. Nepropracuje-li se lidstvo k názoru o prospěšnosti tohoto stanoviska a potřebě dorozumění, je těžko předvídati konce. Jde o záchranu hospodářského míru a proto je třeba upřímné spolupráce a podpory všech, kdož toto stanovisko uznávají správným.

Mluví se tak rádo o lásce k vlasti a k lidu. Nuže, dnešní bědný stav venku dává nám všem dosti příležitosti ukázati, jak dalece to upřímně myslíme a co je prostou povinností nás všech. V naději, že se tak stane, budeme hlasovati pro rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): K slovu se dále přihlásil pan posl. Petrovický. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Petrovický: Slavná sněmovno! Projednávání státního rozpočtu na r. 1933 je daleko otevřenější a po stránce věcné přímější, než tomu bylo v minulých letech. Příčinou toho snad je, že již není možno nadále operovati s tak velikými rozpočty, po stránce příjmů daleko nedosažitelnými, jako to bylo možno v dobách lepší konjunktury. K tomuto ozdravujícímu pokroku ve státním hospodářství přinutily těžké hospodářské poměry samy a všeobecná hospodářská krise. Příčiny všeobecné hospodářské krise světové jsou známy, netřeba jich zde znovu připomínati. Jsou však také zvláštní příčiny, které ještě zvětšily všeobecnou hospodářskou tíseň v jednotlivých státech a také u nás.

V našem státě byla jednou z hlavních příčin zvláštní hospodářské krise dlouho trvající nehospodárnost. Nehospodařilo se v obcích, stejně jako v okresích i zemích a nejvíce byly prohospodařovány cenné hodnoty v hospodářství státním. Nepamatovalo se v něm v dobách dobrých, že se dostaví doby horší, zlé. Dr Rašín - desetiletí jeho násilného odchodu ze života vzpomeneme v několika dnech - připomínal a varoval často národ i jeho strany do budoucna a doporučoval všeobecné šetření, hlavně v hospodářství státním. Několik let po jeho úmrtí dostavila se, bohužel, zlá hospodářská doba. A v nejtěžší době je projednáván letošní státní rozpočet, který je podroben vážné i nevážné kritice jednotlivými řečníky sněmovny. Nelze popírati, že řečníci koaliční i někteří oposiční posuzují letošní státní rozpočet s toho stanoviska, jak by bylo možno snížením státního rozpočtu a budoucím rozumným a střízlivým hospodářstvím dosáhnouti nejenom jeho pravé rovnováhy, nýbrž také tímto hospodářstvím postupně vybřednouti z těžké hospodářské krise, dusící všecky stavy našeho státu.

Velkou zásluhu o letošní státní rozpočet po stránce šetrnosti a největšího uskrovnění má jistě "sedmička" rozpočtového výboru. Co se nepodařilo vládě, zdařilo se členům rozpočtové "sedmičky", jimž patří za tuto těžkou a nevděčnou práci upřímné díky všeho občanstva. Jejich řezy při seškrtávání letošního státního rozpočtu byly v jednotlivých resortech jistě hodně bolestivé, byly to však, doufejme, ozdravující řezy na nemocném hospodářství státním, které přinesou zlepšení celkového státního hospodářství a v něm i jednotlivých stavů a všeho obyvatelstva.

Jednotliví řečníci jak v rozpočtovém výboru, tak také v plénu sněmovny podrobili úvaze celý rozpočet a zvláštní rozpočty jednotlivých ministerstev. V této rozpravě zvláštní budiž mně dovoleno dotknouti se především státních výdajů a příjmů, preliminovaných na r. 1933 v rozpočtu ministerstva průmyslu, obchodu a živností.

V hospodářství tohoto ministerstva šetřilo se odjakživa. Byl to jeho úděl a snad to bylo též způsobeno určitým vlivem zásady min. dr Rašína o šetření a jejím prováděním v praxi, že se šetření snad nejvíce uplatňovalo v tomto ministerstvu. Ještě v rozpočtu na r. 1932 byl rozpočet ministerstva obchodu preliminován částkou 44.285.500 Kč, kdežto na letošní rok pouze částkou 32.936.500 Kč, tedy o 11.354.000 Kč nižší. Je to veliká částka, o kterou musilo ministerstvo pod tlakem tíživých hospodářských poměrů a státního finančního nedostatku svůj rozpočet snížiti a tak, bohužel, ochuditi všecky velké a odpovědné úkoly, práce a podpory průmyslu, obchodu a živností tímto ministerstvem sledované. Jedno však nutno loyálně konstatovati, že se podařilo min. obchodu dr Matouškovi nejen udržeti částku pro zvelebování živností na r. 1933, nýbrž ji ještě poněkud zvýšiti.

Přál bych si, aby při nutném šetření nebyla nikterak zdržována a omezována práce na revisi živnostenského řádu, kterou provádí stání rada živnostenská. Když se v denním tisku ocitla zpráva, že na základě sníženého rozpočtu ministerstva obchodu bude práce státní živnostenské radly zvolněna a zejména že se v tomto roce upustí od svolání jejího pléna, zakročil jsem u p. ministra, aby nedopustil, co novinářská zpráva ohlašuje. Dostal jsem ujištění, že se tak nestane, neboť sám p. ministr uznává nutnost zrychlené revise živnostenského řádu, od které živnostnictvo a obchod očekává zlepšení a vyrovnání otázek živnostensko-právních, hospodářských, kulturních a všeobecné povznesení živnostnictva a obchodnictva.

Bylo by třeba, aby při řešení a úpravě dosavadního živnostenského řádu byla také projednána a usměrněna otázka družstevnického podnikání. Tato neúprava a zvláštní u nás podpora a zvýhodnění družstevního podnikání je soustavným útokem a snahou o vyhlazení soukromého obchodu a živnostenské výroby. Důkazy mého tvrzení podává každodenní hospodářsky život. Zabránili jsme od r. 1930 do nynější doby utvoření monopolu obilního a snad dalších za ním nastupujících monopolů, živočišného, ovocnářského a kdo ví jakého. U nás máme přes 5.000 družstev a konsumů. Konsumů je asi 800, zemědělských družstev přes 2.000' Ostatní se dělí na družstevnictví úvěrově-živnostenská a jiných stavů. Je naprosto dokázáno, že zejména družstva konsumní i zemědělská nedodržují stanov, které jim zakazují obchodování s nedružstevními členy. V praxi je pravý opak. Proto je konkurence těchto družstev, obchodujících a prodávajících nečlenům, individuálnímu obchodu, ubíjející a vyhlazující konkurenci, ježto zvýhodněná družstva mají přednost před soukromým obchodem, různé výhody daňové, poplatkové i dopravní. Zřizují-li se místo monopolu různé syndikáty - v poslední chvíli jedná se o syndikát obilní, živočišný, ovocný a nevím ještě jaký - je třeba zdůrazniti, že rozdělování účasti na tomto v přítomné době snad nutném útvaru hospodářském a obchodním má býti spravedlivé s uplatněním nad 50% volného obchodu i živností, ježto tyto nezbytné složky našeho národohospodářského života nesou největší tíhu všech finančních břemen obecních, okresních, zemských i státních. Běda tomu státu, který utlouká střední stav živnostenský a obchodnický, ježto jeho ničením řeže do svého vlastního finančního těla.

Je nejvýše nutno, aby se živnostnictvu a obchodnictvu pomáhalo, aby přečkalo těžké chvíle, které prožívají všechny stavy, z nichž stav zaměstnanecký je obchodně spjat se živnostnictvem a obchodnictvem, které jeho nynější hospodářské utrpení pociťuje na svém vlastním těle. V nynější době by se dalo i po stránce dodávkové a s ní spojené práci živnostnictvu pomoci. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

V oboru zadávání státních dodávek a prací musím poukázati především na nutnost revise nebo novelisace nynějšího zadávacího řádu z r. 1920, vydaného podle návrhu ministerstva veř. prací na základě zmocňovacího zákona č. 337 z r. 1920, jímž byla vláda zmocněna učiniti opatření k úpravě mimořádných poměrů, vyvolaných válkou. Nikdo zajisté neupře, že poměry od r. 1920 se podstatně změnily. Musilo-li býti r. 1920 k vydání zadávacího řádu použito tohoto zmocňovacího zákona na úpravu mimořádných poměrů, vyvolaných válkou, je zajisté nutno, aby úprava tak význačné činnosti hospodářské správy státu, jako je zadávání státních dodávek a prací, nebyla upravována pouhým vládním nařízením, nýbrž zvláštním zákonem. Přípravné práce byly již v ministerstvu obchodu podniknuty a bude nyní na ostatních ministerstvech, aby bedlivě studovala tuto otázku s hlediska svých stanovisek. Není zajisté sporu, že mnohá ustanovení nynějšího platného zadávacího řádu se do nynějších poměrů již nehodí, neboť jsou zastaralá. Mnoha ustanovení zadávacího řádu nebyla dosud provedena, nebyly dosud vydány přesné předpisy o tom, které dodávky jsou vyhrazeny drobným živnostníkům. Dosud jsou to jen maloživnostenské podíly dodávek vojenské konfekce a vojenské obuvi, musíme však žádati, aby i další vojenské dodávky byly vyhraženy buď zcela nebo aspoň z valné části drobným živnostníkům. Jsou to zejména dodávky řemenářské, sedlářské, podkovářské a část dodávek zhotovování vojenského prádla.

Žádáme dále, aby se předpisy zadávacího řádu nevztahovaly jen na zadávání stát. dodávek a prací, nýbrž aby platnost těchto předpisů byla rozšířena na všechny veřejné dodávky a práce, tedy také na dodávky zemské, okresní a obecní, jakož i na dodávky určené pro jejich podniky, ústavy a zařízení. Předpisy platného zadávacího řádu by se měly vztahovati i na dodávky všech veřejných prací korporací dotovaných a podporovaných ze státních prostředků. Trvám na tom, aby byla vedena přesná evidence zadaných státních dodávek a prací a aby výsledky nabídkových řízení byly náležitě uveřejňovány. Jen tím bude umožněna žádoucí kontrola veřejnosti nad zadáváním státních dodávek a prací.

Je třeba si také všímati těch živností, které jsou mimo tuzemskou spotřebu odkázány v sezonní době na cizince. V tomto směru je veliká hospodářská tíseň. Často jsem volal, zejména v dobách pro státní finance lepších, aby byla plně věnována pozornost povznesení cizineckého a lázeňského ruchu. Na péči o povznesení cizineckého a lázeňského ruchu pamatováno bylo v letošní dílčí položce úvěrové kapitoly ministerstva obchodu pouze částkou 1,300.000 Kč. Z toho jeden milion Kč na cizinecký a lázeňský ruch a 300.000 Kč na turistiku a zimní sporty. U srovnání s r. 1931 jeví se tu celkové snížení této potřeby o 50%, které znemožňuje, aby mohla býti vyvinuta jakákoliv iniciativní činnost.

Z tohoto úvěru nutno pamatovati pevnými subvencemi: 1. na udržení organisací soukromé péče o povznesení cizineckého ruchu, turistiky a zimních sportů podporou z finančních prostředků státních, 2. na udržení a rozšíření sítě zahraničních informačních kanceláří. Doposud jsou takové kanceláře v Paříži, Londýně, Berlíně, jež udržuje Čedok, poslednější 2 za finanční podpory ministerstva obchodu, pak ve Varšavě, Amsterodamě, Kodani, Štokholmu, Vídni, Budapešti a Bukurešti, jež financuje cele ministerstvo obchodu. Další činnosti zakladatelské a propagační položeny jsou ovšem nepřekročitelné meze, ač se jeví naprostá potřeba zřízení čsl. informační kanceláře v New Yorku, v Alexandrii a v Mnichově a intensivnější propagace v cizině.

Příkazem doby je organisování samostatného a levného hypotekárního úvěru hotelového pro podniky ve význačných střediscích cizineckého a lázeňského ruchu, kteréž strádají následkem úpadku cizineckého ruchu a nemohou za dnešních podmínek na peněžním trhu dosáhnouti levného hypotekárního úvěru, takže ohrožena jest jejich existence a tím i hlavní předpoklady rozvoje cizineckého ruchu. Této věci bude nutno věnovati bedlivou pozornost.

Doporučuji dále také součinnost se Svazem hotelierů a restauratérů v Československé republice a pracovním sborem ústředních organisací hostinských z celé republiky.

Mylná je domněnka, že se pomáhá cizineckému ruchu rozmnožováním nových hostinských koncesí. Hotelů je více, nežli je potřeba. V Praze máme nadpočet hotelů, kde v celém roce 1932, vyjímaje Všesokolského sletu, bylo ani ne celých 30% cizineckých pokojů obsazeno. V hotelnictví je v celé republice a hlavně ve větších městech hospodářská pohroma. Právě v těchto dnech byly prodávány v Brně ve veřejné dražbě 2 rozsahově velké hotely. Jeden z nucené a druhý z volné dražby. Nebyl vydražen ani jeden, poněvadž se ani jeden zájemník na tuto dražbu nedostavil, ač vydražující podmínka, jakož i placení bylo mírné. I v naší turistice máme dost různých restaurací, turistických bud a v lázeňských místech četné pensiony. Bohužel, že poslání pensionů a jejich provoz děje se protizákonně a proti pravidelnému hotelnictví. Hostinské koncese jsou nadpočetné. Od převratu máme o 20.000 nových hostinských koncesí více. Rozmnožují se v celé republice. Činí tak hlavně právnické osoby a z nich, bohužel, tělocvičné jednoty všeho druhu. Všude jsou předmětem čachrování a všestranné protekce, hlavně politické strany a jejich představitelé mohou si uběhati nohy. Prosí, žádají, vynucují, donucují a vyhrožují odpovědným úřadům, jestliže koncese bývá odpírána z důvodů věcných a zákonných. 5 roků nemusela by býti povolena hostinská koncese s výjimkou míst, kde vznikají nové stavby, nové části obcí a měst. K tomu nové buffety, automaty, neoprávněný výčep, neoprávněné vaření v soukromých domácnostech za plat, jsou ubíječi pravidelného a zákonného hostinství.

Nádražní restaurace jsou rovněž v hospodářské krisi. Vysoké nájemné - přiznávám vyhnané samými uchazeči - zkrácené vlakové přestávky, autodoprava a nájemní podmínky ničí hospodářsky nádražní restauratéry.

A nejvíce živnostenské podnikání zatěžuje ministerstvo financí těžkými zvýšenými starými daněmi a daněmi novými. Nejvíce daní má na sobě živnostník. Jsou to daně přímé: výdělková, důchodová, činžovní, rentová, pozemková; přirážky: obecní, okresní, zemské, školní, komorní, nemocenské, invalidní, starobní, úrazové, pensijní; dávky, hlavně z nápojů: státní, zemská, obecní, ze zábav, autorské poplatky, karetné, z domina, kulečníku, kuželníku, policejní hodina, na chudé; pojistné: proti vloupání, krádeži, ohni, špatnému počasí; příspěvky: společenstevní, organisační vyššího rádu, menšinové, humanitní, církevní, politické, spolkové, sportovní, časové, poštovní, telegrafní, telefonní, časopisecké. Celkem přes 61 daní, dávek a poplatků zatěžuje živnostenské podnikání. Ani jeden stav v našem státě nemá tolik povinností ze 4/5 povinných, zákony předepsaných, a z 1/5 dobrovolných, avšak společensky nucených, které dnes utápějí živnostenské podnikání.

A k tomu ještě pomáhá nynější současné zákonodárství. Ptám se doopravdy, myslí-li vážně ministerstvo spravedlnosti uskutečniti osnovu zákona na státní dozor nad cenami předmětů potřeby. Tato osnova nemůže býti nikterak vážně myšlena, neboť v opačném případě by musila býti považována za nepřátelský a nenávistný útok proti živnostnictvu a obchodnictvu. Dnes není lichvy, není řetězového obchodu. Tyto dva extrémní výhonky vázaného hospodářství již dávno odstranil reelní obchod, který je nezbytným článkem v našem výrobním procesu a konsumu. Stejně tak není možno souhlasiti s vládní osnovou zákona tisk 2102 o doplnění trestních ustanovení zákona o přímých daních. Jestliže pročteme celý tento vládní návrh, spatřujeme v něm právo inkvisice a uplatnění pojmu, že právo je tam, kde je moc. Nechci se zabývati jednotlivými paragrafy tohoto vládního návrhu při dnešní rozpravě, avšak předem chci říci, že úplně vystačíme se zákonem o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., ve kterém jsou trestní ustanovení o přímých daních tak přísná, že až vzbuzují hrůzu i odpor současně nejenom u těch, na kterých jsou praktikována, avšak i u těch, kteří mohou sledovati tato krutá ustanovení trestní. V nové osnově citovaného vládního návrhu musíme žasnouti nad tím, jak se chce dáti finanční správě možnost naprosté libovůle v postupování proti komukoli a v zasahování dokonce do jeho osobní svobody.